Mistr Jan Hus (1371 - 6. 7. 1415)

Mistr Jan Hus (1371 - 6. 7.  1415)

V úterý 2. července jsem v televizi
shlédla slavnostní shromáždění akademické obce Univerzity Karlovy v Praze,
politiků a dalších účastníků shromáždění k 600. výročí  smrti Mistra Jana Husa. Protože jsem v plném
rozsahu oboru vystudovala i obor historie, mám k této události několik
poznámek.

Na rozdíl od projevu děkana mojí Alma
Mater  - Univerzity Karlovy v Praze - ,
který byl jen čteným textem bez jakéhokoli kontaktu s účastníky shromáždění i bez
osobního vkladu k řečeným slovům, se mi velmi líbil více osobní a chytrý projev
pana ministra zahraničních věcí  Lubomíra
Zaorálka. Hovořil o tom, jak Mistr Jan Hus uvažoval,  jak zkoumal okolní svět, jaké postupy
promýšlel k nápravě věcí veřejných. Těmi byly zejména poměry v tehdejší
katolické církvi, on sám byl kněz. Během 14. století se katolická církev jako
světská instituce stala vlastníkem třetiny
nemovitého majetku v Českém království. Po období dostatku a pro některé až
blahobytu během vlády císaře a Krále Karla IV., se česká společnost dostala do
krize: bohatí bohatli, chudí chudli.
Kolikrát již tato situace od této doby opakovala, aby předcházela povstání
chudých a nemajetných proti bohatým a těm, kdo je utlačovali. Mistr Jan Hus
pojmenoval všechny soudobé společenské problémy a vysvětloval všem, kteří jej
poslouchali, co se děje a kdo za stav společnosti odpovídá. Spolu se šlechtou a
panovníkem to byla právě katolická církev.  A protože v Čechách si i ženy dovedly přečíst
právě Mistrem Janem Husem přeloženou a pravopisně upravenou verzi Bible, mělo
jeho kázání velikou sílu: lidé se sami mohli přesvědčit o pravdivosti jeho slov
a skutků čtením Bible. Jan Hus nebyl prvním kazatelem s reformačním programem,
ale jeho veřejné kázání všem, kdo jej byli ochotni poslouchat, mělo ohlas po
celých Čechách. Když byl  v roce 1412
papežskou klatbou vyhnán z Prahy,  kázal
i pod širým nebem podobně jako jemu podobní kazatelé před zástupy většinou
chudých lidí. Jakmile nemá chudý a utlačovaný člověk o co přijít, povstane. Na
začátku 15. století v Čechách měli lidé k porozumění své situace výklady a
vysvětlení několika kazatelů využívajících velmi často biblické  příběhy, podobenství a etické normy Nového
zákona. - Hus a tito kazatelé mi připomínají mi  postavu biblického Ježíše: ten neměl, kam by
hlavu složil a žil z toho, co dostal od lidí, jimž nabízel poznání a útěchu. To
bylo zcela mimořádné chování vzdělaného 
a laskavého člověka, protože chudí a nemocní se pohybovali na okraji
společnosti. Těch bylo v 1. století n.l. na území římské provincie Judea
nespočet.  Převracením stolů penězoměnců
v chrámovém nádvoří  - místu motlitby a
ne kupčení  - Ježíš zásadním způsobem ohrozil
finanční zájmy nejvyššího kněze a všech, kdo žili z chrámových daní a tam
provozovaných  obchodů. 

Kde měl univerzitní mistr a rektor
Karlovy  univerzity hledat pomoc a
porozumění ? Král  Václav IV. potřeboval
v zemi mír a jeho usilování o římskou korunovaci jej vedlo proti Husovi.
Arcibiskup se rovněž postavil proti spisům Jana Viklefa, z nichž Hus čerpal
mnoho myšlenek a souhlasil s nimi. Papež jej uvalil do klatby. Proto se v
roce  1412 odvolal ke Kristu, který byl
pro něho nejvyšší autoritou. Jan Hus byl ovšem stále katolickým knězem, na jeho
kázání docházeli  i šlechtici a královna
Žofie Bavorská. U svých šlechtických přívrženců našel po nuceném odchodu z
Prahy útočiště. Příčinou toho všeho byl prodej odpustků  katolickou církví na odpuštění hříchů : papež
v Římě potřeboval peníze na vojsko proti neapolskému vojsku, které Řím
obsadilo. Zvrácené kupčení s odpuštěním za vraždy, loupeže a další těžká
provinění muselo pobouřit všechny slušné skutečně věřící. Vždyť odpouštět mohl
jen Bůh.

MYslím, že Hus si v duchu  připouštěl, že  jet na koncil svolaný králem Zikmundem
Lucemburským do Kostnice, je riskantní. Musel znát osud např. albigenských z
jižní Francie, kteří byli vybiti vojskem najatým katolickou církví, již několik
staletí pronásledovaných valdenských, katarů a dalších tzv. herezí. Znal vše o
nedávném příběhu Mistrů  Stanislava ze
Znojma a Štěpána Pálče, kteří museli v Bologni po dlouhém věznění odvolat své
názory. Věděl, že papež  Jan XXIII.
(jinak Baltazar Costa) byl námořní pirát a zločinec. Přesto doufal, bude moci
diskutovat o tom, co již řekl v Čechách při svých kázáních. Předpokládal, že
jej "církevní otcové", kteří dosud mlčeli ke všem zlořádům v církvi,
vyslechnou a že s nimi povede disputaci. Byl na to zvyklý ze své práce na
Univerzitě.  Způsob, jak s ním bylo  po necelých čtyřech týdnech po příchodu do Kostnice
zacházeno, v něm musel vyvolat obavy o vlastní život. Snažil vést diskusi, ale
byl ukřičen. Bylo s ním jednáno podle kanonického práva, tedy jako s obviněným
z kacířství.

Jan Hus ke svému poznání a
přesvědčení  - na rozdíl od přítomných
církevních" otců"-  došel dlouhodobým
studiem, zkoumáním skutečností rozumem a vlastním svědomím.  Pokud se tímto způsobem dostal k poznání
pravdy, že totiž je nutná náprava církve v hlavě i údech, nemohl z tohoto
přesvědčení nic slevit. Nemohl odvolat, protože celý dosavadní život pracoval k
poznání stavu světa a svou vizí nápravy vykročil ze své doby do doby budoucí. Nemohl
popřít sám sebe a své poznání. Mít
pravdu, to je veliká síla. Ohlas na jeho smrt a všechny události, které  v Čechách následovaly po jeho smrti ukázaly,
kolik lidí přijalo Husovu pravdu za svou.

Vážím slov slovanského papeže Jana
Pavla II, který připustil, že zabít Mistra Jana Husa bylo špatné. Vím, že jako
kněz byl Mistr Jan pod kanonickým právem. Vím, že ochranný list od císaře
Zikmunda dostal až v Kostnici a tento doklad byl jen cestovním pasem na cestu z
Čech do Kostnice. Vím, že tento císař svolal koncil pro nápravu trojnásobného
schizmatu a že musel vyvinout velkou diplomatickou aktivitu pro konání koncilu,
který by poměry v církvi změnil.  Vím, že
bral ohled na to, že je dědicem českého království a  že  v
něm není možné tolerovat kacířství.  -
Jenomže do císařových snah o změny v katolické církvi  vstoupil Mistr Jan Hus se snahou  o nápravu všeho zlého způsobem, který
katolická církev vnímala jako své bytostné ohrožení. Totiž ztrátu mocenského
postavení a majetku Proto Husa nazvala kacířem -  a jaké
pokrytectví   - 
předala jej k potrestání světské moci - rýnskému falckraběti. Mistr Jan
Hus,  učitel  a rektor Karlovy University v Praze, byl pro své názory a přesvědčení zavražděn
mimořádně bolestným způsobem.  

To , co se dělo a událo v Kostnici na
koncilu i  co se stalo Mistru Janu Husovi
, se neustále  opakuje: totalitní režimy předkládají
k věření své pravdy jen proto, aby se udržely u moci a aby žily z práce
druhých, bývají vystřídány  demokratickými vládami, aby se vše opět po
několika generacích vrátilo zpět k totalitě. - Tato situace se neustále
opakuje, protože lidé se posledních nejméně 35 000 let nezměnili. Každá
generace začíná znovu, opakuje  chyby té
předchozí, rychle zapomíná a zkušenosti těch předchozích nepřijímá. Jeden
moudrý historik řekl, že s tím se nedá nic dělat.  Ale bojovat proti hlouposti a totalitě v
jakékoli podobě se musí přesto,  že  tento boj se nedá vyhrát. Jeden z největších
omylů je ten, že vzdělání pomůže zlepšit svět. Pokud ke vzdělání není kvalitní
osobnostní vybavení, výsledek je záporný. Je jisté, že každý totalitní režim
jednou skončí.  Jen lidský život je
krátký na to, aby se člověk dožil změny v lepší vládní systém.

Smrt Mistra Jana Husa, učitele  a rektora Univerzity Karlovy v Praze nesu i
přes  šest staletí jako osobní ztrátu,
jako útok i na moji osobní svobodu, jako vraždu pro názory a přesvědčení. Smrt
člověka z těchto důvodů  je naprosto
nepřípustná a neobhajitelná.

červenec 2015                                                                                    
PhDr. Eva Ulrychová