Panská sídla na Jičínsku II. Tvrziště.

Téměř celé  severovýchodní Čechy zůstaly až do roku 1337 majetkem českého krále a královny. Podle zachovaných listin byla před tímto datem v soukromých rukou Železnice (1180 - 1183),  několik vsí na Hořicku a Velíš u Jičína vlastnil biskup Jan z Lochenic (1143 - 1148). Ještě listina královny Guty Habsburské z roku 1297 uvádí statky zvaných Jičín. Další z roku 1304 již o městě Jičín potvrzuje jeho založení na královských pozemcích. Jan Lucemburský po opakovaném zastavení hradu Velíš a města Jičín prodal  v roce 1337 tento majetek pánům z Vartenberku a Veselé.

Král Jan odměňoval své šlechtice a vojáky za vojenské a další služby drobnými nemovitostmi i na Jičínsku.  Často byli v jedné vsi i čtyři současní majitelé jejich částí, v Sekeřicích byly postaveny dvě současně existující tvrze. Na správním území okresu Jičín bylo v intravilánech vesnic (240 katastrálních území, 241 vsí a další desítky osad)  postaveno celkem 114  tvrzí. Z toho 15 tvrzišť je zachováno s opevněním.  Naprostá většina  - tj. 60 objektů - byla lokalizována podle částí opevnění,  středové plošiny či movitých nálezů. Zachované sklepy a části obvodového zdiva byly začleněny do  šestnácti kamenných tvrzí či zámků.  Z písemných zpráv je zatím bez lokalizace známo 15 tvrzí. Jako dvorce, komendu v Miletíně a ohrazené statky ve výšinných polohách lze označit 8 objektů. K nim lze připočítat 9 zachovaných budov renesančních tvrzí uvedených v předcházejícím textu o panských sídlech sledovaného regionu.

 

Tvrziště zachovaná

Dobeš

Trvale malá ves Dobeš je poprvé uvedena k roku 1359. Byla založena u severního okraje Hořického Chlumu, jihozápadně od Miletína a severně od Hořic. Kruhové tvrziště, příkop a části hradby jsou zachovány na zatravněné ploše zahrad  (ppč. 36, 37/1, 39/2, 2 a 39) mezi nově opraveným domem čp. 13  a domem čp. 14. Místo  je zváno „ Na hradě“. Původní průměr objektu byl přibližně 76 m, příkop je hluboký až 1 m, středový pahorek má průměr 32 m (příloha 1). Z tvrziště není zatím k dispozici žádný archeologický nález (Kalferst  1987, 38).

 

Heřmanice

Ves a tvrz jsou uváděny mezi roky 1395 a 1549. Prvními známými vlastníky byli Adam (1365) a Petr z Heřmanic (1395). V deskách zemských je uveden údaj k roku 1549, že ves i tvrz byly zaniklé. V témže roce připojil Heřmanice k panství hradu Kumbursk Mikuláš Trčka z Lípy.

Pod vsí na okraji širokého údolí je zachováno kruhové tvrziště průměru středové plošiny 10 m obklopené příkopem hlubokým až 2,5 m, kterým protéká voda z pramene nad tvrzištěm. Val je zachován jen zčásti, na něj navazuje hráz zaniklého rybníka na soutoku dvou vodotečí (příloha 2). Východní část fortifikace byla zničena stavbou železniční trati (Sedláček 1887, 204, Slavík 1993, 100, Encyklopedie…I, 177 - 178).

 

Holovousy - Chloumky

Osada Chloumky byla v roce 1542 pustá. Až v roce 1650 byl na původním místě obnoven hospodářský dvůr a u něho i osada. Severně od domu čp. 6 je v zahradě zachováno kruhové tvrziště: střední plošina, příkop a části valu. Průměr celého objektu je 25 m. Pramen vody a rybníček jsou severně nad tvrzištěm, hráz rybníka byla částí fortifikace (příloha 3). Střední plošina byla nejspíš zastavěna hranolovou obytnou věží (Tomášková 1999). Z tvrziště pochází mimo jiné nálezy i část čelní vyhřívací stěny komorového kachle s obrazem Meluziny (Ulrychová 1996, 86 - 87, táž 2008a, 64). Příkop tvrziště byl nedávno narušen neohlášenou stavbou bazénu novým majitelem čp. 6.

 

Hořice - Gothard

Na návrší zvaném podle patrocinia zde postaveného kostela sv. Gotharda východně nad městem je zachováno tvrziště. Původní objekt obklopený příkopem a valem byl v závěru 19. století upraven do kruhové podoby a poškozen i vestavbou schodišť ke středové plošině. Pod tvrzištěm na jižním svahu byla dne 20. (23.) dubna 1423  svedena bitva mezi vojsky Jana Žižky a Orebitů s vojskem východočeské panské jednoty vedené Čeňkem z Vartenberku. Návrší včetně tvrziště (ppč. 2206/1) bylo na několika místech narušeno těžbou pískovce. Z jednoho lomu byly sebrány drobné zlomky nádob ze 14. a 15. století. Tvrziště nejspíš zaniklo během husitských válek (Kalferst,  1985, 40, týž  1989, 52b).

 

Hradišťko u Žeretic

Zatravněná středová plošina tvrziště obklopená příkopem (ppč. 429, 433)  je zachována v sadu ovocných stromů severozápadně od budovy školy (st.pč. 91). Vesnice Hradišťko je následným sídlištěm  hradiště zaniklého požárem (Ulrychová 2005, 212 - 215). Ve svahu západně pod tvrzištěm je patrný val slovanského hradiště, který mohl být využit jako opevnění této tvrze. Střední plošina objektu má průměr přibližně 11 m, jeho celkový průměr je asi 20 m. Movité archeologické nálezy z tvrziště nejsou zatím k dispozici.

 

Kněžnice

Ve středu Dolních Kněžnic je na mírném svahu mezi domy čp. 74 a čp. 90 pod výrazným svahem zachováno přibližně kruhové tvrziště (st. pč. 39/1, 40/1, ppč. 1804, 168, 169, 170, 171/1). Voda vyvěrající ze svahu nad silnicí protékala severním úsekem příkopu do zaniklého rybníku (ppč. 751/1). Přes východní část tvrziště vede silnice. Průměr středové plošiny je nejméně 60 m,  na zaniklém úseku severního a jižního valu stojí obytné domy.  Povrch objektu je zatravněný a osázený ovocnými stromy (příloha 4). O vsi je zachována první písemná zmínka již k roku 1227, tehdy byla majetkem  abatyše kláštera u sv. Jiří na Hradě v Praze (Šalda 1969, 80). Ve vsi byl nalezen depôt mincí - obsahoval míšeňské a pražské groše  a drobné mince 15. století  (Ulrychová 2001,84).

 

Kovač

Vesnice je uvedena v listině z roku 1318 (Ota z Byšic, uvádí jej jen Sedláček 1887, 205), dalším známým majitelem byl až v roce 1397 Bohuněk Šatl z Kovače. Poté je další zpráva až o bratrech Hrochovi, Václavovi a Petrovi Bílských z Kaříšova a Kovače (1513 - 1530). Dalšími majiteli byli do roku 1574 příslušníci rodu Jilemnických z Újezdce, nejspíš stavebníci tvrze poprvé uvedené v roce 1530. I Kovač zakoupili v roce 1584 Smiřičtí a o dva roky později byla připojena ke panství Úlibice. Za Smiřických byla tvrz již opuštěna  (Encyklopedie… II, 330,  Sedláček 1887, 205).

V jihozápadním okraji návsi (ppč. 410/1, 410/14) je zachována větší část nepravidelně oválného pahorku tvrziště. Fortifikace objektu není patrná. Pod tvrzištěm je z jihovýchodní strany zachován obdélný sklep. Povrch místa je zatravněný a zčásti překrytý silnicí a křižovatkou s další cestou. Severně od tvrze protéká regulovaný potok. Tvrz stála údajně  ještě v roce 1630.

 

Lično

Lično a Bačalky tvoří více než tři kilometry dlouhé ulicové sídlo umístěné na jižním okraji plošiny vysoko nad krajinou západního Libáňska. Z tohoto místa je dohled okraj Železných hor a okolí Poděbrad.

Tvrziště je zachováno v zahradě za domy čp.  23 - 25 na pozemcích č. 21/4, 21/5, 382/2. Střední plošina tvrziště je zatravněna a osázena neudržovanými ovocnými stromy. Má průměr přibližně 100 m, příkop je patrný jako mělká obvodová prohlubeň. Val byl rozvezen. Movité nálezy ani písemné zprávy o tomto panském sídle nejsou k dispozici. Z jižního okraje tvrziště vyvěrá voda, která stéká do rybníčku pod ním. Sousední ves Bačalky byla založena až během klimatického optima 1. poloviny 16. století, první písemná zpráva ke k roku 1585. Její panské sídlo je pouze podle pověsti lokalizováno do areálu hospodářského dvora (Šalda 1969, 65).

 

Mlázovice

Katastr této obce je polykulturní lokalitou s významnými nálezy z celého pravěku a středověku. Vesnice je uvedena spolu s kostelem a farou k roku 1360 (Jiřík z Mlázovic). V roce  1542 byly Mlázovice do desek zemských zapsány jako městys (Sedláček 1887, 136, Úlovec 1994).

U kostela Nejsvětější Trojice je v zahradě (ppč.  76) v místě zvaném „Na hrádku“ a  u domu čp. 5 ( st.pč. 122) zachováno kruhové tvrziště obklopené podél jižního a východního obvodu příkopem a úseky hradby. Středová plošina měří v průměru asi 26 m,  příkop je široký až 10 m a hluboký 2 m (příloha 5). Tvrz měla podobu věžovité patrové stavby. Pod ni byl vestavěn sklep patřící nyní k domu čp. 5. Do vstupu sklepa domu čp. 103 byl druhotně osazen půlkruhový portál nejspíš pocházející z tvrze. Povrch objektu je zatravněný a osázený ovocnými stromy (Sigl  1977, 119, Encyklopedie… II, 470 - 471). Tvrz byla zničena husitským oddílem v roce 1423po bitvě na vrchu Gothard nad Hořicemi (1424, Palacký 1921, 597, 599, Pekař 1992, III, 238). Její majitel zeman Černín byl s několika obránci zabit a tvrz byla vypálena.

 

Plhov - Mackov

První písemné zprávy o její starší existenci jsou k roku 1396 (Pašek z Mackova).  Páni z Labouně byli dalšími majiteli jistě mezi roky 1408 a 1437. Po nich následovali Hubojedští ze Sluh (1543 - 1566, Sedláček 1887, 278). Zaniklá osada Mackov byla obnovena v krajině otevřené  k severu před rokem 1569.

Tvrz zbyla opuštěna až po roce 1618, vesnice podruhé zanikla znovu před tímto rokem. U rybníka a jeho hráze je zachováno kruhové tvrziště, příkop a východní úsek hradby. Průměr celého objektu je velmi přibližně 50 m (ppč. 134, 135/1, 135/2, 136, 137, 138, 148, 150, 151). Středová plošina je zatravněna a osázena ovocnými stromy. Současný majitel poškozuje fortifikaci objektu skladováním stavebního materiálu a především biologického odpadu (příloha 6). Novým oplocením se tvrziště stalo nepřístupným.

 

Sekeřice čp. 10

Vesnice ulicového tvaru zástavby podél komunikace do středních Čech je polykulturní lokalitou. První písemná zmínka je k roku 1386, tehdy ji vlastnil Bohuněk z Křepelice a po něm k roku 1393 Myslibor ze Sekeřic. Další majitel byl nejstarším známým předkem rodu Sekerků z Voděrad. Pro svou velikost měla vesnice i  tři současné majitele (Sedláček 1887, 104).

Tvrziště je zachováno východně od trojúhelníkové návsi ve dvoře usedlosti čp. 10. Asi deset let je znovu zatravněno, střední plošina byla do té doby orána.  Je dosud obklopena příkopem a několika zachovanými úseky valu (st.pč. 9/1, ppč. 69/1, 69/2), I zde lze předpokládat hranolovou obytnou patrovou věž (Encyklopedie… III, 678, Jizba 1931, 91). V roce 1580 byla tvrz pustá .Z plošiny byly sebrány zlomky nádob, kachlů a zvířecích kostí z 15.- 16. století (Ulrychová 1997, 273, Bláha - Kalferst - Sigl 2004, 108).

 

Sekeřice čp. 20

Druhá tvrz v téže vsi je zachována severozápadně předcházející. V zahradě domu čp. 20 je  zatravněné okrouhlé návrší. Západní část jeho fortifikace tvoří hráz zaniklého rybníku, voda z něho protéká příkopem tvrziště do rybníku pod ním. Tvrziště je osázeno ovocnými stromy  (st.pč. 57, ppč. 11/1, 11/210/1, 10/2). Severovýchodní okraj opevnění byl odtěžen při neohlášené stavbě nového domu,  severní při neohlášené stavbě tenisového kurtu (Encyklopedie…III, 678, Jizba 1931, 91). Na části zahrady vně severovýchodního úseku zaniklé hradby byly sebrány zlomky keramiky, kachlů a mazanice datované do 15.- 17. století (Ulrychová 2012a, 1041).

 

Stav

Stav je vesnicí pozdního založení - první zmínka  o něm je až z roku 1545. Tvrziště je zachováno ve svahu nad potokem Olešlou (Úlibický potok) nad hlavní komunikací vesnicí a nad křižovatkou cest do Úbislavic a ke Kumburskému Újezdu (ppč. 23/1, 24/1, 24/2, 347/1, 347/2).  Střední plošina tvrziště mohla být zastavěna nejvýše hranolovou obytnou věží. Z fortifikace jsou zachovány: příkop hloubky 1 m pod plošinou, další příkop široký 3 - 5 m nad ním a val vysoký asi 2 m a nad nimi ve svahu třetí val přibližně poloviční výšky (příloha 7, Slavík 1993, 100). Objekt byl opakovaně narušen při stavbě cesty údajně s nálezy zuhelnatělého dřeva.  Znovu bylo narušeno rýhou pro vodovod k čp. 11 a rýhou pro kabely podél cesty na opačném okraji tvrziště (Ulrychová 2006a, 282, táž 1998c, 215, Encyklopedie…III, 752). Všechny movité nálezy lze datovat do 16. a 17. století, tedy do doby existence tvrze.

 

Třebnouševes

Vesnice je mladohradištního původu, v letech 1143 - 1148 ji získal nově založený strahovský klášter darem od biskupa Jana z Lochenic (Ulrychová 2007b, 162 - 163).  Jejím dalším známým majitelem byl v roce 1318 Lucek z Třebnouševsi a do roku 1465 několik dalších šlechticů. Poté vesnici koupil zámožný Petr Kdulinec z Ostroměře a před rokem 1550 Adam Zilvár z Rokytníku. Jako konfiskát (1622) ji o rok později získal Albrecht z Valdštejna.

Plošně velké tvrziště je zachováno v zahradách domů sousedících s usedlostí čp. 44  a 49 (st. pč. 15, 22, 23, 30, 88, ppč. 77/1, 78, 80, 81, 82/1, 83/1, 86/1, 87, 89/1, 90/1, 91/3). Průměr objektu obklopeného mělkým příkopem a velmi nízkým valem několika zachovaných úseků je  nejméně 100 m.  Na orané části střední plošiny domu u čp. 44 byla sebrána keramika 12. století a doby předhusitské (Ulrychová 2003e, 287). Tvrz byla k roku uvedena jako 1543 jako vodní tvrz (Encyklopedie…III, 865 - 866, poznámka č. 3).

 

Záhuby - Milkovice

Vesnice Milkovice (k 1.1. 1995 zaniklý katastr, nyní jen 3 domy a hospodářský dvůr) je prvně uvedena k roku 1323. Od roku 1384 patřila k panství Staré Hrady s vyjímkou hospodářského dvora na návrší nad obcí. Tady stála starší tvrz nejdéle k roku 1437. Pustá byla v roce 1576 a v současnosti je v terénu nezjistitelná. Sběr na rytých zahradách kolem dvora byl zcela negativní (Sedláček 1895, 311.)

U silnice Libáň - Záhuby je v místě zaniklého rybníku zachována přibližně trojúhelníkovitá část mladší tvrze obklopená vodním příkopem a zaniklým rybníkem severně odtud. Západně od tvrziště ve svahu je velmi dobře zachován sklep se  stropem  zasíleným třemi klenebními pasy mírně kosodélného půdorysu z pískovcového zdiva. Vstupní portál má zalomené okosení (st.pč. 96, ppč. 220, 234/1, 234/3, 695). Na tvrzišti stojí rekreační chata čp. 17 (původně sušírna ovoce). V rýze pro kabel  k této chatě vyhloubené v roce 1992 bylo patrné zdivo tloušťky 60 cm a zlomky keramiky 15.- 16. století (Slavík 1993, 100, Encyklopedie... II, 461). Obdobně datované movité nálezy byly opakovaně sebrány na nezatravněné části tvrziště (Kalferst 1989a, 104, Ulrychová 1998e, 248).

 

Tvrziště lokalizovaná

Bartoušov

První písemná zmínka o této velké vesnici je k roku 1318. Bartoušov byl sídlem rodu pánů z Labouně již v době  sporu s Janem z Rokytníku (1318 - 1321). Tvrz stála v hospodářském dvoře vysoko nade vsí v místě dalekého rozhledu. Je jí nejspíš obývaný dům čp. 11 (chybí stavebně historický průzkum). Stavebníkem tvrze byl velmi pravděpodobně v roce 1511 Jan Bílský z Kaříšova (Skaříšov u Mladějova), hejtman poděbradského kraje. Tvrz je znovu uvedena před rokem 1558, kdy ji  Jan mladší Stráník z Kopidlna prodal své matce Anně Kaplířce ze Sulevic (Sedláček 1887, 272, Morávek 1936).

 

Bašnice

Bašnice byly velká a bohatá vesnice již k roku 1318, i proto byla později rozdělená mezi dva vlastníky. V roce 1499 skoupil oba díly Jan Krupý z Probluze. Nejstarší tvrz byla postavena v severovýchodním okraji intravilánu na mírném návrší na místě hospodářského dvora čp. 2. Její popis je zachován v deskách zemských jako kamenné stavby k 1521. V roce 1542 je v obnovovaném zápisu do desek zemských uvedena jako  pustá.

Druhá tvrz stála u zvoničky jihozápadně od mostu přes místní potok. V místě zvaném  Potvrzník bylo na louce patrné  návrší s kamenným zděným sklepem zvané „Na parkáně“.  Místo již není možné ověřit, ale právě zde byl nalezen komorový kachel s motivem Meluzíny a železný meč. U domu čp. 31 byly nalezeny zlomky nádob ze 13. a 14. století (Sedláček 1887, 13, Sigl 1985, 7b).

 

Bílsko u Kopidlna

Tvrziště a jeho fortifikace byly rozvezeny ve svažitém mírně zvlněném terénu současných zahrad  jihozápadně od usedlosti čp. 2 - tj. na pozemcích ppč. 199/2, 199/3, st.pč. 39/1, 39/2. Tyto parcely mají na mapě z roku 1842 obloukovitý obvod a byly porostlé trávou. O stavbě nové tvrze je zpráva k roku 1554.  Brzy po roce 1583 byla opuštěna a  roku 1629 byla již pustá ( nepublikováno, Sedláček 1887, 273).

 

Bříšťany

Velká vesnice založená v místě s velmi příznivými přírodními podmínkami mladohradištního původu je uvedena již k roku k 1219. Její  majitelé jsou známi až od roku 1380. Tvrz byla pustá k 1521, v roce 1880 byly její nadzemní části rozvezeny.  Lze ji lokalizovat do jihozápadního okraje intravilánu pod dnešní usedlost čp. 28. Zde se říká „Na parkáně“. Tvrzí byla volně stojící budova již ve 2. polovině 13. století a ve  14. - 16. století. To potvrzují zde nalezené zlomky kamnových kachlů, hrot šípu, ostruha, keramika (M Hořice či. 4859, M Hradec Králové, přír.č. 194, 196 /1984,  Burgert  2006).

 

Budčeves

Zmínka o vesnici okrouhlého tvaru zástavby je poprvé v listině z roku  1349. Tvrz byla postavena v jihozápadní části intravilánu v místě současného areálu zemědělského družstva. Její podoba je zobrazena na mapě stabilního katastru zhotoveného v roce 1842: kruhová plošina je obklopena příkopem, z východu zástavbou, zbylý obvod pak zaplavovanými loukami. Průměr celého objektu je přibližně 25 m (příloha 8). Byla překryta navážkami a budovami zemědělského družstva. Je možné, že pod těmito objekty budou nalezeny části fortifikace a movité archeologické nálezy.

 

Cidlina - Doubravice

V osadě Doubravice, v areálu usedlosti čp. 6, byla postavena tvrz snad již prvního známého majitele této osady - v roce  1393  to byl  Ješek z Doubravice. Tomu patřily i dva  poplužní dvory v Douravici. V roce 1499 koupil Cidlinské panství Mikuláš starší a Mikuláš mladší Trčkové z Lípy.

Usedlost čp. 6 byla postavena na plošině vytvořené odtěžením výrazného svahu. Dosud jsou  zachovány dva kamenné sklepy, vodní nádrž a pramen vody vyvěrající ze svahu nad obytným domem. Nadzemní relikty tvrziště nejsou zachovány.  Na ryté části zahrady byly sebrány zlomky keramiky datované do 14.- 16. století (Ulrychová 1998g, 25).

 

Dolní Dobrá Voda

Katastrální území Dobrá Voda je polykulturní lokalitou se zjištěným osídlením od neolitu včetně do současnosti díky mimořádně příznivým přírodním podmínkám.

Ves je uvedena v letech 1395 a 1397. V roce 1505 se dělili tehdejší majitelé Králové z Dobré Vody tak, že vznikly dvě části vesnice - každá se svým panským sídlem.  V Dolní Dobré Vodě si majitel postavil novou tvrz brzy poté. V listině z roku 1547 je uvedena tvrz, dvůr, o deset let později městys s týdenním a výročním trhem. Po roce 1550 byla tato tvrz opuštěna, po roce 1622 o ní mizejí veškeré zmínky (Kuča 1996, 698). Tvrziště je zachováno ve svahu nad potokem a zaplavovanými loukami. Fortifikace není v terénu patrná. V roce 1992 - 1993 byl renesanční portál se stopami polychromie zachovaný ve stodole poškozen přístavbou k obytnému domu čp.15. V přípojce vodovodu k tomuto domu byly sesbírány zlomky nádob z 15.- 16. století (Ulrychová 2000a, 42,  táž 2001a, 43, Encyklopedie…I, 127).

 

Dolní Černůtky

I tato vesnice je mladohradištního původu. Na to ukazuje návesní typ zástavby jejího středu  (Ulrychová 2007a, 5). Černůtky jsou  uvedeny v darovací listině z let 1143 - 1148 biskupa Jana  z Lochenic  nově založenému klášteru v Praze na Strahově (Ulrychová  2007, 162).

Tvrziště je patrné jako mírně zvýšené oválné místo pod zástavbou usedlostí čp. 19, čp. 20 a čp. 21. Podél jeho jihovýchodního obvodu je zachována mělká prohlubeň - zavezený příkop. Průměr viditelné části střední plošiny včetně fortifikace měří nejméně  100 m.

Movité archeologické nálezy z tvrziště nejsou prozatím k dispozici. Vně intravilánu však byl nalezen depȏt pražských grošů krále Václava IV. (Ulrychová 2001, 83).

 

Domoslavice

Tato vesnice je poprvé uvedena v listině z roku 1383, kdy ji vlastnil Pešek z Domoslavic. Tvrz postavená  před rokem 1553 byla v tomto roce obnovena. Tvrziště je zachováno ve východním okraji dnešní vsi východně od hospodářského dvora v podobě výrazného návrší průměru nejméně 70 m. Zčásti ji překrývá silnice z Domoslavic k letišti v Dobré Vodě u Hořic, zčásti zasahuje do sousedního pole (ppč. 210). Zbylá část byla narušena stavbou usedlosti čp. 31 (st. pč. 33, ppč. 151/1, 150/2, 150/3, 151/3, 245). Na zatravněném dvoře ppč. 151/1 je patrný úsek zavezeného příkopu.

 

Drahoraz

I Drahoraz je vsí mladohradištního původu (Ulrychová 2011, 55). Celý její katastr je polykulturní lokalitou (Kalferst - Sigl - Vokolek 1993, 8). Z majitelů je znám k roku 1294 Aldík z Drahorazi, poté v roce 1318 Sulek ze Drahorazi. Do 1361 byla Drahoraz farní vsí  Kopidlna. Nálezový fond z mladší doby hradištní doplňuje i velký denárový depȏt z první poloviny 11. století (Ulrychová 2000, 161).

Tvrz byla postavena zčásti na místě současného kostela, jehož předchůdce je znám k roku 1361, dále na části hřbitova a vně hřbitova (st.pč. 1, 2, 52, ppč. 27/1, 28, 29). Středová plošina byla po zániku tvrze zastavěna kamenným kostelem, kolem kterého byl zřízen hřbitov. Tradice pohřbívání je zde doložena v mladší době hradištní. Vně hřbitova je zachována fortifikace zaniklé tvrze. Příkop je hluboký až 3 m, výrazně snížený val má šířku až 12 m - oba jsou pouze na severní a západní straně od kostela (příloha 9). Jižní úsek fortifikace je viditelný v podobě hrany, východní zřejmě zanikl při stavbě silnice (příloha 10, Encyklopedie…I, 144,  Ulrychová 2010a, 837- 838, obr. 2),

 

Drštěkryje

Tvrz byla postavena v nejnižší části intravilánu Drštěkryj, v osadě Všeliby, v místě zvaném Betlém. Všeliby byly v roce 1415 tvořeny jen třemi hospodářskými dvory (Mikuláš, Heřman a Peškovec ze Všelib). Tvrziště  je zachováno na severozápadním okraji ostrohu nad potokem pod roubenou chalupou čp. 17 (st. pč. 44/1). V zahradě východně od domu je stále patrný zavezený šíjový příkop (ppč. 189, 187/2), další fortifikace již není v terénu viditelná (příloha 11). Tvrz nechal postavit Jan z Gerštorfu, syn v roce 1579 zemřelého Abrahama z Gerštorfu. Jan se v letech 1592  1607 opakovaně účastnil válek proti Turkům. V roce 1628 získal jako konfiskát  Drštěkryje a tvrz Albrecht z Valdštejna (Sedláček 1887, 277).

 

Horní Dobrá Voda

I katastrální území Horní Dobrá Voda je polykultruní lokalitou osídlenou po celý pravěk i středověk. Tvrz zde postavená nejspíš ve 14. století byla až do roku 1505 panským sídlem i pro Dolní Dobrou Vodu.  Byla postavena včele ostrohu nad zaniklou vodotečí na místě čp. 2 ( Prokopův statek zbořený v roce 1974 !). Tehdy zanikl obytný dům, špýchar (nejspíš stavení tvrze) a chlévy. Při nové zástavě místa byly sebrány zlomky nádob datovatelné do začátku mladší doby hradištní  (Ulrychová 2004, 69). Další nálezy z toho místa byly údajně uloženy v místní školní sbírce. Nejstaršími majiteli vsi a tvrze byli  nejdéle v roce 1415 zemani Mladota, Zdislav a  Bartoloměj z Dobré Vody (Kuča 1995, 698).

 

Horní Nová Ves /Prostřední Nová Ves

Oba katastry jsou částí prostoru s polykulturním osídlením okolí řeky Javorky (neolit, eneolit, mladší doba hradištní, vrcholný středověk). Na rozhraní obou katastrů východně od řeky Javorky (k.ú. Horní Nová Ves, ppč. 171/2 a k.ú. Prostřední Nová Ves, st.pč. 195, ppč. 245/1, 245/8, 156/1) a východně za domem čp. 92 jsou na dlouhodobě oraném poli zachována dvě rozoraná návrší tvrze zvané Drážná. Při letecké prospekci byly dokumentovány  zeminou zasypané příkopy kolem obou návrší.  Na kamennou zástavbu v tomto místě zvaném i Na drahách ukazují základy stavby narušované při orbě (Novopacko… II, 432).

Celý objekt měří v delší ose nejméně 110 m. Od západu byl chráněn hrází zaniklého rybníka. Ve sbírce muzea v Lázních Bělohrad  je odtud uložena železná šipka a přeslen (původní č. 385, 1072 ) a zlomky nádob ze 14. - 15. století (M Jičín č.i. 3949 - 3951, poznámka 2). Písemná zmínka tvrzi je z roku 1400.

 

Hubojedy

Ves byla založena jako většina vsí Jičínska ve 14. století. Movité nálezy z jejího intravilánu jsou prozatím ze 16. a 17. století  (Ulrychová 2006, 60).  Prvním známým majitelem Hubojed byl k roku 1372 Janda z Hubojed,  po roce 1415 pak zemani Cidlinští ze Sluh. Nový majitel Václav z Valdštejna ves v roce 1574 připojil k panství Lomnice nad Popelkou. Tvrz stála ještě v roce 1634 (konfiskát po smrti vévody Albrechta z Valdštejna) a byla ve velmi dobrém stavu. Vévoda Valdštejn ji  daroval jičínským jezuitům a ti ji připojili k panství Drštěkryje.

Tvrz byla postavena na ostrohu nad vodotečí a rybníkem Jordán. Ten je jedním z pěti sestupně uspořádaných rybníků, jejichž stavba znamenala velký rozsah zemních a stavebních prací. Včele tvrziště stojí roubený dům (čp. 12, st. pč. 17, ppč. 81, příloha 12). V sadu západně za ním (ppč. 86/2) je biologickým odpadem zčásti zaplněný šíjový příkop, hluboký odhadem asi 2 m. Jižně pod okrajem tvrziště na okraji pole ppč. 83/7 byly v roce 2012 sebrány novověké střepy (Ulrychová 2012). Na louce (ppč. 72/6) východně pod tvrzištěm byl v roce 2000 v liniovém výkopu zjištěn úsek blíže nedatované haťované cesty.

 

Chomutice - Obora

První písemná zmínka o Chomuticích je zachována k roku 1339. Rozsahem dodnes velká vesnice se dvěma osadami (Chomutičky, Obora) byla často dělena mezi tři současné majitele.  Panská sídla byla nejméně dvě. V severozápadním okraji vsi Chomutice (dnes osada Obora) stála tvrz u místní vodoteče. -v současnosti je to místo pod severozápadním nárožím velkého postupně zanikajícího hospodářského dvora (Jizba  1931, 70). Podle dalšího autora se jednalo o tvrz Radeč (Rojek, 1857, 285, Sedláček 1887, 322). V hospodářském dvoru  stejného jména zřídil vévoda Valdštejn chov koní.

 

Chomutice - Chomutičky

Další tvrz byla postavena v osadě Chomutičky západně od Chomutic (dnes jejich místní část). Bylo  to nejspíš v hospodářském dvoře (Sedláček 1887, 322). Další autor uvádí celkem tři panská sídla ovšem bez ověřené lokalizace : Radeč, Chomutičky, Chomutice (Kuča 1995, 184).

 

Chyjice

Až tři kilometry dlouhá vesnice ulicové zástavby v sevřeném a chladném údolí řeky Mrliny byla založena před rokem 1323. Tehdy ji vlastnil Hanuš Žibřid z Chyjic a po něm další šlechtici až do poloviny 15. století. Tvrziště je zachováno u vjezdu do areálu zemědělského družstva. Na vrcholu návrší  stála do roku 1990 polozbořená roubená chalupa čp. 1  s kamenným sklepem (st. pč 56, 1137, ppč. 95, 96/1, 96/2, 97/1, 97/3, 98/3). Tehdy byla  stržena a místo bylo upraveno překrytím zeminou, vysázením stromů a keřů kolem zde umístěné sochy Jana Nepomuckého. Návrší průměru odhadem 60 m skrývá kamenný sklep velikosti přibližně 3,5 x 2,5 m výšky téměř 2 m s obloukovitým  okoseným portálem (příloha 13, 14).

 

Jeřice

Jeřice leží ve velmi úrodné části Hořicka, katastr je polykulturní lokalitou intenzivně osídlenou od neolitu včetně do současnosti. Vesnice je mladohradištního původu (Ulrychová 2011a, táž 2007c, 86 - 87).

Z tvrziště je zachována asi čtvrtina středové plošiny na mírně zvýšeném terénu v zahradách  mezi domy čp. 49 (st. pč. 32) a čp. 50 (st .pč. 33, ppč. 48/1). V zahradě u domu čp. 49 byly majitelkou objeveny zlomky čelních vyhřívacích stěn komorových kachlů (Ulrychová 2009, 67).

 

Karlov

Kalov je vsí severovýchodního okraje Novopacka založenou v poměrně nepříznivých klimatických podmínkách. Vesnice je známa od roku 1380. Zanikla během husitských válek a znovu ve válce třicetileté, byla dvakrát obnovena ještě v 15. a znovu 17. století.

Tvrz stála na okraji plošiny nad údolím s vodoteči (příloha 15). U obytného domu (bývalá hospoda U Buršů, tj. čp. 18,  st. pč. 36, ppč. 266, 268/1, 268/2, 268/3, 268/4)  na ryté ploše zahrady byly v roce 1996 sebrány zlomky keramiky datované do 15. - 16. století, nadzemní relikty objektu nejsou na tomto místě patrné (Ulrychová 1998a, 69).  Starší nálezy byly objeveny v roce 1987 a 1988 (Bláha - Kalferst - Sigl 2004, 54).

 

Kopidlno

Ulice Na sklípku nad areálem zámecké zahrady směrem do Cholenic obtáčí přibližně kruhové návrší s patrnými stupni vně svého obvodu. Místo bylo zastavěno domy a zahradnictvím. Je z něho dohled až k pohraničním horám (Krkonoše) a daleko do Polabí. Při letecké prospekci bylo dokumentováno kruhové tvrziště  průměru nejméně 100 m datované do doby předhusitské (st. pč. 19, 20, ppč. 1267/1, 1267/2, 160/10, příloha 16). Bylo starším sídlem majitelů Kopidlna před stavbou nynějšího zámku (tehdy vodní tvrze). První písemná zmínka o vsi a tvrzi pochází z roku 1322 a znovu z roku 1350. Údaje publikované A. Sedláčkem (1887, 306 - 309) se v části do doby husitských válek vztahují  k tomuto nejspíš již zaniklému panskému sídlu dobře viditelnému  pouze z výšky.

 

Kozojedy

Ves vlastnil k roku 1375 Sulek z Kožojed a po něm 1378 Ješek Lemberk z Kožojed. Ve vojsku Jiřího z Poděbrad, správce českého království, byli v roce 1448 Bohuněk, Václav a  Jan z Kožojed. Novou tvrz v roce 1561 nechal stavět Melchisedech  Stranovský ze Sovojevic. Jako zaniklá byla  uvedena po roce 1612 (Sedláček 1895, 402).

V jižním okraji zástavby vesnice stojí na výrazném návrší (ppč.1) obklopeném až 1,8 m hlubokým příkopem kostel sv. Václava (st. pč. 1) ze 17. století. Kostel byl postaven na místě zaniklé tvrze. V jižním okraji sousední usedlosti čp. 49 (U Lemberků) je v okraji dvora zachováno návrší, údajně torzo tvrziště. Tvrz byla zničena vojáky Jana Žižky po bitvě na kopci Gothard v Hořicích (20. či 23.4. 1423) usazenými v blízkém táboře severně od fortifikace Češov (Pekař 1992, III, 205, poznámka 4, Kuča 1995, 184). Ze hřbitova  byly na hromádkách hlíny vynesených krtky sesbírány zlomky keramiky z 15. století (Ulrychová 2011b, 125).

 

Křešice

V jihozápadním okraji intravilánu je pod roubenou chalupou čp. 1 a sousední zahradou (st.pč. 25/1, ppč. 23/1, 23/2) zachováno nízké návrší tvrziště. Fortifikace byla předchozími majiteli zrušena rozvezením valu do plochy obou blízkých zahrad. Část příkopu byla zčásti překryta cestou východně za domem čp. 1 a s ní paralelním korytem drobné vodoteče (ppč. 210/1).  Průměr  objektu je přibližně  50 m.

Pamětní kniha Psinic uvádí zbylé části této tvrze u Velkého Křešického rybníka (zaniklý, severně od čp. 1), jehož voda ji zčásti chránila, ještě v roce  1835.  V 16. století vlastnil tvrz Albrecht Lhotecký ze Lhotic. První písemná zmínka o vesnici je k roku 1313, údajně zanikla v roce 1630 (?). Od roku však 1628 vlastnil Křešice vévoda Valdštejn, a proto je tento údaj poněkud nevěrohodný.  Jako konfiskát si i Křešice v roce 1635 zakoupili Schlikové (v pořadí Pamětní kniha obce Psinice .. 214, Pamětní kniha školy v Psinicích, 37, Pamětní kniha obce Křešic, 1).

Při sběru na tvrzišti (ppč. 23/1, 23/2, Ulrychová 2003a, 112) byly sebrány zlomky keramiky ze 12.- 13. století. Severně odtud byly 28. 9. 1941 prokopány kulturní jámy s početnými zlomky nádob (asi 900 zlomků) a zvířecích kostí (poloha Mazáčkovo pole, muzeum v Jičíně - sbírka Libáň či. 22, 58 - 62). Další nálezy téže datace jsou uloženy ve sbírce muzea v Jičíně (původně sbírka Dětenice či. 13 165 - 13 182, datace RS 4 - VS 2).  Z několika dalších míst na polích  při okraji vesnice jsou zlomky nádob  11. - 16. století uloženy v soukromé sbírce Kinských (Psinice čp. 70). Písemné zprávy o vsi po roce 1628 chybějí. Spolu se Psinicemi byla částí panství Staré Hrady u Libáně. Úplně byla zničena po roce 1634. Obnovena byla až v roce 1705 sedmi osedlými (Sedláček 1895, 311).

 

Labouň

Vesnice byla postavena na okraji plošiny vysoko nad místním potokem. Z Labouně pocházel na mužské potomky početný rod pánů z Labouně (rozrod z Brady, ze Zlivi, z Kosic, z Bartoušova a z Údrnic, potomci žili v Čechách a v Sasku do 19. století včetně). První písemná zmínka o Labouni uvádí jako majitele 1315 Bohuslava ze Chvaliny.  On, jeho syn Ota a vnuk Jan se soudili s Vokem z Rotštejna v roce 1318 - 1321. Mezi roky 1381 - 1397 je uváděn často Markvart z Labouně, rychtář města Jičína,  a jeho syn Jan, od roku 1409 sekretář Karla IV.  Zdeněk z Labouně byl rektorem University Karlovy. V roce 1490 se Jan Bartoušovský z Labouně stal hejtmanem poděbradského kraje a byl i ve službách synů Jiřího z Poděbrad (Palacký 1921, 486, 498, 522, 1100).  Až v roce 1533 byla Labouň přičleněna k panství hradu Velíš (Sedláček 1887, 187.)

Tvrz byla postavena na místě současné usedlosti čp. 21 (statek „U Straků“) na okraji plošiny nad údolím potoka. V terénu nejsou patrné žádné nadzemní relikty. Majitelé údajně dosud nenalezli na svých pozemcích žádné movité archeologické nálezy.

 

Lavice

Dodnes nevelká vesnice Lavice byla v údolí u vodoteče založena před rokem 1409. O vsi chybí písemné zprávy, listiny a další písemnosti vesnic Sobotecka byly zničeny při požáru archivu města Sobotky. Od roku 1541 patřila Lavice k panství hradu Kost. O rok později prodal Hynek Rychnovský z Rychnova část Lavic Arnoštovi z Krajku a Mladé Boleslavi. Na okraji vysokého svahu nad vodní nádrží je u domu čp. 25  zachováno torzo středového pahorku a část až 8 m širokého příkopu, kterým protéká voda pramenící ve svahu nad objektem (ppč. 9). Část oválného tvrziště původního průměru asi 25 m byla v roce 1880 rozvezena do zahrad této usedlosti (Encyklopedie…II, 369).

 

Lavice - Zajakury

V severozápadním okraji osady na plošině nad hlubokým údolím s vodotečí stálo podle místních obyvatel v areálu usedlosti čp. 8 tvrziště. Na zatravněné ploše zahrady nejsou patrné jakékoli nadzemní relikty tvrziště. Zde (ppč. 366, 368)  byla sebrána keramika  14.- 16. století (Ulrychová 2001b, 102).

 

Lázně Bělohrad - Koštofrank

Tvrz uvedeného jména stála na místě současného zámku (st. pč. 1/1, 1/2, 1/3,1/4, 5/2). Vesnice zvaná Nová Ves je z písemných pramenů známa od roku 1360.  Od začátku byla dělena na více dílů pro svou velikost zástavby podél severojižního toku Javorky. V roce 1558 byla kamenná tvrz postavena pro rod Škopků z Bílých Otradovic sídlícího na Pecce pod dohledem správce jejich panství Janem z Hořiněvsi. Petr Škopek v Lázních Bělohrad sídlil v letech 1583 - 1625. V roce 1669 získali celé panství Valdštejnové (Encyklopedie…II, 370, poznámka 2). Objemný soubor archeologických nálezů z bezprostřední blízkosti zámku byl uložen do místní archeologické sbírky (M Jičín či. 3662 - 3685, 3819 - 3813, 3982 - 3914, 4095 - 4113, 4122 - 4126, Ulrychová - Prostředník 1995).

 

Libáň - Lopuč

Tvrziště Lopuč bylo součástí stejnojmenné zaniklé vesnice lokalizované východně u osady Kozodírky západně od Libáně. Na mírném svahu k východu a nad vodotečí bylo při letecké prospekci zjištěno nejméně šest usedlostí a kruhový půdorys panského sídla - tvrze (ppč. 1165/10, 1165/17, 1165/19, 1165/21, 1165/22). Kruhový objekt s patrným tmavým obvodovým útvarem (příkop) byl panským sídlem zemanů s přídomkem z Lopuče. Ves je poprvé uvedena k roku 1340, první její známý majitel Martin z Lopuče mezi roky 1371 až 1384. Následoval jej Ješek  Hurák (1377 a 1390 -  1391) a po něm Kašpar  (1440). Martin z Lopuče prodal tuto vesnici majitelům Starých Hradů u Libáně - pánům z Pardubic (Sedláček 1895, 311). Místo zaniklé vsi a tvrze bylo v roce 2011 ověřeno sběrem. Podle nálezů ves i panské sídlo zaniklo během 1. poloviny 16. století (Ulrychová 2011h, Libáň, táž  2004a, 151).

 

Lískovice

Na výrazném návrší nad zaniklými rybníky stojí část vsi Lískovice, kostel sv. Mikuláše, fara a nad obloukem příjezdové silnice  i tvrziště, které je z části zastavěné ( st.pč. 4/1, 5, 58, ppč. 4/3, 6/3, 6/4, 6/5, 348/1). V roce 1842 stály na tvrzišti pouze tři domy, parcelace jejich pozemků respektovala téměř zaniklou hradbu a příkop. Průměr tvrziště je více než 60 m, na svazích návrší mohou být movité nálezy hned pod povrchem (Kalferst  1987a, 112). V jihovýchodním okraji tvrziště byla 11.5. 1995 v rýze pro vodovod k domu čp. 50 provedena dokumentována destrukční vrstva s početnými nálezy ze 13. (?) - 16. století  (Ulrychová  1997, 138).

Vesnice a její první majitel  Zvěst z Lískovic jsou známi mezi roky  1357 - 1364. O tvrzi i vsi chybějí  poté písemné prameny až do roku 1499.  Brzy poté byla tvrz opuštěna, až ji v roce 1551 nechal opravit  Jan Klusák z Kostelce. O dvanáct let později byly Lískovice spojeny se  Smidary (Sedláček 1887, 314).

 

Lukavec

Vesnice ulicového tvaru zástavby na severním svahu Hořického Chlumu je známa až od roku  1444, i když se již v roce 1404 zeman Ješek Ostříž píše z Lukavce. Nejspíš se nejedná o Lukavec u Hořic. O  čtyři roky před zmínkou o vesnici (1440) byli Jan a Hašek z Lukavce, přívrženci husitů, velmi pravděpodobně  stavebníky tvrze. Lukavec patřil v roce 1550 Kateřině ze Sluh a Adamovi Karlíkovi z Nežetic. Jejich děti a vnuci zde byli do roku 1628, kdy panství získal Albrecht z Valdštejna. Tvrz byla postavena na nápadném návrší nad cestou v místě dnešní usedlostí čp. 42 (st.pč. 11, ppč. 85/1).  V terénu nejsou patrné žádné její  nadzemní části. V roce 2011 byly z neohlášené rýhy pro vodovodní přípojku vysbírány zlomky keramiky celého 16. století (Ulrychová 2011c).

 

Markvartice

Velká vesnice původně návesního typu zástavby je známa k roku 1340, kdy patřila Buzkovi z Markvartic a Kyšic. Od roku 1375 byly Markvartice spojeny s blízkým statkem Rakov. S tvrzí byl vždy uváděn nedaleký zemanský statek čp. 3 (Sedláček 1895, 98), obé na pokraji plošiny nad hlubokým svahem vyhloubeným potokem. Tvrz stála v zahradě u současně stavěné nové roubené chalupy čp. 6 (st.pč. 8, ppč. 9/1, 9/3) západně od kostela. Na místě nejsou po ní patrné žádné stopy. Před čelem  stavení čp. 6 byly na ryté ploše zahrady sebrány střepy nádob 15. a 16. století (Ulrychová 1998b, 111).

 

Milovice

Zástavbou velká vesnice na úrodných půdách Hořicka při Hradecké cestě je známa od roku 1367. O dva roky dříve zde již stál kostel. Až třetí datum (rok 1395) se vztahuje k prvnímu známému majiteli Otíkovi z Milovic  (Jilemnický  1981, 23). Tvrz údajně stála severně pod kostelem v místě zbořeného hospodářského dvora (ppč. 145, 107 a okolí). Nyní je zde  tábořiště a koupaliště. Záchranný výzkum při jejich stavbě provedl  Vít. Vokolek (1964, 25). Sídliště zde zjištěné datoval do pozdní doby hradištní (poznámka 4). Žádné nálezy nebylo možné vztáhnout ke tvrzi.

 

Nadslav

V zahradě usedlosti čp. 6 (st. pč. 25) severně od kostela sv. Prokopa (před 1341) je zachována část středové plošiny tvrziště (přibližně 10 x 7 m) a příkopu, kterým protéká voda ( ppč. 74/1, 82/1, 90/1, 90/3, příloha 17). První písemná zmínka o vesnici je k roku 1361. Mezi roky  1365 - 1378 se z Nadslavi píše zeman Zdeněk, který zemřel před rokem  1387. Tvrz byla patrně sídlem i jeho dětí.  Poté byla Nadslav připojena k panství Střevač a v roce  1584 k panství hradu Velíš (Sedláček 1887, 275).

 

Nemyčeves

Vesnice Nemyčeves je mladohradištního původu (Ulrychová 2011d, 179). Významný je i soubor spodních částí šedých hrnců se značkami na podstavách datovaný do 13. století objevený na návrší v blízkosti kostela (Ulrychová 2010a, 844, táž 2010b, 161). První písemná zmínka o majitelích vsi je k roku 1340 (Sypa z Nemyčevsi), poté k roku 1359 - byli jimi Václav z Nemyčevsi a Jindřich z Vitiněvsi. Více současných majitelů vesnice bylo až do doby pohusitské. V roce 1533 byla celá Nemyčeves přikoupena k panství  hradu Velíš. Tvrz stála již v roce  1392. Menší část středové plošiny a terénní nerovnosti po fortifikaci jsou zachovány pod roubenou chalupou čp. 100 a v zahradě u ní (st.pč. 172, ppč. 110/1, 1017). Severně od tvrziště  je prohlubeň po zaniklé vodoteči, podél které se  zatím soustředí veškeré zjištěné osídlení a dosavadní movité archeologické nálezy (Ulrychová 2000c, 118).

 

Nová Paka  - Zlámaniny

K osadě Vlkov, která leží nejblíže tvrzišti Zlámaniny, nejsou zachovány písemné zprávy. Jihovýchodně od tvrziště stál i velký hospodářský dvůr (Novopacko I, 25, II, 428, III, 680). Je možné předpokládat, že majitel dvora i vsi sídlil na této tvrzi. Ta je zachována v lese (ppč. 3683/21) na čedičové kupě zvané Hrádek či Na zámkách mírně poškozené těžbou kamene Obytným stavením tvrze bylo hranolové kamenné stavení, které bylo  rozebráno na stavbu tzv. císařské silnice v roce 1813. Tehdy byla objevena i velmi hluboká studna (Sedláček 1887, 20).  Ke tvrzišti vede úvozová cesta, příkop je patrný jako mělká prohlubeň kolem návrší. Nedaleko tvrziště bylo nalezeno novověké křesadlo ze šedého silicitu (Ulrychová 2010c, 165).

 

Nové Smrkovice

Vesnická památková rezervace Nové Smrkovice zahrnuje ve svém ochranném pásmu západně od vsi  a od čp. 38 návrší, na kterém stávala tvrz. Vesnice je uvedena prvně k roku 1386, hospodářský dvůr a tvrz až k roku 1518 (Šalda 1969, 88). Tvrziště bylo zastavěno objekty zemědělského družstva (ppč. 34/7, 111/5, 111/7, 111/8, 111/10, 111/11). Z narušeného místa byla sebrána keramika 13. století (Sigl - Vokolek 1986, 16)  a lze zde předpokládat další movité archeologické nálezy event. části tvrziště.

 

Ostroměř

Vesnice Ostroměř pochází ze 14. století a byla postavena u Hradecké cesty. Panské sídlo stálo na břehu řeky Javorky v areálu usedlostí čp. 5 a čp. 6 (st. pč. 6, 15) v západním okraji Starohradské ulice. Tvrz zanikla nejspíš během husitských válek, v terénu nejsou patrné žádné nadzemní relikty. Zde nejspíš sídlil Ješek z Ostroměře v roce 1382. Jeho přízviskem bylo jméno Kdulinec, které nesli i jeho potomci. Syn Petr  se stal v roce 1457 hofmistrem  krále Jiřího z Poděbrad a v 70. letech 15. století byl i v diplomatických službách českého království (Palacký 1921, 1024, 1041, 1048, 1061, 1081). Vnuci Ješka prodali Ostroměř kvůli dluhům. Nový majitel - Burian Heřman z Rokytníku - si nechal  před rokem 1533 postavit novou renesanční tvrz ve dvoře na Hradišťku  vysoko nad Ostroměří (Sedláček 1887, 121).

 

Ostrov

Ostrov leží v nížinné poloze zčásti obklopený poli a nivními loukami.  V centru osady je v zahradě mezi domy čp. 16 a čp. 20  zachována malá část tvrziště, která překrývá kamenný sklep (st.pč. 64, 65, ppč. 525/1, 527, 530/1, 534, 719). Tvrz byla chráněna i rybníkem z jihovýchodní strany, její opevnění není  v terénu patrné.  V roce 1364 patřil Ostrov Ješkovi z Ostrova a Vidonic,  v roce 1380 Hynčíkovi z Ostrova a jeho synům. Z nich Neplach byl ve službách arcibiskupa pražského v letech 1372 - 1383 (Sedláček 1887, 140). Stížný list české šlechty k upálení Mistra Jana Husa do Kostnice potvrdil i Perkner z Ostrova. V roce 1464 získal od krále Ostrov Petr Kdulinec z Ostroměře.

 

Petrovičky

Tato vesnice byla založena na vysokém hřbetu nad rovinným a zaplavovaným terénem. K roku  1393 ji vlastnili Petr a Oneš z Petroviček, v době předhusitské Mikuláš z Bříšťan. Hejtman hradeckého kraje Jindřich z Rychnova ji zakoupil nejdéle v roce 1488 (Sedláček 1887, 127).

Panské sídlo - tvrz - bylo postaveno v zahradě domu čp. 4 (ppč. 436/2 a blízké okolí) na okraji plošiny vysoko nad poli a loukami. Průměr celého objektu je podle parcelace pozemků na mapě stabilního katastru z roku 1842 přibližně 100 m. K roku 1521 se tvrz již nepřipomíná, v zahradě domu čp. 4 je patrný mělký úsek příkopu (Encyklopedie…II, 575). Na obdělávané části této zahrady byly sebrány zlomky keramiky 14.- 16. století (Ulrychová 2003, 174).

 

Rakov

Vesnice byla založena před rokem 1337 na jihovýchodním okraji markvartické plošiny na místě s pískovcovým podložím.  Vesnice Rakov zanikla před rokem 1543,  byla obnovena až po závěru třicetileté války. Torzo tvrziště se zachovalo na vysoké pískovcové plošině v jihovýchodní části intravilánu v areálu usedlosti čp. 8 (st.pč. 33, ppč. 63/1, 63/4, 63/5, 63/6, 63/7, 485, 648, 699).  Zde je zachován krátký úsek příkopu. V roce 1926 odkryl tehdejší majitel Tehdejší majitel pod svým roubeným stavením kamennou podezdívku, kterou považoval za část tvrze. Rovněž objevil  železné hroty šípů a zlomky keramických nádob. Průměr tvrziště byl tehdy 58 m  (Pažout 1927, 154 - 155).

 

Roveň

Torzo středové plošiny tvrziště je zachováno jižně u domu (označen pouze st. pč. 3/1)  v jižním okraji hospodářského dvora v severovýchodním okraji intravilánu vsi Roveň. V uvedeném domě je zachován kamenný klenutý sklep, který by mohl být částí této tvrze. O ní je první písemná zpráva  k roku 1406 (Sedláček 1895, 71).  Movité nálezy z objektu prozatím nejsou k dispozici.

 

Skuřina

Skuřina je jednou ze vsí postavených na pískovcových skalách. Nejstarší písemná zmínka o vsi je zachována k roku 1383, další písemné zprávy chybějí. Návrší s tvrzištěm průměru odhadem 60 m je zachováno pod usedlostí čp. 8 (st.pč. 14/1, ppč. 168/1, 168/2. 169/1, 536),  kde byly opakovaně nalezeny bronzové a železné středověké předměty (Kudrnáč 1900, 270).  Fortifikace objektu není v terénu patrná. Západně od tvrziště je vně plotu usedlosti čp. 8 do skalního bloku vyhloubena cesta v šíři tří metrů. Hloubka zářezu je  až 2,5  m.

 

Slatiny

Slatiny jsou další vesnicí Jičínska mladohradištního původu  (Ulrychová 2010a, 848).  Nejstarší písemná zpráva  o zemanu Petrovi pochází z roku 1357. O  dvacet pět let později ji vlastnil Přibík ze Slatin. Oba byli patrony zdejšího kostela. V roce 1393 je znám  Mikuláš ze Slatin, Petroviček a Bříšťan. Ves měla nejdéle v roce 1415 dva současné majitele - Jiříka z Labouně a Kuneše z Kříčova. Celé Slatiny koupili v roce 1536 Trčkové  (Sedláček 1887, 271).

Tvrziště bylo  lokalizováno mezi čp. 59, které na něm zčásti stojí, silnici z návsi směrem k Jičíněvsi a pod domy severně od ní (ppč. 149/1, 157, 159, 161, 163, 164, 169, 679/1, 1387, st.pč. 157, 52). Mohutná okrouhlá plošina má průměr nejméně  90 m, z jižní strany je vně obytného domu čp. 59 zachován úsek příkopu širokého asi 25 m, kterým občasně protéká voda. Sběr na ryté ploše zahrady domu čp. 59 byl zatím zcela negativní.

 

Sobčice

Sobčice byly založeny na úrodné části Hořicka nedaleko hlavní komunikace regionem před rokem 1373. Tehdy je vlastnil Vaněk ze Sobčic, po něm 1408 Martin ze Sobčic a Popovic. Dalším majitelem byl  Václav ze Sobčic, který pečetil stížný list české šlechty do Kostnice.  Tvrz byla postavena nejdéle v roce 1526. Tvrz i ves Sobčice si koupili Bořkové Dohalští z Dohalic (1584). I tuto vesnici získal v roce 1627 Albrecht z Valdštejna, po jeho smrti ji znovu získali Dohalští.

Tvrz stála na místě dnešního zámku (st. pč. 146,  147, 159, Cechner 1909, 145). Tato lokalizace byla potvrzena nálezem velkého souboru zlomků převážně cihlově červené novopacké keramiky a zlomky komorových kamnových z pozemku ppč. 371/1 (zahrada zámku) vysbíraným řidičem bagru při neohlášené stavbě bazénu brzy po roce 1989 (Ulrychová 2011e). V souboru převažuje keramika datovaná od mladší doby hradištní a do  první poloviny 16. století.

 

Stará Paka

Vesnice ulicového tvaru zástavby v údolí řeky Rokytky byla k roku  1358 uvedena jako samostatná vesnice nedaleko Nové Paky. Mareš z Paky (Staré ?) ji vlastnil před 1392. Brzy poté byla Stará Paka připojena k panství  hradu Kumburk  (Sedláček 1887, 204). Místní tvrz byla sídlem samostatného majetku nejdéle do husitských válek. Byla postavena na malé ostrožně v mírném svahu obklopené loukami  pod domem a stodolou usedlosti čp. 98 (st. pč. 83, ppč. 463/2, 1424, příloha 18). Návrší plochy přibližně 40 x 50 m  je obtékané potokem, část fortifikace tvořila i hráz rybníka (Encyklopedie…III, 737 - 738).

 

Staré Smrkovice

Velká vesnice ulicového typu zástavby byla založena na cestě podél řeky Javorky do Nového Bydžova již ve 14. století. Prvním známým majitelem byl v roce 1347 Petr ze Smrkovic a po něm  Přibík ze Smrkovic (1385), vrchní hejtman Vartenberků,  který byl rovněž purkrabím hradu Velíš. Ves měla více současných majitelů až do třicetileté války. Tvrz je uvedena až k roku 1440, tehdy byl majitelem Starých Smrkovic Hynek Krušina z Vartenberku. Byla obývána jen do začátku 16. století. Smrkovice byly mezi lety 1518 - 1548 v majetku Pernštejnů, tehdy se staly městysem. Tvrz byla obnovena po roce 1548 a stála ještě v roce 1728. V závěru 19. století byla zdrojem kamene na stavbu cesty a úseku železnice v blízkých Ohnišťanech (Sedláček 1887, 327, Kuča 2004, 857 - 859).

Tvrziště  ve Starých Smrkovicích je největším objektem svého druhu na Jičínsku. Oválná střední plošina je obklopena vodním příkopem (voda z řeky Javorky) šířky nejméně 5 m a hradbou, která je zaniklá na jihovýchodním obvodu. Tvrziště  bylo zastavěno domy čp. 121 a čp. 56 - 59 (st.pč. 25/1, 25/2, 27, ppč. 134 - 136, 139 - 141, 143/1, 145/1, 345/2). Obytný objekt tvrze byl popsán jako stavba čtvercového půdorysu se zaoblenými nárožími. Průměr delší osy středového oválného pahorku je asi 40 m (Slavík 1993, 100). Tvrz je zachována v několika kresbách (Encyklopedie…III, 743 - 744). Na nich je okrouhlá věž, patrový palác s přístavkem a se dvěma arkýři a další patrové objekty. Všechny budovy byly původně využity jako objekty hospodářského dvora.

 

Staré Smrkovice - Weitmile

Na poli východně od Starých Smrkovic je malý rybník přibližně trojúhelníkovitého tvaru (ppč. 814). Vznikl odtěžením tvrziště zvaného Weitmile v poloze V rybníku. K místu je stále zachovaná polní cesta (ppč. 702). Tvrz byla postavena před rokem 1540, poté byla zatopena rybníkem. Ten byl v 19. století zavezen a místo vysušeno. Z důvodu nemožnosti toto místo obdělávat pro jeho trvalé zvodnění byl rybník  znovu obnoven. Tato tvrz byla sídlem nejstarších známých příslušníků rodu pánů z Weitmile (údajně 6 bratrů) s přízviskem Krabice. Někteří z nich  zastávali úřady na dvoře českých králů z rodu Lucemburků. Jiných pět bylo kanovníky katedrály sv. Víta nu Hradě v Praze. Beneš Krabice z Weitmile sepsal za vlády.  císaře a krále Karla IV. známou kroniku a byl také ředitelem stavby katedrály sv. Víta. Nejstarší známý člen tohoto rodu Beneš Krabice z Weitmile byl v roce 1356 majitelem smrkovického dvora a tvrze. Část sousedních Chomutic vlastnila jeho manželka Přiba z Martinic (Palacký 1921, 1024, 1030, 1032, 1045, 1064, 1068 - 1069, 1105, 1119, 1122, 1126, 1170, 1241, 1256).

 

Studénka

Vesnice ulicového tvaru zástavby na svahu k severozápadu je poprvé uvedena až roku 1598, je tedy vsí založenou nejspíš po závěru klimatického optima 16. století (Šalda 1969, 98). Dosud získané movité archeologické nálezy ze dvou usedlostí přesně korespondují s tímto datem a lokalizací panského sídla do pozdního 16. století (Ulrychová 2003, 267). I podle údajů místních obyvatel stála tvrz pod roubeným domem usedlosti čp. 7 (st.pč. 5). Na povrchu mírně zvýšeného místa pod obytným domem a plošně zatravněné zahrady nejsou patrné žádné terénní nerovnosti (ppč. 202/2, 203, 204). Movité nálezy odtud zatím nepocházejí.

 

Svatojánský Újezd

Vesnice byla postavena na výrazném návrší severně od Mlázovického Chlumu. Písemné zprávy o ní pod jménem Bořkův Újezd jsou zachovány od roku 1350,  kostel  je uváděn o čtyři roky později. K další změně názvu vsi na Újezd sv. Jana došlo před rokem 1402 (Roubík 1959, 105). Severozápadně od kostela na výrazném návrší ostrožnovitého tvaru pod domy čp. 40 a čp. 4 i podle informací místních obyvatel stálo panské sídlo, údajně tvrz. Byly zde nalezeny podkovy a železný hrot šípu.

 

Svatojánský Újezd - Okrouhlý

Severně od Svatojánského Újezdu, severozápadně ode dvora zvaného Bačalky a jižně pod soutokem tří pramenů vody stála vesnice  Okrouhlý (Ulrychová 2004, 154 - 155). I  v ní bylo postaveno panské sídlo, a sice dřevěná tvrz patřící před rokem 1592 Janu Jiřímu Kulemu z Chotče. Na místě vsi byl později jen hospodářský dvůr - v 16. století v majetku chotečské vrchnosti. Kuleho dcera Marianna prodala v roce 1628 Svatojánský Újezd Albrechtovi z Valdštejna  (Sedláček 1887, 123).

 

Sylvárův Újezd

Tvrz byla postavena v poloze zvané Na kopečku či Na parkáně (ppč. 61 a část ppč. 53) jižně nad Ohnišťanským potokem a zaplavovanými pozemky. Při rozvážení návrší byl nalezen depȏt mincí v měděné nádobce. Část mincí z bílého kovu byla uložena do muzea v Hořicích. Zbytek tvrziště byl zničen v  70. letech 20. století při melioracích (Encyklopedie…III, 802).  Jediná písemná zmínka o tvrzi je z roku k 1541 v přiznání majetku k zápisu do obnovovaných desek zemských. Vesnice patřila v roce 1397 Janu Šípkovi z Újezdu. Dalším majitelem byl v letech  1529 - 1539 Zdislav Dobřenský z Dobřenic a po něm od roku 1547 Jan Zličský z Labouně. Po roce 1560 si Sylvánův Újezd koupili Zilvárové z Pilníkova, po jejichž přídomku získala ves své jméno. V té době již tvrz nebyla obývána  (Sedláček 1887, 137). V písemných pramenech je tato vesnice známa i jako  Dolní  Újezd (Šalda 1969, 98).

 

Šárovcova Lhota

Tato vesnice získala jméno po svém nejvýznamnějším majiteli Šárovci - hejtmanu ve vojsku krále Jiřího z Poděbrad. Tvrz byla postavena  před rokem 1551. Majiteli vsi a později i tvrze byli v roce 1518  Václav  Bořek ze Šárovcovy Lhoty, který prodal tohoto roku ves i tvrz Václavu Zahrádkovi z Černé a Magdaleně z Konecchlumí. Od nich koupil toto panství v roce 1538 Adam Karlík z Nežetic. O jedenáct let později se stal majitelem Šárovcovy Lhoty Soběslav z Miletínku a jeho potomci. Ti prodali vše roku 1567 Jindřichovi Smiřickému ze Smiřic, který tuto Lhotu připojil k Hořicím (Sedláček 1887,  136).  Již zaniklou tvrz lze  lokalizovat do areálu hospodářského dvora, do části při současné hlavní silnici.

 

Tetín - Vlkanov

Osada Vlkanov byla založena na výrazném svahu jižně nad mělkým údolím s komunikací z Lázní Bělohradu do Miletína. Je sídlištěm založeným v klimatickém optimu 16. století - před rokem 1543. Tvrziště bylo postaveno na místě současné usedlosti čp. 1 - pod roubeným domem (st.pč. 40) v západním okraji ulicového tvaru zástavby.  Ze dvora (ppč. 223) sousedního čp. 2 (st. pč. 41) byly z odvodňovací rýhy vysbírány zlomky keramiky z celého 16. století (Ulrychová 2012, 295 - 296). Další soubor obdobně datované keramiky (novopackého červeného zboží)  je uložen v soukromé sbírce v Tetíně čp. 8.

 

Třebovětice čp. 21

Druhé panské sídlo bylo v této velké vesnici  lokalizováno ve východním okraji dnešní vsi na návrší zastavěném objekty usedlosti čp. 21 (st. pč. 31, 32, ppč. 97/4, 105, 106). Této tvrze se týkají písemné zprávy od počátku 15. století, kdy si Třebovětice rozdělili synové Přibka z Třebovětic (po 1356).  Spolu s hospodářským dvorem a několika vesnicemi byla tato tvrz v roce 1444 prodána Janu Jirglovi  z Dobruše.  Jeho potomci prodali část vsi a tuto tvrz Janu Rabínovi z Ryzemburku. Synové a vnuci Jana Rabína vlastnili celou ves do roku 1535. Tehdy se rozdělili a vlastnili dále tyto nemovitosti do roku 1570., kdy je tato tvrz uváděna jako zaniklá. Na lokalizovaném místě po ní nejsou žádné patrné stopy.

 

Úbislavice

Tato velká vesnice ulicového typu zástavby byla založena v okraji krajiny kolonizované během 14. století v blízkém okolí hradu Kumburk. Úbislavice byly centrální vsí tohoto regionu, protože měly panské sídlo,  kostel, faru, později i školu a od roku 1384 hospodářský dvůr (Cechner 1909, 104 - 107).

Lokalizace tvrze ke kostelu je sice zpochybňována, ale centra vsí zakládaných během 14. století velmi často tvořil kostel a panské sídlo. Nedaleko od kostela byly nalezeny hrnčířské pece (mezi čp. 23 a 31, Borkovský 1939)) a zlomek keramiky 14. století (stavba telefonní ústředny, Ulrychová 1998d, 232, Novopacko…III, 680 - 681).

 

Údrnice - Údrnická Lhota

Tvrz stála v Údrnické Lhotě založené v těsné blízkosti starších Údrnic na vysokém břehu nad rybníkem. V listinách z roku 1318 a 1320 o majetkovém sporu pánů z Labouně s Vokem z Rotštejna, je údaj o věznění pana Voka na tvrzi v Údrnicích a o  dalším soudním sporu s ním v roce 1321 (včetně jeho manželky Rychty, Sedláček 1895, 311, Emler 1870, č. 204, str. 57 - 86). V Údrnicích, v blízkém okolí kostela sv. Martina, nebyla nalezena poloha, kde by mohla tvrz stát (Ulrychová 2012c, 306). Naopak ve Lhotě je na okraji plošiny vysoko nad rybníkem několik dostatečně velkých plošin, na nichž mohla tvrz stát. Lokaci tvrze bude možné potvrdit jen  nálezem movitých artefaktů či zaniklé fortifikace při stavebních pracích.

 

Újezd pod Troskami - Hrdoňovice

V okraji skalního masivu  nad západním okrajem intravilánu Hrdoňovic jsou ve skalních blocích zachovány stopy po panském sídle.  Majitelem vesnice byl v roce 1364 Jan z Hrdoňovic, po něm mezi roky 1376 - 1377 Tas z Hrdoňovic a z Lomnice nad Popelkou. V roce 1410 vlastnil ves Jan Žáček z Hrdoňovic. Tento údaj je poslední zprávou o vsi a pravděpodobně o jeho sídle - skalní tvrzi.  Ta nejspíš zanikla během husitských válek (Sedláček 1887, 224, týž 1895, 78).

Na dvou skalních blocích jsou zachovány stopy po možném věžovitém hranolovém objektu. Dále i výklenek ve skále a další liniové i plošné úpravy pískovcových skal. Místo bylo poškozeno v roce 1961 odstřelem blízkého skalního bloku (Fišera 2004, 93 - 95.)

 

Ústí u Staré Paky

Vesnice je poprvé uvedena v písemných pramenech k roku 1391. Panské sídlo zde bylo nejdéle v roce 1414, kdy ves vlastnil Předslav z Ústí. Mezi roky 1533 a 1553 vlastnili Ústí Cidlinští ze Sluh. Ti obnovili v roce 1533 pustou vesnici i panské sídlo (1540, Šalda 1969, 100, Novopacko…III, 680 - 681, Tůma a kol. 1931, 82). Nad soutokem  dvou potoků (Oleška a Rokytka) ze směru od  Nové Paky do Lomnice nad Popelkou je vpravo za železničním mostem pod domem čp. 19 (st.pč. 33, 34, ppč. 28/1, 29) zachováno výrazné návrší, kde byla postavena tvrz (příloha 19). Po jejím zániku byl objekt začleněn do hospodářského dvora, v současnosti rovněž zaniklého. Movité archeologické nálezy z tohoto objektu zatím nejsou k dispozici.

 

Záhuby - Křižánky

Téměř 2 km západně za hájenku Křižánky je zachován soubor nadzemních a pozemních reliktů zaniklé středověké vesnice  Křižánky (Křesetice, Kříženec, Ulrychová 2004a, 141). Na lesní parcele č. 656/7  je mimo jiné zachována fortifikace lichoběžníkovitého půdorysu kolem odtěžené středové plošiny tvrziště. Movité archeologické nálezy byly vybrány z jámy po vývratu stromu. Jsou jimi zlomky nádob ze závěru 12 a ze 13. století (Ulrychová 2011f). Písemné zmínky o Křižánkách jsou z let 1395, 1410 a 1417. V roce 1552  byla vesnice i tvrz pustá. Až do 18. století se zde ovšem pohřbívalo. (Encyklopedie…I, 353, Bláha - Kalferst - Sigl 2004, 132,  Waldhauser  2010, 342).

 

Zliv

Nejstarší písemná zmínka o Zlivi je z roku 1327. Malý kostel Nalezení sv. Kříže postavený na nejvyšším místě intravilánu může být románského původu. Sousední areál zemědělského družstva a jeho blízké okolí je polykulturní lokalitou s velkým množstvím zjištěných movitých i nemovitých objektů z celého pravěku i středověku. Vesnici si od roku 1357 dělili dva současní majitelé, příslušníci rodu Dršků a Pomazanků, a to až do roku  do 1422. V roce 1454 koupili Zliv páni z Labouně (Sedláček 1895, 310).

Tvrz byla postavena  severovýchodně u kostela, její návrší je zachováno mezi ním, domy čp. 8 a čp. 9 a rybníkem (st.pč.21/1, 21/ 3, 8, ppč. 42, 43/3, 44). Nový majitel usedlosti čp. 8 neohlásil v roce 2011 rekonstrukční práce a zboural zadní část obytného domu. Tím odtěžil část tvrziště. Z vytěžené zeminy byl vysbírán velký soubor zlomku keramických nádob z celého 16. století (Ulrychová 2011g).

 

Tvrze známé jen z písemných zpráv

 

Běchary

Běchary jsou vsí mladohradištního původu, nejstarší nálezy byly datovány  do 2. poloviny 9. století (hromadný hrob, Ulrychová  2003, 193 - 195). Vesnice, o které jako o jediné na Jičínsku  uvažuje jako o služebné osadě, byla v roce  1295 v majetku pražského biskupství. Tvrz, která stála velmi pravděpodobně v areálu panského hospodářského dvora v severní části intravilánu vlastnil v roce 1564 Jindřich Haugvitz (Sedláček 1895, 309).

 

Bílsko u Hořic

Tato vesnice se  v roce  1401 jmenovala Bílá Voda. V 16. století si zde nechal postavit novou tvrz Adam Karlík z Nežetic. Pravděpodobná lokalizace této tvrze je v místní části Velké Bílsko. Její střed zaujímá velký hospodářský dvůr úhlopříčně proťatý silnicí do Malého Bílska. Tvrzí ze 16. století by mohla být jedna z budov tohoto dvora, starší tvrz postavená nejspíš na stejném místě zanikla beze stopy (Sedláček 1887, 137).

 

Butoves

Ves nesla od doby svého založení ve 14. století názvy Nová Lhota, Lhota Hrnčířova, Tuřská Lhota a Butoves. Tvrz uvádí Sedláček (1887, 282) před rokem 1600. Jedná se nejspíše o sídlo Mikuláše Buty, měšťana z Jičína, který si zde koupil v roce 1610 pozemky od rodu Smiřických a nechal zde postavit hospodářský dvůr.  I Butoves si koupil vévoda Valdštejn. V roce 1624 zde stál jeden dům a další parcelací pozemků původního Butova dvora vznikla ves Butoves. V roce 2008 a dalších dvou letech byly intenzivně kontrolovány stavby inženýrských sítí a nových domů mezi železniční tratí a místní silnicí z Milíčevsi intravilánem Butovsi do Kovače. Zjištění bylo zcela negativní.

 

Cidlina

V areálu současných usedlostí čp. 1, 21, 28 stála údajně tvrz zemanů Havla a Hynka z Cidliny již v roce 1322. V roce 1600 byla mimo jiné nemovitosti tato tvrz prodána městu Jičín za 500 kop grošů českých a 15 zlatých rýnských dukátů (Sedláček 1887, 280.)

 

Dolní Nová Ves

V areálu hospodářského dvora (st. pč. 71, 248, ppč. 86/4, 86/5 a další) stála údajně tvrz zvaná Rateň. Pomístní název Rateňsko sem lokalizuje zaniklou vesnici. O ní jsou písemné zprávy  mezi roky 1400 - 1543, o tvrzi mezi roky 1514 - 1598. Hospodářský dvůr je znám poprvé  k roku 1598 (Sedláček 1887, 114, poznámka 2). Vesnice však byla nedávno lokalizována na k.ú. Černín u Hamerského mlýna (Ulrychová 2011ch, 134 - 135).

 

Cholenice

Ves je poprvé uvedena v písemných pramenech k roku 1378 pod jménem Cholynice. Fragmenty tvrze v obci byly údajně patrné ještě v 19. století.  V roce  1419 byla sídlem Diviše Cholynky z Budčevsi (Sedláček 1895, 310).

 

Jičíněves

Katastr obce je polykulturní lokalitou osídlenou od neolitu včetně, vesnice je mladohradištního stáří (Ulrychová 2003, 95). Mívala běžně dva současné majitele, první písemná zmínka k 1360 uvádí Diviše a Jiříka z Jičíněvsi. V roce 1403 si Jičíněves koupil Otík z Labouně a Dřevěnic. Tvrz poprvé uvedená v listině z roku 1574 (majitel Jan z Valdštejna), stála pod domem důchodního v hospodářském dvoře. Za Schliků to mohla být budova st.pč. 38/4 v severní destruované části hospodářského dvora severně od barokního zámku (Sedláček 1887, 270).

 

Kopidlno - Letkov

Dvakrát zakládaná osada Letkov byla opakovaně vystavěna na nepříznivém místě v chladném údolí s rybníky, v krajině otevřené k severozápadu a na těžkých jílovitých půdách (Roubík 1959, 103).

Polohu „U Habrovníku“ severozápadně od Kopidlna tvoří v současnosti rybník obklopený lesem (Sedláček 1895, 311). Sem tento autor lokalizuje tvrz, dvůr a ves patřící pánům z Dětenic. K roku 1402 uvádí dále Beneše z Letkova, který obdaroval kostel ve Starých Hradech. Tvrz ani ves v 16. století již neexistovaly. Na určeném místě nebyly prozatím zjištěny žádné nadzemní relikty zaniklé vsi či tvrze.

 

Kostelec

Jižně od gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie  na okraji výrazného svahu údajně  stála  tvrz (st. pč. 14, ppč. 1/2, 22, 23, 219/1). Je rovněž je uváděno, že byla opevněna spolu s kostelem v jeden celek. Před několika lety bylo údajné místo tvrze zastavěno novým domem. Pasové základy domu a rýhy pro inženýrské sítě zasahovaly pouze do navážek. K roku 1318 byl majitelem Kostelce Bohuslav z Kostelce. V roce 1428 byl Kostelec připojen k Údrnicím. Poté jej koupili Trčkové a spojili je s Velíšským panstvím (Sedláček 1887, 272).  Další místo, kde údajně stála tvrz, je jihozápadní okraj slovanského hradiště (poloha Na krkavčicích) na místě hospody (st.pč. 19) založené v roce 1610. Hospoda stojí na téměř odtěženém úseku fortifikaci hradiště. V jejím blízkém okolí není viditelného nic, co by indikovalo lokalizaci tvrze právě sem.

 

Miletín

August Sedláček uvádí tvrz v západním okraji osady jako následné sídlo knížecího hradu. Tento údaj lze velmi pravděpodobně spojit s objektem  pravděpodobně předcházejícím stavbě zámku (Sedláček 1887, 123).

 

Podhorní Újezd - Vojice

Na jižním svahu Mlázovického Chlumu jsou zástavbou propojeny dvě vsi. Část Podhorního Újezdu patřila trvale k Sobčicícm, druhá část (dvůr a krčma) k Vojícím. Nejspíš měly každá své panské sídlo. Podhorní Újezd byl zván i  Hoření Újezd.  Až v roce 1534 je zde jako majitel připomínán  Petr Ruprecht z Černůtek a Újezdu. Právě on si zde postavil tvrz, protože v roce 1556 ji prodal Jiří Litoborský z Chlumu Smilovi z Hořiněvsi. Podle informací místních obyvatel stála jedna z tvrzí v hospodářském dvoře ohrazeném obvodovou zdí nedaleko silnice  Jičín - Hořice.

 

Popovice

Tato vesnice byla postavena v údolí s vodotečí ve středu zástavby. V jižní části intravilánu byl na vysokém návrší postaven  kostel Narození Panny Marie (Sedláček 1887, 280.) Týž autor uvádí  jako majitele Popovic v roce 1387 Mareše Kuleho z Popovic, velmi zbožného člověka. Mareš obdaroval kostel v blízké Nemyčevsi, jeho bratr byl totiž kaplanem v tomto kostele. Druhou část Popovic vlastnil v roce 1378 Jan Kule z Popovic,  který dědil i po Marešovi a platil i nadále desátek kostelu v Nemyčevsi. Další početní majitelé se v Popovicích střídali až do roku  1602. Tehdy je zapsána informace o tvrzi staré v Popovicích.  Možná lokalizace tvrze je na návrší u kostela.  

 

Važice

Vesnice je známa již od roku 1340, ale tvrz je uvedena až k roku 1547. Rozoranou tvrz objevil ve svahu nad údolím sedmi (dříve deseti) mlýnů  A. Hejna v roce 1960 (Hejna 1960). Po orbě byl patrný půdorys stavení tvrze rozměrů asi 10 x 10 m. Ornice byla zbarvena červenou hlínou v pásech  šířky 60 cm. A. Hejnou objevený soubor nálezů lokalizovaný na pole jižně od mlýna Brožových u Jílkova rybníku obsahuje i kamenné nástroje z neolitu,  zlomky mazanice,  střepy nádob z laténu a mladší doby hradištní  (M Jičín, sbírka Libáň, č. i. 44/ P 131).

 

Vojice - Podhorní Újezd

V intravilánu obou vsí jsou některými autory uváděny dvě tvrze. Jedna z nich ležela určitě na sousedním katastru vsi Podhorní Újezd (viz). Tvrz ve Vojicích k roku 1357 patřila Zdeňkovi z Vojic,  dále Otíkovi z Vojic a jeho ženě Anežce.  Otík byl ještě v roce 1440 na sjezdu v Čáslavi. Vojice patřily v roce 1505 Janovi z Nové Vsi a jeho potomci zde z rodu Vojických z Nové Vsi zde byli až do roku 1596. Pak bylo panství  rozděleno na dva díly mezi  Jana  a Jindřicha z Nové Vsi. Oba díly v roce 1624 spojil Albrecht z Valdštejna  (Sedláček 1887, 120 - 121). Po jeho smrti se tento majetek opět vrátil Vojickým z Nové Vsi. V roce  1718 jej získali kartuziáni z Valdic (Cechner 1909, 172).

 

Volanice

Severně od této vsi bylo před rokem 1945 v místě zvaném Na hradě zachováno návrší zvané  Hodislav. Autoři zpráv o něm (Šolle - Kutina 1940) považovali toto návrší za místo, kde byla postavena tvrz. V současnosti je zde jen rozorané pole bez jakýchkoli stop po archeologické situaci i bez movitých nálezů. Vzhledem k výskytu mohylového pohřebiště jihozápadně odtud u samoty Patřim mohlo být toho návrší mohylovým hrobem (Píč, 1905, 350). Zde byl údajně vykopán okřín kultury lužické (Sklenář 1992, 271, Ulrychová 2007f, 508 - 509). V obci známé od roku 1325 stojí zámek z 18. století. Tvrz mohla stát v těchto místech před jeho stavbou.

 

Zachované kamenné sklepy a zdivo tvrze

 

Cerekvice nad Bystřicí

Vlastníky této vsi byli v roce 1368 společně zemani Vojslav, Petr a Štěpán z Cerekvice.  Zřejmě majetný Léva z Cerekvice založil v roce 1458 v Hostinném špitál. Od roku 1539 byla Cerekvice v majetku rodu Zárubů z Hustířan. O dvanáct let později získal tuto vesnici po svém otci Zdeňkovi Zdeněk ml. Záruba, který věnoval na opravu již málo obyvatelné tvrze 100 kop grošů českých. I Cerekvici získal v roce  1633 jako konfiskát vévoda Valdštejn.

Tvrz je k roku 1368 jen předpokládána. Pod barokním zámkem (1682) jsou zachovány sklepy a je rovněž zachován popis tvrze včetně jejího inventáře pořízený před stavbou zámku. Sklepy byly kamenné, stavení dřevěné se šindelovou střechou, v tvrzi  byly obytné místnosti, komory a dvojí sklepy: z nich podzemní na pivo a víno. Tvrz měla přirozeně i spižírnu, světnici sloužících,  vinopalnu a kancelář (Sedláček 1887, 344, Encyklopedie… I, 66 - 67).

 

Dětenice

Vesnice existovala již na začátku mladší doby hradištní. Na pastvině vně vsi byl objeven největší denárový depȏt regionu z 11. století  (Ulrychová 2012, 37, položka 13, táž 2008, 46, táž 2007, 4,táž 2000, 161, Sklenář 1992,46). První písemná zpráva o vsi je až k roku 1295. V roce 1323 patřila Vokovi z Dětenic z rodu Markvarticů. Do nově postaveného pozdně renesanční ho zámku Bohuslava Křineckého z Ronova byla před rokem 1587 začleněna i část tvrze (Sedláček 1887,  311).  Měla podobu věžovitého objektu, byla patrová (st.pč. 24, 36) a byla postavena nejdéle v roce 1404.  Je z ní zachováno zdivo sklepa a přízemí s druhotně vloženými klenbami ve východním nároží zámku (Encyklopedie...I, 108).

 

Holovousy

Velká vesnice na jižním svahu Hořického Chlumu s několika vydatnými vodotečemi a na sprašových půdách je mladohradištního původu. V roce 1260 patřila Miroslavovi z Holovous. O tvrzi je první písemná zmínka v roce 1448. Byla sídlem  Prokopa a Otíka, kteří pod znamením kohouta byli v roce 1444 před Prahou ve vojsku Jiřího z Poděbrad. Před rokem 1540 si Holovousy koupili Karlíkové z Nežetic. Částí tvrze je přízemní místnost s valenou klenbou s trojbokými výsečemi zachovaná nad sklípkem s deformovanou valenou klenbou (Encyklopedie…I, 191).

 

Choteč

Choteč byla založena před rokem 1357, kdy je znám první majitel Petr. Od roku 1396 ji vlastnil rod Kulů z Chotče (Sedláček 1887, 117). Velkou a bohatou vesnicí byla během celého 16. století (nálezy před čp. 51 - 53 v jihovýchodním okraji návsi, Ulrychová  1998, 57 - 58).

Další archeologické nálezy (keramika 14.- 15. století) objevené  u domu čp. 3 severně od kostela mohou lokalizovat starší tvrz právě sem (Ulrychová 1995, 107). Sídlo nové vrchnosti - novopackých paulánů přišlých roce 1709 - bylo přestavěno v roce 1710 (Novopacko…II, 417). Je jím původně renesanční tvrz  zvaná i zámeček (st.pč. 34) jihozápadně u kostela. Tuto chotečskou tvrz vystavěl spolu s hospodářským dvorem v roce 1562 Mikuláš Kule z Chotče. Ve sklepě je zachován  nápis o stavbě a stavebníkovi tvrze s tímto letopočtem.

 

Jeřice

Další velká vesnice Hořicka byla založena v příhodných přírodních podmínkách po roce 1337. První písemná zmínka o majiteli uvádí k roku 1379  Mrzáka a Zdeňka z Jeřic. Jejich potomci zde sídlili do roku 1395.  Po nich se majitelé rychle střídali vždy po několika letech. Tvrz stála ještě v roce 1617 (Sedláček 1887, 142). Její torzo je zachováno v masivu zámku ( st. pč. 54). V přízemí jeho jihovýchodní části to jsou dvě místnosti se zdivem silným  až 150  - 160 cm. Jedna je plochostropá, druhá s valenou klenbou. V obou místnostech  je půlkruhový střídavě bosovaný portál (Slavík 1993, 103 - 104, Encyklopedie…I, 258).)

 

Jičín - Na hrádku

Panské sídlo vně středověkého města bylo v ulici Na Hrádku, na nejvyšším a viditelně rozšířeném pásu pozemků západně od městských hradeb vysoko nad obloukovitým tokem řeky Cidliny (příloha 20). V současnosti zde stojí budovy bývalých městských jatek čp. 24 (st. pč. 297). Zástavba tohoto pozemku  je zachována po jeho obvodu se dvorem uprostřed a vjezdem od východu, vše na ploše 2358 m².

Ve vrcholném středověku zde stál údajně opevněný Hrádek v roce 1610 koupený městem Jičín od Jeronýma Bukovského z Neudorfu, regenta panství Smiřických. Popis celého objektu byl pořízen v  roce 1838.  Tvořilo jej obytné částečně kamenné a dřevěné stavení se dvěma místnostmi a s klenutým sklepem, v nádvoří byla kašna. Další kamenný objekt a studna před ním byl později využíván jako obecní jatka (Mencl 1940, 412 - 414).

Hrádek byl sídlem v Jičíně bydlící šlechty - v roce 1525 Heřmana z Rokytníka, 1538 jej koupil Mikuláš Trčka z Lípy,  po něm 1555 Johanka z Újezdce, Magdalena z Nestajova,  v roce 1589 byl v majetku města Jičín, o šest let později zde bydlel Hynek z Kozlova a po něm Jeroným Bukovský z Neudorfu. V roce 1636 měl Hrádek cenu 4000 kop  míšeňských grošů (Sedláček 1887, 185).

 

Kamenice

Vesnice a tvrz jsou poprvé uvedeny k roku 1318, jejich majitelem byl Jan z Kamenice. Tvrz (st. pč. 1/1) byla postavena na návrší východně od vsi vysoko nad rybníkem. Stála ještě v roce 1635. Vlastníky byli např. v roce 1488  Jindřich Haugvic z Biskupic a v roce 1623 Albrecht z Valdštejna.  Ten nechal tvrz přestavět do podoby dvou spojených třípatrových budov, v západní z nich byla patrová arkáda. Popis celého objektu je zachován k roku 1637 (Sedláček 1887, 205, Encyklopedie…II, 278).  V dnešním zámku (z roku 1639), v západní části hlavního křídla jsou ze zaniklé tvrze zachována dvě armovaná nároží a střílnové okénko. Zdivo zde tvoří nepravidelné řádky kvádrů doplňované cihlami. Pod těmito místnostmi jsou  sklepy. Tvrz měla trojdílnou vnitřní dispozici a byla postavena před husitskými válkami. Zobrazení tvrze je zachováno v zámeckém archivu v Brtnici. Částí hospodářského dvora se tvrz stala v 17. století. To už byla od roku 1559 obě křídla upravena na šesti prostorovou a nepravidelně čtyř prostorovou dispozici. Stavebníkem těchto úprav byl pravděpodobně  Jan mladší  z Újezdu a Kounic (Slavík 1993,  104 - 105).

 

Kopidlno

Nynější zámek (st. pč. 9) byl postaven po husitských válkách jako nový objekt nahrazující předchozí vodní tvrz. Okolí zámku bylo přeměněno na park zahradnické školy (st. pč. 9), movité nálezy z 15. a 16. století byly objeveny v rýze pro kanalizaci  (Ulrychová 2000b, 80, poznámka 1). Severní část zámku se sklepy je nejstarší  jeho částí nejspíš celokamenné tvrze. Od roku 1383 byli majiteli  kopidlenské tvrze Zdeněk z Nadslavi a jeho potomci - po dceři Anně i známý Jiřík z Kopidlna (ze sporu se Starým Městem pražským v letech 1506 - 1509). Po něm sídlili na této tvrzi v roce 1527 Václav Haugvic z Biskupic a jeho synové. Ti prodali Kopidlno roku 1559 Kryštofu Robmhápovi ze Suché (zemřel 1592), jehož syn Baltazar byl hejtmanem královéhradeckého kraje. Ten odkázal svůj majetek Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. Jako konfiskát získal Kopidlno Albrecht z Valdštejna. Opět jako konfiskát si panství Kopidlno v roce 1638 zakoupil generál Jindřich Schlik z Bassana a  Holíče. Pozdně renesanční zámek byl postaven před rokem 1584 a barokně přestavěn v roce 1674 (Sedláček 1887, 306 - 309.)

 

Milíčeves

Areál zámku a hospodářského dvora stojí na návrší nad nivními loukami a řekou Cidlinou.  Vesnice  a její majitelé Benec a Kurát jsou uvedeni v listině z roku 1325. Tvrz stála poblíž nynějšího klasicistního zámku od roku 1402. K oběma sídlům byl vždy patřil stavebně rozsáhlý hospodářský dvůr (Sedláček 1887, 278). Pod východní obvodovou zdí zámku v areálu hospodářského dvora je ze zaniklé tvrze zachován dvouprostorový sklep ze 16. století s valenými klenbami. Vstup do něho je z východní strany dvěma okosenými obloukovitými portály (Encyklopedie…II, 461).

 

Mladějov

Velká vesnice v členitém terénu je známa od roku k 1352. Tehdy byli jejími majiteli bratři Ctibor, Kuneš, Pešek, Mikeš, Jetřich a Duka, voda po Rackovi z Mladějova. V tomto rodě byl Mladějov do roku  1444. V 16. století byl po zakoupení rodem Trčků připojen k panství hradu Velíš (od 1553).  Na místě nynějšího nově opraveného zámku stála tvrz a u ní gotický kostel sv. Jiljí (Sedláček 1895, 79).

Nová tvrz byla stavěna mezi roky 1603 a 1611 Hynkem Kozlovským z Kozlova, úředníkem Trčků z Lípy. Její část je zachována v severozápadní část zámku z 18. století (st. pč.1) - jedná se o sklep s valenou klenbou a s půlkruhovým portálem a část zdiva v přízemí zámku. Tvrz měla původně pěti prostorovou vnitřní dispozici a zaujímala plochu 20 x 10 m. Zdivo bylo silné 50 - 70 cm. Popis tvrze k roku 1623 zhotovený pro Albrechta z Valdštejna uvádí kamenné přízemí a hrázděné patro (Slavík 1993, 111, Encyklopedie…II, 468 - 469).

 

Psinice

Sklepy a pravděpodobně i část obvodového zdiva budovy tvrze jsou zachovány v obytném domu (st. pč. 4/1), který je součástí velkého hospodářského dvora východně od kostela. Tento dvůr byl zván Sechtrův statek. Tvrz je zde připomínána k roku 1507. Před celkovou opravou obytného domu v roce 1973 byla patrná dvě podlaží a přístavek. Uvnitř je zachován stále využívaný sklep (Pamětní kniha obce Psinic, 4). August Sedláček (1895, 310) uvádí svobodný vladycký dvůr k roku  1358 v majetku zemana Pohana ze Psinic a jeho ženy Kateřiny, kteří obdarovali místní kostel.  V roce 1567 při prodeji Psinic byla ve výčtu prodávaných nemovitostí uvedena i  tvrz a dvůr Psinický - kamenný se sklepy a sýpkami.

 

Radim

Vesnice a panské sídlo jsou známy od roku 1360. Zdeněk z Radimi sídlil v jižní části vesnice,  její severní část byla od roku 1362 připojena k panství hradu Bradlec. Majitelem  hradu byl v roce 1378 Půta z Turgova. Později přešel sever Radimi k panství hradu Kumburk a jih zůstal samostatným statkem s tvrzí.  Ta byla v roce 1608  novou budovou postavenou pro rod  Trčků z Lípy. I Radim získal Valdštejn a v roce 1627 daroval radimský statek kartuziánům ve Valdicích.

Tvrz v jižní části vsi byla zčásti roku 1936 a v roce 1948 úplně zbořena. Byla jednopatrovým stavením v severozápadním okraji hospodářského dvoru, přízemí bylo čtyřprostorové dispozice. Z tvrze zůstal jen zeminou překrytý sklep velikosti 5,3 x 3,5 m  s barokní klenbou jižně za místním obchodem (Encyklopedie… II, 638).

 

Staré Hrady u Libáně

Vesnice je mladohradištního původu s významnými nálezy v areálu zámku a jeho bezprostředním okolí (Ulrychová 2005a, táž 2010a, 286). Zlomky keramiky ze 12 a 13. století byly objeveny i ve dvoře sousedního čp. 20 (Ulrychová 1991) a byly uloženy do archeologické sbírky Staré Hrady (nyní muzeum v Jičíně). Zde je zachován i gotický sklep, který mohl být součástí starší tvrze. Ta byla v roce 1340 sídlem Arnošta a Adličky ze Staré, rodičů biskupa Arnošta z Pardubic. Jejich synové a vnuci do vlastnili tuto tvrz do roku 1393. Po nich získal Staré Hrady Jan z Jenštejna a jeho syn Jan (až do  1418). Dalšími majiteli byli v pořadí Jan Kostelík z Kostelce,  do roku 1503 Jan z Valdštejna, po něm Jan Rašín z Ryzemburku a do roku 1567 Kryštof z Lobkovic. Ten prodal o čtyři roky později celé panství   Jiřímu Pruskovskému, stavebníku pozdně renesančního zámku (Sedláček 1887, 301 - 306).

Kamenná část v pořadí druhé tvrze tvoří západní část současného zámku (st. pč. 1). Z ní jsou zachovány sklepy a obvodové zdi třídílné dispozice. V jedné přízemní místnosti je zachována žebrová gotická klenba. Podle zachovaných stavebních prvků je tato tvrz velmi pravděpodobně dílem parléřovské huti postaveným pro Smila Flašku z Pardubic.

 

Třebovětice - Podhrázská tvrz

První písemná zmínka této o vsi je z roku 1356 (Přibek z Třebovětic). Dalšími majiteli byli před rokem 1378 Vintíř a jeho synové Hereš a Jan, oba k roku 1392. Velká vesnice měla více současných majitelů až do poloviny 15. století. Tehdy všechny díly spojil jejich koupí Václav z Hustířan. Třebovětice získal jako konfiskát Albrecht z Valdštejna a připojil je k panství Hořice. V roce 1665 se v osobě Václava Záruby z Hustířan do Třebovětic vrátili předchozí majitelé. Tvrziště zvané „Podhrázská tvrz“ u hospodářského dvora a rybníka naproti domu čp. 33 bylo narušeno v roce 1921 při regulaci potoka, který jej obtékal. Část středové plošiny dosud zasahuje i na louku naproti hospodářskému dvoru (st. pč. 69, 66, ppč. 20/1, 25, 26, 27/2, 576, 577). Po narušení tvrziště byl proveden na svou dobu velmi dobře dokumentovaný archeologický výzkum (Dufek  1947). Byly odkryty obvodové zdi tvrze a množství cenných movitých archeologických nálezů. Nedávno (2011) byly výsledky tohoto výzkumu presentovány na výstavě v hořickém muzeu, kde jsou všechny nálezy a dokumentace uloženy. Dva kachle (komorový a nádobkový) byly publikovány v monografii o kachlích (Smetánka 1959, 255). Popis této tvrze je zachován z roku 1601: byla  kamenná s množstvím pokojů, komor a sklepů.  Další popis a inventář již neobývané tvrze byl zhotoven v roce 1682, brzy poté byla zbořena (Encyklopedie…III, 869). Revizi nálezové situace, archeologického výzkumu a movitých nálezů publikoval Pavel Drnovský (2012).

 

Tuř

I tato nevelká vesnice je mladohradištního původu (Ulrychová 2007e, 258). Nálezy pocházejí i ze zahrady jezuitského zámku - původní  tvrze (ppč. 1, Ulrychová 2003e, 294). Z majitelů jsou známi Čéč z Tuře (1368) a Petr z Tuře (1437 - 1450), příznivec krále Jiřího z Poděbrad. Po nich získal statek Tuř  rod Turských z Dřevěnice  a po nich Jan Litoborský z Chlumu (1520). Jindřich Berka z Dubé v roce 1529 tvrz již neobýval, své sídlo měl v Dřevěnicích. Jako pustá byla tvrz označena v zápisu do desek zemských k roku 1541. Tak byla i se vsí prodána Albrechtovi mladšímu z Valdštejna za 3 500 kop grošů českých. Ten daroval Tuř jičínským jezuitům. Ti ji nechali znovu postavit s využitím původních gotických sklepů (st. pč. 1, Sedláček 1887, 281).

Tvrz byla postavena na okraji výrazné plošiny nad rozsáhlým zaplavovanými loukami. Čtyři gotické sklepy s valenými klenbami byly po roce 1990 zachovány po náročném statickém zabezpečení rekonstruovaného objektu v jeho jižní části. Na nimi jsou čtyři místnosti s různě datovanými klenbami. Starší tvrz byla postavena na ploše 18 x 22 m. Její  fortifikace již není v okolí současné stavby patrná.

 

Vysoké Veselí

Z návrší s kostelem a školou pocházejí nálezy mladohradištní keramiky (Ulrychová 2001, 339). První  písemná zmínka z roku 1297 je zachována k osobě Beneše z Veselé, předka pánů z Vartenberka a Veselé.  Tento rod vlastnil Vysoké Veselí do roku 1438 (Kuča 1995a, 68). Další písemné zprávy jsou k vesnici (před 1305), o tvrzi  od roku 1332 a kostelu o tři roky později.

Tvrz z poloviny 14. století stála na místě dnešního zámku využívaného jako škola (st. pč. 5). Do něho byla začleněna při jeho stavbě. Do tarasní zdi pod zámkem byly zazděny kameny s nápisem a plastickým reliéfem gryfa z přestavby tvrze provedené Bořkem Dohalským z Dohalic v roce 1586.  Tato stavba zaujímala plochu asi 100 x 80 m,  její zdivo bylo silné  až 190 cm.   Dva nárožní rizality vystupují tři metry z průčelí čelní zdi (Slavík 1993, 111 - 112, Encyklopedie…III, 1003 - 1005).

V roce 1992 neohlásil investor přístavbu školní jídelny a nechal odtěžit zázemí tvrze ze 16. století. Pouze z vytěžené zeminy byly vybrány movité nálezy ze 16. století (zlomky keramiky, mazanice, kachlů, skleněných nádob, želez, kovářské strusky, Ulrychová  1995a, 393).

 

ZVLÁŠTNÍ OBJEKTY

 

Červená Třemešná - dvorec Miletínek

Vesnice ulicového tvaru zástavby je uvedena v listinách datovaných do roků 1267 a 1271 popisujících soudní spor o desátky mezi hořickou a miletínskou farou. Návrší zvané Miletínek severně nad Červenou Třemešnou bylo zastavěno hospodářským dvorem obnovovaným novým majitelem od roku 1998.  Severně ode dvora je pod svahem menší rybník, kterým protéká potok.

Tento dvůr byl v roce 1358 sídlem Diviše z Nové Vsi. Jeho nejvýznamnějším majitelem byl Diviš Bořek z Miletínku, správce Hradce Králové 1422 - 1423 a jeden ze dvanácti správců království českého zvolených v roce 1423. Tento člen panské jednoty a významný vojenský velitel zemřel v roce 1438 (Palacký 1921, 542 - 714). Jeho bratr Jetřich z Miletínku byl po svém bratrovi rovněž hejtmanem Hradeckého kraje až do roku 1449.  Po něm byl ve stejném úřadu Soběslav z Miletínku (Palacký 1921, 734 - 774, 779). Od závěru 15. století bylo toto panské sídlo opuštěno (Sedláček 1887, 128). Archeologické objekty a movité nálezy včetně hradištní keramiky objevil J. Axamit (1887 -  1889).

 

Dolní Rokytňany - statek Humprecht

K roku 1826 je v místní kronice záznam o místě zvaném Humprecht opevněném valem, kde byly nalezeny železné hroty  šípů a zlomky keramiky. O sedm let později navštívil místo Kalina z Jäthensteinu a do  Národního muzea předal zde nalezenou nádobku (Sklenář 1992,  60).  Místo jsme ověřila  5. 9. 1997. Jedná se o usedlost čp. 12 umístěnou na uměle vytvořené plošině vysoko v severním svahu nad obcí Dolní Rokytňany. Nadzemní relikty fortifikace nejsou zachovány. Současný majitel sdělil, že ve výkopech při  nedávné přestavbě obytného domu nic nenalezl.

 

Holovousy - statek Chloumky čp. 2

V severním okraji osady Chloumky stojí usedlost čp. 2 (st. pč. 116). Kolem jejího západního  a severního  obvodu tj. jižně od stodoly a před vstupem do dvora od západu  (ppč. 476/1, 476/3) je patrný až 6 m široký a 1 metr hluboký příkop. Údajně se jedná o vrchnostenský hospodářský dvůr zaniklý v 16. a obnovený v 17. století současně s osadou Chloumky (Roubík 1959, 102, Hořicko - 6).

 

Horní Lochov - dvorec

Tato vesnice byla založena na sprašových půdách při jižním úpatí skalních bloků Prachovských skal a u vydatného pramene vody. V písemných pramenech je poprvé uvedena k roku 1385 a znovu až v roce 1533. Opevněný dvůr stál na místě usedlosti čp. 1 a čp. 15 ( st. pč. 23/1, 23/2, ppč. 17, 21, 25/1, 708/1, příloha 21). Od jihu je velmi dobře patrný výrazný násyp s vrcholovou plošinou. Částí opevnění mohly být hráze dvou zaniklých rybníků, zachycujících vodu z pramene vody ve skalách.  Ve dvorci byla studna (údajně dvě) a obytný objekt. Dvůr byl postaven před rokem 1385 a v Soudní knize města Jičína je uveden znovu k roku 1397 (Profous 1949, 654). Odtud se psal  Ambrož  z Lochova, voják vojska Jana Žižky, který se  po  roce 1424 stal měšťanem nově založeného města Tábor (Šalda 1969, 71).  V současnosti je areál dvora zastavěn obytnými domy, stodolou a kolnami.

 

Miletín - komenda řádu německých rytířů

Tomuto řádu odkázala celý svůj majetek bezdětná vdova po číšníku krále Václava I. Domaslava, která zemřela v roce 1241. Příslušníci řádu zde pobývali a na odkázaném majetku hospodařili do roku 1403, kdy výnos z hospodářství nestačil na jejich potřeby.  Řádoví bratři do roku 1410 Miletín opustili (Novotný 1913, 489 - 496, 551 - 552, 557, Balatková 1983). Součástí komendy byl zachovaný kamenný sklep pod domem čp. 118 poblíž uličky zvané Na parkáni. Vstup do něho je osazen zahroceným portálem. Areál komendy je  vymezen domem č. 110 (dům pro seniory), uličkou Na parkáni a podzemními prostorami: v pískovcové skále byla vyhloubena velká a hluboká studna zaplněná vodou a sklepní prostory přístupné z uličky za domem čp. 118 (ppč. 1287/3). Při sběru na několika místech v okolí domu  čp. 118  byl nalezen soubor keramiky včetně zlomků  nádob z 12. a 13. století (Ulrychová 2007d, 129 - 130, táž 2003, 136, Durdík 2000, 362).

 

Mladějov - dvorec Pařízek

Na skalním ostrohu přístupném úzkou šíjí se zachovaným příčným příkopem v délce asi 2,5 m byla opakovaně sebrána keramika 15. a 16. století. Návrší (ppč. 229/2, 229/3, 229/4, 229/5, 256) beze stop po fortifikaci bylo narušeno stavbou dvou chat. O druhu objektu panují různé názory (Durdík 2000, 124,  týž 2000, 422, týž  2001, 12, týž 2009, 109,  Gabriel 1989, 132, Ulrychová 2000, 115).  Předpokládám, že se jedná o dvorec  v roce 1457 zemřelého Petra Laziště ze Sukorad, vlastníka blízké osady Pařízek.  Po něm získal Pařízek Jan Lapačka ze Sukorad a před rokem 1598 zde mohl sídlit další majitel Pařízku - Hynek Kozlovský, správce mladějovského panství (Encyklopedie…II, 565).

 

Šárovcova Lhota - Mezihoří, statek Radov

V osadě Mezihoří, v části ležící na katastru Šárovcovy Lhoty, je v severozápadním svahu nad údolím Javorky výrazná plošina zastavěná  budovami usedlosti čp. 3.  K tomuto objektu lze vztáhnout informace o tzv. tvrzi Radov (Petera - Rohoznický 1871 - 1873, 238 - 239, Sklenář 1992, 140 - Mezihoří). Petera - Rohoznický uvádí  nálezy keramiky, želez a zvířecích kostí z 1, 5 m hlubokých jam.  Na mapě stabilního katastru z roku 1842 je přibližně kruhový areál tvořený pozemky ppč. 567, 566 a st. pč. 130 vymezený cestami a západně obtékaný řekou Javorkou, podél níž vede důležitá místní komunikace.

 

Železnice

Městys a městská památková rezervace Železnice je ve své západní polovině polykulturní lokalitou. U kostela stála podle místních obyvatel tzv. starší tvrz. Nejspíš jí byl dvorec Čéče ze Železnice z 80. let 12. století, stavebníka blízkého románského kostela sv. Jiljí (Ulrychová 2007, 166 - 171).

Železnice je poprvé uvedena v listině z roku 1318 jako majetek nepokojného zemana Ratibora ze Železnice. V závěru 14. století (1399) bylo vytvořeno panství Železnice včetně okolních vesnic. V roce 1539 prodal Jan mladší z Valdštejna panství Železnice městu Jičín.

Tzv. nová tvrz je poprvé uvedena k roku 1533, o čtyřicet let později (1574) byla pustá (Sedláček 1887, 198 - 200). V severovýchodním okraji slovanského hradiště - v poloze Na tvrzi - je pod roubeným domem čp. 63 (/st.pč. 279) zachován sklep. Jeho rozměry jsou  5,8 x 3,8 m, má valenou klenbu. Tvrz stála i v místě domu čp. 62 (st. pč. 280, 281/1, 281/2). Severně a západně od obou těchto stavení jsou zachovány terénní stupně (Encyklopedie…III, 1068 - 1069). Tyto domy a jejich zahrádky vytvářejí přibližně oválný tvar pozemku respektujícího nadzemní útvar (zaniklou fortifikaci ?) V místní archeologické sbírce je z této nové tvrze uložen hrnek (č.i. 96/ H 51), dva komorové kachle s reliéfem Adama a Evy (č.i. 322) a českým lvem (č.i. 323) a zlomky keramických nádob č.i. 851 - 854 (12. - 16. století).

 

ZÁVĚRY

Zachovaná tvrziště (15 objektů)

Poměrně malý počet zachovaných tvrzišť ukazuje na jejich častý a snadný zánik zástavbou a jejich likvidací v místech zřizovaných zahrad. Třináct tvrzišť je zachováno právě v zahradách u obytných domů. Jsou zatravněná a obvykle osázená ovocnými stromy. Středový pahorek byl ovšem vždy upraven do rovného či oblého povrchu. Příkop bývá zachován po celém obvodu, val obvykle v několika úsecích. Vyjímkou je zaniklá tvrz v Heřmanicích. Leží u paty srázu pod vsí a částí  její fortifikace byla i hráz zaniklého rybníku. Objekt postupně mizí v náletu listnatých dřevin. Rovněž tvrziště na kopci Gothard východně nad Hořicemi leží  na okraji dnešní zástavby. Úpravou do přísně geometrického tvaru  a vestavbou schodišť v souvislosti s oslavami bitvy u Hořic bylo ve skutečnosti poškozeno. I tvrziště Chloumky (Holovousy) bylo nedávno poškozeno neohlášenou vestavbou bazénu do jeho příkopu.

K tvrzišti na Hradišťku u Žeretic nejsou žádné písemné zprávy ani movité archeologické nálezy, objekt je však dobře zachovaný. Příkopem tvrziště v Heřmanicích, Chloumkách a Kněžnici protéká voda z blízkého pramene. Vodou byla zčásti chráněna i tvrz  na návsi v Kovači. Částí opevnění tvrze v Sekeřicích čp. 20, Chloumkách (Holovousy) a v Mackově (Plhov) byla hráz rybníka. Na výrazné výšinné - možno říci strategické poloze - byla postavena tvrz v Chloumkách, na Gothardu v Hořicích, na zaniklém slovanském hradišti Hradišťko u Žeretic, v Ličně u Libáně a v Mlázovicích. Oproti tomu v rovině u zaniklého potoka stojí tvrziště Dobeš, Kněžnice, Kovač, Mackov, obojí Sekeřice, Třebnouševes a Milkovice. Ty mají navíc vodní příkop a od severozápadu byly chráněny i velkým rybníkem.

Jen zčásti je obděláván povrch tvrziště v Třebnouševsi (v zahradě čp. 44). Znovu zatravněný je  původně oraný střed tvrziště v Sekeřicích čp. 10, které bylo touto činností poškozováno. Příkop tvrziště v Mackově se stal díky intenzivní činnosti majitele pozemku skladištěm stavebního materiálu a objemného biologického odpadu. Postavením plotu se  tvrziště stalo nepřístupným. Movité archeologické nálezy pocházejí  z Chloumek (část čelní vyhřívací stěny komorového kachle s motivem Meluziny),  zlomky keramiky jsou k dispozici z tvrzišť  Chloumky, Hořice, Sekeřice čp. 10 i čp. 20 a ze Stavu.

 

Lokalizovaná tvrziště (60 objektů)

Tyto opevněné objekty byly určeny a vymezeny úseky zachované fortifikace a vyjímečně i movitými archeologickými nálezy z narušených částí objektů. Informace o tvrzích jsou často zachovány i v místních kronikách a v povědomí místních obyvatel.

U většiny lokalizovaných tvrzišť však není možné zjistit dobu jejich stavby. Příkop byl obvykle zavezen zeminou z hradby a je na nezastavěných místech patrný jen mírnou terénní prohlubní, vegetačními příznaky či hromadící se vodou. Na středové plošině byla obvykle postavena dřevěnici kamenná věžovitá patrová stavba a další objekty hospodářské či skladištní povahy. U mnoha vsí není znám ani jejich první majitel, a tak nelze určit ani přibližnou dobu stavby panského sídla. Jen kombinací všech dostupných údajů lze vymezit stavbu a existenci většiny tvrzí do 14. a 15. století. Jen vyjímečně se tyto objekty zachovaly do období po husitských válkách.

Další skupinou tvrzišť jsou ta, ke kterým je k dispozici alespoň jedno datum. Tedy první zmínka o vesnici, ve které byla postavena, a současně i  jejího prvního majitele. Lze oprávněně předpokládat, že i nemajetný venkovský šlechtic odměněný králem si nechal postavit jednoduché sídlo oddělené od okolní zástavby. 

 

Tvrziště z písemných zpráv (15 objektů)

Tato panská sídla se nepodařilo i přes průzkum v celé zástavbě příslušných vesnic objevit ani k nim získat lokalizační údaje. Je pravděpodobné, že tato panská sídla byla zničena při stavbě velkých stavebních celků - většinou hospodářských dvorů. Budovy těchto dvorů nezasahovaly vždy do velké hloubky, a tak je možné, že např. v Běcharech, v Bílsku u Hořic či v Budčevsi  budou po demolici budov hospodářského dvora  objeveny části tvrziště a movité nálezy. Další skupinou nelokalizovaných tvrzišť jsou vytypovaná místa, kde mohla tvrz  stát. Např. v Údrnické Lhotě na vysokém svahu nad rybníkem jsou nejméně tři výběžky rovinného terénu zastavěné jednotlivými usedlostmi, na kterých mohla tvrz stát. Lokalizaci zde pomohou nálezy při ohlášených zemních pracích. Tvrze byly velmi často stavěny v blízkosti kostelů, a tak např. v Kostelci a Popovicích lze nález tvrziště předpokládat právě v jejich blízkosti.

 

Kamenné relikty tvrzí (16 objektů)

Jen v několika případech jsou kamenné části zaniklé tvrze zachovány mimo  následnou kamennou stavbu nového panského sídla - zámku. Jen sklep zaniklé tvrze zůstal zachován při obvodu zámecké zahrady v Milíčevsi. Sklepy tvrze jsou využívány ke svému účelu v rekonstruovaném domu v hospodářském dvoře ve Psinicích. Sklep tvrze v Radimi  byl po demolici nadzemního stavení zasypán. Kamenná část tvrze v Třebověticích byla zaplavena vodou místního potoka. Nejspíš z tohoto důvodu nebylo na jejím místě postaveno další panské sídlo. Velmi dobře je zachovaný sklep ve svahu naproti tvrzišti v Záhubech - Milkovicích.

 

Zvláštní objekty (8)

Sídly šlechty byly i dvorce či stavení začleněná do hospodářských dvorů. Za ně lze považovat objekty Miletínek u Červené Třemešné, v Horním Lochově a u osady Pařízek nedaleko Mladějova. Jedná se o objekty na výšinným místech, pravděpodobně ohrazené a chráněné např. i rybníkem.

Údajně opevněné usedlosti Humprecht v Dolních Rokytňanech a Radov v Mezihoří u Šárovcovy Lhoty   jsou vyjímečné svou polohou vysoko nad vesnicí a nad komunikací. Mohly být rovněž ohrazeny, protože byly sádly zámožnějších lidí s tradicí osídlení místa od středověku. Za opevněný hospodářský dvůr lze považovat usedlost čp. 2 v Chloumkách u Holovous (příkop, dřevěné - kamenné ohrazení).

Zcela jedinečným komplexem podzemních prostor jsou sklepy a studna v areálu komendy řádu německých rytířů v Miletíně datovatelné mezi roky 1241 a 1403. Sklepy jsou velmi prostorné, bylo zde možné dlouhodobě uchovat velký objem potravin, čerpat dostatek vody a v nouzi ukrýt i členy řádu a cenný majetek.

 

Poznámky

1. Kruhové návrší v podobě mohylového náspu v zámeckém parku jižně od zámku bylo využíváno k upevnění stojanů se štíty pro lukostřelbu (19.- 20. století, Schlikové).

2. V sídlištní aglomeraci Lázní Bělohrad byla na čtyřech katastrálních územích celkem 4 panská sídla: Lázně Bělohrad - zámek, tvrz Koštofrank, Horní Nová Ves/ Prostřední Nová Ves - tvrz Drážná, Dolní Nová Ves - tvrz (?) Rateň, o dalším sídle opět zvaném Koštofrank se uvažuje v souvislosti s objemným nálezem vrcholně středověkých artefaktů ze stavby vily p. Sehnala (čp. 449) v květnu 1941 v místě zvaném U Bažantnice v Lázních Bělohrad (M Jičín - sbírka M Lázně Bělohrad č.i. 3686 - 3691, 3695 - 36700, 3717 - 3721, 3730 - 3733, 3743 - 3748, 3952 - 3981).

3. V Třebnouševsi byla provedena fotodokumentace sklepa v usedlosti čp. 49 a sklepa v domě (sýpce)  statku čp. 1, která mohla být původně dalším panským sídlem vesnice (Encyklopedie…III, 865 - 866).

4.  Na jihovýchodním okraji vsi nad potokem na poli v poloze Nad Vorlem sesbíral Tomáš Rygl  z Milovic v roce 1997 asi 16 kg zlomků nádob. Jejich největší částí byla keramika závěru střední a celé mladší doby hradištní (Ulrychová 1998f, 113). V závěru doby hradištní mohla být vesnice přenesena na místo současného koupaliště k jinému vodnímu zdroji a na plošně dostačující místo.

 

Přílohy

1.  Dobeš, okr. Jičín. Tvrziště.

2.  Heřmanice u Nové Paky, okr. Jičín. Tvrziště.

3.  Holovousy, osada Chloumky, okr. Jičín. Tvrziště.

4.  Kněžnice, okr. Jičín. Tvrziště.

5.  Mlázovice, okr. Jičín. Tvrziště.

6.  Plhov, osada Mackov, okr. Jičín. Tvrziště.

7.  Stav, okr. Jičín. Tvrziště.

8.  Budčeves, okr. Jičín. Tvrziště na mapě stabilního katastru z roku 1842.

9.  Drahoraz, okr. Jičín. Severní úsek fortifikace tvrziště.

10. Drahoraz, okr. Jičín. Jižní úsek fortifikace tvrziště.

11. Drštěkryje, okr. Jičín. Tvrziště Betlém.

12. Hubojedy, okr. Jičín. Tvrziště.

13. Chyjice, okr. Jičín. Tvrziště.

14. Chyjice, okr. Jičín. Portál sklepa tvrziště.

15. Karlov, okr. Jičín. Tvrziště.

16. Kopidlno, okr. Jičín. Tvrziště „Na sklípku“.

17. Nadslav, okr. Jičín. Tvrziště.

18. Stará Paka, okr. Jičín. Tvrziště.

19. Ústí u Staré Paky, okr. Jičín. Tvrziště.

20. Jičín. Areál panského sídla Hrádek.

21. Horní Lochov, okr. Jičín. Dvorec od severozápadu.

 

LITERATURA

Balatková J. 1983: K dějinám řádu německých rytířů v Miletíně. Krkonoše, Podkrkonoší 7, 205 - 214.

Bláha R.- Kalferst J.- Sigl J. 2004: Přírůstky archeologické sbírky hradeckého muzea v letech 2000 - 2003. Zpravodaj muzea v Hradci Králové  30, Supplementum, 3 - 142.

Borkovský I. 1939: Úbislavice, o. Jičín. Hlášení pro Archiv nálezových zpráv  Archeologického ústavu v Praze (dále jen Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj.) čj. 2647/1939.

Burgert P. 2006:  Nálezy z tvrze v Bříšťanech, okres Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32, 183 -  202.

Cechner A. 1909:   Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese novopackém. Praha.

Drnovský P. 2012: „Tvrz“ v Třebověticích. Hmotná kultura středověkého a raně novověkého sídla ve východních Čechách. Studia mediaevalia Pragensia 11, 177 - 226.

Dufek E. 1947: Vykopávky tvrze v Třebověticích u Hořic.  In: 40 let archeologického s musejního spolku v Hořicích v Podkrkonoší (1887 - 1927). Hořice v Podkrkonoší.

Durdík T. 1999: Mladějov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha.

-„- 2009: Hrady Českého ráje. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 13, 81 - 113.

-„- 2001: Mladějov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

Emler J.1870 : Pozůstatky desk zemských Království českého 1541 pohořalých. Praha.

Encyklopedie  českých tvrzí. I. díl. A - J. Praha 1998.

Encyklopedie českých tvrzí. II. díl, K - R. Praha 2000.

Fišera Z. 2004: Skalní hrady zemí koruny české. Praha.

Gabriel Fr. 1989: K problematice opevněných sídel na pískovci. Castellologica bohemica 1, 125 - 138.

Hejna A. 1960: Važice,  okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 1724 /1960, 1961/1960.

Jilemnický A. 1981: Na hradecké cestě. Jičín.

Jizba  J. 1931:  Místopis a veřejná správa politického okresu  Novobydžovského. Nový Bydžov.

Kalferst J. 1985: Hořice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982, 1983. ArÚ Praha.

-„- 1987: Dobeš, o. Lukavec, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984, 1985. ArÚ Praha.

-„- 1987a: Lískovice, o. Chomutice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984, 1985. ArÚ Praha.

-„- 1989: Hořice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1986, 1987. ArÚ Praha.

-„- 1989a: Lično, o. Milkovice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1986, 1987. ArÚ Praha. (do 1.1. 1995 Milkovice, okr. Jičín.)

Kalferst J. - Sigl J. - Vokolek V. 1993: Archeologické přírůstky muzea v Hradci Králové v roce 1992. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 19, 5 - 19.

Kuča K. 1995: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl I. Praha.

-„-  1995a: Chlumecko, Novobydžovsko. Hradec Králové.

-„-  2004: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl VI. Praha.

Kudrnáč V. 1900: Úplný adresář a popis politického okresu Jičínského. Turnov.

Mencl J. 1940: Historická topografie města Jičína. Jičín.

Morávek  A. 1936: Z minulosti Bartoušova. Sborník musejního spolku v Jičíně II, 54 - 64.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl I. Praha 1924.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl II. Praha 1925 - 1927.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl III. Praha 1929.

Novotný V. 1913: České dějiny, díl I/2. Praha.

Palacký Fr. 1921: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha.

Pamětní kniha obce Psinice (1923 - 1951). Okresní archiv  v Jičíně.

Pamětní kniha školy v Psinicích I, 1884 - 1930. Okresní archiv v Jičíně.

Pamětní kniha obce Křešic (1840 - 1919). Okresní archiv v Jičíně.

Pažout J. 1927: Drobnosti z archeologie. Náš domov  III. Jičín.

Pekař J. 1992: Žižka. Praha.

Petera - Rohoznický Fr. 1871 - 1871: Zpráva archaeologická 1870. Památky archaeologické IX. Praha.

Píč J. L. 1905: Z archaeologického bádání r. 1904. Památky archaeologické XXI, 329 - 350.

Profous A. 1949: Místní jména v Čechách, svazek II. Praha.

Rojek J. K. 1857: Chomutice v Jičínsku. Památky archaeologické II. Praha.

Roubík Fr. 1959:  Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha.

Sedláček A. 1887: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl V. Praha.

-„- 1895: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl X. Praha.

Sigl J. 1985: Bašnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982, 1983. ArÚ Praha.

Sigl J. - Vokolek V. 1986: Archeologické nálezy v roce 1985. Zpravodaj Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové XIII/1, 5 - 23.

Sklenář K. 1992:  Archeologické nálezy v Čechách  do roku 1870. Praha.

Slavík J. 1993: Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší VI, 97 - 116.

Smetánka Z. 1959: K morfologii českých středověkých kachlů. Památky archeologické  LX, 228 - 265.

Šalda Fr. 1969: Vlastivěda Jičínska. Jičín.  

Šolle M. - Kutina B. 1940: Volanice, o. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 2370/1940, 1419/1940.                         

Tomášková M 1999: Tvrziště v obci Chloumka, k.ú. Holovousy, okr. Jičín. Pojizerský sborník 4, 103 - 108.

Tůma J. a kol. 1931: Novopacko. Díl III. Nová Paka.

Úlovec J. 1994: Příspěvek k historii bývalé tvrze v Mlázovicích. Z Českého ráje  Podkrkonoší 7, 167- 173.

Ulrychová E. 1991: Staré Hrady, o. Libáň, okr. Jičín.Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 761/1991.

Ulrychová E. 1995: Choteč, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha.

-„- 1995a: Vysoké Veselí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha.

-„- 1996: Kachel s motivem Meluziny z tvrziště Chloumky (o. Jičín). Zpravodaj muzea v Hradci Králové 22, 86 - 87.

-„- 1997: Lískovice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997a: Sekeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1998: Choteč, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„-1998a: Karlov, o. Stará Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998b: Markvartice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998c: Stav, o. Úbislavice, okr. Jičín.Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998d: Úbislavice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998e: Záhuby, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998f: Milovice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998g: Cidlina, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 2000: Soupis nálezů mincí na Jičínsku. 1. část. Numismatické listy LV, č. 5 - 6, 158 - 162.

-„- 2000a: Dolní Dobrá Voda, o. Dobrá Voda, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha.

-„- 2000b: Kopidlno, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha.

-„- 2000c: Mladějov, okr. Jičín. V zkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha.

-„- 2001: Soupis nálezů mincí na Jičínsku. 2. část. Numismatické listy  LVI, č. 3, 83 - 86.

-„- 2001a: Dolní Dobrá Voda, o. Dobrá Voda, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001b: Lavice, o. Sobotka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001c: Vysoké Veselí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2003: Jičíněves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003a: Křešice, o. Libáň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003b: Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003c: Petrovičky, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003d: Studénka, o. Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003e: Třebnouševes, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003f: Tuř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003g:  Hradištní hromadné hroby z Běchar a ze Psinic. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 2009,

 193 - 200.

-„- 2004: Horní Dobrá Voda, o. Dobrá Voda, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2004a: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší 17, 135 - 165.

-„- 2005: Raně středověká hradiště na Jičínsku. Archeologie doby hradištní. Sborník příspěvků z pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum doby hradištní v Čechách konaného v Plzni

19. - 21. 5. 2004,  203 -  255.

-„- 2005a: Staré Hrady, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 9 874/2005.

-„- 2006: Hubojedy, o. Mladějov v Čechách, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2006a: Stav, o. Úbislavice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2007: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007a: Dolní Černůtky, o. Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007b: Mladohradištní lokality Jičínska v archeologických nálezech a písemných pramenech

12. století. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 33, 159 - 172.

-„- 2007c: Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007d: Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007e: Tuř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007f: Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 11/2, 491 - 517.

-„- 2008: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. ArÚ Praha.

-„- 2008a: Holovousy, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. ArÚ Praha.

-„- 2008b: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. ArÚ Praha.

-„- 2009: Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ArÚ Praha.

-„- 2010a: Osídlení Jičínska v mladší době hradištní a ve 13. století. Archeologie ve středních Čechách 14/2, 833 - 870.

-„- 2010b: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010c: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2011: Drahoraz, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2011a: Jeřice, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 3149/2011.

-„- 2011b: Kozojedy, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArtÚ Praha.

-„- 2011c: Lukavec u Hořic, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 3170/2011.

-„- 2011d: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2011e: Sobčice, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 3194/2011.

-„- 2011f: Záhuby, o. Zelenecká Lhota, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ v Praze čj. 3213/2011.

-„- 2011g: Zliv, o. Libáň, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ ArÚ  v Praze čj. 3215/2011.

-„- 2011h: Libáň, okr. Jičín. Hlášení pro Archiv NZ  ArÚ v Praze čj. 3166/2011.

-„- 2011 ch: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Nové nálezy 2005 - 2011. Archeologie východních Čech 2011 - 2, 130 - 141.

-„- 2012: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2010. ArÚ Praha.

-„- 2012a: Sekeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2012b: Tetín, o. Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha

-„- 2012c: Údrnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

Ulrychová E.- Prostředník J. 1995: Fričovo muzeum v Lázních Bělohradu. Zpráva ČSSA, Suplement 24.

Vokolek V. 1964: Milovice, o. Jičín.  Bulletin záchranného oddělení 1, 1963. ArÚ Praha.

Waldhauser J. 2010: Záhuby, okr. Jičín.Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha

 

RESUMÉ

Téměř celé severovýchodní Čechy zůstaly až do roku 1337 majetkem českého krále a královny. Listina z roku 1304 hovoří již o městě Jičín založeném na pozemcích krále (o jedenáct let dříve byly uvedeny pouze statky zvané Jičín). Město se nestalo královským městem, bylo spolu s hradem Velíš opakovaně zastavováno králem Janem Lucemburským mimo jiné opakovaně i příslušníkům rodu Vartenberků.  Jan Lucemburský jim nakonec tento majetek v roce 1337 prodal.

Král Jan odměňoval své vojáky za prokázané služby nevelkými nemovitostmi i na Jičínsku.  Proto se vyskytují i dvě tvrziště v jedné vsi nebo až čtyři současní majitelé jedné vesnice. Na správním území okresu Jičín bylo v intravilánech vesnic (240 katastrálních území, 241 vsí a další desítky osad)  postaveno celkem 114  tvrzí. Z toho 15 tvrzišť je zachováno s drobným narušením fortifikace, naprostá většina - tj. 60 objektů - byla lokalizována podle neúplných reliktů fortifikace a středové plošiny či movitých nálezů. Zachované sklepy a části obvodového zdiva bylo začleněno do  šestnácti kamenných tvrzí nebo zámků. Jen z písemných zpráv zatím bez lokalizace je známo 15 tvrzí.  Jako dvorce, komendu v Miletíně a pravděpodobně  ohrazené statky ve výšinných polohách lze označit 8 objektů. K nim lze připočítat 9 zachovaných budov renesančních tvrzí uvedených v předcházejícím textu o panských sídlech na Jičínsku.

Poměrně malý počet zachovaných tvrzišť (15 objektů) ukazuje na jejich snadný zánik zástavbou a likvidací fortifikace v místech zřizovaných zahrad. Jsou v zahradách u obytných domů, jsou zatravněná a obvykle osázená ovocnými stromy. Středový pahorek byl ovšem vždy upraven do rovného či oblého povrchu. Příkop bývá zachován po celém obvodu, val  bývá v několika úsecích. Tvrz v Heřmanicích leží u paty srázu pod vsí a částí opevnění byla i rybniční hráz. Tvrziště na kopci Gothard východně nad Hořicemi bylo úpravou do přísně geometrického tvaru a vestavbou schodišť značně poškozeno. Tvrziště Chloumky (Holovousy) bylo nedávno poškozeno vestavbou bazénu do jihovýchodního úseku příkopu.  K tvrzišti na Hradišťku u Žeretic nejsou žádné písemné zprávy ani movité archeologické nálezy, objekt je však dobře zachovaný. Příkopem tvrziště v Heřmanicích, Chloumkách a Kněžnici protéká voda. Vodou byla zčásti chráněna i tvrz na návsi v Kovači. Částí opevnění tvrze v Sekeřicích čp. 20, Chloumkách a v Mackově (Plhov) je zachovaná hráz zaniklého rybníka. Na výrazném výšinném místě byla postavena tvrz v Chloumkách, na Gothardu v Hořicích, na zaniklém slovanském hradišti Hradišťko u Žeretic, v Ličně u Libáně a v Mlázovicích. Oproti tomu v rovině u zaniklého potoka stojí tvrziště  Dobeš, Kněžnice, Mackov (Plhov), obojí Sekeřice, Třebnouševes a Milkovice. Ty mají navíc vodní příkop a od severozápadu byly chráněny i velkým rybníkem.

Jen zčásti je obděláván povrch tvrziště v Třebnouševsi. Znovu zatravněn je i původně oraný střed tvrziště v Sekeřicích čp. 10. Příkop tvrziště v Mackově se stal skladištěm stavebního materiálu a biologického odpadu. Movité archeologické nálezy pocházejí  z Chloumek (část čelní vyhřívací stěny komorového kachle s motivem Meluziny),  zlomky keramiky jsou k dispozici z tvrzišť  Chloumky, Hořice, Sekeřice čp. 20 a ze Stavu.

Lokalizovaná tvrziště (celkem 60 objektů) byla lokalizována podle úseků zachované fortifikace a vyjímečně i podle movitých archeologických nálezů učiněných při narušení středového pahorku či jeho blízkého okolí. U většiny lokalizovaných tvrzišť však není možné zjistit jejich dobu stavby ani jejich přesnou podobu. Příkop byl obvykle zavezen zeminou z hradby a je patrný jako mělká terénní prohlubeň, vegetačními příznaky či hromadící se vodou. Středový pahorek byl většinou zastavěn věžovitou patrovou stavbou a dalšími objekty hospodářské či skladištní povahy. Informace o tvrzích jsou často zachovány v místních kronikách a v povědomí místních obyvatel. U mnoha vsí není znám jejich první majitel, a tak nelze určit ani přibližnou dobu stavby zachovaného tvrziště. Jen kombinací všech dostupných údajů lze vymezit stavbu a existenci naprosté většiny tvrzí do 14. a 15. století. Jen vyjímečně se tyto objekty zachovaly do období po husitských válkách. Další skupinou tvrzišť jsou ta, ke kterým jsou k dispozici alespoň jedno datum. Tedy první zmínka o vesnici, ve které byla postavena, a současně o jejím prvním majiteli. Lze oprávněně předpokládat, že i nemajetný venkovský šlechtic odměněný králem si nechal postavit své sídlo oddělené od svých  poddaných.

Tvrziště jen z písemných zpráv (celkem 15 objektů) se nepodařilo i přes průzkum v celé zástavbě příslušných vesnic objevit ani k nim získat žádný lokační údaj. Je pravděpodobné, že tato panská sídla byla zničena při stavbě velkých stavebních celků - většinou hospodářských dvorů. Budovy těchto dvorů nezasahovaly vždy do velké hloubky, a tak je možné, že např. v Bucharech, v Bílsku u Hořic či v Budčevsi budou po demolici budov hospodářského dvora objeveny části opevnění a movité nálezy. Další možností lokalizace tvrze jsou místa na vysokém břehu nad rybníkem  v Údrnické Lhotě.  Nejméně na třech oválných pozemcích rovinného terénu může být tvrz lokalizována movitými nálezy při zemních pracích. Tvrze byly velmi často stavěny v blízkosti kostelů, a tak např. v Kostelci a Popovicích lze nález tvrziště předpokládat právě u tamních kostelů.

Kamenné relikty starších tvrzí (celkem 16 objektů) jsou jen v několika případech zachovány mimo  nové panské sídlo - zámek. Jen sklep zaniklé tvrze zůstal zachován při obvodu zámecké zahrady v Milíčevsi. Sklepy tvrze jsou využívány ke svému účelu v rekonstruovaném obytném domu v hospodářském dvoře ve Psinicích. Sklep tvrze v Radimi  byl po demolici nadzemního stavení zasypán. Kamenná část tvrze v Třebověticích byla zaplavena vodou místního potoka. Nejspíš z tohoto důvodu nebylo na jejím místě postaveno další panské sídlo.

Zvláštními panskými sídly (celkem8 objektů) byly dvorce. Jeden takový stál v hospodářském dvoře zvaném Miletínek u Červené Třemešné, v Horním Lochově a u osady Pařízek nedaleko Mladějova. Jedná se o sídla postavená na výšinným místech, pravděpodobně ohrazená a chráněná např. i rybníkem. Údajně opevněné usedlosti Humprecht v Dolních Rokytňanech a Radov v Mezihoří u Šárovcovy Lhoty jsou vyjímečné svou polohou vysoko nad vesnicí. Mohly být rovněž ohrazeny, ale spíše se jedná o  usedlosti zámožnějších lidí s tradicí osídleného místa  od středověku. Za opevněný hospodářský dvůr lze považovat usedlost čp. 2 v Chloumkách u Holovous. Zcela jedinečným komplexem podzemních prostor jsou sklepy se studnou v Miletíně vyhloubené  a používané mezi roky 1241 a 1403. Sklepy jsou velmi prostorné a rozhodně zde bylo možné dlouhodobě uchovat potraviny, čerpat dostatek vody a v nouzi ukrýt i členy řádu a cenný majetek.