Smrt knížete Václava z rodu Přemyslovců

Smrt knížete Václava z rodu Přemyslovců.

Každoroční  připomínky výročí smrti českého knížete Václava ( 28. září roku 935)  informují o událostech nám již velmi vzdáleného 10. století. Údaje k členům přemyslovské dynastie jsou obsaženy v několika legendách sepsaných od poloviny 10. a během 11. století i mimo české knížectví. Dalším  písemným pramenem je Kosmova kronika, která uvádí i některé chybné a ideologicky upravené údaje. Všechny tyto písemnosti byly  sepisovány z pozice vznikající a upevňující se katolické církve v raně středověkých Čechách. Obecně platí, že nejsou historickými, ale ideologickými prameny. Je proto nezbytné  vybírat z nich nepočetné  konkrétní údaje a srovnávat je  s archeologickými nálezy. I když platí, že o čem se píše,to se neobjeví při archeologickém výzkumu a naopak. Při hodnocení všech dostupných pramenů je nutné brát v úvahu i obyčejný lidský rozum a přirozené chování člověka v mezních situacích. A dále platí, že čím je legenda mladší, tím více zázraků připsaných osobě oslavovaného světce obsahuje.

O otci knížete Václava víme velmi málo. Dominantním partnerem v jeho manželství byla kněžna Drahomíra pocházející podobně jako její tchyně Ludmila ze slovanského kmene z prostoru severně od Čech. Rodina, do které se Václav narodil, vytvořila ve středních Čechách území ohraničené hrady nad řekami či v jejich blízkosti (Mělník, Stará Boleslav, Lštění, Tetín, Libušín, Budeč a Levý Hradec). Václavův strýc Spytihněv I. již trvale pobýval na hradišti v Praze, kde byl v roce 915  i se svou ženou pohřben v kostele Panny Marie.  Nejspíš v tomto kostele byl  v roce 912 proveden iniciační obřad knížecího syna Václava - zvaný postřižiny -  Prahou procházejícím biskupem Notkerem z Itálie. V roce 921 zemřel otec Václava i Boleslava kníže Vratislav. Oba jeho synové byli ještě velmi mladí, a tak bylo nutné vykonávat vládu v jejich zastoupení. K dohodě nedošlo, vládu převzala kněžna Drahomíra, matka obou  knížecích synů. Získala moc nad knížecí družinou vytvořenou již knížetem Bořivojem a  nad finančními zdroji přemyslovského území. Ludmila opustila Prahu a usadila se na hradišti Tetín, které leží na komunikaci do Bavorska. 

S touto zemí měli tehdejší Přemyslovci intenzivní vztahy - z kláštera sv. Jimrama v Řezně přicházeli do Čech kněží  do kostelů na postavených  na každém výše uvedeném hradišti. V Bavorsku také byla sepsána nejstarší verze legendy o knížeti Václavovi, než byla v polovině 10. století pořízena i její česká verze. Jenomže politická orientace prostoru české kotliny vůči německé říši se během první poloviny 10. století přesouvala z Bavorska směrem k severu na Sasko. V roce 921 byl totiž německým králem zvolen Jindřich I. ze saské dynastie Liudolfingů. A tento  výrazný  panovník začal s vytvářením velkého a dobře fungujícího státu. K tomu patřilo i zvětšování jeho území vůči východu a severovýchodu, tedy proti slovanským kmenům a státním útvarům. V roce 929 oblehl se svým vojskem král Jindřich knížete Václava v Praze. Vzájemná dohoda obou vládců znamenala podřízené postavení Václavovo a placení tributu za mír ustanoveného  za knížata české kotliny již v roce 806 (dobytek, stříbro). To byla realita tehdejší doby v celé Evropě.  - Je pozoruhodné, že soudobé německé prameny o Václavovi k roku 929 hovoří jako o bezejmenném knížeti z Prahy, kdežto Boleslava  uvádějí k roku 950 jako krále Čech. - Tehdy byly do Čech přeneseny ostatky saského světce sv. Víta.

Kníže Václav byl - na rozdíl od naprosté většiny lidí ve svém okolí - vzdělán ve čtení a psaní latinského jazyka, v základech křesťanské věrouky a navykl si chodit do kostela. Lidský život byl pro něho mimořádnou hodnotou. Proto v tehdejší době, kdy se spory řešily silou, byly jeho postoje a názory považovány za slabost. Podle názoru velmožů se nechoval jako řádný panovník, ale jako mnich.

Mladšímu bratrovi Boleslavovi přidělil Václav hradiště ve Staré Boleslavi. Přemyslovská hradiště představovala nejstarší státní správu - sídlili zde knížecí úředníci, kteří vybírali daně a pokuty, řešili spory a starali se i o bezpečnostní situaci na svěřeném území. Na těchto hradištích byly rovněž shromažďovány naturální dávky od poddaných. Kníže  se svojí družinou cestoval mezi těmito centry a spotřebovával, co na nich bylo shromážděno. Hostiny byly nečastějším způsobem spotřeby potravin.

Tak se tedy oba bratři sešli v září roku 935 na hostině na hradišti ve Staré Boleslavi. Podle mého názoru a znalosti údajů z legend se vše nejspíš odehrálo takto: Při hostině pili oba bratři i členové jejich družin alkohol. Brzy ráno šel kníže Václav do kostela, tak jak byl zvyklý. Do cesty se mu připletl pravděpodobně stále částečně opilý  Boleslav, který dal průchod  svému dlouho ovládanému vzteku a nevraživosti proti Václavovým politickým postojům. Měl v rukou meč, kterým zaútočil na Václava. Václav se přirozeně bránil  stejně jako každý normální zdravý muž, který byl ohrožen zbraní. Vytrhl bratrovi meč a strhl jej na zem. To viděli ozbrojenci Boleslavovy družiny, doběhli na místo a bránili svého pána. Václav volil útěk do kostela. Tam se ovšem nedostal, kostel byl zavřený. Buď bylo brzy ráno, jak uvádějí některé legendy, nebo se jednalo o domluvu s knězem, který nechal kostel zamčený. - Toto je jediná možná indicie svědčící o spiknutí s cílem Václava zabít. - Nikde není uvedeno, že Boleslav svého bratra zabil vlastní rukou. Tedy žádný bratrovrah. To z něho udělal až Kosmas, který Boleslava I.  měl za ničemného vládce a připisoval mu špatné vlastnosti včetně vraždy vlastního bratra. 

V 10. století hrály významnou roli knížecí družiny. Jednou jejích akcí bylo v roce 995 i přepadení Libice a vyvraždění zde přítomných synů velmože Slavníka. Kníže Boleslav II. byl již dlouho nemocen a družinu  neměl ve své moci. Další akcí s osudnými následky byl útok knížecí družiny na hradiště Míšeň v roce 983.. Důsledkem tohoto neuváženého útoku bylo ekonomické i politické oslabení českého státu v závěru 10. století. Knížata a velmoži opatřovali totiž členy své družiny vším potřebným. Družina proto bránila svého chlebodárce, když byl  jakkoli ohrožen, protože tím byly ohroženy její ekonomické zájmy.

Diskutuje se o tom, že přízvisko Boleslava I. - totiž Ukrutný - získal tento kníže ukládáním daní a pracovních povinností poddaným. Při vytváření státu to jinak nejde. A tento kníže je skutečným tvůrce českého státu. On si totiž uvědomil, že rozpínavosti německých králů lze čelit jen sjednocením české kotliny a vytvořením státní organizace včetně vojska. Tuto ideu začal Boleslav uskutečňovat v období oslabení vlády v prostoru západně od Čech. V roce 935 byl totiž německý král  Jindřich I. raněn mrtvicí a do července 936, kdy zemřel, bylo dost času podniknout zásadní kroky. Boleslav I. ovládl družinu po svém bratru a vojensky či diplomaticky začal sjednocovat českou kotlinu rozdělenou mezi  jednotlivá knížata a vítězil v bojích i mimo českou kotlinu. V polovině 10. století, přesně v roce 950, vystupoval při jednání o spojenectví s německým králem Otou I. již jako rovnocenný panovník české kotliny. Postačilo mu tedy celkem 16 let, aby zde vytvořil životaschopný státní útvar. Nechal razit mince, v Praze postavené z kamene a vápna se scházeli obchodníci z celé Evropy. Kníže vybíral  cla  z mezinárodního obchodu na obchodní magistrále vedené před Prahu, Olomouc a Krakov až do Ruska a Byzance. Zahájil prostřednictvím své setry Mlady, abatyše prvního českého kláštera  založeného u kostela sv. Jiří na Hradě, diplomatickou akci ke zřízení pražského biskupství. K podpoře této snahy přispěla translace těla kněžny Ludmily (knížetem Václavem) a knížete Václava (Boleslavem) do Prahy a propagované zázraky spojené nejen s přenesením těl obou nejstarších českých
světců.

Tak jako Kosmas  měl  Boleslava I. za nedobrého vládce, tak naopak chválil jeho syna Boleslava  II. Ani zde to nebylo podle skutečnosti. V tomto případě platilo, že co otec shromáždí, to syn promarní. Několik vážných chyb Boleslava II. spolu se změnou situace v okolních zemích přivedlo český přemyslovský stát do těžké politické i hospodářské krize.  Až kníže Břetislav I. (1035 - 1055) vyvedl zemi ze složité situace a zmatků i přesto, že byl  nemanželského  původu jako celý přemyslovský rod  Ale tehdy se to tak nebralo a únosem své ženy Jitky zabezpečil  vládu v zemi ( včetně četných sporů a válek) pěti syny.

To už se kníže Václav objevoval nejen na českých denárech spolu s biskupem Vojtěchem Slavníkovcem jako zemský patron. Byl zemským světcem a ochráncem země. Zidealizován tehdejšími vzdělanci - kněžími je stále v povědomí Čechů vnímán jako kladný hrdina. Jeho bratr, skutečný tvůrce českého státu, bez jehož prozíravě politiky a vojenské aktivity se  česká kotlina mohla stát součástí německého státu, je bratrovrah. I když podle mého mínění  jím není.