1. Úvod

BIBLE - KNIHA

Obě slova mají stejný význam. Název Bible s velkým začátečním písmenem označuje soubor starověkých textů, které se staly základem nejen křesťanství. Proto se také o Bibli říká, že je Knihou knih.

V každém již v současnosti plně dostupném výtisku Bible je seznam jednotlivých textů (knih), které jsou rozděleny do dvou částí. První původně psaná hebrejsky obsahuje 34 knih a je pro současné židovské obyvatelstvo jedním ze základů jejich víry. Její obsah byl zprvu uchováván pouze ústní tradicí, od 15. století př. n. l. bylo již k dispozici alfabetické písmo pro písemný záznam údajů. Nejpozději byla většina hebrejsky psaných knih -  Starý zákon - sepsána během 6. a 5. století př. n. l. Jejich obsahem jsou dějiny semitského etnika sídlícího v Mezopotámii v pozdní době kamenné a starší době bronzové, nomádský život postupným pronikáním k severu Mezopotámie a do Sýrie a život další jeho části v Egyptě. Následovalo její přesídlení do Palestiny odchodem z Egypta ve 12. století př. n. l. jako náboženské pospolitosti pod názvem Izrael. Na začátku 1. tisíciletí př. n. l. vytvořili Izraelité v Palestině první státní útvar, který po čtyřech staletích královské vlády a po mnoha válečných událostech zanikl.  Epizodou několika desetiletí byl pobyt v perském zajetí v městě Babylon (6. století př. n. l.) a návrat části Izraelitů do Palestiny. Od začátku 3. století př. n. l. nejsou v bibli zprávy o historii židovského národa. Název Židé je odvozen od latinského názvu Palestiny, která se stala římskou provincií Judeou v roce 63 př. n. l. Knihy Starého zákona jsou několika druhů: obsahují záznamy tradovaných historických událostí, letopisy zaznamenávající dějiny izraelského státu, texty filosofické, etické a velký soubor krátkých textů připisovaných prorokům z krizového období rozděleného království před zánikem obou jeho částí.

Druhá část Bible - Nový zákon - obsahuje 28 samostatných textů různého rozsahu. Tyto texty byly psány tehdy nejrozšířenějším jazykem v Palestině - hovorovou řečtinou zvanou koiné, ačkoli i židé a helénský svět mluvil i aramejsky (směs řečtiny a perštiny).  Vyjímku tvoří pravděpodobně část evangelia podle Matouše a poslední kniha – Zjevení Jana, které mohly být původně zčásti sepsány hebrejsky. Velmi brzy byly i tyto knihy převedeny do řečtiny koiné. Nejobsažnější částí Nového zákona jsou celkem čtyři evangelia (dobré zprávy) o ústřední postavě - Ježíši z Nazaretu. Tyto texty popisují velmi realisticky situaci židů v Palestině a zánik provincie Judeje jako vlasti židů v 70. letech 1. století n. l. O šíření nového vyznání - křesťanství - byly sepsány tzv. Skutky apoštolů, z nichž byl nejčastějším autorem epištol (dopisů) apoštol Pavel. Do Bible byly zařazeny i dopisy apoštolů Jakuba, Petra, Jana a Judy. Závěrečnou knihou Bible je Zjevení apoštola Jana.

Zde je nezbytné připomenout, že na současném seznamu jednotlivých knih Bible se během 4. století dohodli na církevních sněmech tehdejší představitelé již organizované rané katolické církve. Zásadní význam měl církevní koncil v Nikáji (Niceji) svolaný v roce 325 císařem Konstantinem Velikým, kdy kromě obsahu Bible byly stanoveny základní nauky např. o Trojici a další již nebiblické nauky.  Mimo takto vybrané biblické knihy jsou totiž zachovány další rukopisy (nejčastěji evangelia), které významně rozšiřují znalosti života v Judeji v 1. století n. l. a zprávy o událostech v nejranějším sboru Ježíšových následovníků. Těmito rukopisy (převážně zachovanými jen ve zlomcích původního rozsahu) lze rovněž identifikovat nebiblické nauky. Zcela zásadní jsou publikace rukopisů objevených v Kumránu a na dalších lokalitách v Egyptě a Sýrii.

K Bibli existuje nespočetné množství literatury. Jsou v ní publikovány problémy datace jednotlivých knih, souvislosti popsaných událostí se stále častěji objevovanými archeologickými lokalitami, písemné zprávy ze zemí v okolí Palestiny a dále z Egypta, Mezopotámie a dalších velkých starověkých mocností, vznik křesťanské nauky a příběhy osobností spjatých s jejím vznikem atd.

Závěrem je potřebné zdůraznit, že texty Starého a Nového zákona jsou prvotřídním historickým pramenem, který dal vzniknout oboru biblické archeologie. Ještě v roce 1970 byla na posledním místě seznamu povinné literatury předaném studentům historie Filosofické fakulty University Karlovy uvedena Bible. Měla jsem již několik let darovanou „Bibli svatou“ vydanou podle vydání kralického z let 1579 - 1593 zvanou Kutnohorka v roce 1942 v Kutné Hoře. Překlad byl pořízen z barvitého českého jazyka 16. století. Poprvé byla Bible kralická vytištěna v již roce 1489.

Bibli nelze číst jako běžnou knihu pro její rozsah. S pomocí věřících, znalců Bible a složitě získávanou literaturou různého původu jsem začala před více než padesáti lety shromažďovat údaje k jednotlivým historickým, archeologickým a věroučným tématům.  Předkládám výsledky této snahy všem, kdo si chtějí alespoň přibližně udělat představu o obsahu, významu a hodnotě této literatury.