3. Prameny písemné

PRAMENY PÍSEMNÉ

 

Starý zákon

Korespondence palestinských vládců s chetitskými králi 14. - 13. století př. n. l.

Korespondence s egyptskými faraony 15. - 13. století př. n. l. Egypt: el - Amarna, Théby

 

IZRAEL, zaniklé město Gezer, roku 1908 byl objeven nápis z doby kolem roku 1000 př. n. l. o zemědělských pracích zvaný Gezerský kalendář.

JORDÁNSKO, zaniklé město Díbón, stéla moábského krále Mésy  z let 840 - 830 př. n. l. zvaná Moabská stéla, (2. Královská kap. 2 - 4) o bojích s králi Judska i Izraele (Achabem, Jóramem a Jozafatem) mezi roky 852 - 847 př. n. l., Mésa platil daň za mír izraelskému králi, avšak část Izraele a Edomu sám dobyl. Zachováno jen v odlitku, nálezci kámen rozbili, 31. řádek uvádí název „Davidův dům“ ve významu králů Judska.

IZRAEL, pahorek tell Dan, 32 x 22 cm kámen s nápisem 13. řádků, aramejsky - 9. řádek „DVD“ čteno jako dům Davidův - ale i jako dům boha Doda, vztyčený čedičový kámen králem země Aramu krátce před rokem 800 př. n. l.,

JORDÁNSKO, zaniklé město Kerak, 1958 objeven zlomek čedičového kamene s nápisem s písmem stejného druhu jako předchozí, snad jeho část.

IZRAEL, město Karkar (Tall Karkur), nápis o bitvě bitva asyrského krále Salmanasara III. a koalice palestinských králů roku 853 př. n. l., mezi nimi i izraelský Achab, nejspíš nerozhodný výsledek střetnutí.

IZRAEL, v roce 721 př. n. l. zaniklé město Samaří, odtud ostraka (hliněné střepy popsané písmem) z 1908 -1910 se seznamy dodávek oleje a vína, stížnosti na krádeže a špatné dodávky potravin apod., 8. století př. n. l.

IZRAEL, Tel Aviv, ostraka o zlatu ze země Ofir.

IZRAEL, lokalita Megiggo, zlomek nápisu se jménem egyptského faraona Šešonka I., tj. o tažení roku 931 př. n. l.

IZRAEL, Megiddo, pečeť s figurou lva a nápisem “ Šema, služebním Jeroboámův“(první král severního království Izrael), 10. stol. n. l.

IZRAEL, u města Javne, ostrakum s textem o sociálním útisku obyvatel země.

IZRAEL, Jeruzalém, nápis v 520 m dlouhém tunelu od pramene vody do rybníku Siloe (Šíloah), 2 fáze stavby, nápis o probíhajících pracích a o propojení protilehle kopaných tunelů, v textu není datum, datováno podle 2. Královské 20:20 -  zde o této stavbě mezi roky 721 - 701 př. n. l.

IZRAEL, zaniklé město Lakíš, ostraka od obránců města v boji proti babylonským vojákům mezi roky 587 - 586 př. n. l.

IZRAEL, vádí Dalíja, papyry z jeskyň sepsané navrátilci z Babylonu do dobytí země Alexandrem Makedonským (před 323 př. n. l.)

EGYPT, chrám v Kumm al- Hajtanu u Théb, nápis o vítězství faraona Merenptaha (1224 - 1220 př. n. l.)nad vládci Palestiny (uvedeny lokality Gezer, Aškalon a lid Chruru).

EGYPT, chrám Karnak, nápis faraona Šešonka (Šísaka) I., který v roce 931 př. n. l. vyplenil Jeruzalém, chrámový poklad a poklad krále Rechabeáma (1. Královská 14: 25 - 28), poplenil i další sídla v Palestině.

IRÁK, zaniklé město Mari zničené kolem 1700 př. n. l. asyrským králem Chamurabbim, tabulky o polokočovném lidu Habiru - Chapiru (Abraham?).

IRÁK město Nuzu, klínopisné tabulky o právních a dalších skutečnostech života patriarchů (20. - 17. stol. př. n. l.).

IRÁK, čedičový obelisk z pahorku města Nimrúd (Tall Nimrud), o tributu za mír placeným Asýrii králem Izraele Omrím (po 852 pr.n.l.).

IRÁK, Kýrův kámen z lokality Sippar u Eufratu, zpráva o vrácení cizinců přesídlených do babylonské říše králem Persie Kýrem I. v roce 538 (539) př. n. l.

SÝRIE, pahorek Rás- Šamrá, zaniklé město Ugarit, klínopisné tabulky o kananejském náboženství a životě v Palestině.

SÝRIE, lokalita Aleppo, nápis z doby kolem 885 př.n. l. o darech judského krále Asy  Ben- Hadadovi II., králi Damašku.

IZRAEL, Chirbet  Kumrán, zlomky 600 rukopisů z období 132 př. n. l. - 68 n. l., sídlo komunity esejců.

IZRAEL, zaniklé město Arad (all - Arad), 1962 soubor ostrak ze 7. století př. n. l., pokyny ohledně potravin, běžná židovská jména, žádost judskému králi o vojáky k boji proti Edomcům v Ramat - Negebu (jih Palestiny).

IZRAEL, vesnice Silvan u Jeruzaléma, hrob vysokého úředníka  Šebnajahua (Šebny)?, správce králova majetku (Izaiáš 22:15), hrozba narušiteli hrobu.

IZRAEL, Tall - Kasíle (severně od Tel Avivu), ostrakon o dodávce oleje, před 721 př. n. l. (1. Paralipomenon 27:28, Ozeáš 2:2), texty o vývozu oleje do Egypta.

IZRAEL, Tall - Kasíle, ostrakon zlato pro město Bét- chorón (obchodní centrum, 1. Královská 9:17, 2. Paralip. 8:5), země Ofir (Genesis 10:29, 1. Král. 9:28, 10:11 aj.), je to jihozápadní pobřeží Arabského poloostrova, obchodní výprava krále Šalamouna (Job 20:24).

 

 

 

Izrael v asyrských nápisech 8. - 7. století př. n. l.

IRÁK, město Nimrud, 803 př. n. l., nápis Salmanasara III. - po vítězství uložil daň zemi Omrího (král Izraelského království).

IRÁK, Tall er- Rima (západně od Mosulu), nápis krále Adadmirárího III., jméno Izrael a král Joas ze Samaří (802 - 787 př. n. l.), který platí daň Asýrii, Jóas současně válčil s Damašským králem (2. Král. 13. kapitola).

IRÁK, vláda Tiglatpilesara III. (2. Královská 15:17 – 20, 15:29), královské anály Asýrie: král zaútočil na Palestinu a Sýrii,  za výpalné ukončil výpravu, 733 - 732 zaútočil znovu na Izrael, dobyl Samaří, dosadil nového krále Hóšeu, 650 osob odvedl do zajetí.

IRÁK, Mosul - Nimrud, jihovýchodní palác, nápis Tiglatpilesara III. o Achazovi judském, který se dobrovolně podrobil Asýrii (2. Král. 16:7 - 9, 10 - 18,Izaiáš 7 – 9).

IRÁK, město Chosabad, obsáhlý nápis Sargona II.( 722 - 705 př.n.l )  z roku 707 př. n. l.,, vytáhl proti Izraeli, dobyl Samaří, 27 290 osob odvedl do Asýrie (2. Král. 17:1 – 6), v Bibli je chybně uveden asyrský král Salmanasar V.(727 - 722), v Izraeli zůstali kněží a další lidé (2. Král. 17:24 - 28).

IRÁK, Mosul - Nimrud, nápis z roku 1954, nové osídlení Samaří a Izraele z příkazu Sargona II (2. Král. 17:24, Ezechiel 37:15, Jeremiáš 30:31).

IRÁK, Mosul - Nimrud, ostrakon se 21 jmény izraelského, moábského znění a původu, datace 725 - 675 př. n. l.

 

Judsko v asyrských a novobabylonských nápisech

721 př. n. l., šestiboký hliněný hranol krále Senacheriba o obléhání Jeruzaléma tímto asyrským králem (2. Královská 18:1 - 16), judský král Chizkiáš se po roce 705 př. n. l. odpoutal od Asýrie, postavil se do čela koalice proti Asýrii, poplatek- tribut za mír vyčerpával nadměrně celé Judsko, 701 př. n. l. zkáza asyrské armády před Jeruzalémem údajnou invazí myší - tj. epidemie moru, obléháno o město Lakíš (2. Král. 18:17), o tomto další asyrský nápis, město zničeno, smrt krále Senacheriba z rukou jeho synů (2. Král. 19:36), k tomu i tzv. Babylonská kronika -  roku 597 a 586 opakované dobytí Jeruzaléma a Judska, odvádění obyvatel do novobabylonské říše (2. Král. 25:27 - 30, Jeremiáš 52:31 - 34).

IRÁK, město Babylon, severovýchodní roh jižního hradu, komora s hliněnými tabulkami o potravinách pro zajatého judského krále, jeho rodinu a dvořany.

IZRAEL, město Lakíš, 586 př. n. l. obleženo babylonským vojskem, ostraka se zprávami o obležení, situaci ve městě, soukromé dopisy,  Tall al- Nisba - 1932 pečeť Jaanzáše, plukovníka judského vojska, k dosazenému správci země Godoliášovi do města Micpa (2. Král. 25:22 - 25, Jeremiáš 39:14, 40:5 - 41:16, 43:6), další stejný nález - pečeť z Tall ad- Duwwáru.

IRÁK, Nabonidova kronika nález nedaleko Bagdadu, Nabonid byl babylonský král (556 - 539 př. n. l.), otec krále Balsazara (tento byl zabit v noci 5. - 6. 10. 539 př. n. l., absolutní datum), babylonská říše byla dobyta médsko - perským vojskem.

 

Exil v Babylonu, návrat do Judska (597 - 537 př. n. l.)

Pád Babylonu pod Perskou říši 539 př. n. l.  (Jeremiáš 51:31 - 32, Izaiáš 21:45).

EGYPT, lokalita Túmat al - Džabal tj. na ostroně Elefantina severně od Asuánu, aramejské rukopisy (Jeremiáš kapitola 43, 7:18, 4 : 17) o této židovské komunitě, archeologický výzkum 1900 - 1920, chrám, město, desítky papyrů z let 495 - 399 př. n l. (Brooklynské muzeum, New York), na papyrech i údaje z území Palestiny.

IZRAEL, Wádí  Dálijí severně od Jericha, před 1962 nález papyrů v jeskyni, 1963 výzkum - hromadný hrob židovské populace z časného 4. století př. n. l., papyry odtud z 375 - 365 př. n. l., mince z téhož období.

 

BIBLICKÉ TEXTY

Rukopisy biblických textů Starého zákona

IZRAEL,CHIRBET KUMRÁN u Mrtvého moře, od roku 1947 klášter esejců a osada světské komunity, zde opisovány a vytvářeny svitky rukopisů teologických a organizačních, vyjma knihy Ester zde byly nalezeny části textů všech knih Starého zákona, vyjímečný je celý text knihy Izaiáš ve znění, jak jej známe i my, datace: začátek 4. století př. n. l. - rok 68 n. l., kdy bylo místo římským vojskem zničeno.

IZRAEL,Wádí Murabbat’át, v jeskyni č. 5 svitek s textem dvanácti tzv. malých proroků (hebrejsky) v hrobu za kamennou deskou.

IZRAEL, pevnost Massada, v roce 1963 -1964 zlomky hebrejských rukopisů: Žalmy, 1. a 3. Mojžíšova, hebrejsky psaný svitek židovského pisatale Jebúse Siracha (kniha Ecclesiasticus/ Kazatel) z 1. poloviny 1. stol. př. n. l. (pochází z období 190 př. n. l.).

PAPYRY

Papyrus NASH, 2. - 1. století př. n. l., hebrejsy psaný zlomek 5. Mojžíšovy, kapitoly 5. a 6.

Papyrus RYLANDS 458, 2. století př. n. l. řecky zlomek 5. Mojžíšovy, kapitoly 23 - 28.

Papyrus FOVAD 266, kolem 100 př. n. l., řecky 5. Mojžíšova kapitoly 18, 20, 24 - 25, 31 - 32

Papyrus DSIa, svitek Izaiáše, 2. století př. n. l., celý hebrejsky.

 

Překlady Starého zákona a celé Bible

SAMARITÁNSKÝ  PENTATEUCH -  na území severního království Izrael z Asýrie nově usazení obyvatelé po roce 721 př. n. l. měli překlad Starého zákona z hebrejštiny do aramejštiny (z poloviny 5. století př. n. l.).

SEPTUAGINTA  - překlad Starého zákona do řečtiny koiné údajně pořízený sedmdesáti vzdělanci v egyptské Alexandrii někdy v 70. letech 3. století př. n. l., obsahuje Starý zákon a několik apokryfních textů. Jsou zachovány tři rukopisy - kodexy ze 4. - 5. století n. l.: kodex Vatikánský (jen zlomek 1. Mojžíšovy a část Žalmů), Sinajský (zde chybí 1. Mojžíšova a apokryfní Ezdráš) a Alexandrijský (mezery v 1. knize královské a v Žalmech).

VULGATA je pozdně antický překlad Bible pod vedením církevního hodnostáře Jeronýma zhotovený před rokem 404 n. l., Jeroným sám přeložil Starý zákon. Na rozdíl od verze  Vetus Laina byly další části pořízeny z původních jazyků (hebrejština, aramejština řečtina koiné). Dílo podporoval i papež Damasus I., protože bylo potřebné, aby běžné křesťané rozuměli Bibli v hovorové latině.

MASORETSKÉ TEXTY

Jsou jednotlivými knihami Bible opisované písaři (masoreti) a znalci biblických knih od začátku 1. století n. l., kteří je opisovali a současně opravovali chyby.

 

NOVÝ ZÁKON

HISTORICKÉ  ZPRÁVY

 

TACITUS, římský historik (56 - 120 ), kolem roku 116 dokončil své ANNALES - Letopisy, kniha XV, kapitola 44 o požáru Říma roku 64, o původu křesťanů: jejich vůdce byl za císaře Tiberia prokurátorem Pontiem Pilatem popraven, křesťané byli vražděni v arénách, ukřižováni, upalováni.

SUETONIUS, římský historik (70 - 140), ve svém díle Životopisy císařů (přibližně z roku 121), oddíl o císaři Claudiovi, kapitola 25 (Claudius vládl 41 - 54 ) uvádí, že císař z Říma vyhnal židy, protože na popud jakéhosi Chresta tropili nepokoje. Velmi pravděpodobně jde o Ježíše, jeho jméno Kristus je obdobné častému jménu otroků Chréstos. Stalo se tak v roce 49 n. l.  Řím tehdy opustili Akvila se svou ženou Priskou (Skutky 18: 1 - 3). V kapitole o Neronovi píše, že mučením byli ztrestáni křesťané, vyznavači nové a zločinné pověry. Tuto druhou informaci Suetonius opsal od Tacita.

PLINIUS MLADŠÍ, (61 -114), přítel Tacita, zachováno devět knih úřední korespondence císaři Traianovi. Plinius ml. byl totiž v letech 111 - 113 správcem provincie Bithýnie. V jednom dopisu píše o růstu počtu křesťanů, ti se modlí ke Kristu jako k bohu.

JOSEPHUS FLAVIUS, (37 - 100 ?), žid, po matce z rodu Makabejských, mimořádně vzdělaný, pobýval s farizeji, saduceji i esejci, pohyboval se i na císařském dvoře za Nerona, byl správcem Galileje od roku 66, dobrovolně se stal zajatcem v roce 70 n. l. a otrokem císaře Tita z rodu Flaviovců.  Sepsal Židovské starožitnosti, v nich kapitola 18, III, 63, píše, že Ježíš žil za Tiberia, konal podivuhodné věci, učil lidi z židů i z pohanů, jmenoval se Kristus, Pilát jej poslal na smrt, třetího dne po smrti se Ježíš ukázal svým souvěrcům, od té doby existuje společenství křesťanů. Tato pasáž byla údajně vložena do textu až v době spisovatele Eusebia (263 - 340), který ji poprvé cituje a uvádí ke křesťanům prvních staletí mnoho dalších těžko ověřitelných událostí.  V kapitole Židovských starožitností XX, 200 Josephus Flavius zapsal, že velekněz Annáš mladší po smrti místodržitele Festa roku 62 n. l. nechal ukamenovat bratra Ježíše (zvaného Kristus), jménem Jakuba stejně jako další, které obvinil z porušování zákona. Tento text byl vepsán do tohoto díla až ve 4. století n. l.

Dalším dílem Josepha Flavia je Židovská válka. V ruském překladu z 11. století jsou uvedeny údaje o Ježíšovi, který pobýval na Olivetské hoře, uzdravoval lidi, měl 150 blízkých učedníků, šly za ním zástupy lidí, lidé po něm chtěli vojenskou akci proti Římanům a Pilátovi a osvobození z jejich moci. On to odmítl, židovští kněží to řekli Pilátovi, ten neshledal jakoukoli vinu na Ježíšovi a propustil jej. Židé jej ale zajali a nechali ukřižovat. Ježíš vstal z mrtvých.

FILÓN ALEXANDRIJSKÝ (34 př. n. l. - 53 n. l.). Žid, rabín, jeho synovec Tiberius Alexander byl 46 - 48 n. l. prokurátorem Judeje. Filón sem dojížděl z Alexandrie, kde trvale žil. O Ježíši a jeho stoupencích nemá ve svém rozsáhlém díle ani zmínku.

 

Novozákonní období - nápisy

CESAREA Přímořská, 1961 nápis na podstavci sedadla v amfiteátru, v nápisu uvedeno jméno Pontius Pilatus (Matouš 27 kapitola, Marek 15:1, Lukáš 23. kapitola, Jan 18 kapitola, Skutky 3:13, 4:27, 1. Timoteovi 6:13. Josephus Flavius „židovská válka“ kniha II, kapitola 9, odst. 169 an.).

ŘECKO, město KORINT, nápis o místodržiteli Gallionovi místní province Achaja, u tohoto úředníka obžalovali místní lidé apoštola Pavla (Skutky 18: 12 -17).

ŘECKO, Delfy, před 1914 objeven nápis - kopie dopisu císaře Claudia městu Delfy 52 n. l., o tomtéž Gallionovi.

IZRAEL, Jeruzalémský chrám, varovné tabule se zákazem vstupu mimo první nádvoří pro pohany, tabule objeveny v roce 1871 a 1936. Ke znesvěcení chrámu došlo dokonce i apoštolem Pavlem, když tento vedl do chrámu nežida (Skutky 21:27 - 36).

IZRAEL, pevnost MASSADA, nedaleko pevnost nalezena deska původní velikosti 90 x 140 cm s nápisem zvaná Deska Gabrielova (biblista) o jistém Šimonovi z Pereie.  Tmavohnědým inkoustem je zde vypsán text o povstání vedeném tímto mužem a kazatelem, který vzbouřil židy proti římské nadvládě. Povstání bylo potlačeno, Šimon byl zabit a nepohřben ve skalním masivu. V textu je věta „Třetího dne žij - ožij / ožil „. Ježíš znal Šimonův příběh.

Židovská historiografie

Flavius Josephus: Židovské starožitnosti, po 70 n. l.

Flavius Josephus: Židovská válka.

Anonym: Dvě knihy Makabejské.

 

RUKOPISY

Rukopisy biblických knih Nového zákona (odhadem asi 13 600 zlomků rukopisů z 2. - 15. století)

PAPYRY

Nejstaršími texty jsou rukopisy v hovorové řečtině sepsané velkými písmeny (majuskulemi) na papyru. Většina byla objevena v Egyptě, celkem jich je zatím 90. Dalších téměř 300 jsou majuskulní rukopisy sepsané na pergamenu. Minuskulních rukopisů (neúplných textů) je více 2 785 (stav k roku 1981). Vznikaly až v 9. století.

Chester Beatty, muzeum v Dublinu, zlomky čtyř evangelií a Skutků psané ve 2. století, dále Pavlovy epištoly z doby kolem 200 n. l. (celkem 86 částí), zlomky Zjevení z 3. století. Celkem to je 126 zčásti poškozených listů z knih NZ, ve 3. století již nepoužívaných a poškozených pocházejících z některého egyptského kláštera.

Rylands , část 18. kapitoly Janova evangelia, knihovna v Manchesteru, sepsáno v 1. polovině 2. století n. l., nejstarší část je z Janova evangelia 18: 31 - 33, 37 ze 40. let 2. století.

Papyrus 18 - Oxford, uložen v Barceloně, obsahuje zlomek ev. Matoušova kapitoly 3,5, 26, závěr 2. století.

Papyrus Bodmer II, XIV a XV, kolem roku 200 n. l., celé evangelium Janovo a Lukášovo, papyrus Bodmer VII a VIII - ze závěru 3. století, epištoly Petrovy, Judova, zlomky Starého zákona, uloženo v Cilogny u Ženevy.

Papyrus Oxyrynchos č. 840 -  drobný text snad vložený do amuletu s textem Marek 7: 1 an., z hrobu u egyptské vsi Oxyrynchos, v roce 1994 nalezeny celkem tři zlomky Matoušova evangelia s Ježíšovými výroky z 1. století n. l.! Lokalita byla objevena v roce 1897 (dnes Behnesa) 180 km jižně od Káhiry. Další nálezy z roku 1903, zlomek knihy Zjevení ze začátku 3. století n. l. objevený v roce 1999. Byla zde křesťanská obec.

Papyrus Oxyrynthos č. 1224 -  deset řádků o stolování Ježíše s hříšníky, jeho motlitbě za nepřátele, zlomek textu pochází ze začátku 4. stol. n. l.

EGYPT, papyrus  Egerton 2 - datace poloviny 2. století n. l., dva fragmenty rukopisu, Ježíš uzdravil malomocného, o sporu Ježíše s učiteli zákona (farizeji?), o placení daní světským vládám a podobenství o setbě. Texty jsou obdobné větám z evangelií Markova, Janova i Lukášova. Autor měl tato kanonická evangelia k dispozici.

EGYPT tzv. Fajjúmské fragmenty, 2. - 4. století, zlomky biblických textů Starého i Nového zákona z 2. - 4. století n. l.

IRÁK, město DURA EUROPOS, rukopis č. 212 - se syntézou obsahu všech čtyř evangelií, začátek 3. století, uloženo v USA (New Haven).

Egypt, bez bližší lokalizace - jako předchozí, delší text z 1. poloviny 2. století n. l.

IZRAEL, lokalita Chirbat al - Mird, západně od Kumránu, klášter, části evangelií Marka, Jana a Skutků, 5. - 8. stol. n. l.

ITÁLIE, Milán, 1740 knihovník L. A. Muratori objevil v Knihovně sv. Ambrože, v kodexu J 101 Sup., rozsáhlý fragment latinského rukopisu z 8. století se soupisem bohoslužebného čtení stanoveného na začátku 3. století. Z Nového zákona zde chybí pouze 1. Epištola Petrova. Obdobným soupisem s jiným obsahem knih je Codex Claromontanus

NÉMECKO, Berlín č. 0189  - obsahuje Skutky 5:3 – 21

 

KODEXY

CODEX  SINAITICUS/ Sinajský   (č. 01, Alef)polovina  4. století, uložen v klášteru sv. Kateřiny na Sinajském poloostrově, pochází snad z dílny biskupa Eusebius z Cesareje, kde soubor  rukopisů objednal císař Konstantin Veliký v roce 331 n. l., třikrát upravovaný text, 1934 koupen z Ruska pro British muzeum, kromě knih Starého i Nového zákona obsahuje ještě epištolu Barnabáše a tzv. Hermův list z 2. století.

KODEX Janova evangelia, 2 mezery v souvislém textu, sepsáno kolem 200 n. l.

KODEX VATIKÁNSKÝ (č. 03, B), nejstarší rukopis Bible, sepsán v Horním Egyptě. Chybí část epištoly Židům, celá Filemonovi a Zjevení Janovo.

CODEX ALEXANDRIJSKÝ (č. 02, A), uložen v British Museum v Londýně, 5. století.

CODEX EPHRAEMI SYRII (rescriptus /č. 14, C), 5. století, národní knihovna v Paříži.

 

 

Starověké překlady Nového zákona

Nejstarší zachované překlady NZ v latině se zachovaly až bez 4. století, ačkoli musely vznikat již od začátku 2. století mimo území římské říše v severní Africe. Byly různé kvality, což vyvolalo potřebu kvalitního textu v hovorové latině. Tak vznikla tzv. Bible Vulgata. Damasis, římský biskup (366 - 384), pověřil Hieronyma ze Stridonu, znalce biblických jazyků, zhotovením nového překladu Bible do latiny. Ten Starý zákon přeložil z řeckého originálu a Nový zákon podle nejstarších latinských překladů. Z této verze Bible se zachovalo osm tisíc rukopisů, nejstarší pocházejí ze začátku 5. století. Další překlady byly pořízeny v Sýrii ve 2. století (Tatianos: Diatessarón) a v Egyptě do tehdejší hovorové egyptštiny - koptštiny. Datují se od závěru 3. století, ačkoli zde byly známy řecké verze biblických knih již od začátku 2. století. Z dalších překladů Bible lze uvést arménský (4. století), gruzínský (zachovaný až ze 7. století), etiopský (5. - 7. století) a gótský, který byl přeložen přímo z řečtiny ve 4. století.

 

KUMRÁN

Nad plošinou Chirbet  Kumrán u Mrtvého moře byly v několika jeskyních objeveny různě rozsáhlé texty datované do období 3. století př. n. l. - 1. století n. l. (viz část „Prameny archeologické“- KUMRÁN). Datace sídliště a kláštera byla upřesněna dalšími nálezy a zjištěními do období 167 př. n. l.  - 68 n. l. V roce 31 př. n. l. byl i tento areál poškozen zemětřesením. Obnovené stavby byly definitivně zničeny po útoku římského vojska v roce 68 n. l., které zde mělo ještě několik let posádku.

Na terase bylo objeveno i kostrové pohřebiště, které spolu se sídlištními objekty vymezuje osadu vně ohrazeného areálu kláštera. Ten byl obýván židovskou náboženskou skupinou zvanou esejci. Místo bylo dobře zásobeno vodou. Vlastní klášter se skládal z hlavní velké budovy s věží, z kuchyně, prádelny, písárny, jídelny, hrnčířské dílny, skladiště, stáj pro soumary a z několika lázní.

Rukopisy byly napsány převážně na kůži, méně pak na papyru, jeden na měděném plátu síly 1 mm. V různém stupni zachování vyžadovaly ovšem velmi šetrné a rychlé restaurátorské zásahy.  V budově identifikované jako písárna byl velký masivní cihlový stůl, zlomky rovněž cihlového bíle omítnutého umyvadla a střepy hliněných nádob s písmeny a či zkusmým psaním. Psalo se rákosovým perem, do mědi rydlem. Byly nalezeny dva masivní kalamáře - jeden bronzový, druhý keramický.  Inkoust byl z černých sazí. Druhý inkoust byl jiný, pravděpodobně železitý, protože na místech vypsaných písmen byly jen otvory v jejich tvaru. Naprostou většinou jsou zastoupeny rukopisy hebrejské, aramejských je podstatně méně (asi 10%) a řeckých je jen několik. Dataci upřesňuje o typ písma a jazyk, ve kterém byl text sepsán.

Zprávy o komunitě esejců má Filón Alexandrijský, Josephus Flavius (Válka židovská) a Plinius starší.

Nebiblické rukopisy z Kumránu

Obsahují údaje o židovské komunitě esejců, kteří opustili Jeruzalém vedeni „Učitelem spravedlnosti“(mohl být veleknězem či výše postaveným knězem jeruzalémského chrámu) a v pouštních podmínkách očekávali příchod Spasitele - Mesiáše. Jejich texty sepsané na základě biblických knih Starého zákona a knihy sepsané pro jejich komunitní život jsou směřovány právě k této pro ně zcela vyjímečné události: Řád Jednoty, Válečný řád, Svitek zlořečení, Kniha jubilejí, Damašský spis a další.

Na jediném měděném svitku je vyryt seznam míst, kde jsou ukryty poklady z drahých kovů (celkem 100 tun), vzácné dřevo, vonné látky, knihy či oděvy. Hebrejský text byl sepsán zběžně v 1. století n. l.  Větší objem drahocenností a drahých kovů obsahoval v této době pouze poklad jeruzalémského chrámu, který v roce 63 př. n. l. ukradli římští vojevůdci Pompeius a Crassus. Další událost stejného druhu se stala v roce 168 př. n. l., kdy Antiochos IV. Syrský rovněž ukradl chrámový poklad.

Esejci se rozhodli odejít do pouště poté, co Antiochos IV. v roce 168 př. n. l. vyplenil a znesvětil chrám v Jerusalémě. V roce 164 př. n. l. byla chrámová služba obnovena, ovšem ne podle dosavadních zvyklostí. Prvními veleknězi po této události byli příslušníci rodiny Makabejských, pozdější dynastie Hasmoneovců. S nimi část právoplatných  chrámových kněží - potomků z rodu Sádoka (velekněz za krále Davida) opustila město a odešla do pouště.

Ježíš Kristus nebyl esejec. Je ovšem možné, že u nich byl vzděláván pozdější Jan Křtitel. Esejci i Ježíš žili v době probíhajícího helénismu, kdy se i mezi židy objevovaly různé myšlenkové proudy a názorově odlišné skupiny. Ježíšovy sociální a náboženské názory se velmi lišily od esejců. On se pohyboval mezi lidmi a snažil se jim prospět. Esejci se od světa oddělili. V Lukášově evangeliu (16: 8) je v podobenství Ježíšem užit termín „synové světla“- tak se nazývali sami esejci. Těžko prokázat, zde tímto termínem Ježíše myslel právě esejce. Ti ovšem žili i v Jeruzalému, kde byla odkryta esejská brána a existovala i esejská čtvrť nápadná velkým množstvím rituálních lázní. Podle Skutků 6:7 poslouchal kázání apoštolů v Jeruzalémě i početný zástup kněží. Mezi nimi mohli být i esejci.

V současnosti jsou svitky od Mrtvého moře uloženy ve speciálně pro ně postaveným Chrámem knihy v areálu Národního muzea Izraele mezi Hebrejskou universitou a centrem Jeruzalému.

V Kumránu bylo nalezeno celkem 180 kusů rukopisů v jedenácti jeskyních. Z toho 130 kusů pochází ze čtvrté jeskyně. Téměř 70 zlomků rukopisů obsahuje části pěti knih Mojžíšových: deset je psáno hebrejsky, ostatní běžným písmem aramejského původu. Vyjímečně jsou psány na papyru. Nejčastější je Genesis, 16 ks je Exodus. Jeden rukopis pochází už z poloviny 3. století př. n. l. Dalších 9 zlomků psaných starohebrejským písmem je z knihy Leviticus. Kniha Numeri s rodokmeny je zastoupena 6x, knize Deuteronomium patří největší počet rukopisů (31), protože byla velmi často čtena. Rukopisy se svou podobou blíží řecké Septuagintě, překladatelé v Alexandrii měli dobré hebrejské předlohy a rozuměli jim. Ty je možné datovat od poloviny 3. století př. n. l. do roku 68 n. l., kdy byl Kumrán zcela zničen římským vojskem.

Seznam rukopisů biblických knih objevených v Kumránu.

Jozue jen 2x, Soudců 3, Samuelovy knihy - zlomky 4 kusů (starší hebrejský text je kratší než řecký, je ale kusý, řecký text je více k pochopení, mladší opis - řecký má blízko k předloze Samuelových knih uvedený v Septuagintě.

Knihy Královské 3x, Izaiáš 18x, Jeremiáš 4, Ezechiel 6, malí proroci 8 zlomků.

Kniha proroka Jeremiáše - celkem  zlomky 4 exemplářů, hebrejský text se výrazně liší od řecké Septuaginty. Hebrejské znění je delší než řecké, mladší další text Jeremiáše z 1. stol. př. n. l. se již více podobá řeckému.

IZAIÁŠ. Nejcennějším rukopisem z Kumránu je text knihy Izaiáš dlouhý 7,5 metru a 25 cm vysoký. Byl nalezen v první jeskyni, je složen ze 17 ti sešitých kusů kůže. Text je téměř shodný se zněním, které je součástí současné Bible. Svitek je znatelně ohmatán, byl často čten, trhliny byly podlepeny zespodu kůží, setřená písmena byla obtažena,  celý svitek psal jeden písař velmi vzhledným písmem mezi roky 125 - 100 př. n. l. Další neúplný rukopis z jeskyně č. 1 z poloviny 1. stol. př. n. l.

Jeremiáš. Tato kniha nemá charakter proroctví, autor spíše zápasil se svými krajany o zachování židovského národa, o osobní zodpovědnost a vině na katastrofě 587, 587 a 586 př. n. l. Ze čtyř zachovaných rukopisů je nejstarší z doby přibližně 200 př. n. l. Ezechiel byl knězem blízkým svým přesvědčením kněžské skupině Sádokovců, z nichž vznikla po roce 164 př. n. l. komunita esejců.  Ti vyzdvihovali v závěru knihy text o budoucnosti Jeruzaléma a jeho obnově po roce 586 př. n. l. Svitek byl zachován ve velmi špatném téměř nečitelném stavu.  Tzv. malí proroci, celkem 12 autorů,

rukopisy pocházejí z 8. - 4. století př. n. l. Celkem 8 zlomků z Kumránu obsahuje texty  Micheáše, Nahuma, Sofoniáše. 

Text výkladu proroctví Abakuka byl přizpůsoben esejcům, biblický text nebyl předěláván či měněn.

ŽALMY. Zachováno je 28 zlomků rukopisů, celé žalmy i jen jediný verš, napsáno na kůži i na papyru, v textu byl běžně používán tetragammaton JHWH. Nejzachovalejší zlomky pocházejí z 1. stol. př. n. l. Písař žalmu 119 text umně sepsal i sestavil. JOB. Tato kniha byla spíše na okraji zájmu, zachovány 4 zlomky rukopisů. Jeden byl psán starohebrejsky, ostatní aramejsky, kniha pochází ze závěru 5. století př. n. l.  Přísloví jen ve dvou kusech z pozdního 1. stol. př. n. l. Píseň písní. Zachovány celkem 4 zlomky, Pláč Jeremiášův také 4 zlomky. Kniha KAZATEL.

Text je starší než závěru 4. století př. n. l., v Kumránu zachovány jen 2 kusy. Text je vyjímečný svým pesimismem v textu nad běžnou mírou a světskou moudrostí. Zachován 1 ks z doby po 150 př. n. l. Kniha Rút je zachována ve čtyřech zlomcích. Jediný zlomek knihy Paralipomenon  ukazuje na její pozdní původ.  Z knihy Ezdráš jen jeden malý zlomek. Kniha Daniel pochází až z 1. poloviny 1. století př. n. l, reaguje na povstání bratří Makabejských (164 - 161 př. n. l.). Obsahuje apokalyptická proroctví. Tím byla blízká očekávání esejců, totiž konci uspořádání věcí na zemi a božího soudu. Celkem 8 zlomků rukopisů pochází z 1. stol. př. n. l. Kniha ESTER v Kumránu není.