7. Nebiblické knihy

NĚKTERÉ KNIHY NEZAŘAZENÉ DO BIBLE

HENOCHOVA KNIHA

Henoch byl jedním z patriarchů, byl synem Jareda a otcem Metuzaléma. Podle 1. Knihy Mojžíšovy, 5:21 „chodil s bohem“. Po své smrti byl vzat do nebe k bohu. Jemu připisovaná kniha byla sepsána hebrejsky nebo aramejsky (novobabylonský jazyk). Křesťanská Etiopská církev má tuto knihu za věroučnou. Byla zařazena mezi apokryfní knihy.  Definitivní text pochází z 2. století př. n. l. Popisuje setkání Henocha s anděli, jeho návrat zpět na zem a jeho druhý odchod znovu do nebes pomocí strážců nebe ve věku 365 let. Apokalyptický obsah knihy se týká soudu nad světem a odpadlými anděly. Podle textu knihy Henoch cestoval do různých světů, astronomické údaje jsou zde uvedeny v číselném vyjádření, Henoch oznamuje potopu, dále hovoří o potomcích andělů a pozemských žen a o vzpouře andělů. Padlí andělé začali učit lidi, a proto se za ně Henoch u boha přimlouvá. Je ale odmítnut.

JUDIT

V knize vystupuje naprosto nehistorický médský král Arfaxad, mocný válečník a zakladatel města Ekbatana. Babylonský král Nabukadnesar je v knize uveden jako asyrský vládce sídlící v Ninive! Město Ninive však bylo v 7. století př. n. l. zničené. Holofernes, další postava příběhu, byl původem Peršan, a tak nemohl být vojevůdcem asyrské armády. - Po rozboru textů, jazyka a terminologie lze datovat vznik tohoto textu v polovině 2. století př. n. l., i když je umístěn do doby panování perského krále Artaxerxa III. (358 - 337 př. n. l.). Jeho hlavní velitel nesl jméno Holofernes a jeho pomocníkem byl jistý Bagoas, oba jsou v knize Judit uvedeni. Vláda uvedeného krále byla plná povstání a vzpour v Egyptě, Fénicii, na Kypru a v části Sýrie. Král byl totiž pyšný a velmi krutý. V roce 341 př. n. l. po porážce všech povstání znovu obsadil Palestinu a změnil ji na perskou provincii.

Nejstarší rukopis knihy Judit pochází z doby povstání Makabejských (167 - 161 př. n. l.). Hebrejský text není k dispozici, zachovány jsou jen překlady do řečtiny koiné a do latiny. Kniha reaguje na období vzpoury židů proti dynastii Seleukovců. Juditin čin, totiž smrt Holoferna, vzbuzuje z morálního hlediska pochybnosti.

TOBIÁŠ

Tento člověk je hlavním hrdinou vyprávění, které je plné barvitě a živě vylíčených dobrodružství. Z reálií autor uvádí asyrského krále Salmanassara (později jako Sargona), Senacheriba a perská města Ráges a Ekbatama. Rady, které starý Tobiáš uděluje synovi, připomínají životní zásady semitských národů. Víra v anděly a satana byla převzata z perského náboženství, se kterým se židé setkali v babylonském zajetí v 6. století př. n. l. Text pochází z období makabejských válek 2. století př. n. l.

EVANGELIA Z NAGHAMADÍ /Egypt

U egyptské vesnice tohoto jména byl v roce 1945 objeven kostrový hrob vybavený kameninovou nádobou. Tu nálezce rozbil. Uvnitř nádoby bylo uloženo celkem 13 kodexů (knih) zabalených v kůži. Texty byly napsány v koptštině. Nález byl datován do 4. století n. l. (ovšem i do 2. století n. l.).

Nejvýznamnějším rukopisem je tzv. Filipovo evangelium (4. století n. l.) se zajímavým svědectvím o Ježíšovi a Marii Magdalské (Magdala u Tiberiadského jezera). Ta byla Ježíšovou společnicí, provázela jej, on často mluvil jen s ní a zvykl si ji líbat na ústa.  Marie rovněž kázala evangelium jako ostatní Ježíšovi průvodci. Přeložitelný text zní: … společnice syna našeho Pána … Marie Magdalská. Miloval ji více než jiné učedníky. Autor rukopisu vyjadřuje svou nelibost nad tímto vztahem. Ježíš v tomto textu namítl, že Marie má ze všech nejhlubší poznání toho, co káže, v porovnání s apoštoly. Ježíš mohl být ženatý a nikdo to nemusel vědět. Sám manželství nezakazoval. Marie z Magdaly pomazala Ježíšovo mrtvé tělo vonnou mastí. - To byla velmi intimní služba, kterou nemohl vykonat nikdo, kdo nebyl blízkým člověkem rodiny zemřelého. - Byla to znovu ona, které se Ježíš zjevil poté, co třetí den nenašla jeho tělo v hrobce Josefa z Arimatie, kam byl urychleně pohřben po sejmutí z kříže.

Dalším rukopisem je tzv. Evangelium Ježíšovy ženy z poloviny 4. století n. l. (hranatá písmena, styl rukopisu).  Materiálem, na který bylo napsáno, je egyptský papyrus z rákosu rostoucího podél Nilu. Zadní část stránky z kodexu (knihy ze svázaných listů) chybí. Celkem 12 řádků ze středu stránky velikosti platební karty obsahuje 33 slov napsaných v koptštině.  Popisuje skutečnost, že Marie z Magdaly a Ježíš si byli velmi blízcí.  Použité slovo pro ženu znamená vlastní manželka, ne sestra nebo matka. Tím je prostor pro skutečnost, že Ježíš byl ženatý. Další text uvádí „má matka, ona je ženou, jež mi dala život“. A dále „Marie, ta je hodna být mou učednicí, má žena, pobývám s ní“. Ženatý Ježíš byl pro katolickou církev málo přijatelným, šlo o zachování majetku církve prosazováním celibátu v celé církvi od 10. století. (Třetí zlomek tzv. Evangelia podle Marie uložený v Berlíně hovoří o tomtéž).

Marie z Magdaly se týká i zlomek stejnojmenného evangelia zvaného Mariino evangelium. Byl objeven v Káhiře, kde jej na tržišti v roce 1896 prodávali podobně jako jiné koptské rukopisy. Pocházelo údajně ze skalního masivu u Achnímu v Horním Egyptě, kde byla malá křesťanská obec. Jsou z něho zachovány útržky osmi stránek, chybí začátek a střed textu. Marii se Ježíš po své smrti zjevil a povzbudil ji ke kazatelskému dílu příslibem ochrany. Apoštolové, kteří se po Ježíšově smrti schovávali v obavě o svůj život a kterým toto sdělila, ji napadli, proč právě ona a ne oni. Jmenovitě jí osočil Ondřej a Petr, který ji vnímal jako soupeře. Zvlášť Petr byl ostatními apoštoly opakovaně napomínán, že Marie je Ježíšovi blízká. Konkrétně Lévi / Matouš se jí zastal tím, že Ježíš stavěl Marii na roveň mužům a že si ji zvolil stejně jako je ostatní.  Pisatel dokonce uvádí, že ve skutečnosti Marie z Magdaly vedla sbor Ježíšových apoštolů a Petr na její postavení žárlil. V textu se autor - možná autorka - vyjadřuje k nedobrým důsledkům nadvlády mužů nad ženami. Rukopis byl sice datován do 4. století n. l., ale je opisem staršího textu z 2. století n. l. Po ustavení kodexu biblických knih byla Marie z Magdaly od doby papeže Řehoře I. (590 - 604) postupně znevažována. Tento papež ji jako první zcela lživě nazval prostitutkou.

Čtvrtým zlomkem dalšího textu je tzv. evangelium Tomášovo. Obsahuje Ježíšovy výroky s tím, že pravé poznání znamená věčný život. Ježíšova smrt nemá význam. Rukopis byl datován k roku 120 n. l.

Dalším ve zlomku uchovaným textem je Jakubovo evangelium. Uvádí, že Ježíš se narodil z panny, čemuž se všeobecně v této době nevěřilo.

Všechna tato evangelia jsou označována jako gnostická - tj. jejich základní myšlenkou je přesvědčení, že člověk může být spasen poznáním pravdy a skutečnosti, ne pouze vírou v boha a Ježíše Krista. Z toho lze odvodit, že nebyla potřeba žádná církev a kněží.

Další tzv. Tomášovo evangelium uvádí na rozdíl od biblických i ostatních textů údaje o Ježíšově dětství. Autor uvádí, je již pětiletý Ježíš dělal nezvyklé skutky, ale také se mstil jiným dětem za to, pokud mu odporovaly a chtěly něco jiného než on. - V okolí Naghamadí jsou rovněž v několika jeskyních zachovány nápisy v koptštině.

APOKRYFY

Dalšími nebiblickými texty jsou tzv. apokryfy, tj. skryté texty. V roce 1945 byly v egyptské poušti objeveny spisy Moudrost, O Marii Magdaleně, O dvanácti apoštolech a O sedmi učednících.

Ve spisu o Marii Magdaleně je napsáno, že právě ona byla včele apoštolů a dalších učedníků. Petrovi to moc vadilo a trvale zpochybňoval její postavení. To bylo zdrojem nepokojů v této komunitě až do té doby, kdy se Petr vrátil do Galileje ke svému rybářskému řemeslu. Když se i jemu ukazoval vzkříšený Ježíš, začal kázat a uzdravovat. Vydal se i na misijní cestu do Říma, kam za ním přišla jeho rodina. V římských katakombách byl objeven i hrob připsaný jeho dceři Petronile zobrazené na fresce s brašnou plnou svitků.

V dalším apokryfním textu se mluví o střetu Petra s mágem Šimonem, který se považoval za Boha a tvrdil, že létá. Právě po takovém prohlášení Šimon zemřel. Petr i nadále kázal a křtil nové křesťany v řece Tibeře. Byl také uvězněn společně s Pavlem, ale byl nejspíš propuštěn.  V roce 64 n. l. se Petr v době pronásledování chystal opustit Řím, ale zjevení Ježíše na cestě Via Appia jej vrátilo zpět. Na to byl Petr i jeho rodina zabiti při útocích na křesťany.

Další apokryfy byly esejci zpracovány na základě starozákonních textů, které byly obsáhle rozvedeny, komentovány a aktualizovány současností a budoucím očekáváním příchodu Mesiáše. Jsou jimi např. Epištola Jeremiášova, Tobiáš, Testament Léviho, Testament Neftalíma, Kniha Enochova, Nebeský Jeruzalém, Kniha Sirachova, Moudrost Ježíše, syna Sirachova, Kniha jubilejí, Vidění Nového Jeruzaléma, Učení dvanácti apoštolů, Epištola Barnabášova a další.