8. Chyby a nesrovnalosti 2

Kniha Izaiáš

Tak jako je kniha Soudců nejcennější faktografickou knihou Bible, tak je Izaiáš spolu s Pentateuchem nejdůležitější věroučnou knihou Starého zákona.  Autoři novozákonních textů ji měli k dispozici, protože se na ní nejčastěji odkazují – a to zejména autor evangelia podle Matouše (např. 61:1, 28:16, 29:13, 40:3, 52. kapitola celá). Jako jediný téměř úplný text stejného znění jako dnes byla tato kniha objevena i v Kumránu. Hned na začátku jejího filologického zkoumání bylo zjištěno, že se skládá ze tří částí, které byly jako další knihy Bible upravovány v 6. století př. n. l. Nálezem svitku této knihy v Kumránu bylo potvrzeno, že současné znění Izaiáše je téměř shodné s textem v současných výtiscích Bible.

Datace: v textu jsou uvedení judští králové (37:2)  Uziáš   781 - 740 (6:1),  Jotam (750 - 736), Achas (735 - 716), Ezechiáš (716 - 687) x tento výčet zahrnuje jedno století, text nepsal jeden autor, ale z jednotlivých částí sepsal celou knihu. Autor starší části pocházel spíše ze severního království Izrael (početné zprávy o kmeni Efraim). Konečná redakce celé knihy pochází z doby po roce 537 př. n. l.

Údajné proroctví o Immanuelovi 7:14 - 16, 9: 6 - 7 se netýká Ježíše Krista x slovo „alma“ je mladá žena, ne panna, chybný překlad

Izaiáš sám měl syna s chrámovou nevěstkou 8: 3 - 4, chodil nahý!  Je to vyjádřeno v podobenství 20:2

Rivalita mezi kmeny Benjamin a Juda 11:13 x ani Judsko nebylo jednotné

Údajné proroctví - Babylon bude opuštěn navždy 13:20 x líčení zpustlého království Judského 1:7, 3:1,8, 5:13, 10:11 o Samaří

Asýrie již neexistovala, když padlo Samaří! 14: 25

13:17 Médové porazili Babylonskou říši

Datace: po 606 a 586 př. n. l. byly sepsány kapitoly 18 - 19, 21:13, 22, 24,

Bohu připisováno lidské chování 5:25, 45:7, 65:15

Starší část textu Izaiáše 36. kapitola, 37:2 - 3, 4:12, 6:1, 17, 8. kapitola,  17:5  -  existuje ještě Asýrie, 20:1 asyrský král Sargon II., tj. před 722, mladší část knihy 21:9 Babylon padl, 22. kapitola Jeruzalém zničen, 43:14, 28 konec zajetí v Babylonu

Nepochopitelné přirovnání Kýra Perského k pastýři Jahveho! 44: 28, jak mohl být Pomazaným Jahveho 45:1

Nejmladší část textu 64: 10 Jeruzalém v troskách, 66:22, 22 shromáždění židů do Jeruzaléma – nejdříve po 537 př. n. l.

Kralická Bible - v nadpisu 29. kapitoly je chybně, že Jeruzalém zničila Asýrie (byla to novobabylonská říše)

Politické rady autora? 30: 2, 31:1, 31:7

?34: 4? chřadnout bude vojsko nebeské, nebesa budou svinuta jako kniha ? připomíná jazyk Zjevení Jana

?38: 8  10 stupňů na slunečních hodinách je 15 let života ?

?43:1, 3 vykoupení  Izraele obětováním Egypta,Etiopie, Sáby - komu  a proč?

Bůh tvoří zlo?! 45: 7

U Izraelců stále existují lidské oběti!     55: 7

Apokalyptický text -  nová nebesa, nová země, vyvolení Boží dostanou nové jméno 64:15, 65:17

Jeremiáš

Prorok Jeremiáš psal svůj text za posledních tří judských vládců - Joachina, Sedechiáše a Gogoliáše (598 - 586) do jejichž osudu zásadně zasáhl babylonský král Nabukadnesar II. (605 - 562). Text byl napsán až po zpustošení Judska (4:23- 27). Autor sám prožíval obležení a postupné vylidňování Judska, nebyl chrámovým knězem, neuměl ani psát, neměl žádný politický vliv. Ale svým postojem a názory stál proti oficiální politice vládců Judska. Text není chronologicky uspořádaný a pravděpodobně byl sepsán z několika zdrojů. Chronologicky určitelné události se kumulují kolem roku 607 - 597 př. n. l., poté v letech 587 a 586 př. n. l. Další události souvisejí se zánikem Asyrské a Novobabyblonské říše a s vytvořením velkého území perskými králi od poloviny 6. století př. n. l.

Židé byli v emigraci v Egyptě a v Asýrii 2: 18

Zánik země je trest od Boha za modlářství kapitoly 2, 3, 5, 6:8 - 9, 9:11 x expanze novobybylonské říše

Efraim byl Bohem zavržen! 7: 15

Lidské oběti na pahorku Tofet v údolí Hinnom jižně od Jeruzaléma bohu Molochovi!      7: 31, 19:5, 32:35

Lživí proroci pro politické spojení Judska s jinými zeměmi proti Babylonu 5:31, 6:13

Bůh nechtěl oběti, ale poslušnost 7:22 - 23 x kněží zavedl oběti x Jeremiáš proti zavedenému systému obětí v chrámu!

Jeremiáš byl vězněn na Sedechiáše (597 - 586) za své názory 18: 18, kapitola 20, 21

kapitola 14 -   rozhovor Jeremiáše s Bohem

Kněžstvo radí nebojovat proti Babylonu, ale vzdát se 21: 9, 27:1 2

Věčná potupa na Izraelce 23: 25 - 28  x do současnosti - antisemitismus

Jeremiáš byl ohrožován 26:1- 16, vězněn už za krále Joachina (před 597) 26: 1 - 8, vězněn i za vládce Sedechiáše   32:1 - 2

Dopis Jeremiáše z Babylonu pozůstalým v Jeruzalému, 29. kapitola (v roce či po roce 586 př. n. l.) x Jeremiáš neuměl psát 36:4

Král judska Joachin dal spálit knihu obžalob sepsanou písařem Baruchem podle slov Jeremiáše 36:23, 25

Částečná emigrace židů pod hrozbami Asýrie a Babylonu do okolních zemí 40: 11 - 12, 42: 1 - 2, 1 2- 15, 43: 6 - 7, 44: 12, 15 - 16  Jeremiáš byl nucen emigrovat spolu s urozenými a bohatými židy do Egypta ?  - kdy? 607 př. n. l. nebo 586 př. n. l.?

kapitola 52. byla opsána z 39. kapitoly - jedná se o rok 587 př. n. l., Sedechiáš se vzbouřil proti babylonskému králi, Jeruzalém na to obležen 2 roky, za správce země byl dosazen Godoliáš

Pláč Jeremiášův

Autor sám zažil poslední roky existence Judského království, vojenské výpravy a obležení Jeruzaléma babylonským vojskem a jeho postupné vylidňování. Sám musel zemi opustit. Jeho slova vyjadřují nářek až šok ze skutečnosti, že židé nemají již vlastní zemi a vládu a jsou nuceni žít mimo ni.

Ezechiel

Autor psal podle starších informací o období, kdy zanikla Asýrie a Novobabylonská říše, dále od prvního obležení Jeruzaléma snad roku 607 př. n. l. do obnovy chrámu a dokončení jednoduchého opevnění města po návratu ze zajetí v roce 455. Je tedy jasné, že autor nemohl všechny popisované události zažít sám, začal psát nejdříve po roce 537 př. n. l. Dočkal - li se jako kněz otevření chrámu v roce 455, konečná redakce knihy je ještě mladší.  K tomu je text 14:14 a 28:3, kde je zmínka o knize Daniel (nejdříve 2. století př. n. l.) a o knize Job. Jednotlivé kapitoly textu nejsou chronologicky uspořádány, autor měl běžný přístup k textu Pentateuchu (14:14, 20). Překvapivé jsou dlouhé pasáže vyjadřující pomstychtivost a tresty bez milosti vůči Izraelitům a okolním národům (kapitola 25) - zejména proti Egyptu a Babylonu, které bojovaly o vládu nad Sýrií a Palestinou (29:13, 30:26, 31:11). Autor vyjadřuje silnou závist nad bohatstvím a přepychem ve fénickém přístavu Tyros (26: 3 - 14, 27. a 28. kapitola) a již tradiční vize o vládě Izraele a jeho Boha na celém světě (kapitoly 36 - 43). Kniha má až apokalyptický ráz vyjadřování, několik těžko představitelných podobenství a popis hmotných předmětů (1:4 an, kapitola 8, 39).

Datace: 5. roku zajetí krále  Joachina – tj. 592 př. n. l. 1: 1,2

Ezechiel by se zajatci v Babylonské říši, byl a si významným knězem, odveden hned v roce 597 př. n. l. 1: 3

3:5 - 9  ? x podobenství o obležení Jeruzaléma - kdy ?

4:5 - 6   390 dnů nepravosti domu Izraelského - podobenství obležení města  - kdy ?

8:14 v Jeruzalémském chrámu byl uctíván Tamuz, babylonský bůh plodnosti!

Předstírání autora, že píše o 7. století př. n. l., přitom se vše děje v jediném roce  -  kapitola 24

Další chronologické údaje  -  29:17, 30 :19, 40:1 x 8:1, 20:1, 24:1, 29:1, 32: 1 atd. neurčitelné datum, lze snad počítat od začátku zajetí v Babylonu?

Tyrský král „ cherubem na svaté Boží hoře“ (?) 28: 2 - 5 x 28:  6 - 10, 15 bude zničen cizozemci?

Datace -  25. roku zajetí 40 : 1, tj. 572 př. n. l.

Daniel

Tato biblická kniha je další z textů zařazených mezi apokalyptické knihy Bible. Autor sice uvádí údaje vztahující se k závěru 7. století př. n. l., ale hlavní údaje o Danielovi jsou posunuty do období po roce 597 př. n. l., ale samotný rukopis se svými zmínkami o soudobých událostech se týká poloviny 2. století př .n. l. (povstání Makabejských 169 - 164).  Autor neznal dějiny starší než soudobé, proto jsou v textu chyby. Jednotlivé kapitoly nejsou chronologicky uspořádané, datační rozptyl uvedený údaji v textu je až tři sta let. Začátky kapitol jsou často datovány roky panování králů převážně perských. Nejstarší rukopisy pocházejí z poloviny 2. století př. n. l. Podobenství o prostupně zanikajících královstvích zakončené příchodem Božího království (2:44) patří nejdříve do stejného období.

4:34 naprostá fikce - Nabukadnesar nemohl toto říci!

5:1 po předchozím verši text z doby Nabopalasara, pravnuka Nabukadnesara!

5:11, 13 babylonský král Nabukadnesar byl praděd Balsazara, ne otec

5:11 Daniel byl zván knížetem mudrců, hvězdářů, hadačů a vykladačů snů!, toto dostal od Boha?

5:30 - 31 jedná se o rok 539 př. n. l., Babylonská říše byla dobyta Peršany

9:25  datační údaje - 70 týdnů (téhodnů) roků je 490 let od vyjítí z Babylonu do znovu vystavění Jeruzaléma, chyba - jde o roky 537 a 455 př. n. l., mezi nimi není 490 let

7. kapitola (7 - 14, 24) proroctví s podobenstvím čtyř šelem - připomíná Zjevení Janovo z Nového zákona

8:21 se týká nástupců Alexandra Makedonského zvaných diadochové (tj. po 323 př. n. l.)

Závěr kapitoly 9. - údaje korespondují s děním v období 66 - 70 n. l., tj. s obležením Jeruzaléma 66 - 70 n. l.

Tzv. malí proroci viz jednotlivé knihy Bible

NOVÝ ZÁKON

1. Marek 6:17 an. -  Herodiada byla manželkou 4. syna Heroda Velikého, opustila jej a vzala si Herodova 2. syna Heroda Antipu, proti tomu se postavil Jan Křtitel, kterého po uvěznění v pevnosti Macherunt nechal Herodes Antipas popravit x Marek uvádí chybně, že byla ženou 3. syna Heroda Velikého Filippa, který se ve skutečnosti oženil s Herodiadinou dcerou Salome.

2. Od Abrahama po Ježíše je 56 pokolení  ev. Lukášovo x dtto jen 42 pokolení podle ev. Matouše

3. Lukáš neví nic o útěku do Egypta, Ježíš se pokřtil sám ? - Jan Křtitel byl tehdy ve vězení

4. Matouš a Marek - Ježíš byl pokřtěn Janem Křtitelem