8. Chyby a nesrovnalosti 1
09.02.2020 18:20CHYBNÉ ÚDAJE, NESROVNALOSTI, SPORNÉ TEXTY
Chronologická neuspořádanost textu v knihách Pentateuchu je důsledkem sepisování událostí z několika zdrojů, konečná redakce Pentateuchu pochází z doby před návratem z babylonského zajetí. Poslední kniha - 5. Mojžíšova Deuteronomium - je ještě mladší, protože uvádí události závěru 7. a začátku 6. století př. n. l. (28 :36, 29 : 28, 31: 21, 26 - 27). Tato kniha navíc opakuje již dávno minulé události z doby královské. V Pentateuchu je např. dvakrát vylíčeno stvoření. Jeden zdroj jmenuje boha Él, druhý Elohim. Autorství Mojžíše lze zcela vyloučit. Pro Hebrejce byly mnohé jevy zázrakem, ale Mojžíš žil dlouhodobě v poušti, a tak věděl, kde najít manu, kdy letí křepelky, co znamená hořící keř, kde najít vodu a jak ji změnit ve sladkou.
Nejstarší alfabetické písmo bylo datováno do 15. století př. n. l. (doly na měď na Sinajském poloostrově). Na dvoře králů byli nezbytnými úředníky i písaři, kteří vedli královu kancelář a další písma znalí lidé k evidenci daní, výnosů hospodářství a korespondence se státní správou po celé říši.
K tématu existuje nesmírně početná literatura změřená ke zkoumání zachovaného textu z hlediska jazyka, historických událostí, archeologických a numismatických nálezů, typu písma nejen z Palestiny, ale i z okolních zemí, zeměpisných údajů a dalších pojmů (např. názvy úředníků, způsobu léčení, postupu státních úředníků apod.). To vše umožňuje biblické texty datovat a rekonstruovat tehdejší realitu.
1. Mojžíšova – Genesis
Had není polní zvíře 3:1
Nesmyslné prokletí Kanaána, syna Chámova 9:25
Babylonská věž stavěna údajně z obavy před rozptýlením obyvatelstva 11: 4 an. x ale to se stalo až po potopě
Datace: 24:10, 31:17, Soudců 8:21 v době Abrahamova pobytu a cesty k severu z URU tj. 20 - 19. století př. n. l., za Jákoba (18. - 17. století př. n. l.) byli používáni velbloudi 24: 61 x ti však byli domestikováni až ve 13. - 12. století př. n. l. / ověřeno archeologickými nálezy kostí
1. M. 3 : 22 Stvořitel používá plurál majesticus - člověk je učiněn jedním z nás tím, že poznal dobré a zlé (?)
4:26 bylo vzýváno jméno Stvořitele x ale to znal až Mojžíš x Abraham jej také neznal 12:8
4:22 Túbalkain, 6. Generace od Adama, řemeslník zpracovávající železo a měď (bronz) x nejstarší hromadné zpracování železa lze datovat do 13. století př. n. l.
6:19 do archy po jednom páru zvířat x 7:2 sedm párů!
12: 8 města Hai/ Aj a Béthel za Abrahama neexistovalo x Béthel založil Jákob 28:28 na místě svatyně z kamenů
Připisování chováni Bohu jako člověku - 6:7 lituje, 8:21 je mu příjemná vůně z oběti od Noema po potopě, zabíjí! 38 : 7, 10
Proč byl trestán faraon pro chybu Abrahama? x 12 : 12, sňatky mezi příbuznými - Abraham a Sára 20:12
Desatero x zacházení se ženami 12:12, 20. kapitola
15:16 4. generace od Abrahama (tj. Juda, Matouš 1:1 an.) měla vybít Amorejské x ale Jákobovi synové a potomci 4. generace byli stále v Egyptě x 4. Mojžíšova 1:7 - Juda byl 9. generací od Názona z kmene Jákobova syna Judy, zde ještě není problém odlišovat kmen Juda od pozdějšího království Juda - Judea, Judsko
21:9 - 20 vyhnání Abrahamovy ženy Hagar s dítětem Sárou, Abraham ji poslechl x nebylo možné, aby žena takto rozhodla
22:1 an. Abraham rozmlouval přímo s Bohem
Jákob nemohl vidět Boha 32:30 x 2. Mojžíšova 19:21, 33:20, Soudců 13:22
Ohlas na stavbu megalitických staveb v Palestině a na Blízkém Východu 28:28, 35:14, 5. Mojžíšova 27:2, Jozue 4: 3,9
Počet Izraelců vyšlých z Egypta 46: 26 - 27 původně 66 mužů s rodinami - potomci Jákoba, přišli do Egypta, Josef a dva jeho synové už tam byli - bylo jich tedy 69 (ne 70)
Počet Izraelitů před Jerichem 4. Mojžíšova 26:51 x 601 730 mužů, život a pobyt na poušti - sečteno 603 550 mužů x nereálné slovo „elef“ je sice tisíc, ale i rodina, oddíl, tedy vyšlo 600 rodin - 2. Mojžíšova 1:15, pro ženy by stačily dvě porodní báby
Josef ožebračil egyptské rolníky x hodnoceno jako výborná správa země 47: 14 - 26
Jákob dělí zemi Amorejců 48 : 22 x tehdy ji ještě nikdo nedobyl
2. Mojžíšova – Exodus, 3. Mojžíšova – Leviticus – 4. Mojžíšova - Numeri – 5. Mojžíšova – Deuteronomium
Vybití Izraele po krátkém pobytu v zaslíbené zemi 5. M. 4: 26 - 27
O zaslíbené zemi v minulém čase 2. M. 3: 8 - 9
16:35 Mojžíš nemohl jíst manu u hranic Kanaánu, sem se nedostal
LEVITÉ - Mojžíš byl levita po otci i po matce 2. M. 2:1, ale levirát byl ustanoven až po exodu z Egypta v poušti - 2M. 28:1, 32: 26 - 29, potomci Leviho zabili 3 000 mužů, kteří se klaněli před zlatým teletem, ustavení levitů až 4. M. 1: 47 an., 5. M. 21: 5
Mojžíšovy manželky - 2. M. 2:17 Zefora Madianská, dcera knížete Madianského x 3:1 dcera Jetra, kněze Madianského: byl to kněz nebo kníže 2. M. 2: 15?, k tomu Soudců 1:16, tchán Mojžíše Cinejský ?, kvůli Zefoře Madianské se vzbouřili kněz Aron a jeho sestra Marie? 4. M. 12: 1 an.
JMÉNO BOŽÍ - „Jsem, kterýž jsem“ - JHWH, tj. Jahve 3: 14
Bůh chtěl zabít Mojžíše!, Zefora ho zachránila vylitím krve 2. M. 4: 24 - 26
Bůh ukázal záda Mojžíšovi ve skalní rozsedlině 2. M. 33: 20 - 23
SMLOUVA s Izraelem byla učiněna na hoře Oréb, na hoře pouště Sinaj, na Sinaji - 2. M. 3:1, 12, 33:64, 5. M. 9 :8, 18:16, 29:1
PŮVOD ARONA - poprvé ve 2. M. 4:14, 27, pak bratrem? Mojžíše o tři roky starším 2. M. 6:20, 7:7, pomazán na kněžství Mojžíšem 3. M. 18:12 x sám zhotovil zlaté tele 3. M. 10: 2 x za to zemřel na hoře HOR 4. M. 20: 28, 5. M. 27: 15, jeho dva synové zabiti za modlářství 5. M. 9:20 x opakované vzpoury proti Mojžíšovi - 4. M. 12. kap., 20: 4 -5, 22: 20, kdo byl Aron?
Mojžíš Bohem faraona? Aron jeho prorokem? 2. M. 7: 1
Proč opakovali egyptští čarodějové Boží pohromy na vlastní zem? 2. M. 7:22, 8:7, 18
Doba zajetí v Egyptě 430 let 2. M. 12: 40 x 400 let 1. M. 15:13
Vítězství nad Amalekitskými jen pro zdvižené ruce Mojžíše? 2. M: 17: 11 an.
ŽELEZO nástroje již ve 2. M: 20: 25, znovu zbraně a nástroje 5. M. 27:5, 4. M: 35: 16, 27:5, Jozue 8: 31
KULT HADA uzdravení z uštknutí? 4. M: 5 - 8
VZPOURY PROTI MOJŽÍŠOVI, smrt tisíců lidí, nezemřel při tom i sám Mojžíš? 4. M. 6:1 an., 16: 35,49, 14: 1, 5. M. 21 :5
OBŘI lidé velkého vzrůstu 5. M. 9 :2, 2:10 - 12, 4. M. 13: 29, 33 - 34 x megalitické památky v Sýrii a Palestině
Og, král Bazán, byl obr 5. M. 3:11
Jozue vybíjel obry, zůstali jen mezi Filištínskými Jozue 11: 21 – 236
Písemný pramen z doby osídlování Palestiny? „Kniha bojů Jahveho„ 4. M: 21: 14
Zničení města Hai / Aj kvůli zlatu, to údajně pro Jahveho 4. M. 31: 41 x ve skutečnosti bylo zlato pro levity a kněží
Na přání Jahveho vybíjeli Izraelité Amonské ! 4. M. 21: 24 - 35, Madianské ! 4. M. 25: 17 - 18
Mojžíš nechal naživu jen panny z kmene Amorejců 45. M. 21: 31
VÝVOJ TRESTŮ ZA PROVINĚNÍ 2. M. 20 :5 trest do 4. kolena za jediného provinilce, smrt členů rodiny Chóre 4. M. 16. kap., Jozue 4: 25 rodina Achana, „ Každý zemře za svůj hřích“ 5. M. 24: 16
BALÁM byl údajně ctitelem Jahveho 4. M: 22 :18 x obětoval Baalovi Kananejskému 4. M. 23: 1 - 3
MOJŽÍŠ 120 letý už nechodí 5. M. 31: 2 x 120 letý je silný a zdravý 5. M. 34:7
Zemřel proto, že nepožehnal vodu v Kádes Barnea ! 5. M. 32:51
MOJŽÍŠ dal Izraelitům zákon, byl nad nimi jako král 5. M. 33 : 5 x psáno nejdříve v 6. století př. n. l.
Jozue
Nejstarší možný písemný záznam událostí při obsazováním Palestiny - a to jen její jižní hornaté části, ne intenzivně osídleného a úrodného severu země zvaného Kanaán - během 12. století př. n. l. mohl být proveden nejdříve za krále Davida.
Výčet vyvražděných obyvatel Palestiny je úděsný a zcela nepravdivý (text od 10. kapitoly knihy Jozue, 11: 1 - 12). S Jozuem mohl jako vojsko postupovat oddíl o několika tisících ozbrojenců, bohatá města Kanaánu se zcela jistě bránila. Část známých měst (např. Jericho) byla ve 12. století již zničena nájezdy kmenů tzv. mořských národů okupujících celý Přední Východ a pobřeží Malé Asie. Na rozdíl od knihy Soudců se obsah knihy Jozue vztahuje spíše k jižní části budoucího království Saula, Davida a Šalamouna.
Přesto neměla komunita několika tisíců Izraelců šanci obsadit úrodné území Kanaán a musela se spokojit s hornatou jižní částí země na území pozdějšího Judského království. Divokost a krutost Jozueho vojenského oddílu byla zřejmě pověstná, a tak se např. město Gabaa radši vzdalo a zavázalo se platit tribut - výkupné za mír. Všechno bohatství v drahých kovech si ovšem brali kněží. Začali dokonce požadovat i nemovitý majetek - pastviny a města, kdy by bydleli. Bohatství a skutečnost, že si přivlastnili sdělovat lidu Boží vůli, z nich učinilo privilegovanou a zatím jedinou vládnoucí vrstvu Izraelců.
Mojžíš zemřel před vstupem do Palestiny x Jozue uveden již v 5. M 3:28, 31:7 x datace 5. M. nejdříve do 6. století př. n. l.
Jozue včele komunity před Jordánem (tj. západně od řeky) 1:2
Postup Izraele do Palestiny, kde již byli Hetejci - Chetité osm staletí - příchod Izraele 12. století př. n. l. 1: 4
Jen ozbrojení muži překročili Jordán, ženy a děti včetně majetku zůstaly západně od řeky 1: 14 an.
Lidé se Jozue báli, nereálný je počet 40 tisíc ozbrojenců 4:13, 14
Údajně ho měli poslouchat jako Mojžíše x ale Mojžíše také neposlouchali 1:17
Jericho nebylo v době příchodu Jozue osídleno x nemohlo být vybito 6. kapitola
Zlato, stříbro a další cennosti do rukou kněží zcela pravidelně 6 : 19, 24
Kněží s odkazem na Boha či Boží vůli řídili lid i jeho vůdce 6:2
Proč takový nářek pro 36 mrtvých? 7: 5 - 9 x koresponduje to se skutečným počtem ozbrojených Izraelců (tisíce to nebyly)
DESATERO - nezabiješ 2. M. 20: 13 x výčet tisíců zavražděných obyvatel na cestě do Kanaánu 10. s 12. kapitola
Vraždění přikázal Jahve 10: 40, 41 x tito lidé měli být vyhnáni, ne zabiti! 4. M. 33:51 - 52, 5. M. 20:16
Jebúsejci v Jeruzalému až do dnešního dne Jozue 8:29 x nebyli vyhnáni či vybiti
Název hory Judské a hory Izraelské 11:21 x tento název mohl vzniknout nejdříve za krále Šalamouna
Oprávněný strach obyvatel města Gabaa z útočících Izraelitů 11: 19 x město se Jozuemu vzdalo
Do současnosti poplatky z kananejského města Gazer/Gezer 16:10 x poplatky zavedeny Šalamounem, viz 2. Samuelova 21: 1 - 14
Adonisedech- král Jeruzaléma 1:10, zabit Jozuem 10:26 x Adonibezek, zemřel v Jeruzalému Soudců 1: 5, 7 stejná osoba?
Písemný pramen - KNIHA UPŘÍMNÉHO, z ní opis Jozue 10:13 „zastavilo se slunce a měsíc“, dokud Jozue nezabil 5 králů, další opis z této knihy je v 1. Samuelově 1:18
Zaslíbenou zemi Jozue nedobyl, jsou v ní Kananejci a Filištínští 13:1 x archeologicky bylo potvrzeno náhlé intenzivní osídlení v hornaté části jihu Palestiny
OBŘI synové Enakovi byli vyhnáni z Hebronu 15: 15 x megalitické stavby v Sýrii a Palestině
Izraelci i nadále uctívali egyptské bohy 24:14 x Desatero 2. M. 20: 2 - 7
Dělení země mezi první pokolení Izraele kapitola 14, 15 x osídlen byl jen hornatý jih země, pozdější Judsko
Trvalo smíšené osídlení Kananejců spolu s Izraelity 15: 63, 16: 9 - 10 x dobytí země Zaslíbené se nekonalo
Popis lokalit v kapitole 18 - 19 dělení země pro další kmeny Izraele se týká pouštních oblastí jihozápadu a jihu Palestiny a Sýrie
Kmeny Ruben, Gád a půl Manasse přesídlily za řeku Jordán kapitola 22 x nebylo místo k osídlení dalšími kmeny Izraele
Soudců
Tato biblická kniha je informačně nejhodnotnějším textem Starého zákona. Její části patří k nejstarším zachovaným hebrejským textům vůbec. Zcela zřetelné jsou zásadní úpravy textu a údajů v něm obsažených kněžími, kteří vše přizpůsobili svému pojetí událostí. Za vše zlé mohli Izraelci svým odpadnutím od Jahveho, vše dobré bylo připsáno jemu, zastoupenému početnou a bohatou skupinou kněží. Drobné údaje naznačují dvojí původ lidu, který osídlil horské části Palestiny. Jen část přišla z Egypta. Zřetelné jsou části textu s odkazy na uctívání Jahveho a části, kde si kdokoli mohl zřídit svatyni jakémukoli bohu. Gedeon i Jefta pocházeli ze severní části Palestiny mimo oblast osídlenou Izraelci z Egypta. V porovnání s knihou Jozue se většina událostí odehrála v severní části Palestiny na území budoucího království Saula, Davida a Šalamouna.
Obsah knihy vůbec nesouvisí s Desaterem a uctíváním jediného Boha. Je to svět tehdy obvyklých válek, vojenských střetů, loupeží, lokálních zájmových skupin a snahy zbohatnout loupežemi a podvody. Výhradně patriarchální společnost si necenila ženského života, žena měla cenu pouze, když jako manželka porodila syna.
1: 8 nereálné zničení města a vybití obyvatel Jeruzaléma bojovníky kmene Juda x David koupi pozemek od Aravny Jebúsejského (2. Samuelova 5. kapitola), David měl jebúsejské úředníky a vojáky 1:21, město bylo stále jebúsejské 19:10 - 12.
1: 10 náznak jiného semitského etnika v Palestině, které nepřišlo z Egypta, neznalo Jahveho a osídlilo místa jako Izraelci
1: 17 jméno města Serafu - nově Horma, odkaz na Mojžíše u Hormy 4. M. 14:45, 21:3, 5. M. 1:44 x v době Mojžíše se město jmenovalo Serafu, 4. a 5. Kniha Mojžíšova jsou podstatně mladší než kniha Soudců
Odkaz „až do dnešního dne“ u oltáře Gedeona v Ofra a další 1:21, 2 : 16, 10:4, 15:19, 18:12 x mladší vsuvky časových údajů
Příslib země zaslíbené Izraeli x 1:19 osídleny pouze hory (archeologicky prokázáno), Kananejci měli ke své obraně i železné vozy. Izraelité měli nedostatek kovu/ železa, i ostřit nástroje museli u Filištínců! (1. Samuelova 13: 19 - 20)
Izraelci byli naprosto neúspěšní ve snaze osídlit úrodnou část Palestiny, žádná zaslíbená země 1: 27, 29, 33 - 35, 2:23
Uctívání Jahveho jako jediného boha x po smrti Jozue byla další generace zcela pohanská 2: 10 - 17, 8:33
Plošná asimilace Izraelců s ostatními etniky v Palestině kapitola 3 x výlučnost monoteizmu Izraelců
… udeřila Zizaru (Sísera) ztloukla hlavu jeho a prorazila židoviny jeho 5 : 26 - “židoviny“?
5: 14 první zmínka o písařích a vydavatelích zákona x to nejdříve za králů Izraele
Soudce GEDEON vyvolen Jahvem k osvobození Izraele 6: 11 an. x jeho otec uctíval Baala 6:25, Gedeon 8: 5 - 9, 16 vyvraždil dvě města, protože nechtěla živit jeho armádu, 8:22 ze zlata zhotovil „efod“- objekt modlářského uctívání, 9:46 oženil se s Kananejkou, měl 70 synů z mnoha žen, syn Abimelech - 9. kapitola! X Desatero!
Časový údaj - 300 let již Izraelci bydlí na území Amonitů 11:26 x kniha Soudců sepsána nejdříve v 9. století př. n. l.
JEFTA nemanželský syn nevěstky, včele skupiny povalečů a násilníků, za vítězství slíbil zápalnou oběť 11:1, 3, 30 - 31
Formulace slibu zápalné oběti zcela jasně na zvířecí nebo lidskou oběť 11:31 x Desatero
SAMSON kapitola 13 - 16 byl soudcem, vraždil, oženil se s Filištínkou atd. x porušoval naprosto celé Desatero, text je literární útvar bez reálných údajů
Možnost založení svatyně jakémukoli bohu před obdobím králů Izraele 17. kap., 18: 6, 14 - 30 x Desatero, monoteismus
Efod - oblečení ?, terafim jsou nejspíš figury bohů 17:5, 18:14, 18, 20, 24, 1. Samuelova 2:28
Kmen Dan byl kmenem Izraele uctívajícího Jahveho, vnuk Mojžíše knězem ve městě Dan x 18: 16 - 31 !
Konečná redakce této části knihy Soudců nebo tento verš byl napsán v 7. - 6. století př. n. l. 19 : 30
Těžko představitelné důvody občanské války proti izraelskému kmeni Benjamin 20:1 - 21, levita - Izraelec nechtěl vstoupit do Jeruzaléma 19:10 - 12, sexuální zvrácenost mužů izraelského kmene Benjamin v Gabaa 19:22 - 23, ženský život byl zcela bezcenný - levita nabídl dceru a svou milenku davu, druhá nakonec zabita svým pánem 19: 24 - 29 x zcela odporuje zákonu a pravidlům monoteismu a uctívání Jahveho
Výčet zabitých Benjaminovců 20:15 - 17, 21, 23, 25, 31, 35, 39, 44 - 45 x autor neumí počítat 20:46
Obnova kmene Benjami vražděním nevinných kapitola 21 x čím se tedy tehdejší Izraelité řídili ?
Rút
Reálie této knihy spočívají ve vylíčení jednoho z několika opatření, kterým židovská společnost pomáhala chudým. Dobročinnost má i nadále pevné místo jejím společenském a právním životě. Příběh byl zasazen do období Soudců, jeho idylické líčení je zcela odlišné od skutečnosti vylíčené v knize Soudců. Rút byla cizozemka vzdáleně spřízněná s Izraelity - text uvádí, že byla babičkou krále Davida. To nelze prokázat. Příběh je možná reakcí na vypuzení cizozemek v období po návratu židů z babylonského zajetí (537 - 455 př. n. l.).
1. Samuelova
3:7 Samuel byl vyučován ve svatyni města Šílo/Sílo knězem Elím, byl povolán samotným Jahvem k úřadu velekněze
3:21 Samuelovi se zde i později ukazoval Hospodin tím, že s ním hovořil!
4 : 8 proč Filištínští mluví o „bozích silných“ tj. o polyteismu u Izraelitů?
6: 19 tolik mrtvých za nahlédnutí do archy smlouvy?, uvnitř byla smlouva, 1. Královská 8 : 9 x nákaza vycházející z archy?
9: 9 název pro proroka byl v začátku královské doby „vidoucí“, Samuel byl vidoucí 9:19 x „proroci“ byli tehdy náboženští fanatici a výtržníci a byli v obecném opovržení
11: 8 převzetí chybného údaje o 300 000 ozbrojených Izraelitů z 1. Mojžíšovy a Soudců
14: 21 Filištínští najímali Izraelity jako placené vojáky - žoldnéře
9:15, 12: 1 SAMUEL sám ze své vůle - „podle zjevení od Boha“ - zvolil a instaloval krále SAULA z rodu Benjamin 9:2
Samuel byl vládychtivý despota, omezený a bezcitný, chtěl sám vládnout, ale národ odmítl vládu kněží - theokracii 2 :12, 2:23 -24, zpočátku byl spojencem Saula 11: 6 - 7, Samuel nechal na sebe čekat v bezprostředním ohrožení země nepřítelem po sedm dnů! 13 : 8 an., Jahve byl bohem Samuela, ne Saula 15:15, 21, Samuel ihned chystal svržení Saula, sám byl vrahem - 15:33, jak mohl Samuel upřímně oplakávat Saula 15:35, když jej dva roky pronásledoval!
Samuel zabil krále Agaga 15:33 x předtím ovšem nepřijal omluvu Saula za to, že Saul Agaga nezabil podle jeho příkazu 15: 24 - 26, Saul nakonec padl proto, že nezabil krále Agaga 27:17 - 18
Hadači a věštci v Izraeli 28:3, vyhnání Saulem, ale poté je vyhledal, protože Samuel mu odmítl pomoci 28: 7 an.
Současně byli v Izraeli dva kněží: Samuel v místě zvaném Ráma x Abimelek v Nobě 25:1
Za krále Davida rovněž dva: Sádok v Gibeonu 8:17 x Abjatar v Jeruzalémě 15:24, doklad o dvou různých částech království, David měl ještě jednoho kněze - tzv. vidoucího 2. Samuelova 24:11
Jahve postavil Davida proti Saulovi 26: 19 x udělal to Samuel
Samuel tajně - protiprávně - pomazal Davida za krále 16: 2- 3, 3, 12 - 14 !
A svedlo se to na Jahveho, který vložil do Saula zlého ducha! 16: 14 x ve skutečnosti vládl Samuel
David dostal Míkol, dceru Saula, za 200 zabitých Filištínců a za smrt Goliáše x tím získal nárok na královskou vládu 18:27
David se choval jako prorok - poskakoval v extázi na ulici s dalšími proroky 19: 20 - 24 x opovržení od manželky Míkol
2. Samuelova
2: 8 - 9 Saulův syn Isboset králem na severu Izraele
12:11 Jahve (!) se pomstil Davidovi odebráním jeho žen a darování jich jiným mužům, ti by mohli tímto vznést nárok na vládu, to byla veliká potupa pro každého muže! X Absolon, syn Davida, zabit velitelem Joábem za to, že měl sex s jednou z Davidových žen ! - to bylo považováno za nárok na vládu!, kapitola 13, 16:22, 18:9 x zdánlivě žádná souvislost mezi 16. a 18. kapitolou textu
12:15 Jahve zabil dítě Davida s Bersabé ! x Jahvemu připisováno lidské konání, Samuel nemohl věřit v boha. Usiloval o samovládu a hmotný zisk
Jižní část země provolala Davida králem 2:4 x jednota země (sveru a jihu) nikdy neexistovala
Benjaminovci (kmen Saula a jeho synůl) zradili Isboseta, syna Saule 3:17- 18, 21 x co dostali za zradu?
Záminka k zabití Saulových synů a potomků (dvou synů a pěti vnuků) 21:1 - 9 x za tím byli kněží a David údajně kvůli Gabaonským - ale ti nebyli Izraelité! (Jozue 11:9)
Absolon měl tři syny a dceru 14: 27 x neměl děti 18:18
Sčítání lidu - vždy líčeno jako projev nepřátelství či zloby krále proti lidem 24: 1 - 12 x poté vždy vymáhány daně a sčítáni muži k vojenské službě, Jahve hrozil morem, hladem a dokonce i pronásledováním Davida (protože kněží měli menší zisky z daní), ten byl dokonce nenáviděn 24:13, 14 x odmítl trpět za svou vinu 24:15, radši nechal zemřít 70 000 lidí na mor 24: 16!, poté litoval svého rozhodnutí o sčítání lidu 24:17
Poprvé termín „Satan“ jako zosobněné zlo 24:1
1. Královská
Vyznívá ve své první části spíše jako obžaloba panování krále Šalamouna. Prosazen na trůn svou matkou, vojenským velitelem Joábem a knězem Sádokem a jeho přívrženci. Na radu Davida nechal zabít Joába 2: 5, 34, Semeie 2: 8, 46, Adoniáše 2: 25 - 26, Šalamoun nařídil odstranit hlavního kněze Ebjatara z úřadu, dosadil Sádoka 2:27, uctíval Molocha (kananejský bůh lidských obětí) a Ištar 11: 5, 7, severní část země uctívala býka v městě Dan a Bethel 12: 28 - 29, místní kněží nebyli levité 12:31. Obě části země byly spojeny jen formálně. Existovaly tři skupiny kněží: vidoucí (skuteční proroci), proroci (výstředního chování na veřejnosti, opovrhováni) a levité (sloužili v chrámu, dříve u archy smlouvy).
V souvislosti se stavbou chrámu Šalamoun hospodářsky zcela vyčerpal zemi: disponoval 52 000 koňmi 4: 26, ročně 200 000 mužů na kácení a dopravu cedrového dřeva do Týru 5:13, chránil cizince - stavební dělníky a jejich bohy 8:39 - 43
Údajně autorem 3000 přísloví a 1005 žalmů 4 : 32.
Počet vojáků podle zbraní 8: 4 x jiný počet vojáků podle zbraní 1. Paralipomenon 18:4
A to v tomto chrámu bůh nebydlel! 8: 27 x mladší vsuvka snad z doby až po zlomu letopočtu
Důsledek: vzpoura severní části země (odtud byly placeny všechny daně!, jižní část neplatila nic) - výběrčí daní Jeroboám utekl do Egypta 11:40
Chyba 100 let - Jozue 20:28, 18: 30 exodus 1413 př. n. l., ten byl podle vnitřní chronologie Bible v roce 1513 př. n. l., 480. rok od exodu stavba chrámu, to by byl rok 1033 př. n. l. - Šalamoun vládl přibližně mezi roky 962 - 932 př. n. l. rozdíl asi 70 let
Chyba - pokolení/ kmenů bylo dvanáct x severní království mělo 10 kmenů, jižní jeden? 11 : 31 - 32, 35 - 36
Datační údaj: až do dnešního dne (rozděleného království) 10: 11 - 12, 12 : 19 - tj. nejdéle k 721 př. n. l.
Existence letopisů královského dvora prameny pro biblické knihy 14:29, 15:23, 31
Achab - král severu - Izraele nechal postavit chrám Baalovi v Samaří 16 : 32
Proč byl za Achabovo vítězství nad Syřany trestán jeho syn? 20 : 14 - 28, 21:29, 22:52
Znal Achab Jahveho, severní království neznalo monoteismus 20:14, 28
Syřané měli Izraelce za polyteisty úctívající mnoho bohů 20:33
Prorok MICHEÁŠ působil za Achaba 22: 8 - 9, 14
Jahve poslal ducha lživého!, aby všichni proroci mluvili lež a Achab zahynul 22: 20 - 26 x Micheáš uvězněn jiným prorokem Sedechiášem Kananovým!, protože měl pravdu
Sčítání lidu na popud Davida 24: 1 x totéž sčítání na popud satana v 1. Paralipomenon 21:1
David se bojí o svůj život 24:15 x potrestání nevinných 24: 14 x David je spravedlivý 1. Královská 15:5
2. Královská
Etická norma zvaná Desatero přikázání nepatří ani do tohoto období. I Jižní králové byli modláři, Jahveho uctívání prokazovalo jen několik tisíc lidí. Obě království chudla velkými daněmi využívanými králem na vojsko a pro kněžstvo. Zavražděni byli tito králové Izraele: Zachariáš, Menachem Pekachja a Pekach a dále i králové judští: Joas, Amon, Joziáš, Achaz Judský (735 - 716 př. n. l.) a Menasse (687 - 642 př. n. l.), někteří obětovali své syny Molochovi.
Eliáš a Elizeus zváni VIDOUCÍMI, ne proroky, žili v Samaří 5:3, 8, 6:12
Proroci věděli, že ti dva – Eliáš a Elizeus - budou vzati do nebe?, Eliáš ano 2: 3, 5 - 15
ELIZEUS nechal zabít 42 dětí, protože se mu posmívaly! 2: 23 - 24 x vzkřísil jiné dítě 4: 32 - 35
Chemicky upravil Elizeus hořkou vodu přidáním soli na pitnou! 2:19 - 21
Malomocný člověk nemohl ke králi 5: 27, 8: 4
Jéhu, král Izraele, byl hromadný vrah 10 : 21, 7 - 19, 25 - 28
JONÁŠ prorok 14: 25 za Jeroboáma II. Izraelského (787 - 747 př. n. l.)
Jahve nechal hubit Judské Syřany a Izraelci! 15 : 37
Datace: Samaritáni jsou cizinci usazení v Izraeli po 721 př. n. l. situace je stejná dodnes 17: 28, 33 - 34
Datace: nejstarší zmínka a část knihy IZAIÁŠE, který byl prorokem a objevil se v souvislosti s epidemií v asyrském vojsku před Jeruzalémem v roce 701 př. n. l. 19 :2
Podobenství o prodloužení života nemocného krále Ezechiáše 20 : 9 - 12
Lid stále obětoval na výšinách - v chrámech na kopcích, ne v jeruzalémském chrámu 12: 3, 15: 4,35
Datace: chrám v troskách, chrámový poklad na výpalné syrskému králi Caazaelovi za vlády krále Joase (835 - 793) 12: 18
Jak mohl Mojžíš nechat zhotovit modlu- měděného/ bronzového hada Nechustama a obětovat mu! 18 : 4
Za krále Joziáše (640 - 609 př. n. l.) byli rozlišování proroci a kněží 23 :2
CHYBA - LIDSKÉ OBĚTI v údolí Tofet 17:17, 23:10 byli zde obětováni lidé kananejskému bohu Molochovi x chybný odkaz na text ve 3. Mojžíšově 18:21, tehdy byli Izraelité ještě v poušti
Achaz Judský obětoval syna Molochovi 16:3, Manase Judský také 21:6!
Jahve trestal Izraelity vpády cizích vojsk, a to za hříchy krále Manasseho (687 - 642 př. n. l.) x každý bude trestán jen za své hříchy, každý zemře za svůj hřích 5. M. 24: 16, 2. Král. 14 :6
1. Paralipomenon
Představuje kompilaci obsahující soupisy rodokmenů Izraele (12 kmenů), dále rodokmen krále Davida a popis celé jeho vlády včetně snahy postavit chrám. Ke zhotovení těchto soupisů (jen mužských rodokmenů) musely být k dispozici písemné prameny. Část textu obou knih Paralipomenon je opsána z knih Samuelových a knih Královských a dvorních letopisů vedených za krále Davida a Šalamouna (1. Královská 14:29, 15:21, 23). Další prameny: knihy proroků Gáda a Náthana 29:29.
Výčet mužských potomků od Adama až do navrátilců z Babylonu (537 př. n. l.) - kapitoly 1 - 9, 9: 1 - 38 x další chronologický celek - rod krále Saula, dějiny od závěru 11. století př. n. l., dva nezávislé textové celky
2. Paralipomenon
Pramenem této biblické knihy byly kromě knih Samuelových a Královských i kniha proroka Náthana, proroka Achiáše Silonského z doby Šalamouna (9:29), proroka Jaady/Joaidy z vlády Jeroboáma Izraelského, dále kniha Semaiáše a Iddo - proroků z doby po rozpadu jednotného království (12:15). Prorok Iddo rovněž sepsal knihu o vládě krále Judska Abiáše (915 - 913 př. n. l., 13:22). Královské letopisy sepisoval Jéhu, syn proroka (19:2, 20:34). Vládu krále Jozafata (870 - 846) sepsal Jéhu, syn Chananiho (20:34). Obsahem této knihy je vláda krále Šalamouna včetně stavby Jahveho chrámu v Jeruzalémě. Dále dějiny severního i jižního království po smrti Šalamouna, občanské války mezi oběma částmi Davidova království, až do zániku Izraele v roce 721 př. n. l. a Judska postupně v letech 596, 587 a 586 př. n. l.
ŠALAMOUN se zmocnil vlády! 1:1
Severní království IZRAEL: zde nejsou ve funkci kněžích levité, JUDSKO i nadále uváděno bez kmene Benjamin (kmen krále Saula) 15:3
Války Izraele a Judska 16: 1- 2, 25:22 - 24, 25:10 - 14 !
V Judsku byly dvě třídy kněží - levité a kněží i ve funkci soudců 19:8 x přesto trvá uctívání kananejských bohů 20: 33, 23:17, 25:14, 33: 6,15
Název ARABOVÉ již za krále Jehoráma, syna Jozafatova (848 - 841př. n. l.) 9:14, 20: 15 -16, 21:16, 22:1
Mezinárodní obchod s koňmi - jeden ze zdrojů bohatství Šalamouna 9 : 25, 28
Běžná likvidaci potenciálních uchazečů o vládu 21 : 1 - 4
Snaha o sjednocení země? x Jéhu vybil 70 synů Achase Izraelského a judského krále Ochoziáše a jeho bratry 22: 8 - 9
Nedůvěryhodné číselné údaje 28: 6, 8 x nelze za den vybít 120 000 mužů a zajmout 200 000 mužů! (voda, potraviny), když ani v jednom z obou království tolik lidí nežilo /chybný překlad slova „elef“
Státní převrat: král Joas, syn Ochoziáše, kněz Joiada/ Jaada, levité x Atalia, matka Ochoziáše, Baalovi kněží kapitoly 22 - 23
V Jeruzalémském chrámu byla Baalova svatyně! 23 :17 - 18
Zachariáš, syn Joiady kněze, zabit davem za kritiku jeho chování ohledně víry 24: 18 - 21
Jahve není s kmenem Efraim (z něho byl Samuel) ani se severním královstvím Izrael 25:7, 10 x Jahveho kult byl omezen na Judsko
Datace: 2. kniha Paralipomenon 26 : 22 x je mladší než kniha Izaiáše 1:1
Datace: o vpádu egyptského faraona Nekóa v roce 609 př. n. l. do Judska, odkaz na Pláč Jeremiášův po vyrabování města i chrámu v Jeruzalémě (22:10 - 11, 35:20 - 21, 25).
PROROCI: Oded 28:9, Gád 29:25, Nátan 29:25, Azaf 29:30 Izaiáš, syn Amosův 32:20, Chulda (žena) 34:22, Jeremiáš 35:25.
Ezdráš
Z úvodu ke knize v Bibli kralické: kniha obsahuje kroniku dění po 49 let, od 1. roku Kýrova (vládl 550 - 529 př. n. l. ) - snad od prvního roku návratu z Babylonu - tj. 537 př. n. l. do 19. roku vlády Artaxexa I. (474 - 423 př. n. l.) tj. do roku 465. Naprosto chybný údaj. Pisatel neznal perské dějiny.
1: 5 ze zajetí v Babylonu se vracejí pouze Izraelci kmene Juda a Benjamin, tyto kmeny a jejich významní členové jsou opakovaně uváděni v knihách Paralipomenon - knihy jsou ze stejné doby tj. po roce 537 př. n. l., potvrzeno tím, že Judské království tvořily pouze tyto dva kmeny x severní království Izrael údajně obsadilo zbylých 10 kmenů, o kterých již není ani zmínka - sever měl zcela odlišné dějiny, s monoteismem uctívání Jahveho neměl nic společného, proto tam bylo i více druhů kněží, proroci, vidoucí, potomci Aronovi atd.
2: 62 zbavení kněze příslušnosti k levitům, nenašel - li o sobě záznam o původu x vedeny soupisy rodin levitů (1. Paralipomenon - kapitoly 6, 8, 23, 24)
4: 2,3 obyvatele Samaří - tj. hlavního města království Izrael, odmítnuti jako pomocníci na stavbě chrámu v Jeruzalému, nebyli tělesnými židy x Samaří a království Izrael bylo po svém zničení osazeno lidmi z babylonské říše, nebyli to potomci Jákoba, kteří přišli z Egypta s uctíváním jediného boha
4: 5, 24 druhého roku vlády Dareia - tj. roku 521/522 - 486 proroci Aggeus, Zachariáš
4: 6 - 8 jako pokračování předchozího textu: ASVERUS je perský král Kambýses II. Asverus (529 - 522), ARTAXEXES (474 - 423) x kniha Ezdráš pochází až z doby vlády Artaxexa Longimana (6:4, 7: 1 - 26, Nehemiáš 2:1 - 18)
6:15 dokončení obnova chrámu v Jeruzalému v šestém roce panování Dareia I. tj. 515/514, po opravě chrámu se z Babylona vrací Ezdráš, potomek Arona 7:6, 8 - dorazil do města v 7. roce panování Dareia I. tj. 514/513 př. n. l.
8:15 nikdo z levitů nebyl ve skupině vracející se s Ezdrášem X už asi byli všichni v Jeruzalémě x 8:30?, Nehemiáš 7:1?, 10:9
10:10 - 13, 19, 44 zapuzení manželek cizinek i s dětmi bylo napraveno obětí skopce! x rozvrat rodin, ženy a děti bez živitele!
Nehemiáš
Nadpis knihy v bibli Kralické: obsahuje dění obnovy Jeruzaléma a chrámu po sedmdesát let, tj. 20. roku vlády Artaxexe I. Longimana (474 - 423) do vlády Dareia posledního (Dareius III. 336 - 330 př. n. l.). Zcela nepravdivý údaj. Pisatel neznal perské dějiny. Obsahem textu je upevnění pospolitosti navrátivších se židů ze zajetí v Babylonu, obnova chrámu a uctívání. Tato doba nese znaky teokratické vlády nejvyššího kněze a chrámových kněží.
1: 8 přímý odkaz na 5. Mojžíšovu 28: 64, obě knihy sepsány v jednom období, autor měl k dispozici Pentateuch (8: 5 - 8, 9:7, 9:9, 13:1)
7: 10 - 12 soupis navrátilců z Babylonu, jmenováni jen muži (včetně levitů), další členové rodiny předpokládáni
1:11 autor byl číšníkem perského krále? x cizinec na královském dvoře v tomto postavení?
13: 4 - 9 chrámový kněz Eliasib zařídil bydlení a vybavení domácnosti pro jakéhosi Tobiáše z majetku chrámu a v chrámovém skladu! X Nehemiáš to zrušil a uvedl vše do původního stavu
Kapitola 13 - oddělení se navrátivších se židů a jejich rodin od cizozemců, nejen od manželek - cizinek, izolace židů od okolí
Ester
Nadpis v textu Bible Kralické uvádí jako krále perského Dareia Asvera. ASVERUS byl snad perský král Kambýses II. Asverus (529 - 522). Kniha Ester je románově zpracované téma nepřátelství a záchrany židů, kteří žili zcela odděleně od okolních národů a sami se začali považovat za výlučně jediné skutečné věřící v nejvyššího boha.
Datace? 1:1 za krále Asvera? - tj. Kambýses II. Asverus (529 - 522)
2:5 žid Mardocheus žil v Súsách, hlavním městu Persie, nevrátil se do Jeruzaléma x dobře se mu vedlo, vyšel z Jeruzaléma do Babylonu nejdéle v roce 586 př. n. l. x kolik let mu asi bylo v roce 529 př. n. l.?
2:7 Ester byla Mardocheovou sestřenicí, jak mohla být v roce 529 stále mladá a krásná?, rozdíl věku jedné generace
8:11, 15 -16, 9 :5 a dále - jak mohli židé tolik zabíjet, porušovali Desatero, král přece mohl rozkaz k likvidaci židů zrušit x židé si takto kompenzovali nepřátelství okolních národů? Sami se oddělili, navíc král by tak přišel o daně od mnoha poddaných.
9: 26 - 28 na paměť této události ustanoveny svátky Púrim
Job
Myšlenkově a jazykově zcela odlišná biblická kniha, která se hlásí spíše do řeckého či začátku helénského období (např. popisem různých zvířat, pojmenováním souhvězdí 9: 9, 38 : 31 - 32). Obsahuje filozofickou úvahu o smyslu bolestí, nespravedlnosti a života v nich. Zlým se daří, spravedliví strádají (kapitola 21). Rozhovor, který vede Job s bohem, je spíše rozmluvou dvou filozofů o základních tématech života a smrti. Přítel Elifaz, Bildad a Zofar Jobovi rovněž „radí“ podobně jako jeho manželka (16 : 2, 19: 2 - 3). Až čtvrtý nejmladší Jobův přítel - Elihu Jobovi rozumí (kapitola 32). Pokud je člověk přesvědčen o tom, že má pravdu a správné pravdivé poznání věcí, nesmí z nich ustoupit a obvinit boha jako původce jeho strádání. Výsledkem je tvrzení, že zachování víry i přes nesmírnou bolest a hrozbu ztráty života přináší zpět vše, co člověk dříve měl.
1: 6 kdo zapsal rozhovor vedený v nebi?
1: 8, 19: 22, 40:1 - 2 propletení textu v 1. a 3. V rozmluvě Boha s Jobem jakoby Bůh byl třetí osoba.
2: 3, 10, 19: 11 zlo pochází od Boha?
8. kapitola - Bildad se opírá o moudrost předků, ne o moudrost od Boha
Po smrti není nic, ani vzkříšení! 5: 26, 7:6,9, 14:10, 12, 16:22, 17:1
Leviatan - had pohlcující slunce? 3 :8
Jednorožec? 39 : 9 - 10
Smrt pochází od Boha 13:15
Podsvětí je prostorem pro mrtvé - tj. řecký popis světa mrtvých 14:13, 17:13 - 1618: 11 - 14, 28:3 - 4
Job byl vinný nebo byl bez viny? 22: 6, 7, 9 x 10: 15
Výčet skutků Boha 26: 13 x kdo vytvořil hada - Bůh?!
Fénix 29 :18
Bůh sám odpověděl Jobovi na jeho slova výtkami a obviňováním - kapitola 38, 39 x jak to?
Žalmy
Chronologicky nesourodý soubor 150 různě obsáhlých textů (z 9. - 2. století př. n. l.) byl nejspíš součástí bohoslužeb možná již v prvním (po 976 př. n. l.) a druhém (po 537 př. n. l.) chrámu v Jeruzalému. V žádném případě je nelze připsat Davidovi či Šalamounovi. To je zcela chybná a vědomá dedikace provedená kněžími, kteří sepisovali konečnou redakci textů v 6. - 5. století př. n. l. a kteří vybírali z mnoha set podobných textů.
Texty byly různým způsobem přednášeny a zpívány za doprovodu několika známých nástrojů. Obsahují i úvahy o smyslu života, o víře, reflektují minulost Izraele a židů, vyvyšují Jahveho nad všechny bohy. Další formou je motlitba - prosba o ochranu pomoc v nouzi a před zlými lidmi. Obsahují i myšlenky, které jsou uvedeny v knize Jobově a které jsou platné i v současnosti. Některé žalmy jsou vyznáním pisatelova úžasu nad stvořeným světem. Pisatelé jednotlivých žalmů měli k dispozici Pentateuch a dobře jej znali. Početné jsou naopak citace mnoha vět žalmů do textů knih Nového zákona.
Mnohé žalmy byly citovány v textech Nového zákona (např. 2:7 - Matouš 3:17 a Skutky 13: 33)
3: 8 bůh je líčen jako člověk x vyhnal obyvatele Palestiny 78: 55, 106: 34, 135 a 136
14:7, 78: 62 připomínka zániku obou izraelských království, tj. po 721 a 586 př. n. l.
žalm 30, 31, 69: 9 reflektují dobu, kdy byl David jako náčelník skupiny násilníků ohrožen na životě
žalm 72 - sepsán jako naučení otce synovi/obdobné texty ze starověkých království
žalm 83 - výčet okolních národů pochází ze starší doby, než byl sepsán text žalmu
106 :19 zamlčeno, že zlaté tele po horou Oréb nechal zhotovit Áron! (2. Mojžíšova 32: 4)
106 :35 - 38 modlářství a lidské oběti dětí i mezi Izraelci!
115: 10, 12 a 135: 19 - 21 x rozdělení potomků Árona a Izraele (levitů) potvrzuje různost kněží a kultů v království Izrael a Juda
Žalm 124, 129 - vzpoura lidí proti kněžím? Proti panovníkovi?
136:13 termín Rudé moře pochází až z doby Ježíšovy
Žalm 137 sepsán až po návratu z babylonského zajetí tj. po roce 537 př. n. l.
Přísloví
Tato biblická kniha byla připsána Šalamounovi, kolem jehož údajné moudrosti vznikla celá literatura nejen Starého zákona. To vše je fikce. Šalamoun nejspíš neuměl číst a psát, na to měl úředníky a písaře, ale sotva měl za svého panování čas a důvod udělovat naučení a moudré úvahy, které by byly zapisovány. Nebyl ani soudcem, i když rozhodovat musel v mnoha záležitostech státu i svého soukromí. Z doby jeho vlády není zatím k dispozici jediný archeologický nález nebo text svědčící o jeho královské vládě v Izraeli. Přísloví jsou zapsaná lidová moudrost, mnohá platí dodnes a byla převzata do slovesného dědictví nejen v Evropě.
Jednotlivé kapitoly jsou např. otcovským naučením synům (2. kapitola, 4:23, 5:11 - 13, 6. kapitola aj.), úvahou o moudrosti spíše řeckého původu (kapitola 8 a 9), dále texty o ženách (11:16, 22, 12:4, 14:1,18: 22, 21:9, 31:10 - 30 ) a opět úvahy z okruhu témat Jobova rozmlouvání s přáteli a Bohem (kapitola 10 - 17). Trvale pravdivé jsou texty 4:23, 10:12, 11:15 - 16, 13:24, 15:1, 23, 17:1, 18:24, 25:17, 26:27.
Kazatel
Ani tuto knihu nelze přirozeně připsat králi Šalamounovi. Kniha Kazatel je dalším textem z okruhu literatury spíše filozofické a věroučné. Je výrazně ovlivněna řeckou filozofií a helénským obdobím. Autor je i přes své vzdělání skeptikem, postrádá víru ve spravedlnost od Boha a přiklání se spíše k filozofii „carpe diem“ - užij každého dne. Tím zcela vybočuje z literatury Starého zákona.
1: 1, 12 syn Davida králem v Jeruzalémě x jedná se o později vepsaný text
1: 11 není paměti prvních věcí? Myslí tím autor stvoření a začátku života na zemi?
2:9 - 10, 14, 17 pýcha a nihilizmus pisatele, jakoby ani nebyl žid
7: 16 „Nebývej příliš spravedlivý, ani příliš moudrý, vede to ke zkáze“ x Ano?
10: 11 existence zaklínačů na hadí uštknutí, pomoc od nich byla možná jen při kousnutí hadem již zakletým?
10: 16 král dítě - je to Joas král Izraele (803 - 787 př. n. l.)
Píseň Šalamounova
Je milostnou písní orientálního typu, která nesouvisí s žádným biblickým textem. Jen pozdější připsání jejího autorství tento text přepisujícími kněžími králi Šalamounovi ji zařadilo do Bible. Není ovšem vyloučeno, že podobný text by mohl právě král Šalamoun nechat zapsat. Její původ je však mladší.
Další texty viz jednotlivé knihy Bible - Starý zákon, Nový zákon
—————