Archeologická vycházka Lískovice u Hořic dne 6.4.2019-text
07.04.2019 21:45Archeologická vycházka Lískovice u Hořic
v sobotu 6. 4. 2019, sraz ve 13 hodin u kostela v Lískovicích, pro Městské muzeum v Hořicích
VESNICE LÍSKOVICE
První písemná zmínka o vsi Lískovice u Hořic pochází údajně již z roku 1295. První panské sídlo - na venkově v intravilánu vesnice v kontaktu s její zástavbou - to byla vždy tvrz. Lze oprávněně předpokládat, že první takové sídlo si nechal postavit první známý majitel této vesnice Zvěst mezi roky 1357 - 1364, kdy jsou o něm zmínky v písemných pramenech.
Tvrz a vesnici ovšem brzy prodal, protože mezi roky 1374 - 1389 patřila Bartošovi z Valečova a Slatiny. V druhém z uvedených roků patřily Lískovice a jejich okolí již bratrům Valentinovi a Václavovi z Lískovic. O osm let později měly Lískovice dalšího majitele - Martina z Hoříněvsi. Nadlouho byl tento majitel posledním známým vlastníkem vesnice a okolních pozemků včetně několika rybníků. Až do roku 1499 úplně chybí o Lískovicích písemné zprávy. Lze předpokládat, že tento nevelký nemovitý majetek neměl velký hospodářský význam a že byl velmi často prodáván.
V roce 1499 byla majitelkou lískovického statku Anna z Hustířan, manželka Věnka Korduleho ze Sloupna. Paní Anna a její manžel byli významnými šlechtici středně bohaté šlechty severovýchodních Čech. Měli než tři dcery - Markétu, Johanku a Annu. Aby je všechny podělili rodovým majetkem ve formě věna, prodali celý lískovický majetek Zdislavovi Dobřenskému. Tento nový majitel již na tvrzi nebydlel, ale sídlil kolem roku 1500 v Kratonohách. V roce 1542 se oženil s Eliškou z Pilinkova, další významnou a zámožnou šlechtičnou severovýchodních Čech. Oba pak v roce 1551 prodali Lískovice Janu Klusákovi z Kostelce, který nechal opuštěnou tvrz opravit. Takto zhodnocenou stavbu a další nemovitosti prodal brzy poté svému bratru Jiřímu Klusákovi. V roce 1563 koupil lískovický statek Kryštof Prog z Velnic, aby je obratem ještě téhož roku prodal další zámožné šlechtičně Sabině Zilvárové z Vřesovic, která je připojila ke svému panství Smidary.
KOSTEL
Kostel patrocinia sv. Mikuláše byl podobně jako panské sídlo postaven na vrcholové partii vysokého hřbetu západovýchodního průběhu nad plochami polí a několika velkými rybníky. Zasvěcení a podoba stavby bez věže je velmi pravděpodobně gotického původu (14. století). Pozoruhodné je renesanční průčelí a skutečnost, že k lodi kostela nebyla přistavěna věž ani zvonice. To je velmi časté u menších venkovských kostelů. Tento byl naposled opraven v roce 1923.
TVRZ
Pozůstatky tvrze - tvrziště je velmi dobře patrné na mapách z roku 1842 a z 60. let 20. století, kde má mírně oválný tvar. Tvrz byla opevněna příkopem a hliněným valem s dřevěnou konstrukcí. Budova tvrze stála ještě v roce 1654, protože je uvedena v tehdejším soupisu majetku jako již neobývaný opuštěný objekt.
Archeologický výzkum 1995
Při stavbě vodovodu pro část vesnice západně od kostela byl po objevení movitých archeologických nálezů v rýze vedené kruhovému pahorku tvrze ve dnech 11. - 12. Května 1995 realizován záchranný archeologický výzkum. V západním profilu rýhy pro položení vodovodní trubky v hloubce 80 - 100 cm byla podél usedlosti čp. 50 narušena, zčásti strojem již odtěžena a v šíři výkopu odkryta kulturní vrstva. Tvořily ji početné zlomky keramických nádob, zlomky kamnových kachlů a mazanice s otisky dřeva. Obytná budova tvrze byla tedy ze dřeva a mazanice. Vše lze datovat do druhé poloviny 16. století. Část střepů hliněných nádob byla pokryta zelenou a převážně hnědou polevou. Tyto nálezy souvisejí se zprávou o opravě opuštěné tvrze jejím novým majitelem Janem Klusákem z Kostelce. Máme tak jedinečnou situaci, kdy jsou nálezy datované přesným datem ante quem - před rokem 1551.
Majitel čp. 50 (st.pč. 58) postupně rozvážel hliněný val a touto zeminou zavážel příkop tvrziště. Přitom nacházel zlomky keramických nádob a kamnových kachlů stejného vzhledu jako při výzkumu v roce 1995.
Archeologický výzkum 2008
Během další etapy stejné stavby prováděné v roce 2008 v jižní části vesnice Lískovice byla rýha pro NN kabel k budoucím novým domům vedena východně od místního zemědělského družstva podél hřiště. Z vytěžené zeminy byly vysbírány zlomky keramických nádob a kamnových kachlů, vše bylo do hloubky 60 cm. Datace nálezů ukazuje, že toto místo bylo zastavěno během 2. poloviny 15. století po ukončení husitských válek a během 1. poloviny 16. století. Nálezy představují v regionu severovýchodních Čech běžné keramické zboží. Z nich nejvýraznější je tzv. červená novopacká keramika datovaná do období 1480 -1540/1550. Z červeného jemně plaveného jílu na rychle rotujícím hrnčířském kruhu byla vytočena tenkostěnná stolní keramika, masivní mísy s plastickou páskou a komorové kachle s nejrůznějšími plastickými reliéfy na čelních vyhřívacích stěnách. V uvedeném souboru je i zlomek souboru je i zlomek kameniny importovaný nejspíš z Porýní.
Ze vsi pochází kamenná vrtaná koule, která je uložena v Národní muzeum v Praze (inv.č. 8029). Mohla být municí husitského či vartenberského vojska z doby bitvy na vrchu Gothard v Hořicích v roce 1423.
Zaniklá středověká vesnice VYŽELEC
Severně od Lískovic u staré vodárny na návrší zvaném Kamenec, jehož hrana je okrajem zaniklého rybníku Velký Vičeles, je na rozhraní katastrů Lískovice, Dolní Dobrá Voda a Sylvárův Újezd lokalizována zaniklá vesnice Vyželec. Stejnojmenný plošně rozsáhlý již zaniklý rybník je dokumentován na mapách i na leteckých snímcích. Písemné zmínky k této vesnici vzdálené od centra Lískovic přibližně 2,5 km jsou k roku 1454, 1542 a 1650. V posledním jmenovaném roce se píše jen o zaniklé vsi a velkém rybníku. Vesnice zanikla během třicetileté války, kdy severovýchodní Čechy byly po smrti vévody Valdštejna enormně pustošeny vojsky obou válčících stran.
U skládky domovního odpadu severně od Lískovic byla detektorem kovů v roce 2015 objevena železná kotva řetězu a srp, obé z novověku (po polovině 17. století). Před 1959 publikována zmínka o nálezu zlatého dukátu, k této lokalitě však nepatří. Nedávno byla publikována další zaniklá ves stejného jména - tedy Vyželec. Z textu vyplývá, že autoři ji lokalizovali do míst největšího zachovaného mohylového pohřebiště z mladší doby bronzové.
Zaniklá středověká vesnice LHOTKA - LHOTKY ?
Mezi Lískovicemi a Sylvárovým Újezdem západně od silnice na polích mezi nimi byla při letecké prospekci dokumentována zcela rozoraná soustava polí - plužina. Jižně odtud byl nedávno obnoven tzv. Farářský rybník, jehož voda mohla být i pitnou vodou pro tuto zaniklou ves jménem Lhotka. Místo je mírně vyvýšené nad okolním terénem, ale je zcela rozorané. Vzdálenost mezi dnešními vesnicemi a oběma zaniklými nepřesahuje 2,5 km, což je zcela obvyklá vzdálenost mezi středověkými vesnicemi na Jičínsku.
MOHYLOVÉ POHŘEBIŠTĚ
Toto pohřebiště bylo založeno v ploché krajině, která byla velmi často zaplavována vodou ze svahů od Lískovic. To ovšem neplatilo v mladší době bronzové, kdy vrcholilo další klimatické optimum mladšího pravěku.
Mohylové hroby jsou zachovány mezi hrází zaniklého a hrází obnoveného chovného rybníku jménem Temník (1989).
V muzeu v Hradci Králové je z jednoho narušeného mohylového hrobu zachována konická mísa a další nádoba zcela jistě kultury lužické mladší doby bronzové, a to její mladší fáze z 11. století př. n. l. Jedná se o nekvalitní funerální keramiku. Druhou nádobu - hrnec poškozený nálezcem - lze rekonstruovat i přes velmi nekvalitní vypálení v hrnčířské pec a hrubou modelaci. Mohylové pohřebiště bylo geodeticky zaměřeno pracovníky muzea v Hradci Králové v roce 2004, pro dvanáct nejvyšších hliněných násypů nad pohřby byly zapsány i GPS údaje.
Při kontrole stavu pohřebiště byl zhotoven polní náčrt (4. 6. 2010). Dobře patrných je 23 mohylových hrobů, další asi dvě desítky násypů jsou patrné jen do výšky 15 - 20 cm. Celkem bylo na tomto pohřebišti nejméně 40 mohylových hrobů.
—————