Archeologické nálezy z období husitských válek na Jičínsku (1423-1424, 1434)
05.10.2014 15:50Jičínsko - 1423 - 1424, 1434 - archeologické nálezy
Předložený text uvádí nemovité i movité archeologické nálezy, které lze spojit s pohybem husitských vojsk na Jičínsku v letech 1423 - 1424 a 1434. Postupně byly objevovány a identifikovány v terénu. Movité nálezy pak v archeologické a numismatické sbírce muzea v Jičíně.
Po smrti Jana Husa v Kostnici se ukázalo, že většina obyvatel Čech se souhlasem s názory tohoto universitního mistra a theologa dostala do rozporu s tehdy jedinou oficiální církví. I z českého severovýchodu přivěsilo několik šlechticů svou pečeť na stížný list do Kostnice. Jen několik z nich se postavilo na stranu krále Zikmunda Lucemburského po jeho zvolení českým králem v roce 1419. Pozici spíše protikatolickou, ale opakovaně kompromisní a ochotnou k jednání s druhou stranou, zastával Čeněk z Vartenberku a Veselé, který byl vdovou po králi Václavu IV. královnou Žofií jmenován správcem českého království. Pan Čeněk vlastnil v severovýchodních Čechách Velíšské panství a poddanské město Jičín. Včele přívrženců krále Zikmunda v byli v severních a východních Čechách zámožní šlechtici Jan Městecký z Opočna, Půta z Častolovic, Jindřich Berka z Dubé a vojenský velitel Arnošt z Černic.1 Svůj majetek často získali i zcela nezákonným a násilným způsobem bez ohledu na jeho vlastníky, krále či církev. V tomto směru byl znám zejména Jan Městecký.
Východočeští šlechtici, např. bratři Bernat a Bartoš z Valečova, měli s Čeňkem z Vartenberku dlouhodobé spory. Jim na pomoc svolal Jan Žižka vojenskou hotovost na 8. duben 1423 k Německému Brodu poté, co se zde dohodl o vojenské pomoci s husitským vojskem Orebitů vedených hradeckým knězem Ambrožem a Divišem Bořkem z Miletínku. Sám do té doby pobýval u svého přítele a hejtmana Hertvíka z Rusínova na jím obsazeném majetku kláštera v Opatovicích nad Labem.2 Nastalá situace vedla některé katolické pány severních a východních Čech k dočasnému sblížení s Čeňkem z Vartenberku, který se snažil udržet svou pozici a nabytý majetek. Jeho jednání ovlivňovala i dohoda krále Zikmunda s polským králem Vladislavem uskutečnit třetí křížovou výpravu, na které se mělo výrazně podílet Polsko a Litva. Východní Čechy by tak byly místem prvních vojenských aktivit.
Do vojska pana Čeňka k Hořicím poslali své ozbrojence i Jan Městecký a Půta z Častolovic. Jan Městecký se bitvy nejspíš účastnil osobně.3 Hejtmany vojska Jana Žižky byli výše uvedení Hertvík z Rušínova a Diviš Bořek z Miletínku.
Bitva na vrchu Gothard v Hořicích
Na svazích návrší s kostelem sv. Gotharda dne 20. (23.) dubna 1423 proběhla bitva mezi husitským vojskem Jana Žižky a východočeské panské jednoty vedené Čeňkem z Vartenberku (poznámka 1). Žižka, který měl výhodu časového předstihu, se na tomto návrší opevnil, a tím určil nepříteli způsob boje. Jednoduchým manévrem porazil s koní sesednuvší jezdce unavené chůzí po svahu i pěší oddíl panského vojska ještě před vozovou hradbou. Poté na ně zaútočili odpočinutí Žižkovi vojáci. V bitvě u Hořic měl Žižka asi 250 jezdců, 3500 pěších a dvě řady vozů.4 Další početní údaje jsou : pěších bylo asi 3 000 a vozů 120. 5
Staré letopisy české uvádějí k bitvě na kopci Gothard východně nad Hořicemi toto: „Léta Božího 1423 v outerý po svatém Jiří, kdež Žižka po kraji Hradeckém táhl jest s vozy, lidí sobě podmaňuje, tu jsou se naň páni sbírali. Pan Čeněk s jinými pány sebravše se naň táhli. A on zvěděv to, táhl jest před nimi k Hořicím, nemaje než vozů řady dva řády. I položil se s nimi okolo kostela sv. Gotharda, a to z té příčiny, že jest vršek, aby se svými děly na ten vršek utekl, a k tomu rozumu, že naň jezdecky táhli, aby ssedat z koňů museli, aniž k čemu je tu uvázati neměli. Kdež pak naň to přišlo, že jsou ssedali a ssednuvše šturmovali. Kdež pak se mi tak zdá, že jest to z té příčiny udělali a k tomu rozumu, aby lidé jsouce zbrojní a zbrojí obtížnější nežli pěší, kteříž se k tomu připravují, majíc pěšky bojovati. Kdež oni jsou u vrch, ustali a k vozům šturmujíc. A on jich čekal s děly a lidmi neustalými. I nejprve, než mu vozů dobyli, nabil se jich. A když je od vozů odbil, pustil na ně lidi čerstvé. A k tomu mu pán Bůh pomohl, že pana Čeňka i pana Arnošta s jinými pány vojensky pobil a porazil i s jejich lidmi a vozy a pušky jim pobral. A sám pan Čeněk s pole utekl s málem lidu svého“.6
Místem boje je velmi pravděpodobně jižní (jihozápadní) svah návrší s kostelem sv. Gotharda. Na jeho vrcholu je kromě dvou hřbitovů zachováno tvrziště. Středová plošina, příkop a val byly v závěru 19. století upraveny do přísně geometrické kruhové podoby a poškozeny i vestavbou schodišť. Zlomky keramiky nalezené u paty objektu v místě narušeném těžbou pískovce datují existenci tohoto panského sídla do 14. a 15. století. Nejspíš zaniklo ještě během husitských válek (poznámka 2). V bitvě samotné mohlo toto opevněné panské sídlo tvořit opěrný bod postavení Žižkových vojáků proti početní přesile vojska panské jednoty.
Události po bitvě na Gothardu
Po bitvě na Gothardu nejsou o Janu Žižkovi zprávy až do začátku června 1423. Dne 4. června byl na svém hradu Kalichu v severních Čechách. Během tohoto roku spojenectvím s Orebity - vojskem hradeckých husitů - postupně ovládl celé severní a východní Čechy.
Skupiny Žižkových vojáků se po vítězství nad východočeskou panskou jednotou rozešly po kraji najímat nové vojáky a zaútočit na panská sídla přívrženců Čeňka z Vartenberku. Jediným v písemných pramenech uváděným zničeným panským sídlem byla v tomto roce tvrz v Kozojedech, jihovýchodně od Češova. Severní okraj tvrziště v podobě asi 1 m vysokého pahorku (torzo hradby tvrze) je zachován v jižní části dvora ppč. 2/1, tj. v jižním okraji dvora usedlosti čp. 49 (u Lemberků) severně od kostela sv. Václava. Při sběru z plochy asi 4 m2 byly objeveny zlomky keramiky datované do 15. - 17. století.7 Kostel se šindelovou střechou byl na místě zaniklé tvrze postaven v polovině 17. století. Spolu s malým hřbitovem je obklopen až 2,5 m hlubokým příkopem. Kozojedy jsou vzdáleny jihozápadně od Hořic 5 - 6 hodin cesty (19 km). Tvrz byla obležena 27. dubna a dobyta 30. dubna 1423.8 Překvapivý je údaj o šedesáti zabitých obráncích - zčásti jimi mohli být muži z vesnice.
Krátkodobě užívaným objektem husitského oddílu mohl být ještě v roce 1423 vojenský tábor objevený při letecké prospekci severně od fortifikace hradiště Češov. Severně nad úžlabem se zaniklou vodotečí a vodní nádrží (ppč. 695) na místě zvaném „Na hrobích“ byl dokumentován obdélný objekt ležící v rovině a svým jižním obvodem na okraji mírného svahu k jihu. Má rozměry přibližně 220 x 170 m. V terénu se projevil vlhkostními a půdními příznaky: vnější tmavá obdélná linie je příkop, vnitřní obdélná světlá linie je násyp. Uprostřed obdélníku je světlehnědé oválné místo. Uvnitř češovských valů (přibližně v centru plochy vymezené delší obloukovitou fortifikací) byl na geodetický plán vynesen násypem vymezený útvar podkovovitého tvaru. Převyšuje okolí o 0,2 - 0,3 m, jeho celková velikost je 0,855 ha a vnitřní opevněná plocha má rozměry 70 x 50 m. Tento objekt nebyl zatím interpretován.9 V blízkosti obdélného tábora byly nalezeny následující železné předměty: na ppč. 773 (tj. v západní části hradiště) listovité kopí a velký masivní nůž.10 Dalším nálezem byla železná šipka11 a dvě další železné šipky byly již dříve uloženy ve sbírce muzea v Jičíně (či. 690 - 691). Všechny tyto železné zbraně byly s jistotou datovány do 15. století. V blízkosti tábora i na jeho ploše byly sebrány zlomky keramických nádob z 15. - 16. století, což vzhledem k blízkosti vsi Češov není průkazné pro jeho dataci.
Velmi významnou lokalitou tohoto období je opevněný dvůr Ambrože z Lochova. Jižně od okraje Prachovských skal byl na místě usedlostí čp. 1 v Horním Lochově na ostrožnovitém návrší nad dvěma zaniklými rybníky postaven dvorec. Vesnice i dvorec byly zásobovány vydatným pramenem vody vyvěrajícím pod skálou zvanou Šikmá věž. Ze dvorce je zachována v opuce tesaná studna a po obvodu pozemku i menší úseky fortifikace (val a příkop). Předpokládáno je obytné stavení a hospodářské objekty pod současnou zástavbou. Od jihu je převýšení čela ostrohu až 12 m, což spolu s oběma rybníky a opevněním poskytovalo ochranu majiteli tohoto dvora uvedeného poprvé v písemných pramenech v roce 1385.12 Odtud údajně pocházel Ambrož z Lochova, voják v Žižkově vojsku, po roce 1434 měšťan nově založeného města Tábora. 13(bez uvedení pramene).
Další panské sídlo spojované s časným obdobím husitských válek je zachováno v Myštěveském lese (ppč. 580, dříve 574/2) jižně od Sukorad v blízkosti silnice Sukorady - Myštěves. Je jím vodní hrad nazývaný Vysoká, Pustý hrad, Pustohrad či Buštěhrad. Kolem kruhového tvrziště je zachován příkop místy široký až 5 m, který je po většinu roku zaplněný vodou z drobné vodoteče pramenící severně odtud. K jižnímu okraji hradby je připojena mohutná hráz zaniklého rybníka zvaného Hrad. Střední plocha hradu průměru přibližně 20 m byla nejspíš zastavěna obytným objektem věžovitého typu a dalšími menšími stavbami. Z jižní části středové plošiny narušené výstavbou zaniklého altánu a terénními úpravami byla získána kolekce keramiky 12.? - 15. století se zjištěním požárové vrstvy.14 Nejmladší nálezy jsou datovány právě do 15. století, ve kterém byl hrad naposled uveden v písemném prameni. Nejspíš mylně je uváděn jako sídlo tří bratrů - pánů z Vysoké 15, kterou lze spíše ztotožnit s Vysokým nad Jizerou (poznámka 3).
Dalším venkovským panským sídlem zničeným během následujícího roku 1424 byla tvrz v Mlázovicích. Centrální návrší s obvodovým příkopem a torzem valu je zachováno v zahradě u domu čp. 76 západně od kostela Nejsvětější Trojice.16 Na tomto panském sídle byl na jaře 1424 obležen rytíř Černín, přívrženec Čeňka Vartenberku. Tvrz byla dobyta, vypálena a rytíř Černín zabit.17 Staré letopisy české k tomu uvádějí: „A potom vskůře, dobyl //Žižka// Černína na Mlázovicích, i zabili toho Černína a ihned potom jeli ke Smidarům a dobyvše je spálili.“ Josef Pekař k tomu uvádí, že tento rytíř Černín zabil 4. srpna 1423 v bitvě u Strachova dvora nedaleko Hradce Králové kněze Martina Lupáče, který stál včele vojska Orebitů (Hradeckých). Vypálení a smrt zemana Černína byla možnou odvetou za smrt tohoto kněze.18
Nedaleko Mlázovic byla zničena další tvrz, a sice Černín (k.ú. Lukavec u Hořic). Tvrz Černín stála ve stejnojmenné osadě východně od Mlázovic.19 Starší tvrz stála nad vodotečí a zaniklým rybníkem v areálu barokního hospodářského dvora. Mladší tvrz - bývalá sýpka - stojí v tomto dvoře u vjezdu do něho naproti obytnému domu. Dosavadní nálezy datují existenci starší tvrze do 15. století.20. Tvrz v Úlibicích byla posledním v roce 1424 husity zničeným panským sídlem uvedeným ve Starých letopisech českých. Tato tvrz byla od roku 1397 sídlem zámožného zemana Mikšíka z Úlibic, jednoho z mála v tomto regionu proti husitům vystupujících a aktivně bojujících šlechticů.21. Jeho sídlo stálo na zatím blíže neurčeném místě v areálu barokního hospodářského dvora, postaveného na místě jeho renesančního předchůdce.22 Mikšík z Úlibic, přívrženec Čeňka z Vartenberku a člen východočeské panské jednoty, padl v bitvě proti Žižkovi v bitvě na Gothardu u Hořic 20. (23.) dubna 1423.23 Josef Pekař dále uvádí, že postupné zničení tvrzí Černín, Mlázovice a Úlibice dokumentuje pohyb Žižkova vojska v severovýchodních Čechách na jeho tažení ke Smidarům. Ty patřily zčásti Mikšíkovi z Úlibic. Obléhání a likvidace venkovských šlechtických sídel poukazuje na malý počet ozbrojenců trvale se pohybujících se svým velitelem mimo velká vojenská střetnutí, na která Žižka svolával vojenskou hotovost.
Význam dalšího šlechtického sídla je dán vyjímečným postavením jeho majitele. Dvůr zvaný „Miletínek“ vlastnil významný voják a velitel husitského vojska Diviš Bořek z Miletínka a jeho bratr Jetřich. Toto sídlo zaniklo stavbou stejnojmenného hospodářského dvora na okraji plošiny severovýchodně od Červené Třemešné. Ve 20. a 30. letech 15. století se odtud psal právě Diviš Bořek, vůdce východočeské panské jednoty, hejtman hradeckého kraje a vítěz bitvy u Lipan. Mírné návrší nad vodní nádrží a přítokem řeky Bystřice je již beze stop po fortifikaci. Panský dvůr a tvrz uvedené poprvé k roku 1358 byly v závěru 15. století uváděny jako zcela pusté.24 Na jejich místě byl po třicetileté válce postaven nový hospodářský dvůr.
Město Jičín bylo obsazeno husitským vojskem ještě v roce 1434. Orebité se měli přesunout do středních Čech, aby posílili vojsko vedené Prokopem Holým v budoucí bitvě u Lipan. V polovině května 1434 se však cestou rozhodli (nejspíš s vědomím hejtmana Jana Čapka ze Sán, který je shromáždil a vedl) obsadit Velíšské panství a město Jičín, které byly majetkem syna pana Čeňka Jindřicha z Vartenberku. Jindřich bojoval ve vojsku panské jednoty, které se postavilo proti husitům na Lipské hoře 30. 5. 1434. V boji byl těžce raněn a v Praze brzy poté zemřel.25
Nálezy mincí
I na Jičínsku byly od začátku husitského období ukrývány mince s obsahem stříbra. Počet ukrytých nálezů grošového období je poměrně velký.26 Lze předpokládat, že většina z nich byla ukryta nejdéle v roce 1423 či 1424 a další znovu v roce 1434, kdy se přímo na Jičínsku pohybovalo Žižkovo vojsko a vojsko Orebitů.
Nález pražských grošů v Jičíně roku 1935. Mince byly objeveny 5. října 1934 při kopání základů přístavby tehdejší měšťanské školy v Lindnerově ulici v místě zaniklé středověké zástavby asi půl metu pod povrchem. Část nálezu byla nálezci rozebrána, dvě nádobky okrové barvy, ve kterých byly mince uloženy, byly rozbity. Vyjma několika kusů se podařilo celý nález zpět shromáždit. Pražské groše nesou nepříliš zřetelný mincovní obraz, protože k jejich ražbě byla použita již značně otřená razidla. Je dost pravděpodobné, že všechny mince byly raženy až po smrti krále Václava IV. - tedy nezákonně. Předmětem odborného zhodnocení nálezu a jeho publikace bylo 462 pražských grošů. Ty jsou zřetelně dvou velikostí střížku (23 a 29 mm) a několika variant stálého obrazu královské koruny a královského lva. Váha větších kusů je 2,67 g, menších pak 2,64 g.27 Depôt byl do země uložen brzy po roce 1419. V úvahu připadá zima 1421 - 1422, kdy Žižka nechal v okolí města verbovat nové vojáky, dva roky válečných událostí přímo na Jičínsku - tedy 1423 a 1424 a rok 1434. Všechny získané mince byly brzy po svém nálezu uloženy v numismatické sbírce muzea v Jičíně pod či. 2765. V roce 1990 bylo z nálezu zachováno 455 stříbrných mincí a polovina další z původního počtu 462 kusů.28.
Při opravě radnice čp. 65 na náměstí v Libáni bylo v roce 1885 nalezeno 28 mincí. Byly jimi pražské groše Václava IV. (1378 - 1419) a groše míšeňské. Nález byl uložen do sbírky v Národním muzeu v Praze.29. Grošový nález z Miletína byl objeven ve dvoře domu čp. 242. Místem nálezu je ulice Jiřího z Poděbrad, původně byla publikována chybná lokalizace do čp. 24. Dne 20. 5. 1933 byla nalezena přesně jedna kopa pražských grošů velmi nedbalé ražby. Do místního muzea bylo tehdy uloženo 5 mincí, ostatní si nálezci rozebrali. V muzejní sbírce převzaté v roce 1998 k uložení do muzea v Jičíně však nebyly mince nalezeny.30.
Grošový nález z Nové Vsi (okres Semily) objevil před rokem 1899 a do jičínského muzea daroval pan František Mizera, rolník z Nové Vsi. Podle starší zprávy tvořilo nález 25 stříbrných mincí. Z nich je zachováno pouze 12 pražských grošů - v uvedené zprávě jako ražby českého krále Václava II. (1300 - 1305) - a devět grošů míšeňských (muzeum v Jičíně, či. 2767 a 2768). Mince byly v roce 1997 laboratorně ošetřeny, a tím byla upřesněna jejich identifikace i datace. Nález obsahuje 12 pražských grošů (9 kusů jsou ražby Václava IV., 3 mince jsou pravděpodobně ražbami tohoto krále). Dvanáct míšeňských grošů nese dva různé mincovní obrazy: prvním je znak markrabství míšeňského a lev ve štítě (tři kusy). Figura lva je jednou bez koruny, dvakrát stojí lev s korunou mimo štít. Druhým mincovním obrazem je opět znak markrabství a lev se štítkem u nohou, na štítku jsou svislé pásy (6 ks). Tři další míšeňské groše jsou tzv. štítkové groše ražené v mincovně ve Freistadtu po roce 1412 míšeňským markrabětem Fridrichem Bojovným. 31.
Další grošový nález byl učiněn při sázení stromků v lese nad cestou údolím Lužanky severně od hradu Mokřice v lese nad severním okrajem Lužan. V květnu 1934 zde bylo při sázení stromků nalezeno celkem 232 pražských grošů ražených za krále Karla IV. (1346 - 1378) a Václava IV. Nález je nezvěstný, nálezce jej údajně zčásti rozdal zde pracujícím dělníkům. Jeden pražský groš Karla IV. údajně z tohoto nálezu daroval v roce 2000 do muzea v Jičíně syn jednoho z tehdy obdarovaných mužů.32. Jen málo údajů je k nezachovanému nálezu grošů v Údrnicích. Při dobývání pařezů byly v závěru 19. století (1898 ?) v blíže nepopsané nádobě objeveny pražské groše Václava IV. Jeden groš byl údajně uložen do muzejní sbírky v Libáni, kde ovšem nebyl při převzetí sbírky do muzea v Jičíně v roce 1990 nalezen.33.
Exkurz
Dalším panským sídlem velmi pravděpodobně zaniklým na začátku husitských válek byl hrad Okrouhlý u Rakova v jihovýchodním okraji markvartické plošiny. V letech 1404 - 1407 vlastnil blízkou vesnici Rakov Jan ze Křince, který jej prodal Heníkovi (Hníkovi) z Chlumu. Ten je jako majitel uveden pouze v letech 1418 a 1419. 34. Nelze s jistotou určit, na kterém místě pan Heník sídlil, neboť ve východním okraji Rakova je na pískovcovém návrší pod usedlostí čp. 8 torzo tvrziště.35. Předpokládám, že toto panské sídlo je až z doby pohusitské, nálezy keramiky zde objevené jsou nezvěstné.
Hrad Okrouhlý byl postaven jihovýchodně od Rakova na oválném návrší přibližné velikosti 150 x 170 m (ppč. 457/2) obklopeném zaplavovanými loukami a zaniklým rybníkem. Při letecké prospekci byl dokumentován celý rozsah a tvar objektu pásy osení. Příkop kolem hradu má podkovovitý tvar, jeho rovný úsek je jeho jihozápadní částí. Na vnitřní ploše hradu jsou patrné dvě tmavé plochy. Na uvedený příkop navazuje jihozápadně od něho další nepravidelně oválná plocha ohraničená opět příkopem. Návrší hradu bylo ověřeno sběrem, a to i severně od něho nad silnicí, kde byly patrné dva rozorané původně snad obdélné objekty ze 12. století.36. Na návrší byl vykopán i zlomek palné zbraně a dříve nalezeny části hákovnice, hroty šípů, keramika a mazanice.37. Starší zprávy uvádějí zlomky skla, svícnu a velké množství spálené pšenice.38. Hrad zanikl požárem nejspíš na začátku období husitských válek. Tato událost může být důsledkem vojenského střetnutí regionální šlechty či poddaných s jeho majitelem, pokud byl katolík (Heník z Chlumu ?).
Závěr
Pobyt husitských vojsk v severovýchodních Čechách je prokázán v dubnu 1423 bitvou na vrchu Gothard nad Hořicemi. Po vítězství v této bitvě se husitské houfy rozptýlily po kraji verbovat další vojáky a dobývat tvrze přívrženců Čeňka z Vartenberku. Staré letopisy české uvádějí dobytí a zničení tvrze v Kožojedech nedaleko Češova. Při jejím zániku zahynulo s jeho majitelem šedesát dalších obránců. Je možné, že útočníci si pro krátkodobý pobyt v kraji zbudovali obdélný vojenský tábor severně od hradiště v Češově. Nálezy železných zbraní v jeho okolí toto určení umožňují.
V následujícím roce 1424 byly husitským vojskem dobyty a vypáleny tvrze v Mlázovicích, Černínu a v Úlibicích. Z toho si lze učinit představu o početní velikosti husitských oddílů, které dobývaly menší vesnická panská sídla.
V bitvě na Gothardu zahynul straník pana Čeňka z Vartenberku zámožný zeman Mikšík z Libic. Násilným způsobem zanikl i hrad Okrouhlý u Rakova. Nálezová situace způsobená požárem tohoto hradu - spálené obilí, zlomky skla, nádob a železných zbraní - je shodná se situací zjištěnou u tvrze na kopci Gothard u Hořic. S událostmi této doby je spojen dvůr Ambrože Lochova, vojáka husitského vojska Jana Žižky a později měšťana v městě Tábor. Dvůr Miletínek u Červené Třemešné mezi Hořicemi a Miletínem byl sídlem Diviše Bořka z Miletínku, významného vojáka v husitském vojsku, hejtmana Hradeckého kraje a vítěze v bitvě u Lipan.
Město Jičín bylo obsazeno husitským vojskem v roce 1434. Vojsko Orebitů se mělo přesunout do středních Čech, aby posílilo vojsko vedené Prokopem Holým ještě před bitvou u Lipan. V polovině května 1434 bylo však rozhodnuto (nejspíš s vědomím hejtmana Jana Čapka ze Sán, který jej shromáždil a vedl) obsadit Velíšské panství a město Jičín, tehdy majetek syna pana Čeňka z Vartenberku Jindřicha. Jindřich bojoval ve vojsku panské jednoty, které se zvítězilo na Lipské hoře 30. 5. 1434. V boji byl těžce zraněn a v Praze brzy poté zemřel.
Obyvatelstvo severovýchodních Čech reagovalo na pohyb vojsk Jana Žižky a panské jednoty ukrýváním mincí s obsahem stříbra, tedy pražských a míšeňských grošů (Jičín, Miletín, Lužany, Nová Ves, Údrnice, Libáň). V nálezech zcela převažují pražské groše ražené zřejmě i po smrti krále Václava IV. již opotřebovanými razidly. Jen jednou byly v nálezu míšeňské groše (Nová Ves). Drobná mince té doby se v nálezech nevyskytuje.
Poznámky
1. Různá data bitvy, mezi nimiž nelze s jistotou rozhodnout, uvádějí různé prameny. K tomu uvádí Josef Pekař ve své monografii o Janu Žižkovi, v poznámkách k dílu třetímu, na straně 125 v poznámce 4 následující údaje: Starý kolegiát data dne nemá. Má je však starší kronika třeboňská: úterý před sv. Jiřím. Texty Starých letopisů mají data nestejná: DH: před sv. Jiřím (= 20. dubna), LM v úterý po sv. Jiří (27. dubna), text u Zimmermanna : v úterý sv. Jiří (23. dubna). Podobný rozdíl o týden v datu najdeme při vpádu Městeckého do předměstí Hradce brzo potom. Starý kolegiát má 3. září, Staré letopisy hradeckého původu 27. srpna.
2. „Při opravě studny u sv. Gotharda připadli měšťané dne 28. července 1770 na myšlenku kopati na návrší sv. Gotharda, jež je osázeno lipami a ohraženo valem. Nalezli spálené obilí, železné řetězy, šípy //hroty šípů//, luky, drátěné košile apod.“.39.
Hořický rodák a vysokoškolský profesor Josef Ladislav Jandera inicioval v roce 1818 výkopy v kostele sv. Gotharda a na tvrzišti v jeho blízkosti. Tehdy byly objeveny základy dvou domů. Bratr J. L. Jandery - Václav - zde kopal znovu v roce 1834. Nalezl další zdivo a dva mlýnské kameny pravděpodobně ze zaniklého větrného mlýna.40. (Hořice odedávna do dneška… 103).
3. Plocha jižně od hradu Vysoká byla v roce 2010 narušena izolovanými výkopy bahnité zeminy ponechané na místě. Jednalo se údajně o práce na obnovení rybníka Hrad.
Přílohy
1. Okres Jičín, mapa lokalit uvedených v textu. ▲Nemovité objekty. * Nálezy mincí.
2. Hořice, okr. Jičín. Tvrziště na vrchu Gothard. Foto E. Ulrychová
3. Češov, okr. Jičín.Vojenský tábor severně od hradiště. Foto E. Ulrychová.
4. Mlázovice, okr. Jičín. Tvrziště u kostela. Foto E. Ulrychová.
5. Rakov, okr. Jičín. Zaniklý hrad Okrouhlý. Foto E. Ulrychová.
Literatura
1. ŠANDERA Martin: Zikmundovi věrní na českém severovýchodě. Opočenská strana v husitské revoluci. 1.vydání. České Budějovice. Nakladatelství Veduta, 2005, 65. ISBN 80-86829-06-5.
2. PEKAŘ Josef: Žižka a jeho doba. Vydání třetí(díl 1. a 2.) a druhé (díl 3. a 4.) v jednom svazku a vázané první. Praha. Nakladatelství Odeon, 1992. Díl třetí. Žižka vůdce revoluce, 204. ISBN 80-207-0385-3.
3. ŠANDERA 2005, 62.
4. PEKAŘ 1992, díl třetí, 242, 204, poznámky 3, 4.
5. PALACKÝ František: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Otisk dle původního vydání. Praha. Nakladatel B. Kočí, 1921, 596.
6. TOMÍČKOVÁ Oldřiška - BUKAČ Václav - RICHTERMOCOVÁ Hana: Hořice odedávna do dneška. Putování dějinami města slovem a obrazem. 1. vydání. Hořice, 2008, 104.
7. ULRYCHOVÁ Eva : Kozojedy, okr. Jičín. In: Výzkumy v Čechách 1996 - 7, Praha 1998, 80. ISBN 80-86124-12-6.
8. PEKAŘ 1992, díl třetí, 205, poznámka 4.
9. ČTVERÁK Vladimír - ULRYCHOVÁ Eva. 2001: Komplex Češov (okr. Jičín) - Fenomén v české archeologii ? In: Archeologie ve středních Čechách 5, Praha 2001, 366, obr. 1. ISBN 80-902457-7-3.
10. ULRYCHOVÁ Eva: Češov, okr. Jičín. In: Výzkumy v Čechách 1996 - 7. Praha 1998, 38. ISBN 80-86124-12-6.
11. ULRYCHOVÁ Eva: Češov, okr. Jičín. In: Výzkumy v Čechách 1999. Praha 2001, 35. ISBN 80-86124-44-4.
12. PROFOUS Antonín: Místní jména v Čechách a na Moravě. 1. vydání. Díl III, Praha 1949, 654.
13. ŠALDA František: Vlastivěda Jičínska. Okresní pedagogické středisko v Jičíně. Jičín, 1969, 71.
14. HELINGER Jiří - PECH David : Průzkum zaniklé tvrze Suchý hrad /okr. Jičín. Castellologica Bohemica 1991, 2, 323 - 326. ISSN 1211-6831.
15. PEKAŘ 1992, 224, 239.
16. Encyklopedie českých tvrzí. 1. vydání. Praha, nakladatelství Argo MCMXCVIII. II. díl K - R, 470 - 471. ISBN 80-723-279-8.
17. PEKAŘ 1992, III, 238 - 239. SEDLÁČEK August: Hrady, zámky a tvrze království českého. Praha, Argo 1995, díl V, 136. ISBN 80-85794-50-0. PALACKÝ 1921, 599.
18. PALACKÝ 1921, 597.
19. PEKAŘ 1992, III, 238 - 239.
20. SIGL Jiří: Černín, o. Lukavec u Hořic, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1975. Praha 1978, 17.
21. SEDLÁČEK 1995, 207 - 208.
22. SLAVÍK Jiří: Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší 1993, VI, 97 - 116 (113 - 114). ISSN 1211-975X.
23. PEKAŘ 1992, III, 238 - 239, poznámka 2.
24. SEDLÁČEK 1995, 128. PEKAŘ 1992, III, 195.
25. KUFFNER Hanuš: Bitva u Lipan 30. května 1434. Český Brod. „Sokol“ Českobrodský [1899], 20 - 21.
26. ULRYCHOVÁ Eva: Soupis nálezů mincí na Jičínsku. (2. část). Numismatické listy, 2001, LVI, č.3, 83 - 86. ISSN 0029-6074.
27. NOHEJLOVÁ - PRÁTOVÁ Emanuela: Nález grošů v Jičíně. Numismatický časopis československý, 1935 - 1936, 11/12, 110 - 111.
28. PEKAŘ 1992, III, 137, poznámka 5. KUFFNER 1899, 20 - 21.
29. ULRYCHOVÁ 2001, 84.
30. NOHEJLOVÁ - PRÁTOVÁ Emanuela: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vydání. Praha, II, 1956, s.158, č. 2191.
31. Zpráva předsednictva musejního spolku v Jičíně. Jičín. 1899, 33.
32. ULRYCHOVÁ 2001, 84
33. NOHEJLOVÁ - PRÁTOVÁ 1956, s. 163, č. 2230.
34. SEDLÁČEK 1995, 98 - 99.
35. PAŽOUT Jaroslav: Drobnosti z archeologie. In: Pažout Jaroslav a redakční kruh, Náš domov. Vlastivědný sborník okresů Jičín - Libáň - Sobotka. Okresní osvětové sbory. 1927 - 1928, III, 154 - 155.
36. ULRYCHOVÁ Eva : Rakov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. Praha 1998, 197. ISBN 80-86124-12-6.
37. SKÁLA Jan - WALDHAUSER Jiří: Nález palné zbraně vrcholného středověku na tvrzišti Rakově na okrese Jičín v historickém kraji boleslavském. Castellologica Bohemica 2000, 7, 309 - 313. ISBN 80-86124-29-0.
38. PAŽOUT 1927, 154 - 155.
39. Z Janderových dějin města a panství Hořického. Pod Zvičinou I (stará řada). Holice v Čechách 1920, 43, poznámka pod čarou.
40. TOMÍČKOVÁ - BUKAČ - RICHTERMOCOVÁ 2008, 103.
Resumé
Pohyb husitských vojsk v severovýchodních Čechách je prokázán v roce 1423 – 1424 a 1434. Nevýznamnější události tohoto roku byla bitva na vrchu Gothard nad Hořicemi 20. (23.) dubna. Po vítězství v této bitvě se husitské houfy rozešly po kraji a verbovaly nové vojáky. Vojenským táborem jednoho z nich byl obdélný objekt objevený severně od fortifikace hradiště Češov. Zde se zdržovali vojáci, kteří zničili tvrz v blízkých Kožojedech. Dalším venkovským panským sídlem zničeným v roce 1424 byla tvrz v Mlázovicích severozápadně od Hořic, tvrz v nedaleké osadě Černín a v Úlibicích nedaleko Jičína. Mikšík z Úlibic byl jedním z padlých přívrženců Čeňka z Vartenberku v bitvě na Gothardu u Hořic v roce 1423. Na začátku husitských válek byl zničen i hrad Okrouhlý jihovýchodně od Rakova nedaleko Markvartic. Nálezová situace ukazuje požárem zaniklé sídlo s uskladněným obilím, železnými nástroji, stolním nádobím (včetně skleněného) a palnými zbraněmi.
S obdobím do roku 1423 nebo 1424 je spjat i dvorec Ambrože z Lochova (Horního Lochova), který se stal vojákem Žižkova vojska a po roce 1424 měšťanem nově založeného města Tábor. Dalším sídlem významného přívržence husitského hnutí byl dvůr Miletínek u Červené Třemešné. Dvůr patřil Diviši Bořkovi z Miletínka a jeho bratru Jetřichovi. Bratři byli mimo jiné hejtmany Hradeckého kraje a bojovali včele husitských vojsk.
Město Jičín bylo obsazeno husitským vojskem ještě v roce 1434. Husitské vojsko Orebitů se mělo přesunout do středních Čech, a tak posílit vojsko vedené Prokopem Holým před bitvou u Lipan. V polovině května 1434 se již na cestě rozhodlo (nejspíš s vědomím Jana Čapka ze Sán, který jej shromáždil a vedl) obsadit Velíšské panství a město Jičín, tehdy majetek Jindřicha z Vartenberku, syna pana Čeňka. Pan Jindřich byl ve vojsku panské jednoty, které se postavilo proti husitům na Lipské hoře 30. 5. 1434 těžce raněn a v Praze zemřel.
Obyvatelstvo kraje reagovalo na přítomnost husitského i panského vojska mimo jiné ukrýváním mincí s obsahem stříbra. Hromadné nálezy obsahují převážně pražské groše velmi nedbalých ražeb opotřebovanými razidly krále Václava IV. a groše míšeňské.
—————