ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY ZE SOBOTECKA

Přírodní podmínky krajiny Sobotecka

Sobotecko je výraznou krajinnou částí severozápadního Jičínska, které dominuje  markvartická plošina, západně ohraničená nížinnou částí Mladoboleslavska. Sever Sobotecka je tvořen skalními pískovcovými plošinami, ostrožnami a stržemi - výraznou a členitou částí Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Celé území je charakterizováno rozmanitými geologickými, hydrologickými i vegetačními podmínkami. Je součástí české křídové pánve, prachovce (opuky) jsou zde  překryty  usazenými horninami - převážně pískovci. Na mnoha místech jsou plošně rozsáhlé sprašové půdy či sprašové návěje. Jejich povrch je převážně tvořen hnědými půdami tzv. hnědozeměmi středoevropského typu. Tato souvrství jsou i na Sobotecku prostoupena neovulkanickými útvary třetihorního stáří. Nadmořská výška krajiny Sobotecka kolísá mezi 270. až 400. m n. m. Vyšší hodnota platí pro vrcholovou partii markvartické plošiny, druhá pro prostor mezi Osekem a Kdanicemi. Průměrná roční teplota tohoto regionu se pohybuje mezi 7 - 8º C  a průměrné roční srážky mezi 650 - 700 mm. Západní a jižní část Sobotecka je odvodňována  říčkou Klenicí, severní říčkou Žehrovkou. Na vrcholové partii markvartické plošiny vznikla odstraněním vegetace a jakéhokoli členění povrchu rozsáhlá oblast s povrchovou erozí. Velkým zásahem ovlivňujícím mikroklimatické podmínky je i těžební areál u Hrdoňovic. Využíváním krajiny bylo i Sobotecko postupně výrazně odlesněno, rozsáhlejší lesní porosty jsou zachovány severně a jižně od Sobotky. Od východu k západu - z Jičínské kotliny do středních Čech vede i v současnosti  hlavní komunikační koridor do středních Čech.

Poměrně pravidelně jsou na Sobotecku rozmístěny současné vesnice a osady. Obvyklá vzdálenost mezi nimi bývá tří kilometry. Podle lokálních přírodních podmínek a v minulosti aktuálního podnebí je možné stanovit několik kolonizačních období v pravěku, středověku a raném novověku. Na zvláště výhodných místech - na svazích k jihu pokrytých sprašovou hlínou a v blízkosti tekoucí vody a v dosahu lesů byla zjištěno osídlení trvající s několika přerušeními i  osm tisíc let. Nejmladší osady pocházejí z 18. století.

Vývoj osídlení v archeologických nálezech

Mladší doba kamenná / neolit (6. - 1. polovina 5. tisíciletí př. n. l.)

V šestém tisíciletí v období klimatického optima osídlili střední Evropu nositelé prvních zemědělských kultur. Podle výzdoby jejich keramiky je nazýváme nositeli kultury s keramikou lineární a kultury s keramikou vypíchanou. Více než patnáct staletí sídlili tito lidé i na Sobotecku. Největší sídliště lidu obou kultur bylo objeveno na severním okraji skalní ostrožny Velká Poráň nedaleko dvora Semtiny. Důvodem založení sídliště právě zde byly velmi příhodné přírodní podmínky. Skalní plošina byla překryta sprašovou návějí, pod jejím okrajem vyvěrá dodnes pramen vody a i dnes je v blízkosti tohoto místa dostatek lesních porostů - zdrojů stavebního materiálu, otopu a dřeva na různé předměty denní potřeby. Broušené kamenné sekery, klíny a další nástroje dosud zde nalezené byly bez vyjímky vyrobeny ze šedozeleného kamene -  amfibolového rohovce, jehož zdrojovou oblastí je  Jistebsko u Jablonce nad Nisou a jeho blízké okolí. Dokladem lokální výroby nástrojů  z donesené suroviny je polotovar budoucího nástroje, vývrtek,  brousky a drobně štěpiny. Surovina na štípané nástroje sem byla donášena z prostoru severně od českých severních pohraničních hor a z krakovsko - čenstochovské oblasti v dnešním Polsku.

Kultuře s keramikou lineární lze připsat ještě několik dalších nálezů kamenných nástrojů a střepů nádob z Čálovic. Většina na Sobotecku nalezených kamenných nástrojů byla vyrobena a používána nositeli kultury s keramikou vypíchanou, kteří osídlili Sobotecko velmi intenzivně jako druhá vlna zemědělského obyvatelstva postupující z Předního východu přes Balkán do střední Evropy. Jejich sídliště bylo opakovaným nálezem zdobené keramiky lokalizováno ve svahu jihozápadně u Čálovic a pod zatáčkou silnice nad Čálovicemi.  Další bylo objeveno při stavbě silnice v roce 1938 ve Kdanicích. Při stavbě silnice byla narušena velká  jáma se šedohnědou výplní a neopracovaný kus kamene vzhledu klínu. Blízkost zjištěných sídlišť jedné kultury potvrzují pohyb jejich obyvatel (odhadem skupiny 60. - 100. osob) v menším areálu poté, kdy místo předchozího sídliště  a jeho bezprostřední okolí bylo zcela využito na všechny zdroje a znečištěno biologickým odpadem. Další sídliště z mladší doby kamenné (nositelů kultury s keramikou vypíchanou) bylo opakovaně zachyceno při stavební aktivitě při severovýchodním okraji intravilánu Libošovic. Zčásti bylo nevratně zničeno při stavbě zde prvního domu a bazénu, na dvou dalších místech byla zjištěna kulturní vrstva s nálezem zdobené keramiky. Ta byla velmi pečlivě vymodelována jen v ruce z jemně plavené převážně světlehnědé hlíny a poté kvalitně vypálena.  Střepy pocházejí převážně z misek a malých hrnků, které byly stolním nádobím. Užitková keramika (hrnce, mísy, zásobnice)   má přirozeně hrubší keramické těsto s příměsí písku či organického materiálu a silnější střep. Další sídliště bylo zničeno při stavbě areálu zemědělského družstva v poloze „Na hrádku“ v Libošovicích. Tehdy byly sebrány alespoň broušené a štípané kamenné  nástroje. Místo bylo osídleno i v pozdní době kamenné, tj. ve 4. či 3.  tisíciletí př. n. l. Další dvě sídliště z mladší doby kamenné byla nálezy keramiky a kamenných nástrojů objevena severozápadně  a východně od Rakova. První uvedené není blíže datované - chybí zdobené střepy nádob, druhé náleží do období nositelů kultury s keramikou lineární. Obě místa jsou jižními svahy pokrytými sprašovou hlínou v  blízkosti pramenů vody. Odtud pocházejí i nálezy jednotlivých kamenných nástrojů. Sídliště nositelů kultury s keramikou vypíchanou bylo zničeno i při stavbě kravína v Rytířově Lhotě. Zachována je plochá sekera s otvorem a silně obitým ostřím, silně otřená špice snad menšího klínu, dva malé šedozelené klíny, vývrtek, úštěp z bělošedého valounu a polovina šedé čepelky. Největším kusem z uvedených nástrojů je masivní špice kopytovitého klínu odlomená v místě otvoru, nástroj byl dlouhý nejméně 30 cm. Vývrtek, úštěp a část valounovitého pískovcového brousku dokládají lokální výrobu broušených i štípaných nástrojů z donesených polotovarů amfibolového rohovce a silicitů (pazourků). Sídliště bylo  postaveno na návrší, ze kterého vyvěralo několik pramenů vody a které bylo překryto sprašovou hlínou. Z návrší je dobrý dohled do okolí. V mladší době kamenné (a poté v dalších obdobích pravěku a středověku) byl osídlen chráněný svah nad vodotečí východně od silnice ze Sobotky do Spyšové. Nálezem zdobené keramiky lze i starší nálezy kamenných broušených seker a klínů datovat do období nositelů kultury s keramikou vypíchanou (5. tisíciletí př. n. l.).  Na katastru Vesce u Sobotky bylo v poloze „U křížku“ zjištěno další sídliště nositelů kultury s keramikou vypíchanou mladší doby kamenné. Mimo kamenné nástroje a zlomky nádob zde byl nalezen i kamenný řezaný závěsek, který je nejstarší ozdobou nalezenou na Jičínsku. Na poli u západního okraje Spařenců byly opakovaně pozorovány dobře viditelné tmavé rozorané skvrny - objekty sídliště z mladší doby kamenné. Nejspíš další sídliště indikují nálezy střepů nádob a štípaných kamenných nástrojů z blízkosti Nepřívěci. Odtud pochází i kamenný nástroj z pozdní doby kamenné.

Nálezy jednotlivých broušených kamenných seker a klínů, které mají poškozené břity či týl, souvisejí se skutečností, že mimo svá sídliště chodili tehdejší lidé do lesů těžit dřevo, lovit a sbírat různé plody a rostliny. Poškozený a dále nepoužitelný nástroj prostě zahodili na místě.  Byl - li ovšem dost velký alespoň jeden z odlomených fragmentů, byl znovu použit na výrobu menšího nástroje. Ten pak mívá v týlu část otvoru původního nástroje. Plochá kamenná sekera a polovina kopytovitého klínu byla nalezena v Hubojedech. Druhý z obou nálezů byl vyroben ze šedozelené „břidlice“ - tj. amfibolového rohovce, v tomto případě jemně šedozeleně vrstevnatého. Kopytovitý klín byl používán do té doby, než se v místě otvoru rozlomil. Další nástroj byl nalezen i u Zajakur, a sice v úvozu do Lavice v roce 1920. Opět jím je polovina kopytovitého klínu s břitem rozlomená v místě otvoru z amfibolového rohovce jemně zrnité struktury. Další kamenné nástroje dokládající pohyb tehdejších obyvatel plošně  celou krajinou pocházejí z osady Pařízek u Mladějova, z Oseka - z polohy „Na klekáništi“,  ze Spařenců, z místa po skalním blokem s hradem Kost, celkem tři nástroje z okolí Rakova, další dva z Rovně, dva z blízkosti Kumbálova a několik dalších z různých míst východně nad Sobotkou (les Zastudil, poloha „Nad větrákem“ či „Na Bořenovách“).

Mladší doba bronzová  (12.- 9. století př. n. l.)

Jen ojedinělé archeologické nálezy  ze Sobotecka v pozdní době kamenné (přibližně 4400 - 1900 př.n.l.) signalizují spíše jen průchod tehdejších lidí krajinou Jičínska. Se zhoršením počasí včetně  extremních jevů byl český severovýchod nejspíš zcela neosídlený. Na Sobotecku zatím chybí osídlení ve starší a střední době bronzové. Ačkoli jeden  vyjímečný nález toto pravidlo potvrzuje. Někdy v roce 1939 nalezl lesní dělník  pan Kozlan při kopání pařezů asi 250 m severozápadně od Černého rybníka bronzový náramek. Ten je oválný a ke koncům se zužuje a jeho povrch je zdoben rytými a vybíjenými liniemi a body. Náramek byl nejspíš vyroben nositeli kultury mohylové střední doby bronzové. Je možné, že pochází z narušeného (vyloupeného ?) mohylového hrobu. Jeho nový majitel  jej  ztratil při chůzi snad lesem nebo bahnitým terénem v blízkosti budoucího hradu Kost.

Skutečnost, že Sobotecko nebylo od závěru mladší doby kamenné osídleno, umožnila obnovu přírodních zdrojů a krajiny po intenzivním osídlení v mladší době kamenné. Na počátku mladší doby bronzové byla severní polovina české kotliny  nejméně ve dvou vlnách osídlena lidem popelnicových polí. Po nepříliš početné populaci nositelů kultury lužické (12. - 11. století př. n. l.) přišli nositelé kultury slezskoplatěnické (10. - 9. století př. n. l.). Počet jejich zjištěných sídel je porovnatelný s množstvím vrcholně středověkých osad.  Tento lid již zvládl hromadnou produkci bronzového nářadí, šperků i zbraní a  v našem regionu postavil první výšinná opevněná sídla - hrady. Zatím největší sídliště lidu kultury lužické bylo zjištěno u Nepřívěci. Na svahu od vsi k jihu a nad úvalem po  zaniklé vodoteči jsou při letecké prospekci patrné dlouhé tmavošedé nepravidelné půdorysy zcela rozoraných domů. Přes údolí zaniklé vodoteče na katastru Čálovic bylo sběrem keramiky zjištěno další sídliště z mladší či pozdní doby bronzové. V Oseku směrem ke Střehomi bylo na poli pana Macouna nalezeno pět soudkovitých nádob datovatelných do pozdní doby bronzové. Nález je možné určit jako část hrobové výbavy žárového hrobu nebo jako hromadný nález keramických nádob, což není v tomto období  tak zcela neobvyklé. V Libošovicích, v poloze „Na hrádku“ v areálu zemědělského družstva byla při stavbě kalojemu rovněž nalezena keramika kultury lužické mladší doby bronzové.

Občasným nálezem jsou svými majiteli nejspíš ztracené bronzové sekery. V areálu středověkého hrádku „Okrouhlý“ jihovýchodně od Rakova byla tak nalezena bronzová sekerka dlouhá 15,5 cm. Další spolu se střepy nádob byla nalezena na svahu pod Humprechtem, kde bylo v pozdní době bronzové nejspíš sídliště. Posledním bronzovým předmětem z tohoto období nalezeným na Sobotecku je čepel bronzového nože z mladší doby bronzové z „Hůry“ nad Stéblovicemi objevená při kácení stromů. Další  nálezy z tohoto období byly objevovány u již zaniklého domu pana Linky  v ulici Šafranice. Zde byly údajně nacházeny „popelnice“ - tj. nejspíš nádoby obsahující spálené kosti zemřelých. Poměrně nezvyklým a překvapivým nálezem jsou zdobené střepy velkých zásobnic z pozdní doby bronzové nalezené na ostrohu nad Nebákovem, kde byl na počátku vrcholného středověku postaven hrádek.

Naprosto mimořádným archeologickým nálezem evropského významu jsou dvě bronzové růžicovité spony objevené při těžbě písku ve střelečské (hrdoňovické) pískovně v roce 1943. Dělníci tyto vzácné nálezy uschovali a díky jejich statečnosti byly obě zcela neporušené spony v roce 1946 předány do jičínského muzea. Obě mají shodnou konstrukci. Zjednodušeně řečeno jsou obě honosnými zavíracími špendlíky, obě sloužily k spínání šatů nebo pláště. Pro svou velikost a váhu nebyly předměty denního nošení, ale spíše odznaky moci a bohatství svých majitelů. Na vodorovných drátech zakončených spirálami - růžicemi jsou nástavce v podobě stylizovaných ptačích hlaviček a závěsy v podobě dýk. Menší ze spon byla vyrobena z jednoho druhu bronzu, jeden závěsek  byl po ztrátě doplněn jiným. Závěsky v podobě dýček jsou dvojího tvaru - se zaobleným a hrotitým zakončením čepele. Na část větší z obou spon si její výrobce přinesl tzv. kavkazský bronz, tj. bronz s obsahem antimonu, stříbra a niklu namísto cínu. Z tohoto druhu bronzu byla vytepána jehla, vinutí a nosné vodorovné dráty. Ostatní části spony byly vyrobeny z bronzu s příměsí cínu. I tato větší spony byla opravována, a to dvakrát. Jeden ztracený závěsek byl nahrazen zcela jiným - zřetelně odlišným tvarově i složením kovu. Další závěsek je defektní. Do špice jeho formy nenateklo dost brozoviny, a tak jeho hrot je nesymetrický. Tato zjištění byla učiněna při rozboru kovu obou spon ve fyzikálním ústavu ČAV  v Řeži u Prahy. Rentgenový snímek pořízený v soukromé laboratoři v Plzni  zobrazil vzduchové bubliny a nerovnoměrnost rozmístění, a tím i chladnutí kovu. Obě spony si nechal zhotovit lokální vládce sídlící na jednom ze dvou hradišť v Prachovských skalách v 11. století př. n. l.

Doba železná (8. - 1. století př. n. l.)

Intenzivní osídlení českého severovýchodu včetně Sobotecka končí v závěru pozdní doby bronzové během  9. století př. n. l.  Nápadný úbytek osídlení ve starší době železné (8.- 6. století př. n. l. včetně) je postupně objasňován přírodovědným výzkumem tehdejšího stavu krajiny. Ten se během mladší a pozdní doby bronzové výrazně změnil. Hromadná výroba bronzových předmětů, stavba hradišť, vsí a dalších objektů spolu s intenzivním osídlením do té doby nejpočetnějším obyvatelstvem způsobily tzv. první ekologickou „katastrofu“. Krajina byla plošně odlesněna. V následujícím chladnějším a deštivějším období byly zjištěny  záplavy a plošné sesuvy půdy. Zároveň zanikaly drobné vodní zdroje kvalitní - tj. tekoucí  vody. Na Sobotecku bylo v tomto období osídleno jen návrší zvané „Na hrádku“ v areálu zemědělského družstva v Libošovicích. Z úplného závěru starší doby železné pochází skleněný korál okrové barvy s modrobílými očky nalezený náhodně v zemině u čp. 21 v Sobotce. Kulturně, ale nikoli chronologicky, náleží lidu popelnicových polí tzv. turnovský typ, jehož nositeli byl lid popelnicových polí přežívající v severních Čechách až do 4. století př. n. l. Jedním z jeho sídel byla i opevněná poloha Malá Poráň.

Nepočetné nálezy pocházejí i z mladší doby železné - z posledních čtyř staletí před změnou letopočtu, kdy se v české koltině mírně zlepšily klimatické podmínky. Přítomnost Keltů na Sobotecku potvrzují nálezy z Oseku, Markvartic a Rytířovy Lhoty. V Oseku na zahradě za domem čp. 2 byla nalezena keramika s černým leštěným povrchem a v Rytířově Lhotě na poli pana Ječného (v blízkosti kravína) podle popisu nejspíš stejné keramické zboží charakteristické pro střední úsek kultury laténské. Osada z 1. století př. n. l. byla objevena při plošném archeologickém výzkumu pod čtyřúhelníkovými valy na jižním okraji katastru Markvartic. V osadě  pracoval kovář, byla zde nalezena železná a bronzová struska včetně polotovarů železné suroviny a hliněná dyzna. Dále zde byla odkryta chata, ve které bylo mimo jiné nalezeno 11 šatových spon, které umožnily přesnější datování tohoto sídliště. Důležitými nálezy je zlomek klíče, zápona, železný stillus (rydlo do voskové tabulky) a zuhelnatělé proso. Byl odkryt i žárový hrob. Sídliště zde  stálo mezi lety 80 - 50 př. n. l. Poté bylo opuštěno a místo postupně převrstvovala sprašová hlína. V období třicetileté války zde byl postaven polní tábor nejspíš švédských vojsk, která v regionu opakovaně pobývala.

Doba římská (1. - 4. století n. l.)

První čtyři staletí nového letopočtu jsou  na Sobotecku representována pouze nálezy mincí.  Chronologicky nejstarší  je mince z Markvartic nalezená hledačem kovů, která byla určena jako tetradrachma  ražená ve 4. století př. n. l. v Makedonii nebo Přičernomoří. Další římské mince jsou uloženy v soukromé sbírce. Byly nalezeny Františkem Škaloudem v roce 1926 nebo v roce následujícím na poli zvaném „Vlčí jáma“ ve Staňkově Lhotě. Starší mincí je stříbrný denár císařovny Faustiny mladší zemřelé v roce 175 n. l., mladší pak rovněž stříbrný denár ražený za vlády císaře Septima Severa, který vládl mezi lety 193 - 211 n. l. Celkem čtyři antické mince byly nalezeny mezi roky 1910 a 1912 při opravě hostince v Markvarticích. Ani jedna není zachovaná, a tak nelze jednu z nich, která nebyla po nálezu určena, již blíže datovat. Zbylé tři byly raženy za císařů Antonia Pia (138 - 161 n. l.), Claudia I. (268 - 270 n.l.) a Valentina I. (364 - 375 n.l.). Do druhé poloviny 6. století bylo Sobotecko nejspíš zcela neosídleno.

Raný středověk (6. - 12. století n. l.)

Nejstarší slovanská osada Sobotecka byla v druhé polovině 6. století postavena na ostrožně Malá Poráň západně od Vesce u Sobotky. Bylo zde nalezeno několik výrazných, a proto datovatelných okrajů šedohnědých v ruce modelovaných nezdobených hrncovitých nádob. Ostrožna byla osídlena s krátkým přerušením od 6. do počátku 14. století, kdy byla východně od ní v místě současného dvora Semtiny založena středověká osada Vrbice. Tento závěr spolehlivě dokládají nálezy keramiky, jejíž technologie výroby a výzdoba se s průběhem několika staletí měnila. Opět na ostrožně budoucího hrádku Nebákov byly nalezeny vícenásobnou vlnicí zdobené střepy z druhé poloviny  9. - 1. poloviny 10. století. Další sídliště z tohoto období bylo zjištěno na poli východně od silnice mezi Sobotkou a Spyšovou. I v dnešní Sobotce byly na dvou místech nalezeny střepy datovatelné do 10. století. Prvním místem nálezu byly tzv. obecní stodoly (dnes ulice Spyšovská) a dalším jedna ze zahrad v Lipové ulici. Zde byl nalezen střep z nádoby zdobené klikatkou složenou ze vpichů. Nádoba byla vyrobena v jemně plavené červenohnědé hlíny s příměsí velmi jemného písku a zrnek slídy, pečlivě vymodelována a vyzdobena i kvalitně vypálena.

V 11. a 12. století nastalo další klimatické optimum. Na Jičínsku, které má celkově nepříznivé hydrogeologické podmínky, se to projevilo zakládáním desítek nových  vsí na místech do té doby jen málo vhodných k osídlení. Většina z nich byla velmi často vesnicemi předlokačními, tj. předcházela založení města či vesnice  na tom samém místě známém již z písemných pramenů. Pro 11. - 12. století nejsou pro Sobotecko zachovány žádné písemné zprávy, proto lze tuto kolonizační aktivitu (předpokládáno, že církevních ionstitucí) dokumentovat pouze archeologickými nálezy. Ty pocházejí před založením současných  Libošovic opět z areálu zemědělského družstva - z polohy „Na hrádku“, kde bylo doloženo i trvání této vsi ve 13. století. V Oseku byla předlokační osada nálezy výrazné a zdobené keramiky lokalizována do areálu usedlostí čp. 2 a čp. 4. Zde  byla i kovárna, v zemi se zachovala torza  dvou kovářských vyhřívaček. V zahradadě čp. 2 byly údajně nacházeny i nádoby obložené kameny a kosti. Možná to byly kostrové hroby obyvatel této osady. Po letecké prospekci se zjištěním objektů byla sebrána keramika mladohradištní datace (11.- 12. století) severně u Nepřívěci. Menší osada o několika chatách existovala ve stejném období i severně od silnice z Rakova do Markvartic v místech, kde pod silnicí protéká potok. I Vesec u Sobotky má své mladohradištní osídlení v poloze „U křížku“. Sobotka měla svou předlokační osadu mezi železniční tratí  a svahem k dnešnímu městu. Zde byly opakovaně zachyceny podzemní objekty této osady, odpadní jámy s nálezy, které umožnily určit dobu existence této osady.

Vrcholný středově  (13. - 15. století)

Klimatické optimu trvalo ještě ve 13. století. Jím začal vrcholný středověk. První písemné zprávy o Čálovicích - k roku 1227 a o Nepřívěci k roku 1255 lze vztáhnout ke vsím založeným již ve  12. století, protože první písemná zpráva umožňuje posunout založení vesnice obvykle o jednu generaci zpět. Ani z jedné z obou uvedených vsí nejsou však k dispozici archeologické nálezy, které by potvrdily tyto písemné zmínky. Naopak je tomu u Libošovic, Spařenců a Rovně. V Libošovicích byly nálezy ze 13. století objeveny opět v poloze „Na hrádku“ v areálu zemědělského družstva. Ve Spařencích byl na skalním ostrohu nad rybníkem založen a postaven hrádek, v Rovni na ostrohu nad Nebákovským mlýnem a Žehrovkou další obdobné  panské sídlo. Nebákovský hrádek je trojdílný. Za příkopem oddělujícím jej od ostrožny byla na skále upravené do plošiny a na navážkami uměle vytvořeném terénu zpevněného obvodovou zdí postavena hlavní obytná věž nejspíš hrázděného typu. Odtud vedlo do skály vytesané schodiště do další části hrádku, kde byly podle zachovaných úprav skály dva suterénní objekty. Ve špici ostrohu stál další nejspíš dřevěný objekt hospodářského charakteru. Toto členění objektu je poměrně neobvyklé a bylo stavebně náročné i ve druhé půli 13. století, kdy byl hrádek postaven. Objemný soubor movitých archeologických nálezů (kamnové kachle, zvířecí kosti, keramika, mazanice a dva železné hřeby) získaný při výkopech učitele Josefa Severy v lezech 1925 - 1927 je uložen v muzeu v Jičíně. Všechny uvedené nálezy a oba hrádky potvrzují pokračující kolonizaci Sobotecka od 11. do 13. století.

První dvacetiletí 14. století bylo obdobím s výrazným zhoršením  počasí. Záznamy v českých kronikách uvádějí dlouhé a mrazivé zimy, kdy sněžilo i do vzrostlého obilí. Přívalové deště a vítr ničily obilná pole a další obdělávané plochy. V důsledku toho byl trvalý nedostatek potravin, který vyvolával hlad a nemoci. Přibližně od 30. let 14. století bylo Jičínsko opět plošně kolonizováno. V roce 1337 se zde trvale zakoupil rod Vartenberků a bylo v jeho hospodářském zájmu osadit území osadníky a vybírat od nich daně  v podobě práce, naturálií či peněz. V archeologických nálezech se tato kolonizace projevuje výskytem šedé redukčně pálené keramiky. Barva tenkostěnných střepů je i bělošedá až tmavošedá, vymodelované nádoby byly vypalovány bez přístupu vzduchu. Jemné rýžky na povrchu nádob jsou stopami po vytáčení nádob na rychle rotujícím hrnčířském kruhu. Na povrchu hrnců. misek, konvic i džbánů je buď plastická výzdoba  mělce důlkovanou plastickou páskou  nebo výzdoba různě tvarovanými vpichy kostěným  kolkem či radýlkem. V tomto časovém horizontu se rovněž objevují první písemné zmínky o vesnicích a tvrzích v nich, jež se obvykle týkají jejich prodeje či koupě. Větší množství venkovských šlechticů - majitelů jedné či více vsí a sídlících na tvrzích v nich postavených potvrzuje skutečnost, že král Jan Lucemburský odměňoval vojáky svého vojska za službu nemovitým majetkem namísto penězi. Na Sobotecku jsou první písemné zmínky  o  Samšině a Libošovicích z roku 1352, o Skuřině  k roku 1388 a o Sobotce od roku 1322. Ve 14. století byly založeny Drštěkryje  (před rokem 1360) a Všeliby, které mají v místě zvaném Betlém pod roubenou chalupou  zaniklé panské sídlo. To měla ve 14. století  i Samšina, Skuřina a Sobotka (Humprecht). Nad vodotečí a podél jejího toku byly před rokem 1437 založeny Dobšice a Meziluží. V Meziluží je ve skalním masivu zachováno jezírko pitné vody, ze kterého až do roku 2003 bylo zásobováno Meziluží vodou. I Hubojedy existovaly již v roce 1372, vladykové z Hubojed sídlili na tvrzi nad nedávno obnoveným rybníkem Jordán až do třicetileté války.  Poškozené panské sídlo je zachováno i v centru vsi Lavice uvedené poprvé v listině z roku 1409. Tvrz stála i pod usedlostí čp. 8 vysoko nad vodotečí v Zajakurech.. V zahradě zde byla sebrána mimo jiné o redukčně pálená keramika datující  osídlení tohoto místa od poloviny 14. století.  Částí sklepních prostor  mladějovského zámku je sklep s valenou klenbou a půlkruhovým portálkem původně z tvrze uváděné v písemných zprávách mezi roky 1358 a 1444. Vesnice Mladějov stála již v roce 1352 a blízká osada Skaříšov  před rokem 1376. V blízkosti Mladějova je na kopci zvaném Hrádek téměř zaniklé opevnění, snad kdysi panského sídla. I  kostel postavený v gotickém slohu pochází ze 14. století.  V chatové osadě Pařízek je na skalním výběžku téměř zaniklé výšinné opevněné sídlo, snad hrádek či opevněný statek. Nálezy keramiky datují jeho existenci do doby předhusitské. Kromě keramiky ze druhé poloviny 14. století nalezené v rýze pro telefon před čp. 2 v Nepřívěci jsou na poli severně od vsi na poli patrné nepravidelně kruhové až oválné propadliny terénu, snad stopy po těžební činnosti.  O velikosti tehdejších vsí si lze učinit představu podle Oseka. Písemné prameny zde uvádějí kostel a faru k roku 1360. V osadě Mackov u Plhova je u rybníka zachováno tvrziště včetně opevnění, vesnice k němu je poprvé uvedena k roku 1392, poté k roku 1541. O šedesát dva roky je uváděna jako pustá, aby byla znovu osazena až po roce 1790. Archeologické nálezy (zatím pouze střepy nádob) z těchto sídel lze datovat do 16. století. Velkou vsí byly vždy Markvartice s panským sídlem pod chalupou čp. 6 nad korytem zaniklého potoka. Snad zde v roce 1340 sídlil již Buzek z Markvartic.. Sousední ves Příchvoj bylo rovněž založena v polovině 14. století při plošné kolonizaci kraje, protože první písemná zmínka o ni pochází z roku 1363. V Rakově byla panská sídla dvě. První v poloze „Okrouhlo“ či „Okrouhlý“ zaniklo při velké požáru na počátku husitských válek. Při letecké prospekci je velmi dobře patrný jeho podkovovitý tvar a vstupní část. Hrádek je však rozoráván a za několik let zanikne úplně. Byly zde sebrány dva skleněné poháry, množství spáleného obilí, část palné zbraně, podkova, hroty šípů, zlomek klíče, hřebíky a zlomky keramiky. Druhé panské sídlo z doby pohusitské je jen zčásti zachováno  ve dvoře usedlosti čp. 8. Rovněž z roveňské tvrze je zachována jen část středového pahorku, na kterém stála nejspíš vícepodlažní obytná věž  a další hospodářský objekt. Odtud se psal v roce 1406 Zdeněk z Rovně. Dalším panským sídlem byl hrádek Nebákov. Nálezy keramiky, kamnových kachlů a želez potvrzují jeho existenci i v době pohusitské s tím, že někdy v závěru 15. století vyhořel. K roku 1562 je uváděn jako pustý. Další skalní hrádek na ostrožně pískovcových skal byl postaven v severním okraji katastru Rytířovy Lhoty  severně od osady Malá Lhota. Vnitřní obývaná plocha byla z příchozího směru opevněna dvojící příčných příkopů a již zaniklých hradeb. Zlomky nádob datují jeho existenci do doby předhusitské. Další velkou obcí Sobotecka byla od poloviny 14. století Samšina. Gotický kostela sv. Václava byl postaven ve 14. století, do zvonu byl zalit míšeňský groš míšeňských markrabat Fridricha II a Viléma II. ražený mezi roky 1442 - 1445. Tvrz (nově fara) v podobě věžovité stavby se dvěma sklepy v blízkosti kostela je kulturní památkou. Zde sídlící rod Kulů ze Samšiny byl významnou regionální šlechtou. V jižním okraji katastru bylo lámáním kamene zcela zničeno návrší, na kterém byl ve 14.  století postaven hrádek zvaný Zampark. Spolu se šedou redukčně pálenou keramikou z poloviny 14. století pochází ze Spyšové i světlá červeně malovaná keramika, jejíž původ je hledán v Sasku. Soubor střepů z takových nádob nalezl pan Macoun na svém poli při orbě. Název Lhota potvrzuje založení Staňkovy Lhoty před rokem 1388 na západním svahu  nad Sobotkou nejspíš po úspěšné lokaci Sobotky a potřebě půdy pro další obyvatele. Archeologické movité nálezy ze Sobotky jsou početné a potvrzují povýšení vsi na městečko v roce 1361 ( střepy nádob od čp. 49, z prostoru východně od železniční trati, u hřbitova a na poli směrem k Čálovicím). V době předhusitské bylo postaveno i panské sídlo na kopci s pozdějším zámkem Humprecht.  V Úzké uličce byla v přípojce vody nalezena keramika dony předhusitské i pohusitské. V 15. století se město Sobotka (povýšené v roce 1498) stalo přirozeným centrem kosteckého panství a včetně okolních  vsí součástí panství hradu Kost. Zcela nedávno byly ke zpracování poskytnuty archeologické nálezy z hradu a jeho bezprostředního okolí. Jejich část náleží 14. a 15. století. Podle místa jejich nálezu a druhů zastoupených tvarů je možné říci, že rozbité kuchyňské a varné nádobí bylo vyhazováno rovnou z oken ven pod skalní blok hradu. A pro další odpad bylo vybráno místo vně hradu u turnovské brány.

Novověk (16. - 18. století)

Od závěru středověku došlo ve střední Evropě opět k výrazné změně počasí, která ovlivnila  dějiny české kotliny a týkala se přirozeně i Sobotecka. Bylo jí další klimatické optimum. Od závěru 15. století stoupala průměrná roční teplota, a tak v Čechách bylo možné ve velkém a na rozsáhlejších plochách pěstovat teplomilné obilniny, luštěniny, ovoce a zeleninu. Škody způsobené válečnými událostmi první třetiny 15. století byly odstraňovány již během správcovství a královské vlády Jiřího z Poděbrad (1444 - 1471). Celé 16. století je označováno jako zlatý věk českých měst (i venkova). Oteplení ovšem mělo za následek zánik menších vodních zdrojů, a tak v horizontu první třetiny 16. století zanikaly ty vsi, které byly na takových zdrojích závislé. Současně však byly na místech do té doby neúrodných a pro založení lidského sídla nevhodných zakládány nové vesnice.

Pro několik vsí i na Sobotecku je  první písemná zmínka z roku 1542. Tehdy totiž podávala česká šlechta informace o svém současném majetku. Při požáru Malé Strany  a Hradčan v  předcházejícím roce shořely zemské desky - soupisy šlechtického majetku. Z podaných údajů o skutečně drženém majetku byly vytvářeny nové desky zemské. Tyto záznamy zachycovaly i v husitských válkách zaniklé a dosud neobnovené vesnice i vesnice nově založené na dosud neosídlených místech včetně vsí trvale existujících od založení ve 14. století. Během 16. století  byly také stavěny početné rybníky. Důvodem bylo zadržení vody v krajině  a  výnos rybího masa jako významné složky obživy obyvatel.

Na Sobotecku byla nálezem keramiky z průběhu druhé poloviny 16. století ve svahu nad skalním jezírkem potvrzena existence části vsi Dobšice, totiž Meziluží. Bez nálezů, ale z písemných zpráv  jsou známy hospodářské dvory v Samšině (1549) a další nový dvůr (před rokem 1570 zaniklé osady  Všeliby) byl postaven před rokem 1628 ve Všelibech. Stavba hospodářských dvorů signalizuje úbytek obyvatel a snahu vrchnosti o zisk z opuštěných polí ukládáním pracovní povinnosti. Na tvrzi v místě zvaném Betlém mezi Všeliby a Drštěkryjemi sídlili v roce 1415 Mikuláš, Heřman a Peškovec ze Všelib. O sto třicet let později byla tvrz již pustá a v roce 1570 je již  uváděna jako zcela zaniklá.

I Hubojedy zanikly nebo byly značně poškozeny během třicetileté války, v rýze pro vodovod a při obnově rybníka Jordán byly nacházeny početné zlomky nádob z druhé poloviny 16. století a první poloviny 117. století. Tvrz postavená nad tímto rybníkem byla ovšem ještě v roce 1634 obývána a byla údajně v dobrém stavu. Zpráva pochází z doby po smrtí vévody Valdštejna, který Hubojedy ze svého majetku daroval jičínským jezuitům.

I Kdanice jsou vsí založenou až v klimatickém optimu první poloviny 16. století. V místě zvaném „Na žlabích“ byla v hloubce 150 cm nalezena nádoba datovatelná podle popisu  do poloviny 16. století. Písemná zmínka o Spyšové pochází až z roku 1497. V blízkosti vsi sebral při orbě Josef Macoun střepy nádob (zčásti i se zelenou polevou) a zlomky kamnových kachlů z 16. století. Samostatnou osadou patřící k Příchvoji ještě v 17. století byly Zajakury. I Malechovice byly v soupisu majetku přiznány v roce 1542. V jejich blízkosti stála v roce 1648 osada Záhorsko (v místě zvaném   Dovolův kout), po níž zbyl pouze pomístní název a pramen vody, a statek zvaný „Ždánek“, který byl její součástí.

Na katastru Mladějova stála ves Skaříšov uváděná v písemných pramenech v roce 1376 a 1542. Před rokem 1648 zanikla a namísto ní byl nejdéle v roce 1660 postaven hospodářský dvůr. Její blízkost byla nedávno nálezem keramiky zjištěna v okraji dobývacího prostoru pískovny ve Střelči poblíž chatové osady stejného jména. Na severozápadním svahu v okraji Prachovských skal byla založena Střeleč. Podle nálezů cihlově červené keramiky v rýze pro vodovod u západního okraje vsi byla i Střeleč založena v klimatickém optimu 1. poloviny 16. století na místě do té doby  nepříznivém. Totéž platí i pro Zámostí. To bylo založeno nad plošně zaplavovanými pozemky pod okraji skalních bloků na úzkém pásu sprašových návějí před rokem 1542. Tuto dataci potvrzují nálezy keramiky před čp. 8. Na nepříliš příznivém místě byly založeny i Ohařice přiznané k zápisu do desek zemských v roce 1542.  Ves je v otevřené krajině nechráněná od severozápadu a půda v těchto místech je nekvalitní.  Důvodem jejího založení v 16. století bylo nejspíš přelidnění, a tedy hlad po půdě včetně snahy vrchnosti osadit lidmi všechny obdělávatelné pozemky. Stejná situace byla ve Stéblovicích uvedených v soupisu majetku k roku 1542. Osek byl jako zaniklý uveden v listině z roku 1623 a poblíž něho zanikla před rokem 1654 další vesnice zvaná Proseč. I Plhov byl založen na poměrně nepříznivém místě, ale lokace byla úspěšná, protože v jeho blízkosti vznikla osada Mackov. V ní je u rybníka zachováno okrouhlé tvrziště včetně opevnění. Mezi Sobotkou a semtinským dvorem byla v závěru 15. století (před rokem 1497) založena ves Vesec, která má návesní typ zástavby, což je charakteristické  pro dobu před velkou kolonizací Jičínska v polovině 14. století.

Velmi neobvyklý, ale zcela charakteristický název nesla osada založená pře rokem 1569 nad Nebákovským mlýnem - totiž Tři zuby. Byla pojmenována podle tří jednotlivých skalisek tvaru lidských zubů - stoliček trčících ve svahu nad uvedeným mlýnem a  Žehrovkou. Její vodní zdroj  - zaniklý pramen vody  a terénní zásahy jsou patrné v ovocném sadě  východně od nebákovského hrádku. Jakmile skončilo klimatické optimum 16. století, tato ves před rokem 1609 zanikla. Jižně od ní stál v roce 1622 na okraji Rovně hospodářský dvůr.

Během třicetileté války prožívalo Jičínsko dvě zcela odlišná období. Do 25. února roku 1634 bylo chráněno vévodou Valdštejnem. Jeho hospodářské výnosy spotřebovávala vévodova armáda, mocenský prostředek jeho vzestupu a postavení. Po zavraždění vévody bylo jeho  nepoškozené a bohaté území cílem armád obou válčících stran. Země byla nesmírně vydrancována a lidé museli snášet těžké důsledky války. V kraji byla opakovaně švédská vojska, jeden z polních táborů je zachován na místě výrazného dohledu do krajiny mezi Makrvarticemi a Hřmenínem. Údajně z tohoto tábora vyšel oddíl vojáků, který zničil vesnici Křižánky u Libáně. Důsledkem pobytu švédských vojsk na hradech Jičínska ještě rok po uzavření vestfálského míru bylo i rozhodnutí císaře Ferdinanda III. pobořit právě tyto nedobytné hrady. Jeho plán se týkal i Kosti, ale tehdejší majitelka jej ubránila. V blízkosti hradu byl 16. května 1639 zcela zničen hospodářský dvůr Semtiny, postavený zde před rokem 1542. Do tohoto období lze datovat šedohnědou miniaturní nádobku s masivní spodní polovinou výduti zdobenou pod  okrajem dvěma vodorovnými rýhami nalezenou právě ve dvoře. Ten byl ve druhé polovině 17. století obnoven.  Válečné události potvrdil i nález zřícené stěny roubeného domu, který stál v Úzké uličce na místě dnešního domu čp. 198 v Sobotce. Při opravě přízemí tohoto domu  byla odkryta zřícená střena včetně dřevěných trámů. V jednom z nich ulpěla železná dělová koule. Stěna domu překryla kulturní vrstvu s keramikou 2. poloviny 16. století. U majitele čp. 198 je uložena stříbrná mince ražená v roce 1594 za vlády saského kurfiřta Jana Kristiana. Na lícní straně mince vyryl rytec podle pravdy objemnou postavu kurfiřta, k němuž se jen tak tak vešla manželka a syn. Kurfiřt Jan Kristian pil denně velké množství piva a jeho mohutná postava v košili, vestě a kabátci překryla více než polovinu mince. Další mince uložená v jičínské sbírce zobrazuje stejně mohutnou postavu kurfiřta Jana Kristiana v plné zbroji.

Jako finanční hotovost verbíře vojáků byl interpretován mincovní nález z blízkosti hradu Kost.

Celkem 4 659 mincí váhy 3,5 kg z let 1537(!) až 1718 bylo uschováno ve dvou keramických nádobkách.  Byly jimi krejcary a jejich násobky ražené v mincovnách zemí tehdejší habsburské monarchie  a tolar francouzského krále Ludvíka XIV. (1642 - 1715).

Literatura

Nechvíle M. 2001: Středověký nálezový soubor z hrádku Nebákov, okres Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 28, 35 - 48

Ulrychová E. 2003: Doklady finální výroby kamenných broušených nástrojů neolitu Jičínska (horní tok Mrliny a Cidliny). Otázky neolitu a eneolitu. Český Brod – Kounice , 133 – 156

Ulrychová E. 2004: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší 17, 135 - 135

Ulrychová E. – Frána J. – Surman Fr.  2004: Růžicovité spony ze Střelče, okr. Jičín. Sborník „K poctě Vladimíru Podborskému“.  Brno 2004, 347 – 353

Ulrychová E. 2005: Hradiště a výšinné polohy lidu popelnicových polí na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 9, 247 – 287

Ulrychová E. 2005: Raněstředověká hradiště na Jičínsku. Archeologie doby hradištní v Čechách. Plzeň, 203- 255

Ulrychová E. 2006: Osídlení Jičínska v časně slovanském a starohradištním období. Archeologie ve středních Čechách 10, 763 – 775

Ulrychová E. 2006: Archeologické nálezy z hradu Kost (k.ú. Podkost, okres Jičín). Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32, 163 - 176

Ulrychová E. 2006: Štípaná industrie neolitu a eneolitu Jičínska. Otázky neolitu a eneolitu 2006. Hradec Králové, v tisku