Archeologické sbírky malých muzeí okresu Jičín

Archeologické sbírky malých muzeí okresu Jičín.

 

Eva Ulrychová

 

Po nástupu do muzea v Jičíně v dubnu 1990 převzala autorka tohoto příspěvku do péče místní archeologickou a numismatickou sbírku. Postupem času se ukázalo, že v malých městech a v několika obcích na správním území okresu Jičín zůstaly po zániku místních muzeí uloženy mimo jiné i další archeologické a numismatické sbírky. Téměř všechny byly dlouhodobě mimo jakoukoli péči, v lepším případě uložené do krabic či jiných často nevhodných obalů. Po dohodě s místní samosprávou byly tyto darované či ke zpracování a konzervaci zapůjčené či vyžádané sbírky postupně převáženy do muzea v Jičíně a podrobeny laboratornímu ošetření, zpracování a základní evidenci. Žádné menší město či obec již nemělo v úmyslu muzeum obnovit, sbírky využít, prezentovat či o ně dále pečovat. Jedinou výjimku představovalo Fričovo muzeum v Lázních Bělohradu, které ze zdejší archeologické sbírky připravilo část expozice do obnovené budovy místního muzea. Během let 1988 až 2011 byly ke zpracování a laboratornímu ošetření jičínským muzeem převzaty sbírky z obcí Češov a Dětenice, měst Kopidlno, Lázně Bělohrad a Libáň, městysů Miletín a Pecka, města Sobotky, sbírka ze zámku ve Starých Hradech u Libáně a obcí Vřesník a Železnice.

 

  Sbírka Češov

Češovská sbírka byla na požádání v roce 1992 zapůjčena jičínskému muzeu ke kontrole stavu sbírkových předmětů. Po jejím navrácení s předanými podklady byla obec Češov v říjnu 2001 písemně (čj. 471/01 ze dne 29. října 2001) požádána o zápis této sbírky do Centrální evidence sbírek (CES) muzejní povahy. Následně byla dne 26. listopadu 2001 uzavřena dohoda se starostou obce panem Františkem Šoltysem o postoupení sbírky muzeu v Jičíně, jelikož obec se o sbírku nemohla dostatečně starat. Toto předání bylo smluvně zajištěno dne 10. prosince 2001 podpisem obou smluvních stran (čj. 593/2001).

Následovalo převzetí movitých nálezů (č. inv. 1–359) do jičínského muzea a jejich zapsání pod přírůstkovými čísly 1912/2001 až 2195/2001. Celkem se jednalo o 359 předmětů, z toho dva (č. inv. 5 a 60) byly dodatečně nalezeny v archeologické sbírce muzea v Hořicích, kterou zpracoval Jiří Kalferst.¹ Další část nálezů češovské sbírky (č. inv. 360 – 486) byla zpracována v lednu roku 2002 a zapsána pod přírůstkovými čísly 7/2002 až 40/2002. Následovalo zapsání do Centrální evidence sbírek v průběhu roku 2002.

Školní sbírka v Češově vznikla mezi roky 1925 až 1970 převážně z náhodných nálezů předaných obyvateli Češova a okolních obcí, včetně žáků místní školy, řídícímu učiteli Josefu Krejčímu. Ten vedl pečlivou evidenci každého nálezu. Každý předmět byl očíslován a na evidenčním štítku přilepeném na nález či na přivěšené popisce byly uvedeny základní údaje. Po odchodu pana učitele Krejčího ze zdejší školy bylo do sbírky uloženo několik dalších movitých nálezů. Před rokem 1989 ji po částech zpracovali pracovníci archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové.

 

  Sbírka Češov (nálezy z období staršího pravěku).

Nálezy z mladší doby kamenné představují největší a nejhodnotnější část sbírky, a to především rozsáhlým souborem kamenných broušených nástrojů (Ulrychová 2004 a; Šreinová – Šrein – Šťastný – Ulrychová 2007; Ulrychová – Fediuk – Pauliš 2005) lokalizovaných pomístními názvy. Do své diplomové práce vybral mnohé nálezy Jiří Kalferst, který je očísloval a pořídil jejich soupis (Kalferst 1980). Zachoval tím přesnější lokalizační údaje, údaje o datu nálezu i dárci předmětu. Použité nálezy nově očísloval, aby se snížila možnost znehodnocení údajů dosud většinou uváděných na volně přiložených lístcích. Nálezový soubor, tvořený broušenou kamennou industrií z neolitu, pochází z katastrů obcí Češov (naprostá většina), Kozojedy (3 ks), Labouň (5 ks) a Liběšice (28 ks). V mnoha případech (161ks) bohužel není uvedeno místo nálezu, lze však s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že se jedná o okolí vsi Češov či prostor češovské tabule.

Z rozboru nálezů lze se značnou pravděpodobností usuzovat na výskyt neolitických osad (Ulrychová 2001; táž 2015) přímo v intravilánu obce (poblíž čp. 15 – Lachmannova zahrada), u školy a v jejím okolí (zahrady pana Melichárka). Další sídliště se patrně nacházela v polohách označených pomístními traťovými názvy Děseň či V děsni (19 nástrojů), Kravkov (9 ks), Na vrších (14 ks), V silných (11 ks) a Na holi (nejspíš již na katastrálním území Liběšice; 8ks). Polykulturní sídliště (kultura s vypíchanou keramikou, latén, doba římská a hradištní) se nacházelo v místě Valů, tedy fortifikace na vrcholové partii češovské plošiny (Čtverák – Ulrychová 2001; Ulrychová 2005 b; 2014 a; Ulrychová – Šikýřová 2001). S vysokou mírou pravděpodobnosti je možno lokalizovat movité nálezy z místa zvaného Pazderna (neolit, lužická kultura) s nezanedbatelným výskytem broušených nástrojů z pozdní doby kamenné (starší a mladší eneolit; Kalferst – Prostředník 1993).

Mimo broušenou industrii obsahovala sbírka malý soubor silicitových štípaných nástrojů a úštěpů a dva hliněné střepy ze středního eneolitu (č. inv. 359).

  Sbírka Češov (nálezy z období mladšího pravěku).

Nálezy z období mladšího pravěku zpracoval Vít Vokolek (1992; 1994), ale sbírka obsahuje větší množství nelokalizovaných zlomků keramiky kultur popelnicových polí doby bronzové, dále z období pozdního halštatu a starší doby římské. Všechny nálezy pocházejí z katastrálního území Češov.

Po ověření pomístních názvů se podařilo z tohoto období lokalizovat několik nálezových celků a poloh: 1. soubor sídlištní keramiky pozdní doby bronzové (osudí, malá nádobka, cedník, misky; vše ve zlomcích) pocházející z polohy za zahradou pana Lachmana, 2. hroudy mazanice s otisky dřeva z polohy před školou při porážení třešně u Bíškovy sušárny (v obalu byla pouze rozdrcená hlína a prach; nález byl ze sbírky vyřazen), 3. ucho masivní nádoby z doby římské z Liběšic (poloha Pod lesem), které nalezl pan J. Prokeš v roce 1942 a 4. torzo žárového hrobu (*** Ha B) nalezeného v roce 1962 při stavbě kravína, které do sbírky předal pan Kříž (hliněné střepy z velké okřínovité nádoby s lištou a pupkem, okrajový střep z tzv. květináče, atypický hlinitý střep a přepálené lidské kosti; č. inv. 468–486). Při uvedené stavbě bylo velmi pravděpodobně zničeno žárové pohřebiště *** stupně HaB (Ulrychová 2007a), přičemž nález železité lupy rovněž svědčí pro možnou existenci železářské činnosti v blízkém okolí (pouze písemná informace, nálezově nepodpořena).

     Pozdně halštatská keramika pravděpodobně pochází ze známého naleziště U transformátoru, zkoumaného Vítem Vokolkem v rámci záchranného archeologického výzkumu. Keramika z doby římské pochází ze sběru neznámého dárce z prostoru sídliště u čp. 30 v intravilánu obce, kde v roce 1981 provedl záchranný výzkum Jiří Kalferst. Během let 2012 až 2016 se podařilo na základě nálezového inventáře a publikovaných zmínek identifikovat 11 souborů nálezů z doby římské (Ulrychová 2014 web). Dva nálezy zlomků pohárů plaňanského typu pocházejí z blízkosti školy, z nichž je jeden uchován ve sbírce Kopidlno (č. inv. A 137), zatímco ve sbírce Češov chybí. Inventární položky č. inv. 389 až 394 představují zlomky keramiky ze starší doby římské, sebrané v místě výše zmíněného sídliště u domu čp. 30. Další nálezy z doby římské se rovněž nacházejí ve sbírkách v Kopidlně, Jičíně, Hradci Králové a v Národním muzeu v Praze.

  Sbírka Češov (nálezy z doby hradištní, středověku a novověku).

Tato část sbírky zpracovaná Jiřím Siglem obsahovala keramický materiál a soubor kovových předmětů ze slovanského období, které lze datovat do střední (Ulrychová 2008) a mladší doby hradištní (Ulrychová 2010; táž 2016 web).² Ve sbírce jsou tyto nálezy zastoupeny jen okrajově a nelze zcela vyloučit, že byl tento materiál ze sbírky vytříděn se studijním či výstavním záměrem. Mimo keramiku uvedených období obsahuje i bronzovou stříbrem plátovanou náušnici z hrobu zničeného při stavbě silnice Češov – Slavhostice v roce 1924. Ke konzervaci byl v roce 2001 rovněž předán soubor železných předmětů (třmen, podkovy, hroty šípů, kleště) a zajímavé jsou dva dobře zachované hradištní srpy a soubor přeslenů různé datace).³

U převážné většiny vrcholně středověkých i novověkých předmětů schází označení místa nálezu a lze jen předpokládat, že většinou se jedná o nálezy z češovské plošiny (Ulrychová 2001 a; 2005 a; 2006 a; 2006 b) a sousedních katastrů.

 

Sbírka Dětenice

Ve dnech 14. a 16. listopadu 2007 byly při úklidu v zámku Staré Hrady u Libáně nalezeny dvě velké plastové bedny s archeologickými nálezy. Podle přiložených písemností se jednalo o sbírku vytvořenou ve škole v Dětenicích u Libáně. Zpráva pana učitele Františka Vojtíška (správce muzea v Libáni) se zmiňuje o převozu této sbírky do jeho péče před rokem 1967. Po jeho odchodu byla tato sbírka i všechny sbírky muzea v Libáni převezeny do zámku ve Starých Hradech.

Nálezy ze sbírky v Dětenicích byly revidovány dne 19. listopadu 2007 a ze sbírky byly vytříděny nálezy nepocházející z regionu Jičín. Do muzea v České Lípě byly 21. listopadu 2007 předány nálezy z Drábských světniček. Do Opavy pak zpráva o keramickém souboru z pohřebiště Mostkovice – Ohrozim z roku 1941, který byl v říjnu 2008 odeslán do muzea v Prostějově. Jako poslední byly Andreji Lamprechtovi z muzea v Poděbradech osobně předány nálezy z lokalit Košík a Sovolusky v okrese Nymburk.

Dětenická sbírka byla zpracovávána v průběhu zimních měsíců let 2007 až 2008. Identifikováno bylo celkem 219 předmětů, které byly evidovány inventárními čísly archeologické sbírky muzea v Jičíně (č. inv. 13136–13354). Během inventarizace byly průběžně ověřovány traťové názvy míst nálezů a nálezové okolnosti předmětů.

Největší část sbírky tvoří kamenná industrie a zlomky keramických nádob obou v regionu zastoupených neolitických kultur s lineární i vypíchanou keramikou (Bačalky, Libáň – několik poloh, Osenice, Staré Hrady, Střevač, Záhuby a Zliv). Doba bronzová je zastoupena výhradně fragmenty keramiky z lokalit Hřmenín, Libáň (podél Bystřického potoka), Osenice a Zliv, které všechny pocházejí z darů náhodných nálezců z jejich polí a zahrad. Po zpracování sbírky byly sběrem ověřeny lokality Hřmenín (Paličkovo pole), tvrziště Křešice (čp. 1) a místo zaniklé vsi Lopuč u osady Kozodírky v k.ú. Libáň (Ulrychová

 

  Sbírka Kopidlno

Tato sbírka byla do muzea v Jičíně převedena v únoru 2001. Důvodem byl především havarijní stav budovy muzea v Kopidlně (objekt je zapsán v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek). Archeologická sbírka nebyla (na rozdíl od rovněž převáděné sbírky numismatické či etnologické) poškozena vodou či krádežemi. Fyzická revize předmětů proběhla od 22. října do 12. listopadu 2001 porovnáváním skutečně nalezených předmětů s evidenční knihou muzea. Všem archeologickým artefaktům (celkem 1308 kusů) byla přidělena nová přírůstková čísla 1551/2001 až 1877/2001 a sbírka (archeologická i numismatická) byla 8. února 2002 zapsána do Centrální evidence sbírek. Železné předměty byly předány k laboratornímu ošetření. Pokud byly v popiskách k nálezům zachovány pomístní názvy, byly přímo ověřovány v Kopidlně a jeho okolí.

Sbírka byla vytvářena od začátku 20. století. Mnohé předměty zachránil a do sbírky věnoval traťmist Jaroslav Hammerbauer, který dohlížel na stavbu železniční trati Jičín – Kopidlno ve 30. letech 20. století. Cenné nálezy vyzvedl zejména ze zastávek Jičíněves, Bartoušov, Pševes a Kopidlno. Majitelem pole byl rovněž přivolán k objevenému eneolitickému hrobu (okruh kultury se šňůrovou keramikou) v Dětenicích v roce 1942 a do sbírky z něho uložil kostěnou jehlici (bez měděného ouška), kostěnou pasovou záponu (Moucha 1958) a kamenný sekeromlat. Ten se bohužel nedochoval, ale jeho foto je na staré evidenční kartě. Početný soubor nálezů z meliorací na výrazně zvodněných polohách jižně od Budčevsi zachránil v letech 1935 až 1938 řídící učitel školy v tomto místě Bohuslav Haken (neolit – broušená a štípaná industrie – Ulrychová 2004 a, bronzové spirály, hřivny a hladké kruhy únětické kultury, bronzové jehlice, bronzový náramek a kruh – latén C, spony ze starší doby římské a další).

Ze slovanských kostrových hrobů narušených v roce 1834 v lese Perno (jižně od Budčevsi) při stavbě silnice Kopidlno – Poděbrady jsou zachovány čtyři bronzové záušnice (průměr 30 až 67 mm). Z kostrového pohřebiště u kostela v Drahorazi se ve sbírce nachází kostěný hřeben, bronzová záušnice a keramika z průběhu 11. století. Odtud pocházejí i dva dobře zachované světlehnědé koflíky s ouškem tzv. velimského typu. Nelokalizované jsou bohužel bronzové předměty únětické kultury (sekery, náramek borotického typu) a několik typických koflíků a dalších nádob této kultury. Spolu se dvěma bronzovými náramky z mladší fáze únětické kultury by uvedené bronzy mohly pocházet z meliorací polí jižně od vsi Budčeves. Rovněž nelokalizované jsou bohužel zlomky keramiky ze starší doby římské.

Početný je soubor osmnácti celých a většího množství fragmentů keramických nádob z mladší a pozdní doby bronzové ze zaniklého pohřebiště lužické kultury v Kopidlně (pole Františka Vyčítala; 1910; Vokolek 1999).

Další významné nálezy pocházejí ze Slavhostic (Ulrychová 2002; 2004 c), kde na svých polích a při různých úpravách pozemků a cest sbíral pravěké i středověké artefakty Rudolf Hrdý. Lokalizace, ke které významně přispěl jeho vnuk, byla bohužel ztížena přečíslováním zdejších pozemků s novými parcelními čísly. Mezi nejcennější nálezy *** sbírky patří bronzová dýka s rozlomenou čepelí, rukojeť další díky (objevené před rokem 1948), bronzy únětické kultury a keramika z neolitu i z doby římské. Ze Slavhostic pochází i jediný zlomek terry sigillaty severoafrického původu, který byl bohužel nalezen bez jakéhokoli označení v sáčku mimo vlastní sbírku. Publikovaný zlomek nádoby (Sakař 1956) byl ověřen, popsán novým inventárním číslem a byl ve kvalitním obalu zařazen zpět do sbírky.

Při stavbě železniční přípojky z Češova k cukrovaru v Kopidlně v letech 1923 až 1925 a při úpravách kolejiště byly na k.ú. Kopidlna nalezeny šedohnědé hrnce a jejich části zdobené vodorovnými liniemi a jednoduchými vlnicemi z mladší doby hradištní (Ulrychová 2006 a; 2006 b). Další hradištní keramika 11. až 12. století bohužel postrádá lokalizační údaje. V ploše kolejiště trati směrem k Jičínu od dnešní budovy nádraží bylo postupně zničeno řadové kostrové pohřebiště z uvedeného období. Rovněž na tomto místě, zvaném Stínadla, byl objeven soubor železných nožů, hrotů šípů, torza kopí, ostruh, přezky, částí koňských postrojů apod. Soubor mladších středověkých železných předmětů (sekery, podkovy, zámky, klíče) byl objeven v roce 1942 při opravách Čejkova rybníku u Dětenic.

 

  Sbírka Lázně Bělohrad

Tato sbírka byla do muzea v Jičíně převedena v situaci, kdy havarijní stav muzejní budovy tohoto lázeňského města vylučoval uložení jakýchkoli předmětů. Stalo se tak v roce 1988, kdy byly fyzicky nalezené předměty pouze sepsány do sešitu s dostupnými údaji a nálezovými okolnostmi. Současně byla převedena i sbírka numismatická, i když v péči kulturního centra tohoto města byly po kontrole ponechány denárové, grošové a tolarové ražby. Tuto část sbírky zpracoval na začátku 20. století numismatik Josef Smolík, přítel investorů stavby bělohradského muzea bratří Fričů.

V jičínském muzeu byla archeologická sbírka zpracována jako první z později převedených sbírek v roce 1991. Celkem obsahovala 559 movitých předmětů, kterým byla přidělena inventární čísla 3608 až 4142. Do Centrální evidence sbírek byla sbírka zapsána až v roce 2002, ale již v roce 1994 byl do opravené budovy muzeu v Lázních Bělohradu,a to do stálé expozice, instalován výběr z archeologických nálezů z uvedené sbírky.

O zachovávání movitých archeologických nálezů a vytvoření muzejních sbírek se velmi zasloužil pan Alois Hoch, od roku 1901 místní učitel a později ředitel místní školy. Rok poté byl i ředitelem muzea, na jehož stavbě i vzniku tehdejší expozice a dalších muzejních aktivit intenzivně spolupracoval s Antonínem Fričem (až do roku 1924). Jako jediná archeologická sbírka z Jičínska byla tato publikována soupisem a kresbou nálezů v roce 1995 (Ulrychová – Prostředník 1995).

Současná expozice v místním muzeu obsahuje výběr nálezů datovaných do neolitu (Kalferst 1980), eneolitu (Kalferst – Prostředník 1993), mladší a pozdní doby bronzové, laténského období a od mladší doby hradištní až do novověku. Pokud byly u nálezů zachovány informace o nálezových okolnostech, byly prověřovány u pamětníků či na městském úřadu.

Nejcennějšími nálezy je soubor bronzových náramků z Mlázovic, drobné bronzy kultury lužické a spony laténského období (LT B–C). Pozoruhodný je rovněž soubor deseti kamenných hracích kostek z vrcholného středověku. Ve sbírce jsou dále středověká a raně novověká železa (sekery, podkovy, přezka apod.). Největším keramickým souborem jsou zlomky středověkých nádob, kahan a kamnové kachle z polohy Koštofrank. Protože ve městě jsou tyto polohy dvě, je k tomuto souboru připsán lokalizační údaj „zahrada pana učitele Sehnala“, kterou býval pozemek za hostincem čp. 1 nedaleko kostela již na katastru Dolní Nová Ves. Zde byl v roce 1939 až 1941 stavěn velký obytný dům, odtud pocházejí rovněž pravěké nálezy.

Mladohradištní keramika byla do sbírky předávána z Hradišťka u Žeretic (Ulrychová 2010; táž 2016 web). Katastr je polykulturní lokalitou se slovanským hradištěm z 9. až 10. století a tvrzištěm u kostela (Ulrychová 2014 a). Menší soubor keramiky ze 13. století byl postupně vytvořen z darů sesbíraných v poloze Hrádek (hrad) u Šárovcovy Lhoty (Ulrychová 2016). Různorodost míst nálezů odpovídá navštěvovaným archeologickým lokalitám a cílům výletů (Pecka, Prachovské skály, Měník, Sobčice, Železnice, Brtev, Lanžov atd.), které konali především místní učitelé, ale i další osoby. Pod č. inv. 3798 je zapsán bílý střep s modrou polevou, který nese proškrabovaný nápis "Venezia, il ponte di Rialto", darovaný do sbírky panem Kellerem v roce 1939. Objemný soubor mladohradištní keramiky tvoří okraje a části výduti hrnců, které v roce 1909 nasbíral z orbou ničeného pohřebiště v Lanžově pan učitel František Sehnal. Toto keramické zboží je nápadně podobné s keramikou z pohřebiště na hradišti Hrádky v Prachovských skalách (k.ú. Zámostí).

Poslední inventární číslo bylo přiděleno kostrovému hrobu starší ženy únětické kultury, který byl objeven na severním okraji Hradišťské ulice v Ostroměři (Vokolek 1999) nedaleko od jižního valu slovanského hradiště. Nález byl i se skřínkou, ve které byla kostra uzavřena a tím zachována, předán do depozitáře antropologického oddělení Národního muzea v Horních Počernicích (Praha 9).

 

Sbírka Libáň

Úplný soupis nálezů této sbírky byl proveden již před jejím předáním do muzea v Jičíně 18. července 2000. K převedení této sbírky zaniklého libáňského muzea došlo rovněž proto, že sbírka byla velmi nedbale uložena v jediné místnosti Obecního úřadu Libáň poté, co byla odvezena ze zámku ve Starých Hradech u Libáně (obec Staré Hrady se oddělila od města Libáň; Ulrychová 2001 b). Převoz proběhl po zániku muzea v Libáni a smrti správce sbírky pana učitele Václava Vojtíška, který zemřel bez pokračovatele. Tomuto muži patří dík za pečlivě vedenou evidenci všech předmětů i jejich nálezových okolností ve sbírce, která byla v roce 2002 zapsána do Centrální evidence sbírek.

Ze sbírkových předmětů a další dokumentace či leteckých snímků byla navržena, a v roce 2001 až 2002 realizována, výstava dokumentující pravěké a středověké osídlení Libáňska jako první část obnovené muzejní expozice. Další práce na obnovení expoziční části muzea nepokračovaly, výstava byla demontována a předměty odvezeny zpět do muzea v Jičíně. Zároveň byly se starostou města řešeny ztráty cenných předmětů zapůjčených k vědeckému využití (tři bronzové náramky; laténský s pečetítkovými konci, s vývalky a tordovaný). Na Městském úřadu v Libáni se v únoru 2002 našly pouze tři fotografie uvedených předmětů. Ověřením u vypůjčitelů bylo potvrzeno, že všechny tři náramky byly řádně vráceny do rukou tehdejšího starosty města. V červenci 2000 bylo kresebně dokumentováno devět fragmentů misky na nožce ze staršího období kultury s lineární keramikou z významného sídliště pod továrnou Plastimat 4, které získal Václav Vojtíšek v roce 1959, tedy ještě před záchranným archeologickým výzkumem Václava Mouchy v roce 1968 (Ulrychová 2000). Tyto nálezy již rok poté nebyly nalezeny, a tak bylo přistoupeno k jednání o převedení sbírky do muzea v Jičíně. To se konečně podařilo v lednu roku 2002 poté, kdy město Libáň sice obdrželo podklady pro zápis této sbírky do Centrální evidence sbírek, ale neučinilo tak. Nabídka zpracování sbírky a odstranění zjištěných závad nakonec vedla k převedení sbírky do jičínského muzea, přičemž dohoda o převedení byla oběma stranami podepsána v březnu roku 2002. Přesto se město Libáň na jednání o péči o tuto sbírku nadále považovalo za jejího vlastníka. Dva ze tří bronzových náramků, ani devět zlomků starolineární misky na nožce se nepodařilo dohledat, ale ve stole u pana starosty byly nalezeny výřezy ze švartny z lokality Zliv-hájenka z mladší doby železné (latén).

Sbírka byla ve velmi špatném stavu. Nálezy nebyly umyty, železné předměty nebyly konzervovány a bylo nutno odstranit staré popisky z jejich povrchu. Z tohoto důvodu byla minimálně využívána a pouze některé soubory kamenné industrie využil pro svou diplomovou práci Jiří Kalferst (1980).

Pás osídlení starší fáze kultury s lineární keramikou byl potvrzen při záchranných akcích a výzkumech na levobřeží Bystřického (Libáňského) potoka (Ulrychová 2005 d), a sice od jižního okraje katastru Staré Hrady u Libáně až do areálu zaniklého zemědělského družstva ve Zlivi (Ulrychová 2005 c). Jedná se o lokalitu Plastimat – nový závod a cukrovar, později drožďárna. Z těchto míst pocházejí doklady přítomnosti většiny kultur staršího i mladšího pravěku a raného středověku, které jsou zastoupené v jihozápadní polovině správního území okresu Jičín (Ulrychová 2008; 2015). Václav Vojtíšek zde sledoval všechny stavební zásahy a téměř vždy přinesl z místa budoucího výzkumu do sbírky nějaké movité archeologické nálezy. Sbírka přirozeně obsahuje kamennou broušenou i štípanou industrii neolitu (Ulrychová 2004 a) a téměř tisíc zlomků mladohradištních nádob z tzv. „Mazáčkova pole v Křešicích“ (severně od čp. 1 – tvrziště a čp. 62 k Libáňskému potoku; Ulrychová 2004 d; 2006 a; 2006 b; 2010; 2014 a, 2016 web). Zde 28. srpna 1941 provedl pan učitel Václav Vojtíšek výkop několika (údajně sedmi) kulturních jam, kde získal tento keramický materiál, který byl značně slídnatý. Další drobné výkopy byly opakovaně provedeny v areálu družstva ve Zlivi, byly zachyceny mimo jiné i nálezy z doby římské (Ulrychová 2014 web).

Nálezy pocházejí přirozeně i ze sousedních katastrů Libáně. V Bystřici byl v roce 1968 objeven laténský hrob muže se železným mečem, kopím, třemi kroužky a hladkým bronzovým náramkem. Z meče je zachována i rukojeť se zbytky dřeva a na pochvě otisky tkaniny. Hrobová výbava je součástí stálé expozice jičínského muzea.

 

  Sbírka Miletín

V roce 1999 byla do muzea v Jičíně převezena počtem nálezů nejmenší z prezentovaných archeologických sbírek. Důvodem byla oprava rodného domu Karla Jaromíra Erbena, kde byly mimo jiné uloženy i archeologické a numismatické nálezy. V roce 2001 byly městysu Miletín osobně předány podklady k zápisu této již zpracované sbírky do Centrální evidence sbírek, ale obec toto neučinila. Následně byla 8. března 2010 Obecnímu úřadu zaslána žádost o převedení celkem 54 kusů movitých archeologických nálezů muzeu v Jičíně, které je schopno nálezům zajistit řádnou péči. Sbírka potom zůstala uložena v jičínském muzeu, podobně jako sbírka mincí a papírových platidel.

Nejvýznamnější částí této sbírky jsou kamnové komorové kachle objevené Zdeňkem Smetánkou v blízkosti miletínského kostela Zvěstování Panny Marie. Jsou mezi nimi zlomky čelních vyhřívacích stěn a nároží komorových kachlů (celkem 6 ks) datovaných do 1. poloviny 16. století. Plastická výzdoba zlomků nese geometrický vzor kosodélníků, motivy květin, srdce a sv. Jiří na koni. Soubor kachlů doplňují zlomky režné i glazované keramiky rovněž z průběhu 16. století. Ve výkopu pro vodovod byly dále zachyceny tři zlomky dvou renesančních komorových kachlů, které nesou figury labutě a orlice. Další nálezové okolnosti bohužel nejsou zachovány. Mezi železnými předměty této sbírky jsou čtyři novověké podkovy a rovněž novověký třmen se širokým stupátkem. Ve sbírce jsou dále zlomky zvířecích kostí – kloubní hlavice kosti mamuta, zuby prasete domácího, koně a dalších zvířat (celkem 12 ks), zlomky kostí tura domácího a čtyři kosti ptačí. Mezi nálezy ještě nutno uvést celkem 5 lidských kostí, které pravděpodobně pocházejí z narušených hrobů zaniklého hřbitova kolem kostela. Do sbírky byly zapsány i dva kamenné nástroje z neolitu, předané ze sbírky muzea v Rychnově nad Kněžnou (Böhm 1931, 64). Ty byly nalezeny v miletínských lesích lesním jménem Kným, který je před rokem 1939 daroval do rychnovského muzea. Jeden z nástrojů je kopytovitý klín kultury s vypíchanou keramikou o délce 247 mm a druhým je plochý eneolitický nástroj o délce 149 mm.

 

  Sbírka Pecka

Menší kolekce movitých archeologických nálezů je součástí inventáře hradu Pecka u Nové Paky. Většinu nálezů shromáždil místní pan učitel Josef Poselt. Podle ústní informace jeho dcery a po předložení obrazové dokumentace nálezů je jisté, že spolu s několika dalšími učiteli provedl několik výkopů na hradišti Vala u Kalu, při kterých nalezli i několik bronzových kování opasku nákončí. Sbírku ke zpracování zapůjčil v říjnu roku 1998 tehdejší kastelán hradu Pecka Jiří Červenka. Následujícího měsíce po zpracování byla sbírka vrácena s tím, že jako součást inventáře hradu je již evidovaná. Na jaře v roce 1999 byla na hradě obnovena expozice a k archeologickým nálezům byly zhotoveny popisky. Tři roky poté byla expozice archeologických nálezů doplněna dalšími předměty z depozitáře.

Nejpočetnějšími nálezy jsou i v této sbírce broušené kamenné nástroje – celkem 15 kusů. Většina z nich byla vyrobena z amfibolového rohovce (nejspíš lokalita Jistebsko) a patří kultuře s vypíchanou keramikou (plochá sekera, kopytovitý klín, klín s otvorem). Další plochý nástroj je eneolitický. Drobný šedý klín o délce 94 mm vykopal František Brendl v Chloumku pod Kumburkem (k.ú. Zboží, okr. Jičín) nejpozději v roce 1954. Zbylých deset sbírkových předmětů představují zlomky seker, větších klínů s otvorem a drobný plochý klínek. V souboru jsou i dvě hladítka a dvě (?) kamenná závaží.

Chronologicky nejstarší keramikou je hrnec červenohnědé barvy a výšky 140 mm publikovaný Rudolfem Turkem (1963). Údajně byl nalezen na hradišti Vala u Kalu a nejspíš souvisí se žárovými hroby objevenými na začátku 20. století na tomto hradišti. Další zlomky nádob ze starší doby hradištní jsou zdobené hřebenovou vlnicí a vzhledově i technologicky odpovídají nálezům ze sídliště objeveného ve Vřesníku (viz níže). Další nádoby, jejich části a jednotlivé střepy pocházejí z 15. až 17. století. Technologicky i vizuálně je výrazné tzv. novopacké zboží červené barvy, tenkostěnné a kvalitně vypálené. Je to nejrozšířenější regionální keramika vyráběná z červených novopackých jílů od závěru 15. do poloviny 16. století. Další režné nádoby lze datovat do průběhu 15. století (hrnky, džbán, poklice – dvě se značkou). Ze železných předmětů jsou ve sbírce zastoupeny podkovy, ostruhy, třmen, klíče s kosodélným očkem rukojeti, nože, neúplný palcát, šipky z kuše a ploché hroty šípů. Ve sbírce jsou rovněž uloženy zlomky skleněných okenních terčíků několika odstínů a terčíků se zlomky olověné objímky.

Velkou část sbírky tvoří zlomky komorových kachlů 15. a 16. století. Plastické reliéfy na zlomcích čelních vyhřívacích stěn nesou hlavy mužů (starozákonní proroci), interiér domu (Klanění tří králů ?), hostince (hráči v kostky ?), figury lva, kohouta (erbovní znamení pana Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic), sv. Jiří na koni, rostlinné motivy (vinná réva aj.), geometrické vzory – kosodélníky a gotická žebra, písmena (nejvíce tři).

 

  Sbírka Sobotka

Před každými obecními volbami se ve volebním programu jednoho z kandidátů na starostu Sobotky pravidelně objevovalo obnovení místního muzea. O muzejní sbírky nikdo nepečoval a bez zpracování byly badatelsky nepřístupné. Proto byla archeologická a numismatická sbírka převedena do muzea v Jičíně a během ledna a února roku 2000 ve dvou částech zpracována do druhého stupě evidence. K evidenci a identifikaci jednotlivých movitých nálezů byla k dispozici přírůstková kniha zaniklého muzea. Celkem bylo evidováno 1304 předmětů, které jsou dnes uloženy ve sbírce jičínského muzea pod přírůstkovými čísly 210/1990 až 335/1990, 2228 až 2275/1993 a pod inventárními čísly 4950 až 6206. Na inventární karty byla (podobně jako ve všech předchozích případech) opsána všechna předchozí čísla, protože některá již byla využita při publikaci konkrétních nálezů. Rovněž i tato sbírka byla v roce 2002 zapsána do Centrální evidence sbírek.

Největší soubor nálezů pochází z archeologických výkopů učitele Josefa Severy z poloviny 20. let 20. století na vrcholně středověkém hradu nad Nebákovským mlýnem a rybníkem (Hrádek Nebákov, k.ú. Roveň, okr. Jičín; Nechvíle 2001; Ulrychová 2014 a). Na skalním ostrohu získal z plochy hradu objemnou kolekci keramiky a želez z průběhu 13. století, kdy byl objekt založen (Ulrychová 2016). Mladší nálezy patří až do 15. století, tedy do doby, kdy hrad již nebyl funkční. Další část nálezů a terénní deník získal z jeho rodinné pozůstalosti Martin Nechvíle. Další a větší soubor keramiky pochází z ostrožného hradiště Poráň (k.ú. Vesec u Sobotky, okr. Jičín). I zde na tomto opevněném ostrohu byl proveden zjišťovací výzkum, který dokumentoval polykulturní lokalitu osídlenou před založením slovanského hradiště i po jeho zániku (Ulrychová 2005 a). Nalezeny zde byly kamenné nástroje (Kalferst 1980; Ulrychová 2004 a; Ulrychová – Fediuk – Pauliš 2005) a hliněné střepy z neolitického období, keramika z pozdní doby bronzové (Ulrychová 2005 b) a celé starší doby železné, nejstarší prokazatelně slovanská keramika a osídlení od starší doby hradištní až do vrcholného středověku (Ulrychová 2006 a; táž 2006 b; táž 2008; táž 2010). Na tzv. Velké Poráni byla založena později zaniklá ves Vrbice (Ulrychová 2004 d; táž 2016 web). Pravěké nálezy ze Sobotky a jejího nejbližšího okolí dokládají sídelní aktivity obou kultur neolitu (kultura s lineární a vypíchanou keramikou; Kalferst 1980) a osídlení z mladší a pozdní doby bronzové (např. bronzové sekery).

Mladohradištní osada byla opakovanými nálezy sídlištních objektů lokalizována do blízkosti Čálovického potoka v místech dnešního vlakového nádraží a jeho blízkého okolí (Ulrychová 2007 b). Nejstarší nálezy z tohoto prostoru je možno datovat do 2. poloviny 10. století (Ulrychová 2006 a; táž 2006 b).

Z intravilánu Sobotky pocházejí jednotlivé nálezy středověké a raně novověké keramiky (misky, kahánek, džbán) a zlomky kamnových kachlů nejčastěji z 1. poloviny 16. století. Železné předměty zastupují hroty šípů a kuší, hřebíky, klíče, petlice a další kování dveří, podkovy, závěsný hák na kotel či nože apod.

Z blízkých vsí (Rytířova Lhota, Příchvoj, Rakov, Hubojedy, Libošovice, Hřmenín, Kdanice a další) pocházejí nástroje i zlomky nádob ze staršího i mladšího období pravěku (Kalferst – Prostředník 1993) a od mladší doby hradištní až do současnosti. Na základě stávajícího poznání je zřejmé, že krajina Sobotecka byla intenzivně osídlena od začátku neolitu, následně v mladší a pozdní době bronzové (Ulrychová 2007a) a od závěru 6. století až do současnosti.

 

  Sbírka Staré Hrady

Sbírka byla vytvořena z nálezů obsažených v zásypech gotické části zámku ve Starých Hradech u Libáně. Vyklízení sklepů nejstarší části zámku bylo v letech 1975 až 1977 počátkem obnovy a oprav celého areálu. Nálezy byly postupně zpracovávány v zimě 1976 a 1977 a následně mezi lety 1979 a 1980, kdy do ní přibyly další nálezy (Ulrychová 1984; 1991) z interiéru i exteriéru zámku (dvůr čp. 20; výkopy pro kabely nízkého napětí na zámku) postaveného mezi lety 1567 až 1573. Sbírka byla uložena přímo na zámku, který byl depozitářem Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově, a to až do doby jeho prodeje v roce 2009 obcí Staré Hrady do soukromých rukou. Menší expozice ze sbírkových nálezů byla vytvořena přímo na zámku jako součást prohlídkového okruhu. V roce 2002 byla zbylá část sbírky převezena do muzea v Jičíně a zapsána pod přírůstkovými čísly 67–90/2002. Ihned následoval zápis sbírky do Centrální evidence sbírek. Vystavené předměty (celé nádoby a jejich zlomky, kamnové kachle a části jejich čelních vyhřívacích stěn, zlomky renesančního stolního skla) byly odvezeny do muzea v Jičíně v roce 2009, kdy zámek přešel do soukromých rukou a přestal být velmi významným kulturním centrem východní části středních Čech (Penc – Holman 2007).

Sbírka obsahuje převážně keramiku, zlomky kamnových kachlů, skla a drobné železné předměty. Nejstaršími keramickými nálezy jsou početné zlomky šedohnědých hrncovitých nádob zdobených jednoduchou mělkou vodorovnou rýhou či nízkou vlnicí, část poklice a zlomky velké tuhové zásobnice. Tento soubor byl získán z rýhy pro vodovodní přípojku vedenou dvorem čp. 20, který přiléhá k zámeckým budovám. Nález nejméně o jedno století předchází první písemné zmínce o panském sídle na tomto místě z roku 1340 (k objektu např. Fišera 2005). Další nálezy keramických nádob (šedé zakuřované, světlé červeně malované, červeného novopackého zboží) lze datovat do průběhu 14. až 16. století, tedy do doby stavby zámku, kdy byla původně dvoupodlažní a tříprostorová gotická tvrz pánů z Pardubic začleněna do nově stavěného čtyřkřídlého renesančního zámku rodu Pruskovských z Pruskova (tehdy došlo k zasypání gotických sklepů). Ze zlomků kamnových kachlů (Pavlík 2006 a; 2006 b) se podařilo slepit celou čelní vyhřívací stěnu s motivem Klanění tří králů. Dalšími určitelnými motivy na čelních vyhřívacích stěnách jsou Adam a Eva, proroci, sv. Jiří, hráči vrchcábů, bajka o lišce a vráně, husitští bojovníci, muž a žena v renesančních baretech, vinná réva a běžné geometrické motivy.

Další část sbírky obsahuje glazovanou keramiku a zlomky v regionu obvyklých nádob s výzdobou glazury a plastickými nálepy (džbány, mísy, velká rozmanitost dekoru zejména u talířů, pánve). V souboru se nachází i torzo měděného talíře, hliněný kahánek, zlomky stolního skla a zlomky skleněných okenních terčíků.

 

Sbírka Vřesník

Tato menší archeologická sbírka byla do roku 1995 uložena v budově Obecního úřadu ve Vřesníku. Sbírku vytvořil ze svých sběrů a darů místní občan Josef Kulhánek, autor přehledu historie této obce (Kulhánek 1980). V roce 1995 umožnil starosta obce Bohuslav Lánský sbírku prohlédnout a vytřídit z ní nearcheologické movité předměty. Ty archeologické byly opět uloženy v chronologickém uspořádání do plochých pultových vitrín. O čtyři roky později byly pro výstavu v jičínském muzeu vypůjčeny nálezy z hradiště Vala u Kalu (Kalferst – Profantová 1999; Ulrychová 1999) a z Vřesníku, přičemž už v této době bylo jednáno o možnosti převedení celé sbírky do muzea v Jičíně. Výsledkem jednání byla domluva o desetileté zápůjčce a nakonec byla celá sbírka dohodou čj. 595/2001 ze 7. ledna 2001 převedena do muzea v Jičíně s tím, že v budově obecního úřadu ve Vřesníku bude z nálezů instalována výstava. Sbírka byla zpracována do prvního stupně evidence (přírůstková čísla 1476/2001 až 1550/2001 (celkem 523 ks), aby v roce 2002 následovalo zapsání do Centrální evidence sbírek. Železné předměty byly ihned předány k laboratornímu ošetření a konzervaci.

Dne 2. července 1999 doplnil Jiří Zeman z Prehistorického ústavu Univerzity Karlovy v Praze (Ústav pro archeologii) údaje k nálezům ze sídliště ve Vřesníku, které pocházejí ze záchranného archeologického výzkumu provedeného v blízkosti nově budovaného objektu teletníku (dnes pily).⁵ Nechal též rekonstruovat i části nádob ze sbírky Josefa Kulhánka, který je sesbíral na místě stavby během zemních prací. Rok před výzkumem (1958) byl na místě Rudolf Turek, který zajistil část nálezů z již narušených objektů a ověřil i starší nálezy v uvedené sbírce. V době příchodu Jiřího Zemana a Miroslava Buchvaldka v červenci 1959 nebylo již na místě stavby nic nalezeno, a proto záchranný výzkum proběhl západně od ní (Buchvaldek – Zeman 1967). Vzhledem k velikosti rekonstruovaných částí zdobených hrncovitých nádob ze starší doby hradištní, které jsou shodné s nálezy ze záchranného výzkumu, je pravděpodobně, že pocházejí z narušených a zlikvidovaných sídlištních objektů. Další místa nálezů z Vřesníku byla identifikována panem starostou Bohuslavem Lánským.

Sbírka je neobyčejně cenná z několika důvodů. Nálezy z mladší doby kamenné potvrzují osídlení vysloveně výšinných poloh Jičínska, jak bylo již pozorováno i jinde (např. v Prachovských skalách). Nálezy keramiky a částí nádob datovaných do raného 8. století jsou v regionu ojedinělé a sídliště ve Vřesníku je jediným plošně zkoumaným sídlištěm z tohoto období.  

Celkem 17 kusů štípané a broušené neolitické industrie pochází ze sídliště narušeného těžbou písku západně od vsi Vřesník. Z neolitu je pravděpodobně i těrka ze šedého kamene s hrubými bílými zrny s výrazně sníženou střední částí. Pozoruhodný je i neúplný kamenný sekeromlat s kolmým ostřím kultury nálevkovitých pohárů. Nástroj se rozlomil v místě otvoru, ostré lomy byly obroušeny a do takto upraveného torza s částí otvoru byl vyvrtán další otvor.

Další štípané nástroje pocházejí z různých míst Vřesníku, jeden je lokalizován do polohy Podháj. Bez lokalizace jsou ve sbírce čepele a další kusy industrie šedé, čokoládové, smetanově šedé, mléčně bílé a světlešedé barvy (celkem 22 kusů). Další soubor nálezů pochází z hradiště Vala nad Kalem (k.ú. Kal a Vřesník). Jedná se o zlomky hrnců, zásobnic, amfor, koflíků, misek hrubšího hnědého střepu nebo šedého na povrchu vyhlazeného tenkostěnného zboží. Výzdoba je jen na menší části souboru a jde o plastické pupíky, nehtovité vrypy, vodorovné rýhy či o plošné prstování. Většina nálezů je popsána jako Valy, část je však bez popisu, avšak je velmi pravděpodobné, že všechny pocházejí z uvedeného hradiště. V souboru bylo uloženo i pět hrud mazanice šedé a cihlově červené barvy s početnými stopami a otisky vegetace.

Z hradiště Valy pochází i zlomky keramických nádob zdobené hřebenovou vlnicí a rýhami často velmi zběžného až nedbalého provedení. Jiné než hrncovité tvary nebyly zachyceny a několik zčásti rekonstruovaných nádob celý soubor datuje do starší doby hradištní. Osídlení hradiště bylo podle autorů záchranného výzkumu ve Vřesníku asi o půl století mladší než na sídlišti ve Vřesníku. Uvnitř spodní části šedohnědého hrnce byly uloženy zuhelnatělé obilky ječmene obecného a bobu koňského, přičemž nález je možno datovat do laténského nebo hradištního období.

Další soubor starohradištní keramiky pochází z již uvedeného sídliště objeveného před stavbou kravína v roce 1958. Tvoří jej zlomky okrajů hrncovitých nádob. Jeden s označením "vodovod Plecháčových 1963" (dnes čp. 23) a další u čp. 24 i čp. 25 určují přibližný rozsah osídlené plochy. Na podstavách nádob je patrný důlek po usazení vytočené nádoby na podložku kruhu před obtočením okraje.

Zaniklou vesnici Bělušice severně od Vřesníku se stejnojmenným hradem datuje zlomek nádoby ze 13. století. Dalších osm okrajů různých odstínů hnědé a šedé barvy je zdobeno radýlkem, chybí však jejich lokalizace. Mladší je keramika světlehnědé barvy s červenou malbou, zlomky okrajů nádob s okružím, zlomky zakuřované keramiky zdobené motivem rybí kosti, soubor úchytek poklic a zlomky červené novopacké keramiky závěru 15. a 1. poloviny 16. století pocházející z několika míst ve Vřesníku. Jedna podstava nádoby tohoto velmi kvalitního novopackého zboží nese značku v podobě dvou zkřížených břeven v kruhu. Zlomky kachlů pocházejí z Vřesníku a z hradu Pecka (okřídlený kůň, geometrická výzdoba kosodélným křížením plastických linií). Ze dvaceti dvou přeslenů z hlíny, skla a vápnitého kamene jich šestnáct pochází z Vřesníku. Nedatovaný je šedodozelený kamenný závěsek ve tvaru srpku s otvorem z hradiště Valy (neolit ?). Silně zkorodované byly všechny železné předměty: podkova, nůž, hroty šípů, rolnička, ševcovské kladívko a další předměty. Neurčena zůstává část pánevní kosti velkého zvířete, bez místa nálezů jsou hrouda železné a vápenité strusky.

Z uvedených nálezů byla v roce 2000 ke sjezdu rodáků obce Vřesník připravena výstava s komentovanou prohlídkou pro návštěvníky, následně se nálezy opětovně vrátily do muzea v Jičíně.

 

  Sbírka Železnice

Při postupných opravách muzejní budovy v městečku Železnice v 80. letech 20. století požádal tehdejší správce Ladislav Ziebiker o zpracování sbírky archeologických nálezů, které byly evidovány pouze v přírůstkové knize tohoto muzea. Zpracování nálezů této sbírky do druhého stupně evidence probíhala od léta roku 1986 a byla ukončena v následujícím roce. Následně byl připravován návrh menší expozice o pravěkém a středověkém osídlení mikroregionu Železnice, k jejíž realizaci z mnoha důvodů doposud nedošlo.

V roce 2001 bylo s obcí Železnice jednáno o zápisu sbírky do Centrální evidence sbírek. Přes dodané podklady tak obec neučinila a sbírka byla dohodou převedena ke zpracování do muzea v Jičíně. Po zpracování sbírky a konzervaci železných předmětů byly nálezy uloženy do nových obalů a umístěny do archeologického depozitáře muzea. Hodnota sbírky je dána především množstvím nálezů dokumentujících osídlení mikroregionu Železnice po dobu osmi tisíc let. Jednalo se o 909 (plus jeden dodatečně přidaný předmět) movitých archeologických nálezů, které byly evidovány pod inventárními čísly 1 až 1146 a 1569 až 1659. Sbírka byla vytvořena díky učiteli Václavu Kozákovi z místní školy v Železnici, který vedl přírůstkovou knihu a ke každému nálezu připsal lokalizační údaje, údaje o nálezci a roku objevení předmětu. Díky této skutečnosti bylo možné nálezy přesněji identifikovat a dochované lokalizace na základě pomístních názvů byly po roce 1990 postupně ověřovány ze dvou zdrojů. Nálezci většiny předmětů byli obyvatelé Železnice, kteří je nacházeli na svých polích a zahradách. Menší počet nálezů pochází z okolních katastrů (Soběraz, Bradlecká Lhota, Těšín, Tužín, Cidlina, Valdice, Dílce a další).

Největší objem nálezů představuje broušená kamenná industrie z neolitu (Ulrychová 2003; 2004 a; Šreinová – Šrein – Šťastný – Ulrychová 2007). Podle pomístních názvů bylo možné lokalizovat jednotlivá sídliště obou kultur neolitu s tím, že kotlina městečka byla v této době zřejmě plošně zcela osídlena (Ulrychová 2015). Větší soubor (nejen štípané industrie) pochází ze sídliště v poloze Šnejdárek a Kněžský Hájek, které leží obě na březích řeky Cidliny. V neolitu,  mladší a pozdní době bronzové (Vokolek 1994) a od 8. století byly dále trvale osídleny ostroh v západní části městečka (městská památková rezervace a ostrožné hradiště z 1. poloviny 10. století; Ulrychová 2014 web) a bazaltový kopec zvaný Železný s hradištěm lidu popelnicových polí doby bronzové (Ulrychová 2005 b). Další nálezy odtud jsou ze střední až mladší doby hradištní (Ulrychová 2001 a; 2005 a; 2008) a z hradu ze 13. století (Ulrychová 2006 c; 2009; 2010; 2016). Ojedinělé jsou nálezy z doby laténské (hrob ze Lháně) či zlomky nádob únětické kultury ze starší doby bronzové a eneolitické kamenné nástroje (Kalferst – Prostředník 1993).

Před stavbou kravína byly v poloze Valcha učiněny nálezy nejen z mladší (pozdní) doby bronzové, další jsou známé i ze záchranného archeologického výzkumu realizovaného Vítem Vokolkem mezi roky 1955 až 1957 (Vokolek 1999). Další objemnou část sbírky tvoří nálezy z doby hradištní. Ty pocházejí ze západní části městečka situpvané nad hlavní cestou Jičínskem zvanou později Hradecká cesta. Zde bylo v polovině 10. století postaveno hradiště. Podle nálezů pocházejících z tohoto prostoru zde osídlení kontinuálně pokračovalo bez přerušení prakticky až do současnosti (Ulrychová 2004 e; 2006 a; 2006 b).

Ve sbírce se nachází i soubor přeslenů z různých materiálů z katastru Železnice. Městečko bylo založeno ve 14. století, což je dobře dokumentováno i mladšími nálezy středověké a novověké keramiky a železných předmětů v této sbírce. Kamnové kachle pocházejí i z mladší tvrze lokalizované nad sklepy domu čp. 63 v ulici Na tvrzi. Vrcholně středověké a raně novověké nálezy (keramika, kachle, sklo, železná helmice, zlomek kroužkové košile, hroty šípů a kuší, ostruhy a další) byly do sbírky ukládány rovněž z darů různých nálezců ze zřícenin hradů Bradlec a Kumburk (k.ú. Syřenov, okr. Semily).

 

POZNÁMKY

1) O archeologickou sbírku Městského muzea v Hořicích pečoval rodák z tohoto města PhDr. Jiří Kalferst. V současné době je sbírka důkladně revidována a uložena ve vyhovujících obalech v Městském muzeu v Hořicích. Královéhradecké muzeum rovněž převzalo do své péče sbírky z městysu Mlázovice, města Nové Paky a získalo i několik soukromých sbírek, především z Hořicka.

2) Starší sběry hradištní keramiky a několik zlomků keramiky z doby římské získala od nálezců k publikaci karolinského nákončí Naďa Profantová (1999).

3) Mimo archeologické artefakty a předměty s jasnou kulturní příslušností obsahuje sbírka Češov soubor nálezů s mizivou či nulovou historickou hodnotou. Jedná se o soubor oblázků a přírodně tvarovaných valounů mylně pokládaných za artefakty, dále pak neúplný soubor lidských kostí a několik nálezů zvířecích kostí (především zubů) bez zachovaných nálezových okolností. Vzhledem k nízké vypovídací hodnotě byly uvedené předměty v roce 2002 (vyjma zvířecích zubů) skartovány.

4)Továrna Plastimat Liberec měla před rokem 1989 dva závody – nový ve svahu nad Bystřickým (Libáňským) potokem a starší naproti této poloze v závěru ulice Komenského. Starý závod zanikl, nový byl postupně nazýván Peguform, Cadence Inovation či Magna.

5) Ve vsi stojí vně severovýchodního okraje zástavby kravín. Stavba dalšího kravína budovaného po roce 1957 u hlavní silnice naproti budově obecního úřadu (parc. č. 479, později 479/1) byla změněna na teletník. V dostavěném objektu je v současnosti pila.

 

LITERATURA

Bőhm, J. 1931: Drobné nálezy z východních Čech. Památky archeologické 37 (skupina pravěká), 63 – 64.

Buchvaldek, M. – Zeman, J. 1967: Sídlištní nálezy ze starší doby hradištní ve Vřesníku – Siedlungsfunde aus der älteren burgwallzeit von Vřesník. Památky archeologické 58/2, 545–562.

Čtverák, V. – Ulrychová, E. 2001: Komplex Češov, okr. Jičín. Fenomén v české archeologii? – The Češov (Jičín district) complex – a phenomenon in Czech archaeology. Archeologie ve středních Čechách 5/2, 465–504, tab. I–IV.

Fišera, Z. 2005: Staré Hrady (Jičín). In: J. Úlovec – Z. Fišera – P. Chotěbor – J. Slavík – Z. Procházka – M. Rykl – T. Durdík, Encyklopedie českých tvrzí. III. díl (S–Ž). Praha, 739.

Kalferst, J. 1980: Broušená kamenná industrie na území mezi Labem a Cidlinou. Nepublikovaná diplomová práce. Ústav pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha.

Kalferst, J. – Prostředník, J. 1993: Nálezy kultury se šňůrovou keramikou ve východních Čechách. Pojizerský sborník 1, 16–47.

Kalferst, J. – Profantová, N. 1999: Nové poznatky o hradišti Kal, okr. Jičín – Neue Erkenntisse über den Burgwall Kal, Bez. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 3/2, 293–335.

Kulhánek, J. 1980: Z historie Vřesníku. Vřesník.

Moucha, V. 1958: Příspěvek k časovému zařazení pasových zápon – Beitrag zur Frage der zeitlichen Einordnung äneolithischer Gürtelplatten. Archeologické rozhledy 10, 62–78.

Nechvíle, M. 2001: Středověký nálezový soubor z Hrádku Nebákov, okres Jičín – A group of medieval finds from a castle at Nebákov, district of Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 27, 151–161.

Pavlík, Č. 2006 a: Gotické reliéfní kachle z tvrze Stará, dnes zámku Staré Hrady. Listy starohradské kroniky 29/4, 149–154.

Pavlík, Č. 2006 b: Gotické reliéfní kachle z tvrze Stará, dnes zámku Staré Hrady. Věnováno památce Vladimíra Holmana - Gotische Reliefkacheln aus dem Schloss Staré Hrady bei Jičín. Muzejní a vlastivědná práce 44 – Časopis Společnosti přátel starožitností 114/1–2, 1–12.

Profantová, N. 1999: Bronzové raně středověké nákončí z Češova, okr. Jičín - Frühmittelalterliche Bronzeriemenzuge aus Češov, Bez. Jičín. Archeologické rozhledy 51/4, 614–630.

Sakař, V. 1956: Terra sigillata v českých nálezech – Terra sigillata in böhmischen Funden. Památky archeologické 47, 52–68, obr. 3:5.

Penc, S. – Holman, V. 2007: Staré Hrady, paměť doby. Brožurka o 25 letech záchrany a rekonstrukce zámku. Libáň.

Šreinová, B. – Šrein, V. – Šťastný, M. – Ulrychová, E. 2007: Surovina broušených kamenných nástrojů z neolitu Jičínska - The raw material of the polished stone artefacts from the Neolithe period from area Jičín, Czech Republic. Bulletin mineralogicko-petrografického oddělení Národního muzea v Praze 14–15, 177–186.

Turek, R. 1963: Čechy na úsvitě dějin. Praha.

Ulrychová, E. 1984: Nejstarší nálezy ze Starých Hradů. Listy starohradské kroniky 7/1, 1–2.

Ulrychová, E. 1991: Staré Hrady, o. Libáň, okres Jičín. Hlášení o archeologické akci v Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu, AV ČR, Praha v.v.i. čj. 760/91, 761/91 a 762/91.

Ulrychová, E. 1999: Paleobotanický nález z hradiště Kal (okr. Jičín). Archeologie ve středních Čechách 3/2, 317.

Ulrychová, E. 2000: Starolineární sídliště v Libáni – A settlement from the early phase of the Neolithic Linear-Pottery Culture at the site of Libáň. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 26, 23–29.

Ulrychová, E. 2001: Sídlištní areály s kruhovými objekty na Jičínsku - Siedlungsareal mit Rundbauten in der Gegend von Jičín. In: M. Metlička (ed.), Otázky neolitu a eneolitu v českých zemích 2000. Sborník příspěvků z 19. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu České a Slovenské republiky. Plzeň 9.-12. října 2000. Plzeň, 56–62.

Ulrychová, E. 2001 a: Raně středověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Nepublikovaná disertační práce. Ústav pro archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Praha.

Ulrychová, E. 2001 b: Archeologické nemovité památky okresu Jičín. Archeologické výzkumy v Čechách 2012. Sborník referátů z informačního kolokvia. Zprávy České archeologické společnosti – supplément 45, 5.

Ulrychová, E. 2002: Polykulturní lokalita Slavhostice „Nade dvorem“, (okr. Jičín) – A multicultural site called „Nade dvorem“, community of Slavhostice, district of Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 28, 54–62.

Ulrychová E. 2004 a: Doklady finální výroby kamenných broušených nástrojů v neolitu Jičínska (horní tok Mrliny a Cidliny) - Belege der Finalproduktion geschliffener Steingeräte im Neolithikum in der Region Jičín (Oberlauf von Mrlina und Cidlina). In: M. Lutovský (ed.), Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu. Český Brod - Kounice 23.-26. září 2003. Praha, 133–156.

Ulrychová, E. 2004 b: Vyjímečný hrob z Dětenic (okr. Jičín) – An exceptional grave from the site of Dětenice. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 125–128.

Ulrychová, E. 2004 c: Dva kadluby z doby bronzové z Jičínska – Two Bronze-Age moulds from the Jičín region. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 129–134.

Ulrychová, E. 2004 d: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku - Verzeichnis von eingegangenen mittelalterlichen Ortschaften im Gebiet von Jičín. Z Českého ráje a Podkrkonoší 17, 135–165.

Ulrychová, E. 2004 e: Mikroregion Železnice (okr. Jičín). Okrajové území pravěkého a raně středověkého osídlení Jičínska – The Železnice micro-region, district of Jičín, a marginal area of pre- and protohistoric settlement. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 75–87.

Ulrychová, E. 2005 a: Raně středověká hradiště na Jičínsku – Frühmittelalterliche Burgstätten auf dem Jičín-Gebiet. In: M. Metlička (ed.), Archeologie doby hradištní v Čechách. Sborník příspěvků z pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum doby hradištní v Čechách, konaného v Plzni 19.-21. 5. 2004. Plzeň, 203–235.

Ulrychová, E. 2005 b: Hradiště a výšinné polohy lidu popelnicových polí na Jičínsku – Hillforts and elevated sites of Urnfield culture people in the Jičín region. Archeologie ve středních Čechách 9/1, 247–287.

Ulrychová, E. 2005 c: Keramické pupky zvířecí podoby z neolitu Jičínska – Keramische Knubben tierischer form aus dem Neolithikum von Jičín. In: I. Cheben – I. Kuzma (eds.), Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2004. Zborník referatov z 20. pracovného stretnutia bádateľov pre výskum neolitu a eneolitu Čiech, Moravy a Slovenska, Skalica 21.-24. 9. 2004. Archaeologica Slovaca Monographiae 8. Nitra, 337–342.

Ulrychová, E. 2005 d: Záchranný výzkum na polykulturní lokalitě z neolitu v Libáni – Salvage excavations of a multi-cultural site in the area of the Peguform factory at the site of Libáň, district of Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 31, 132–140.

Ulrychová, E. 2006 a: Značky na podstavách hradištních nádob v nálezech z Jičínska – Bodenmarken an burgwallzeitlichen Gefässen aus der Gegend von Jičín. Archeologie ve středních Čechách 10/2, 867–877.

Ulrychová, E. 2006 b: Osídlení Jičínska v časně slovanském a starohradištním období – Die Besiedlung des Jičíner Gebietes in Frühslawischer- und Altburgwallzeit. Archeologie ve středních Čechách 10/2, 763–775.

Ulrychová, E. 2006 c: Archeologické nálezy z hradů Jičínské kotliny uložené v muzeu v Jičíně – Archäologische Funde aus den Burgen des Beckens von Jičín, die im Museum der Stadt Jičín bewahrt werden. Castellologica bohemica 10, 317–334.

Ulrychová, E. 2007 a: Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku – An inventory of barrow cemeteries in the Jičín region. Archeologie ve středních Čechách 11/2, 491–517.

Ulrychová, E. 2007 b: Mladohradištní lokality Jičínska v archeologických nálezech a písemných pramenech 11. století – Late Slavonic sites from the Jičín area in archaeological sources. Zpravodaj muzea východních Čech v Hradci Králové 33, 159–172.

Ulrychová, E. 2008: Osídlení Jičínska ve střední době hradištní – The settlement of the Jičín region in the Middle Hillfort Period. Archeologie ve středních Čechách 12/1, 671–692.

Ulrychová, E. 2009: Vrcholně středověké nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 13. století – High medieval finds from the sites in the Jičín region that are mentioned in 13th century charters. Archeologie ve středních Čechách 13/1, 451–466.

Ulrychová, E. 2010: Osídlení Jičínska v mladší době hradištní a ve 13. století – Settlement of the Jičín region in the Late Hillfort Period and in the 13th century. Archeologie ve středních Čechách 14/2, 833–870.

Ulrychová E. 2014 a: Revize archeologických nemovitých památek na správním území okresu Jičín provedená v letech 2012–2014 – A re-examination of archaeological immovable Monuments in the administrative Territory of the Jičín District carried out in 2012–2014. Archeologie východních Čech 8, 153–181.

Ulrychová E. 2014 web: Nálezy z doby římské a z doby stěhování národů z území okresu Jičín. https://ulrychova-archeolog.webnode.cz

Ulrychová, E. 2015: Sídlištní areály z neolitu bez následného osídlení v západní části Jičínska (povodí Mrliny a Cidliny) - Neolithic settlement areas without traces of later settlement in the western part of the Jičín region (river basins of the Mrlina and Cidlina Rivers). Archeologie východních Čech 9, 153–181.

Ulrychová, E. 2016: Výšinné polohy Jičínska s nálezy ze 13. století – Die Höhenlagen in der Umgebung von Jičín mit Funden aus dem 13. Jahrhundert. Castellologica bohemica 13, 399–407.

Ulrychová E. 2016 web: Vsi Jičínska hradištního původu. https://ulrychova-archeolog.webnode.cz

Ulrychová, E. – Prostředník, J. 1995: Fričovo muzeum v Lázních Bělohradu. Katalog archeologické sbírky – Frič-Muzeum in Lázně Bělohrad. Katalog der archäologischen Sammlung. Zprávy České archeologické společnosti, supplément 24. Praha.

Ulrychová, E. – Fediuk, F. – Pauliš, P. 2005: Brousky neolitu západního Jičínska (petrografický rozbor) – Neolithische Schleifsteine aus dem Westen von Jičín (Petrographische Analyse). In: I. Cheben – I. Kuzma (eds.), Otázky neolitu a eneolitu našich krajín 2004. Zborník referatov z 20. pracovného stretnutia bádateľov pre výskum neolitu a eneolitu Čiech, Moravy a Slovenska, Skalica 21.-24. 9. 2004. Archaeologica Slovaca Monographiae 8. Nitra, 343–350.

Ulrychová, E. – Šikýřová, L. 2001: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín. – The volume of the Češov ramparts. Archeologie ve středních Čechách 5/2, 405–410.

Vokolek, V. 1992: Sídliště z pozdní doby halštatské a hradištní v Češově – Die Siedlung aus der Späthallstatt- und Burgwallzeit in Češov. Archeologické rozhledy 40/4, 540–547.

Vokolek, V. 1994: Osady lužické kultury ve východních Čechách. Část 2. Fontes Musei Reginaehradecensis 16/2. Hradec Králové.

Vokolek, V. 1999: Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři - A cemetery of the Urnfield people at Ostroměř. Hradec Králové.

 

ZUSAMMENFASSUNG

Die archäologischen Sammlungen der kleinen Museen im Landkreis Jičín

     Neben den archäologischen und numismatischen Sammlungen des Museums in Jičín, die die Autorin seit ihrem Antritt im Museum in 1990 schrittweise bearbeitete und auswertete, wurden im Landkreis Jičín in Kleinstädten und Gemeinden weitere archäologische und numismatische Sammlungen identifiziert, die nach der Schließung der lokalen Museen unbearbeitet und unveröffentlicht blieben. Fast alle von ihnen waren langzeitlich vernachlässigt, im schlimmsten Falle nur in Kartons oder anderen Hüllen aufbewahrt. Nach Übereinkunft mit der örtlichen Selbstverwaltung, konnte mit der Bearbeitung und Konservierung des Materials begonnen werden, was mit der Überführung der angeforderten Sammlungen in das Museum in Jičín verbunden war. Keine Stadt oder Gemeinde beabsichtigte ihr Museum zu erneuern und die Sammlungen zu präsentieren oder sie weiterhin zu betreuen. Die einzige Ausnahme bildete hier das Frič-Museum in Lázně Bělohrad. Während der Zeit von 1988 bis 2011 gelang es nach und nach die Sammlungen folgender Städte und Gemeinden zu übernehmen und zu bearbeiten: Češov, Dětenice, Kopidlno, Lázně Bělohrad, Libáň, Miletín, Pecka, Sobotka, Staré Hrady bei Libáň, Vřesník und Železnice. Der Beitrag präsentiert die Ergebnisse dieser Bearbeitung und macht erstmals die Fachöffentlichkeit mit dem Inhalt dieser Sammlungen bekannt. Außer für diese Publikation wurden zahlreiche Funde für Teilveröffentlichungen über eine konkrete Epoche oder die Siedlungsentwicklung der Region Jičín oder aber zu Ausstellungszwecken nicht nur im Jičíner Museum verwendet. Alle angeführten Sammlungen werden im Depositorium der archäologischen Abteilung des Museums in Jičín aufbewahrt und sind für Forschungszwecke zugänglich.