ATLAS MAP MĚSTA jIČÍN

03.06.2014 19:02

Historický atlas měst České republiky JIČÍN

Historický vývoj města Jičín ARCHEOLOGIE

Krajina Jičínské kotliny PhDr. Eva Ulrychová

archeolog

Přehled osídlení Jičínské kotliny

Před založením města

Od založení města do počátku třicetileté války

Valdštejnské období

Povaldštejnské období (17. století)

KRAJINA JIČÍNSKÉ KOTLINY

Město Jičín leží ve středu výrazného geomorfologického celku, který lze nazvat Jičínskou kotlinou. Krajina města a jeho bezprostředního okolí leží mezi nížinnou částí jihu regionu a prvními kopci Podkrkonoší severně od města. To bylo založeno na rozhraní těchto dvou typů krajin na okraji terénního bloku omývaného vodou a obtékaného řekou Cidlinou. Členitost Jičínska je nápadně jednolitá - návrší, hřbety a údolí Jičínska směřují od jihovýchodu k severozápadu. Od jihu k severu je tímto členěním krajiny odstupňována intenzita osídlení - k severu ubývá počet osídlených míst i množství nalezených archeologických movitých nálezů. Výjimkou jsou výšinné opevněné polohy, které byly v pravěku, raném i vrcholném středověku stavěny v severním kopcovitém okraji Jičínska.

Jičín byl založen zcela mimo pravěkou a středověkou hlavní komunikaci regionem na místě bez pravěkého či raně středověkého osídlení. Tato komunikace zvaná ve středověku Hradecká cesta vedla od Hradce Králové podél Vřešťovského, Hořického a Mlázovického Chlumu severním okrajem Jičínské kotliny pod kopci pozdějších hradů Kumburk a Bradlec do prostoru železnické kotliny a dále k severozápadu k Turnovu. Procházela okrajem v pravěku a středověku osídlené krajiny. Ta je zemědělským způsobem obživy omezena nadmořskou výškou přibližně 350 m n. m. a průměrnou roční teplotou 7 stupňů Celsia. Severně od Hradecké cesty nebylo zjištěno pravěké ani raněstředověké osídlení. Mikroregion městečka Železnice je nejsevernější enklávou osídlenou od počátku mladší doby železné. Tato kotlina je chráněna od převládajícího směru větru a srážek od severozápadu výrazným převýšením terénu s dominujícím kopcem Tábor. Většinu území kotliny pokrývaly sprašové půdy a návěje, protékají jí dva potoky a řeka Cidlina. To vše jsou spolu s předpokládaným zalesněním okolí příhodné podmínky k sídlení.

Severozápadní výšinný okraj Jičínské kotliny je přerušen širokým korytem řeky Cidliny. Výrazný zlom jihozápadního okraje tohoto koryta souvisí se jménem vsi Zámezí. Dominujícím útvarem západního okraje Jičínské kotliny jsou Prachovské skály. Nad Hradeckou cestou směřující k Turnovu byl na východním výběžku skalních útvarů postaven hrad Brada. I skalní města Prachovských skal byla od mladší doby kamenné vyhledávána nositeli pravěkých a raně středověkých kultur přišlých do Jičínské kotliny. Skalní útvary poskytovaly sice chladná, ale suchá místa k zakládání sídlišť, pohřebišť a výšinných opevněných poloh - pravěkých a raně středověkých hradů. Svahy pod jižními okraji skalních útvarů byly velmi intenzivně osídleny již v mladší době kamenné (6.- 5. tisíciletí př. n. l.), protože až k jižním okrajům skalních měst byly naváty sprašové půdy a ze skal vytékalo několik menších vodotečí. I Prachovské skály tvoří hranici zemědělského typu osídlení, severně od nich bylo zjištěno nejstarší osídlení datované až do druhé poloviny 12. století. K západu vychází z Jičínské kotliny cesta do Sobotky. Jižně nad ní je na čedičovém návrší kaple sv. Anny. Jihozápadní a jižní okraj Jičínské kotliny tvoří pískovcový Velšský hřbet, jehož nejvyšším útvarem je čedičový kopec se zříceninou hradu Velíš. Jižní svahy pod tímto čedičovým kopcem (vně Jičínské kotliny) jsou polykulturní lokalitou osídlenou ve všech obdobích pravěku a raného středověku. Jižně od těchto míst je pravěké osídlení intenzivnější než v Jičínské kotlině. Jižní a jihovýchodní obvod Jičínské kotliny je nížinný. Vytéká tudy řeka Cidlina. O plošném dosahu jejího toku svědčí náplavy červené hlíny - červenice - z prostoru Železnice objevené v poloze Valcha a jižně intravilánu současného města. I mimo Jičínskou kotlinu má řeka Cidlina pramenící ve svahu kopce Tábor charakter potoka. Při povodních zaplavuje pouze okolní nivní louky, které nejsou zastavěny.

Přírodní podmínky města založeného mezi lety 1293 a 1304 byly vhodné pro blízkost řeky u volných pozemků, které byly v majetku královny Guty Habsburské a krále Václava II. Kotlina byla před převládajícím směrem větru a srážek chráněna Prachovskými skalami a kopci severně od města. Středověký a raně novověký Jičín je středem současného města. Ze tří stran byl obtékán Cidlinou, na které byly velmi brzy po jeho založení zřízeny rybníky (nejdéle v roce 1360 např. rybník Kníže). V okolí města je dodnes několik velkých rybníků, do kterých stéká voda z polí a lesů. Důvodem jejich stavby byla kromě hospodářského významu potřeba odvodnění krajiny. Jičínsko je totiž součástí České křídové tabule a jeho podloží je tvořeno prachovci (opukami). Ty jsou pro vodu nepropustné. Pravěké a raně středověké osídlení se proto soustředí na sprašových půdách a návějích, na hnědozemích středoevropského typu a na písčitých půdách v Prachovských skalách a jejich bezprostředním okolí. Teplými polohami s velmi intenzivním osídlením v pravěku i středověku jsou úpatí čedičových kopců a vyvýšenin překrytá sprašovými půdami. Takovým místem je široké a mělké údolí mezi čedičovými kopci Zebín a Čeřovka. Na severním obvodu je chráněné převýšením terénu a prameništěm vody. Počtem archeologických lokalit a movitých nálezů lze potvrdit přímou závislost intenzity osídlení na klimatu. Pokud bylo podnebí chladnější a vlhčí než v současnosti, osídlení bylo zjištěno jen na několika místech nebo vůbec chybí. Pokud bylo podnebí v porovnání se současností teplejší a v důsledku toho byla krajina sušší, a tím průchodnější a využitelnější, byla krajina plošně osídlena. Přesto je zjišťovaná intenzita osídlení a odhadovaný počet obyvatel nízký. Ten byl omezen objemem možné produkce potravin a ta závisela na rozsahu polí zřízených na kvalitních půdách. Na Jičínsku totiž chybí tzv. služebné osady 10.- 12. století, nebyl zde založen raně středověký klášter ke kolonizaci krajiny (i když krajinu ve 11.- 13. století kolonizovaly nejspíš církevní instituce), není zde významná středověká obchodní cesta a nebylo zde založeno královské město.

PŘEHLED OSÍDLENÍ JIČÍNSKÉ KOTLINY

I Jičínsko bylo v prvním pravěkém klimatickém optimu cílem skupin prvních zemědělských obyvatel přišlých na počátku 6. tisíciletí př. n. l. do české kotliny z jihovýchodní Evropy. Podmínky k sídlení zde byly velmi vhodné. Na Jičínsku to byly velké plochy lehce obdělávatelných sprašových a hnědých půd, dostatek drobných vodotečí a dostatečné zdroje dřeva. Ke stavbě osad byly přednostně vyhledávány jižní svahy chráněné od severozápadu převýšeným terénem. Největší sídliště v Jičínské kotlině bylo zjištěno na polích mezi Holínem a Ohavčí. Nejdříve se zde usadili nositelé kultury s keramikou lineární - z jejich sídliště byly objeveny tři jámy s velmi kvalitní keramikou zdobenou rytými liniemi. Po této první vlně zemědělského obyvatelstva následovali nositelé kultury s keramikou vypíchanou. Mezi Ohavčí a Holínem bylo při letecké prospekci a následném pozemních výzkumu zjištěno více než 70 rozoraných chat a jam. Severozápadně od Ohavče v okraji skalních bloků bylo další sídliště nositelů druhé z uvedených kultur. Nálezy keramiky a štípaných silicitových (pazourkových) nástrojů byly sebrány na plošině pod skálou zvanou Šikmá věž v místech, kde vyvěral mohutný pramen vody. Areál využívaný obyvateli této osady byl jednotlivými archeologickými nálezy vymezen od Šikmé věže podél okrajů skal až do inravilánu Prachova. Uvnitř Prachovských skal, na jedné ze skalních ostrožen zvané Starý Hrádek byla nálezy nástrojů a polotovarů zjištěna dílna na výrobu broušených kamenných nástrojů z donesené suroviny. A areálu skal byly na několika místech pravděpodobné těžby dřeva nalezeny poškozené broušené kamenné sekery. Nejméně tři sídliště z mladší doby kamenné byla početnými nálezy kamenných nástrojů zjištěna v Železnici. Všechna leží v blízkosti Cidliny na sprašových půdách a v chráněných polohách. Sídliště nositelů mladší z obou kultur bylo dokumentováno na svahu nad potokem východně od Soběrazi. Větší soubor kamenných seker a klínů byl shromážděn při těžbě cihlářské hlíny v cihelně v Popovicích, střepy nádob i kamenné nástroje pocházejí z rozoraného sídliště u Březiny.

V pozdní době kamenné byla Jičínská kotlina osídlena ve své východní části. Pohřebiště nositelů kultury s keramikou šňůrovou bylo zničeno mezi Úlibicemi a Dřevěnicí. Při letecké prospekci byl objeven rozoraný přibližně kruhový objekt u Soběrazi. Byl nejspíš mohylovým hrobem, nález kamenného sekeromlatu údajně z kostrové hrobu by jej datoval do mladšího úseku pozdní doby kamenné, do kultury nositelů kultury se šňůrovou keramikou. Nejpočetnějším movitým nálezem z pozdní doby kamenné jsou broušené kamenné nástroje - sekeromlaty. Zcela vyjímečným nálezem je plochá měděná nepoškozená sekera nalezená pod vrchem Kozinec u Lháně. Lze ji datovat spíše do staršího úseku pozdní doby kamenné. Dalším mimořádným nálezem je keramický depot mísy a dvou pohárů kultury nálevkovitých pohárů nalezený na vnějším okraji Jičínské kotliny u paty kopce hradu Velíš.

Pouze z kopce Železný a jižních svahů Velšského hřbetu pocházejí celé nádoby ze starší doby bronzové, v obou případech byly nejspíš součástí hrobové výbavy kostrových hrobů lidu kultury únětické starší doby bronzové (20. - 16. století př. n. l.). Muž pohřbený po kopcem Velíš měl v hrobové výbavě i náhrdelník z vápenných schránek mořských živočichů a měděnou kopii jedné z mušlí.

Z Jičínska nepochází žádný nález datovaný do střední doby bronzové. O to intenzivněji byla severní polovina Čech včetně Jičínské kotliny osídlena v mladší a pozdní době bronzové (13.- 9. století př. n. l.) - v období dalšího klimatického optima. Nositelé kultur lužické a slezskoplatěnické vyráběli ve velkém množství bronzové nástroje, šperky a zbraně. Ve východních Čechách jsou v hromadných nálezech bronzů nacházeny především náramky s jemnou rytou výzdobou. Tento lid rovněž postavil v Prachovských skalách dva své hrady. Uvnitř Prachovských skal to byl hrad na dvou skalních ostrožnách - na Starém a Novém Hrádku - zvaný Hrádky. Další výšinné opevněné sídlo bylo postaveno na skalní ostrožně nad mlýnem v Maršově. Žárové hroby byly odkrývány při archeologickém výzkumu slovanských mohyl, které je překryly. Jednotlivé žárové hroby byly objeveny na několika místech ve skalách podobně jako chaty jednotlivých rodin na malých skalních plošinách. Zámožnému jedinci - lokálnímu vládci - patřily i honosné bronzové růžicovité spony ukryté v 11. století př. n. l. u Střelče v severozápadním okraji Prachovských skal a objevené při těžbě písku v roce 1943. Za polotovar na jejich výrobu lze považovat 78 bronzových kroužků nalezených ve skalní strži zvané Fortna u Šikmé věže. Tyto kroužky jsou shodné se závěsnými kroužky menší z obou spon.

Další hrad byl postaven na kopci zvaném Železný jižně nad kotlinou městečka Železnice. Toto čedičové návrší - nikoli dominantní v Jičínské kotlině - bylo jejím strategickým bodem. K němu směřovala již pravěkými nálezy vymezená komunikace zvaná ve středověku Hradecká cesta. Na kopci byl postaven hrad, z něhož bylo možné kontrolovat tuto komunikaci od Konecchlumí až k dnešnímu Rovensku pod Troskami. Výrazné nálezy datují stavbu tohoto hradu v pozdní době bronzové. Sídliště z této doby nejbližší tomuto hradu bylo odkryto v Železnici u kravína. Další osada z pozdní doby bronzové byla zjištěna u severního okraje Starého Místa u Jičína.

Nápadný úbytek nálezů odpovídá výrazně snížené intenzitě osídlení lidem popelnicových polí ve starší době železné (8. - 5. století př. n. l.). Podle dalších zjištění byla krajina velmi málo osídlena proto, že předchozí populace ji poškodily nadměrným odlesněním. Velké objemy dřeva byly spotřebovány při výrobě bronzových předmětů, při stavbě hradů, sídlišť a pro další běžnou potřebu (palivo, zařízení domu a dílen, nářadí apod.). V Jičínské kotlině byla postavena velká osada na jihozápadním svahu kopce Zebín. Žárové pohřebiště bylo prozkoumáno v Holíně. Několik chat bylo postaveno i v Prachovských skalách. U jižního okraje skalních bloků bylo postupně zničeno žárové pohřebiště v Horním Lochově. V hrobové výbavě jednoho hrobu byly skleněné korále okrové barvy s modrobílými očky. Podle nich lze zcela zaniklé pohřebiště datovat do 6. století př. n. l.

Nálezy z mladší doby železné (5. - 1. století př. n. l.) z Jičínské kotliny nejsou zachovány. Do tohoto období lze datovat jen zničený kostrový hrob se železným mečem a kančím tesákem z návrší nad rozcestím železničních tratí jižně od Jičína zvaným Vosův vrch. Zatím jedinými předměty datovanými do 1. století př. n. l. jsou bronzové pukličky, neúplná šatová spona, skleněné korále a stříbrná mince s koníčkem nalezenými společně v areálu skalního hradu Pařez v Prachovských skalách.

První čtyři staletí po zlomu letopočtu jsou obdobím bez osídlení právě v Jičínské kotlině. O to starší je zjištěná přítomnost nejstarších Slovanů právě v Prachovských skalách. Jejich keramika zvaná pražský typ je zcela výrazná a je datována obvykle do závěru 6. století n. l. a do první poloviny století následujícího. Zcela jistě lze prvním Slovanům připsat žárový hrob jedince pohřbeného v jednom z mohylových hrobů na pohřebišti pod Kozím hřbetem Prachovských skalách. Další keramika pražského typu byla nalezena při cestě od Kryžova penzionátu (jižní okraj Prachova) k Hornímu Lochovu. Jičínsko patřilo spolu s pražskou kotlinou a východní částí Středních Čech k nejdříve Slovany osídleným částem Čech.

Osídlení ze 7.- 8. století se opět soustředí v areálu Prachovských skal - při pramenech vody v Pařezské Lhotě a při jižním okraji skal mezi Prachovem a Horním Lochovem. Zde zjištěným sídlištím patří mohylové hroby pod Kozím hřbetem a v poloze Mršinec. Další sídliště z 8. století bylo na jižním okraji Jičínské kotliny v Podhradí a severně od katolické fary na západní - ostrožné části městečka Železnice. U těchto dvou a dalších sídlišť datovaných od závěru 6. století do počátku 9. století je nápadná skutečnost, že byla postavena na výrazně výšinných polohách v blízkosti zaniklých pravěkých hradů nebo v blízkosti budoucích - v druhé polovině 9. století postavených hradů slovanských. Hlavním požadavkem na místo před založením osady byla tedy jeho výšinná poloha - nikoli blízkost kvalitní půdy, jak se donedávna předpokládalo.

V polovině 9. století nastala i na Jičínsku výrazná změna - Slované začali stavět opevněná sídla. V Prachovských skalách byly ke stavbě hradu využity ostrožny Starý a Nový Hrádek a plocha před nimi v okolí přístupové cesty byla uzavřena hradbou (tzv. sedmý val). Slované sídlili na Starém Hrádku do poloviny 10. století, poté zde již jen pohřbívali. Nejmladší kostrové hroby lze datovat do závěru 11. století. V této době byla k sídlení využita i ostrožna Nový Hrádek.

Další hrad druhé poloviny 9. a první poloviny 10. století byl postaven v tzv. Prachovském sedle, které bylo opevněno po svém jižním a severním obvodu. Archeologickým výzkumem jižní fortifikace byl zjištěn hlinitý násep s dřevěnou roštovou konstrukcí a zdí z pískovcových kamenů na vrcholu tohoto náspu. Tato hradba zanikla požárem, při němž shořela i dřevěná konstrukce náspu. Po náspu se sesula kamenná hradba. Tuto událost lze spojit s vojenskou aktivitou přemyslovského knížete Boleslava I., který nejdéle v polovině 10. století připojil i český severovýchod k přemyslovskému státu. V této době byla v Jičínské kotlině malá sídliště. Jimi a dalšími nálezy lze již vysledovat pohyb lidí po později zvané Hradecké cestě a po cestě do středních Čech v trase či v bezprostředním okolí současné komunikace Jičín - Libáň.

Hrady v Prachovských skalách byly v polovině 10. století opuštěny a centrem přemyslovské správy se stal knížecí dvorec v Ostroměři a nově založené trojdílné ostrožné hradiště v Železnici, obě založené nad Hradeckou cestou. Hradiště v Železnici leží v západní části městské památkové rezervace na ostrohu nad Doubravickým potokem a Cidlinou. Archeologické nálezy z druhé poloviny 10. století vymezují jeho rozsah od čela ostrohu až k severnímu okraji areálu tzv. mladší tvrze v ulici Na tvrzi. Pomístní názvy a zástavba respektuje z větší části zaniklou fortifikaci, která rozdělila ostroh na tři části. Nad touto kotlinou byl v druhé polovině 12. století na kopci Železný postaven hrádek. Terénní situace a nálezy z návrší nevylučují jeho staršího předchůdce - slovanské hradiště 10. století. Při letecké prospekci byl ovšem východně pod kopcem Železný dokumentován další přibližně kruhový útvar. Parcelace pozemků osady Těšín respektovala před rokem 1842 v současnosti zaniklý nadzemní útvar mírně oválného tvaru. Z plochy takto vymezeného místa pocházejí nálezy datovatelné do 11. - 12. století. Jimi lze toto místo ztotožnit se sídlem Čéčem ze Železnice, který jmenován v listině z let 1180 - 1183. Nelze ovšem rozhodnout, zda tento šlechtic nesídlil i na ostrožném hradišti v Železnici. Zde totiž včele ostrožny v druhé polovině 12. století byl stavěn románský kostel zasvěcený sv. Jiljí. Na ploše zaniklého hřbitova kolem kostela lze nalézt množství keramiky z 9.- 12. století. Severně při okraji zaniklého tzv. starého hřbitova v místě zvaném Příkopy je zástavbou vymezen přibližně trojúhelníkovitý prostor přiléhající k západnímu okraji ostrožny. Odtud pochází mimořádně objemný soubor nálezů ze 12.- 13. století. Mohl zde stát dvorec stavitele kostela - nejspíš uvedeného Čéče ze Železnice.

Intenzita osídlení Jičínské kotliny od 11. století postupně vzrůstala. Při absenci písemných zpráv v tomto století lze jen archeologickými nálezy potvrdit, že Jičínsko bylo během dalšího klimatického optima mladší doby hradištní (2. polovina 10. - závěr 12. století) intenzivně kolonizováno. Nejspíš to byly církevní instituce, které zakládaly menší vsi a osazovaly je přišlými osadníky. Několik těchto osad zaniklo velmi pravděpodobně již na počátku 14. století během výrazně nepříznivého klimatu prvního dvacetiletí tohoto století. V Jičínské kotlině byly mladohradištní (předlokační) osady zjištěny v Holíně, v Dílcích, ve Starém Místě, v Podhradí a v Dřevěnici (zde nálezem mincí). Ve všech těchto místech přešlo mladohradištní osídlení plynule ve vrcholně středověké.

Mimořádným objektem z počátku vrcholného středověku v Jičínské kotlině bylo založení a stavba hradu Brada. Jeho poloha na návrší Hradeckou cestou prozrazuje strategický důvod jeho stavby právě zde - z návrší je na dohled celá Jičínská kotlina a kopec Železný. Hrad Brada byl postaven nejdéle v roce 1258, kdy se po něm psal Načerat a jeho syn Pakoslav. Ve 14. století byl hrad Brada v majetku pánů z Vartenberka a po pánech z Labouně jej v roce 1500 zakoupil Mikuláš Trčka z Lípy a Vlašimi. Ten již na hradě nesídlil. Jedinečným nálezem z hradu jsou renesanční komorové kamnové kachle se stylizovanou gotickou minuskulou na čelní vyhřívací stěně.

Nepočetné šlechtické majitele počátku 14. století lze doplnit o pana Lva Konechlumí, se kterým král Václav II. v roce 1304 vyměnil hrad Bradu za ves Štířaty. Je to rok, v němž se již hovoří o městě Jičín, na rozdíl od statků zvaných Jičín uvedených k roku 1293. Po zakoupení Velšského panství a města Jičín do trvalého držení pány z Vartenberka v roce 1337 bylo Jičínsko plošně kolonizováno. Po skončení klimaticky velmi nepříznivého prvního dvacetiletí 14. století byly na dosud neosídlených místech zakládány nové vsi nebo rozšiřovány vsi z mladší doby hradištní. Tuto dataci zpět přesahují pouze Ostružno k roku 1227, zaniklá ves Hradiště roku 1228, Železnice 1320, Cidlina, Čejkovice a Kbelnice 1322, Holín a Ohaveč 1327 a v současnosti potřetí zanikající ves Vokšice 1337. Za vsi vartenberské lokace lze považovat Zámezí (první písemná zmínka v roce 1347), Robousy (1357), zaniklou ves Zebín (1360), Moravčice a Soběraz (1362), Popovice (1374), Rybníček (1376), Dolní a Horní Lochov (1385), Dřevěnice (1388), Březinu (1393), Podůlší (1399) a roku 1424 ves Valy. Část z těchto písemných zmínek je potvrzena archeologickými nálezy. Zaniklá ves Hradiště byla nálezy keramiky lokalizována do intravilánu Ostružna, Ves Zebín byla obnovena po husitských válkách. Západně od Soběrazi byly při letecké prospekci a ověření místa v terénu lokalizovány usedlosti zaniklé vsi Soběrazy, uvedené v písemných pramenech pouze v roce 1362. Archeologicky se plošná kolonizace 14. století projevuje výskytem tzv. šedé redukční keramiky, která nahrazuje keramiku tzv. hradištní tradice. Technologicky velmi dobře provedená a zdobená keramika byla velmi kvalitně redukčně vypálena a vyráběna ve velkém objemu.

Na kopcích nad Jičínem byly v první třetině 14. století postaveny další tři hrady. Největší z nich byl Velíš, který nebyl nikdy dobyt. Jeho staviteli byl pravděpodobně král Václav II. Od roku 1316 byl hrad opakovaně zastavován Janem Lucemburským českým šlechticům. V roce 1337 jej zakoupili Vartenberkové. Český král Jiří z Poděbrad, jemuž hrad také patřil, zde nechyl ukrýt kompaktáta a další cenné listiny českého království v době jeho vojenského ohrožení. Jeho synové prodali hrad v roce 1478 Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy, který hrad nechal přestavět.

Ve 30. letech 14. století byly postaveny i hrady Bradlec a Kumburk. Bradlec (postavený před rokem 1322) se od počátku stal sídlem loupeživých šlechticů a lapků, a proto byl opakovaně cílem vojenských akcí šlechty i zemské hotovosti. V roce 1421 byl dobyt Čeňkem z Vartenberka, o 21 let později byl znovu dobyt a pobořen. Nedaleký hrad Kumburk byl centrem rozsáhlého panství a sídlem vrchnosti nebo jejích úředníků byl až do třicetileté války. Postavil jej před rokem 1325 Markvart z Goldenburka z rodu Vartenberků. Potomci tohoto nepokojného pána jej v roce 1406 prodali Janu Krušinovi z Lichtenburka, majiteli hradu Bradlec. Po dalších majitelích koupili kumburské panství včetně hradu Trčkové z Lípy. Velíš a Kumburk byly ještě rok po skončení třicetileté války obsazeny švédskou vojenskou posádkou, a proto byly z rozkazu císaře Ferdinanda II. v roce 1659 pobořeny. Z roku 1658 je zachován podrobný popis hradu Kumburku a jeho vybavení. Při těžbě kamene byly ze zříceniny hradu Velíš do muzea v Jičíně předávány velké soubory železných zbraní, nářadí, podkov a dalších částí koňských postrojů i vybavení jezdce. Ze zřícenin hradů Bradlce a Kumburka jsou k dispozici rovněž početné nálezy železných předmětů, skla, keramiky a kamnových kachlů. Jiná panská sídla - tvrze - nebyla v Jičínské kotlině v době předhusitské zjištěna. Stojící tvrze v Dřevěnici a v Konechlumí jsou až z doby pohusitské.

První výrazná změna v osídlení Jičínské kotliny je spojena s husitskými válkami. Na počátku 20. let (přesněji 1421 - 1423) se i na Jičínsku pohybovaly husitské houfy. V dubnu 1423 byla na svahu kopce Gothard v Hořicích svedena bitva mezi východočeskou panskou jednotou Čeňka z Vartenberka a husitským vojskem. Poté se houfy husitů v kraji pohybovaly ještě tři měsíce, verbovaly další vojáky a dobývaly tvrze venkovské šlechty. Severně od fortifikace Češov byl nad vodotečí objeven obdélný objekt přibližně 80 x 120m plochy tvořený náspem a podél jeho vnějším obvodu příkopem. Keramika nalezena na tomto místě pochází z 15. století a v blízkosti vodního zdroje byly nalezeny i železné zbraně datované do první poloviny 15. století. Objekt lze interpretovat jako vojenský tábor. S vojenskou aktivitou lze spojovat i zánik vsí Valy a Přední a Zadní Moravsko v areálu Prachovských skal. Poslední dvě vsi byly obnoveny nejdéle v druhé polovině 16. století, Valy - Prachov o století dříve. S pohybem husitů lez spojit i hromadné nálezy grošových ražeb v Jičíně a vesnicích v jeho blízkosti (např. Kbelnice, Libáň, Lužany - Mokřice, Miletín, Údrnice). Grošový nález byl v roce 1941 objeven i ve zřícenině hradu Pařez v Prachovských skalách.

V první polovině 16. století byly v důsledku dalšího klimatického optima zakládány vesnice na místech do té doby neobývaných. Tehdy byly založeny i vsi v chladnějších polohách Prachovských skal (v písemných pramenech uvedeny v roce 1533 vsi Pařezská Lhota, Prachov a Střeleč). Po skončení této teplé oscilace některé nově založené vsi zanikly ještě před závěrem 16. století. Archeologicky lze toto období prokázat výskytem tzv. červeného zboží. Je jím tenkostěnná keramika cihlové barvy vytočená na rychle rotujícím hrnčířském kruhu. Keramické výrobky jsou velmi kvalitně oxidačně vypáleny. Tvarově je zastoupeno stolního nádobí - džbány, konvice, mísy - misky. Výrazným tvarem jsou i velké konické mísy s plastickými páskami. Červené zboží bylo hromadně vyráběno a prodáváno. V areálech několika usedlostí (např. Dílce, Hrdoňovice) bylo zachyceno tzv. střepiště této keramiky. Obvykle naproti obytnému domu bylo smetiště, které obsahovalo mimo jiné tisíce střepů této keramiky. Před polovinou 16. století se s touto keramikou objevuje i nejstarší glazované zboží - keramika světlehnědého střepu nese olivově zelenou polevu.

Druhá polovina 16. století a období před třicetiletou válkou jsou v Jičínské kotlině stabilním obdobím bez událostí, které by se projevily v archeologických situacích a nálezech.

PŘED ZALOŽENÍM MĚSTA

Jak bylo výše bylo uvedeno, z plochy městské památkové rezervace Jičín - tj. ze Starého Města a částí přiléhajících předměstí - nepochází žádný pravěký či raně středověký nález. Město bylo skutečně založeno na neosídleném návrší omývaném vodou a obtékaném ze tří stran řekou Cidlinou.

Pravěké osídlení bylo zjištěno na několika místech u Cidliny a menších vodotečích. Nejstarší archeologické nálezy lze připsat epoše gravettienu mladšího úseku starší doby kamenné. V roce 1933 nalezl Václav Šalda v Marečkově cihelně dvě trubicovité vápenné schránky, nejspíš součásti náhrdelníku. Při stavbě čerpací stanice pohonných hmot v poloze „U hvězdárny“ při silničním obchvatu kolem Jičína sebral v roce 1996 na hromadě vytěžené hlíny dva kamenné artefakty Martin Košták. Hnědočervené radiolaritové škrabadlo a kus zcela nehodnotné stejné suroviny sem byly přineseny z oblasti Bílých Karpat.

V polovině 6. tisíciletí bylo postaveno sídliště nositelů kultury s keramikou lineární v areálu Oblastní nemocnice v Jičíně. Ve 20. letech 20. století a znovu v roce 1932 byly odtud do muzea v Jičíně předány zlomky zdobené keramiky a kamenné nástroje ze tmavošedé hlíny v místě nálezu. Až v roce 1981 byl proveden záchranný výzkum na stavbě střediska výpočetní techniky v Bolzanově/ Čelišově ulici, kterým byly zachyceny další objekty tohoto sídliště. Při posledním záchranném výzkumu provedeném v roce 1999 bylo objeveno sedm objektů narušených rýhami pro kabely. Podle nálezů z nich je lze datovat na počátku mladších stupňů kultury s keramikou lineární.

Další v mladší době kamenné (neolitu) osídlený areál byl nálezy vymezen mezi vrchy Čeřovka a Zebín. Plochu mezi oběma čedičovými kopci pokrývala sprašová půda. Středem mělkého údolí protékala drobná vodoteč pramenící v jeho severní části. Od 30. let 20. století zde byla postupně sesbírána kolekce keramiky a kamenných nástrojů obou kultur neolitu Jičínska - starší kultury s keramikou lineární i mladší kultury s keramikou vypíchanou. Mimořádným nálezem ze svahu kopce Čeřovka je realistiky a zručně vymodelovaný plastický pupík z nádoby v podobě bečící ovečky. Podle vzhledu plastiky a podle obdobných nálezů z Bylan u Kutné Hory ji lze datovat do nejstaršího stupně kultury s keramikou lineární, tj. do počátku 6. tisíciletí př. n. l. Dalším nálezem téže kultury bylo ohniště umístěné v jámě jednoho ze sídlišť v okraji staveniště domu na úpatí kopce Zebín.

Mezi osadou Soudná (rolnickou školou), židovským hřbitovem a rybníkem Hádek byly opakovaně nalezeny štípané kamenné i broušené nástroje signalizující areál využívaný lidmi mladší doby kamenné. Je možné, že tyto pozemky překryté sprašovou hlínou využívali obyvatelé údolí mezi Čeřovkou a Zebínem. U rybníka Hádek byly na poli sebrány i zlomky keramiky tzv. šáreckého stupně, tedy závěrečného stupně kultury s keramikou lineární.

Dalším místem osídleným v neolitu je mírně k jihovýchodu svažitý terén v současnosti tvořený zahradami za domy v ulicích Kolárova - Markova - Hviezdoslavova a Máchova. Na úrovni sprašové návěje byla při stavbě bazénu zachycena část jámy s keramikou z mladší doby kamenné.

Nejspíš celé sídliště nositelů mladší z obou kultur neolitu bylo zničeno při stavbě železniční trati do Nymburka. Při průkopu návrším zvaným Vosův vrch byly v roce 1881 sesbírány vpichy zdobené zlomky nádob a kamenné broušené nástroje. Areál osídlený v mladší době kamenné lze rozšířit až k čističce odpadních vod, i zde byly v roce 1990 sebrány střepy nádob a kamenné nástroje z tohoto období. Jediným nálezem svého druhu je hliněná lžíce objevená v Marečkově cihelně. Místem nálezu je opět sprašová návěj nad Valdickým potokem. Lžíci věnoval jičínskému muzeu v roce 1893 majitel cihelny Bohuslav Mareček.

Snad při stavbě další železniční trati napříč Vosovým vrchem byl ze země vyzvednut kostrový hrob ženy kultury s keramikou šňůrovou mladšího úseku pozdní doby kamenné. Hrobová výbava zemřelé ženy neobsahovala typickou keramiku, ale pouze silicitový (pazourkový) nožík a ozdobu ze řezané škeble.

Po hiátu osídlení Jičínské kotliny ve starší a střední době bronzové bylo v intravilánu Jičína zjištěno poměrně intenzivní osídlení lidem popelnicových polí mladší a pozdní doby bronzové. Vojenské cvičiště na Čeřovce bylo zřízeno nad hroby lidu popelnicových polí pozdní doby bronzové (10. - 9. století př.n.l.). Jeden žárový hrob odkryl v roce 1927 okresní konzervátor Antonín Martínek, hrobovou výbavu tvořily jen nádoby - květináč, amforka, zdobený okřín a část podstavy tuhované nádoby. Dalším nálezem z prostoru cvičiště byla miniaturní nádobka nalezená před rokem 1932 a střepy nejméně čtyř tuhovaných koflíků sebrané v tomto roce v areálu nemocnice. Na dalším místě byla ze země vyzdvižena celá amforovitá zásobnice. Další žárové hroby byly narušeny a zničeny v roce 1946. Z nich sebral dva velké střepy nádob Antonín Houba, jednatel jičínského muzea. Pohřebiště lze pokládat z zničené, všechny stavební aktivity v tomto nově zastavěném prostoru jsou od roku 1990 negativní.

Mezi zaniklým mlýnem v poloze Valcha a čističkou odpadních vod byly opakovaně sebrány zlomky nádob z pozdní doby bronzové. Toto sídliště zasahovalo až do areálu firmy Knotek, kde byly v roce 1942 sebrány další zlomky nádob stejné datace. Jsou jimi tenkostěnné leštěné střepy nejméně čtyř koflíků. Ze severovýchodního okraje Marečkovy cihelny směrem k ulici Šturmově byla při stavbě silnice do Moravčic v roce 1940 nalezena celá nádoba stejně datace jako zlomky koflíků. S tímto nálezem územně souvisí nález nepoškozené bronzové brýlovité spony z pozdní doby bronzové v poloze U čakana. Jedná se o sprašovou návěj severně nad Marečkovou cihelnou podél zaniklého Valtického potoka a rybníků na něm zřízených (Šibeňák, Hádek). Byla zde také obecní cihelna a při těžbě sprašové hlíny byly nalezeny zlomky nádob z pozdní doby bronzové a hliněné přesleny.

Východně odtud v Hradecké ulici v blízkosti zaniklé mělké vodní nádrži byla při stavbě haly fy Continental Teves nalezena úplná bronzová sekerka s laloky z pozdní doby bronzové. Nedaleko odtud bylo sběrem lokalizováno sídliště ze stejného období. Jeho částí mohou být i nedatované jámy zjištěné ve výkopu pro vysokotlaký plyn ve východním okraji ulice Konecchlumské.

Plošně rozsáhlá osada byla ve starším úseku starší doby železné založena a postavena pod svahem Zebína v bývalé zahrádkářské kolonii. Pozemky zde jsou ovšem obdělávanou půdou, a tak byla tato lokalita zcela rozorána. Je ovšem zajímavé, že stejná keramika byla nalezena na jihozápadním svahu Zebína. Na malé plošině zde mohlo být pozorovací stanoviště této osady. Z místa je totiž velmi dobrý dohled do celé Jičínské kotliny.

Další kostrový hrob byl odkryt opět na Vovsově vrchu, tentokrát při stavbě železniční trati do Hradce Králové v roce 1882. Pohřbený muž byl uložen v pokrčené poloze na pravém boku hlavou k severu. Po pravé straně kostry měl železný meč se zbytky pochvy a na hrudníku kančí zub. V hrobě byl ještě kulatý kámen. Lebka muže měla údajně rozbitou obličejovou část. Muž zde byl pohřben ve 2. století př. n. l. Severně od tohoto hrobu byla v poloze Valcha před rokem 1905 nalezena keramika se smolným nátěrem datovatelná do stejného období. Jen chronologicky s těmito nálezy souvisí před rokem 1903 někde v Jičíně nalezená zlatá mince. Byla publikována jako zlatý statér tzv. bavorského typu váhy 7,15 g. Dalšími keltskými mincemi nalezenými údajně v Jičíně byla zlatá duhovka typu Athéna - Alkis s figurou klečícího bojovníka a s figurou ptáka a hvězdy. Keltský hrob mohl být v roce 1932 zničen i v Marečkově cihelně, bylo zde nalezeno železné listovité kopí.

Po dalším období bez zjištěného osídlení v prvních čtyřech staletích našeho letopočtu byla nejstarší slovanská osada založena v 8. století v Sedličkách. Střepy šedých nádob jsou zdobené charakteristickým prvkem - vícenásobnou vlnicí rytou hřebenovým kolkem. Na stejném místě byla ve 12. století postavena i osada Zebín zaniklá v průběhu první poloviny 16. století. Na místě zaniklého sídliště z mladší doby kamenné v ulici Hviezdoslavově byla zjištěna sídlištní aktivita druhé poloviny 9. století. U vsazeného stromku byl v roce 2000 po dešti sebrán zlomek výduti šedé nádoby s plasticky členěným podhrdlím a pásem jemných vpichů. Mimořádně kvalitní zpracování střepu a pečlivé provedení výzdoby řadí tento zlomek mezi nekvalitnější keramické zboží tohoto období. Mimořádně výhodné podmínky k založení vesnice byly stále v areálu Marečkovy cihelny. Její existenci v 11.- 12. století potvrzují při těžbě hlíny nacházené zdobené střepy nádob, dvoje železné pérové nůžky, hliněné přesleny a celá světlešedá nádoba zdobená jednotlivými rýhami a vlnicemi.

Trvale vhodné podmínky k založení sídliště byly na původně sprašové návěji západně od rybníka Kníže u křižovatky zvané Letná. Při stavbě truhlářské dílky v roce 1965 byly odkryty a prokopány jámy s keramikou zvířecími kostmi ze 13. století. Stála zde tehdy u křižovatky cest nejméně jedna usedlost.

OD ZALOŽENÍ MĚSTA DO POČÁTKU TŘICETILETÉ VÁLKY

Existence královských statků v Jičínské kotlině, vhodné místo nad řekou a potřeba většího sídla v severovýchodní části Čech vedly k založení Jičína před rokem 1304.

Z období brzy po založení města byly při stavebních činnostech objeveny kulturní vrstvy a objekty na dvou místech. V roce 1993 byla pod haťovanou cestou před domem čp. 62 v Palackého ulici zachycena spodní část zahloubeného objektu s keramikou tzv. hradištní tradice. Nezdobené šedohnědé střepy na povrchu očazené byly součástí nádob vytočených na hrnčířském kruhu. Povrch některých z nich byl v horní části nádoby mělce zvlněn, výzdoba nebyla zjištěna. Místem nálezu byla zadní část úzké parcely, v jejímž čele byl stavěn trvalý dům. Po dobu jeho stavby byla pro jeho majitele v zadní části parcely postavena mírně zahloubená chata. Podobná situace byla v roce 1999 zjištěna i na východním okraji příkopu městského opevnění v Tylově ulici. Zde byla při jeho hloubení odtěžena větší část chaty a kruhové jámy - zřejmě zásobnice. Keramika zde objevená je stejného vzhledu a datace jako z předchozího objektu v Palackého ulici.

Ještě ve 14. století shořel dům, jeho destrukce byla zachycena v rýze pro plynovod v zámecké zahradě. Trychtýřovitá jáma byla vyplněna mazanicí s otisky dřevěné konstrukce domu, množstvím šedé redukčně pálené zčásti zdobené keramiky a světlehnědou keramikou s červenou malbou. Kovové artefakty nebyly nalezeny, požářiště bylo pravděpodobně překopáno a kovové předměty vybrány jako surovina pro další výrobu.

V rýze téže stavby byl v ulici Lindnerově zachycen pískovcový základ domu v nároží s ulicí Smiřických a zadní trakt domu čp. 2 z Valdštejnova náměstí. Byla zde odkryta část mělké jámy a destrukce s nálezy 16. století. Situaci lze interpretovat jako možné hospodářské zázemí vícedílného domu čp. 2, kde se údajně vařilo pivo.

Ve městě byl ve 14. století postaven kostel sv. Jana Křtitele v ulici zvané dodnes Koštofrank nebo Pod Koštofrankem. Jednoduchý obdélný půdorys kostela byl zčásti odkryt v roce 1938 při stavbě kanalizace zámeckým parkem. V okolí kostelíka se pohřbívalo od počátku 15. století (kostel v písemných pramenech poprvé v roce 1416). Při stavbě kanalizace bylo narušeno celkem 23 kostrových hrobů dospělých jedinců i dětí. Po zboření kostelíka kvůli jeho havarijní stav v roce 1816 byly renesanční náhrobky z jeho interiéru vezděny do obvodové zdi zámeckého parku.

Požárové vrstvy byly zjišťovány v ploše chodníků v jihozápadním okraji Valdštejnova náměstí před domy č. 5 a čp. 6. Před nimi byl opakovaně zjištěn neporušen terén, který nebyl odtěžena, protože byl překryt stavbou. V době, kdy tyto pozemky nebyly po požáru znovu zastavěny, byla západní část náměstí prodloužena k jihu stavbou domu čp. 33. V zadním traktu tohoto domu byl městský sklad soli. V 90. letech 14. století začali jičínští měšťané stavět gotický kostel sv. Ignáce (původně sv. Jakuba Menšího). K němu musela vést cesta, která ovšem zasáhla i do pozemků pohořelých domů v jižním okraji náměstí. Nově postavené domy brzy poté byly posunuty jižně podél nové cesty ke kostelu, jihozápadní část náměstí tak ustoupila k jihu a náměstí tak získalo nepravidelný půdorys. Podle tohoto sledu zjištění lze datovat požár, při které zanikl i dům objevený v zámeckém parku, do 70. až do počátku 90. let 14. století.

Ve sklepích zámku byla při úklidu nalezena mimořádně kvalitní keramika z druhé poloviny 15. století. Tvarově i výzdobou nebyla odlišná od tehdejšího zboží, ale byla zcela mimořádně kvalitně vyrobena a vypálena. Na náměstí před zámkem byla nálezem několika celých železných podkov vymezena cesta, kterou jezdci v 15.- 16. století z Palackého ulice přejeli náměstí do ulice Smiřických a nedávno obnoveným vjezdem do areálu tehdejšího panského sídla.

K opevnění města byly zjištěny následující údaje. Při průkopu pro plynovod Valdickou bránou byl odkryt povrch jejích základových bloků bez zjištění starší brány. Základy brány Velšské (Pražské nebo - li Rybniční) byly zjištěny v roce 2006 v Ruské ulici nad křižovatkou s ulicí 17. listopadu. Místo nálezu je vyznačeno v nově položené dlažbě. Destrukce starší Holínské brány byla zjištěna severně od křižovatky ulic Palackého, Sladkovského a Na Příkopech. Při opravě hradeb v ulici 17. listopadu na místě zvaném Talmovka byly v destrukčních vrstvách přihrnovaných od zadního traktu domů Lindnerovy ulice movité archeologické nálezy z 16.- 18. století se stopami po požárech z let 1681 a 1768 a pravděpodobně i 1589.

Na Náměstí Svobody byl v souvislosti s povrchovými úpravami jeho jižní části v roce 2006 získán soubor nálezů z druhé poloviny 15. století. Kromě běžných nálezů 2. poloviny 15. století (zlomky nádob a kamnových kachlů, zvířecí kosti) byl nalezen i vyjímečně dobře zachovaný nepoškozený gotický klíč. Před domy jižního obvodu náměstí byly objeveny zlomky nejrůznějších dřevěných předmětů. Nejlépe byly zachovány sloupky plotu. Spolu s dalším dřevěným a rostlinným odpadem byly překrývány bahnité vrstvy stékající s vodou z vyšší části náměstí. Existenci trhu koňmi potvrdily nálezy kostí nedospělého jedince tohoto zvířete.

V ulici Na Hrádku je v areálu starých městských jatek zaniklé panské sídlo zvané Hrádek. Při letecké prospekci byl dokumentován výrazně vůči okolí vymezený a v jeden celek uzavřený areál nad řekou Cidlinou. Existoval snad již ze 14. století, ze zachované městské knihy z let 1392 - 1406 byly nemovitosti v okolí Hrádku majetkem několika šlechtických rodů. V roce 1610 objekt nazvaný tehdy dvůr zakoupen městem Jičín. Archeologický výzkum zde prozatím nebyl proveden.

Největší grošový nález byl objeven při dostavbě Měšťanských škol (I. základní škola) v ulici Lindnerově na místě uvnitř městských hradeb. Ve dvou nádobkách bylo uloženo celkem 462 pražských grošů Václava IV. Nádobky byly nálezci rozbity, z mincí je zachováno 455 kusů velmi nedbalé ražby. Nejspíš byly zhotoveny opotřebovanými razidly po smrti krále Václava IV. po roce 1419.

Archeologickou nemovitou památkou je i jeden ze dvou zachovaných mlýnů na řece Cidlině. Na jejím rameni - mlýnském náhonu velmi dobře patrném z výšky je ve vzrostlých stromech zachováno torzo základů stavení a movité nálezy. Mlýn je uveden podobně jako všechny další mlýny a rybníky zřízené na Cidlině k roku 1360. Z jeho areálu pocházejí nálezy keramiky, brousku a železné strusky datované do 15.- 16. století. O století mladší jsou nálezy keramiky z mlýna zvaného Vodarský postaveného pod hrází rybníka Kníže. Místní mlynář měl na starost i zásobování města vodou. Vyjímečným nálezem z těchto míst je podstava velkého světlehnědého hrnce se složitou značkou v podobě hvězdice datovaná do 13. století.

Trvale osídlený byl jihozápadní svah východně za rybníkem Kníže a jižně za ulicí Hviezdoslavovou. V jedné ze zahrad byly opakovaně na povrchu sebrány střepy nádob ze 14.- 17. století. Západně odtud v ulici Prachovské byl okraj této části města v okolí křižovatky Letná v polovině 16. století.

Další enklávou mimo městské osídlení od 14. století do současnosti je tzv. jezuitský zámeček pod kopcem Čeřovka zvaný Čeřov. Na místě s pravěkým i raně středověkým osídlením byla sebrána šedá redukčně pálená keramika z poloviny 14. století. Další nálezy ze 14.- 16. století směrem k Zebínu potvrzují osadu z tohoto období. Po třicetileté válce osada zanikla, uváděn je pouze jezuitský dvůr Čeřov. Pod kopcem Zebín byla stejnojmenná osada již v roce 1360, zanikla před rokem 1608, kdy je uváděn jen hospodářský dvůr a v roce 1623 už jen krčma. Část osady byla překryta stavbou Valdštejnovy lodžie, kde byl nalezen větší soubor keramiky ze 16. století.

Usedlost ze 14. století byla nálezem typické keramiky objevena i v závěru ulice Textilní v okraji Marečkovy cihelny. V mělkém údolí Valdického potoka na sprašových návějích stál nejspíš hospodářský dvůr.

Z velkých požárů 16. století byl archeologicky zachycen požár v roce 1589, který zničil téměř celé tehdejší město. V Tylově ulici byly zachyceny tři zaniklé domy, u kterých bylo možné určit majitele a jeho profesi. Ničivost požáru byla zřejmá z mohutné vrstvy mazanice ze zřícených stěn dřevěných domů s otisky jeho konstrukce, žárem slité skleněné nádobky, střepy glazovaných nádob spečené s pískem, zcela přepálené pískovcové kameny a deformované železné hřebíky. Tento požár byl znovu potvrzen destrukcí celých kachlových kamen z nádobkových kachlů, která byla po požáru rozhrnuta mimo dům v severovýchodním nároží Valdštejnova náměstí. Stavbu kamen z kachlů s renesančními motivy na čelních vyhřívacích stěnách potvrzuje soubor zlomků kachlů s figurou proroka, rytíře či rostlinným motivem sebraný údajně v ulici Na Příkopech. Mimořádným nálezem jsou dvě neúplné čelní vyhřívací stěny kamnového kachle s polopostavou biblického proroka Jefty. První byla v zásypu dvora čp. 6 na Žižkově náměstí, druhá v zásypu příkopu městského opevnění (výzkum Tylova 1999). Podle rytin zhotovených ve polovině 16. století v Norimberku se přes Prahu přenesl tento motiv do Jičína. Kamna z těchto kachlů zanikla při požáru v roce 1589.

Nejspíš před tímto požárem nechali Trčkové z Lípy položit dřevěný vodovod od vodárenské věže postavené před rokem 1503 u rybníka Kníže ulicí Palackého do jedné z kašen na velkém náměstí. Vodovod byl odkryt v délce tří úseků mírně prohnutých kmenů, které byly těsně k sobě připojeny tak, že se nepodařilo zjistit spojovací článek. Pod zuhelnatělou borkou bylo světlešedé borovicové vodou zcela dokonale konzervované dřevo, které nebylo možné jakkoli narušit. Pod jedním z kmenů byla hnědá hliněná mísa datovaná do druhé poloviny 16. století.

VALDŠTEJNSKÉ OBDOBÍ

Vévoda Albrecht z Valdštejna zahájil v Jičíně a jeho bezprostředním okolí intenzivní stavební aktivitu. Pro pobyt řemeslníků a lidí jeho dvora bylo nutné zásobit město dostatkem vody. Při pokládce nových inženýrských sítí na Žižkově náměstí byl objeven vodovod směřující od lipové aleje tímto náměstím do spodních hospodářských částí zámku. Druhý vodovod byl předpokládán a skutečně nalezen severně od předchozího. Směřoval přímo do rezidenční části zámku. Třetí valdštejnský vodovod byl položen paralelně se zaniklým vodovodem ulicí Palackého. Fragmenty těchto tří vodovodů byly nacházeny i na dalších místech jejich tras. Všechny tři odkryté části vodovodů byly stejné, rovně rostlé kmeny jehličnatých stromů (smrk, jilm) byly dlouhé 7 - 11 m a byly spojeny železnou trubkou se středovým žebrem. Odkryté části všech vodovodů byly uloženy zpět do země v původním místě nálezu, pouze menší úsek s železnou spojkou vodovodu pro rezidenční část zámku byl vyzvednut a konzervován. Pro stanovení nárazové spotřeby vody v tehdejším zámku a městě lze počítat i se šesti sty koňmi, se kterými vévoda v říjnu 1630 přijel ze Řezna. V domech měšťanů byla další velká hospodářská zvířata. V tehdejším Jičíně bylo nejvýše 1500 obyvatel. Jejich spotřebu vody pokryl zdroj o vydatnosti necelého vteřinového litru. Zdrojovou oblastí vody pro první dva vodovody bylo prameniště vody mezi Čeřovkou a Zebínem, odkud samospádem dotékala voda až do zámku. Zdrojem vody pro třetí vodovod byla řeka Cidlina.

V pořadí čtvrtý dřevěný vodovod byl v roce 2006 objeven v přípojce vody pro kostel sv. Ignáce. Směřoval k areálu panského sídla Hrádek. Podle jeho vzhledu (odkryto pouze 50 cm) jej lze datovat spíše do doby předvaldštejnské. Zatím poslední dřevěný vodovod byl odkryt rovněž v roce 2006 při povrchových úpravách Balbínovy ulice severně od kostela sv. Ignáce. Asi 15 m dřevěných trubek bylo uloženo jen 30 cm pod povrchem a směřovalo k nejstarší části jezuitské koleje. Vodovod byl témě rozpadlý vodou protékající sem dlažbou. Byl ovšem jediný, o kterém je zachována písemná zpráva z 18. století. Se stavbou nejstarší části jezuitské koleje souvisí další archeologický nález. Před gotickým portálem kostela sv. Ignáce byl v rýze pro plynovod objeven již narušený hromadný hrob. Obsahoval pouze dlouhé kosti končetin a lebky dospělých jedinců. Jezuité sebrali tyto kosti z hrobů Valdštejnem zrušeného hřbitova a narušených jejich stavbou a uložili je do jámy před vchod do kostela.

Nedaleko odtud byla při plošných úpravách parkoviště pro Policii ČR před jezuitskou kolejí v Balbínově ulici narušena klenba kamenného sklepa. Uvnitř byl zachován dřevěný rumpál pro čerpání vody ze studny vyhloubené ve středu podlahy sklepa. Objekt byl identifikován jako sklep jezuitské lékárny zřízené v zaniklém domu čp. 27.

V roce 1937 byly na Žižkové náměstí narušeny základy velké stavby. Již tehdy se soudilo na nepostavený palác Adama Erdmana Trčky, Valštejnova švagra. Znovu byl tento objekt zachycen v roce 1993 před čp. 18. I další vévodova stavba byla odkryta v roce 1938, a to ve dvoře čp. 152 na nároží ulic Tyršova a Husova. Byla identifikována jako základ dominikánského kláštera. V témže roce ve výkopech pro budovu dnešního divadla (původní sokolovny) byly objeveny základy vévodou založené university.

Dalším velkým zásahem do vývoje města bylo zasypání příkopu městského opevnění. Před výstavbou polyfunkčního domu v Tylově ulici byl proveden časově i finančně náročný plošný archeologický výzkum. Postupně byly skrývány vrstvy stavebního a dalšího odpadu, který byl z východního okraje příkopu sypán do zčásti zatopeného a odpadní jímce podobného příkopu. Do hloubky 6,5 m - tedy na dno příkopu - propadly největší zlomky nádob (jen jediná byla úplná), kamnových kachlů a kostí velkých zvířat. Kovových předmětů bylo málo, většina z nich byla vodou zcela korodovaná. Ve vrchních vrstvách zásypu datovaných do 18. století byly však nalezeny i měděné špendlíky, jehla a náprstek. V jedné spodní zásypové vrstvě byly nalezeny i čtyři keramické dýmky. Objemný soubor vyzvednuté keramiky dokládá její druhy používané ve městě ve 14.- 17. století, zvířecí kosti druhy zvířat, jejichž maso bylo běžně konzumováno (ovce - koza, tur, drůbež, ryby, jelen - srnec). Místo zasypaného příkopu nebylo dlouho zastavěno, až v 18. století zde byl postaven špýchar se sklepem z mohutného zdiva. Místo skládky odpadu plnil i prostor před hradbou a v okraji příkopu ve dvoře domu čp. 12 v Jiráskově ulici. Byla zde mimo jiné nalezena kostra psa, keramika, kamnové kachle a další zvířecí kosti. Drobným, ale důležitým nálezem je stříbrná struska a tyglík z výrazně požárové destrukční vrstvy vně domu čp. 64 v nároží ulic Palackého a Sladkovského. V tomto domě byla několik let umístěna mincovna vévody Valdštejna vyrabovaná a pobořená v březnu 1634 nedlouho po vévodově smrti.

POVALDŠTEJNSKÉ OBDOBÍ (17. STOLETÍ)

Další dřevěný vodovod byl objeven v dolní - nižší části Nerudovy ulice. Podle nálezů střepů nádob byl položen nejdříve v druhé polovině 17. století. V ulici Smiřických byly před rokem 1989 při opravě havárie vodovodního řadu odkryty vrtané dřevěné trubky spojované údajně měděnými pásy. Ulice Fortna, v jejíž dolní a nižší části byla jedna ze dvou městských branek, je bez archeologických nálezů v původní situaci. Touto ulicí totiž stékala voda z celého náměstí a tekla až do Cidliny. V ulici Chelčického byl roce 2006 nalezen srp s odlomeným zakončením pracovní části, keramika, železný hřebík a zlomky kamnových kachlů. Ulice je ovšem starší, existovala v závěru 14. století a vedla ke kostelu sv. Ignáce.

Při stavbě budovy České pojišťovny v roce 1996 byly v obloukovité části Jiráskovy ulice zachyceny kamenné základy dvou domů - čp. 17 a čp. 18. Ve dvorní části jednoho z nich byla kamenná roubená studna, kterou se podařilo zachovat a včlenit do objektu pojišťovny. Odkrytá situace byla datována do druhé poloviny 17. a do 18. století. Jiráskova ulice je v celé délce komunikací založenou na zasypaném příkopu městského opevnění. Při stavbě inženýrských sítí byl rovněž identifikován vznik Komenského náměstí. Tento prostor byl vždy křižovatkou cesty po vnějším obvodu hradeb Jičína a cesty z Jičína ku Praze. Náměstí vzniklo ustoupením zástavby při stavbě průmyslové školy (reálky).

Množství movitých nálezů je opakovaně získáváno ze zásypů sklepů a dvorů domů z valdštejnského období. Tak tomu bylo v ulici Pod Koštofrankem čp. 8, Na Příkopech čp. 67 a ve dvoře čp. 6 na náměstí Žižkově. Tento materiál umožňuje typologicko - technologické třídění keramiky 16.- 18. století užívané v Jičíně. Z povaldštejnského období pocházejí i nálezy z Lidického náměstí a objektů kolem něho postavených (např. areál usedlosti čp. 11). Zatím nejmladší velký soubor movitých archeologických nálezů byl získán při opravě židovské synagogy. Uvnitř i vně stavby byl získán soubor keramiky, kamnových kachlů, skla a drobných želez a např. i zuhelnatělých pecek třešní. Vše pochází z destrukce kamenných domů zaniklých před stavbou synagogy pravděpodobně požárem v roce 1681 nebo 1768. I zde bylo v dlažbě vyznačeno zaniklé městské opevnění včetně půdorysu nepravidelně obloukové bašty.

LITERATURA

Durdík Tomáš 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha

Ulrychová Eva 1993: Nálezy mincí v Jičíně. Acta universitatis Carolinae, Historica, 118

1995: Nejstarší městský dům v Jičíně. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 90 - 91
1995: Nález objektu z druhé poloviny 13. století v Jičíně. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 107 - 108
1995: Dřevěné vodovody v 1. třetiny 17. století v Jičíně. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 137 - 141
1997: Archeologické nálezy z okolí Valdštejnovy lodžie. Sborník konference: Valdštejnská lodžie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína. Z Českého ráje a Podkrkonoší. Supplementum 3. Semily, 21 - 23
- Hazelbauer Zdeněk: 1998: Renesanční kachle se zobrazením starozákonního soudce Jepteho. Archeologické rozhledy L, 636 - 644
2002: Měna grošového období ve sbírce Okresního muzea a galerie v Jičíně. In: Dokumentace a presentace dějin české mince a měny grošové doby v našich muzeích. Sborník příspěvků ze semináře numismatiků Pardubice 22.- 23. října 1998. Pardubice, 75 - 79
1999: Sídliště z mladší doby kamenné v areálu Okresní nemocnice v Jičíně. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 69 - 76
1999: Skleněné korále z Horního Lochova, okr. Jičín. Pojizerský sborník 4, 79 - 81
2001: Raněstředověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Dissertační práce. Katedra pravěku a rané doby dějinné FF UK Praha
2003: Doklady finální výroby kamenných broušených nástrojů v neolitu Jičínska (horní tok Mrliny a Cidliny). Otázky neolitu a neolitu 2003. Český Brod - Kounice 23. až 25. září 2003, 133 - 156
- Čtverák Vladimír 2003: Prachovské skály na úsvitě … Archeologie ve středních Čechách 7/2, 475 - 507, tab. 3 - 11
2003: Husité na Jičínsku. Archeologické nemovité a movité nálezy. Muzejní noviny č. 24. Regionální muzeum a galerie v Jičíně, 19 - 20
2004: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší 17, 135 - 165
- Frána Jaroslav - Surman František 2004: Růžicovité spony ze Střelče, okr. Jičín. In: K poctě Vladimíru Podhorskému. Ústav archeologie a muzeologie FF MU v Brně. Brno, 347 - 353
- Fediuk Ferry - Pauliš Petr 2005: Brousky neolitu západního Jičínska. Petrografický rozbor. In: Otázky neolitu a neolitu naších krajín 2005. Nitra, 343 - 350

- 2004: Výšinná poloha Podhradí/ Velíš. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 65 - 74

2004: Mikroregion Železnice (okr. Jičín). Okrajové území pravěkého a raně středověkého osídlení. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 75 - 87
2004: Raněstředověká hradiště na Jičínsku. Sborník příspěvků z pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum doby hradištní v Čechách konaného v Plzni 19.- 21.5. 2004. Západočeské muzeum v Plzni, 203 - 255
2005: Keramické pupky zvířecí podoby z neolitu Jičínska. In: Otázky neolitu a neolitu naších krajín. Nitra, 337 - 342
v tisku: Archeologické nálezy z hradů Jičínské kotliny uložené v muzeu Jičín. Castelollogica bohemica 10
2006: Značky na podstavách hradištních nádob v nálezech z Jičínska. Archeologie ve středních Čechách 10, 867 - 877
2006: Osídlení Jičínska v časně slovanském a starohradištním období. Archeologie ve středních Čechách 10, 763 - 775
- Šída Petr v tisku: Paleolitický nález z Jičína, Marečkovy cihelny. Archeologie ve středních Čechách 2007
- Šída Petr v tisku Paleolitický nález z Jičína - u hvězdárny. Archeologie ve středních Čechách 2007
v tisku 2006: Štípaná industrie neolitu a neolitu Jičínska. Nálezy uložené v muzeu v Jičíně a v Hořicích. In: Otázky neolitu a neolitu 2006. Hradec Králové

—————

Zpět