Břetislav I - 1039 tažení do Polska

BŘETISLAV I. 1035 - 1055, 1039 tažení do Polska, 980 let.

ZÁKLADNÍ DATA: Kníže Oldřich, otec Břetislava I.

Syn Boleslava II. a snad Emmy Reginy. Jeho bratr Jaromír vládl v Čechách 1004 - 1012, 1034 - 1035. Trvalé vzájemné spory obou, oba pomáhali německému císaři Jindřichovi II. V roce 1004 bylo české knížectví s pomocí císaře oběma bratry vojensky obsazeno, byl vyhnán dosud vládnoucí polský kníže Vladivoj a vojsko Boleslava Chrabrého. Při útěku zahynul při útěku přes most a za zvonění zvonů poslední Slavníkovec Soběslav.

Opakovaně byl český vojenský oddíl při výpravách císaře do Polska. 12. 4. 1012 byl Jaromír zbaven vlády Oldřichem a vyhnán za země.  Oldřich dostal zemi v léno od císaře Jindřicha II. (!), Jaromír byl na dvoře císaře zajat a uvězněn. V roce 1014 nechal Oldřich vyvraždit své odpůrce a vyrazil na Moravu obsazenou nejspíš Poláky (Boleslavem Chrabrým). Obsadil hrad BUSINEC, v roce 1017 obléhal spolu s německým oddílem hrad NĚMČÍ ve Slezsku. Na to v obou případech následoval polský vpád do Čech, až v roce 1018 smír Němců a Poláků. Slovensko bylo předáno uherskému králi a Oldřich se pustil do dobývání Moravy na Polácích. Správcem Moravy se stal syn Břetislav, na severu Moravy využil ke zřízení správních center starší hrady - hradiště. Na jihu Moravy musel budovat nové opevněné hrady. V roce 1030 byl Břetislav s vojskem a s císařem na tažení do Uher, oba byli poraženi.

V roce 1033 byl kníže Oldřich císařem uvězněn a české knížectví svěřeno zpět Jaromírovi, který byl prosazen vojskem císaře. Morava byla  i nadále pod správou Břetislava.  14. 4. 1034 byl Oldřich opět dosazen na český trůn, Jaromíra Oldřich opět uvěznil v Lysé nad Labem a nechal jej oslepit. 9. 11. 1034 zemřel Oldřich a dosud žijící Jaromír  se vzdal  práva  vládnout  a přenechal  vládu synovci  Břetislavovi.  4.  11. 1035 Jaromír byl zavražděn vrahem najatým rodem Vršovců.

BŘETISLAV (1035 – 1055)

4. 11. 1035 na říšském sněmu v Bamberku byl Břetislav uznán českým knížetem císařem Konrádem II.

V roce 1039 vpadl Břetislava I. do Polska, dobyl i Hnězdno, sídlo arcibiskupství. V  katedrále nad hrobem biskupa Vojtěcha Slavníkovce vyhlásil Břetislav a pražský biskup Šebíř  tzv. statuta - nařízení upravující uzavírání sňatků, momogamii, trestání vražd, zákaz práce v neděli apod. Dne 29. 8. se výprava vrátila od Čech s bohatou kořistí a mnoha zajatci, dne 25. 8. S vyzvednutým a uloupeným tělem biskupa Vojtěcha, dále i ostatky Pěti bratří - křesťanským misionářů působících v Polsku a Prusku. Všechny ostatky  byly uloženy kaple vedle rotundy sv. Víta, plus ostatky Radima/Gaudentia, průvodce biskupa Vojtěch z roku 997, byly uloženy rovněž do krypty rotundy sv. Víta.  Snaha založit v Praze arcibiskupství nad hrobem již uznávaného světce dosud Břetislavovi nevyšla. Na to poslal poselstvo do Říma s žádostí o založení arcibiskupství v Praze. Poláci si ale již stihli stěžovat na vpád a krádež v Polsku. Další české poselstvo vyšlo z Prahy k novému císaři Jindřichovi III., aby vojensky neohrožoval české knížectví. Tím byl jen oddálen německý vojenský útok. - Až v roce 1046 za vpád od Polska a přenesení ostatků biskupa Vojtěcha Slavníkovce bylo papežem Řehořem VI. knížeti Břetislavovi uloženo založil kostel sv. Václava ve Staré Boleslavi (začleněn do něho starý kostelík sv. Kosmy a Damiana), sem převezeny ostatky Pěti bratří. -

BISKUP ŠEBÍŘ

Byl nastolen na biskupa pražského 30. 1. 1030, zván i Severus. Byl původem Čech, pro spory knížete Oldřicha s císařem Konrádem II. dostal investituru až 21. 6. 1030. Byl diplomatem knížete, byl s ním i na tažení v Polsku 1039, zde nechal celé vojsko přísahat zřeknutí se pohanských zvyků. Ovšem v roce 1041 se postavil na stranu císaře, tehdy německé vojsko obléhalo Prahu. Vše bylo skončeno poplatkem za mír, Šebíř musel utéci z Čech.

Kosmas zapsal, že Šebíř byl původně kaplanem knížete Oldřicha.  Na lovu kanců byl zcela nepostradatelným, protože uměl knížeti skvěle připravit kančí oháňku. Oldřich údajně řekl, že za tuto pochoutku by si Šebíř zasloužil biskupství.

PŘED ROKEM 1039

Válečné střety českých knížat s polskými vládci velmi časté od závěru 10. století do začátku 14. století. Prakticky byla s přestávkami vedena pohraniční válka zejména v 11. - 12. století.

Moravu dobyl až kníže Oldřich ve druhé polovině své vlády, je to doloženo i archeologicky. Oldřich byl ženatý s jakousi německou kněžnou, ale neměl potomky. Křesinova žena mu porodila syna. Vladislav II. na své minci z roku 1120 nechal vše zobrazit.

Okolí: s německými císaři se vždy Břetislav I. dohodl a vojensky jim pomáhal.  V Polsku zemřel 1035 Boleslav Chrabrý, poslední velký panovník – král. V roce 1028 Břetislav dobyl Moravu na Polácích, vyhnal a porazil i Uhry. Pak uzavřel mír, hradiště obsadil kastelány, nechal stavět kostely a kolonizoval zemi novými lidmi porůznu získanými ze severu a východu.  V roce 1029 byl Břetislav na sněmu ve Würzburku, tam i zpět jel přes Schweinfurt. Zde byla v klášteře sestra Oty ze Schweinfurtu, Okamžitě se rozhodl pro ni, ale údajně kvůli německé povýšenost (že by mu ji za zenu nedali) ji unesl z kláštera. Přesekal údajně řetězy brány kláštera, jeho družina dílem pobita a poraněna. On dojel do Prahy k otci, pak do Olomouce, kde se s Jitkou oženil. - Byl za tím asi jeho nemanželský původ, ale tehdy se to tak nebralo. Např. i Vilém Dobyvatel (1066 Hastings) byl nemanželským synem Roberta I. Normanského.

Po roce 1035 se Břetislav snažil připojit polské území více k Českému státu - nejspíš Slezsko a kdysi české území (Kladsko) zpět k českému knížectví. V roce 1039 nebyl ve střední Evropě silný panovník, proto se Břetislav odhodlal k tažení do Polska za tímto cílem.

V Německu však nastoupil vládu syn Konráda II.  Jindřich III., mocensky výrazný, politicky panovačný a majetku chtivý člověk. České vojsko již v roce 1038 dobylo a poplenilo hrad Krakov a jeho okolí (kdysi české území), získalo velkou kořist bez bojů s polským vojskem.

ROK 1039

Při Břetislavově tažení v létě 1039 byla dobyta a poničena Vratislav, město HEDČ se vzdalo a obyvatelé požádali o přestěhování do Čech. To se stalo. Pak Břetislav táhl ke Hnězdnu, to dobyl, po tři nechal rabovat, kostely a kláštery byly obrány o zlato a drahé kamení.

Šebíř biskup uložil pokání vojákům u hrobu sv. Vojtěcha. Nad hrobem vyhlášeny Břetislavovy zákony, vojáci je odpřisáhli. Pak teprve tělo biskupa Vojtěcha Slavníkovce vyzvednuto a odvezenou do Čech. 24. 8. se vojsko utábořilo nad  říčkou Rokytkou v Libni, v Hloupětíně a Vysočanech u Prahy. Další den - 25. 8. -  v průvodu bylo tělo biskupa Vojtěcha doneseno do Prahy, osobně jej nesl Šebíř i Břetislav, pak neseny ostatky Pěti bratří a hnězdenského arcibiskupa Radima / Gaudentia, přítele Vojtěchova. K tomu bylo přivezeno 100 vozů kořisti a dalších cenností, pak zástup zajatců se spoutanýma rukama.

Následovala žaloba kněžny Rejčky, vdovy po knížeti Měčislavovi, u císaře  a u papeže Bendikta IX. v Římě. Císař okamžitě vypověděl Břetislavovi válku v již červenci 1039 !!!, to byl Břetislav ještě v Polsku a německé vojsko bylo už na hranicích Čech. Břetislav poslal jako rukojmí k císaři svého devítiletého prvorozeného syna Spytihněva.

Z kořisti zaplatil roční poplatek za mír 120 volů a 500 hřiven stříbra císaři, uložený již v roce 805, ale odmítl vrátit polskou kořist zpět do Polska. Na to nemá císař právo ! Břetislav chystal válku s pomocí  uherského krále Petra.

ROK 1040 : Německé vojsko vpadlo do Čech, první proud přes Šumavou u města Kouby, druhé vojsko přes Krušné hory od Donína do Čech,  toto vedl markrabí míšeňský Ekkehardt. Břetislav proti císaři do Z Čech, další vojsko do SZ Čech,  v něm i Ota ze Schweinfutru, švagr Břetislava. Hranice Čech byly opevněny záseky a strážními místy, u Kdyně bylo německé vojsko poraženo 22. 8. Velké ztráty Němců včetně vysoké šlechty, utíkající se setkali s poustevníkem Vintířem, který jim poradil, kudy utíkat ! U jeho poustevny byla na paměť vítězství postavena kaple sv. Václava.

Míšeňské vojsko táhlo až k Mostu, sem Břetislav se svým vojskem. 31. 8. 1040 byl v bitvě poražen. Do toho zpráva o porážce části německého vojska, císař Jindřich III. nesmírně rozzloben: podle Kosmy „byl vysoké mysli“, nemohl porážku snést.  Malého Spytihněva Přemyslovce císař vyměnil za své zajaté šlechtice. Se Spytihněvem bylo v zajetí špatně nakládáno, z toho pramenila jeho celoživotní těžká averze proti Němcům.

ROK 1041  léto: německé vojsko opět vpadlo do Čech. Dostalo se díky informacím od poustevníka  Vintíře (!!!) přes pohraniční záseky a opevnění na Šumavě, kde nebylo očekáváno.  Druhý proud se Saska se dostal zradou bílinského správce Prkoše do vnitrozemí k městu Most, ale zde se zastavil. Bylo jednáno o mír, nakonec odtáhlo vojsko zpět do Německa. V říjnu téhož roku Břetislav  složil slib věrnosti císaři v Řezně a dostal část území dobytého na Polácích. - - --Situaci výrazně zhoršila zrada bílinského správce Prkoše, který další německé vojsko pustil do Labi do Čech za zlato, ačkoli měl pomocné vojsko z Uher a z Moravy k obraně země. -  Obě německá vojska táhla k Praze a oblehla ji.  Byl začátek zimy - biskup Šebíř jednal s císařským vojskem, které nebylo v nijak výhodném postavení. Břetislav se však zřekl Polska, bude platit poplatek za mír, přijede na říšský sněm.  Arcibiskupství v Praze nebude.  Bílinský správce Prkoš byl za zradu utopen s odťatýma rukama o nohama.

PAPEŽ povolal Břetislava i Šebíře před církevní soud, protože zneuctili polskou církev. Břetislav poslal své vyslance a velké dary, smířil se s tím, že arcibiskupství v Praze nebude. Bude nutno na přání papeže postavit kostel ve St. Boleslavi. Břetislav obdaroval otcem Oldřichem založený sázavský klášter (benediktini). Do smrti Břetislava I. v roce 1055 byl zachován mír a pokojné vztahy s císařem Jindřichem III., ovšem až za část polské kořisti předané císaři.

V září 1042 Břetislav s císařem vpádl do Uher, plenil levobřežní Dunaje, byla získána jen kořist, více nic. Břetislav pomohl císaři k vítězství i v roce 1044 a 1045. České vojsko poplenilo levobřežní Dunaje až k Hornu (již opakovaně).

V roce 1046 byl na císařském dvoře v Merseburku uzavřen smír mezi českým knížetem a polským králem Kazimírem a pomořanským knížetem Zemožilem.

 V roce 1051 další velké tažení císaře Jindřicha III. do Uher proti králi Ondřejovi I. s českou pomocí. V květnu 1054 opět smír Břetislava I. a Kazimíra I. polského krále ohledně území na pomezí obou států. Císař oba pozval do Quedlinburku. Slezsko připadlo Polsku, to za něj každoročně platí českému knížeti.

Závěr roku 1054:  Břetislav I. vpadl vojensky do Uher vysloveně za kořistí. Na cestě v Chrudimi na hradišti onemocněl a zde 10. 1. 1035 zemřel. Před smrtí vydal tzv. nástupnický řád: bude vládnout vždy nejstarší Přemyslovec. Důsledkem toho byla občanská válka v českém knížectví po celé 11. a 12. století. Břetislav měl totiž 5 synů, manželka Jitka ze Schweinfurthu byla příbuznou císaře. 

BŘETISLAVOVA STATUTA

-zákaz mnohoženství, muž nesmí bít ženu, zákaz uctívání studánek, hájů apod., zákaz pohřbů v lesích, v neděli se nepracuje, zákaz trhů v neděli, krčmy se v neděli zavřou, postihy pro hadače a věštce i za oběti při letnicích, dále za uctívání posvátných stromů se zavěšenými obětinami, za uctívání démonů, za hry a slavnosti za mrtvé v den jejich smrti, atd. Právo azylu v kostele je posvátné a nesmí být porušováno. Zákaz obřadů spojených s úrodou a plodností, svěcení ohně, svěcení zelených ratolestí, dávání ptačích vajec, jantaru a mincí pod jazyk do hrobů. Zákaz drobných pohanských úkonů při křtu dítěte prováděných ještě ve 12. století (doteky oltáře, překrytí oltářní textilií apod.), zákaz  zveřejňování pověr a strachu z mrtvých, zákaz potratů, smilstva, vražda kněze je zločinem, proti opilství - za vše peněžité pokuty až 300 denárů nebo vězení či vyobcování z komunity.

Vše ukazuje na skutečnost, že česká společnost byla stále pohanská. Totéž trvalo ještě za Břetislava II. (1092 - 1100). Ten nechal vyhnat věštce a kouzelníky, vykácet posvátné stromy a háje, zakázal o letnicích přinášet dary a zvířecí oběti ke studánkám zlým duchům, pohřbívat mrtvé v lesích, konat hry k utišení duchů mrtvých atd. Naopak bylo nařízeno slavit církví ustanovené svátky, kterých bylo ročně asi 30. 

Kosmova Kronika Čechů. Praha, Paseka 2005.

Kniha II. Břetislav I., str. 79 – 95, kapitola  I.- XIII.

„Bohu i lidem milý, nový Achilleus, hrdina“, fyzicky silný (syn obyčejné selky), byl bohatý, měl 5 synů. Do Polska vyrazil po smrti krále Kazimíra a za nedospělosti jeho dvou synů Boleslava a Vladislava. Důvodem tažení byla odplata za polské útoky na české knížectví. České vojsko vraždilo, plenilo, loupilo, vraždilo, hradiště Hedč se ale vzdalo, přesídlené obyvatel do Čech – ves Hedčany, u Dašic východně od Pardubic.

Hrob biskupa Vojtěcha v arcibiskupském chrámu Hnězdně: vojáci vpadli do kostela, údajně chtěli biskupovo tělo, ale biskup Šebíř se bál, že chtějí loupit.  Nedbali jeho varování. Hrob byl za oltářem u zdi, oltář byl vojáky zničen, aby bylo možné tělo vyzvednout. Poté byli vojáci ochromeni - nemohli se hýbat ani mluvit celkem 3 hodiny ! Biskup je káral, za tři dny se uzdravili. Poté jim uložil pokání po tři dny. Čtvrtý den po zjevení biskupa Vojtěcha kníže Břetislav vyhlásil zásady křesťanského chování . tzv. Břetislavova statuta. S souhlasem biskupa Šebíře bylo tělo biskupa Vojtěcha zavinuto do hedvábí a odneseno k vojsku.

Obvyklá fráze v soudobých kronikách: … „přišli se vším svatým nákladem šťastně a vesele do Čech „.   Ke dni 23. 8. 1039  se poprvé mluví o přineseném těle arcibiskupa Radima - Gaudentia, přítele biskupa Vojtěcha. V kořisti byly i zlaté desky s křišťálem a drahokamy, těžké desítky kg, na vozech byly mimo jiné zvony, urození zajatci byli vedeni v řetězech včetně jednoho kněze !

Ve vojsku byly od začátku tažení vezeny dřevěné vozy schopné přepravy výzbroje a výstroje. Počítalo se tedy s kořistí. Byla to loupežná výprava. Vojsko se živilo z úrody kradené cestou. Zpět jelo asi 100 vozů plných kořisti. Kosmas přesně popisuje polopohanskou společnost v 11. století v Čechách a na Moravě. 

KOSMAS dále:  ! nešlechetný! udavač toto oznámil papeži,  hned byla na Břetislava podána žaloba, nato vyšli poslové z Čech do Říma s velikými dary (zřejmě část kořisti) papeži a další kardinálům. Předáno tajně, aby kardinálové nerozhodli proti Břetislavovi. Trestem bylo uložení stavby kostela. To stalo se na hradišti Stará Boleslav, kde byl postaven kostel sv. Václava.

Dále  v letech 1040 - 1041: žaloby a pomluva se donesly k císaři Jindřichovi III., ten chce ukradené zlato a všechnu kořist. Poslové zpět do Prahy - odpověď:  Čechové přece platí od Karla Velikého 500 hřiven stříbra a 120 volů, nic nad to nebude. Císař hrozil válkou. Jeho vojsko vytáhlo z Bavorska a bylo poraženo nedaleko Kouby v jihozápadních Čechách. Sasové s markrabětem Ekkehardem se dostali  až k Mostu, kde jim zrada správce Prkoše v Bílině ( umožnila postup dál. Saská část vojska odtáhla s kořistí mimo zemi.

BŘETISLAVOVA STATUTA

-zákaz mnohoženství, muž nesmí bít ženu, zákaz uctívání studánek, hájů apod., zákaz pohřbů v lesích, v neděli se nepracuje, zákaz trhů v neděli, krčmy se v neděli zavřou, postihy pro hadače a věštce i za oběti při letnicích, dále za uctívání posvátných stromů se zavěšenými obětinami, za uctívání démonů, za hry a slavnosti za mrtvé v den jejich smrti, atd. Právo azylu v kostele je posvátné a nesmí být porušováno. Zákaz obřadů spojených s úrodou a plodností, svěcení ohně, svěcení zelených ratolestí, dávání ptačích vajec, jantaru a mincí pod jazyk do hrobů. Zákaz drobných pohanských úkonů při křtu dítěte prováděných ještě ve 12. století (doteky oltáře, překrytí oltářní textilií apod.), zákaz  zveřejňování pověr a strachu z mrtvých, zákaz potratů, smilstva, vražda kněze je zločinem, proti opilství - za vše peněžité pokuty až 300 denárů nebo vězení či vyobcování z komunity.

Vše ukazuje na skutečnost, že česká společnost byla stále pohanská. Totéž trvalo ještě za Břetislava II. (1092 - 1100). Ten nechal vyhnat věštce a kouzelníky, vykácet posvátné stromy a háje, zakázal o letnicích přinášet dary a zvířecí oběti ke studánkám zlým duchům, pohřbívat mrtvé v lesích, konat hry k utišení duchů mrtvých atd. Naopak bylo nařízeno slavit církví ustanovené svátky, kterých bylo ročně asi 30.