BROUSKY NEOLITU ZÁPADNÍHO JIČÍNSKA.

Petrografický rozbor.

                                      Eva Ulrychová - Ferry Fediuk - Petr Pauliš

      1. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY   

      1.1. ÚVOD

      Při publikaci souborů kamenné industrie z neolitu západní poloviny Jičínska (Ulrychová 2003) byly mezi nálezy  suroviny, odpadu i nástrojů v různém stupni dohotovení surovinou zřetelně odlišné nástroje - brousky. Vzhledem k předpokladu, že zdrojem suroviny nástrojů na opracování broušené industrie z amfibolového rohovce jsou lokální zdroje, bylo sedm brousků se zachovanými nálezovými okolnostmi předmětem petrografického rozboru. Posudek Petra Pauliše a Ferryho Fediuka je druhou částí tohoto příspěvku.

      1.2. NÁLEZY BROUSKŮ

      1.2.1. Češov

      Brousek  nalezený v Češově (sbírka Češov uložená v M Jičín či. 49) je součástí početné kolekce broušené kamenné industrie sesbírané během 20. století na katastru Češova a v jeho bezprostředním sousedství. Mezi nálezy je surovina, polotovary, otloukače, nože, štěpiny i nástroje v různém stupni dohotovení - celkem 359 kusů z amfibolového rohovce. Brousek sám není blíže  lokalizován ani datován než do neolitu. Je z něho zachována přibližně  polovina délky 49 mm, obdélného průřezu 15 x 11 mm a výšky  15 mm,  šedohnědé barvy a hladkého povrchu.

          1.2.2. Rytířova Lhota

      Sídliště z neolitu (nejspíš nositelů kultury s keramikou vypíchanou) bylo nálezy kamenných nástrojů lokalizováno na návrší do současného areálu kravína místního zemědělského družstva. Mimo kamenné nástroje zde byla po orbě sebrána i část brousku (M Jičín či. 5534). Z valounovitého tvaru zřetelné zrnitosti je zachována asi polovina v délce 100 mm oválného průřezu  (48 x 36 mm) šedohnědé barvy.

      1.2.3. Slavhostice 

      Jižní svahy češovské tabule jsou polykulturní lokalitou s početnými nálezy datovanými od neolitu do novověku. Jeden neolitický areál s opakovaným osídlením byl zjištěn západně od hřbitova v poloze „Nade dvorem“, další neolitické blíže nedatované sídliště bylo severně a severozápadně od samoty „Vražda“ a další jižně  od fortifikace Češov a obdélných náspů. Na všech místech byly nalezeny kamenné broušené nástroje.

      Brousek  (M Jičín či. 884a) není blíže lokalizován.  Je hranolovitého tvaru, oba  jeho konce jsou mírně obité, šedohnědé barvy se zřetelným opotřebením všech čtyř brusných ploch. Jeho rozměry jsou 165 x 34 x 32 mm.     

      1.2.4. Vesec u Sobotky - Poráň

      Brousek ( M Jičín či. 5539) je součástí velkého souboru nálezů keramiky i kamenné industrie postupně sesbíraného na severní části ostrožny Poráň, západně ode dvora Semtiny. Nástroj je světlehnědý, jemné zrnitosti se zachovanými dvěma pracovními plochami sbíhajícími se do úzkého týlu. Délka ploché podstavy je 135 mm, maximální šířka nástroje 45 mm, maximální výška  29 mm. Není přesněji datován než do neolitu.

              1.2.5. Zámostí

      Asi polovina brousku šedohnědého povrchu se zachovanou částí pracovní plochy byla nalezena na skalní ostrožně Starý Hrádek spolu s dalšími nástroji z amfibolového rohovce (sbírka Železnice uložená v M Jičín, či. 1620). Rozměry brousku původně dlátkovitého tvaru jsou: délka 46 mm, šířka 20 mm a výška 12 mm. Nástroj není přesněji datován než do neolitu.

      1.2.6. Železnice - Šnejdárek

      Tento brousek (sbírka Železnice uložená v M Jičín, či. 1570) byl nalezen v areálu sídliště v poloze „Šnejdárek“ spolu s menším souborem kamenné (převážně štípané) industrie. Tato lokalita není zahrnuta v práci o výrobě kamenných nástrojů (Ulrychová 2003 v tisku), protože sídliště bylo pomístním názvem zcela nedávno s jistotou  lokalizováno západně pod násep trati a stanice Českých drah Železnice do okolí toku řeky Cidliny a blízkosti tzv. Prostředního mlýna. V archeologické sbírce muzea Železnice jsou z těchto míst uloženy kamenné nástroje a jeden střep kultury s keramikou lineární (pozn. 1). Z polohy nepocházejí zatím jiné nálezy datovatelné než do této kultury.

      Brousek je zachován  přibližně z poloviny, je světlehnědé barvy tvaru valounu  se dvěma hranami trojúhelníkovitého průřezu. Délka brousku je  88 mm,  šířka podstavy  37 mm a maximální výška  25 mm.   

           1.2.7. Železnice

      I další brousek byl nalezen v  Železnici v tzv. Brožově cihelně zcela nedávno přesněji lokalizované ( sbírka Železnice uložená v M Jičín, či. 629) k silnici v Nádražní ulici. Zde na okraji sprašové návěje nad Ploužnickým potokem bylo v neolitu sídliště, ze kterého pochází  kamenný ústěp a zvířecí zub (pozn. 2). Brousek je přibližně trojúhelníkovitého tvaru  délky 67 mm, šíře podstavy 24 mm, maximální výška  17 mm s patrnou pracovní plochou.

 

   2. PETROGRAFICKÝ POPIS VZORKŮ NEOLITICKÉ INDUSTRIE

                                                  Ferry Fediuk - Petr Pauliš

     Úvod

            Petrografické popisy byly provedené ze 7 kusů výbrusů kamenné neolitické industrie ze sbírek

       Regionálního muzea v Jičíně, které byly předány dne 27.1.2004 dr. Evou Ulrychovou.

     Vzorek: Češov  č. 49

     Označení nástroje:  brousek.

     Makropopis:

     Barva horniny je hnědá až šedohnědá. Jde o pevný, výborně soudržný a poměrně tvrdý jemnozrnný psamit, v němž lze makroskopicky obtížně rozeznat velmi drobná klastická zrnka o rozměrech vesměs pod ¼ mm,  tvořená zjevně hlavně křemenem. Tmel klastů je převážně limonitový, hojný a klastická zrna značně pevně fixující. Vrstevnatost se v rámci vzorku projevuje jen velmi slabě, téměř neznatelně.

     Mikropopis:

     Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů (obj.%): klasty 48%,  z toho křemen 42, živec 5 a horninové úlomky 1, tmel 52%, většinově limonit.

Klasty křemene mají značně proměnlivé rozměry od 0,05 do 0,2 mm. Vyznačují se velmi nízkým stupněm opracovanosti, vesměs hrotitě angulárními tvary. V drtivé většině jde o zrna monokrystalická. Polykrystalická zrna sice nechybějí, ale jejich podíl je více než desetkrát menší.

      Živec, vystupující rovněž v podobě angulárně opracovaných zrn, odpovídá vesměs živci draselnému (ortoklasu), zjevně nízkého až nulového stupně triklinity.

Ojedinělé, ale relativně větší horninové klasty mají povahu kyselého křemenno-živcového vulkanitu, buď ryolitu nebo ryolitového tufu až ignimbritu.

      Hydratovaný železitý pigment, ve výbruse kalně tmavohnědé barvy, je mikroskopicky bezstrukturní. Jeho velké množství, tvořící mírně větší polovinu celkového objemu horniny, obaluje klastická zrna bazálním způsobem tak, že se vzájemně nedotýkají. Pokud je ve tmelu přítomna  ještě nějaká další minerální složka, např. jílový minerál nebo prachovitá extrémně jemná zrnka křemene, jsou tyto složky sytým železitým pigmentem překryty. V každém případě však lze počítat nanejvýš s jejich zcela podružným zastoupením.

      Struktura je jemně psamitická s bazální strukturou tmelu,  textura je jen slabě náznakově vrstevnatá.

      Petrografické označení: jemnozrnný ŽELEZITÝ (limonitický) PÍSKOVEC.

      Pravděpodobná provenience: nejspíše jde o sediment pocházející z permokarbonu podkrkonošské pánve. Je nepravděpodobné, že by mohlo jít o limonitem druhotně prosycený křídový pískovec typu tzv. železňáku (ortsteinu). Není to tedy zřejmě materiál místní, ale od severu vnesený buď přírodně prostřednictvím vodních toků nebo antropogenně ať v podobě suroviny nebo již jako hotový výrobek.  

 

      Vzorek: Rytířova Lhota  či. 5534

      Označení nástroje:  brousek

      Makropopis:

      Hornina má šedohnědou barvu střední tmavosti. Je drobnozrnná a skládá se z makroskopicky rozeznatelných klastických zrn běžně kolísajících v rozměrech od 1/4 do 1 mm. Jde zčásti o světle šedá zrna křemene, zčásti o hnědá zrnka živců, obojí značně na sebe natěsnaná a převážně jen dotykově pospájená hnědým hydroxiželezitým pigmentem. Na antropogenně hlazeném povrchu mají obojí zrna tendenci se částečně vydrolovat (aniž hornina ztrácí na vysoké soudržnosti) a vytvářet tak drobné prohlubeninky. Tím je  upravenému povrchu dodáván zdrsněný vzhled. Vrstevnatost je téměř neznatelná, ale její náznaky se zjevně promítají do poněkud sploštělého eliptického příčného řezu nástroje.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): klastická zrn 80, z toho 50 procent křemen a  30 % živce. Tmelu převážně limonitové povahy je zhruba 20%.

Křemenné klasty ve výrazné většině monokrystalické a shodně jako zrna polykrystalická jsou většinou opracována subangulárně, výjimečně se objevují tvary semioválné. Prakticky všechny křemeny jsou mírně až středně postiženy deformačně, což se projevuje undulozitou o vnitřních úhlech zhášení až přes 10^o. Tuto deformaci si klasty zjevně přinesly do sedimentačního prostoru již ze zdrojové oblasti.

      Podíl živců v hornině je značný. Jejich zrna jsou podobně jako zrna křemene většinou subangulárně opracovaná. Bližší určení jejich povahy je značně ztíženo silnými hnědými zákaly, nicméně je zřejmě správný předpoklad, že jde většinově o živce draselné.

      Limonitový tmel má většinou po strukturní stránce dotykový a výplňkový charakter, druhotně však infiltruje i do klastických živců.

      Struktura je drobnozrnně psamitická s dotykovou až výplňkovou strukturou tmelu,  textura je téměř všesměrná, jen náznakově vrstevnatá.

      Petrografické označení: drobnozrnný ARKÓZOVÝ PÍSKOVEC až ARKÓZA s limonitovým tmelem, kterého je ovšem podstatně méně než v hornině nástroje z lokality Češov.

      Pravděpodobná provenience: Protože psamity s tak vysokým obsahem živců se vyskytují prakticky jen v permokarbonu a ne v křídě, lze za zdroj materiálu zkoumaného nástroje považovat podkrkonošskou pánev. Nejde tedy o materiál místní, nicméně jeho zdrojová oblast není příliš vzdálena.

      Vzorek: Slavhostice či. 884a

      Označení nástroje : brousek

      Makropopis:

      Hornina má slabě nazelenale světle šedohnědou barvu. Je velmi jemnozrnná a její jednotlivé minerální složky je obtížné až nemožné makroskopicky identifikovat. Nicméně test 5% kyselinou chlorovodíkovou je pozitivní a dokazuje, že jednou z přítomných složek je kalcit, i když ne v množství podstatném. Tím se vzorek liší od vzorku Češov, Rytířova Lhota, Zámostí, Železnice a naopak se v tomto ohledu shoduje se vzorkem Vesec. Podrobná makroskopická prohlídka vzorku ukazuje přítomnost hojných velmi drobných tmavých skvrnek, víceméně pravidelně rozesetých po celé hornině. Teprve mikroskopie však odhaluje, že jde o nahloučeniny rudního pigmentu (viz níže). Vrstevnatost horniny ve vzorku je jen mírně naznačená.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): křemen (67%), živec (16), limonit (11), kalcit (5), slída (1).

      Křemenná zrnka jsou hlavní klastickou součástkou. Jsou většinou subangulárně až semioválně opracovaná, nevýrazně anisometrická, mírně undulózní a prakticky výhradně jen monokrystalická. Jejich průměrný rozměr je 0,15 mm.

      Klasty živců, nedosahující svým množstvím ani čtvrtiny křemenných klastů, mají obdobné tvarové i rozměrové vlastností jako křemenná zrna, snad o poznání bývají hůře opracovaná. Vesměs jsou do světle hněda zakalena, což jejich mikroskopickou identifikaci ztěžuje, ale ne zcela znemožňuje: zřejmě jde většinově o živec draselný povahy ortoklasu.

      Limonit spolu s kalcitem (a snad i s malým podílem jílových minerálů) představuje tmelotvornou složku. Výplňkovým způsobem zaujímá mezizrnné prostory klastických minerálů a občas se nahromaďuje do poněkud souvislejších shluků, které pak v makrovzorku vyvolávají drobné tmavé skvrny, zmíněné v makropopise.

      Kalcit v mikrozrnné podobě se ve tmelu horniny chová nenápadně. Jeho množství je podružné.

      V singulárních lupíncích se ke klastické složce horniny druží muskovit.

      Struktura je jemně psamitická s výplňkovou strukturou tmelu, textura je vrstevnatá pouze v náznaku.

      Petrografické označení: jemnozrnný ARKÓZOVÝ PÍSKOVEC mírně kalcitický.

      Pravděpodobná provenience: permokarbon podkrkonošské pánve, v křídě se sedimenty tohoto typu prakticky nevyskytují.

      Vzorek: Vesec u Sobotky   či. 5539

      Označení nástroje: brousek

      Makropopis:

      Barva horniny je značně světlá, bělavě šedobéžová. Zrno je velmi jemné, prakticky pod hranicí makroskopické rozlišitelnosti. V 5% HCl hornina velmi výrazně reaguje šuměním, což prokazuje přítomnost značného množství kalcitu v minerálním složení. S tímto zjištěním je v souladu i relativní měkkost horniny, která je snadno rýpatelná hrotem železného předmětu. Kámen je proto snadno opracovatelný, ale jako nástroj měl pro svou sníženou tvrdost omezené praktické využití. Vrstevnatost není ve vzorku sice vyvinuta výrazně, ale je dobře patrná zejména na preparátu zhotoveném pro mikroskopický výzkum.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): křemen (54%), kalcit (32), jílový minerál (10), rudní pigment (4).

      Křemenná zrnka jsou většinou seimoválně opracovaná, elipsoidicky mírně protažená. Jejich průměrná velikost kolísá kolem 0,1 mm. Vyznačují se velmi nízkou až nulovou undulozitou, polykrystalická zrna nebyla mezi nimi zjištěna. Je to jediná klastická složka horniny, živcová či jiná další zrna (s výjimkou zcela singulárních lupínků muskovitu), se ve složení neobjevují.

      Kalcit zaujímá téměř celou jednu třetinu celkového objemu horniny. Většinou vytváří spolu s jílovým minerálem bazálně strukturovaný tmel klastických křemenných zrnek, v některých partiích, které tak nabývají až charakter vápence, se dokonce stává převládající složkou a v takových případech je jeho tvar nepravidelně izometricky zrnitý.

      Jílový minerál doprovází jako vedlejší složka kalcit ve tmelu, vyvolává jeho mléčně bělavý zákal a navíc funguje jako sorbující hmota pro infiltrace limonitového pigmentu. V bližší specifikaci tohoto minerálu lze nejspíš uvažovat o kaolinitu.

      Rudní minerál je zastoupen limonitem, který je v podružném množství infiltrován do jílovito-kalcitického tmelu. Jen ojediněle se shlukuje do malých dílčích agregátů, většinou je víceméně rovnoměrně dispergován a v této své podobě je odpovědný za béžovou barvu horniny, zmíněnou v makropopise.

      Struktura je velmi jemně psamitická, místy se blížící až aleuritické, tmel má strukturu bazální,  textura je nevýrazně ale nepřehlédnutelně vrstevnatá.

      Petrografické označení: velmi jemnozrnný JÍLOVITO-KALCITICKÝ PÍSKOVEC, případně označitelný jako OPUKA.

      Pravděpodobná provenience: zdroj materiálu může být místní, protože jde s největší pravděpodobností o horninu patřící české křídové pánvi, patrně některému turonskému členu její stratigrafické sekvence.

      Vzorek: Zámostí  či. 1620

      Označení nástroje :  brousek

      Makropopis:

      Barva horniny na patinovém povrchu nástroje je tmavohnědá, v čerstvém vnitřku je světle šedohnědá. Zrnitost je velmi jemná, jednotlivá zrna prakticky není možno makroskopicky odlišit ani při použití lupy. K testu se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou se vzorek jak na svém povrchu, tak i ve svém vnitřku na rozříznuté ploše chová inertně. V makrovzorku se nijak neprojevuje vrstevnatá stavba, v preparátu pro mikroskopický výzkum však určitá slabě naznačená paralelita již pouhým okem patrna je.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): křemen (66%), živec (5), tmelotvorná složka (29).

      Klastický křemen představuje zhruba 2/3 celkového objemu horniny. Jeho zrna jsou většinou anizometricky protáhlá, někdy mírně, někdy výrazněji, a jsou převážně angulárně až subangulárně opracovaná. Jejich rozměry kolísají kolem průměrné hodnoty 0,075 mm. Velmi často bývají na sobě těsně nahloučená, takže mezizrnné prostory někdy skoro ani neskýtají prostor pro vniknutí dotykového tmelu; ale v takových případech vzájemné zaklesnutí klastů je zárukou dostatečné pevnosti horniny jako celku. Na jiných místech však kolem klastů zbývá dostatečný prostor pro vznik tmelu výplňkového až bazálního charakteru. Undulozitu zrn je možno označit jako mírnou až střední, nepřekračující hodnotu vnitřních úhlu zhášení 10^o. Skoro všechny křemenné klasty jsou monokrystalické povahy.

      Klasty živců jsou jen minoritní složkou. Velikostně i tvarově jsou obdobné jako klasty křemene. Zřejmě je mezi nimi zastoupen jak živec draselný, tak plagioklas kyselé povahy (oligoklas).

      Tmelotvorná složka sestává převážně z limonitu, snad podružně provázeného jílovým minerálem. Tento tmel je strukturně diferencován od tenkých mezizrnných povlaků přes výplně izometrických pórů mezi klastickými zrny až po rozsáhlejší domény, které klasty od sebe do široka oddělují.

      Struktura je velmi jemně psamitická blížící se až aleuritické s proměnlivými strukturními vlastnostmi tmelu,  textura je nezřetelně vrstevnatá.

      Petrografické označení: velmi jemnozrnný LIMONITICKÝ PÍSKOVEC až PRACHOVEC.

      Pravděpodobná provenience: Úhrnný soubor petrografických vlastností zkoumaného vzorku mluví nejspíš ve prospěch předpokladu, že jde o sediment pocházející z permokarbonu podkrkonošské pánve, vnesený do místa nálezu od severu buď přírodně (fluviatilně), nebo antropogenně.

      Vzorek: Železnice  (Šnejdárek) či. 1570

      Označení nástroje : brousek.

      Makropopis:

      Hornina má světle hnědou barvu, na patinovaném povrchu zřetelně sytější než v čerstvém vnitřku. Je jemnozrnná a většina jejích minerálů je rozměrově těsně nad hranicí makroskopické rozlišitelnosti – 0,1 až 0,2 mm. Jde v naprosté převaze o jemná zrnka křemene. Dále lze pouhým okem rozeznat drobné, v podstatě rovnoměrně distribuované tmavohnědé skvrnky, zjevně patřící limonitu. Hornina je velmi tvrdá, ocelovým hrotem nerýpatelná. Na velkých plochách kamenného nástroje se projevují jednak mělce miskovité prohlubeninky o velikosti kolem 1 ½ cm a hloubce málokde přesahující 1 mm, jednak náznak nevýrazně profilované soustavy mělce vystupujících žeber, nejspíš podmíněných slabě vyvinutou vrstevnatostí.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): křemen (87%), živec (6), rudní minerály (5), těžké minerály (2).

      Křemen je naprosto dominantní složkou horniny. Vystupuje v zrnech o rozměrech většinou se pohybujících pod 0,1 mm, těsně na sebe nahloučených a do sebe zakleslých, zčásti patrně regenerovaných. Jejich tvar je většinou mírně anizometricky protáhlý, s velmi nepravidelným ostrohranným omezením. Charakterizuje ho velmi slabá undulozita zhášení.

Živec představuje vedlejší doprovodnou klastickou složku. S určitou dávkou nejistoty ho lze přiřadit vcelku k ortoklasu.

      Rudní minerály jsou vesměs reprezentovány limonitem. Na některých reliktních tvarech kubických průřezů je však možno důvodně předpokládat, že aspoň jejich část vznikla z pyritu, možná však i z oxidických rudních minerálů, zejména z magnetitu a ilmenitu. Ve značné míře se však limonit od svých primárů migrací odloučil a v nynějším stavu tvoří infiltrace a jejich shluky.

      Specifikem horniny je přítomnost nadnormálně četných automorfních krystalků tzv. těžkých minerálů které se do sedimentu dostaly v klastické podobě. V této kategorii byl zjištěn zejména zirkon, dále titanit a apatit.

      Struktura je jemně psamitická, regeneračně cementační,  textura je nevýrazně vrstevnatá.

      Petrografické označení: KŘEMENEC slabě živcový.

      Pravděpodobná provenience: místní křídu ze širokého okolí místa nálezu lze sotva považovat za zdrojovou oblast. Ani mezi sedimenty permokarbonu podkrkonošské pánve se horniny tohoto petrografického charakteru neobjevují. Analogii je možno spatřovat v křemencích barrandiensko-železnohorského staršího paleozoika, ne však v metamorfovaných kvarcitech krkonošsko-jizerského krystalinika. Import je zjevně antropogenní.

      Vzorek: Železnice či. 629

      Označení nástroje :  brousek

      Makropopis:

      Barva horniny je v relativně čerstvém vnitřku černošedá, patinovaný povrch nástroje je poněkud světlejší, tmavohnědý. Zrnitost je velmi jemná a nedovoluje makroskopicky rozlišit jednotlivé minerální složky. Výjimku představují poměrně řídce vtroušené světlejší vyrostlice reprezentované vesměs olivínem o velikosti maximálně až 2 mm. Tyto vyrostličky vystupují na hlazeném povrchu kamenného nástroje jako drobné tmavé skvrnky. Přednostní orientace minerálů se ve vzorku neprojevuje.

      Mikropopis:

      Minerální složení a odhad kvantitativního zastoupení minerálů  (obj. %): pyroxen (50%), olivín (10), plagioklas (24), nefelin + analcim (6), rudní minerál (10).

      Pyroxen patří výhradně monoklinické odrůdě, svými optickými vlastnostmi odpovídajícími augitu. Vystupuje prakticky jen v základní hmotě, mezi vyrostlicemi se objevuje jen zcela ojediněle. Ve výbruse má hnědorůžovou barvu a tvoří krátce prismatická zrna hypautomorfně omezená.

      Olivín na rozdíl od klinopyroxenu je zastoupen vždy ve vyrostlicové podobě, nikdy není mezi minerály základní hmoty. Je omezen hypautomorfně až automorfně a jen v malé míře je alterován jednak na serpentin, jednak na iddingsit.

      Plagioklas mezi světlými minerály silně převládá. Tvoří lištovité krystalky základní hmoty, vesměs polysynteticky zdvojčatělé a bazicitou odpovídají bazickému labradoritu.

      Nefelin s analcimem se objevují vždy v xenomorfní podobě v základní hmotě jako pozdní krystalizační produkt. Vzájemný kvantitativní poměr těchto dvou sobě blízkých minerálů lze odhadnout jen přibližně na 2 : 1.

      Hojně zastoupen je rudní minerál v podobě drobných zrnek základní hmoty majících výraznou automorfní tendenci. Jde zjevně o magnetit.

      Apatit se objevuje jako akcesorie v množství prakticky zanedbatelném.

      Struktura je drobně porfyrická s mikroholokrystalickou strukturou základní hmoty,  textura je všesměrná.

      Petrografické označení: ANALCIMICKO-NEFELINICKÝ BAZANIT.

      Pravděpodobná provenience: Zcela evidentně jde o vulkanit severočeské alkalické subprovincie, v žádném případě o vulkanit permokarbonské „melafyrové“ formace. In situ se hornina této povahy objevuje ve shluku hory Kumburk v nedalekém sv. okolí Železnice. Neolitický člověk ji mohl odebrat na této blízké lokalitě nebo mezi valouny říčních štěrků z této lokality pocházejících. V okolí nálezu je i řada dalších obdobných výskytů kenozoických alkalických bazaltoidů, které by rovněž  mohly být zdrojem.

      3. ZÁVĚR

      Na základě výše uvedených petrografických popisů lze konstatovat, že většina brousků pochází ze sedimentů permokarbonu podkrkonošské pánve, jehož jižní okraj probíhá severně od Jičínské pánve, nejblíže pak severně při okraji kotliny města Železnice.

      Jeden brousek je patrně z křídové opuky, jeden je křemenec vyskytující se v nemetamorfovaném ordoviku a jeden je terciérní bazaltoid patrně z okolí hradu Kumburk. Z hlediska potencionálních zdrojů jde tedy o směs. Jak tento materiál neolitičtí praobyvatelé kraje posbírali, těžko říci. Nejpravděpodobnějším zdrojem jsou říční štěrky, kde navíc nejvhodnější kusy vyselektovala sama příroda.  

             POZNÁMKY

      1. Ze Železnice - polohy „Šnejdárek“ pocházejí tyto nálezy uložené v místní archeologické sbírce (ta uložena v M Jičín) datované do neolitu: tři silicitové čepele a škrabadlo z obsidiánu  či. 43 - 45a, 46,  broušené nástroje (zlomky tří seker, obitá plochá sekera, vše amfibolový rohovec) či. 618 - 619, 625 - 626,  štípané nástroje (čepele, škrabadlo, křemenný valoun) či. 620 - 623, 1569, 1570, střep k. lineární či. 624 a kostěné šídlo či. 627.

      2. Ze Železnice - polohy „Brožova cihelna“ pocházejí ještě tyto nálezy datovatelné do neolitu: zvířecí zub - špičák (prase) či. 630 a světlešedý úštěp či. 631.

            LITERATURA

            Ulrychová E. 2003: Doklady finální výroby broušených nástrojů v neolitu   Jičínska (horní tok Mrliny a Cidliny), 133 - 156. Otázky neolitu a eneolitu 2003. Sborník referátů z 22. pracovního setkání badatelů zaměřených na výzkum neolitu a eneolitu. Český Brod - Kounice. Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Praha 2004