Češov - brožura
07.04.2014 14:57Češovské hradiště velmi pravděpodobně dostavěli Švédové
Češovské hradiště je jedním z několika nejlépe zachovaných opevněných sídel v Čechách. Odedávna právě pro svou velikost a zachování fortifikace poutalo značnou pozornost. Základem celkového hodnocení tohoto hradiště a dalších památek v jeho okolí i jeho publikace v odborném tisku bylo zhotovení geodetického plánu v zimě roku 1995.Geodeticky byla zaměřena i mohylová pohřebiště a podrobnějším zákresem dvě obdélné plošiny. Počet a rozložení těchto objektů signalisuje skutečnost, že se jedná o několik zcela odlišných staveb zbudovaných v širším časovém rozpětí.
Poloha, přírodní podmínky
Území, na němž jsou všechny stavby umístěny, je vrcholovou partií češovské tabule dosahující nadmořské výšky 320 m n.m. a současně rozvodím řek Cidliny a Mrliny. Okolí tohoto místa je mírně svažité k severu, východu i jihu. Geologicky je toto území součástí České křídové tabule. Jeho podložím je opuka překrytá jílovitými půdami typu hnědozemě s různým vzájemným podílem hlinitých a jílovitých částic a na živiny ochuzenou černozemí. Podle současných zemědělských kritérií se jedná o velmi produktivní zemědělskou oblast. Současné klimatické charakteristiky udávají roční průměr teplot 8-9o C a srážkový úhrn mezi 550 - 650 mm. Značná část plochy uvnitř valů a pás pozemků severně od nich je dlouhodobě zavodněna, nepropustné vrstvy zde vystupují vysoko pod povrch. Na mnoha místech v okolí valů probíhala v minulosti těžba cihlářské hlíny a písku. Hradiště je porostlé dubohabrovým lesem s pásy jehličnatých stromů. V západní části opevněné plochy je vydatné prameniště vody , další pramen vyvěrá jižně odtud mimo opevnění.
Historie výzkumu
Nejstarší zprávou o hradišti jako o „velkém ležení Táboritů“ je vyplněný dotazník Kopidlanského panství z doby před rokem 1822. Prvním průzkum valů provedl sobotecký děkan P. František Antonín Vacek. První vyměření pozemků ve valech provedl na popud hraběte Ervina Schlika setník von Mayer v roce 1824. Tehdy byly na hradišti provedeny první sondáže. Češovské valy byly považovány za „avarský hrink“, slovanské hradiště anebo hradiště Keltů. Nejstarší zachované nálezy - zlomky slovanské keramiky sebrané v roce 1877 archeologem Ludvíkem Šnajdrem – jsou dodnes uloženy v jičínské muzejní sbírce. Od té doby byly na hradišti a v jeho blízkém okolí provedeny desítky drobných akcí – sondáží a sběrů, jejichž výsledkem jsou zlomky pravěké a raněstředověké keramiky a soubor železných zbraní a keramiky ze 14. – 15.
století. Hradiště bylo jednotlivými nálezci datováno podle jimi nalezené keramiky.
Popis hradiště
Fortifikace hradiště se skládá směrem od východu ze tří částí. Vnější pravoúhle lomený pás 690 m dlouhý má po svém vnějším obvodu zachován příkop hluboký mezi 2,2 a 3,2 m. Na něj přímo navazuje valové těleso . Příkop je na třech místech současných vstupů do plochy A /obr. 1/ zasypán. Tato fortifikační linie č.1 byla napojena na 2. linii obloukovitého tvaru, v místě připojení je výškový rozdíl mezi oběma fortifikacemi 1,5 m ve pospěch fortifikace č. 2.
Mezi oběma uvedeným pásy valů leží plocha A zvaná „V hradištích“. Je mírně skloněna k severovýchodu a plošné snížení je i při jejím jižním okraji. Měří 10, 9040 ha. V současnosti je polem a loukou.
Druhý pás fortifikace obloukovitého průběhu má podél severní poloviny rovněž zachován příkop hloubky mezi 2,5 až 4,4 m. Vně západního obvodu a převážné části jižní poloviny valu příkop chybí. K severozápadním úseku fortifikace č. 2 je připojena fortifikace č. 1, příkop zde je mělký a široký až 6 metrů. V severním a východním úseku jsou zachovány klešťové brány. Jimi procházejí přímo vedené úvozové cesty, které vznikly proražením fortifikační linie č. 1. Jihozápadní a západní část linie č. 2 má podobu hrotitého výběžku, který chrání prameniště vody. Celková délka fortifikační linie č. 2 je 2040 m.
Plocha B /18, 7410 ha/ tvoří tři čtvrtiny plochy uvnitř obloukovité fortifikační linie č. 2. Vstupovalo se do ní oběma uvedenými klešťovitými branami.. Severovýchodní část této plochy je pokryta systémem terásek vysokých až 50 cm členících tuto plochu do pásů širokých přibližně 4 metry.
Západní obvod plochy B tvoří val zcela odlišného vzhledu a proporcí než linie č. 2. Odděluje opevněné prameniště vody /plocha C/ od ploch B a D. Tento val postavený na okraji svahu nemá vně příkop. V jeho severní části je patrný průchod. Val je přibližně vysoký 3 – 4 m a asi 116 m dlouhý.
Fortifikační linie č. 3 /vnitřní obloukovitá linie/ odděluje vnitřní areál /tj. plochu D/ od prameniště. Vně této fortifikace je zachován mělký příkop hloubky mezi 0,6 a 1,5 m. Obloukovitý val délky 380 m je dvakrát přerušen vstupy, jeho výška nepřekračuje 1, 8m.
Plocha D zvaná též „Na hradě“ je uzavřena třetí obloukovitou linií, jižním obvodovým opevněním č. 2 a valem oddělujícím tuto plochu od prameniště vody /plocha C/. Plocha D /4, 1010 ha/ je mezemi vysokými až 1 m členěna na pásy pozemků široké 3 – 4 metry. Jihozápadní okraj plochy D je výrazně snížen a toto místo je dlouhodobě zaplavené vodou.
Plocha C je zvána „Prasečí rynek“. Je skloněna k jihozápadu až západu, měří 1,2640 ha a podél vnitřního obvodu její fortifikace je vyhlouben příkop. Jedním ze dvou současných vstupů vytéká voda z prameniště.
Hradiště Češov zaujímá včetně fortifikace plochu 53,1078 ha, vnitřní plocha /uvnitř oepvnění/ měří téměř 40 ha.
Byl rovněž propočítán objem valů včetně zaniklého severního úseku fortifikační linie č. 1. Po rozdělení fortifikace na 21 přibližně sourodých úseků byl objem valů včetně zaniklého úseku první fortifikační linie určen na 494 200 m3 . Ze zobrazených grafů tvaru jednotlivých úseků je zřejmé, že linie č. 1 a č. 2 byly budovány po úsecích, jejich profil je různý. Výška valů se pohybuje mezi 7 a 13 metry, průměrná šířka fortifikací je 13 m při zemi. Kolmá osa spuštěná z vrcholu valů je dělí na dvě nestejné části, přičemž vnější z nich /obvodová/ je zřetelně objemnější. Toto zjištění by potvrzovalo přeplentování pravěké fortifikace a příčinu sesuvu dvou jejích úseků v jižní a západní části fortifikační linie č. 2. Stejnou skutečnost signalisují k zemi kolmé barevné pásy vegetace zjištěné na odlesněného valu v severovýchodní části fortifikační linie č. 2 /nejvyšší a nejmohutnější úsek fortifikace vůbec/. Různost bylinného porostu je dána na val navršeným pásem ornice, vedle zvlášť podorničím a dále jílovitou zeminou. Pedologická mapa bonity půdy v bezprostředním okolí valů ukazuje zřetelně odlišný sled vrstev na plochách u fortifikace v porovnání s místy vzdálenějšími.
Mohyly, obdélné náspy
Ve třech polohách jižně a východně od valů je zachováno 18 mohylových náspů. Všechny tři polohy jsou součástí mohylových pohřebišť původně s desítkami pohřbů. Několik hlinitých náspů je narušeno vkopy ve své vrcholové části.
Obdélné náspy byly zbudovány na nejvyšším místě češovské tabule na příčném hřbetu západovýchodního průběhu a na jeho nejvyšším místě v úhlopříčném sledu. Násep č. 1 zanikl zčásti při stavbě silnice Češov – Slavhostice, jeho východní část pak v souvislosti s těžbou cihlářské hlíny v cihelně v poloze „Kravkov“ /k.ú. Kozojedy/. Západní část plošiny č. 1 se podařilo zachytit při letecké prospekci jako tmavý obdélník delší západovýchodní osy se střední příčkou. Šířka tohoto torsa byla určena přibližně na 55 m.
Násep č. 2 je částečně zachován, jeho plocha je polem. Severní obvod je rozoraný, východní, jižní a západní je porostlý lesem a křovinami. Délka této plošiny je 155 m, jeho šířka je součtem zachované část /36 m/ a části rozorané /10 – 14 m/ až k obvodovému příkopu zjištěnému při letecké prospekci. Tehdy byla rovněž zjištěna středem probíhající tmavá příčka.Obvod plošiny /vyjma severního rozoraného úseku/ je zvýšen asi o 30cm. K tomuto náspu byla ve středu jeho jižního obvodu nasypána rampa zachované šířky 4, 5 a délky 4 metry. Kolem náspu vysokého dnes 3 m je zachován příkop podél jeho jižního a východního obvodu. V okolí plošiny jsou stopy po těžbě zeminy.
Násep č. 3 leží v lese a je proto zachován celý. Jeho rozměry jsou 122,5 a 65 m, výška asi 3 m. Směrem k východu se násep zužuje až na 43 metrů. Osy povrchu plošiny jsou 110 a 50 m, na několika místech je plošně odkopán. I zde je pozorovatelný zvýšený obvod plošiny. Ve středu jižního obvodu byla nasypána rampa lichoběžníkovitého půdorysu 13,5 m šířky u základy a 4,5 až 7,5 m šířky na povrchu. Celkové délky 37,5 m. Plošina je vyjma jižního obvodu lemována příkopem. Jižně od ní je plošně až do hloubky jednoho metru odtěžen okolní terén.
Datace hradiště, mohyl a náspů
K dataci vzniku hradiště nelze využít sběry keramiky z korun a obvodu valů ani z ploch vně či uvnitř opevnění. Ty pouze ukazují na sídlištní a pohřební aktivitu na místě hradiště či v jeho okolí, na odkopávání a přemísťování kulturních vrstev i s nálezy. Hradiště bylo rozšiřováno, mohlo být přestavováno a doplňováno či jen využíváno v tehdejší podobě bez zásahů do fortifikace.
Z koruny valů pocházejí střepy z 9.- 10. století i kamenný nástroj z mladší doby kamenné. Tam byly přemístěny spolu se zeminou po závěru 10. století. Valy jsou v současnosti destruovanou hradbou, tuto podobu získaly po delším časovém o úseku, kdy se jejich původní podoba změnila. Jejich současná velikost a proporce jsou však zcela jistě mimo možnosti jejich stavby v 9. – 10. století.
Prvním obdobím, kdy se budovala větší polní opevnění, bylo období husitských válek. Husité se v blízkosti češovských valů skutečně pohybovali, a to po bitvě na kopci Gothard u Hořic v dubnu 1423. Tehdy se husitské houfy rozešly po kraji, verbovaly další vojáky a zničily několik panských sídel, v blízkosti Češova to byla tvrz v Kozojedech. Tábor jednoho z těchto houfů byl objeven při letecké prospekci severně od hradiště Češov severně nad zaniklou vodotečí. Velikost tábora odpovídá pobytu asi sta lidí. Ti nemohli být na hradišti stavebně aktivní, jejich pobyt zde skončil zcela jistě v závěru června 1423.
Dalším obdobím, kdy docházelo k budování rozsáhlých polních opevnění geometricky vyměřovaných byla třicetiletá válka. Zejména v roce 1639 vojensky nečinné vojsko švédského generála Jana Banéra bylo stavebně aktivní na několika místech v Čechách. Podle starších názorů je východní část češovské fortifikace vojenským táborem. Zbylá část – snad pravěké hradiště /druhá fortifikační linie/ - byla přeplentována a nezbytně byl ohrazen i vodní zdroj. Zjištěné plošiny jsou zcela jistě dělostřeleckými redutami umístěnými na nejvyšším místě češovské tabule s výhledem do vzdálenosti až 40 km.
Zázemí
V severovýchodních Čechách byly od starší doby hradištní běžně osídlovány halštatské hrady mladší doby bronzové /Vesec- Poráň, Prachovské skály, Železnice – Těšín, vrch Železný, Kal/. V okolí Češova bylo zjištěno osídlení v mladší době bronzové /12.- 10. století př.n.l./ v Bartoušově, Běcharech, v obci češov, Cholenicích, Jičíněvsi, v blízkém okolí Kopidlna, Slatinách, Slavhosticích, Velešicích, Volanicích, Vysokém Veselí, Žereticích, Žitětíně a ve Žlunicích.
Ze závěru starší doby železné /6.- 5. století př.n.l./ pocházejí nálezy zjištěné v Češově /tři polohy/, Slavhosticích a v Žereticích. Do mladší doby železné patří nálezy z Bartoušova, Budčevsi, Češova, Jičíněvsi, okolí Kopidlna, Slatin, Slavhostic, Velešic a Vysokého Veselí.
V době hradištní /8.- 11. století/ se sídlilo a pohřbívalo na katastrech dnešních obcí Bartoušov, Běchary, Budčeves, Češov, Kopidlno, Křešice, Liběšice, Nečas, Slatiny, Slavhostice, Velešice, Vršce, Vysoké Veselí, Žeretice, Žitětín a Žlunice. Hradiště Češov mohlo vzniknou v některém z uvedených období.
Využívání pravěkých a raněstředověkých hradišť a jejich úpravy válčícími stranami jsou známé z řady míst v Čechách. Pro husitské období slouží jako příklad využití fortifikace /ve stavu nouze/ slovanské hradiště Klučov, keltské oppidum Hrazany a pravěké hradiště Vladař u Žlutic. Doplněná vozovou hradbou sloužila uvedená hradiště pro nepočetné houfy bránících se husitů. Počty obléhajících byly rovněž nízké.
Jiná situace panovala v období třicetileté války. Rytiny z bojišť této války dokládají budování rozsáhlých polních ležení běžnou a dobře organisovanou rutinní prací, kterou zcela běžně zvládaly specialisované jednotky všech válčících stran. Na vlastní stavbě se podílel i pomocný personál a doprovod vojenských jednotek. Dodávat materiál, podílet se na stavbě, stejně jako pečovat o výživu vojska muselo obyvatelstvo širokého okolí.
Převážně pro potřeby švédských vojsk vznikala na našem území řada polních opevnění. Některá z nich byla připojena k areálům hradišť, jejichž prostor byl rovněž využit, přebudován a doplněn řadou dalších staveb. Příkladem jsou opevnění u Třebele - Černošína /okres Tachov/. V roce 1647 zde Švédové vybudovali 8 km valů a příkopů doplněných 8mi náspy. Císařští stojící proti nim pak 9 km valů a příkopů, šesti dalšími náspy a táborem plochy 500 x 500m.Opevnění bylo na příkaz císaře Ferdinanda II. demolováno hned následujícího roku. V roce 1647 vzniklo i opevnění zvané „Staré šance“ u Lázní Kynžvartu. Dodnes zde jsou zachovány náspy a příkopy. K hradišti Vladař u Žlutic bylo v roce 1639 připojeno mohutné opevnění složené ze dvou valů a tří s nimi souběžných příkopů. V Kokrdově u Rakovníka jsou v lese zachovány čtyřúhelníkové valy rozměrů 51 x 49 m obklopené příkopem. Jejich datace do období třicetileté války je velmi pravděpodobná. V prostoru probíhaly opakovaně přesuny vojsk a v blízkosti valů jsou zachována další nadzemní palebná postavení /redany/. Ve Staré Boleslavi byl v roce 1639 postaven veliký tábor vojsk generála Jana Banéra /po 27.5. 1639/. Stavební materiál byl brán z demolic zástavby ve městě, potřebné dřevo bylo splaveno po Labi. Do systému opevnění bylo začleněno sedm obdélných redut propojených palisádou. Celková délka tohoto opevnění byla 6 km. Z tohoto tábora zajížděli od června 1639 švédské oddíly rabovat například až k Turnovu, Jičínu a Hradci Králové. V lednu 1640 Švédové Starou Boleslav opustili a nezbořený tábor zapálili. Další novověká fortifikace byla zjištěna v severní a severovýchodní části opevnění tzv. Šancí - severní části dvoudílného hradiště Závist nad Zbraslaví.K severovýchodu vybíhá z opevněné plochy nápadně úzký pás plochy opevněné velikostí zřetelně odlišnou fortifikací. Před ní leží příkopem oddělená obdélná plošina. Severní obvodové opevnění má zřetelně geometrický průběh. Mezi valem a příkopem je až 7 metrů široký pás terénu. Val je z vnitřní plochy nevysoký, vnější obvod je však nejmohutnější a nejvyšší z celého opevnění Šancí. Bylo uvažováno, že se jedná o fortifikaci z doby krále Zikmunda Lucemburského před bitvou na Vítkově. Její vzhled a proporce však
však ukazují na její novověký původ a podobu s opevněním pod vrchem Vladař u Žlutic a první a druhou fortifikační linií hradiště Češov. Naproti Šancím je nad údolím Břežanského potoka /na okraji Hradiště/ obdélná plošina velikosti 16 x 15 m interpretovatelná jako redan.
Závěr
Po 160ti letech návštěv, studia a hodnocení významu hradiště Češov a nemovitých památek v jeho okolí je v současnosti k dispozici první dokumentace /geodetické plány, letecké fotografie/. Češovská fortifikace vznikla nejméně ve dvou fázích, jejich datace se pohybuje v rozmezí mladší doba bronzová až třicetiletá válka. Opírá se přibližně o 300 střepů sesbíraných během 125ti let. Starší fáze stavby je nejspíš pravěká /hradiště lidu popelnicových polí/, event. raněstředověká. Mladší fáze fortifikace pak středověká či novověká. Nejpravděpodobněji pochází z roku 1639, kdy zde švédské vojsko postavilo dělostřelecké reduty a přistavělo k tehdy existujícímu hradišti obdélný tábor, zvětšilo starší opevnění a ohradilo vodní zdroj západně od něho.
PhDr. Eva Ulrychová
Okresní muzeum Jičín
Tato stať je popularisací dvou odborných textů publikovaných v periodiku „Archeologie ve středních Čechách“ sv. 5 z roku 2001 vydávaných Ústavem archeologické památkové péče středních Čech:
PhDr. Čtverák V.- PhDr. Eva Ulrychová: Komplex Češov /okr. Jičín/ - Fenomén v české archeologii ? , 365 – 404
Mgr. L. Šikýřová – PhDr. Eva Ulrychová: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín., tamtéž, 405 - 410
—————