Chráněná krajinná oblast Český ráj - plocha okresu Jičín
19.06.2014 16:55Archeologie
Eva Ulrychová, Regionální muzeum a galerie v Jičíně
Český ráj - příroda, historie, život
DĚJINY
Pravěk
Raný středověk
Středověk a raný novověk
LIDÉ A SÍDLA
Vývoj osídlení
Hradiště
Hrady, hrádky a tvrze
Zaniklé obce a osady
DĚJINY
ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM REGIONU
Od 60. let 19. století byly náhodné archeologické nálezy pocházející převážně z blízkého okolí Jičína shromažďovány členy jičínského muzejního spolku v jeho archeologické sbírce. Od závěru téhož století s rozvojem turistiky v Prachovských skalách přibývalo i objevených movitých archeologických památek. Tak byly postupně v areálu skalních měst dokumentovány nadzemní relikty fortifikací a mohylová pohřebiště.
Plošný archeologický výzkum v Prachovských skalách realizoval Rudolf Turek. Zpracoval předchozí nálezy Antonína Vánkomila Malocha a Josefa Hakena, kteří mu je poskytli a oba s ním dlouhodobě spolupracovali. Výsledky výzkumu i spolupráce byly publikovány v knize Prachovské skály na úsvitě dějin. Větší amatérský výzkum na Sobotecku provedl sobotecký učitel Josef Severa. Prokopal ostrožný vrcholně středověký hrádek nad Nebákovským mlýnem a rybníkem. Nálezy byly uloženy do muzea v Sobotce.
V Jičíně působil od 30. do 60. let 20. století ve funkci okresního konzervátora profesor Antonín Martínek. Podílel se na záchraně archeologických památek objevených při větších stavbách ve městě (např. Okresní nemocnice, vilová čtvrť pod Čeřovkou aj.). Před druhou světovou válkou působil na Jičínsku působil též Ing. Jaroslav Bernard, který zde prováděl elektrifikaci města a jeho okolí. Ve svém volném čase prokopal i žárové hroby z pozdní doby bronzové v Holíně. Většina nálezů z tohoto pohřebiště je zachována v Jičínském muzeu. Pravěkou část této archeologické sbírky evidoval Jaroslav Böhm, jehož hlášení o nálezech v ní uložených jsou v archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu ČAV v Praze. Muzejní sbírku v Sobotce podobným způsobem zpracoval a publikoval Jan Filip. Ve své knize Dějinné počátky Českého ráje publikoval jako první do muzea v Jičíně právě předané bronzové růžicovité spony nalezené ve Střelči. V letech 1964 až 1966 působil v jičínském muzeu první školený archeolog Zoltán Drenko. Provedl několik záchranných výzkumů a zpracoval část pravěké archeologické sbírky. Znovu bylo toho odborné pracoviště obsazeno až v dubnu 1990. Od té doby jsou na území okresu Jičín plošně sledovány všechny stavební akce, jejichž součástí jsou zemní práce. Byly dohledány a dokumentovány všechny archeologické nemovité památky. Rovněž byly zpracovány menší regionální archeologické sbírky ze zaniklých městských či obecních muzeí.
PRAVĚK
Mladší doba kamenná
Území Chráněné krajinné oblasti Český ráj (CHKO Český ráj) je na ploše okresu Jičín rozděleno na dvě části. První jsou Prachovské skály a jejich bezprostřední okolí, druhou pak území severně a severozápadně od Sobotky až k okraji správního území okresu Jičín. Prokazatelně nejstaršími nálezy dokládajícím osídlení sledovaného regionu jsou dvě mladopaleolitické čepele nalezené Josefem Hakenem v Pařezské Lhotě v roce 1933. Jejich kulturní zařazení může odpovídat epoše gravettienu zjištěné podle dalších dvou nálezů na území města Jičína.
V mladší době kamenné (6. - polovina 5. tisíciletí) - v období prvního nejintenzivněji se projevujícího a nejdéle trvajícího klimatického optimä - byla krajina Jičínska plošně osídlena a intenzivně byly využívány její přírodní zdroje. Nálezy jednotlivých kamenných nástrojů ve výšinných polohách (Brada, Březka, Podkost, Mladějov, Rytířova Lhota, Roveň, Střeleč) téměř bez vyjímky vyrobených z amfibolového rohovce potvrzují využívání této části krajiny k těžbě dřeva a dalším aktivitám. Zdrojem potravy tehdejších lidí byla přirozeně i lovená zvěř a sbírané plodiny (ovoce, ořechy, byliny). Plošně rozsáhlá sídliště nositelů prvních zemědělských kultur (kultury s keramikou lineární a kultury s keramikou vypíchanou) byla sběrem nástrojů a střepů nádob byla zjištěna severně i jižně od Čálovic. Nejstarším lidským sídlem na teplém písčitém svahu jižních okrajů Prachovských skal - u skály zvané Šikmá věž (katastrální území Horní Lochov) a u vydatného pramene vody byla osada nositelů mladší z obou kultur - kultury s keramikou vypíchanou. Kromě zlomků typicky zdobené keramiky byl nalezen i početný soubor štípaných nástrojů ze silicitů (pazourků) těžených ve 400 km vzdálené krakovsko - čenstochovské oblasti. Broušené i štípané nástroje byly nalezeny na polích podél jižního okraje skal od Horního Lochova až k okraji Prachova. Na území Libošovic bylo osídlení z mladší doby kamenné zjištěno v okraji zástavby směrem k Malechovicím a v areálu zemědělského družstva v místech zvaných „Na hrádku“. V pravěku, snad v mladší době kamenné, byl osídlen i protilehlý svah nad potokem, zde objevené objekty jsou již zcela rozorané. Ve výrazně výšinné poloze nad pramenem vody a na sprašové návěji bylo postaveno sídliště nositelů obou neolitických kultur v Pařezské Lhotě. Zatím nejrozsáhlejší zjištěné sídliště nositelů kultury s keramikou lineární bylo v 6. tisíciletí bylo založeno a postaveno na severní části skalní plošiny zvané Poráň (Velká Poráň) západně od hospodářského dvora Semtín a osady Semtiny. Z výplně rozoraných chat a jam sídliště byl sesbírán početný soubor broušených a štípaných kamenných nástrojů a jejich částí i střepů z nádob zdobených rytými liniemi. Na výrobu broušených seker, klínů a mlatů sem byl donášen amfibolový rohovec z oblasti Jistebska na Jablonecku. Na výrobu štípaných nástrojů byly používány silicity (pazourky) glacigenních sedimentů nacházené v okrajích severních Čech a severně odtud a ze vzdálené krakovsko - čenstochovské oblasti. Tyto suroviny potvrzují lokální i dálkový obchod na vzdálenost desítek až několika set kilometrů. Další, Poráni nejbližší osada nositelů kultury s keramikou vypíchanou, byla postavena západně u vsi Vesec u Sobotky v místech zvaných „U křížku“. Vyjímečným nálezem v souboru vpichy zdobených střepů, kamenných broušených i štípaných nástrojů je z kamene řezaná ozdoba - přívěsek s očkem na zavěření. Tehdejší obyvatelé postavili své domy na svahu v dostatečné vzdálenosti od potoka na místě chráněném převýšením terénu od severozápadu., tj. ze směru převládajícího větru a deště.
Zatím jediné sídliště pod skalním převisem bylo zjištěno nad hájenkou v osadě Maršov (katastrální území Zámostí) v západním okraji Prachovských skal. Nositelé mladší z obou neolitických kultur zde i vyráběli štípané nástroje. Josef Haken zde sebral odpad z jejich výroby - silicitové a křemenné úštěpy pokryté z více než poloviny povrchu kůrou.
Pozdní doba kamenná (2. polovina 5. tisíciletí - závěr 3. tisíciletí) byla podle dosavadních přírodovědeckých zjištění obdobím velkých klimatických změn. Proto i osídlení severovýchodních Čech bylo zjištěno jen na jejím začátku a v jejím mladším období. V jičínské části CHKO Český ráj jej potvrzují kamenné nástroje a střepy nádob nalezené na Bradech, v Podkosti, Nepřívěci, Rovni a ve Vesci u Sobotky.
Doba bronzová
Vyjímečným nálezem byl geometrickým rytým vzorem zdobený bronzový náramek nalezený v roce 1939 u Černého rybníka pod hradem Kost. Byl šperkem vyrobeným lidem kultury mohylové, který osídlil Pojizeří, avšak na Jičínsko již nedošel. Náramek mohl ztratit příslušník tohoto lidu, který touto krajinou jen procházel, nebo jej zde ztratil příslušník lidu starolužické kultury lidu popelnicových polí začátku mladší doby bronzové. Podobně jako byly broušené kamenné nástroje až do 19. století tzv. hromovými klíny pod lomenicemi roubených chalup, mohl i tento náramek získat a ztratit kdokoli i v době pozdější.
Stejně jako v klimatickém optimu mladší doby kamenné byla krajina současné CHKO Český ráj na Jičínsku plošně osídlena i v dalším klimaticky příznivém období mladší a pozdní doby bronzové (13. - 9. století př.n.l.). Lidé kultury lužické a slezskoplatěnické byli v našem regionu staviteli nejstarších výšinných opevněných poloh - hradů. V této době lze nálezy prokázat hromadnou produkci bronzových nástrojů, zbraní a ozdob. Často byla sídliště lidu popelnicových polí mladší a pozdní doby bronzové založena na místech zaniklých osad z mladší doby kamenné. Přírodní zdroje byly vzhledem k málo intenzivnímu osídlení od poloviny 5. tisíciletí obnoveny a krajina mohla uživit nové obyvatele. Osady byly zjištěny západně od Čálovic a na protilehlém svahu k Nepřívěci. Zde jsou na sprašové hlíně velmi dobře patrné rozorané tmavošedé výplně domů a jam. Z tohoto sídliště je pochází i bronzová sekera. Další bronzová sekera byla nalezena na poli mezi soboteckým hřbitovem a ulicí Řezenskou. I zde bylo sídliště nositelů kultury lužické. Další, pravděpodobně mladší, bylo objeveno v poloze „Na hrádku“ v areálu zemědělského družstva v Libošovicích. Bronzová čepel nože byla nalezena při kácení stromů „Na Hůře“ nad Stéblovicemi. Neobvyklé jsou nálezy tři okrajových zlomků zásobnic na skalní ostrožně středověkého hrádku Nebákov. Dvěma pásy hradby a dvěma příkopy byla opevněna ostrožna Malá Poráň.
Nejcennějšími předměty z tohoto období zcela nadregionálního významu jsou dvě bronzové růžicovité spony nalezené volně v písku při jeho těžbě ve Střelči v roce 1943. Větší ze spon byla vyrobena nejméně ze dvou druhů bronzu a byla nejméně dvakrát opravována. Potvrzují to různé tvary a kov přívěsků ve tvaru dýček. Menší spona je z jednoho druhu kovu, i ona byla rovněž opravována. Možným polotovarem závěsných kroužků po dýčkovité přívěsky menší spony je zachovaných 65 identických bronzových kroužků nalezených ve skalní roklině zvané Fortna u Horního Lochova. Obě spony jsou dokladem zámožnosti a postavení svých nositelů. Je možné je považovat za odznak moci lokálního vládce sídlícího na jednom ze dvou hradů v areálu Prachovských skal v 11. století př. n. l. Tam byly na několika místech nalezeny zlomky nádob a jednotlivé žárové hroby dokládající plošné využívání skalního města k sídelním a pohřebním aktivitám (modré skleněné korálky z Horního Lochova, bronzový náramek z Prachovského sedla, hrob v údolí Přední Točenice a pod Šikmou věží aj.). Ve skalách bylo osídlení lidem popelnicových polí zjištěno i ve starší době železné. Vyjímečným nálezem ze závěru starší doby železné jsou skleněné korále okrové barvy s modrobílými očky nalezené v žárovém hrobu u okraje skal v Horním Lochově. Lze je datovat do 6. století eventuelně do začátku 5. století př.n.l.
Doba železná
Archeologické nálezy z Jičínska spojované s přítomností historických Keltů lze datovat do 3. a 2. století př. n. l. Jejich usedlost v Horním Lochově byla vybavena velmi dobře zachovaným dvoudílným rotačním kamenným mlýnem. Z posledního století starého letopočtu pochází i hromadný nález drobných bronzových předmětů a skleněných korálků objevený na skalním bloku pozdějšího hradu Pařez. Součástí nálezu byla i stříbrná mince s obrazem koně.
Podobně jako střední doba bronzová byla i doba římská (1.- 4. století n. l.) a stěhování národů (5.- 6. století n. l.) obdobím prozatím bez zjištěného osídlení severozápadu Jičínska. Do posledního z uvedených období snad může být zařazen temně fialový skleněný korál s červenými očky a žlutou klikatkou nalezený údajně spolu s korály s očky v žárovém hrobu v Horním Lochově.
RANÝ STŘEDOVĚK
Jičínsko patří spolu s východní částí středních Čech k nejstarším Slovany osídleným územím. První vlna slovanského obyvatelstva prošla během 6. století prostorem severně od Karpatského oblouku Moravskou branou a trasou pozdější Trstenické cesty i na Jičínsko. Nálezy prokazatelně nejstarší slovanské keramiky zvané pražský typ pocházejí z ostrožny „Na šancích“ či „Poráň“/“Malá Poráň“. Jsou jimi části jednoduchých a zcela nezdobených okrajů šedohnědých hrnců modelovaných v ruce. Nález této keramiky na Poráni a dalších výšinných místech Jičínska potvrzuje závěr, že první Slované vyhledávali i na Jičínsku vyšší a chráněné polohy mimo nejúrodnější půdy, v jejichž blízkosti bychom jejich osady předpokládali. Na Poráni byla rovněž založena i osada ve starší době hradištní, tj. v 8. století n. l. Další slovanské osídlení této ostrožny bylo nálezy prokázáno až v závěru 10. století a trvalo do století 12. včetně. Všichni obyvatelé těchto osad využili zaniklou pravěkou hradbou a kolmými stěnami skalních bloků velmi dobře chráněné místo. Osada ze starší doby hradištní byla nejspíš i v blízkosti pramene říčky Vičeslávky v Pařezské Lhotě. Nedaleko od ní byly při archeologickém výzkumu objeveny hroby pod mohylami datované do téže doby. Osídlení ze střední doby hradištní (9. - 1. polovina 10. století) období představují nálezy střepů nádob z Horního Lochova, Sobotky, Rovně - hrádku Nebákov). Na Sobotecku není toto osídlení nijak početné. Více míst s nálezy ze střední doby hradištní v okolí Prachovských skal souvisí se dvěma hrady postavenými v areálu skalních měst. V dalším klimatickém optimu zvaném mladší doba hradištní (2. polovina 10. - 12. století včetně) bylo Jičínsko plošně kolonizováno pravděpodobně církevními institucemi. Při absenci písemných pramenů z 11. století jsou dokladem zakládání vsí pouze archeologické nálezy. Mladohradištní osady byly tak zjištěny na Bradech, v Čálovicích, Libuni, Újezdu pod Troskami – Čimyšli. Zlomky nádob datovaných do tohoto období byly nalezeny i na skalní ostrožně hrádku Nebákov. Pohyb obyvatel v Prachovských skalách dokládají nálezy mincí Břetislava I. z doby po mincovní reformě (1050 - 1055) a Vratislava II. před jeho královskou korunovací (1061- 1085).
VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK
Na začátku vrcholného středověku (v 1. polovině 13. století) byl na skalní ostrožně jižně nad Nebákovským mlýnem postaven hrádek, který je spolu s hradem Brada nejstarším zjištěným šlechtickým sídlem sledovaného území. Již v této době zanikaly vesnice založené ve 11. - 12. století. Jedna z nich byla zjištěna na jižním svahu v blízkosti potoka mezi Markvarticemi a Rakovem. Od počátku vrcholného středověku zřejmě existuje vesnice Nepřívěc uvedená v listině z roku 1255.
Po nepříznivém dvacetiletí z začátku 14. století bylo i Jičínsko možné plošně kolonizovat. První písemné zmínky o vsích sledovaného regionu na území CHKO Český ráj pocházejí z listin z roku 1385 pro Horní Lochov, 1352 pro Libošovice, 1390 pro Libunec, 1406 pro Roveň a Rytířovu Lhotu. Založení těchto vsí lze předpokládat až o jednu generaci před uvedením v písemných pramenech,
Nepočetné jsou archeologické nálezy ze 14. a 15. století. Založení většiny vsí lze přibližně určit z prvních písemných zmínek o nich. Archeologickými nálezy z poloviny 14. století byla zatím prokázána existence Nepřívěci. Podobné nálezy pocházejí i několika míst v Sobotce a dovolují přibližně vymezit rozsah nejstarší fáze současného města.
Další období zakládání nových vsí bylo zjištěno v první polovině 16. století. Tehdy probíhající další klimatické optimum umožnilo založit osady na místech do této doby nepříznivých. Před polovinou 16. století byla založena Březka (Březky), Dobšice, Malechovice, Prachov, Stéblovice, Střeleč, Vesec u Sobotky a Zámostí. V intravilánu všech těchto lidských sídel byly nalezeny zlomky nádob datované do první poloviny 16. století. Potvrzují tak jejich založení nejčastěji před rok 1542, kdy již byly uvedeny ve šlechtou přiznávaném majetku zapisovaném do zemských desek.
LIDÉ A SÍDLA
VÝVOJ OSÍDLENÍ
Prachovské skály byly k sídlení vyhledávány od počátku zemědělského pravěku pro svou dominantní polohu v krajině a nad rozcestím hlavních komunikací jí procházejících. Uvnitř skalních měst byly sice chladné, ale na rozdíl od nížinného okolí Prachovských skal suché polohy vhodné ke stavbě osad a zakládání pohřebišť. Až k jižním okrajům skalních bloků dosahují sprašové půdy, které spolu s několika vydatnými prameny vody a předpokládanými lesními porosty tvořily velmi vhodné podmínky k osídlení nositeli prvních zemědělských kultur. Krajina severně od Prachovských skal byla až na několik vyjímek osídlena až v klimatickém optimu 12. a 13. století n. l. Intenzita osídlení Prachovských skal i jejich okolí odpovídá průběhu tehdejšího klimatu, tj. střídání klimatických optim (ve kterých bylo tepleji a v důsledku toho i sušeji než v současnosti) a klimaticky nepříznivých období, kdy byla krajina Jičínska s výrazně nepříznivými hydrogeologickými podmínkami (pro vodu nepropustné podloží prachovců) osídlena jen na několika místech, byla krajinou průchozí či nebyla osídlena vůbec.
I krajina severně od Sobotky je územím plošně osídleným již v mladší doby kamenné. Jeho intenzita stejně jako v Prachovských skalách kolísá v závislosti na stavu podnebí. Zjišťované osady se nacházejí na sprašových půdách či návějích, k jejich stavbě byla však vyhledávána i místa částečně nepříznivá, jejichž hodnotu vyvažovaly přírodní nebo lidmi vytvořené ochranné prvky. V severním okraji CHKO Český ráj byly k zakládání sídel vybírány i skalní ostrožny a plošiny. Na území severně od Sobotky je dodnes dostatek drobných vodotečí, v jejichž blízkosti jsou stále zjišťovány osady. Zalesnění tohoto území je v pravěku předpokládáno ve větší míře než v současnosti. Jistou hranici i v osídlení představoval Žehrovský les.
Lze - li hodnotit intenzitu osídlení území CHKO Český ráj podle množství movitých a nemovitých archeologických památek, pak lze vymezit období plošného osídlení střídajícího se s obdobím osídlením jen na několika místech. V porovnání s okolní krajinou (Polabí, Pojizeří) jsou zřetelně nepříznivým faktorem hydrogeologické podmínky. Část krajiny CHKO Český ráj leží na podloží prachovců, které jsou pro vodu nepropustné. Osídlení je proto zjišťováno na četných sprašových návějích a půdách a na hnědozemích středoevropského typu. Ovlivňování hydrologických podmínek krajiny nastalo až s kolonizací od poloviny 14. století, kdy byl na Jičínsku postupně založen velký počet rybníků porovnatelný s oblastí jihočeskou. K odvodnění krajiny přispívalo i plošné kácení lesů. Dalším limitujícím faktorem intenzity osídlení a způsobu obživy byla nadmořská výška. Severovýchodní třetina regionu včetně markvartické plošiny leží nad 320 - 330 m nad mořem. Tato výška limituje hospodaření zemědělského typu a takto vysoko položená zalesněná krajina nebyla ve starším pravěku využívána k trvalému sídlení, ale jako těžební, sběračský a lovecký prostor a zázemí osad položených níže v krajině.
V závislosti na tehdejším klimatu byla krajina Českého ráje na Jičínsku plošně osídlena a její severovýchod jako zdrojová oblast využíván nositeli kultur s keramikou lineární a vypíchanou (6,- 1. polovina 5. tisíciletí př. n. l.) Dlouhodobé osídlení skončilo v polovině 5. tisíciletí př. n. l., kdy se změnilo do té doby příznivé klima. Pobyt nositelů kultury nálevkovitých pohárů z počátku pozdní doby kamenné bylo prokázáno na několika místech jižního a východního okraje Jičínské kotliny. Další obyvatelé osídlili Prachovské skály a severní Sobotecko až v mladší a pozdní době bronzové, tedy až v dalším klimatickém optimu. Počet movitých nálezů byl výrazně ovlivněn zánikem žárových pohřebišť. Ta byla zakládána na plochách pozdějších polí, a tak zničena hlubokou orbou. Na rozhraní Polabí a kopců Podkrkonoší byla v pozdní době bronzové postavena nejstarší opevněná výšinná sídla - tehdejší hrady: na ostrožně Poráň ve Vesci u Sobotky a na dvou místech v Prachovských skalách (v současnosti zvané hradiště Hrádky a hradiště nad Maršovem). V důsledku velké spotřeby dřeva na stavby, topení a objemnou výrobu bronzů byla krajina plošně odlesněna. V následujícím období - ve starší době železné - docházelo k sesuvům půdy, záplavám a plošné erozi krajiny. Důsledkem první evropské globalizace v mladší a pozdní době bronzové (lid popelnicových polí osídlil značnou část Evropy) byla i první ekologická „katastrofa“.
Z dalšího více než tisíciletí mladšího pravěku je z území CHKO Český ráj k dispozici jen několik desítek movitých archeologických nálezů, které zde zanechali jeho krátkodobí obyvatelé nebo ztratili lidé touto krajinou jen procházející.
Slovanské osídlení Jičínska lze datovat do 2. poloviny 6. století. Postupně nabývalo na intenzitě, zlepšování klimatu a krajina vhodná pro osídlení umožňovala život stoupajícímu počtu obyvatel. Slované využili všechny opevněné polohy - zaniklé hrady lidu popelnicových polí pozdní doby bronzové, opravili hradby a v druhé polovině 9. století se v nich sami opevnili. V druhé polovině 9. století vznikla na Jičínsku sídlení komora s předpokládaným centrem na hradištních v Prachovských skalách. O století později - v polovině 10. století se i toto území stalo součástí přemyslovského státu Boleslava I. Plynulý nárůst počtu sídlišť a pokračoval i v mladší době hradištní. Staršími předchůdci současných vsí a měst byly tzv. předlokační osady, které předcházely nové lokaci vsi či města nebo plynule existovaly až do období prvních písemných zmínek během druhé poloviny 14. století.
Výrazný zánikový horizont středověkých vsí lze postihnout v období husitských válek a války třicetileté. Mimo tato dvě období byl zjištěn i třetí, a to překvapivě v období klimatického optima první poloviny 16. století. Podle písemných zpráv bylo možné v Čechách pěstovat i subtropické rostliny. Je pravděpodobné, že v krajině zanikaly početné menší vodní zdroje. Současně se byly zakládány i nové vesnice, a to v místech do té doby nepříznivých - na výšinných a do této doby chladných polohách. Některé z nich ovšem v závěru 16. století po skončení teplé oscilace klimatu opět zanikly.
HRADIŠTĚ
Hradiště Prachovské sedlo / katastrální území (k.ú.) Prachov: Fortifikaci tohoto výšinného opevněného sídla tvoří po jeho jižním obvodu tzv. val nad Prachovem (val č.1). Při archeologickém výzkumu byl zjištěn hlinitopísčitý násep s vnitřní roštovou konstrukcí a kamennou zdí z pískovcových kamenů. Tato hradba zanikla požárem nejspíš v polovině 10. století. Do současnosti je z ní zachováno několik úseků mezi hájenkou, parkovištěm a skaliskem u západního okraje zástavby vsi Prachov. Severní obvod prachovského sedla byl rovněž opevněn, a to hradbou nejspíš stejné konstrukce. Na takto vymezené vnitřní ploše 5,5 ha byly kromě osídlení z druhé poloviny 9. a první poloviny 10. století nalezeny archeologické nálezy z mladší doby kamenné, mladší a pozdní doby bronzové a rovněž zde stála středověká ves příznačného názvu Valy. Slovanské hradiště Prachovské sedlo bylo postaveno nad severozápadním okrajem tehdy osídleného Jičínska a jeho strategický význam spočíval v kontrole prostoru s komunikacemi procházejícími tehdy osídlenou krajinou severovýchodních Čech.
Hradiště Hrádky /k.ú. Zámostí: Zaniklá hradba zvaná val č. 7 chrání okolí přístupové cesty ke Starému a Novému hrádku, které jsou jedním opevněným celkem - hradištěm Hrádky. Tyto dvě ostrožny jsou přírodně chráněny kolmými stěnami skalních bloků. I přístupová cesta vedla po pískovcovém hřbetu či svahem pod jeho vrcholem. Celý obvodovým opevněním a skalními bloky vymezený prostor měří více než 10 ha. Byl využíván jako sídliště lidu popelnicových polí pozdní doby bronzové (Starý Hrádek) a období 9. - 10. století (Starý a Nový Hrádek). Závěrečnou fází využívání tohoto slovanského hradu byl řadový kostrový hřbitov na Starém Hrádku založený nejspíš v polovině 10. století. Pohřbívalo se zde i ve století následujícím. Na Novém Hrádku byly zjištěny stopy sídlištní aktivity ještě ve 12. století. Nad skalní výklenek do hradby - 7. valu uložil někdo v druhé polovině 9. století soubor železných předmětů, nejspíš jako cennou surovinu pro další výrobu. Jeden ze tří třmenů má totiž ulomené rameno a miska je děravá.
Hradiště Maršov /k.ú. Zámostí: Pravěkým hradem byla skalní ostrožna nad maršovskou hájenkou postaveným ve strategické poloze nad rozsáhlou rovinnou a zaplavovanou krajinou. Ostrožnu postačilo přehradit v místě přístupové šíje od dnešního Maršova příčnou hradbou. Ta měla vnitřní dřevěnou konstrukcí v písčitohlinitém náspu mezi dvěma kamennými zdmi. Trojúhelniková ostrožna je po zbylém obvodu chráněna kolmými skalními stěnami a z praktických důvodů lze přepokládat ohrazení právě v těchto místech. Směrem k východu se plocha hradiště postupně zvyšuje a končí srázem do údolí Na vodách pod hradištěm Hrádky. Obě hradiště tak byla vzájemně na dohled. Archeologické nálezy z plochy přibližně 4 ha datují tento objekt do pozdní doby bronzové.
Hradiště Poráň /k.ú. Vesec u Sobotky: Dalším pravěkým hradem s mnohonásobným osídlením je ostrožna „Malá Poráň“ zvaná i „Na šancích“. Je západní částí rozsáhlé skalní plošiny Poráň v západním okraji katastru Vesce u Sobotky. Ostrožna je chladným místem na návětrné straně nad hlubokými údolími s vodními nádržemi a potoky. Přesto byla k sídlení vyhledávána po celý pravěk, ranný i vrcholný středověk. Důvodem stavby osad byla skrytá poloha v terénu mimo komunikace a zcela mimořádná ochrana ostrožnovitého výběžku plochy 1,7 ha. Ten byl na svém východním obvodu poprvé byl opevněn v pozdní době bronzové dvěma souběžnými valy a dvěma příkopy. Takto mohutná fortifikace jr srovnatelná s přírodnímu „opevněním“ po zbylém obvodu ostrožny - totiž kolmým stěnám skalních broků, mezi kterými ještě byly umístěny záseky. Na ploše takto vymezeného hradiště byly sebrány movité nálezy z mladší a pozdní doby kamenné, pozdní doby bronzové a závěru starší doby železné. Vyjímečným nálezem je i nejstarší slovanská keramika pražského typu datovaná do závěru 6. století. Ve starší době hradištní (8. století) zde nejspíš byla postavena první slovanská osada. Místo bylo znovu osídleno od závěru 10. až do 13. století, a poté bylo okrajem areálu zaniklé středověké vsi Vrbice.
HRADY, HRÁDKY, TVRZE
Hrad Brada (k.ú. Brada): Zřícenina tohoto hradu je nejstarším panským sídlem jičínské kotliny. Hrad byl založen na pískovcovém návrší přibližně v polovině 13. století Načeratem z rodu Rohovců nad hlavní komunikací mezi Hradcem Králové a Turnovem. V polovině 15. století jej po několika různých majitelích nechal pro obývání znovu upravit Markvart z Labouně. Jeho syn Otík hrad však znovu prodal, přespříští majitel Mikuláš Trčka z Lípy jej v roce 1500 koupil a již ho neobýval. Z půdorysů zachovaného zdiva lze vymezit obvodové opevnění s baštami z poloviny 15. století a dvouprostorovou budovu v tzv. dolním hradě. Hrad byl poškozen i těžbou pískovcového kamene. Při bitvě před Jičínem 29. 6. 1866 byla na zřícenině hradu umístěna rakouská dělostřelecká baterie, jámy pro čtyři děla jsou stále patrné. Ze sběrů a amatérských výkopů byl shromážděn velký soubor zlomků keramiky, kamnových kachlů, skla a drobných želez z 15. století.
Hrad Kost (k.ú. Podkost): Hrad Kost je zcela mimořádně zachovaným gotickým hradem nejen v Českém ráji. Včele pískovcového bloku byl před rokem 1349, kdy se po hradu z rodu Vartenberků píše Beneš z Kosti, postaven hrad, jehož vzhled není znám. Druhá nejstarší podoba hradu z poslední třetiny 14. století je zřejmá dodnes - bloková dispozice je složena z nárožní hranolové věže, z paláce přibližně obdélné dispozice s kruhovou věžicí, dále z kaple a velké věže tvaru nepravidelného hranolu. Cesta do tohoto hradu vedla kolem hradeb do brány v nárožní hranolové věži. Od závěru 15. století byl hrad postupně upravován z pevnosti na trvale obývaný objekt. Obdélný vartenberský palác byl pány ze Šelmberka prodloužen k severu. Po roce 1524 přistavěli zcela nový renesanční palác se sgrafitovou výzdobou fasády další majitelé - Bibrštejnové. Albrecht z Valdštejna nechal na nádvoří vedle kaple vystavět salu terrenu. Všechny uvedené objekty byly ke staršímu hradu připojeny novým obvodovým opevněním. Ani Kost nebyla ušetřena devastace během třicetileté války, v roce 1635 byla poškozena požárem. Ještě rok po uzavření vestfálského míru zde pobývala švédská vojenská posádka. Od závěru třicetileté války se hrad stal hospodářským centrem kosteckého panství. Vartenberský palác byl změněn na sýpku, na předhradí byl do proluky po vytěženém pískovci postaven pivovar a špýchar a v 19. století další hospodářské objekty, které tak uzavřely severní předhradí. Z hradu a jeho bezprostředního okolí pochází objemný soubor archeologických nálezů datovaných od období jeho existence od poloviny 14. do poloviny 17. století.
Hrad Pařez (k.ú. Pařezská Lhota): Typickým skalním hradem Českého ráje byl Pařez. Z hradu jsou zachovány části obvodového zdiva, hranolové věže a prostory vytesané ve skále. V západním okraji hradu byla postavena hranolová věž a branka pro pěší, kteří prošli přes padací most. Na vrcholu skalního bloku stála obytná budova. Ve skále jsou vytesané sklepy a jeden gotický portál.
Hradiště Prachovské sedlo / katastrální území (k.ú.) Prachov: Fortifikaci tohoto výšinného opevněného sídla tvoří po jeho jižním obvodu tzv. val nad Prachovem (val č.1). Při archeologickém výzkumu byl zjištěn hlinitopísčitý násep s vnitřní roštovou konstrukcí a kamennou zdí z pískovcových kamenů. Tato hradba zanikla požárem nejspíš v polovině 10. století. Do současnosti je z ní zachováno několik úseků mezi hájenkou, parkovištěm a skaliskem u západního okraje zástavby vsi Prachov. Severní obvod prachovského sedla byl rovněž opevněn, a to hradbou nejspíš stejné konstrukce. Na takto vymezené vnitřní ploše 5,5 ha byly kromě osídlení z druhé poloviny 9. a první poloviny 10. století nalezeny archeologické nálezy z mladší doby kamenné, mladší a pozdní doby bronzové a rovněž zde stála středověká ves příznačného názvu Valy. Slovanské hradiště Prachovské sedlo bylo postaveno nad severozápadním okrajem tehdy osídleného Jičínska a jeho strategický význam spočíval v kontrole prostoru s komunikacemi procházejícími tehdy osídlenou krajinou severovýchodních Čech.
Hradiště Hrádky /k.ú. Zámostí: Zaniklá hradba zvaná val č. 7 chrání okolí přístupové cesty ke Starému a Novému hrádku, které jsou jedním opevněným celkem - hradištěm Hrádky. Tyto dvě ostrožny jsou přírodně chráněny strmými stěnami skalních bloků. I přístupové cesty vedou po pískovcovém hřbetu či svahem pod jeho vrcholem. Celý obvodovým opevněním a skalními bloky vymezený prostor měří více než 10 ha. Byl využíván jako sídliště lidu popelnicových polí pozdní doby bronzové (Starý Hrádek) a období 9. - 10. století (Starý a Nový Hrádek). Závěrečnou fází využívání tohoto slovanského hradu byl řadový kostrový hřbitov na Starém Hrádku založený nejspíš v polovině 10. století. Pohřbívalo se zde i ve století následujícím. Na Novém Hrádku byly zjištěny stopy sídlištní aktivity ještě ve 12. století. Nad skalní výklenek do hradby - 7. valu uložil někdo v druhé polovině 9. století soubor železných předmětů, nejspíš jako cennou surovinu pro další výrobu. Jeden ze tří třmenů má totiž ulomené rameno a miska je děravá.
Hradiště Maršov /k.ú. Zámostí: Pravěkým hradištěm byla skalní ostrožna nad maršovskou hájenkou postavená ve strategické poloze nad rozsáhlou rovinnou a zapalvovanou krajinou. Ostrožnu postačilo přehradit v místě přístupové šíje od dnešního Maršova příčnou hradbou. Ta měla vnitřní dřevěnou konstrukcí v písčitohlinitém náspu a kamennou zeď po obou jeho stranách. Trojúhelniková ostrožna je po zbylém obvodu chráněna kolmými skalními stěnami a z praktických důvodů lze přepokládat i ohrazení právě v těchto místech. Směrem k východu se plocha hradiště postupně zvyšuje a končí srázem do údolí pod hradištěm Hrádky. Obě hradiště tak byla vzájemně na dohled. Archeologické nálezy z plochy přibližně 4 ha datují tento objekt do pozdní doby bronzové.
Hradiště Poráň /k.ú. Vesec u Sobotky: Dalším pravěkým hradem s mnohonásobným osídlením je ostrožna „Malá Poráň“ zvaná i „Na šancích“. Je západní částí rozsáhlé skalní plošiny Poráň v západním okraji katastru Vesce u Sobotky. Ostrožna je chladným místem na návětrné straně nad hlubokými údolími s vodními nádržemi a potoky. Přesto byla k sídlení vyhledávána po celý pravěk, ranný i vrcholný středověk. Důvodem stavby osad byla skrytá poloha v terénu mimo komunikace a zcela mimořádná ochrana ostrožnovitého výběžku plochy 1,7 ha. Ten byl na svém východním obvodu poprvé byl opevněn v pozdní době bronzové dvěma souběžnými valy a dvěma příkopy. Takto mohutná fortifikace odpovídala přírodnímu „opevnění“ po zbylém obvodu ostrožny - totiž kolmým stěnám skalních broků, mezi kterými ještě byly umístěny záseky. Hradiště lze podle nálezů a systému fortifikace datovat do závěru mladší nebo do pozdní doby bronzové. Na ploše takto vymezeného hradiště byly sebrány i movité nálezy z mladší a pozdní doby kamenné a závěru starší doby železné. Vyjímečným nálezem je i nejstarší slovanská keramika pražského typu datovaná do závěru 6. století. Ve starší době hradištní (8. století) zde nejspíš byla postavena první slovanská osada. Místo bylo znovu osídleno od závěru 10. až do 13. století, a poté bylo okrajem areálu zaniklé středověké vsi Vrbice.
HRADY, HRÁDKY, TVRZE
Hrad Brada (k.ú. Brada): Zřícenina tohoto hradu je nejstarším panským sídlem jičínské kotliny. Hrad byl založen na pískovcovém návrší přibližně v polovině 13. století Načeratem z rodu Rohovců nad hlavní komunikací mezi městy Hradec Králové a Turnov. Až v polovině 15. století jej po několika různých majitelích nechal pro obývání znovu upravit Markvart z Labouně. Jeho syn Otík hrad však znovu prodal, přespříští majitel Mikuláš Trčka z Lípy jej v roce 1500 koupil již jako pustý. Z půdorysů zachovaného zdiva lze vymezit obvodové opevnění s baštami z poloviny 15. století a dvouprostorovou budovu v tzv. dolním hradě. Hrad byl poškozen i těžbou kamene. Při bitvě před Jičínem 29. 6. 1866 byla na zřícenině hradu umístěna rakouská dělostřelecká baterie. Ze sběrů a amatérských výkopů byl shromážděn velký soubor zlomků keramiky, kamnových kachlů, skla a drobných želez.
Hrad Kost (k.ú. Podkost): Hrad Kost je zcela mimořádně zachovaným hradem gotického původu nejen v Českém ráji. Včele pískovcového bloku byl před rokem 1349, kdy se po hradu z rodu Vartenberků píše Beneš z Kosti, postaven hrad, jehož vzhled není znám. Druhá nejstarší podoba hradu z poslední třetiny 14. století je zřejmá dodnes - bloková dispozice hradu je složena z nárožní hranolové věže, z paláce přibližně obdélné dispozice s kruhovou věžicí, dále z kaple a velké věže tvaru nepravidelného hranolu. Cesta do tohoto hradu vedla kolem hradeb do brány v nárožní hranolové věži. Od závěru 15. století byl hrad postupně upravován z pevnosti na trvale obývaný objekt. Obdélný vartenberský palác byl pány ze Šelmberka prodloužen k severu. Po roce 1524 přistavěli zcela nový renesanční palác se sgrafitovou výzdobou fasády další majitelé - Bibrštejnové. Albrecht z Valdštejna nechal na nádvoří vedle kaple vystavět salu terrenu. Všechny uvedené objekty byly k hradu připojeny novým obvodovým opevněním. Ani hrad Kost nebyl ušetřen devastace během třicetileté války, v roce 1635 byl poškozen požárem. Ještě rok po uzavření vestfálského míru zde pobývala švédská vojenská posádka. Od závěru třicetileté války se hrad stal hospodářským centrem kosteckého panství. Vartenberský palác byl změněn na sýpku, na předhradí byl postaven pivovar a špýchar a v 19. století další hospodářské objekty, které tak uzavřely severní předhradí. Z hradu a jeho bezprostředního okolí pochází objemný soubor archeologických nálezů datovaných od období jeho existence od poloviny 14. do poloviny 17. století.
Hrad Pařez (k.ú. Pařezská Lhota): Typickým skalním hradem Českého ráje byl Pařez. Z hradu jsou zachovány části obvodového zdiva, hranolové věže a prostory vytesané ve skále. V západním okraji hradu byla postavena hranolová věž a branka pro pěší, kteří prošli přes padací most. Na vrcholu skalního bloku stála obytná budova. Ve skále jsou vytesané sklepy. Z bezprostředního okolí hradu pocházejí objemné soubory zlomků nádob vyhazovaných jeho obyvateli ve 14. a 15. století pod skalní blok. Písemná zpráva uvádí Jana z Pařezu k roku 1403. Hrad nejspíš zanikl v husitských válkách, přesto ještě v roce 1430 se po něm píše Ctibor z Pařezu. Pobyt lidí zde i v 16. století potvrzuje nález pražských grošů Václava IV. (1378 - 1419) a Vladislava II. (1471 - 1516).
Specifickou archeologickou nemovitou památkou severozápadního Jičínska jsou ostrožné hrádky stavěné včele skalní ostrožny od závěru 13. století.
Hrádek Pařízek (k.ú. Mladějov): V severozápadním okraji chatové osady Pařízek je na skalním bloku za úzkou šíjí návrší s vestavěnou chatkou. I přes výraznou erozi místa je návrší považováno za místo, kde stál středověký hrádek Pařízek. Pocházejí odtud movité archeologické nálezy datovatelné do doby pohusitské tj. do druhé poloviny 15. století.
Hrádek Nebákov (k.ú. Roveň): Zaniklý hrádek Nebákov byl postaven v severním okraji katastrálního území Roveň. Ostroh, na kterém je zachována jeho zřícenina, obtéká severovýchodně a severně pod ním říčka Žehrovka, jižně a jihovýchodně bezejmenný potok. Ke stavbě hrádku byla využita plocha asi 40 m2 na snižující se čelní části skalního ostrohu. Trojdílný hrádek byl uzavřen šíjovým příkopem. Místo pro zástavbu bylo upraveno osekáním skal. Hlavní stavbou byla nejspíš hrázděná hranolová obytná věž. Další stavby mohly být podle stop vysekány do skály (sklepní a skladištní prostory). Písemné zprávy z 15. a 16. století přesahuje datace zde nalezených movitých archeologických nálezů z výkopů soboteckého učitele Josefa Severy z poloviny 20. let 20. století. Hrádek byl postaven již v závěru 13. století, v polovině 16. století byl již pustý. Je ve sledovaném regionu neobvyklým typem panského sídla donjonové dispozice.
Hrádek Malá Lhota (k.ú. Rytířova Lhota): Úzký skalní ostroh byl ke stavbě trojdílného hrádku využit severně od osady Malá Lhota. Opevněná plocha byla dělena dvěma příčnými příkopy a hradbami. Nepočetné zlomky keramiky datují existenci tohoto panského sídla prozatím do 14. století.
Tvrziště Roveň: K jihozápadnímu okraji dosud obývaného domu, který je součástí hospodářského dvora v Rovni, přiléhá půlkruhová část pahorku zaniklého tvrziště. Jeho součástí byl údajně i sklep pod uvedeným domem. Toto panské sídlo je spolu se vsí Roveň uváděno v listině sepsané v roce 1406. Datace neúplného objetu není zatím potvrzena movitými archeologickými nálezy.
Opevněný dvůr Horní Dochov: V areálu usedlosti čp. 1 v Horním Lochově byl údajně již v roce 1316 hospodářský dvůr. Z jižní svažité strany je patrné, že byl postaven na uměle vytvořeném návrší. K jeho ochraně byly při západním obvodu zřízeny dva rybníky. V areálu usedlosti jsou zachovány dvě studny a nejspíš i spodní části objektů středověkého stáří. Vlastníkem tohoto dvora byl i Ambrož z Lochova, který se v letech 1421 - 1423 stal vojákem husitského vojska. Dvůr v Lochově nejspíš prodal, neboť je brzy poté uváděn mezi zámožnějšími měšťany nově založeného města Tábor.
ZANIKLÉ VSI
Zadní Moravsko (k.ú. Pařezská Lhota): Vesnice byla údajně zničena během husitských válek. Ve vodovodní přípojce pro hotel U Košíčků - Skalní město byla nalezena keramika lokalizující tuto ves právě sem severovýchodně od úvozových cest směřujících na tuto plošinu. Movité archeologické nálezy datují její obnovu nejdéle v druhé polovině 16. století. Ve třicetileté válce ves Moravsko zanikla podruhé a nebyla již obnovena.
Přední Moravsko (k.ú. Pařezská Lhota): Na loukách před vstupem do skal byly v travnatém porostu objeveny pravoúhlé půdorysy světlých trav, které rostou obvykle za zdivu. V rýze pro kabel v okraji tohoto pozemku byla nalezena keramika druhé poloviny 16. století, potvrzující existenci této vsi - či usedlosti v období před třicetiletou válkou, během které nejspíše definitivně zanikla.
Valy (k.ú. Prachov): Na ploše zaniklého hradiště Prachovské sedlo k.ú. Prachov bylo sběrem zlomků nádob z druhé poloviny 16. století prokázáno tehdejší osídlení. Na jižním svahu pod touto polohou byly sebrány nálezy z doby pohusitské datované do 2. poloviny 15. století. Nálezy takto vymezená vesnice Valy údajně zanikla v období husitských válek. Podle nálezů byla obnovena brzy po jejich skončení již ve druhé polovině 15. století. Znovu zanikla ve válce třicetileté, aby byla opět obnovena na jižních svazích pod hradištěm Prachovské sedlo.
Tři Zuby (k.ú. Roveň): Severně od osady a dvora v Rovni byla v polovině 16. století založena vesnice Tři zuby. Toto jméno dostala podle tří skal podoby zubů čnících ve strmém svahu nad Nebákovským mlýnem a rybníkem. Areál osady začíná asi 200 m západně od hrádku Nebákov a pokračuje až k místu, kde je patrný zaniklý pramen vody. Ves založená v úplném závěru klimatického optima první poloviny 16. století zanikla již před závěrem téhož století v důsledku skončení jeho teplé oscilace.
Vrbice (k.ú. Podkost): V místě dnešního dvora Semtín a osady Semtiny existovala od poloviny 14. století vesnice zvaná Vrbice. Na okraji rokle u dvora vyvěrá i v současnosti pramen vody. Skalní plošina Velká Poráň byla zázemím Vrbice. Existenci vsi do husitských válek potvrzují nálezy šedé redukčně vypálené keramiky.
Záhorsko (k.ú. Malechovice): Severozápadně od Malechovic byla v poloze nyní zvané „Dovolův kout“ a „Na Záhorce“ ještě v roce 1648 vesnice. O šest let později je uváděna jako zaniklá. Současná samota zvaná Ždánek byla údajně její součástí. K ověření lokalizace zaniklé vsi Záhorsko prozatím chybějí movité archeologické nálezy.
LITERATURA
Čtverák V.- Ulrychová E. (2003): Prachovské skály na úsvitě… Archeologie ve středních Čechách 7/ 2, 475 - 507
Durdík T. (2000) : Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha
Fišera Z. (1988) : Povrchový průzkum hradu Brady. Zpravodaj krajského muzea v Hradci Králové XV, 126 - 130
Nechvíle M. (2001) : Středověký nálezový soubor z hrádku Nebákov, okres Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 27, 151 – 161
Turek R. 1946: Prachovské skály na úsvitě dějin. Praha
Ulrychová E. (1997): Letecká prospekce na Jičínsku 1993 - 1996. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 23, 36 - 44
Ulrychová E. 2001, 2005: Soupis nálezů mincí na Jičínsku. Numismatické listy LVI, 83 -86, LX, 23 - 28, 47 - 52
Ulrychová E. (2001) : Skleněné korále z Horního Lochova, okr. Jičín.. Pojizerský sborník 4/1999. Praha, 79 - 82
Ulrychová E. (2004) : Doklady finální výroby kamenných broušených nástrojů v neolitu Jičínska (horní tok Mrliny a Cidliny). Otázky neolitu a neolitu 2003. Praha, 133 - 156
Ulrychová E.- Frána J. - Surman Fr. (2004) : Růžicovité spony ze Střelče, okr. Jičín. K poctě Vladimíru Podhorskému. Brno, 345 - 351
Ulrychová E. (2004) : Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší 17. Semily, 135 - 165
Ulrychová E. (2005) : Raněstředověká hradiště na Jičínsku. Archeologie doby hradištní. Západočeské muzeum v Plzni. Plzeň, 203 - 255
Ulrychová E. (2005) : Hradiště a výšinné polohy lidu popelnicových polí na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 9. Praha, 247 - 287
Ulrychová E. (2006): Osídlení Jičínska v časně slovanském starohradištním období. Archeologie ve středních Čechách 10/2, 763 - 775
Ulrychová E. v tisku: Dějiny Jičína. Krajinou Jičínska. Pravěké a raně středověké osídlení Jičína. Nakladatelství Lidové noviny, Praha
Ulrychová E. v tisku: Archeologické nálezy z hradů Jičínské kotliny uložené v jičínském muzeu. Castelollogica Bohemica 10
Ulrychová E. v tisku: Archeologické nálezy z hradu Kost (k.ú. Podkost, okres Jičín). Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32.
Ulrychová E. v tisku: Štípaná industrie neolitu Jičínska. Nálezy z muzeí v Jičíně a v Hořicích. Otázky neolitu a neolitu - Kolokvium 2006 Hradec Králové
Ulrychová E. v tisku: Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 11/2007
Eva Ulrychová
Regionální muzeum a galerie v Jičíně
ulrychova @ muzeumhry.cz
leden 2007
—————