Dekret kutnohorský 1409

DEKRET   KUTNOHORSKÝ   1409                     výročí   610 let

Dne 18. 1. 1409 vydal král Václav IV. Dekret kutnohorský.  Jím upravil počet hlasů jednotlivých národů na pražské Karlově universitě.  Dříve měl každý z národů (český, polský, saský, bavorský) po jediném hlasu, nově získali Čechové tři hlasy, ostatní národy jeden hlas. Tento mandát byl důsledkem královy politiky vůči papežskému schizmatu a královým obtížím v německé říši. Dekretem byla vyjádřena již existující změna poměrů na universitě.

Po 16. 5. 1409 němečtí mistři a studenti začali opouštět Karlovu universitu a Prahu a odcházeli převážně na německé university. V Lipsku dokonce pomohli založit zcela nové místní vysoké učení. Pruhu a království opustilo několik se profesorů a studentů, brzy však litovali, že z Prahy odešli, protože nikde jinde se tak dobře neměli, jako tam.

Předcházející události.

Na jaře roku 1408 se konečně evropští kardinálové dohodli, že svolají církevní koncil do Pisy, kde se mělo řešit papežské schizma. V tom roce měla tehdejší církev tři papeže. Ke koncilu v Pise upjal své naděje i Václav IV., který doufal, že se zde nově zvolený papež vyřeší jeho znovuzískání titulu římského krále. Václav svou nečinností ztratil tento titul v roce 1400, kdy byl německými kurfiřty sesazen. Od roku 1402 se německým králem tituloval Ruprecht Falcký. Protože se pražský arcibiskup Zdeněk z Hazmburku, stejně tak jako Ruprecht Falcký, stavěl na stranu římského papeže Řehoře XII., požádal Václav IV. univerzitu, aby se k jeho účasti na koncilu v Pise vyjádřila. Doufal, že podporou koncilu posílí svůj hlas během následujících jednání. Problematickým se ukázal postoj německých mistrů a studentů. Vystudovali sice na Karlově universitě, ale po ukončení studia odcházeli do Německa, kde se svým vzděláním nacházeli uplatnění. Zde  se ovšem ocitli pod pravomocí Ruprechta Falckého. Ten jim začal vyhrožovat, že pokud se pražská univerzita postaví na stranu Václava IV., budou muset počítat s následky.

V boji za učení Johna Viklefa se od začátku 15. Století Mistr Jan Hus a další mistři university pražské postavili zcela za tohoto anglického reformátora. Tím se dostali do sporu i s pražským arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazenburku. Ten proklamoval nutnost nápravy zlořádů v církvi, ale zároveň chtěl zachovat její moc a majetek. Nařídil, aby všechny Viklefovy spisy byly shromážděny na radnici na Malé Straně nedaleko biskupova sídla. Zde je nechal spálit. I Mistr Jan Hus Viklefovy knihy odevzdal, ale odmítl zákaz kázání Viklefových myšlenek v Betlémské kapli.

Středověké university byly samosprávnými institucemi, které podléhaly obvykle hlavě katolické církve v zemi svého založení. Nejvyšší církevní představitel takové země - arcibiskup - byl kancléřem university. Povolení k založení vysokého učení na žádost panovníka potvrzoval papež. Nejstarší university vznikaly v Itálii od začátku 12. století, Karlova universita byla první v zemích severně od Alp. Důvodem jejího založení byla Karlova koncepce změny Českého království snad podle vzoru Francie, kde byl jako chlapec vychován, v moderní stát. K tomu bylo potřeba vzdělaných diplomatů, právníků, lékařů, lidí literárně činných, úředníků, učitelů apod. A to bylo možné jen, byla- li  v zemi síť základních, vyšších škol a Vysoké učení - universita.

Karel i Václav obdarovali Universitu nemovitým majetkem. Aby měla z čeho platit profesory, darovali jí i domy (koleje), kde profesoři s kolegiem žáků bydleli a kde se přednášelo. Bylo nutné mít peníze na papír, pera, inkoust i na osvětlení místností, na lavice atd. Od začátku vlády Václava IV. v roce 1378, kdy se od začátku dostával do sporu nejen s vyšší šlechtou a arcibiskupem českým a problémy země neřešil, se i na universitě začaly projevovat nejrůznější spory a animozity mezi jednotlivými skupinami studentů a mistrů. Čeští studenti těžce nesli skutečnost, že jejich převaha v počtu studujících neodpovídá jedinému hlasu při rozhodování o věcech university. Spory o universitní majetek a výnosy z něho trvaly již od roku 1384. Tehdy bylo dokonce německým rektorem skupině českých mistrů zakázáno přednášet a několik z nich bylo uvězněno. Hlavní slovo měli na universitě dlouhodobě mistři německého původu.

Významný spor začal v roce 1403 disputacemi o Viklefově učení o zlořádech a nutné nápravě církve. Hus a další mistři hájili 45 Viklefových článků, němečtí katoličtí mistři je prohlašovali za kacířské. Téhož roku byl většinou německých hlasů vydán zákaz Viklefova učení, protože podle nich bylo kacířské. Napětí mezi reformní skupinou složenou převážně z členů českého národa a ostatními mistry nadále rostlo a změnilo se v boj o vliv na Universitě.

Dalším velikým problémem byla skutečnost, že tehdejší křesťanstvo mělo současně tři papeže. Němečtí mistři uznávali v Římě zvoleného a zde pobývajícího Řehoře XII. (1406 -1409), kterého sesadil koncil v Pise a který nakonec roku 1415 sám odstoupil. Král Václav IV. a s ním universita přijali pisánským koncilem zvoleného Alexandra V (1409 - 1410). Další papež Benedikt  XIII.  (1394 - 1409) byl sesazen koncilem v Pise a roku 1417 i koncilem v Kostnici. To vše snižovalo autoritu církve a všech, kteří se jí dovolávali jako nejvyšší autority v tehdejší středověké Evropě.

Třetího ledna 1409 se konala na universitní půdě pravidelná novoroční disputace.  Hlavní slovo v této disputaci měl Mistr Jeroným Pražský, doktor práv, který studoval v Itálii, v Paříži,  Heidelberku, Kolíně nad Rýnem a v Oxfordu. Odtud přinesl Viklefovy spisy do Prahy. V lednové disputaci  důrazně hovořil o nezbytnosti oprav zlořádů katolické církve, která porušuje lidské i boží zákony. Zároveň zdůraznil povinnost Čechů chránit zemi i Prahu a všechny duchovní a kulturní hodnoty země. Disputace Mistrů včetně Jana Husa a Jeronýma Pražského se po bouřlivém průběhu a po dalších sporech s německými Mistry vydala za králem, který byl právě v Kutné Hoře. 

Král sice vydal v roce 1390 německým Mistrům university a jejich žákům list, že bude respektovat jejich práva, ale žaloby českých Mistrů nemohl jen tak pominout. Ostře se ohradil proti nepokojům, které na Universitě panovaly. Mistr Jan Hus, Jeroným Pražský a Mistr Jan z Jesenice rozhořčení výtkami krále vůči sobě ze slyšení odešli, ale věci se velmi diplomaticky ujal písař královské komory v Kutné Hoře Mikuláš z Lobkovic, velmi vzdělaný a všeobecně vážený člověk. V té chvíli dojeli do Kutné Hory diplomati francouzského krále jednat o podpoře papeže pisánského koncilu Alexandra V. V poselstvu bylo i několik Mistrů pařížské university Sorbonny. Ti králi na místě vysvětlili, že na jejich universitě mají hlavní slovo francouzští studenti a Mistři a že právě tak je to zcela po právu. A že Karel IV. zakládal svou universitu po vzoru pařížské. Obdobná situace byla i na italských universitách. Těmito argumenty se nechal král Václav IV. přesvědčit, a 18. ledna 1409 dekret, kterým upravil počet hlasů na universitě. Týkal se fakulty filosofické (artistické), lékařské a teologické. Právnická fakulta měla jiný status, jí se tato změna netýkala.

Dne 26. ledna byl Dekret veřejně čten v prostorách University v Praze. Češi se přirozeně radovali, Němci protestovali a snažili se, aby král dekret odvolal. Sepisovali protest a přísahali, že nové nařízení nebudou dodržovat pod trestem klatby a pokuty 100 kop grošů pražských. Pokud by král rozhodnutí nevzal zpátky, radši se z Prahy odstěhují. Šlechta jednala s králem o úpravě Dekretu tak, aby cizinci měli dva hlasy a Češi také dva. Na Universitě ustala veškerá činnost. Když další rokování k ničemu dovedlo, v dubnu 1409 se z vůle krále stal novým rektorem University Mistr Zdeněk z Labouně, rok poté Mistr Jan Hus. Děkanem filosofické fakulty byl jmenován Mistr Šimon z Tišnova.  V Karolinu 9. Května 1409 se shromáždili Mistři, studenti, měšťané a radní pražští na slavnosti uvedení nového českého rektora university do úřadu. Na to si nový rektor vynutil od předchozího Heníka z Baltenhagenu universitní klenoty (žezla), pečeť, matriku se seznamem absolventů university, dále klíče od knihovny a pokladny. Vše za křiku, ale bez fyzického napadání.

Druhý den začal exodus německých mistrů a žáků z Prahy do Saska a Bavorska. Již v létě 1409 byla založena universita v Lipsku. Pouze na právnické fakultě zůstalo několik německých profesorů a žáků, protože tato fakulta měla volnější spojení s vedením University. Celkem z Prahy odešlo přibližně 800 osob na univerzitu ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem a Erfurtu. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a k okamžitému úbytku asi o 80 % členů akademické obce.

Brzy poté arcibiskup Zbyněk Zajíc dal do klatby všechny Viklefovy stoupence a na Prahu uvalil interdikt. Král Václav toto opatření odmítl stejně povýšenecké chování arcibiskupa. Nechal zabavovat církevní majetek, nebránil vyhánění farářů a kněží s jejich konkubínami pražským obyvatelstvem. Faráři byli stavěni na pranýře, lidé na ně házeli bláto a odpadky, další byli vhozeni do Vltavy. Nato se arcibiskup podrobil králi a přidal se na stranu pisánského papeže Alexandra V. Chudina a obyčejní lidé trestali jakýkoli slovní útok na Mistra Jana Husa katolickými faráři a vyháněli je z kostelů i z Prahy. Na obranu Husa a Viklefa se postavil král, královna i Universita. Při další bouři arcibiskup Zajíc utekl z Prahy a zemřel na cestě k papeži v Uhrách. Jím vznesená klatba nad Prahou i dalšími lidmi neměla účinnost a nikdo jí nedbal. V městě slábl vliv a moc německých měšťanů a řemeslníků, Praha se stávala českým hlavním městem českého království.

Český překlad dekretu kutnohorského

Václav, z boží milosti Římský král, vždy rozmnožitel říše a Český král. Důstojní nábožní milí! Ačkoliv jsme povinni přihlížeti ku prospěchu všech lidi vůbec, přece nesmíme jim býti příznivi tak velice, že by snad prospěch těch, kteří výhodami míst, časů a některých jiných okolností jsouce vázáni, s námi nějakým spůsobem jsou spojeni, podléhal ztrátám a škodě. Ač zajisté každý člověk jest povinen každého člověka milovati: přece jest potřebí, aby toto milování vycházelo toliko z lásky zřízené; pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždycky počíná u sebe sama a následovně na potomstvo podle příbuzenství se převádí. Poněvadž tedy národ Německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království Českém nemající, v rozličných obecného učení Pražského záležitostech, jak nás toho věrohodná zpráva došla, osobil sobě k užívání tři hlasy, a národ Český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá - my pak za nepravé a velmi neslušné považujíce, aby cizinci a přistěhovalci v hojnosti požívali vyzískaného statku obyvatel domácích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak cítili se býti tíženi nevýhodou nedostatku jeho: přikazujeme vám tímto naším listem mocně a přísně, chtíce naprosto tak míti, abyste spatříce jej, ihned bez všelikého odmlouvání a vzdoru národ Český ve všech radách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoliv jiných jednáních a řízeních university svrchu řečené na způsob zřízení, které má národ Francouzský na obecném učení Pařížském, a jehož ostatní národové v Lombardii a v Itálii užívají, ke třem hlasům na každý způsob připustili, nechajíce jej od nynějška na příště na vždy výsady těchto hlasů užívati a jí se těšiti. Jinak činiti nechtějte, ač chcete-li se vystříhati našeho nejtěžšího hněvu. Dáno na Horách Kutných dne 18. měsíce ledna, království našich Českého roku čtyřicátého šestého, Římského pak třicátého třetího.

Důstojným rektoru a celé obci učení Pražského, nábožným našim milým.

Další verze: „Ačkoliv každý člověk každého člověka povinen jest milovati, přeceť potřebí jest, aby toto milování pocházelo z lásky řízené; pročež cizinci přednost dáti proti domácímu není pravé: neboť pravá láska počíná vždycky sama od sebe, a tak na přátely podle posloupnosti přirozeného přátelství dále se rozšiřuje. Poněvadž pak nás hodnověrná zpráva dochází, že národ Německý, v království tomto Českém žádného obyvatelstva nemajíce, ve všech věcech, o kterých se při učení Pražském jedná, tři hlasy sobě přiosobil k užívání, ježto národ Český, pravý této země dědic, toliko jeden má a ho užívá: pročež považujeme to za nespravedlivé a velice neslušné, aby prospěchův obyvatelův zemských cizí a přespolní lidé v hojnosti měli požívati, oni pak škodlivým nedostatkem cítili se sklíčeny; i nařizujeme rektorovi a univerzitě a naskrze míti chceme, aby napotom národ Český při všech radách, soudech, zkouškách, voleních a jakýchkolivěk jiných nadáních a základáních, podle toho zřízení, kterého Francouzský v univerzitě Pařížské a též jiní národové v Lombardii a v Itálii užívají, ke třem hlasům všemi způsoby se připustili a jej při tomto privilegii na budoucí věčné časy zanechali v pokoji a bez překážky."

Václav IV., z boží milosti král český.