DENÁRY ČESKÝCH PŘEMYSLOVSKÝCH KNÍŽAT VE SBÍRCE MUZEA JIČÍN

      Při  postupném zpracovávání  sbírky mincí jičínského muzea byly zjišťovány i nejstarší české mince - denáry přemyslovských knížat z 10. - počátku 13. století. Větší část těchto  mincí byla (během nejspíš prvního zpracování sbírky mincí v roce 1941 Václavem Mánkem) „určena“ jako drobná mince doby pohusitské. Naopak asi dvě desítky  drobných mincí doby pohusitské byly určeny jako denáry českých přemyslovských knížat 11.- 12. století. Proto byly oba druhy těchto mincí znovu zpracovány, denáry pak podle stále hodnotného katalogu denárových a brakteátových ražeb, kterým je publikace Eduarda Fialy „České denáry“ vydaná v Praze v roce 1895.

      Až na jediný soubor denárů nemají všechny ostatní mince zachovány nálezové okolnosti, a tak při jejich hodnocení lze vycházet jen z nich samých a doplnit údaje o knížatech a době jejich vzniku. Celkově lze o českých denárech 11. a 12. století říct, že jejich mincovní obrazy představuji díla vysoké výtvarné hodnoty nemající v tehdejší Evropě obdoby.

      Ve sbírce mincí jsou zachovány velké i malé denáry. Prvních je sedm kusů by mohlo být torzem nálezu z Dřevěnic u Jičína. Malých denárů je celkem 17 kusů a u žádného z nich nejsou k dispozici žádné údaje o jejich původu.

      VELKÉ  DENÁRY  BOLESLAV II. 972 - 999

      Jediné mince, jejichž původ je pravděpodobně znám,  jsou denáry Boleslava II.. Jejich hromadný nález byl  objeven v roce 1938 anebo těsně před ním údajně v počtu 6 denárů Boleslava II. (972 - 999). Těchto šest kusů bylo uloženo v muzeu v Teplicích. Mince byly tří typů podle určení numizmatika Pavla Radoměrského, který je po zaslání do Národního muzea zpracoval a publikoval (Radoměrský P.: Zlomek prý jičínského nálezu českých denárů z konce 10. století, Numizmatický časopis československý XIX, 182 - 184). Nedlouho poté byly mince v počtu už jen 5 kusů publikovány v soupisu Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, svazku II. vydaném v Praze roku 1956. V roce  1990 nebyly však tyto mince v teplickém muzeu nalezeny.

      Ve sbírce mincí muzea  jičínského je  uloženo celkem sedm denárů Boleslava II. Jedná se o dva typy a dále variantu jednoho z nich podle uvedeného katalogu Eduarda Fialy na tabulce III, kresba 18 a 19 (Fiala III : 18,19).  Při běžné praxi dělení jednoho mincovního nálezu mezi několik muzeí a nálezců a rozřaďování ražeb podle jednotlivých panovníků (a tím faktické likvidaci výpovědní hodnoty nálezu jako celku) je celkem možné, že těchto sedm denárů je částí mincovního nálezu z Dřevěnice u Jičína. Denárové nálezy 10. století mívají i několik set mincí.

      Denáry z jičínské sbírky jsou tzv. ethelredského typu. Tento název jim byl dán podle mincovního obrazu, který má vzor v mincích anglosaského krále Ethelreda. Na líci (averzu) je boží ruka v oblaku obklopená písmennými znaky a opisem se zkomoleným jménem Boleslava II. Za rubu (reverzu) je poprsí panovníka s vínkem a stuhami na hlavě a s křížkem před obličejem. - V opisu Boleslavových denárů bývá uvedeno i jméno  mincovny - PRAGA a  někdy i jméno mincmistra - např. MIZLETA či NACUB. - Mince z jičínské sbírky jsou stříbrné a měří v průměru  21 - 23 mm. Jejich mincovní obraz je velmi dobře zřetelný a používáním nesetřený. Jedna mince má zčásti odlomený okraj a otvor ve středu velmi tenkého střížku.  Mincovní obraz na dalším denáru byl vyražen mírně mimo střed.

      Tyto velké české stříbrné denáry byly ve své době velmi kvalitní mincí přijímanou nejen v přemyslovském státě, ale i v jeho okolí. Bývají součástí  hromadných nálezů mincí nacházených na území tehdejšího polského státu, německých zemí, Kyjevské Rusi i v Podunají.       

      MALÉ  DENÁRY 11.- 13. století

      Nejstarším tzv. malým denárem v jičínské sbírce je mince ražená za vlády knížete a od roku 1085 krále Vratislava II. Malým denárem proto, že v roce 1050 provedl tehdejší český kníže Břetislav tzv. mincovní reformu. Jejím důvodem byla potřeba „ozdravit“ státní i knížecí příjmy. Kníže měl totiž velké válečné výdaje. Prázdnou pokladnu tak naplnil stříbrem ze zmenšených mincí a mědí, která nahradila část mincovního kovu - stříbra v denárech ražených právě od roku 1050. Až do závěru 12. století zůstaly české ražby velikosti kolem 14 - 16 mm namísto původních 21 - 23 mm. Denár Vratislava II. je však výtvarně velmi hodnotný. A averzu má v hladkém kruhu z přímého pohledu hlavu vousatého muže s vlasy rozdělenými uprostřed hlavy pěšinkou. Hlava je obklopena písmeny, z nichž lze sestavit zkomolené jméno Vratislav. Na reverzu byla vyražena polopostava muže s křížem na nástavci. Jedná se o typ Fiala IX : 12 , který nechal  král Vratislav razit společně se svým nejstarším synem Břetislavem (později knížetem toho jména II.). Mince průměru  15,5 mm je mírně poškozena korozí a její barva prozrazuje příměs mědi.

      Další malý denár nechal již razit Břetislav II., který samostatně vládl po smrti svého otce Vratislava mezi roky 1092 - 1100. Na lícové straně této mince je hlava knížete v polokulovité přilbici, kníže je oblečen v plášti sepnutém na rameni sponou a v ruce drží kopí. Písmena opisu lze složit do jména Břetislav. Některá však  jsou vyražena chybně (např. obráceně)  nebo jsou místo nich nečitelné znaky.  Písmeno - V - bylo od počátku 11. století zobrazováno jako - W - nebo - VV - , protože - V - bylo čteno jako - U -. Podobě tomu je i v opisu na rubu Břetislavovy mince se  jménem Václav. Je myšlen kníže Václav zabitý v roce 936, který byl již na vlády Břetislavova otce uznáván jako zemský patron. Hlava knížete Václava je zobrazena z přímého pohledu v zoubkovaném kruhu, který výrazně přesahuje. Mince je výtvarně velmi hodnotná, řezač želez byl zručný člověk se smyslem pro kompozici a detail. Denár má průměr 16 mm, je světlé barvy a mincovní obraz byl oboustranně vyražen přesně do středu střížku (Fiala X : 20).

      Celkem pět denárů je možné připsat první nebo druhé vládě knížete Bořivoje II. mezi roky 1100 - 1007 a 1009 - 1110 (tento kníže vládl i potřetí mezi roky 1117 - 1120). Na lícové straně mince je v kruhu z perlovce postava v řasnatém rouchu sedící na širokém trůnu s dlouhým kopím opřeným  o zem. Pod trůnem je malá podložka - koberec (?). Opis je nezvykle čitelný - BORIVOI. Na reverzu je zobrazen kníže Václav rovněž sedící na vysokém trůně se vztaženýma rukama, ve kterých drží kulovitý předmět . Opis jména českého světce je ve znění WENZESLAVS ( typ Fiala XI : 3). Průměr mince vyražené ze směsi stříbra a mědi (tzv. bílý kov) je  13 - 14 mm, barva má rezavě hnědý nádech. Ten je způsoben tím, že všechna česká knížata 11. a 12. století  počínajíc Břetislavem I. nechala provádět tzv. renovatio monetae, tzv. obnovu mince. Obnova spočívala ve stažení mincí z oběhu, přetavení kovu, odejmutí části stříbra a jeho nahrazení mědí do stejného objemu mincovního kovu.. Z této nové směsi kovů bylo raženo stejné množství mincí. Mince byly tedy postupně znehodnocovány, stříbro si kníže stahoval pro své potřeby. Tento scénář se opakoval nejen při ražbách denárů, ale později i pražských grošů, tolarů a jejich dílů. Proto se v 11.- 12. století vyskytuje několik desítek ražeb jednoho knížete během jeho obvykle krátké či opakované vlády.

      I další malý denár byl ražen za první či druhé vlády knížete Bořivoje. Je výtvarně nejzajímavější ze všech denárů jičínské muzejní sbírky. Střížek mince je sice odlomený, ale obě scény na něm vyražené jsou zřetelné. Na líci je zobrazena vražda knížete Václava ve Staré Boleslavi v roce 935. Stojící postava stojí s rozmáchlou pravici s mečem nad druhou  skloněnou postavou, kterou  drží levou rukou za vlasy. Opis je WENZESLAVS. Na rubní straně mince je v kruhu z perlovce jemně vyražené poprsí muže s plnovousem, kučeravými vlasy a vínkem, v pozdvižených rukou drží křížek. Z písmen opisu lze složit jméno BORIVVOI. Průměr mince  je 15,5 mm (Fiala XI. : 1).

      Další dva malé denáry byly raženy za krátké vlády knížete Svatopluka. Ten byl synem Vratislava II. a bratem Břetislava II. i Bořivoje II. Sám vládl pouze dva roky mezi lety 1107 a 1009. Zahynul násilnou smrtí rukou příslušníků rodu Vršovců, jejichž příbuzné vinil z násilné smrti svého bratra Břetislava II. V roce 1108 je vylákal k sobě na hostinu a nechal je zabít. - Na reverzu jeho mince je v kruhu z perlovce polopostava s kadeřavými vlasy se vztyčeným mečem v pravé ruce. Opis identifikuje tuto postavu jako zavražděného zemského patrona knížete Václava. Lícová strana mince zobrazuje knížete Svatopluka (SVATOPVLC) klečícího před oltářem s kalichem pod boží rukou. Za klečící postavou knížete stojí malá postava dalšího muže v suknici. Jedna z mincí má odlomený okraj střížku, obě měří v průměru 15 mm a řezač želez vypracoval razidla s velkou péčí  a smyslem pro detail (Fiala XII : 21).

      Pět různě velkých denárů bylo raženo  z období po roce 1158  za vlády českého krále Vladislava II. (od roku 1140 knížete, od roku 1158 krále, který vládl do roku 1173). Jedná se o jednu z výtvarně nejhodnotnějších českých mincí denárového období. Na averzu sedí v kruhu perlovce na trůnu korunovaný král se žezlem v jedné ruce a s pozdviženou druhou rukou. Vedle něho stojí malá postava  v krátké suknici a mečem opřeným přes rameno. Nad postavami je křížek. Tato mince nemá opis. Revers je rovněž bez opisu. Zde je v bráně se třemi věžicemi a před částí hradební zdi zobrazena  hlava z čelního pohledu. Interpretace obou mincovních obrazů je obtížná, ale snad se jedná o scénu odevzdání vedení vojenské výpravy do Itálie králem Vladislavem II. Přemyslovci z boční linie jménem Děpolt. Všechny tři mince mají nepravidelně kruhový střížek žlutavé barvy a průměr  15 - 17 mm (Fiala XVIII : 2).

      I další malý denár nechal razit král Vladislav II. po roce 1158. Tehdy se již na mincích opakuje menší počet mincovních obrazů a jejich námět se ustaluje. Na líci to bývá panovník a na rubu zemští patroni - nejčastěji přirozeně kníže Václav, někdy i sv. Vojtěch Slavníkovec, druhý pražský biskup. Uvedený denár nese právě tyto obrazy. Král na trůně podává korunu druhé postavě (korunovační scéna ?), na reverzu je poprsí knížete Václava s praporcem a štítem. Mince má po obvodu olámaný střížek, její průměr je 16,5 mm (Fiala XVII : 14). 

     Závěrečné období ražby denárů (před rokem 1220) představuje denár knížete (od roku 1212 krále) Přemysla Otakara I. (vládl mezi roky 1197 a 1230). Avers nese obraz polopostavy korunovaného krále se žezlem a druhou žehnající rukou uzavřený v kruhu z perlovce. Postava je dole „opřena“ o římsu. V opisu jsou uvedena písmena A . C . VVCEN. Na reverzu byla ražebním železem vybita polopostava  muže  s kadeřavými vlasy a s křížem v pravé ruce. Vpravo u kříže je písmenko - S -. Denár je poměrně velký (průměru 21 mm) a podle katalogu Eduarda Fialy se jedná o typ XIX : 24.

            Další denárové ražby jsou součástí numismatické sbírky Fričova muzea v Lázních  Bělohrad. Ani tyto mince nemají nálezové okolnosti, a tak lze vycházet opět jen z jejich mincovních obrazů a doby, ve které byly z výhradního práva panovníka (zvaného mincovní regál) raženy.  Jejich velikost koliduje mezi 15 a 16 mm. Mince ražené z bílého kovu (směsi stříbra a mědi) byly povrchově ošetřeny.

      I v této sbírce je nejstarší ražbou denár knížete Boleslava II.  stejného typu jako ve sbírce jičínské (Fiala III: 5). Na lícové straně střížku je boží ruka vysunutá z oblaku, po jejích stranách znaky podobné písmenům, na rubu mince je  kříž s hrbolky ve všech čtyřech polích. Opisy na obou plochách mince jsou zkomolené, písmena byla vyražena obráceně či v podobě nečitelných znaků. - Řezači želez (zlatníci) byli v této době negramotní, má se za to, že opisy mincí sestavovali kněží, jediní vzdělaní lidé své doby. Navrhovali nejspíš i  mincovní obrazy.  -  Denár lze datovat mezi roky 972 - 999.

      Třemi kusy jsou zastoupeny ražby knížete Břetislava I. Lze je datovat do období 1050 - 1055. Jedná se o tzv. malé denáry, které nechal kníže razit  po mincovní reformě provedené v roce 1050. První z denárů je rozlámaný na tři kusy.  Jejich sestavením lze získat mincovní obraz  po kolena zobrazené postavy s křížkem a v opisu se zkomoleným jménem knížete  BRACIZLAVS. Na reverzu je velmi hrubě vyražen pták (páv ?) a opis SCS .VVENCEZLAVS (Václav). Jedná se o kus zobrazený v katalogu denárů E. Fialy z roku 1895 na tabulce VII pod číslem 26.. Druhý v pořadí je denár, na kterém jsou zobrazeny dvě postavy (Fiala VIII : 2). Na averzu je to nejspíš postava knížete s praporcem a v opisu zkomoleným jménem Břetislav. Na reverzu je to na trůně sedící kníže s křížem a opisem SCS . VVENZESLAVS - tedy Václav. Je míněn kníže Václav, který byl již plně uznávaným zemským patronem a světcem českého raně feudálního státu. Třetí denár nese obraz knížete s pozdviženou rukou, na reverzu pak téměř stejný obraz postavy světce z čelního pohledu s dvěma různými kříži po stranách figury. Zkomolený opis na obou ploškách mince nese jména Břetislav a Václav.

      Pěti denárovými ražbami je zastoupen kníže, a od roku 1085 král Vratislav II. (1061 - 1092). Na první jeho minci je zobrazena napřažená ruka (pravice) s holí, na rubu z profilu      poprsí muže oblečeného do řasnatého roucha sepnutého sponou a s jakousi čepicí na hlavě (Fiala  IX: 7).  Ze zkomolených opisů lze sestavit jména Vratislav a Václav.  Druhá mince je zastoupena dvěma kusy (Fiala IX : 10). Na líci je  z profilu poprsí knížete / krále s opisem Vratislav. Revers nese obraz ruky s praporcem, která vychází z kaplice - obrazu znázorňujícího kostel. Další typ denáru vyraženého ze směsi stříbra a mědi (typ Fiala IX : 1) nese podobný mincovní obraz jako předcházející  kusy -  trůnícího knížete / krále Vratislava a  polopostavu knížete Václava. Konečně poslední denár  typu Fiala IX : 5 má na líci vyraženou  postavu se žezlem v ruce sedící na trůně a zcela zkomolené jméno Vratislav. Na rubu je zobrazena hlava knížete Václava s hrotitou korunou s přívěsky. I zde je jméno zemského patrona zcela zkomoleno.

      Jednou mincí je zastoupena vláda knížete Břetislava II., syna předcházejícího panovníka. Břetislav vládl samostatně mezi lety 1092 - 1100.  Mince typu Fiala  X : 20   nese na averzu obraz hlavy knížete  v přilbici  a  s kopím  v ruce včetně velmi zkomoleného jména v opisu. Na reverz  razidla vyryl řezač želez poprsí prostovlasého knížete Václava, opět s jeho zkomoleným jménem sestaveným z jednotlivých punců.

      Z první či druhé vlády knížete Bořivoje II. (1100 - 1107, 1109 - 1110) jsou zachovány dvě ražby. První s obrazy hlavy knížete z přímého pohledu a opisem BORIVVOI a s trůnící postavou  knížete Václava a čitelným opisem WENZESLAVS. Druhý denár (typ Fiala XI : 6)  nese na averzu v kruhu z perlovce poprsí knížete oblečeného v antickém rouchu, s kloboukem a praporcem, vedle postavy je malý křížek - vše orámováno čtyřlistem. Na rubu  je vyražen obraz klečícího anděla, který pozdvihuje dítě. V opisu lze přečíst jméno Václav. Jedná se o nepříliš často nacházený denár.

      Jeden denár uvedené sbírky byl ražen za krátké vlády knížete Svatopluka (1107 - 1109). Na lícové straně nese obraz postavy klečící před oltářem (?) s kalichem a malou postavou za zády. Na rubu pak polopostavu prostovlasého muže se zdviženým mečem v pravé ruce. V opisech jsou mírně zkomolená jména Svatopluk a Václav ( Fiala XII : 20).

      Pouze jeden denár byl ražen za vlády  knížete Soběslava I.  mezi lety 1125 - 1140. Na averzu je  obraz postavy s kopím a štítem, v opisu DUX  SOBEZLA . , tedy kníže Soběslav. Na reverzu je vousatá hlava z přímého pohledu s křížem v ruce - kníže Václav (Fiala XVI : 16).

      Další dvě mince patří v pořadí druhému českému králi Vladislavovi II. (králem od roku 1158, jinak vládl mezi lety 1140 - 1173). Za vlády tohoto knížete/ krále dosáhla výtvarná hodnota českých denárů vrcholu. Mincovní obrazy jsou složeny z více postav a velmi často zobrazují děj či událost. Tak i zachovaný denár  typu Fiala  XV : 18. Na averzu je ve středu střížku trůnící postava obklopená z obou stran dvěma postavami. Postava sedící na trůně drží v ruce  vodorovný předmět, jedna z bočních postav drží kopí a druhá  štít. Opis je čitelný pouze na jedné straně mince, je jím jméno panovníka.

      Nepříliš častým nálezem jsou mince knížete Soběslava II. (vládl krátce mezi lety 1173 - 1179 nad částí země). Tento kníže byl dlouhá léta vězněn na hradě Přimda jako neúspěšný uchazeč o přemyslovský trůn. - Denár typu Fiala XVIII : 7 nese poměrně nezvyklý mincovní obraz. Na líci to je  v jemně perličkovém kruhu postava  biskupa s pastýřskou holí žehnající malé postavě skloněné před ním. Za postavou biskupa je malý oltář.  Opis je nečitelný až na písmena . DALBERT. (Adalbert ?).  Na rubu je polopostava muže z přímého pohledu se zdviženýma rukama. Tato ražba se datuje do mezivládí roku 1179, kdy byl Soběslav II. sesazen z trůnu a vyhnán, a poté ještě téhož roku byl povolán nejstarší syn Vladislava II. kníže Bedřich/ Fridrich.

      Tento nově nastoupivší kníže nechal razit mezi roky 1173 - 1189 denár s obrazem  trůnícího knížete mezi dvěma postavami. Střížek většiny mincí je tak tenký, že jsou většinou po celém obvodu olámány. Opis je nečitelný  stejně jako na reverzu, kde je  polopostava s křížem v ruce a kaplicí vedle těla a žehnající malé postavě po druhém boku.  I tato mince se v nálezech a soukromých sbírkách vyskytuje jen vzácně (Fiala XVIII : 12).

      I poslední denár sbírky nese velmi zajímavé mincovní obrazy. Na lícové straně  zápas archanděla Michaela s přilbou probodávajícího draka.  Z opisu jsou čitelná jen dvě písmena. Reverz nese  ve vroubkovaném kruhu hradbu se dvěma věžicemi, uprostřed hradby je zobrazena polopostava prostovlasého muže z přímého pohledu se žehnajícíma rukama. Opis i zde je nečitelný (Fiala XIX : 19).

      Lze tedy uzavřít, že česká mince doby předrománské a románské  se svou výtvarnou hodnotou řadí k vrcholům výtvarného umění tehdejší Evropy. První mince byly raženy podle cizích vzorů, mincovní obrazy měly svou předlohu v anglosaském či bavorském prostředí. V závěru 10. a zejména v první polovině 11. století se podobně projevily vzory a způsob ztvárnění mincovního obrazu z východu - z prostředí byzantského. Zobrazení hlavy v roušce či se svatozáří nebo oblečení a např. i postava žehnajícího Krista jsou výrazně odlišné nebo zcela nové výtvarné prvky na denárových ražbách.

      Velkým problémem bylo zhotovení čitelného opisu na mincích - pouze kněží byli tehdy považování za gramotné a předpokládá se, že spolupracovali i při vytváření textu mincí.  Skutečnost je ovšem  jiná, naprostá většina opisů je zkomolená či zcela nečitelná. Zcela běžné jsou nečitelné znaky či různě pozměněná jednotlivá písmena. Zdá se, že řezači želez (zlatníci) si většinou museli poradit sami a že často chybně kopírovali texty ze starších mincí. Razidla zhotovovali vybíjením celého obrazu z jednotlivých prvků (zejména pro opisy mince) z tzv. punců. Sami však byli mistry miniatury. Většina mincovních obrazů má vysokou výtvarnou hodnotu svou kompozicí a mnoha detaily. Mincovní obrazy, určované nejspíš opět kněžími, jsou většinou náboženského původu vyjma zobrazení vládnoucího knížete. V závěru 11. století se na mincích již pravidelně objevuje kníže Václav (s křížem nebo trojdílným praporcem) a biskup Vojtěch Slavníkovec, za vlády knížete /krále Vratislava II. již všeobecně považovaní ze zemské patrony.

      Nejstarší mincovna byla  v Praze, další později i na Vyšehradě, v Plzni a v dalších důležitých městech. První mincovní reforma provedená knížetem Břetislavem I. v roce 1050 měla kromě zisku do knížecí pokladny přizpůsobit českou minci její velikostí  a váhou (průměr střížku 16 mm, váha 0,9 g) oběživu v okolních státech. Postupný úbytek mincovního kovu v českých zemích vedl k dalšímu znehodnocování mince, mincovním kovem byla směs stále menšího množství stříbra a stále většího množství mědi při trvale klesající váze mincí. V 70. letech 12. století český denár obsahoval pouze jednu desetinu stříbra a vážil 0,7 g. Paradoxně od této doby je obrazové bohatství českých mincí největší. Postupně se při vytváření mincovního obrazu přestalo používat punců a mincovní obraz byl vyryt s vysokou profesní úrovní a smyslem pro detail i kompozici. Náměty mincovních obrazů představují  knížecí či královskou moc a majestát nebo zemské patrony, vše projevy státní ideologie, která vznikla  spojením světské moci a církve.

      Světské náměty představují lovecké či bojové scény nebo obřady. Na denáru knížete Svatopluka (1107 - 1109) je poprvé zobrazeno podávání číše mezi dvěma postavami, jednou z nich je korunovaný panovník. Tato scéna je interpretována jako úřad číšníka českých králů při císařském dvoře od počátku 12. století. Zcela bez pochyby je na denárech Vladislava II. zobrazena scéna jeho korunovace v roce 1158 německým císařem Fridrichem Barbarossou.

      Od závěru 12. století začíná opět období úpadku výtvarné hodnoty české mince. Mincovní obrazy jsou hrubě řezané, náměty jsou jednoduché v obsahu i zobrazených prvcích. Ztrácí se i schopnost uspořádání figur či předmětů, jejich obrysy jsou nepřesně a tvrdě provedeny. Tento trend končí zavedením ražby nové mince - oproti denárům velkých  brakteátů ve 20. letech 13. století.