DENÁRY ČESKÝCH PŘEMYSLOVSKÝCH KNÍŽAT VE SBÍRCE MUZEA LÁZNĚ BĚLOHRAD

      Součástí numismatické sbírky Fričova muzea v Lázních Bělohrad je i soubor dvaceti čtyř denárů českých přemyslovských knížat 10.- 13. století. Mince však nemají zachované nálezové okolnosti, a tak lze při jejich vyhodnocení vycházet jen z nich samých a z údajů zjištěných jinými obory než numismatikou.

      Právo razit minci měl pouze panovník, až v novověku ( v 16. století) udělil český král právo ražby tehdejším předním českým šlechtickým rodům. Výhradní právo panovníka razit minci vycházelo z tzv. mincovního regálu. Zdroje stříbra této doby  zatím neznáme. Uvažuje se však o arabském stříbře a o stříbře  severoafrického původu, dále o stříbře kutnohorském se všemi technickými problémy v té době těžko proveditelné hlubinné těžby. V závěru denárového tj. i  románského období bylo již využíváno stříbro jihlavské.

      Nejstarší mincovna byla v Praze, sídlením městě českých knížat, později byla založena ještě druhá na Vyšehradě. Na mincích z počátku 11. století se objevují i jména prvních mincmistrů a jejich značky.  Mimo Prahu byla mincovna např. v Plzni.

      Nejstarší mincí sbírky Fričova muzea je denár knížete Boleslava II. Byl vyražen ze stříbra, které mívalo vysokou jakost a jen malý podíl jiných kovů. Jedná se - podle velikosti - o tzv. velký denár průměru 21 mm. Tento kus však má střížek mírně oválný, chybí mu část pásu po obvodu mince, na kterém byl téměř vždy vyražen text obsahující jméno panovníka nebo zobrazeného světce, název  mincovny či jméno mincmistra. Uvedený stříbrný denár je typu Fiala  III : 5 (obr. 1). - Takto se označují mince  podle nejstaršího a nejobsažnějšího soupisu českých denárů, jehož součástí je i zobrazení těchto mincí, využité v této stati. I když mnohé mince byly v průběhu století, které uplynulo od vydání této práce, předatovány či přiřazeny jiným panovníkům, právě zobrazení denárů je stále využíváno pro přesné určení obrazu na nich. - Zpět k uvedenému denáru Boleslava II. Na lícové ploše střížku (na averzu) byla vyražena tzv. boží ruka v oblaku se znaky v podobě písmen po stranách. V opisu je seskupení jen částečně čitelných písmen a znaků, jež nedávají žádný smysl. Na rubu (reverzu) je kříž s hrbolky různého tvaru ve všech čtyřech polích. Opis kolem kruhu s křížem je rovněž nečitelný. Tento typ denáru byl ražen v mincovně v Praze mezi lety 972 - 999.

      Třemi tzv. malými denáry jsou ve sbírce zastoupeny ražby knížete Břetislava I. (1035 - 1055), které lze datovat do závěrečného období jeho vlády do doby po mincovní reformě provedené roku 1050. První z denárů je rozlomen na tři kusy. Jejich sestavením lze získat obraz postavy zobrazené až po kolena s křížem v ruce. V opisu kolem postavy bylo vyraženo zkomolené jméno knížete BRACIZLAVS. - Písmeno - U - se tehdy zobrazovalo jako V, písmeno - V -jako W  nebo VV.  - Na reverzu je velmi zběžně vyražena figura ptáka (možná páva ?) a opis SCS . VVENZESLAVS - tedy Václav (typ Fiala  VII : 26, obr. 2). Figura ptáka symbolizuje již v této době všeobecně uznávaného českého světce - v roce 936 zavražděného knížete Václava. Druhý denár (typ Fiala VIII : 2, obr. 3) nese na obou stranách  vždy jednu postavu - na líci knížete Břetislava s praporcem a zkomoleným jménem tohoto panovníka  a na rubu trůnící postavu s křížem a opisem  SCS. VVENZESLAVS - opět knížete Václava. Břetislav I. zvaný také „Český Achilles“ byl vyjímečný panovník, který  během své vlády vedl několik velkých vojenských tažení. V nich se jako voják vyznamenal nemalou statečností a odvahou. Jenomže válka byla i tehdy finančně velmi nákladný podnik, jehož materiální zabezpečení bylo velmi náročné. Vnitřní zdroje tehdejšího českého státu byly zcela nedostatečné, a tak bylo nutné získat prostředky na její vedení z existujícího zdroje. Tím byly stále ještě velké stříbrné denáry. Kníže je nechal stáhnout z oběhu, část objemu mincovního kovu nahradil mědí a zmenšil jejich velikost na 15 - 16 mm. Tím získal značný objem stříbra. „Reforma“ přinesla žádoucí efekt – naplnila státní pokladnu, a tak v této praxi intenzivně pokračovali i Břetislavovi potomci v 11.- 12. století.

      Pěti denárovými ražbami je zastoupen kníže, od roku 1085 král, Vratislav II. (1061 -1092). Na první minci ražené v době jeho královské vlády je zobrazena napřažená ruka s holí (?)  a na rubu z profilu poprsí muže oblečeného v řasnaté roucho antického vzhledu sepnutého sponou a s jakousi čepicí na hlavě (typ Fiala IX : 7, obr. 4). Ze zkomolených  opisů lze sestavit jména Vratislav a Václav. Druhá mince je zastoupena dvěma kusy (Fiala IX : 10, obr. 5). Na lící je poprsí panovníka s opisem Vratislav. Reverz nese obraz ruky s praporcem, ruka vychází z kaplice - symbolu kostela. Opisem je zkomolené jméno knížete Václava. Třetí denár byl vyražen ze znehodnoceného kovu - směsi stříbra a mědi,  jeho povrch je stříbřitě rezavý. Opět nese mincovní obraz trůnícího knížete / krále Vratislava a polopostavu zemského patrona knížete Václava. Pátý denár typu Fiala IX : 5 (obr. 6) nese na líci  postavu panovníka sedící na trůně se žezlem v rukou a opis zcela zkomoleného jména Vratislav. Na rubu byla vyražena hlava knížete Václava s hrotitou korunou s přívěsky, připomínající korunu byzantských císařů. I zde je zcela zkomoleno jméno zemského patrona.

      Jedinou mincí jsou zastoupeny ražby knížete Břetislava II, syna předcházejícího panovníka. Břetislav vládl již společně se svým otcem a s ním rovněž razil mince, ale samostatně vládl až po jeho smrti mezi roky 1092 - 1100.  Denár typu Fiala X : 20 (obr. 7) nese na líci obraz hlavy knížete v přilbici s kopím v ruce včetně velmi zkomoleného jména Břetislav, na rubu je hlava prostovlasého knížete Václava v opisu opět se zkomoleným jménem. - Problém zkomolených opisů lze vysvětlit skutečností, že řezači želez a výrobci punců (písmenných i znakových razidel) nebyli gramotní. Předpokládaný dohled vzdělaných kněží byl pravděpodobně nedostatečný, a tak si řezači želez museli poradit sami. Opisovali texty předcházejících mincí a přirozeně k nim přidávali další chyby a nepřesnosti. Rovněž se předpokládá, že mincovní obrazy vybírali či navrhovali také kněží.

      Z první či druhé vlády knížete Bořivoje II. (1100 - 1107, 1009 - 1110, tento  kníže se dostal k vládě ještě potřetí mezi roky 1117 - 1120)) pocházejí dvě ražby. První nese obraz hlavy knížete z přímého pohledu a s nezvykle čitelným opisem BORIVVOI. Na reverzu je zobrazen zemský patron kníže Václav sedící na trůně a rovněž čitelný opis jeho jména – WENZESLAVS (typ Fiala X : 23, obr. 8) Druhý denár (typ Fiala XI : 6, obr. 9) má na averzu v kruhu z perlovce poprsí knížete oblečeného v rouchu antického vzhledu, s jakousi čepicí na hlavě a s praporcem v ruce. Vedle jeho postavy je malý křížek. Tento obraz je uzavřen v čtyřlistém kruhu. Na rubu byl vyražen obraz klečícího anděla, který pozdvihuje dítě. V opisu lze přečíst jméno Václav. Jedná se o nepříliš běžný typ denáru.

      Jeden denár byl ražen během dvouleté vlády knížete Svatopluka (1107 - 1109). Tento kníže, další syn Vratislava II., zahynul rukou vraha najatého rodem Vršovců. Šlo o opakovanou pomstu za vyvraždění příslušníků tohoto rodu právě Svatoplukem v roce 1108. Svatopluk je vinil z vraždy svého bratra  Břetislava II. spáchané v roce 1100. - Celá dvě staletí Přemyslovci často nejbližší příbuzní, válčili mezi sebou, svářili se o vládu a hynuli rukama najatých vrahů. - Uvedená mince je typu Fiala XII : 20 (obr. 10). Na líci nese obraz  knížete klečícího před oltářem s kalichem  a s malou postavou - snad služebníka - za zády. Na reverzu je zobrazena polopostava prostovlasého muže se zdviženým mečem v pravé ruce. V opisech jsou jména SVATOPVLC (Svatopluk) a WENZESLAVS.

      Další denár náleží knížeti Soběslavu I., který vládl od roku 1125 do roku 1140. Tento kníže vedl vítěznou válku ukončenou slavným vítězstvím u Chlumce v severozápadních Čechách roku 1126 nad vojskem vedeným německým císařem Lotharem I.. Císař chtěl po smrti Vladislava I. podle vzoru svých předchůdců prosadit svého kandidáta z rodu Přemyslovců na trůn v Praze. - Mince nese obraz knížete s dlouhým kopím a štítem a opisem DUX. SOBEZLA . Poslední písmeno zhotovitel razidla jednoduše zapomněl. A protože byl negramotný, nezjistil to. Na rubní straně mince je z přímého pohledu vousatá hlava s křížem v ruce - tedy kníže Václav, patron a světec českého státu (typ Fiala XVI : 16, obr. 11).

      Další dvě mince patří v pořadí druhému českému králi Vladislavovi II. (králem od roku 1158, vládl 1140 - 1173). Královský titul, ovšem pouze pro svou osobu, získal od císaře Fridricha Barbarossy za významnou vojenskou pomoc při tažení císaře do Itálie, především pak za výrazný podíl českého vojska při dobytí Milána. Za vlády tohoto krále dosáhla výtvarná hodnota českých denárů vrcholu, mincovní obrazy se skládají z několika postav, figur zvířat a zobrazují i některé předměty z interiérů staveb církevních i světských.  Na několika denárech nechal tento panovník zobrazit i svou korunovaci. Paradoxně se ovšem jedná o nejvíce znehodnocené  denáry vůbec. Obsah stříbra byl v 70. letech 12. století pouze 10% a váha klesla až na 0,7 g. Oba kusy  jsou typu Fiala XV : 18 (obr. 12). Na averzu je trůnící král obklopený z obou stran vždy jednou postavou. Panovník drží v ruce odznak své moci - pravděpodobně žezlo, jedna z postav po jeho boku kopí a druhá štít. Jedná se o typické zobrazení panovnického majestátu té doby včetně odznaků moci. Opisem je jméno krále Vladislava. Na rubu je z přímého pohledu polopostava knížete Václava s kopím a ratolestí ve zdvižených rukou a velmi čitelný opis Václav - WENZESLAVS.

      Nepříliš častými nálezy jsou mince knížete Soběslava II. Tento kníže vládl současně se synem Vladislava II. Fridrichem krátce mezi roky 1173 - 1179. Předtím byl dlouhý čas uvězněn na hradě Přimda jako poražený uchazeč o knížecí trůn. Jeho mince nese nezvyklý mincovní obraz. Na lícní straně je v perličkovém kruhu postava biskupa s pastýřskou holí žehnající výrazně menší skloněné postavě před sebou. Za postavou biskupa je malý oltář. Opis je nečitelný až na část jména  .DALBERT- snad tedy Adalbert, časté jméno německých biskupů. Na rubu je polopostava muže z přímého pohledu se zdviženýma rukama. Tato ražba (Fiala XVIII : 7, obr. 13) je datována do mezivládí roku 1179, kdy byl Soběslav II. sesazen z trůnu a vyhnán a téhož roku nastoupil prvorozený syn Vladislava II. Fridrich - Bedřich.

      Tento nově nastoupivší kníže nechal razit mezi roky 1173 - 1189 denár s obrazem  trůnícího knížete mezi dvěma postavami. Střížek mince je velmi tenký, jeho obvod je olámaný. Opis je  nečitelný podobně jako na reverzu. Zde je polopostava muže s křížem v ruce a kaplicí vedle těla žehnající malé postavě. I tato mince není příliš častým nálezem (Fiala XVIII : 12, obr. 14).

      Poslední mince sbírky  je jedním z nejmladších denárů ražených v Čechách. Nechal ji razit kníže a od roku 1212 dědičný český král Přemysl Otakar I. (1197 - 1230).  Mince nese ikonograficky velmi zajímavý obraz (typ Fiala XIX : 19, obr. 15). Na lícové straně je zápas archanděla Michaela s drakem - postava má přilbici a kopí, jímž probodává draka. Z opisu jsou čitelná pouze dvě písmena. Reverz nese ve vroubkovaném kruhu hradbu se dvěma věžicemi, uprostřed hradby a před ní je polopostava muže s žehnající gestem obou rukou. Opis je i zde nečitelný. - Scéna boje s drakem je legendou, která se stala součástí rytířské kultury na dvorech tehdejších evropských vládců.

      O mincích doby předrománské a románské, tedy o denárech ražených v českém přemyslovském státě, lze uvést následující údaje:  Je všeobecně uznávanou skutečností, že jsou sice miniaturními, ale přesto vynikajícími výtvarnými díly své doby nemajícími v tehdejší Evropě analogii. Kvalita mincovního kovu v průběhu 11.- 13. století neustále klesala, ale výtvarná hodnota českých denárů naopak stoupala. Vrchol obou těchto  jevů nastal v 70. letech 12. století.

      První české mince byly raženy  v polovině 10. století knížetem Boleslavem I. (935 - 972). Vzorem jim byly denáry tzv. ethelredského typu podle mincí ražených anglosaským králem Ethelredem.  Od závěru 10. století se stále více objevovalo zpodobnění postav podle vzorů byzantských. Tehdejší český stát měl přímé kontakty s Kyjevskou Rusí a Balkánskými státy, které ležely v kulturním dosahu Byzantské říše.

      Náměty mincí vybírali kněží a ti rovněž, jako jediní gramotní lidé své doby, měli i dozor nad textem mincovních opisů. Skutečnost je ovšem trochu jiná právě v případě textů na mincích. Opisy jsou velmi často zcela zkomolené či chybějí. Řezači želez a punců (byli jimi zlatníci) byli negramotní a většinou si  museli poradit sami. Pravděpodobně kopírovali opisy starších mincí a přidávali k nim kromě správně zobrazených jmen další chyby a nepřesnosti. Razidla zhotovovali zčásti rytím mincovního obrazu - nejčastěji panovníka nebo světce - a opis skládali z razidel jednotlivých písmen a znamének - tzv. punců.  Ryté obrazy svědčí  o jejich vynikajících schopnostech i kompozičním nadání zvláště pro scény sestavené z většího počtu figur či předmětů. Nechyběl jim i smysl pro detail oblečení, výzbroje či zařízení interiéru. Vyjímečně se na mincích objevují i zcela světské scény. Je to např. lov či událost vojenská. Jen z mincí známe počátek číšnické hodnosti českého panovníka - na denáru knížete Svatopluka je zobrazeno podávání číše jednou postavou druhé, která nese královskou korunu. Zcela jistě je na několika typech denárů zobrazena scéna korunovace Vladislava II. v roce 1158 českým králem.

      Mincovní obraz se během druhé poloviny 11. století ustaluje v zobrazení vládnoucího knížete a českého národního světce knížete Václava s praporcem nebo křížem, někdy spolu s ním i druhého českého biskupa z rodu Slavníkovců Vojtěcha.

      Nejstarší mincovna byla v Praze, slovo PRAGA se vyskytuje běžně už na mincích Boleslava II. Další pražská mincovna byla zřízena na Vyšehradě, zde se v opisech denárů objevují i jména prvních mincmistrů nejčastěji MIZLETY a NACUBA. První mincovní reformu provedl Břetislav I. zmenšením denárů na 16 mm a váhu 0,9 g. Toto „renovatio monetae“ opakovali velmi často po něm i jeho potomci. Břetislav měl totiž pět synů a ti pak mnoho dalších mužských potomků. Před svou smrtí stanovil, že českým knížetem bude vždy ten, který bude v době smrti předešlého vládce nejstarší. To vedlo k početným válkám mezi Přemyslovci v celém 11. s 12. století. Ti si velmi často za své spojence brali německé císaře, a ti motivováni finančními dary některých z nich velmi ochotně zasahovali do poměrů v českém státu. V důsledku nestabilní vlády a stálých vojenských výdajů, které vedly ke stagnaci až úpadku hospodářského života v Čechách  byla i  česká mince neustále znehodnocována - stříbro bylo nahrazováno mědí.

      Úpadek kvality  mince i její výtvarné hodnoty nastal od závěru 12. století. Mincovní obrazy jsou hrubě řezané, z mincí mizejí opisy, náměty se omezují na jednoduché prvky. To vše trvalo až do závěru 12. století, kdy na přemyslovský trůn nastoupil Přemysl Otakar I.. Ten nechal namísto již zcela znehodnocených denárů přibližně kolem roku 1220 razit nové velké mince - brakteáty.