Hradištní hromadné hroby z Běchar a Psinic (okres Jičín)

       Hradištní hromadné hroby z Běchar a  Psinic (okres Jičín).

 1. ÚVOD

       Na Jičínsku byly v roce 1889 v Běcharech u Kopidlna a v roce  1950 v Psinicích u Libáně objeveny dva  hromadné hroby. První byl publikován v roce svého objevení, druhý dosud ne. První z nich byl zničen při svém objevení, obsah druhého hrobu nejspíš není (i přes opakovaný záchranný výzkum provedený v roce jeho objevení) zachován. Drobné nálezy vyzvednuté z obou hrobů jsou z velké části ztraceny. Zpětně se mi podařilo zjistit následující údaje.

      2. BĚCHARY

      2.1. Nálezové okolnosti

      V roce 1889 byl při  odkopávání břehu za panským dvorem v hloubce 2,5 m narušen hromadný kostrový hrob, který byl  při pokračujících  zemních pracích zničen. Několik drobných movitých archeologických nálezů bylo před rokem 1899 předáno do archeologické sbírky tehdejšího muzejního spolku  v Jičíně.

      2.2. Poloha, přírodní podmínky

      Mezi nemnohými zachovanými písemnostmi zrušeného Jičínského muzejního spolku byla nalezena rukou kreslená mapa intravilánu Běchar (obec leží 3 km jihovýchodně od Kopidlna) s vyznačením polohy hromadného hrobu. Místem jeho nálezu byl jižní okraj pozemkové parcely č. 167 (poloha „U hájku“) tj. mezi cestou (silnicí)  do Kopidlna a polní cestou do obce Vršce. Dnešní silnice probíhá beze změny středem Běchar, cesta do Vršců je zachovaná  v délce přibližně 200 m  severovýchodně od severovýchodního nároží bývalého hospodářského dvora a panského ovčince.

      Katastr Běchar je součástí jihozápadního Jičínska. Téměř odlesněné okolí je hospodářsky využíváno. Hnědé hlíny mocnosti až 1 m plošně překrývají sprašové půdy na podloží prachovců (opuky). Obcí protéká od východu k západu říčka Stříble odvodňující drobnými vodotečemi ve svém okolí celé běcharské katastrální území. Jeho nadmořská výška jižním směrem postupně klesá a  pohybuje se mezi 220 a 250 m. Katastr Běchar i okolní krajina byly velmi intenzivně osídleny zejména v neolitu, mladší a pozdní době bronzové a v raném středověku.

      2.3. Hromadný hrob

      Zprávu hromadném hrobu publikovali v roce jeho nálezu J. Hellich, J. L. Píč, V. Požarecký a J. Waněk (1890 - 1892, 716). Referují o něm jako o nedávno zničeném archeologickém objektu. V hloubce 2,5 m byl při odkopávání hlíny z břehu severně od hospodářského dvora narušen hromadný hrob obsahující kostry asi čtyřiceti jedinců a kosti koní. Při kostrách lidí byly nalezeny drobné předměty,  podle popisu nejspíš esovité záušnice, železná šipka s křidélky a další blíže neurčené drobnosti. Autoři zprávy objekt interpretovali jako hrob obětí válečného střetu (kostry koní) spíše než hrob obětí epidemie.

     Zpráva předsednictva musejního spolku v Jičíně (1899) uvádí v archeologické sbírce část lidské lebky, hrot, korál, „náušnice“ a háček (celkem 8 ks) z hromadného hrobu objeveného za panským dvorem v hloubce 2,5 m v Běcharech. V Národním muzeu v Praze byly uloženy hradištní záušnice (či. 54 305) s určením „z hrobu v Běcharech“ (Anonym 1941). O jejich příslušnosti k uvedenému hrobu  nejsou žádné další údaje, ale jejich příslušnost k němu nelze vyloučit.

     V jičínské muzejní archeologické sbírce jsou „z hrobu u panského dvora v Běcharech“ dosud uloženy tři záušnice a háček (či. 210 - 213, POZN. 1).  Či 210 je drobná záušnice z drátu průměru 1 mm s jednou esovitou kličkou, průměr záušnice je 12 mm (včetně drátu). Či. 211 je záušnice mírně oválného tvaru (drát je zprohýbaný), esovité zakončení  je odlomeno (náznak roztepaného drátu), průměru 14 až 16 mm. Či. 212 je háček s velmi ostrým hrotem z bronzového drátu silného 1 mm, průměr 13 mm (včetně drátu). Či. 213 je celá nepoškozená záušnice z drátu 1 mm silného s esovitou kličkou průměru 14 mm. Šestihranná jantarová perla uváděná jako „korál“ (či. 214)  průměru 14 mm je ztracena (Bőhm 1932). Popis všech uvedených předmětů  s určením místa nálezu a druhem objektu včetně kresby je zachován ve staré evidenční knize archeologické sbírky jičínského muzea.

         2.4. Datace

       Kromě uvedeného hromadného pohřbu nebylo zatím v  Běcharech zjištěno hradištní osídlení. V blízkém okolí místa nálezu jsou zachována mohylová pohřebiště  v  Nečasu (v lese Perno - Perna nedatované mohyly a  mladohradištní kostrové pohřebiště, publikováno jako Kopidlno nebo Budčeves), v Kopidlně (les Obora – nedatováno), ve Vršcích (celkem čtyři polohy, středohradištní) a v Židovicích (nedatováno, Ulrychová 2001, 3.1. Katalog). Podle zachovaných záušnic a nezachované jantarové perly lze běcharský hrob datovat do mladšího úseku střední doby hradištní, nejdříve do počátku 10. století

      3. PSINICE

      3.1. Nálezové okolnosti

      Při opravě dřevěné zvonice ze 17. století u gotického kostela sv. Jiří byl v srpnu 1950 objeven hromadný hrob nepietně uložených dospělých jedinců a dětí. K narušenému objektu byl přizván středoškolský učitel  František Šalda. Ten sepsal o nálezu podrobnější zprávu s nákresem jeho polohy i obsahu (příloha 1).  Fotodokumentaci hrobu údajně provedl arch. V. Kříž.  Ve fotoarchivu jičínského muzea však tato dokumentace nebyla nalezena stejně jako údajně jím zhotovené zaměření situace, které údajně slíbil předat do Státního Archeologického ústavu Praha. Ve fotoarchivu téhož ústavu byl však uložen negativ dvou bronzových záušnic. Ty a další drobné předměty nalezené u pohřbů (pokud se vůbec zachovaly) jsou možná uloženy v depozitáři ústavu, přestože byly údajně předány do muzea v Libáni (POZN. 2). Antropologický materiál vyzvedl na místě antropolog  St. AÚ Praha Jaromír Chochol (1950)/, nálezovou zprávu napsal Josef Kabát (1950).

     3.2. Poloha, přírodní podmínky

     Dnešní obec Psinice leží 3 km jihozápadně od Libáně v jihozápadní části okresu Jičín. Její starší severní části dominuje na mírném návrší postavený kostel sv. Jiří a velký hospodářský dvůr s tvrzí.

      Okolí západně podél  obce bylo odlesněno a přeměněno na pole. V poloze „U hrušky“ byla objevena, nálezy i leteckou prospekcí lokalisována zaniklá ves Kelníky. Pravděpodobně odtud pochází i některé nelokalisované pravěké nálezy (neolit, doba římská). Nad okolí zvýšený pás polí (224 - 232 m n.m.) je při svém severním okraji odvodňován potokem Záhubkou.

      Prostor východně od obce je tvořen i v současnosti zamokřenými loukami a  zaniklými rybníky Podél východního obvodu zástavby Psinic teče Libáňský potok a východním okrajem jeho nivy jeho regulované rameno. Obě vodoteče protékají dále k jihu velkým (roku 1842 již zaniklým) Křešickým rybníkem Po hrázi tohoto rybníka vedla cesta (dnes silnice)  k hospodářskému dvoru zvanému „Nový dvůr“, který byl postaven pod zalesněným svahem, a k dalšímu dvoru zvanému „Ovčín“ (a sušírně) umístěnému již na plošině nad svahem. Jižní a jihovýchodní okraj katastru Psinic a Křešic  tvoří rozsáhlé pásmo listnatých lesů.

      Psinice leží v ploché krajině České křídové tabule s místy velmi nepříznivými pedologicko - geologickými podmínkami. Asi polovina  pozemků východně od obce má velmi nízký půdní horizont tvořený těžkými jílovitými a oglejenými půdami na zcela nepropustném podloží tvořeném prachovci. Louky na místech zaniklých rybníků jsou zvláště najaře dlouhodobě zamokřeny, při intenzivnějších srážkách zde stojí voda.

     3.3.  Hromadný hrob

     V polovině srpna 1950 začaly práce na opravě spodní části dřevěné zvonice postavené v západním okraji hřbitova. Při podezdívání spodních obvodových dřevěných trámů zvonice byl odkryt kamenný základ zdi z pískovcových kamenů velikosti mezi 100  a 250 mm spojovaných  vápennou maltou. Drolící se pískovcové kameny pocházely údajně z markvartické plošiny. Základ této zaniklé zdi byl rovnoběžný s delší osou kostela, autor zprávy (Šalda 1950) ji pokládal za starší obvodovou hřbitovní zeď (gotická fáze kostela). Až pod základy této zdi sahala od povrchu šedohnědá hlína (tj. do hloubky 0,8 m).

      Pod touto šedohnědou hlínou byla zachycena jáma ledvinovitého tvaru vyplněná černohnědou hlínou /0,5 m/ obsahující lidské pozůstatky. Byly rozeznány kostry mužů, žen i dětí, které se navzájem různě překrývaly. U levé spánkové kosti jedné na zádech uložené kostry /později určené jako ženská kostra/ byla nalezena bronzová záušnice průměru asi 60 mm (POZN. 2). Na několika místech byly mezi kostmi zjištěny zbytky dřeva. Při prosévání obsahu vykopané černohnědé vrstvy byla nalezena druhá podobná záušnice, dva zlomky železných nožů a několik střepů (profilované okraje nádob). V hlíně byly i kůstky drobných savců (lasička, rejsek).

      Ve východním okraji jámy  byla ve vrstvě s  kostrami objevena pískovcová deska z tvrdšího pískovce . Podle arch. V. Kříže se jednalo o pískovec z hořického Chlumu. Jeden z boků desky byl opracován, povrch desky (obě plochy)   byl  hrubě osekán. Horní (?) konec desky byl přitesán do nepravidelné stříšky, zbylý bok a podstava (?)  nebyly opracovány.      Počet pohřbených jedinců nebylo možné zjistit. Autor zprávy byl k nálezu přivolán až po částečném narušení jámy i koster 19. října 1950 (Šalda 1950).

      O měsíc dříve (19.9. 1950) byl na místě nálezu  J. Chochol, který odebral z hloubky (od povrchu ?) 150 cm antropologický materiál. Pohřby byly překryty vrstvičkou písku a mezi kostmi se nacházely zlomky dřeva, snad zlomky rakví. Souvislost  zjištěného kovového kroužku (?) s pohřby není prokazatelná. Kosterné pozůstatky několika jedinců byly převezeny do Státního ústavu archeologického Praha (Chochol 1950, POZN. 3)

      V pořadí třetí záchrannou akci provedl 1.12. 1950 J. Kabát. Ve své zprávě informuje o vyzvednutí antropologického materiálu J. Chocholem a  pracovnicemi antropologického oddělení Státního archeologického ústavu v Praze dne 19.9. 1950 (Kabát 1950). V jámě byly patrné čtyři pohřby. Nejzachovalejší byl pohřeb ženy v poloze na zádech. Po stranách lebky byly nalezeny dvě bronzové záušnice (!). Přes další kostrový hrob vedla starší obvodová zeď hřbitova, kterou stavitel J. Kříž zaměřil. Tento plán slíbil předat do  Státního archeologického ústavu Praha.

      3.4. Datace

      Hromadný hrob je možné datovat podle  dvou bronzových záušnic náležejících pohřbu ženy uložené v poloze na zádech. První záušnice (průměr 75 mm) byla zhotovena ze 3mm silného drátu roztepaného ve dvě esovité kličky zdobené vždy třemi zářezy. Druhá záušnice má jednu kličku odlomenou, 4 mm silný drát byl na koncích roztepán a svinut do  kliček, z nichž zachovaná nese čtyři zářezy. Průměr této menší záušnice je 58 mm.

      Předpokládám, že obě záušnice byly vyzvednuty současně s antropologickým materiálem a mohly by být uloženy sbírkách Archeologického ústavu Praha, kde byla provedena jejich fotodokumentace a popis do zprávy o záchranném výzkumu (Kabát 1950). Obě záušnice lze datovat do mladší doby hradištní, nejspíše na počátek jejího mladšího úseku.

     3. 5. Závěr

     Hradištní osídlení v Psinicích nelze zatím prokázat. Ojedinělý střep bez nálezových okolností (bírka Libáň  či. 26, P 126) ze datovat do mladšího úseku střední doby hradištní. Další střep z polohy „Kelníky“ je z mladší doby hradištní (bírka Libáň či. 25, P 127). Hromadný hrob byl zřízen na mírném návrší. Zde byl později postaven gotický kostel a  zřízen hřbitov, protože  hrobové jámy v těchto místech  mohly být kopány do potřebné hloubky. Při zemních pracích prováděných v 90. letech 20. století podél komunikace a příkopu přiléhajících ke hřbitovní zdi (rýhy pro vodovod, telefonní kabely) byla dosažena hloubka 1,4 m, aniž bylo zachyceno podloží tvořené  prachovci (opukou). Hrob lze datovat do mladší doby hradištní, nejspíš do první poloviny  12. století  (POZN. 4).

    4. POZNÁMKY

     1. Ve staré evidenční knize sbírky archeologie muzejního spolku v Jičíně jsou zakresleny a popsány archeologické nálezy v rozsahu či. 1 - 671. Bronzové záušnice a háček /či. 210 - 213/ jsou zachovány beze změny,  jantarová perla je jako všechny nálezy zakreslena,  je uvedena její délka 72 mm a průměr 13 - 14 mm.

     2. Kostra se záušnicí /pohřeb ženy/ byla na nákresu situace označena písmenem F. Podle zprávy o nálezu  měla být tato záušnice uložena v archeologické sbírce libáňského muzea. Zde nebyla v roce 1999 nalezena. Fotodokumentace obou dvou záušnic byla pořízena v ArÚ Praha /č. negativu 23 113/ .

     3. K antropologickému materiálu: Tři kostrové pohřby a další volné kosti nebyly při předání antropologického materiálu z ArÜ Praha do Národního muzea v Praze fyzicky předány /za informace děkuji Dr. M. Dobisíkové/. V evidenční knize oddělení antropologie ArÚ Praha byla pod či. 129 uložena „lebka se změtí kostí“, pod či. 130  „lebka z pohřbu v původním uložení“  a  k či. 179 není v evidenční knize žádný podrobnější údaj. Dále v ní jsou  pod  označením Ao 65 uvedeny volně nalezené kosti /odebrané 19. 9. 1950/. Materiál nejspíš nebyl J. Chocholem zpracován, protokol o tomto zpracování nebyl totiž nalezen /za informaci děkuji Dr. J. Černému z ArÚ Praha/.    

4. V obci jsem od relativně znalého starousedlíka vyslechla  názor, že se může jednat o jednu z rodin Vršovců vyvražděných v roce 1108 knížetem Svatoplukem /!/.

        5. PRAMENY

Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu Praha

Anonym 1947: Běchary, okr. Jičín. NZ čj. 6653/1947.

Bőhm J. 1932: Běchary, okr. Jičín. NZ čj. 1826/1932.

Chochol J. 1950: Psinice, okr. Jičín. NZ čj. 6224/1950.

Kabát J. 1950: Psinice, okr. Jičín.  NZ čj. 7343/50.

Regionální muzeum a galerie Jičín

Šalda Fr. 1950: Hromadné pohřebiště v Psinicích. Rukopisná zpráva zpráva.

       6. LITERATURA

Hellich j., Píč J.L., Požarecký V., Waněk J. 1890 - 1892: Archaeologický výzkum ve středních Čechách. Památky archaeologické XV, 689 - 728

Ulrychová E. 2001: Raněstředověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Nepublikovaná dissertační práce. Katedra pravěku a rané doby dějinné FF UK Praha.

       7. PŘÍLOHY

1. Nákres místa nálezu a hrobu /Šalda 1950/

2. Bronzové záušnice. Fotoarchiv Archeologického ústavu Praha

    č. negativu 23 113.

       RÉSUMĚ

      V roce 1889 byl v Běcharech u Kopidlna objeven hromadný hrob s kostrami lidí a koní. Podle zachovaných záušnic a nezachované jantarové perly je lze datovat do mladší  doby hradištní /nejdříve do počátku 10. století/.

      V roce 1950 byl v Psinicích u Libáně narušen hromadný hrob dospělých jedinců i dětí datovaný podle popisu a fota dvou milodarů do 1. poloviny 12. století. Antropologický materiál byl /pravděpodobně i s milodary/ vyzvednut a uložen v Archeologickém ústavu v Praze. V současné době jej lze stejně jako archeologické nálezy nejspíš považovat za ztracený.

Duben 2003                                                  Eva Ulrychová

Pro Zpravodaj muzea v Hradci Králové 2003