Jak zanikají hradiště - současný stav hradišť Jičínska

Jak zanikají hradiště.

V severovýchodních Čechách se podařilo objevit a dokumentovat nápadný počet opevněných objektů - hradišť.  Tedy opevněných sídel postavených v pozdní době bronzové a během 9. až začátku 12. století n. l. Důvodem stavby těchto pravěkých a slovanských hradů byla potřeba zabezpečit osídlenou krajinu a pro obyvatelstvo usazené v ní základní správní funkce ovládaného regionu a později českého přemyslovského státu.

Téměř všechny opevněné polohy byly stavěny v kopcovité krajině v severním okraji současného okresu. Až k této linii dosahuje krajina, jejíž přírodní podmínky umožňovaly obživu produkcí potravin. S tím souvisí jedna ze dvou základních podmínek stavby opevněných objektů - získat alespoň po část roku pracovní sílu. Její využití bylo možné jen v době, kdy nebyly prováděny nezbytné práce spojené s produkcí potravin.

Nejstarší opevněné polohy ve sledovaném regionu byly budovány v pozdní době bronzové. To odpovídá nejintenzivnějšímu osídlení regionu ve starším pravěku. Podmínky pro osídlení byly umocněny i klimatickým optimem, které umožňovalo intenzivnější využití přírodních zdrojů. Mezi nimi to byly i rudné kovy, jejichž výskyt a zpracování umožnilo hromadnou produkci bronzových nástrojů, ozdob i zbraní.

Opevněné polohy z pozdní doby bronzové byly (s vyjímkou hradiště Konecchlumí a Sedliště/ Hřmenín) byly znovu využity v hradištním období. Důvodem byly vhodné parametry již opevněného místa a možnosti využít zčásti starší zčásti zachované opevnění. Ze závěru kulturního prostředí nositelů kultur popelnicových polí starší doby železné pochází (podle chronologicky nejstarších nálezů) jednodílný opevněný objekt na Hůře nad vsí Konecchlumí a jedna ze sídlištních fází zjištěná na ostrožně Malá Poráň nedaleko Vesce u Sobotky.

Jihozápadní část Jičínska, která je asi dvěma třetinami plochy okresu, tvoří převážně pahorkatiny a jižně od nich rovinné území přírodními poměry i kulturním osídlením korespondující s Polabím. Intenzita osídlení je vysoká, vzdálenost mezi současnými vesnicemi je průměrně tři kilometry. I přesto, že i zde ve válečných a klimaticky nepříznivých období zanikaly vesnice, je současné osídlení dokladem opakovaných plošných kolonizací a vysoké míry úživnosti krajiny.

            

SOUČASNÝ STAV HRADIŠŤ

ČEŠOV, hradiště Valy.

Opevnění bylo postupně budováno na vrcholové partii češovské tabule na místě dalekého rozhledu (nejvyšší bod 321 m n. m.). Opakovanými sběry movitých nálezů zde bylo prokázáno osídlení místa ve všech obdobích pravěku a středověku zastoupených v severovýchodních Čechách. Tedy s menšími přestávkami od začátku 6. tisíciletí př. n. l. do současnosti.

Hradiště zaujímá plochu 48 ha, z toho valy pokrývají 13 ha. Jejich délka je 3 890 m, jejich objem je 494 200 mᶟ. Tento objem vylučuje stavbu tohoto opevněného objektu jen v pravěku či jen v raném středověku (8. - 12. století).  Lze přibližně vypočítat, kolik lidí může vykopat a navršit valy a příkopy. V okolí valů jsou na několika místech zachované mohylové hroby z 9. století n. l. anebo z pozdní doby bronzové.  Část z nich byla zničena odtěžením hliněných násypů např. na obdélné náspy - pro dělostřelecké baterie. Systém středověkých polí uvnitř opevnění ukazuje, že v blízkosti vesnice Češov nebyla k využívání opomenuta ani plocha uvnitř hradiště. Zlomky keramiky a železný srp to potvrzují.

Všechny zachované nemovité památky byly geodeticky zaměřeny a jsou jako soubor objektů zapsány v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek (ÚSKNP) pod registračním číslem (r. č.) 30 674/6 - 1136.

Rozsah a mohutnost fortifikace je dán strategickým významem místa, ze kterého je možné kontrolovat krajinu ke Krkonoším a do středních Čech. Tak mohutná fortifikace byla postupně stavěna v pozdní době bronzové nositeli kultur lidu popelnicových polí, využita a rozšířena ve střední době hradištní a znovu rozšířena a zvětšena v mladším úseku třicetileté války (po smrti vévody Albrechta z Valdštejna roce 1634). Tehdy se v české kotlině opakovaně pohybovala vojska švédského krále Gustava Adolfa a jeho dcery královny Kristiny.

V současné době (poslední kontrola v dubnu 2022) je soubor nemovitých objektů umístěných na plošině bez zřetelných nežádoucích zásahů. Lesní porost v místech bez údržby přispívá zejména k ochraně mohylových hrobů. Jejich násypy zanikají i přirozenou erozí. Nedávno odlesněné části valu a souběžného příkopu jsou pokryté keři a křovinami a jsou místy zcela neprostupné. Část jihovýchodní a severozápadní čtvrtiny vnitřní plochy hradiště, ze kterých byla odtěžena ornice na zvýšení valů během třicetileté války, je na jaře zaplavována. Vodní eroze výrazně prohlubuje i cestu do hradiště od vesnice Češov oběma severním valy. Voda rovněž pokrývá většinu polohy zvané Prasečí rynek a výrazně eroduje severní úsek valu tohoto místa. Nadále pokračuje erozí poškozený úsek východní části obloukovité linie pokryté místy neprostupnou vegetací.

V délce přibližně 100 m se i nadále sesouvá vnější část valu ve středu jižní fortifikace. Zde je při pohledu na klikatý průběh profilu příkopu patrné, že byl prohlubován a vytěžená zemina byla vysypávána na val jednotlivými pracovními skupinami. Důvodem sesuvu je i hromadění vody podél vnitřní paty tohoto jižního valu. Bez zásahů a působení eroze zůstává jen prozatím západní val hradiště (poznámka 1).

Východní obdélná část hradiště je i nadále obdělávaným pozemkem. Část severního valu této části hradiště, která byla během 19. století rozorána, je stále dobře viditelná při letecké prospekci. Toto nejnižší místo češovské tabule a nedaleká hráz zaniklého rybníku severovýchodně odtud jsou při dešti postiženy intenzivní erozí.

Obdélné náspy (dělostřelecké reduty) jsou bez nových viditelných zásahů. Násep č. 3, skrytý v lese, je bez narušení včetně nájezdové rampy. Viditelný je stále i obvodových násyp otevřený k severu. Stále je dobře viditelné i plošné snížení terénu v jeho okolí po odtěžení zeminy na jeho stavbu. Obdélný násep č. 2 je jižní částí každoročně oraného pole. Je z něho zachován jeho západní a jižní okraj včetně nájezdové rampy. Středem tohoto rozoraného násypu směrem od východu k západu jsou stále dobře patrné dvě linie vnitřní konstrukce košatiny, které zpevňovaly nasypávanou zeminu.

Literatura: Čtverák V. - Ulrychová E. 2001, Ulrychová 2005a, 203 - 208, Ulrychová 2005b, 248 - 250.

 

DOLANY u Chyjic.

Jižně pod vrcholem plošiny zvané „Na hradišti“ (245 - 250 m n. m.) a nad řekou Mrlinou bylo na skrytém místě postaveno zatím nejmenší objevené opevněné sídlo regionu (0,5 ha včetně fortifikace). Od jeho objevení 26. 3. 1995 a při opakované pozemní i letecké prospekci je potvrzován setrvalý stav objektu. Jeho východní obvod tvoří do opuky vysekaný příkop s hrotitým zakončením. Západní okraj hradiště byl opevněn hliněným valem. V něm je na vegetační příznaky v místě mírné deprese patrný vchod. Lze předpokládat dělení vnitřní plochy (0,35 ha) na dvě části. Okraj severní vyšší části objektu skrývá skládku inertního opadu z blízké vesnice, kterým byla překrývána přístupová lesní cesta.

Podél východního obvodu vnitřní plochy byl v letech 1997 - 1998 a 2000 včetně orán dlouhý záhon. Po orbě byly na jeho povrchu sebrány silně otřené zlomky hliněných nádob ze střední doby hradištní. V roce 1999 byla vnitřní plocha hradiště zorána v celém rozsahu. V souboru keramiky sebraném na záhonu v roce 2000 je šedý střep zdobený hřebenovou vlnicí (Ulrychová 2003, 51, táž 1999a, 473 - 474, obr. 2 - 5). Jiné movité nálezy nebyly na místě objeveny. Do stejného období se hlásí ozdoba mužského kroje snad z plochy hradiště (Hasil J. - Profantová N. - Levá K. 2020, 12). Hradiště bylo geodeticky zaměřeno.

Dolanské hradiště svou velikostí a umístěním budí dojem soukromého sídla - dvorce výše postaveného jedince z druhé poloviny 9. století. Tomu by nasvědčoval výše uvedený nález bronzové ozdoby mužského kroje. Na vyšší (severní) části hradiště mohly stát nejvýše dva - tři obytné objekty. Jižní část nejspíš plnila funkci předhradí s možnou další zástavbou. Hradiště Valy u Češova, osídlené ve stejném období a datované nejen nálezem nákončí s motivem pavího draka, leží od hradiště Dolany jihovýchodně ve vzdálenosti necelých 5 km (ke kótě 321 v centru fortifikace). Nákončí s pavím drakem a další nálezy ukazují přítomnost tehdejší elity. Jeden z jejich příslušníků si nechal postavit soukromé sídlo v Dolanech. Při cestě mezi oběma objekty nebylo nutné překonávat tok řek Mrliny, obě hradiště leží východně od jejího toku a nivy (Ulrychová 2005, 208 - 209).

Hradiště je od severu a východu převýšeno zalesněným pozemkem s cestou a každoročně oraným polem. Jeho příkop je odtud zanášen ornicí a rostlinným odpadem. Val nad nivou Mrliny se po svahu posouvá a postupně zaniká. Těsně pod jižním okrajem objektu byla postavena chata (neohlášené zemní práce).

 

HOLOVOUSY, hradiště Obora.

Pod názvem hradiště u Chodovic (katastrální území Holovousy) je severozápadně od chodovického kostela v oplocené Oboře zachováno oválné hradiště. Díky tomu je toho hradiště poměrně dobře zachované. Celkem 5 ha plochy včetně opevnění je po obvodu obklopeno dvěma pásy opevnění systému příkop - val. Na severu (proti svahu) a podél východního obvodu hradiště byl postaven třetí pás opevnění s výrazně protierozní funkcí.  Při zjišťovacím archeologickém výzkumu bylo kromě středověkých nálezů zjištěno osídlení z 9. století, a to spíše z jeho první poloviny. Do provedení výzkumu bylo hradiště považováno za středověkou tvrz.

Předpokládá se, že obyvatelé hradiště přešli v polovině 9. století stavět nově budované hradiště v blízké Ostroměři a chodovické hradiště opustili. Při výzkumu nebyly zjištěny jakékoli stopy po destrukci objektů či po požáru. Rovněž nebyly nalezeny jakkoli cenné (kovové) movité nálezy. Lidé stačili vše cenné vzít sebou. Hradiště bylo zapsáno v ÚSKNP pod r. č. 25 394/6 - 4799 a bylo geodeticky zaměřeno (Ulrychová 2005a, 209 - 211).

Jižní okraj opevnění je výrazně narušený vodní erozí. Těsně pod ním se stékají dva potoky, které hradiště obtékají od severu po jeho obvodu. Západní opevnění hradiště tvoří dva téměř snesené valy a dva velmi mělké příkopy. Tato část původně mohutné fortifikace je silně erodovaná. V Oboře byla dlouhodobě vysazena černá zvěř. HRadiště vykazuje přirozenou vodní a mechanickou erozi místa krytého smíšeným lesem a pohybem zvířat. Nový majitel je srozuměn s potřebou objekt dál nepoškozovat.

 

HRADIŠŤKO u Žeretic.

Hradiště bylo postaveno na vrcholu a na jižním svahu soliterního kopce obtékaného řekou Cidlinou.  Bylo dvoudílné a včetně zaniklého opevnění hradbou a příkopem zaujímalo plochu 15 ha. Jeho rozsah je dobře viditelný pouze z výšky, s jistotou bylo hradiště plně vymezeno až při letecké prospekci. Nejstarší movité nálezy ze slovanského období lze datovat do druhé poloviny 9. století.  Osídlení plynule pokračuje do mladší doby hradištní a založením středověké vesnice ve 14. století trvá dodnes. Na několika místech předhradí bylo možné kumulací nálezů a vegetačními příznaky lokalizovat rozorané sídlištní objekty - chaty. Na povrchu zaniklé hradby na předhradí (orané pole) bylo možné movitými nálezy identifikovat její vzhled: původně hliněný val s dřevěnou roštovou konstrukcí a opukovou hradbou zanikl během intenzivního požáru (Ulrychová 2005a, 212 - 215).  Ve východní části vnitřní plochy hradiště bylo zjištěno osídlení z neolitu a mladší/ pozdní doby bronzové. Na nejvyšším místě hradiště je severozápadně od kostela zachováno středověké tvrziště a část jeho opevnění (val a příkop).

Hradiště lze považovat za zaniklé. Příčinou je trvalé osídlení místa od založení hradiště v polovině 9. století a postupná zástavba jednotlivými usedlostmi. Krátké úseky ještě viditelného opevnění severní části hradiště postupně zanikají orbou a stavebními zásahy.

 

KAL, hradiště Valy/ Vala.

Opevněný objekt plochy 7,5 ha byl vybudován v okraji krajiny osídlené v pravěku a raném středověku. Důvodem jeho stavby a opakovaného využívání byl velmi pravděpodobně výskyt drahých kovů. Do vzdálenosti přibližně 15 km jsou ložiska zlata, stříbra, mědi a železných rud. Ve starší době hradištní bylo hradiště Valy centrem hromadné výroby bronzových ozdob a dalších předmětů. Přírodní či lehké opevnění na západním, jižním a východním okraji kopce bylo z příchozí severní strany doplněno dvojitou fortifikací systému val - příkop. Ze dvou pásů této fortifikace byl Slovany v druhé polovině 8. století využit jen vnitřní. Uvnitř hradiště blízko brány byly odkryty sídlištní objekty ze starší doby hradištní (Ulrychová 2005a, 215 - 218, táž 2005b, 250 - 252). Stopy po vnitřním členění prostoru nejsou patrné.

Kovové artefakty z druhé poloviny 8. a začátku 9. století byly vnitřní plochy hradiště vytěženy opakovaným detektorovým výzkumem (Kalferst - Profantová 1999). Početné hroty šípů byly nejčastěji nalezeny vně obvodového opevnění, což umožňuje vyslovit předpoklad, že hradiště bylo v druhé polovině 8. století dobýváno snad avarsko - slovanskými ozbrojenci.

Z blízkého okolí hradiště přibývá movitých archeologických nálezů: na katastru Vidonice byl v roce 2013 objeven rozlomený bronzový srp z poudní doby bronzové (Ulrychová 2015, 412). Z hradiště samotného pochází o sto - dvě stě let starší bronzová sekera (Novák M. 2017, 54). Nejspíš kovárna z doby laténské byla dalším zde provozovaným zařízením zpracovávajícím kovy v krajině s jejich četným výskytem. V poloze Kolečko byla nalezena železná sekera Ulrychová 2014, obr. 8). Ojedinělé sídliště z druhé poloviny 8. století, údajně starší než hradiště, bylo zkoumáno v jihozápadním okraji vsi Vřesník.

Hradiště bylo zapsáno od ÚSKNP pod r. č. 28 1012/6 - 4798. V místě shromážděná archeologická sbírka s nálezy z hradiště i sídliště ve Vřesníku byla zpracována a uložena v jičínském muzeu. Hradiště lze považovat za archeologicky vytěžené. Vnitřní plocha hradiště je v současnosti střídavě orána nebo plošně zatravněna. Velmi nízký půdní horizont (místy méně než 50 cm) je tak v celé výšce mechanicky změněný. Fortifikace a prostor zaniklé brány je výrazně poškozen vodní erozí a občasným nešetrným průjezdem motorových vozidel. Erozí je rovněž zasažen východní (nižší) okraj hradiště nad údolím kalského mlýna. Hradiště zaniká.

 

KONECCHLUMÍ, hradiště Hůra.

Nad okrajem severozápadní části Mlázovického hřbetu, v poloze Konecchlumská Hůra, bylo ve starší době železné postaveno jednodílné hradiště (dvorec?). Z místa je i dnes rozhled do krajiny na vzdálenost až 50 km. Na dohled je hradiště na kopci Chotuc, hrad Kunětická Hora a celé pásmo pohraničních hor - Krkonoše. Část severní fortifikace a vnitřní plochy hradiště byla zničena těžbou kamene. Napříč opevněním a po vnitřní ploše hradiště vede turistická cesta. V její blízkosti je nejlépe zachovaná část opevnění. Z profilů zářezů uvedené cesty do fortifikace byly získány nálezy ze starší doby železné (8. - 7. století př. n. l.).  Některé další nálezy z týchž míst zařadili jejich nálezci do mladší doby železné.

V blízkosti hradiště byly zaměřeny dva mohylové hroby. První z nich, u hlavní turistické cesty, asi 15 m východně od okraje hradiště, byl v roce 2013 zničen při dopravě kácených stromů (Ulrychová 2000, 261 - 262, táž 2005b, 252 - 253). Lze předpokládat, že pohřeb (ostatky pohřbeného jedince) jsou dosud zachovány v zemi. Druhý mohylový hrob leží asi 60 m severovýchodně od severovýchodního okraje hradiště ve vzrostlém smrkovém lese. Oba hliněné násypy mají průměr přibližně 6 - 7 m a výšku 0,75 m (Ulrychová 2007, 496 - 497).

Výrazným jevem ovlivňujícím místo je intenzivní větrná a vodní eroze. Čelo Hůry je návětrnou stranou pískovcovéhohřbetu s převládajícím směrem srážek a větru od severozápadu.  Mezi hradištěm a okrajem Hůry nad konecchlumským kostelem je zachována protierozní stavba. Ze svahu k západu (k vesnici) odvádí z vrcholu hřbetu stékající vodu oběma otevřenými konci příčná rýha. Východně byl v celé její délce nasypán val z místní písčito - jílovité zeminy. I přesto je okolí kostela a hřbitova po přívalových deštích často pokryto splaveným pískem a kameny (Ulrychová 2018, 141 - 142, obr. 3 - 4). Okolí hradiště a čelo Hůry je pokryto početnými zásahy a novotvary, které zde zbyly po intenzivní těžbě kamene.

KOSTELEC u Chyjic.

Hradiště bylo v roce svého objevu patrné jako neobvykle vysoká mez na plochém k jihovýchodu skloněném pozemku vně jižního okraje Jičínské kotliny. Dvoudílný objekt (13,5 ha) je zřetelně viditelný i na základní mapě 1: 10 000 u severního okraje zástavby vsi Kostelec. Severním a východním krajem objektu vede silnice z centra Kostelce k hlavní komunikaci Jičín - Kopidlno. Původní cesta z Kostelce k rozcestí do vsi  Velíš a k Vesci u Velíše vede zčásti po zasypaném příkopu. Severní okraj objektu je patrný na poli severně od těchto rozcestí (příloha 1). Opevnění (val a příkop) je zčásti zachováno podél jižního obvodu objektu. Donedávna byl patrný i příkop mezi jeho severní a jižní částí. Východní část fortifikace - už jen příkop - tvořil rozhraní polí uvnitř hradiště a východně od něho. V této podobě bylo hradiště v roce 1997 zaměřeno geodety Památkového ústavu v Pardubicích (Ulrychová 1999a, 474 - 475, obr. 6 - 10, táž 2005a, 218 - 220).

Hradiště je datováno zlomky keramiky do mladší doby hradištní. Ty byly nacházeny při opakovaném sběru na ploše jižní části objektu, a to pouze v pásu několika metrů po jeho obvodu.  Střed této části objektu byl bez nálezů. Sedm zlomků ze severní části bylo u příkopu mezi oběma částmi. Nejtmavší skvrna objevující se na vlhkostní příznaky ve středu severní části hradiště je bez nálezů. Pod jižním okrajem hradiště vyvěrá pramen vody, další pak u jeho jihovýchodního nároží.

Pozemkové úpravy, prováděné od roku 1999 znamenaly výrazné změny v neprospěch objektu. Příkop (ppč. 246 od roku 1842) se stopami po pojíždění zemědělských strojů mezi oběma částmi hradiště, byl po roce 1990 postupně zavážen stavebním a biologickým odpadem z intravilánu vesnice.  Severní část hradiště byla v roce 1842 rozdělena na 4 pozemky. Jižní rovněž, zde byla tři pole a jedna usedlost (hospoda z roku 1610 - st. pč. 19, zahrada ppč. 15, čp. 7). Severní část hradiště je v současnosti jedním obdělávaným celkem. Jižní byla rozdělena na dva pozemky (ppč. 191, 192, později ppč. 191). Příkop mezi oběma částmi hradiště zcela zanikl při pozemkových úpravách a jihovýchodní úsek příkopu stejným způsobem. Zbylá část opevnění jižní části objektu je patrná jako vysoká mez (více než 2,5 m) podél silnice intravilánem vesnice.

Příkop mezi oběma částmi hradiště byl, podle zpráv několika pamětníků a kroniky obce Kostelec, částí poutní cesty od raně barokního zámku v Jičíněvsi ke kostelu ve Velíši a k barokní Loretě. Nejnovější, téměř kolmý letecký snímek - (příloha 2), zobrazuje hradiště jako široký obdélník se zaoblenými rohy. Obloukovitý tvar a poloha zobrazené cesty v jižní části objektu s hradištěm nejspíš nesouvisí. Na dalším snímku (příloha 2) bylo v severní části objektu patrných několik tmavých skvrn. Sběr na těchto místech byl opakovaně negativní.

Hradiště bylo zbudováno na místě, odkud je dobře vidět na celou Jičínskou kotlinu včetně Prachovských skal. Opačným směrem je necelých 5 km hradiště Valy u Češova. Hradiště bylo dobře dosažitelné i proto, že bylo umístěno nedaleko dominujícího terénního útvaru - bazaltového kopce hradu Velíš.

Osídlení Jičínska vykazuje od začátku mladší doby hradištní výrazně stoupající intenzitu. V osídlené krajině může v úvahu připadat potřeba shromaždiště obyvatel či zemské hotovosti. Jičínskem procházejí komunikace z centrální části Čech směrem k severovýchodu do Polska, které bylo často azylovou zemí české emigrace nejen v 11. - 12. Století, ale i často vojenským protivníkem. Funkci hradiště Kostelec jako vojenského tábora (obdélný tvar s oblými rohy) a shromaždiště vojenské hotovosti proto nelze vyloučit. Nepočetnými nálezy jsou prozatím jen zlomky keramiky 11. - 12. století. Jejich množství ukazuje na krátkodobé využití objektu, který nebyl v severovýchodních Čechách zatím identifikován.

Plošné pozemkové úpravy znamenají ztrátu jihovýchodní a části východní fortifikace objektu, která při pohledu od východu a jihu zmizela. Příkopy a vnitřní cesta jsou zčásti skryty navezenou zeminou a odpadem. Pozemky uvnitř i vně objektu jsou každoročně obdělávány. V terénu je tak dobře patrný jen jižní okraj hradiště v podobě vysoké meze (poznámka 2).

 

MILETÍN.

Miletín je nejmladším hradištěm regionu. Byl založen mezi roky 1110 (bitva knížete Vladislava I. s polským vojskem Boleslava III. Křivoústého na Trotině) a 1124 (zpráva cestě knížete Vladislava I. a bamberského biskupa Oty do Miletína). Důvodem založení hradiště a knížecího dvora v okraji vnitrozemí osídleného v mladší době hradištní byla ochrana země po nečekaném vpádu polského vojska v roce 1110. Pro knížecí hrad bylo vybráno návrší obtékané řekou Bystřicí a Bystrým potokem a obklopené zaplavovanými pozemky a později chráněné rybníky.

Severní okraj hradiště lze vymezit ulicí Tyršovou, která nejspíš překrývá příkop hradiště a ohraničuje výrazně zvýšenou vnitřní plochu objektu nad okolní krajinou. Pocházejí odtud nálezy datované do začátku mladší doby hradištní. V blízkosti kostela, kde byly získány soubory zlomků nádob z mladší doby hradištní, stál velmi pravděpodobně dvorec knížete Vladislava I. (1110 - 1125). Zde poskytl kníže Vladislav I. pohostinství bamberskému biskupu Otovi na jeho pastorační cestě do Pruska. Mladší úrovní osídlení a funkce hradu byl areál komendy řádu mečových/německých rytířů (po 1241). Jihozápadní a jižní část hradiště včetně fortifikace byla zničena stavbou tvrze, zámku a naposled budovy školy. Přibližný rozsah hradiště (12 ha) lze odečíst z leteckého snímku (Ulrychová 2005a, 220 - 222).

Takto vymezené hradiště je plně zastavěno, jen při jednotlivých stavbách menšího rozsahu (nové domy v Tyršově ulici, volné pozemky u domů v blízkosti kostela) lze zachytit souvrství s nálezy keramiky z 12. - 13. století.

 

OSTROMĚŘ, hradiště Hradišťko.

Dvoudílný objekt byl postaven na jižním svahu Mlázovického Chlumu nad údolím řeky Javorky.  Svojí velikostí (1050 x 700 m včetně fortifikace, tj. přibližně 30 ha) je spolu s hradištěm u Češova největším opevněným objektem regionu. Nálezy a výsledky archeologického výzkumu datují jeho stavbu do druhé poloviny 9. století a jeho následné využívání naposled jako správního centra přemyslovského státu do poloviny 13. století. Uvnitř fortifikace, na místě zaniklé vsi Hradišťko, stojí renesanční tvrz a hospodářský dvůr. Ve středu hradiště u torza středního valu byl postaven vodojem a další technické zařízení pro obec Ostroměř. Vnitřní plochu obou částí hradiště využívají majitelé jako zemědělskou půdu. V jednom z lomů je umístěna střelnice.

Nejlépe je zachován západní obvodový val s částí příkopu a brána do západní části hradiště - předhradí. Jižní rameno brány bylo nedávno narušeno dětmi, které si zde budovaly „bunkr“. Západní úsek severní fortifikace hradiště je výrazně nižší následkem přirozené eroze na vrcholu svahu do Mezihořského údolí. Na několika místech byl val narušen cestami. Východní část severního valu nad Mezihořským údolím je zachována do výšky 3, 5 m. Východní cíp hradiště byl odtěžen lomem a silnící do Šárovcovy Lhoty.  Mohutný jižní val byl výrazně deformován a je zčásti překryt silnicí. Jihovýchodně od tvrze a hospodářského dvora Hradišťko byla na takto vzniklé terase nad nivou řeky Javorky založena zahrádkářské kolonie a postaveny dvě usedlosti.

Střední val a příkop západně podél něho jsou zachovány ve své severní třetině (asi 120 m). Zbylá část byla odtěžena lomem na pískovec.  Jižní část tohoto valu je patrná severně u zahrádkářské kolonie. Nejmladší částí fortifikace je podkovovitý val kolem nejvyššího místa na hradišti. Zde byl archeologickým výzkumem odkryt přemyslovský kastelánský dvorec (Ulrychová 2005a, 222 - 225).

Hradiště nad Ostroměří bylo zapsáno do ÚSKNP pod r. č. 13 967/6 - 4800. Od poloviny 19. století je trvale poškozováno těžbou pískovce, který je velmi vhodný jako stavební materiál. I další lidské aktivity znamenají vždy zásah do plošných archeologických terénů nebo fortifikace. Hradiště bylo v zimě 2014/ 2015, v prostoru severního zakončení středního valu, poškozeno bezohledně provedenou těžbou stromů. Při záchranné akci byla na poškozeném místě odkryta část opevnění - hliněný val s kamennou zdí.

Vodní eroze je patrná na ploše cest, které jsou prohlubovány pohybem těžkých strojů (zemědělská a těžební technika). Hradiště je rovněž vyhledávaným turistickým cílem. Lomy se mění na smetiště vrstvením odpadků po návštěvnících. Lesní porosty nejsou udržovány.

 

PRACHOV, hradiště Prachovské sedlo/ Valy.

Hradiště bylo postaveno na strategickém místě v jihovýchodním okraji Prachovských skal a v severním okraji sídlištní komory vznikající na Jičínsku od poloviny 9. století. Bylo zde opevněno 5, 5 ha plochy oválného tvaru situované mezi dvěma skalními bloky. Mezi nimiž byly postaveny dvě obvodové nepravidelně obloukovité hradby, kterými byl celý prostor uzavřen.  Z hradiště byl daleký rozhled do krajiny k severu (Kozákov, Pojizeří) a k jihovýchodu (Jičínská kotlina, okolí Hradecké cesty). Jižní obvod hradiště tvoří krátký úsek valu č. 1 (Turek 1946, 46 - 48, obr. 13). Při stavbě vodovodu v roce 1992 byl zachycen jeho okraj: v hlinitopísčité zemina byly vodorovně a souběžně položeny tři zuhelnatělé kmeny jehličnatých stromů. Destrukce jeho vrcholové části a jeho spodní části jsou skryté pod silnicí. Severní opevnění - zuhelnatělé kmeny stromů v písčitojílovité zemině (val s roštovou konstrukcí) - bylo narušeno při hloubení studny v zahradě čp. 60 západně od obytného domu. Jeho torzo může skrývat výrazná hrana v okraji zatravněných pozemků západně od čp. 60. Hodnotu tohoto místa k sídlení potvrzují nálezy z neolitu, střední doby hradištní a vrcholného středověku (zaniklá ves Valy, Čtverák V. - Ulrychová E. 2001, 486, obr. 3A, 490, 502, tab. 5, Ulrychová 2005a, 231 - 232).

Všechny zatravněné pozemky a jeden další, do té doby oraný, byly vráceny v restituci. Ihned vznikl veliký tlak na jejich zástavbu. Kromě jiného tomu zabránilo zhotovení úplných podkladů pro Národní památkový ústav v Praze, který je neměl k dispozici. A přitom byly Prachovské skály jako pravěké a slovanské hradiště prohlášeny kulturní památkou. Nově bylo nejen hradiště Prachovské sedlo/ Valy vymezeno zachovanými nadzemními objekty a pozemky s početnými nálezy či provedeným archeologickým výzkumem. Nemovité kulturní památce hradiště Prachovské skály zůstalo r. č. 1152, nově je evidováno pod r. č. 11 060/6  (poznámka 3). Plocha hradiště Valy zůstává zatravněná a nezastavěná.

 

SEDLIŠTĚ/ HŘMENÍN.

Mezi údolím Važického a Hřmenínského potoka byl v pozdní době bronzové opevněn ostroh plochy 6,4 ha. Obvodové opevnění hradiště je rozorané a téměř zaniklé. Viditelné je pouze při letecké prospekci vegetačními příznaky. Jižní okraj hradiště není dosud přesněji vymezený. Patrně jej skrývá nízká hromada inertního odpadu podél obloukovité cesty, která vede napříč přes ostrožnu k Važicím. Další možností je zánik této části opevnění při lámání kamene v Dolském údolí jižně pod ostrožnou. Severní obvod hradiště uzavíraly dva pásy fortifikace val - příkop, oba jsou dobře patrné rozdílnými vlhkostními příznaky. – Dva pásy opevnění jsou v regionu typické pro hradiště budovaná v pozdní době bronzové (10. - 9. století př. n. l.). Opakovaným sběrem po orbě byl získán malý soubor zlomků nezdobených nádob z pozdní doby bronzové. Obyvatelům hradiště by mohyl patřit poslední dva viditelně zachované mohylové hroby naproti jižnímu okraji hradiště na svahu nad údolím Bystřického potoka. Větší část hradiště je polem, menší část je zatravněna.  Hradiště je možné považovat za zaniklé.

 

VELEŠICE.

Před několika lety byly na katastrálním území Velešic provedeny plošné pozemkové úpravy. Ty postihly téměř celé  katastrální území, které je polykulturní lokalitou s osídlením od začátku neolitu včetně do současnosti. Stopy po opevněné poloze jsou identifikovatelné ve střední části mohutného terénního bloku, který podél západního, severního a jižního okraje obtéká řeka Cidlina. Sídliště/dvorec z pozdní doby bronzové leží v jihozápadní části vymezené polohy (situace do roku 2012, příloha 3). Vesnice Velešice byla založena nad řekou Cidlinou a nivními loukami na místě trvale osídleném od střední doby hradištní včetně. Ve východní části terénního bloku bylo mohylové pohřebiště téhož období. Hroby jsou zachovány v přilehlém tzv. Panském lese.

Hradiště Velešice - vymezení objektu.

Stopy po opevněné poloze jsou patrné na střední části pole, které pokrývá západní a větší část středu terénního bloku obtékaného řekou Cidlinou (ppč. 52/15 - západní část pole a 52/18 - východní část pole, přibližně 16 ha plochy, příloha 3). Nejviditelnější částí hradiště je severní valový útvar v délce přibližně 160 m s převýšením až o 20 m nad nivou řeky Cidliny (příloha 4, 5). Při pohledu od severu je dobře patrné, že nejde o tzv. souvrať, vzniklou postupným nakupením zeminy při orbě, ale o nasypaný útvar. Orané pozemky mají totiž sklon na opačnou stranu, tedy k západu, jihozápadu a jihu. Dalším znakem nasypaného útvaru jsou různě hmotné sesuvy po jeho severním svahu (příloha 4). Jihozápadní část tohoto valu obklopuje usedlost čp. 1.  U ní je z vnitřní plochy patrný jako nízký násyp (nejvýše 50 cm). Dál k jihu se snižuje a jako zřetelná hrana asi 5 m jižně od okraje pole končí pod prvními domy východního okraje návsi (stav 12. 4. 1998, Ulrychová 1999, 475 - 476, obr. 11 - 15). 

Z polohy Kákovice (zahrádkářská kolonie severně od hradiště nad nivou Cidliny) je dobře patrné, že tento valový útvar po 160 ti metrech mizí. Dál je patrný jako rozoraná terénní vlna šířky asi 25 m, která se stáčí do plochy pole k jihovýchodu až k jihu souhlasně se směrem vrstevnic východní části pole. Východně odtud až k okraji Panského lesa dokumentoval Jiří Kalferst při letecké prospekci rozorané mohylové pohřebiště ze střední doby hradištní (nejméně 11 objektů), které popsaná terénní vlna respektuje. Nápadné je zakončení pozemku ppč. 52 na mapě z roku 1842 (příloha 7), obloukovitý konec pozemku a kapsovitý výběžek jsou ohraničeny křižovatkou polních cest.

Východně za domy východního okraje návsi a za koňskou farmou bylo při letecké prospekci v roce 2000 zjištěno sídliště a nejspíš i dvorec z pozdní doby bronzové (st. pč. 39, 42, ppč. 44, 175, 194, 45/1 - 45/4, příloha 6). Několika objekty vymezený přibližně obdélný areál velikosti 300 x 120 m je na jižním obvodu ukončen výraznou hranou (jižní okraj ppč. 44, Ulrychová 2013, obr. 13).  Ta je na jednom místě narušena vodní erozí, podle pamětníků zde vyvěral pramen vody (Ulrychová 2005a, 232 - 234). Při záchranném výzkumu v roce 2004 byly vzorkovány odvodňovací rýhy na ploše uvedené farmy (ppč. 45/1, st. pč. 39/1, 39/2, halová stavba). V souvislé kulturní vrstvě byly kromě běžné keramiky stupně Ha B nalezeny početné zlomky lastur velevruba tupého (Unio crassus) svědčící o jeho masivním lovu v blízké řece (Ulrychová 2007a, 263 - 264, obr. 7). Zlomky keramiky stupně Ha B jsou běžně nacházeny spolu s hradištní keramikou na všech místech prozatím provedených sběrů.

Východně od tohoto sídliště/ dvorce jsou i na mapě ZM 1: 10 000 patrné dva souběžné liniové útvary. Severně nad prvním je na ppč. 157 polní cesta, (příloha 7), která vede z tzv. Panského lesa nejkratším směrem do návsi Velešic kolem sídliště stupně Ha B a koňské farmy jako trvale udržovaná a používaná cesta (v současnosti ppč. 1541/2, 157/1, 79/103). Nově byla osázena stromy. Jižně podél této cesty a směrem k výrazné hraně jižního okraje sídliště/dvorce byla před provedenými pozemkovými úpravami mohutná terénní vlna šíře odhadem 15 m a jižně podél ní příkop podobné šíře (příloha 7, 3, analýza výškopisu). Příkop směřuje přímo ke hraně v jižním okraji areálu z pozdní doby bronzové a podél ní směrem k západu (příloha 5). Oba útvary byly při pozemkových úpravách napříč rozorány a zaplněny okolní zeminou. V současnosti je příkop patrný vlhkostními příznaky.

Kromě toho, že Cidlina byla dostatečným zdrojem vody, byl obvod západní částí terénního bloku (tedy od severu, západu a jihu) zaplavován a chráněn vodou při jarních záplavách. Při opakovaných lokálních povodních (největší zde v roce 1999 a 2013) pokryla vodní plocha krajinu od Velešic do vzdálenosti více než čtyř kilometrů, a to až k hradišti na Hradišťku u Žeretic. To vše posilovalo ochranu jakékoli opevněné polohy s výhodou využití řeky jako komunikace.

Podpůrným důkazem existence hradiště je denárový nález z blízké Sběře. V muzeu v Hořicích byl v dokumentaci tzv. Matějkovy sbírky zachován podrobný popis a vyobrazení pěti stříbrných denárů Jindřicha Bavorského ražených mezi roky 955 - 976. Nezachovaný nález ze Sběře patří k depôtům nacházeným v blízkosti transevropské magistrály vedené z Cordóby na Kyjevskou Rus, a sice z úseku Řezno - Praha - Libice - Slezsko - Pobaltí. Nálezy obsahující mimo jiné mince právě ražby uvedeného bavorského vévody se nacházejí v blízkosti hradišť a dvorců 10. století (Lukas 2009). Nejblíže Velešicím je denárový nález objevený vně jihozápadního nároží valu hradiště v Ostroměři.

 

VESEC U SOBOTKY, hradiště Malá Poráň.

Hradiště (plocha včetně fortifikace 2,5 ha) bylo postaveno na jazykovitém výběžku v západním okraji rozsáhlé plošiny zvané Velká Poráň. Objekt je přírodně opevněný po obvodu přerušovanými skalními bloky s kolmými stěnami. Mezery mezi skalami lze uzavřít. Tím je objekt z hlubokých údolí kolem plošiny nepřístupný. Z ryze praktických důvodů bylo potřebné postavit i obvodové opevnění (palisáda, rostlinný plot, záseky mezi skalami apod.). Z přístupové strany (od východu) vyvažoval vysokou hodnotu obvodového opevnění mohutný příčný val a příkop, oba v současnosti rozorané. Vně příkopu je stále patrná další mohutná terénní vlna a podél ní snížený pás pole. Na leteckém snímku na mimořádně citlivý materiál a při extrémních světelných podmínkách (27. 10. 1997) jsou obě dvojice útvarů dobře viditelné (příloha 8). Dvěma pásy opevnění (příkop, val) jsou v  regionu opevněna hradiště stupně Ha B (Kal, Sedliště/ Hřmenín). I z tohoto období je ve sbírce jičínského muzea uložen menší keramický soubor. Hradiště Malá Poráň bylo postaveno ve skryté poloze na nejnižším místě ostrožny, z její východní části není viditelné. Leží zcela mimo komunikace na chladném místě nad hlubokými údolími s vodotečemi.

Uvnitř opevnění byly nalezeny zlomky nádob pražského typu, starší doby hradištní, mladší a pozdní doby hradištní. Z pravěku odtud pocházejí nálezy z neolitu, pozdní doby bronzové a turnovského typu. Severovýchodně od opevnění stála zaniklá vesnice Vrbice (13. - 15. století). Všechny nálezy a zjištění jsou sídlištního charakteru. Datace vzniku hradiště není jednoznačná. Ve sledovaném regionu je obvyklé využití hradišť stupně Ha B v hradištním období (Ulrychová 2005a, 234 - 236, táž 2005b, 256 - 258, obr. 5, táž 2005b, 258 - 260).

Plocha celé ostrožny Poráň je dlouhodobě orána. Přibližně před patnácti lety byla osázena ovocnými stromy. Tím je hradiště, které zaniká, téměř znepřístupněno.

 

ZÁMOSTÍ, hradiště Hrádky.

Hradiště Hrádky v Prachovských skalách vzniklo opevněním skalní ostrožny Starý Hrádek (5, 6 ha) a bloku z jednotlivých skal zvaných Nový Hrádek (4, 4 ha). V rokli mezi nimi - v Javorovém dole - jsou nálezy ze sídlišť z obou ostrožen a z pohřebiště na Starém Hrádku. Obě ostrožny byly jistě ohrazeny po svém obvodu, skalní bloky mají kolmé stěny vysoké až 22 m. Zvláště Starý Hrádek byl zcela nepřístupný pouhým přehrazením úzké přístupové skalní šíje. Oba Hrádky spojuje v jeden celek val zachovaný ve svahu nad údolím Přední Točenice. V jeho východní části stála brána známá souborem ukrytých železných předmětů. Západní okraj této hradby byl připojen k jižnímu okraji Nového hrádku. Zde byl v místě současného schodiště k Turistické chatě průchod k vodnímu zdroji - pramenu řeky Žehrovky v Zelené rokli. Starý Hrádek byl využit ke stavbě sídliště v pozdní době bronzové a znovu ve střední době hradištní.  Po změnách v české kotlině v polovině 10. století byla tato plošina využívána pouze k pohřbívání, a to po celou mladší dobu hradištní. Na Novém hrádku byla zatím nalezena keramika jen ze staršího úseku mladší doby hradištní (Čtverák - Ulrychová 2003, 489 - 490, 494 - 496, 502, Ulrychová 2005b, 260).  Hradiště Hrádky je částí kulturní nemovité památky r. č. 11 060/6 - 1152. Jako hradiště Prachovské skály - Prachov byly jako nemovitá památka vyhlášeny obě ostrožny - Starý a Nový Hrádek (poznámka 3).

I přes zákaz vstupu (lesní porost není udržován, přibývá vývratů) jsou obě skalní ostrožny poškozovány nejen přírodní erozí.  Starým Hrádkem vedla k vyhlídce na jeho okraji turistická cesta.

 

ZÁMOSTÍ, hradiště nad Maršovem.

Ke stavbě v pořadí třetího zde uvedeného hradiště v Prachovských skalách byla využita skalní ostrožna zvaná Na vrších nad údolím říčky Žehrovky a nad údolím Na vodách. Na západní části trojúhelníkovitého skalního bloku byla ze severozápadního - tj. příchozího směru - postavena masivní hradba celkové délky 72 m a do současnosti zachované výšky 1,8 m. Hradiště bylo přirozeně chráněno kolmými stěnami skalního masivu nad oběma uvedenými údolími. Ta jsou hluboká až 40 m. I zde bylo nezbytné zhotovit obvodové ohrazení. Na vnitřní ploše je za valem patrných několik menších teras. Východní polovina vnitřní plochy je plochá a vhodná k zástavbě. Naproti východnímu okraji tohoto hradiště jsou přes údolí na vodách na dohled obě skalní ostrožny hradiště Hrádky.

Při zjišťovacím výzkumu R. Turka na jaře roku 1941 bylo odkryto hlinité těleso valu s dřevěnou konstrukcí (ochoz) a s kamennou lícní zdí. I zadní část valu byla zpevněna zdí. Příkop před hradbou nelze s jistotou potvrdit. Uvnitř opevněné plochy byly nalezeny předměty kultury lužické pozdní doby bronzové (Čtverák - Ulrychová 2003, 488, 493 - 494, 501 - 502, tab. 7). Hradiště je cílovým místem turistické trasy, zatím zůstává v setrvale neměnném stavu bez viditelného narušení.  Mírná eroze valu probíhá v místě jeho prolomení současnou přístupovou cestou.

 

ŽELEZNICE.

Městys Železnice a jeho bezprostřední okolí leží v severním okraji v pravěku osídlené krajiny českého severovýchodu. Severně za prvními kopci Podkrkonoší (nadmořské výšky nad 600 m n. m.) nebylo zatím zjištěno osídlení ze staršího anebo mladšího pravěku. Vrcholně středověké osídlení této kopcovité krajiny začalo kolonizací v první třetině 13. století. Jihovýchodně od Železnice vedla pod Mlázovickým, Hořickým a Vřešťovským Chlumem z vnitrozemí (z Hradecka) a odtud dál severozápadním směrem (k Jizeře) nejdůležitější komunikace Jičínska vymezitelná vyjímečnými nálezy již v eneolitu. V  kotlině kolem Železnice, která se svažuje k jihu a má rozměry přibližně 3 x 2 km, byly vždy velmi vhodné podmínky k osídlení (soutok dvou vodotečí a Cidliny, zalesněné okolí, hnědozem středoevropského typu, od severozápadu chráněné místo). V kotlině byly zjištěny dvě (pravděpodobně tři) opevněné polohy (Ulrychová 2004).

 

ŽELEZNICE, ostrožné hradiště.

V západní části zástavby Železnice, až 20 m vysoko nad Doubravickým potokem a jeho soutokem s Cidlinou, bylo mezi zástavbou zjištěno polykulturní osídlení od začátku neolitu. Stopy po opevnění v zástavbě a lokalizace movitých nálezů ze začátku mladší doby hradištní (z místní archeologické sbírky) vymezují třídílné (?) ostrožné hradiště. Hodnotu západní fortifikace v okraji ostrohu vyvažovalo mohutné opevnění podél jeho východního obvodu zjištěné v současné zástavbě. Za budovou pošty je patrný téměř zaniklý mohutný příkop a v několika zahradách východně za domy v ulici Františka Mencla jsou úseky výrazného násypu. Některá z teras v poloze Strahov (pod budovou muzea pod čelem ostrohu) nejspíš skrývá zaniklou hradbu. Ostrožné hradiště je velmi dobře patrné při letecké prospekci (Ulrychová 2005a, 236 - 239).

Další objemný soubor lokalizovaných nálezů z místního muzea pochází z  blízkosti románského kostela sv. Jiljí (původně sv. Jana Křtitele). Umožňuje tak vymezit místo zvané Příkopy. Přibližně trojúhelníkový zástavbou vymezený areál je velmi pravděpodobně místem, kde byla postaven dvorec Čéče ze Železnice (1183 - 1185), prvního známého majitele Železnice. Tento šlechtic byl velmi pravděpodobně i stavebníkem kostela. Kostel i poloha Příkopy leží při západním okraji ostrohu v místě dalekého rozhledu.

Plocha hradiště je úplně zastavěna, nálezy pocházejí z ojedinělých drobných zásahů v zahradách a ulicích.  Ani cenná archeologická sbírka místního muzea, její presentace a aktivity místního muzea neovlivňují ohlašování zemních prací při stavebních aktivitách (Ulrychová 2021).

 

ŽELEZNICE - TĚŠÍN, Železný I.

Kopec Železný je bazaltovým návrším jižně nad Železnicí. Není sice dominantním návrším severního okraje Jičínské kotliny, ale podle přesně lokalizovaných movitých nálezů se zachovanými nálezovými okolnostmi byl opakovaně využit ke stavbě opevněného objektu. Nejstarším mohla být osada kultury únětické. Podle dalšího souboru velkých i zdobených nádob jemné keramiky stupně Ha B je zde oprávněně předpokládáno hradiště z pozdní doby bronzové. Podle obvyklého jevu v regionu - využívání opevněných poloh stupně Ha B ve střední době hradištní ke stavbě hradiště - je velmi pravděpodobné, že zde byl od začátku  mladší doby hradištní strategicky významný bod na trase Hradecké cesty. Na nejvyšším místě návrší byl ve 13. století postaven hrad. Ten zanikl na začátku 14. století v souvislosti stavby hradů Bradlec a Kumburk a po změně trasy uvedené komunikace k nově založenému městu Jičín (mezi roky 1294 - 1304, Ulrychová 2005a, 239 - 241, poznámka 4). Lokalita byla těžce narušena těžbou bazaltu.

 

ŽELEZNICE – TĚŠÍN, Železný II.

Na leteckém snímku jižního okraje kotliny Železnice je, vyjma kruhového půdorysu hradu na kopci Železný, patrná další kruhová poloha. Stavební parcely a zahrady ve vsi Těšín tvoří na mapě z roku 1842 mírně oválný půdorys, který mohl respektovat nadzemní překážku (Ulrychová 2005 a, 241). Severozápadní a severní okraj tohoto pozemku (přibližně 90 x 100 m) se prudce svažuje do údolí, má vzhled zpevněného násypu ohraničeného vegetací. Z několika zahrad vsi Těšín byly sběrem získány zlomky nádob z 11. - 12. století.  V centru oválného území byl obnoven (a stavbou zvětšen) rybník. První fází stavby bylo vyčištění do skály vykopané obdélné cisterny (odhadem 4x4 m).

 

Jak zanikají hradiště.

Přírodní vlivy.

Příčinou postupného zániku archeologických nemovitých památek je především přirozená eroze. Hliněné valy jsou větrnou a vodní erozí výrazně snižovány, pokud nejsou kryty vegetací nižších pater nebo překryty stromy (Dolany). Pokud fortifikace zanikla při požáru (Hradišťko u Žeretic, Prachov - hradiště Valy), byl tento proces urychlen. Západní část fortifikace hradiště u Chodovic (Holovousy) byla dlouhodobě narušována černou zvěří chovanou v Oboře a přirozenou vodní erozí do současné podoby mizejících terénních vln.

Pro svou mohutnost, opakované obnovování a zesilování fortifikace je zachováno hradiště u Češova. Pro region Jičínska je charakteristické využívání pravěkých fortifikací (stupeň Ha B) v době hradištní. Z důvodu strategické polohy češovské plošiny byla pravěká a hradištní fortifikace výrazně zvýšena a rozšířena během třicetileté války (1634 - 1648). Podobný objekt ve sledované oblasti není. Poškozená místa uvnitř opevnění souvisejí s využíváním vnitřní plochy jako polí. Zřízením cesty k nim byly prolomeny oba pásy severní fortifikace. Přibližně ve středu obvodové jižní fortifikace je dobře viditelný sesuv zeminy nasypané na její starší část. Ve východní třetině příkopu této části opevnění je na měnícím se profilu příkopu dobře patrné etapové odtěžení a nasypávání zeminy na val bez možnosti jejího zpevnění. Příčinou uvedeného sesuvu (v délce asi 100 m) může být dlouhodobě se vsakující voda, která stéká z vnitřní plochy hradiště k vnitřnímu okraji jižního valu.

Sklon místa a pramenitá voda jsou příčinou odplavení severní částí valu v poloze zvané Prasečí rynek.  Odtud se voda dostává mezi oba pásy severního opevnění a neodtéká. Odtěžená severozápadní a jihovýchodní čtvrtina vnitřní plochy hradiště je na jaře dlouhodobě pokryta vodou. Je to tím, že bezprostřední okolí fortifikace (včetně obdélných náspů a mohylových hrobů) a obě uvedené části vnitřní plochy hradiště byly odtěženy (v období 1634 - 1648) během zvyšování valů. Půdní horizont tvoří v těchto místech jen splachové vrstvy a jílovité podloží, které je velmi málo propustné.

Lidská činnost.

Dalším ničivým zásahem na archeologických nemovitých památkách a v jejich blízkosti je těžba kamene - na Jičínsku byl intenzivně těžen pískovec a bazalt. Tak zanikla severní část opevnění hradiště na Hůře nad Konecchlumím  a velmi výrazně bylo na několika místech poškozeno hradiště nad Ostroměří. Většina jeho vnitřní plochy tohoto hradiště je obdělávána, a tak spolu s přirozenou erozí trvale zanikají archeologické terény a objekty.

Stavební aktivity jsou v současnosti nejničivějšími zásahy na území s archeologickými nálezy.  Před rokem 1989 to na Jičínsku byly zejména plošně prováděné meliorace, při kterých byly ničeny velké plochy a pravěkým a středověkým osídlením. Nepropustné podloží slínovců vylučovalo využívání pozemků k zemědělské produkci. Systémy melioračních rýh jsou dobře viditelné při letecké prospekci. Při dalších stavebních aktivitách bývá zjišťováno, že meliorace již nefungují, protože byly poškozeny dřívějšími zásahy (Hradišťko u Žeretic, Kostelec u Chyjic).

Přímo na hradištích byly budovány např. vodojemy (Železnice /Těšín - Železný I, Ostroměř). Vesměs se je podařilo postavit na již odtěžených místech. Nebývale velký problém byl se stavbou jedné telekomunikační věže. Z původního záměru umístit ji na kopec Železný se ji podařilo postavit severně od Soběrazi a částečně skrýt v lese.

Plošná zástavba.

Tímto jevem jsou postižena hradiště Miletín, Hradišťko u Žeretic a Velešice, každé v různé míře. Všechna uvedená místa však dokládají dlouhodobě trvající kvalitu přírodních podmínek pro osídlení: všechna jsou polykulturními lokalitami. Spolu s hradištěm Hradišťko nad Ostroměří jsou zastavěná hradiště vhodná ke sledování vývoje a typu osídlení od doby hradištní včetně do současnosti.

Orba.

Obdělávání pozemků, které jsou součástí opevněných objektů, je zcela devastující činností. Při intenzivní - tedy každoroční -  orbě se stále snižuje půdní horizont. Svažitost a eroze to ještě více umocňují. Na hradišti Vala u Kalu se zvětšuje plocha, při níž je orbou zachycováno podloží (fylity). Odtěžením hnědé zeminy v okolí i uvnitř češovských valů se v původní obdělávané pozemky mění v jílovité plochy často zaplavované vodou. Totéž platí pro jižní - dolní - část hradiště Hradišťko u Žeretic. Během třiceti let se zlomky nádob sbírané na každoročně orané ostrožně Poráň u Vesce u Sobotky a datované do mladší doby hradištní, „zmenšily“ z velikosti dlaně na velikost článku jednoho prstu.

Pozemkové úpravy.

Tyto výrazné zemní práce se na Jičínsku provádějí velmi intenzivně po tři poslední desetiletí. Jedním cílem je členit rozsáhlé pozemky cestami, svodnicemi vody a výsadbou zeleně a často eliminovat důsledky nefunkčních meliorací. Přirozené protierozní působení valů a příkopů bylo v případě východních částí obou objektů - Velešic i Kostelce - zcela potlačeno. Příkopy byly zavezeny a orbou jsou každoročně překrývány. Již rozoraná zemina valů je další každoroční orbou rozprostírána do okolí. To umožňuje znovu nastartovat plošnou erozi takových míst.

 

Téměř zaniklá hradiště.

Hradišťko u Žeretic. Důvodem zániku tohoto raně středověkého hradiště je trvalé osídlení a postupná zástavba místa uvnitř i vně opevnění od mladší doby hradištní dodnes. Část objektu je intenzivně obdělávaným pozemkem. Místo je mimořádně vhodné k trvalému osídlení svou polohou a přírodními zdroji v okolí.

Kal. Stavebně lehké a nezachované opevnění obvodu terénního bloku bylo vymezeno až nálezy drobných militarií (Hasi - Profantová- Levá 2020, 12, 29). Dva pásy fortifikace podél severního obvodu hradiště byly postaveny v pozdní době bronzové. Z nich jen vnitřní příkop a hradba byly obnoveny v polovině 8. století n. l. Fortifikace postavená na okraji mírného svahu k severu rychle zaniká přirozenou erozí.

Miletín. Nejmladší hradiště severovýchodních Čech s knížecím dvorcem bylo postaveno v okraji tehdy osídlené krajiny ze strategických důvodů. V majetku řádu německých rytířů mělo až do začátku 15. století význam jako centrum hospodářského celku řádu. Zástavbou byl zcela překryt areál hradiště, dvorec i komenda uvedeného řádu.

Prachovské skály (Prachov, Zámostí). Přírodně zcela vyjímečné prostředí pro osídlení vzniklo v Prachovských skalách. Kromě strategického významu pro kontrolu okolí a komunikací pod skalními útvary měla hradiště až do doby sjednocení českého státu v polovině 10. století význam jako zdrojová oblast okolních sídlišť. Prachovské skály jsou rezervoárem mimořádně kvalitní vody s dosud vyvěrajícími prameny, na nichž bylo zejména na jižních svazích identifikováno opakované osídlení v pravěku i středověku. Ve skalách se sice chladněji než v jejich okolí, ale v obdobích klimatických optim (neolit, mladší a pozdní doba bronzová, střední a mladší doba hradištní) byly skály osídleny na mnoha místech.

Uvedená místa s archeologickými nálezy se od poloviny 60. let 20. století výrazně změnila. Prachovské skály jsou sice přírodní rezervací (Geopark UNESCO), ale jsou trvale nejfrekventovanějším turistickým cílem regionu. Postupující přirozená eroze je výrazně násobena pohybem lidí i mimo turistické cesty a v současnosti intenzivní těžbou dřeva.

Sedliště/ Hřmenín.

Je jedním za dvou pravěkých hradišť, na kterých zatím nebylo zjištěno osídlení v době hradištní. Ostrožné hradiště leží ve vnitrozemí krajiny osídlené od neolitu. Dlouhodobě oraný pozemek a eroze ostrohu do dvou údolí vedly k zániku hradiště. Vymezit jej lze pouze z výšky vegetačními a půdními příznaky. Počet nálezů z opevněné plochy je velmi nízký a sotva budou získány další.

Vesec u Sobotky, Poráň.

Svým umístěním v krajině je toto hradiště zcela vyjímečné. Leží sice mimo komunikace a v chladném místě, ale důvod skrýt hradiště před okolím převažuje tyto nevýhody. Plocha hradiště byla dosud intenzivně orána, původně mohutná východní fortifikace zaniká.

V mikroregionu Železnice jsou nejméně dvě opevněné polohy. Ostrožné hradiště téměř zmizelo pod zástavbou městečka Železnice. Kopec Železný je strategickým místem severního okraje jičínské kotliny. Opakované osídlení tohoto místa a stavba opevněných sídel vedla k destrukci předchozího objektu. Největší poškození návrší znamenala těžba bazaltu.

Kostelec. Hradiště v Kostelci nese všechny znaky zanikajícího opevněného objektu. Důvodem je kromě přirozené eroze i lidská činnost, z níž největším zásahem jsou provedené pozemkové úpravy. Polovina hradiště je zavezená odpadem či shrnutou zeminou. Viditelnou zůstává jen tzv. vysoká mez podél jižního okraje objektu paralelně se silnicí. Vnitřní plocha hradiště a okolní pozemky jsou i nadále obdělávány a jejich svažitost umocňuje větrnou i vodní erozi.

Závěr.

Všechna uvedená hradiště jsou archeologickými nemovitými památkami s jedinečným významem pro dějiny regionu. Jejich zachování k možnému archeologickému výzkumu je zcela nejisté, protože ve skutečnosti nejsou tyto objekty vůbec chráněny. Do územních a stavebních rozhodnutí jsou zahrnovány údaje pouze o památkách zapsaných ve Státním seznamu kulturních nemovitých památek. Obecné ustanovení o povinnosti umožnit archeologický výzkum uložené investorovi stavby, jejíž součástí jsou zemní práce, není pro personální obsazení archeologických pracovišť mimo velká města reálně kontrolovatelné. V odůvodněných případech je volen rychlý způsob vytěžení kovových předmětů pomocí detektoru kovů.

Jičínsko bylo počtem opevněných sídlel a mohylových pohřebišť pozoruhodně bohatým územím. Jejich současný stav, kdy větší část z nich zaniká nebo je krátce před zánikem, trvale snižuje možnosti získat další informace o vývoji regionu v pravěku i středověku.

 

EXKURZ

Važice/ Bystřice, vojenský tábor.

I tento objekt zaniká. Patří k nejmladším opevněným objektům v regionu vůbec. Jeho datace se opírá o písemné zprávy o ozbrojeném střetnutí v různých oblastech českého vnitrozemí na začátku 16. století. V letech 1506 - 1508 vyhlásil Jiřík Kopidlanský válku měšťanům Starého Města Pražského. Důvodem byla poprava jeho bratra provedená z rozhodnutí měšťanů Starého Města Pražského. Ten se dopustil vraždy. V uvedených letech provedl Jiřík Kopidlanský sérii násilných vojenských útoků na staroměstské kupce a jejich zboží. Opevněný objekt u Važic mu sloužil jako vojenský tábor pro ozbrojence postavený nedaleko rodového panství.

Jednodílný opevněný objekt byl postaven nad významnou křižovatkou cest: z Libáně do Jičína, cesty k Sobotce a nedaleké cesty do Kopidlna. Severní okraj objektu tvoří již z velké části zasypaný až 6 m hluboký příkop. Zemina z příkopu byla nejspíš využita k nasypání valu podél jižního a západního obvodu. Před nimi byl vyhlouben příkop. Východní obvodové opevnění tábora je rozorané. V mimořádných povětrnostních podmínkách - kolmo na linii fortifikace navátým prvním sněhem 3. ledna -  se podařilo potvrdit, že i zde byl hliněný val a příkop.

Nálezy z místa, které je každoročně oraným polem, jsou uniformní. Jsou jimi drobné zlomky keramiky tzv. červeného novopackého zboží, datovaného v regionu od 80. let 15. století nejdéle do poloviny 16. století. Příměsí souboru jsou zlomky keramiky stupně Ha B z blízkého ostrožného hradiště  Sedliště/ Hřmenín.

Postupným zasypáváním příkopu v severním okraji objektu zeminou z přilehlého svažitého pole a přirozenou erozí zbylých úseků fortifikace tento vojenský objekt mizí.

 

 

 

Poznámky

1. Jižní okraj západního valu byl v roce 2002 (po plošném vykácení stromů) narušen masivními kůly pro oplocení vysázených stromků. Kůly byly po podnětu archeologa vytaženy, jámy po nich zaplněny a pečlivě udusány. Ochranné pletivo kolem vysazených stromků bylo nově vedeno kolem okolních stromů.

2. Při stavbě VTL plynovodu Jičín - Kopidlno se již v projektu podařilo zabránit položení potrubí středem hradiště od severu k jihu. Projektant nakonec souhlasil se změnou trasy mimo hradiště. Potrubí bylo položeno podél nově postavené polní cesty s pevným povrchem východně od hradiště s výhodou jeho přístupnosti v případě poruchy.

3. Archeologická nemovitá památka zpočátku zvaná Prachovské skály zaujímá v současnosti celá či části katastrálních území Prachov, Pařezská Lhota a Zámostí. V roce 1946 podal první návrh na ochranu hradiště pod názvem Prachov Rudolf Turek, který zde ukončil archeologický výzkum. Podkladem byla parcelní mapa k. ú. Zámostí. Předmětem ochrany měla být ostrožna Starý Hrádek. Hradiště bylo zapsáno pod názvem správní obce - tedy Holín. Zápis byl veden dvěma řádky: část objektu na katastrálním území Pařezská Lhota a část na k. ú. Prachov. To je neúplné a nepřesné, protože např. hradiště Hrádky - tedy ostrožny Starý a Nový Hrádek - leží na k. ú. Zámostí podobě jako většina zachovaných nemovitých objektů. Nová dokumentace (zhotovena v roce 1996) zahrnuje celé území Prachovských skal, na kterém jsou zachovány nadzemní části archeologických objektů a situací, kde byl proveden výzkum a kde byly zjištěny významné nálezy. Prachovské skály jsou současně přírodní rezervací (od roku 1933) a částí Chráněné krajinné oblasti Český ráj, nově pak součástí Geoparku Český ráj (UNESCO).

4. Do lomu na kopci Železný byl v roce 1998 podle schválené dokumentace umístěn vodojem. Jen náhodou se podařilo zabránit zničení části zachované fortifikace hradu Železný. Stavební firma, dobře poučená o nezbytnosti zachování fortifikace hradu, hloubila rýhu pro vodovod přímo k vodojemu. Rýha by tak vedla napříč zachovanou fortifikací. Místo je turistickým cílem na mimořádně exponovaném místě v severním okraji Jičínské kotliny.

 

Přílohy

1. Kostelec u Jičína. Hradiště v poloze Krkavice 23. 10. 2002.

2. Kostelec u Jičína. Hradiště v poloze Krkavice 26. 10. 1999.

3. Velešice, o. Sběř. Zaniklý opevněný objekt 25. 6. 1998.

4. Velešice, o. Sběř. Severní násyp/ val 4. 3. 1999.

5. Velešice, o. Sběř. Zaniklý opevněný objekt 2. 11. 2000.

6. Velešice, o. Sběř. Sídliště/ dvorec stupně Ha B 2. 11. 2000.

7. Velešice (Veležice), o. Sběř. Vymezení zaniklé opevněné polohy (1: 2880, 1891).

8. Vesec u Sobotky. Hradiště v poloze Malá Poráň 21. 10. 1997.

 

LITERATURA

Čtverák V. - Ulrychová E. - 2001: Komplex Češov (okr. Jičín) - Fenomén v české archeologii? Archeologie ve středních Čechách 5/2, 365 - 404, tab. I - IV. Praha.

-„-  2003: Prachovské skály na úsvitě… Archeologie ve středních Čechách 7/2, 475 - 507, tab. 3 -11. Praha.

Hasil J. - Profantová N. - Levá K. 2020: Kovové artefakty jako klíč ke krajině a společnosti před přemyslovských Čech. Archeologica historica XLV, 7 - 42. Praha.

Kalferst J. - Profantová N. 1999: Nové poznatky o hradišti Kal, okr. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 3, 293 - 335. Praha.

Lukas J. 2009: Neznámý nález bavorských denárů ze Sběře. Numismatické listy LXIV/ 3, 101 - 107. Praha.

Novák M. 2017: Soliterní bronzové sekery. Archeologie východních Čech 14, 48 - 84. Hradec Králové.

Šikýřová L. - Ulrychová E. 2001: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 5/2, 405 - 410. Praha.

Turek R. 1946: Prachovské skály na úsvitě dějin. Praha.

Ulrychová E. 1999a: Nově zjištěná raně středověká hradiště na Jičínsku (Dolany, Kostelec, Velešice). Archeologie ve středních Čechách 3/2, 473 - 485. Praha.

-„- 1999b: Opevněná poloha u Važic, okr. Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 26, 164 - 168. Hradec Králové.

-„- 2000: Dvě halštatská hradiště na Jičínsku (Konecchlumí, Sedliště/ Hřmenín). Sborník Miroslavu Buchvaldkovi, 261 - 263. Most.

-„- 2003: Dolany, o. Jičíněves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2004: Mikroregion Železnice (okr. Jičín). Okrajové území pravěkého a raně středověkého osídlení Jičínska. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 75 - 87. Hradec Králové.

-„- 2005a: Raně středověká hradiště na Jičínsku. Archeologie doby hradištní v Čechách, 203 - 255. Plzeň.

-„- 2005b: Hradiště a výšinné polohy lidu popelnicových polí na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 9/1, 247 - 287. Praha.

-„- 2007a: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. Praha.

-„- 2007b: Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 112/2, 491 - 517. Praha.

-„- 2015: Archeologické nálezy z Jičínska (2012 - 2013). Archeologie východních Čech 6, 2013, 409 - 412. Hradec Králové.

-„- 2014: Laténské nálezy z hradiště Vala u Kalu, okr. Jičín. Sborník k poctě Jiřího Kalfersta. Archeologie východních Čech, Supplemetum 1, 315 - 322. Hradec Králové.

-„- 2018: Středověké a novověké protierozní stavby. Archeologie východních Čech 15, 140 - 161. Hradec Králové.

-„- 2021: Archeologická sbírka Vlastivědného muzea v Železnici (okr. Jičín). Zprávy České archeologické společnosti, Supplément 117. Praha.