Kapitoly z českých dějin. Výročí devítkových roků - 659, 1039, 1389, 1409, 1609.

Kapitoly z českých dějin. Výročí
devítkových roků - 659, 1039, 1389, 1409, 1609.

Nejstarší datum
končící číslicí devět  týkající se Čech pochází z roku 659,
kdy zemřel první známý vládce nejstaršího politického útvaru na území české
kotliny a jejího blízkého okolí. Byl jím francký kupec Sámo, který dovedl
uvedený prostor chránit proti Avarům i franckému králi Dagobertovi, kterého
vojensky porazil v roce 631.

Rok 1039
je významným vojenskou výpravou českého knížete Břetislava I. do Polska. Kníže
vojensky dominoval nad místními vládci a podařilo se mu do Prahy dovézt
ostatky  druhého českého biskupa Vojtěcha Slavníkovce, zajatce k osídlení
české kotliny a velkou kořist.  Důsledky
této  akce byly politicky, vojensky  i hospodářsky razantně zmařeny
papežem a tehdejším německým císařem.

Nebyl to první
židovský pogrom v Praze, ale násilí na židech v roce 1389 bylo
svým rozsahem a ukrutností největší vůbec. Důvodem byla trvalá animozita
majoritní společnosti vůči židům jako hospodářsky úspěšnějším konkurentům
zejména v peněžnictví a pověry spojované s židovskou vírou. Židé sice podléhali
jen králi, kterému půjčovali nemalé peněžní prostředky, ale právě on je občas
v době sociálního napětí nechával bez ochrany na pospas ostatním
obyvatelům českého království i německé říše.

Rok 1409
byl významným mezníkem v životě University Karlovy v Praze. Český král Karel
IV. založil tuto univerzitu - první severně od Alp - neboť potřeboval vzdělané
lidi pro hospodářské a kulturní vedení státu. Potřebu vzdělanců viděl už jako
dítě ve Francii, kde byl vychováván. Založil tedy v Čechách českou univerzitu
pro studenty z celé Evropy. Avšak nejpočetnější - česká část studentů a profesorů
měla při rozhodování o věcech univerzity jediný hlas ze čtyř. Za vlády Václava
IV. se politická i hospodářská situace země změnila natolik, že bylo možné
přimět tohoto krále, aby si změnou počtu hlasů ve pospěch Čechů (pro ně tři
hlasy)  zajistil podporu university ve sporech se šlechtou českou i 
německou, se svým bratrem Zikmundem, papežem a dalšími mocnými tehdejšího
světa.

I rok 1609
byl mimořádně významným rokem českých dějin, tentokrát ve věcech svobody
vyznání. Ve věcech víry byla v  českém království situace velmi složitá od
husitských válek. Král Jiří z Poděbrad byl králem dvojího lidu - nekatolíků a
asi desetiny obyvatel katolického vyznání. V roce 1575 slíbil tehdejší král
Maxmilian II. za zvolení syna Rudolfa českým králem svobodu vyznání. Tento slib
zůstal jen ve slovech, ale pravoplatný písemný doklad nebyl nikdy sepsán. To se
stalo až v roce 1609, kdy se  Rudolf II. ocitnuvší se zcela mimo
politickou a vojenskou realitu podvolil tlaku české šlechty a listinou zvanou
Majestát vyhlásil  náboženskou svobodu.
Bylo to již v době, kdy se v zemi formovala silná, zatím nepočetná, katolická
strana, která měla rozhodující vliv na pozdější pokatoličtění země  po
českém stavovském povstání. Z Čech - ne poprvé a ne naposled - opět odcházeli
lidé do emigrace...