KDE BYL POHŘBEN KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC ?

Pro Pod Zvičinou MM Hořice

KDE BYL POHŘBEN KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC?

V roce 1998 (15. a 23. června) byl v barokním kostele sv. Bartoloměje v městečku Pecka proveden geofyzikální výzkum podzemních prostor. Důvodem byl Českou televizí realizovaný projekt hledání pohřbů českých pánů popravených 21. června 1621 v Praze. Česká televize (2. program, režisér Petr Kotek) požádala RNDr. Ladislava Hrdličku o provedení geofyzikálního průzkumu podzemí kostela sv. Bartoloměje v Pecce s cílem objevit hrobku, ve které by mohl být pohřben Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, pán na Pecce. Předchozím místem hledání pohřbených šlechticů byl kostel sv. Salvatora v Praze, kam byly údajně v květnu 1631 uloženy hlavy několika popravených sejmuté ze Staroměstské mostecké věže. Další údaje lokalizují místo pohřbení těchto ostatků pod oltář P. Marie v Týnském kostele, kde byla v roce 1766 objevena rakev se 12ti (sejmuto jich bylo ale 11) lebkami. V roce 1910 byly v tomto kostele nalezeny dvě lebky v základech nového portálu. A konečně v roce 1863 a 1906 byla otevřena hrobka pod kazatelnou. Byla prázdná. V roce 1632 prý místní mniši řádu paulánů vykopali své souvěrce (evangelíky) dříve, než sami museli opustit kostel. Pauláni tuto zprávu popřeli.

Současný nově opravený kostel v Pecce zasvěcený sv. Bartoloměji je nejméně druhou kamennou stavbou na tomto místě. Kostel stál již v roce 1384 a je možné předpokládat, že nešlo o kamennou stavbu. Tou byl malbami vyzdobený kostel postavený před rokem 1696. V roce 1627 daroval panství Pecku valdickým kartuziánům Albrecht z Valdštejna. Ti si v letech 1748 - 1753 nechali postavit zcela nový barokní kostel, který zcela překryl předchozí gotickou stavbu.

V kostel sv. Bartoloměje nebylo hledání v roce 1988 prvním pokusem o objevení hrobky Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. V kronice Obecné školy v Pecce je z roku 1921 zápis o hledání této hrobky. Občané městečka údajně kopali v kostele ve snaze najít hrobku s ostatky pana Kryštofa. Poškodili mimo jiné i interiér kostela a údajně nalezli jednu prázdnou hrobku pod kruchtou kostela. Údajně byla pro zemřelé z rodu Škopků z Bílých Otradovic, majitelů panství Pecka v 16. století. V roce 1723 byla údajně tato hrobka znovu otevřena.  Byla přirozeně prázdná, ale mezi občany se uchovala pověst, že právě v této hrobce byl pohřben
pan Kryštof Harant. Po tomto zásahu hledači údajně zalomili do podlahy jen železnou tyč. Tehdejší pan farář je z kostela vyhnal.

Výsledkem geofyzikálního průzkumu podzemních prostor v kostele sv. Bartoloměje v roce 1998 bylo objevení a identifikace tří podzemních hrobek. Dvě hrobky zasahovaly mimo půdorys staršího kamenného gotického kostela založeného ve 14. století. Větší z nich byla před kněžištěm kostela napříč jeho lodí. Byli do ní pochováváni mniši řádu kartuziánů.  Druhá hrobka byla objevena přímo pod kněžištěm a byla nejspíš hrobem hřbitova založeného kolem gotického kostela sv. Bartoloměje, který byl půdorysně menší než nynější barokní stavba.

Třetí hrobka byla mimo středovou osu stojícího barokního kostela v místě pod kruchtou značeném dlaždicí se slovem hrobka. Poloha tohoto hrobu ovšem odpovídala středové ose gotického kostela. Navrtáním malého otvoru v místě rohů čtyř dlaždic bylo možné do objevené prostory spustit na kabelu připevněnou mikrokameru. Ta zachytila schody k obdélnému prostoru a čtyři rakve. Schody byly posypané úlomky kamení. Pod nimi byla hrobka velikosti přibližným odhadem 3x3 m a asi 1,5 m výšky. Kolmo ke schodům byly na podlaze hrobky dokumentovány těsně vedle sebe položené čtyři dřevěné rakve. Všechny čtyři měly sejmutá víka. Ve třech byl dobře patrné uložené tělo zenřelého. Do čtvrté rakve nebylo vidět. Podle jednotného vzhledu rakví lze soudit, že všechny pohřby byly do této hrobky uloženy v krátkém časovém úseku.  Kdo by zde mohl být pohřben ?

Prvním pohřbeným byla velmi pravděpodobně druhá manželka Kryštofa Barbora Miřkovská ze Stropčic, vdova po Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic, tehdejším majiteli panství Pecka. S ní pan Kryštof vyženil část panství Pecka. Paní Barbora zemřela po čtyřletém manželství 10. července 1607 v Praze, a to po porodu druhého dítěte, které rovněž zemřelo. V jedné rakvi by měla být tedy nalezena kostra ženy a novorozence. - Z tohoto manželství zůstala panu Kryštofovi dcera Rozina Alžběta. Syn a dcera z prvního manželství s Evou Kateřinou z Chudenic (zemřelou v roce 1597) zemřely před začátkem 17. století na mor. - Pan Kryštof převezl tělo své ženy a novorozence z Prahy do Pecky a pohřbil je v kryptě tamějšího kostela pod jeho kůrem. Při pohřbu paní Barbory se pan Kryštof vyjádřil v tom smyslu, že by chtěl být pohřben vedle ní. - Tyto i další údaje o Kryštofově rodině známe ze životopisu Kryštofa Haranta sepsaného po jeho smrti jeho synovcem.  Dalším jedincem pohřbeným v objevené
hrobce by mohla být Kryštofova třetí tchyně Anna Hradišťská z Michnic. Zemřela 17. ledna 1618, Důvodem jejího uložení na Pecce mohla být  skutečnost, že penězi z prodeje svého osobního majetku zabezpečila v roce 1612 vykoupení zbylých částí panství Pecka (včetně zlatorudného areálu ve Stupné). Do rukou své dcery Barbory. Dva díly panství Pecka patřily do té doby dvěma bratrům druhé Kryštofovy ženy. Třetím pohřbeným by tedy měla být starší žena, která měla děti.

V pořadí čtvrtým pohřbeným jedincem by mohla být třetí Kryštofova manželka Anna Salomena Hradišťská z Hořovic, se kterou se oženil v roce 1609. Z manželství se narodily děti Jan Vilém (1610) a v letech 1611 až 1614 Leopold Jiří, Václav Rudolf a dcera Sibyla (ta zemřela v roce 1626). Tato třetí Kryštofova manželka zemřela v roce 1637. Po roce 1621 přestoupila zpět na katolickou jako manželka Kryštofova blízkého přítele Humprechta Černína z Chudenic. I Kryštofovy děti byly znovu vychovávány v katolické víře. S tímto šlechticem a tehdy přítelem  vykonal pan Kryštof pouť do Palestiny a Egypta.

Předposledním v hrobce pohřbeným jedincem může být sám Kryštof Harant. Antropologicky je zcela prokazatelné setnutí hlavy v oblasti krčních obratlů, tedy způsob jeho smrti. Rovněž by na kostech jedné jeho nohy mohly být nalezeny stopy po zhojení těžkého zhmoždění nebo zlomenině (?). Pan Kryštof totiž spadl z koně. Stalo se to v červnu 1608, když jel z pražského Hradu do svého malostranského domu. U paláce pánů z Hradce (tj. dnes v místě Starých zámeckých schodů) se jeho kůň probořil do sklepa a zalehl panu Kryštofovi ležícímu na zemi jednu nohu. Znamenalo dlouhodobý pobyt na lůžku, protože takové zranění
je velmi bolestivé. Zprávy o možných následcích tohoto úrazu nejsou v Kryštofově životopisu uvedeny. V případě, že nedošlo ke zlomenině kosti, není takové zranění na kosti prokazatelné.

Pro pohřbení pana Kryštofa - totiž v kostele v Pecce - svědčí fakt, že v roce 1621 měla jeho manželka Anna Salomena ve vlastnictví pouze panství Pecku. Je proto velmi pravděpodobné, že pan Kryštof byl pohřben právě v kostele sv. Bartoloměje. Tento předpoklad podporuje i  výše uvedený údaj, že právě zde chtěl být pohřbem.

Kryštof Harant z Polžic a Bezrdružic se narodil v roce 1564. Přídomek z Polžic a Bezdružic označuje dva menší majetky včetně hradu Bezdružice v západních Čechách (Tachovsko). Ve svém rodovém znaku měli Harantové z Polžic stříbrného kohouta s černým ocasem na červeném štítu. To byl případný znak fyzické zdatnosti a bojovnosti. Otec pana Kryštofa Jiří (1522 - 1584) byl vojenským komisařem, hejtmanem plzeňského kraje a přísedícím zemského soudu. Kryštof byl jeho synem ze čtvrtého manželství s Marií z Janovic a měl celkem šest sourozenců. On a jeho dva bratři dostali dobré vzdělání domácím učitelem i docházkou do školy. V roce 1576 byl Kryštof poslán jako páže ke dvoru arciknížete Ferdinanda II. Tyrolského do Innsbrucku. Tento arcikníže byl místodržitelem v Čechách a poté i správcem Tyrolska. Zde si po roce 1564 nechal vystavět  zámek v Ambras, který se stal kulturním centrem střední Evropy s početnými kontakty do celé Evropy. Kryštof se zde získal všeobecné vzdělání v humanitních oborech, naučil se několika jazykům, hudbě a sportu. Ten byl pro fyzicky zdatného mladíka oblíbenou zábavou. V roce 1579 se cestoval se svým pánem do Benátek.  

V roce 1584 zemřel Kryštofův otec Jiří, a tak se Kryštof po osmi letech vrátil do Čech. V prosinci 1585 se jeho synové podělili o rodinný majetek. O dva roky později zemřela i Kryštofova matka. První manželství uzavřel Kryštof v roce 1588 s Evou Kateřinou z Chudenic a usadil se na panství Touškov. Zde vedli běžný život nemajetných manželů, dědictví po rodičích bylo nevelké. Rok po svatbě se narodila dcera Ludmila Kateřina a tři roky po ní syn Vilém Humprecht. Snad pro zpestření života účastnil se pan Kryštof v roce 1593 velké vojenské výpravy proti Turkům. I za tuto službu dostal od krále a císaře Rudolfa II. roční rentu 700
zlatých. Tím dobré události skončily. Ještě téhož roku zemřela Kryštofova žena a tchyně. Obě děti svěřil pan Kryštof do opatrování své švagrové žijící v Plzni. Pak se vydal na svou největší cestu. S Heřmanem Černínem z Chudenic se na začátku dubna 1598 vydal na pouť do Jeruzaléma a do Egypta. Ve svatém městě byli na začátku září, poté se vydali do Egypta, kde rovněž navštívili několik pozoruhodných míst. Posledního října 1598 se vydali domů. Po několika dobrodružných a nebezpečných situacích se v závěru tohoto roku se Kryštof sám dostal domů. Brzy poté jej postihla smrt obou jeho dětí. Byl opět sám a musel si znovu budovat domov.

Osobně byl přijat císařem Rudolfem II., se kterým jej spojovala záliba v umění a vědě. Byl mu udělen úřad komorníka nad stříbrem císařského dvora. Dne 16. ledna 1603 byl povýšen do panského stavu a v květnu téhož roku se podruhé oženil s Barborou, vdovou po Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic. Svatba byla na Pecce. Část tohoto panství patřila jeho nové manželce - měla totiž na ní zapsáno své věno ve výši 20 000 kop míšeňských grošů. Císař poslal na svatbu sklenice a svatební pohár. Roky 1604 až 1607 strávil pan Kryštof na Pecce. Psal zprávu o právě skončené cestě do Jeruzaléma a Egypta a získal od císaře právo ji vydat tiskem (v roce 1608 se tak stalo u nakladatele Daniela Adama Veleslavína v Praze). Věnoval se i aktivnímu provozování hudby a dalšímu vzdělání včetně tělesných cvičení. Rád se obojím chlubil. Rok po svatbě se podařilo za 29 000 kop grošů koupit další část panství Pecka -  mimo jiné hrad, mlýn a pivovar.  Paní Barbora zemřela v roce 1607 a byla pochována v místním
kostele.

Pan Kryštof opustil Pecku a vydal se do Prahy. Zde se zranil při pádu z koně. V Praze byl i při vpádu Pasovských vojáků  roce 1609, tedy vojska povolaného do Čech na ochranu císaře Rudolfa proti jeho bratru Matyášovi Leopoldem Pasovským z rodu Habsburků. Pro Prahu a celé jižní Čechy to byla veliká pohroma. Vojsko nedostávalo žold, a tak vojáci plenili, kradli a ničili vše, k čemu se dostali. Dlužný žold nakonec vyplatil Petr Vok z Rožmberka.

Matyáš se snažil pana Kryštofa získat na svou stranu povýšením na dvorního radu. Po návratu císaře Rudolfa zpět k vládě byl pan Kryštof ze dvorní služby po dvanácti letech propuštěn. Na to se odmítl se účastnit volby Matyáše českým králem. V jeho službách vykonal ještě v roce 1614 cestu do Španělska, kam vezl vrátit řád zlatého rouna po zemřelém Rudolfovi II. Tam se vydal i na cestu do cíle mnoha evropských poutníků  - do Santiaga de Compostella.

To už byl pan Kryštof potřetí ženatý. Jeho manželkou se stala v roce 1609 rázná a temperamentní Anna Salomena Hradišťská z Hořovic. Její matka Anna z Michnic jí před svou smrtí v roce 1618 odkázala 83 000 kop míšeňských grošů. I za ně bylo peckovské panství  koupí zbylých částí obnoveno do původní velikosti. Na hradě byl postaven velký renesanční palác soužící jako sídlo rodiny pana Kryštofa a jeho třetí manželky.

V uvedeném roce obsahovalo panství hradu Pecka tyto nemovitosti. Především to bylo městečko Pecka. Jeho rozsah lze určit archeologickými nálezy datovanými do první či druhé poloviny 16. století. O výstavnosti domů svědčí jejich vybavení kachlovými kamny. To potvrzuje velký soubor částí komorových kamnových kachlů a keramiky objevených v uličce z náměstí ke hradu u čp. 39, na náměstí před domy čp. 199, 11, 10, 9 a 231 a na dalších dvou místech náměstí.  V rýze a šachtě pro technické zařízení
mezi domy č. 18 a čp. 41 byly kromě nálezů datovaných do 16. století objeveny i zlomky nádob ze začátku 14. století.  V břehu nad domem čp. 143 byla mimo jiné objevena i velmi kvalitní novopacká červená keramika vyráběná v první polovině 16. století v tomto městě. U silnice do Bělé byl v šachtě před průčelím domu čp. 78 objeven rovněž renesanční kamnový kachel. Posledním nálezem je velký soubor keramiky vyrobené ve druhé polovině 16. a první polovině 17. století objevený majitelem domu při úpravách okolí domu čp. 68 ve svahu pod hradem.

Dále byl v roce 1618 koupen i hrad, který se stal sídlem pana Kryštofa i jeho rodiny. Z hradu pochází soubor keramiky datovaný do 16. a 17. století, který byl shromažďován ze zásypu zříceného zdiva při vybírání kamenů do rekonstruované obvodní zdi hradu. Na hradě je uložena menší archeologická sbírka, která je součástí hradního inventáře. Mimo broušené kamenné nástroje z neolitu a eneolitu obsahuje zlomky zdobených kamnových kachlů ze závěru 15. a  první poloviny 16. století a několik železných předmětů včetně neúplného železného palcátu. Tento celek doplnily nálezy získané při revizi šachty ze 70. let 20. století nezákonně vykopané p. Obešlem pod vnější stěnou paláce pana Kryštofa (ppč. 21/2). V šachtě plochy 1,4 x 5 m hluboké přibližně 3 metry byly v září a říjnu 2011 kromě zřícených bloků pískovcového zdiva objeveny následující nálezy: nejvýznamnějším nálezem je soubor zlomků kamnových kachlů cihlově červené barvy s plastickými reliéfy Klanění tří králů, Ukřižovaným Ježíšem Kristem, Hráčů vrchcábů a s postavami mužů v suknicích (sluhové, lovecké scény či husité). Tyto kachle lze datovat do začátku 16. století. Unikátním nálezem v regionu jsou tzv. prořezávané kachle (průhledný nástavec na komoře kachle) z téhož období. Dalším zajímavým nálezem je bílá keramika  - zlomky talířů, která je importem snad ze západní části středních Čech. Mladší jsou zlomky glazovaných hrnců, pánví, konvic a džbánů (2. polovina 16. století).  Zcela jistým importem jsou zlomky tzv. loštických pohárů (Loštice v severní polovině Moravy), které byly vyráběny z hlíny s příměsí železitých konkrecí.  Dalším nálezem je železná šipka do kuše, dvě měděné mince nejspíš z 15. století a měděný plíšek se zobrazením palmy. 'Jedná se nejspíš o pamětní medailon - poutnický odznak z Egypta, který pan Kryštof navštívil v roce 1598.

Panství Pecka dále obsahovalo i zlaté doly (ve Stupné), pivovar, mlýn pod hradem, mlýn a pilu v Bělé (u Pecky), lom na kámen (v Horní Nové Vsi), hospodářský dvůr Rašín (u stejnojmenné vsi), dále vesnici Lhotu (u Pecky), vsi Satňkov, Vidonice, Velkou Borovnici, Bělou, Radkyni a Rašín (nebo Rašina, lokalizovanou na jižním svahu od silnice z Pecky do Vidonic a jižně pod sochou a starými lípami u této silnice). Vybavení hradu a jeho popis byl pořízen v konfiskačním soupisu z roku 1621 - 1622.  V tomto dokladu je mimo jiné uvedena knihovna se třiceti knihami, zelený nábytek (!), 321 kusů cínového nádobí a velký sklad vína. Pan Kryštof vlastnil i dům v Praze, ve kterém nebylo údajně nic cenného ve třech uzamčených místnostech. To uvedla vdova Anna s tím, že tam má uzamčené pouze své věci. Dům včetně jeho vybavení získala ona.

Kryštof dal pro kostel sv. Bartoloměje v roce 1614 ulít jeden zvon. V této době žil mimo pražský císařský dvůr a vzrůstal v něm pocit ukřivdění. To vyvrcholilo v roce 1618, kdy po zralé úvaze přestoupil z katolické víry i s ženou a dětmi na luteránství. To souviselo s jeho tolerancí a potřebou vychovávat své děti i vzděláním. Svou energii věnoval svému panství, které hospodářsky prosperovalo díky hospodářsky prospěšnými zásahy a bylo přikoupením dalších nemovitostí zvětšováno.

Po pražské defenestraci v květnu 1618 a přistoupením k protihabsburské straně byl na dvoře nového českého krále Fridricha Falckého jmenován radou dvorského i komorního soudu a v lednu 1620 i presidentem České komory. Po bitvě na Bílé hoře přísahal 13. listopadu 1620 věrnost dříve zvolenému Ferdinandu II. Habsburskému. Přesto byl zatčen na začátku března 1621 na Pecce Petrem Mostem, hejtmanem Valdštejnova pluku a několik dnů vězněn v Jičínském zámku. Sem jej doprovodila i jeho žena. Dne 19. března byl odvezen do Prahy k výslechu a soudu.  19. června byly v Praze vyneseny rozsudky nad českými pány, rytíři a měšťany, z nichž bylo 27 popraveno na Staroměstském náměstí.

Před popravou byl pan Kryštof vězněn v jedné místnosti s Jáchymem Ondřejem Schlikem, Václavem Budovcem z Budova, Fridrichem z Bílé a Vilémem starším z Konecchlumí. Panu Kryštofovi byly za vinu kladeny vojenské aktivity na straně povstalců, i když pověstná střelba do císařových oken ve Vídni v létě roku 1619 nebyla prokázána. Přestože prosil svou ženu, aby sebe i děti
zachovávala v evangelické víře, nestalo se tak. Paní Anna Salomena se provdala za přítele svého muže Heřmana Černína z Chudenic (1625) a sama i své děti převedla zpět katolické víře. Heřman Černín přihlížel 21. června 1621 popravě i pana Kryštofa, který byl ve věku 57 let popraven jako třetí v pořadí. Kat Mydlář mu setnul hlavu. Tělo pana Kryštofa bylo zahaleno do připraveného černého sukna a vdova jej odvezla z Prahy. Hned v roce 1621 byla provedena konfiskace Kryštofova majetku: exekutory byli Petr Škopek z Bílých Otradovic, pán na Bělohradu, a Jindřich Kamenický z Vitiněvsi a na Popovicích. Vdova Anna Salomena chtěla polovinu Pecky patřící jejímu popravenému muži znovu koupit. Císař k tomu dal v roce 1623 souhlas. Rok na to byla donucena panství prodat Albrechtu z Valdštejna. Její děti měly dostat část svého dědictví po otci v penězích.
Rozešly se po světě a třetí generace jejich potomků odešla z tohoto světa
do roku 1728.

Literatura

Cechner
A. 1909: Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese
novopackém. Praha.

Koldinská
M. 2004: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála
k popravišti. Praha.

Petráň
J. 1971: Staroměstská exekuce. Praha.

Přílohy.

1.
Pecka, okres 'Jičín. Kostel sv. Bartoloměje před ukončením oprav exteriéru
v roce 2008.

2.
Pecka. Půdorys barokní stavby kostela sv. Bartoloměje.

3.
Pecka, kostel sv. Bartoloměje. Geofyzikální průzkum v roce 1998.

4.
Pecka, kostel sv. Bartoloměje. Místo s dlažicí s nápisem "hrobka".

5.
Pecka, kostel sv. Bartoloměje. Hrobka s předpokládaným pohřbem Kryštofa
Haranta.

6.
Pecka. Hrobka se čtyřmi pohřby.