5. Knihy Bible Starého zákona

JEDNOTLIVÉ KNIHY BIBLE

 

Seznam knih Starého zákona  -  39 knih

                                      

1. Mojžíšova   Genesis                                                                  Izaiáš

2. Mojžíšova   Exodus                                                                       Jeremiáš

3. Mojžíšova   Leviticus                                                                     Pláč Jeremiášův  

4. Mojžíšova   Numeri                                                                       Ezechiel

5. Mojžíšova   Deuteronomium                                                       Daniel

Jozue                                                                                                   Ozeáš

Soudců                                                                                           Joel

Rút                                                                                                  Amos

1.- 2. Samuelova                                                                                 Abdiáš

1.- 2. Královská                                                                             Jonáš

1.- 2. Paralipomenon                                                                    Micheáš

Ezdráš                                                                                                   Nahum

Nehemiáš                                                                                            Abakuk

Job                                                                                                      Sofoniáš

Žalmy                                                                                                    Aggeus

Přísloví                                                                                                 Zachariáš

Kazatel                                                                                                 Malachiáš

Šalamounova píseň

 

Následující text se týká údajů vybraných výhradně z biblického textu, ne závěrů z bádání archeologů, lingvistů a biblistů.

 

1. KNIHA MOJŽÍŠOVA GENESIS

Je jisté, že žádnou z pěti knih Mojžíšových nemohl psát sám Mojžíš. Potvrzují však možnou délku lidské paměti - tedy údaje předávané ústním sdílením a opakováním po několik generací. Nejstarší alfabetické písmo pochází z 15. století (nápis objevený v dolech na měď na Sinaji). Za věrohodné lze mít trvání této tradice od 15. století př. n. l. Tedy od doby, kdy velkorodina patriarchy Jákoba přesídlila z Palestiny do Nilské delty v Egyptě. Důvodem byl hlad, který obdobné komunity v Palestině a Sýrii trvale ohrožoval. Egypt byl obilnicí Středomoří. I přes údajně otrockou práci ve městě Pitóm a Ramses v Deltě Nilu nebo vojenskou službu při ochraně východních hranic Egypta se přirozeně zvětšená komunita vydala zpět od Palestiny. Tehdy se v písemných pramenech objevuje jméno „Habiru“ pohybující se v Palestině. Termín označuje chudinu a lidi žijící na okraji společnosti. Ti jsou nejspíš součástí budoucího obyvatelstva obou židovských království v Palestině. Starověký monoteismus poznal Mojžíš ve 13. století př. n. l. na dvoře egyptských faraonů (Achnaton, bůh Aton, 14. století př. n. l.). I Madianci, ke kterým Mojžíš utekl a u nichž žil polovinu svého života, měli jediného boha jménem Jaw. Z výčtu potomků Kaina je patrné, že pokud již sedmý z nich - Tubalkain, ovládal zpracování mědi a železa, sahá paměť tohoto rodu zpět v biblickém textu zpět o sedm uvedených generací nejvýše do závěru pozdní doby kamenné a začátku doby bronzové.

Významné údaje 1. Mojžíšovy:

Poměrně přesný sled etap stvoření země, živočichů a lidí    kapitola  1

Při stvoření lidí Bůh mluví v množném čísle, kdo s ním tehdy byl?     1: 26

Lidské tělo je složeno z prvků země, životní energii si lidé jen předávají    2: 7

Ráj byl zahradou v prostoru dnešního Iráku   2: 8 - 14

Kain se musel oženit se svou sestrou (běžné v rodině egyptských faraonů) !    3. M. 18 :9

Stranickost Boha -  Abel byl pastýř ovcí, Kain byl rolník   4: 2 - 5

Stranickost Boha ve prospěch pastýřů vyvolala vraždu mezi bratry  4:  6 - 16

Tubalkain, příslušník 7. generace rodu Kainova, již znal metalurgii  mědi a železa   4: 22

Megalitické stavby byly i mimo jiné i v Palestině, kde byly pokládány za lože obrů  6:  4

Potopa tehdy známého světa v okolí řek Eufrat a Tigrid byla archeologicky prokázána např. v městě Ur   7: 10 - 12, 17 - 20, 24

Zákaz jíst krev, která byla symbolem života, zákaz zabíjení     9: 4 - 6

Potomci Jáfetovi -  Gomer byl Kimmerijec, praotec národa Kimmerijců  10: 1 - 3

Babylonská věž byl zikkurat- stupňovitá stavba mezopotamských měst   11:1 - 4

Příbuznost jazyků podle území - centrem, odkud se šířily do okolí, byla rovina Sinear, kde leží Babylon 11:7 - 9

Seznam patriarchů odvozený z názvů měst v Mezopotámii či naopak 11:10 - 29

Abraham vyšel z města Ur v Mezopotámii    11:31

Abrahamova rodina došla do Cháran a dál do Palestiny osídlené Kananejci 12: 5, 6, 8

Abraham včele své rodiny z Palestiny do Egypta pro potraviny  12: 10, 13:1 - 3

Žena byla majetkem muže, její cena byla v rození dětí, jinak žádná   11: 30, 12 :11 - 20, 29:31

Popis Palestiny osídlené Kananejci, příslib života v této zemi   13: 10,15 - 16, 17:8

Abraham se svými ozbrojenci se účastnil války proti mezopotamským králům, spojencem vládců z Palestiny  14 :15

Jákob byl po své smrti balzamován, aby mohl být přenesen a pohřben v Palestině    50:2

Zničení měst Sodoma a Gomora, rozhovor Jahveho s Abrahamem má formu antického dialogu    18: 16 - 19:1 - 26

Lidské oběti - nejstarší uvedená je Abraham a Izák 22: 1 - 13

Abraham koupil pozemek pro rodinný hřbitov od Chetitů   23:1 - 20

Význam prvorozeného syna - Ezau a Jákob  25: 23 - 34, 27:1 - 46

Boží přítomnost v kameni, kamenné svatyně   28:22

Domestikace velbloudů - nejdříve ve 13. století př. n. l.   31:17

Vsunutý text o království Izraele v minulém čase, Edomští králové až od 13. století př. n. l.  36:31

Jednoduchá možnost prodeje do otroctví ! 37: 27 - 28, 36

Trest upálením!  38:24

Jákobovi synové v Egyptě v zemi Gošen  45: 10, ve městech Ramses  a Pitom  48:11

Dvanáct Jákobových synů  49: 3 - 27

Jákob byl balzamován podle egyptského zvyku   50: 2 - 3

2. KNIHA MOJŽÍŠOVA EXODUS

Hlavní událostí této knihy je exodus - tedy odchod komunity Jákobových potomků a dalších obyvatel z Egypta. Stalo se tak během druhé poloviny 13. století př. n. l., nejspíš za vlády faraona Merenptaha (1213 - 1203 př. n. l.).  Od této události se příslušníci 600 velkorodin a dalších jednotlivců (odhadem nejvíce 10 000 osob) nazývali IZRAEL a na rozdíl od okolního světa uctívali jediného boha. Monoteismus se poprvé objevuje u Abrahama (6:3), který z kočovného života a putování krajinou se stády pochopil jednotu přírody, jednotu lidských potřeb a základních lidských postojů. Pouze za vlády faraona Achnatona byl zaveden kult jediného boha Atona.

Významné údaje z 2. Knihy Mojžíšovy:

Izraelci jako dělníci pracovali na stavbách měst Ritóm a Ramses ve východním okraji Delty  1 :11

Mojžíš do vyhnanství do země Madianců po vraždě Egypťana  2 :11, 14

Tetragamaton Jahve  13:14

Izraelci ukradli zlaté a stříbrné předměty svým sousedům před svým odchodem z Egypta 3: 22, 12: 35 - 36

Zásadní význam krve, proto obřízka, původně egyptský zvyk 4: 24 - 26, 12: 7, 24: 5 - 6

Tzv. egyptské rány- sled navzájem se podmiňujících přírodních jevů  7: 17, 20, 21, kapitoly 8 - 11

Svátek pasach na paměť exodu  12: 5 - 14

Pobyt Jákoba a jeho potomků v Egyptu 430 let  12: 40

Průchod Izraelců pruhem země, který byl původně zaplavený vodou 14:21

Potraviny po cestě - křepelky a mana 18: 13, 15, 19 - 21

Ustanovení sabatu 18:23, 31:13 - 18

V okraji pouště v tektonicky neklidném území byla uzavřena tzv. smlouva Izraele s Jahvem 19: 12- 19

Tzv. Desatero božích přikázání 20: 1 - 17

Zvířecí zápalné oběti 20: 24 - 26

Zákonná ustanovení a tresty za prohřešky proti lidem   kapitoly 21, 22, 23

Setkání Mojžíše, Arona a dalších Izraelitů s Bohem na hoře Sinaj 24: 9 - 18, 33: 20

Způsob komunikace Izraele s Jahvem, tzv. archa smlouvy, pravidla obřadů    kapitola 25 - 30

Všeobecně rozšířený kult býka v celém Středozemí a na Blízkém Východu   32: 1 - 8

Epidemie v pouštních podmínkách    32: 27 - 28

Desatero vytesáno na kamenné desky 34: 28

Stavba svatyně - v pouštních podmínkách ? v oáze ?    kapitola 35 - 40

3. KNIHA MOJŽÍOVA LEVITICUS

Tato kniha obsahuje ve dvaceti sedmi kapitolách časový úsek jediného měsíce druhého roku exodu z Egypta. Izraelci se zastavili v některé z pouštních oáz v jižním okraji Palestiny (Bér - šeba ?). Zde postavili svatyni, a proto v knize Leviticus jsou uvedeny obřady a postupy při uctívání a obětech Jahvemu. Dále i pravidla pro kněžskou třídu levitů, jak má postupovat při provedení oběti přinesené hřešícím člověkem.

Z textu vyplývá, že popisované skutečnosti se týkají nejdříve až doby po postavení chrámu v Jeruzalémě králem Šalamounem v 10. století př. n. l. Komunita na pochodu, bydlící stále ve stanech neměla k dispozici např. dřevo, kožešiny a další materiál v textu uvedený ke stavbě svatyně a uvedené druhy zvířat k přinášení obětí.

Významné údaje z 3. knihy Mojžíšovy

Znovu je zdůrazněna důležitost krve jako symbolu života 7:26 - 27, 17: 11 - 12

Smrt zápalným ohněm ! za porušení příkazu, běžný v prostoru Předního Východu  10: 2, 5, 21:9

Rozdělení zvířat vhodných a nevhodných k zápalné oběti   11: 1- 30

Hygienická opatření při obětech 11: 31 - 47

Další hygienická opatření mezi lidmi v komunitě  12: 1 - 8, 13: 59, 14: 1 - 57, 15:1 - 33, kapitoly 16, 17

Pravidla v sexuálním životě   kapitola 18

Pravidla života pro kněžstvo  kapitola 21

Výčet běžných nemocí a zranění mezi Izraelci 21: 18 - 21

Svátky a slavnosti   kapitola 23

Trest ukamenování pro rouhače Bohu a za vraždu 24: 11 - 17

„Oko za oko, zub za zub“ 24: 18 - 21

Majetkové právo, pravidla v peněžnictví    kapitola 25

Daně, desátky, dědické právo     kapitola 27

 

 

4. KNIHA MOJŽÍŠOVA NUMERI

Tato kniha je shrnutím údajů o zvětšující se komunitě Jákobových potomků a jejich rodin poté, co upustila Egypt a putovala podél pobřeží Středozemního moře severním okrajem Sinajského poloostrova pod vedením Mojžíše. Na okraji Palestiny Mojžíš zemřel, důvody jeho smrti nejsou blíže osvětleny a zdá se, že zemřel během vzpoury těch, kteří ji vedli. Jistě bylo obtížné projít pouštním terénem, i když se Mojžíš během svého života ve vyhnanství u kmene Madianců velmi dobře naučil v poušti přežít.  Uměl nalézt potravu i vodu. V jižním okraji Palestiny se potomci 600 rodin vyšlých z Egypta na čas usadili v lidnatých pouštních oázách, kde se nejspíš živili nějakým řemeslem či výrobní činností. Zde se mimo jiné i vyzbrojili. Na všechny tyto výdaje měli předměty z drahých kovů ukradených ještě v Egyptě.

Je třeba zdůraznit, že všechny číselné údaje v Mojžíšových knihách jsou velmi nadnesené. Zásadní chyba začíná chybným překladem slova „elef“, což znamená rodina, skupina, oddíl ale i číslovku tisíc. Mám za to, že z Egypta vyšlo 600 rodin, tj. nejvýše 10 000 lidí.  I tento údaj považuji za velmi vysoký i přesto, že se na několika místech textu hovoří a smíšené společnosti, která do Izraele- náboženské komunity spojené monoteismem - zahrnovala i neizraelské obyvatele.  Uvedený počet jedinců odpovídá skutečnosti, že všichni byli schopni napít se z jednoho pramene během jediného dne či ještě kratšího úseku dne nebo se nasytit masem hejna křepelek.

Pozoruhodný je výčet kmenů, skupin, rodin a dalších mužských jedinců a jejich jména. Pro lingvisty to je jedinečný pramen, i když může být obsahově fiktivní. Popis uspořádání vojenských oddílů ukazuje na dubu helénskou. Popis služby a činností levitů (kněží) ukazuje nejvýše na 10. století př. n. l. Mezi obětovanými zvířaty a dary jsou chronologicky citlivé válečné vozy. Izraelci je znali z Egypta jako válečné zbraně, sami je měli dispozici až v době prvních králů podobně jako zlato, stříbro, kadidlo a další cennosti.

Část knihy je věnována přikázáním, která známe jako Desatero. Při porovnání s realitou je zřejmé, že deset přikázání je podstatně mladší částí textu než zbylé části Pentateuchu (Pěti knih Mojžíšových). Postačí si skutky v jednotlivých příbězích porovnat s přikázáními.

Významné údaje z 4. knihy Mojžíšovy

Zvířecí oběť jako vyplacení z kněžské služby za prvorozené syny  3:40 - 43

Zvláštní skupina věřících - nazorejci  6. kapitola

Seznam obětí a darů    7. kapitola

Vojenský řád komunity před vstupem do Palestiny   8. - 9. kapitola

Nedostatek potravin, obtíže života v pouštní oáze   11: 1 - 9

Křepelky   11:31 - 35

Vzpoura proti Mojžíšovi kvůli jeho madianské manželce - Aron a Marie !   12: 1 - 15

Mojžíš se sám chválí  12: 3

Vyslání zvědů k průzkumu jižního úrodného okraje Palestiny až k Hebronu  13 : 1 - 33

Obři - lidé veliké postavy, odvozeno od megalitických staveb či poruchy vzrůstu   13: 34

Lidé se chtějí vrátit do Egypta  14: 4

Prodloužení cesty do Palestiny na dobu jedné generace 14: 29 - 32

Porážka od Amalekitů a Kananejců  14: 45

Trest ukamenováním za nedodržení soboty 15: 32 - 36

Další rozsáhlá vzpoura proti Mojžíšovi    kapitola 16

Hygienická opatření     19: 11 - 22

Neúspěšná jednání s edomským králem o průchodu Edomem do Palestiny 20: 14 - 21

Vojenské střetnutí s amorejským králem z města Arad   21:1 - 3

Mojžíš zhotovil k uctíváním  bronzového hada !   21 : 9

Cesta k východu do království Moáb a po vítězství do království Amorejců   21: 21 - 32

Údajné proroctví o vládci - spasiteli, který vojensky osvobodí Izraelce 24:  17 - 19

Druhé sčítání lidu v moábské zemi východně od Jordánu naproti Jerichu    kapitola 26

Dědické právo i pro ženy   27: 1 - 11, kapitola  36

Výměna Mojžíše za Jozue  27:  12 - 23

Ustanovení ohledně platnosti slibu učiněného mužem a ženou    30 : 2  - 16

Mojžíš vede válku proti Madianským, velká kořist, z ní dary Bohu !    kapitola 31

Mojžíš nařídil vybití hříšných, kněží byli vykonavateli příkazu!  31: 13

Údajně 32 000 dívek vydáno v plen vojákům!  31:35

Kořist pro Boha  31:37

Kořist pro kněží  31:47

Příkaz útočné a vyhlazovací války proti kananejskému obyvatelstvu západně od Jordánu  33:50 - 55

Popis usazování jednotlivých rodin a skupin Izraelců v Palestině  kapitola 33, 34, 35

5. KNIHA MOJŽÍŠOVA DEUTERONOMIUM

Tento text shrnuje údajných 40 let putování Izraelců z Egypta k okraji Palestiny. Je opakováním předchozího textu 1. - 4. knihy Mojžíšovy. Jsou zde uvedena mnohá místa a města, kterými Izraelci prošli či kde se usídlili. Naprostá většina z nich je již lokalizovaná, na mnohých byly realizovány archeologické výzkumy různého rozsahu. První kapitoly Deuteronomia jsou vloženy do úst Mojžíše, kterému byl Bohem odepřen vstup do Palestiny.

Významné údaje z 5. knihy Mojžíšovy

Další zprávy o obrech - svědectví o megalitických stavbách na předním Východu   3 :11

Zákaz zobrazování boha a uctívání jakýchkoli zobrazení zvířat   4 : 12 - 19

Tresty za porušování smlouvy s Bohem a modlářství   4 : 23 - 30, 5: 8, 12: 5 - 6

Vyjímečnost kontaktu Boha a Izraelců  4 : 32 - 34, 5: 22 - 26

Obnovení „Desatera“   kapitola 5

Zákaz sňatků s neizraelským obyvatelstvem 7: 2 - 3

Palestina - Kanaán byl velmi úrodnou a bohatou zemí   8 : 8 - 9

Pro odsouzení za hřích k smrti byli nutní dva nebo tři svědkové  17 : 6

Ustanovení soudců a krále, tj. závěr 11. století př. n. l.   17 : 12 - 14

Obchod s koňmi králů Izraele s Egyptem  17: 16

Příslib velkého proroka (popisovaná realita je až 8. století př. n. l.)  18 : 15 - 19

Útočištná města pro viníky neúmyslného zabití člověka   kapitola 19

Vojenský řád, pravidla vojenských akcí   kapitola 20

Kdo visí na dřevě (je ukřižovaným), je zlořečený od Boha !    21 :23

Pravidla při půjčování peněz  22 : 19 - 20

Rozvod - rozluka manželství  24 : 1 - 5

Nepřenositelnost trestu otců na syny a naopak   24 :16

Ponechávání části úrody pro chudé  (paběrkování)  24: 19 - 22

Mojžíš sepsal „Desatero“ a dal jej levitům  31 :9

Tzv. Píseň Mojžíšova před vstupem do Palestiny  32 : 1 - 47

Smrt Mojžíše 32 : 49 - 52

KNIHA  JOZUE

Údajně osmnáct let vedl Jozue Izraelce do Palestiny - přesněji do úrodného a bohatého Kanaánu, který byl jejich cílem. Již Mojžíšem vyslaní zvědové potvrdili, že země je intenzivně osídlená právě v úrodných nížinách.  Zpráva o osídlení Palestiny a Sýrie pochází nejdříve ze 13. století př. n. l. podle výskytu názvů národů obývajících v této době Sýrii a Palestinu (3 : 10, 9:1). Je to období začátku doby železné v tomto prostoru.

Všechny číselné údaje jsou v tomto textu výrazně nadnesené. I nadále se mohlo jednat o tisíce lidí, kteří byli schopni žít v polopouštní krajině Negevské pouště jihozápadu Palestiny a hornaté krajiny severně a východně Mrtvého moře. Byli schopni si kupovat obilí a další potraviny od místních lidí (5:11). Kniha je převážně výčtem vojenských akcí proti stávajícím městům a dalším sídlištím. V textu jsou krátké zmínky o tom, že mnohá místa a města byla v době sepsání příslušné kapitoly knihy Jozue již pustá a neopevněná. Je to odkaz na údaje o minulosti předávané slovním sdělením (např. 10:27).

Významné údaje z knihy Jozue

Jozue vyslal dva zvědy za řeku Jordán do města Jericho     2 :1

Pomoc zvědům a jejich záchrana nevěstkou Raab   2. kapitola

Zmínka o národu Chetitů, Filištínů, Amorejců a Jebúsejců  3 :10

Přechod přes Jordán údajně suchou nohou z východu a severně  od Mrtvého moře   3 : 13 - 17

Stavba dvanácti kamenů v místě zvaném Galgala  - megalitická stavba  4 : 4, 5, 8, 9

Místo se stalo sídlem Izraelitů  10 :43

Dobytí Jericha obcházením, troubením a podkopáním hradeb po sedm dnů   6. kapitola

Kořist v podobě předmětů z draných kovů do rukou levitů  6 : 19

Všichni obyvatelé byli vyvražděni 6: 21

Před dobýváním města Hai / Aj byli posíláni zvědové, Izraelité poraženi, uveden zástupný důvod  7: 2, 3, 5, 11, 21 !

Ukamenování a upálení za porušení příkazu !   7 : 22 - 26

Dobytí města Hai / Aj v noci vylákáním obránců z hradeb a útokem ze zálohy  8 : 4 - 26

Město Hai bylo vypáleno, vyvražděno, vykradeno 8 : 22 - 29

Hai bylo již pusté v době příchodu Izraelitů s Jozue 8 : 28

Pohřbívání mrtvých pod kamenným náspem   8 : 29

Opakovaná stavba oltáře z jediného kamene k obětem zvířat 8 : 31

Obyvatelé Gabaa (Gabaonu) předstírali chudobu, nakonec se poddali Izraelitům 9. kapitola

První zmínka o Jeruzalému    10 :1

Porážka pěti místních vládců Izraelity nedaleko Gabaonu   10 : 3 - 11, 17 - 18

Krutá smrt pěti králů pověšením na dřevě/ ukřižováním !  10 :  22 - 27

Výčet dalších Izraelci zničených měst  10 : 28 - 41

Dobytí téměř celého Kanaánu Izraelity kapitola 11, 12  X  není to pravda !  13 : 1 - 6

Bůh Izraele postavil obyvatele Kanaánu proti Izraeli, aby byli zahubeni !!!   11 :20

Filištínská města při pobřeží Středozemního moře obývaná obry, syny Enakovými: Gaza, Gát  a Azot   10 : 21 - 22

Jen zbožné přání rozdělit Kanaán mezi kmeny Izraele 13: 7 - 31, kapitoly 14 - 20

Kněžská skupina - levité bez území 13: 33, po čase dostali 48 měst na jednotlivých kmenových územích 21 : 1 - 41

Odchod kmene Ruben, Gád a poloviny Manasse ze Sílo/Šílo za Jordán se souhlasem Jozue !, zde vlastní svatyně 22 : 9, 10

Proti tomu zbylé kmeny, hrozba vojenského tažení proti těmto třem kmenům !   22. kapitola

Příkaz oddělení se od okolních národů 23 : 6 - 8, 15 - 16

Výčet dějin Izraele od Táre a Abrahama, pobyt v Egyptě, cesta do Kanaánu 24 :12 - 13

Pohrůžky zničením za odpadnutím od víry v Jahveho 24 : 14 - 25

Smrt Jozue v Sichemu  v blízkosti oltáře, svatyně a dubu  24: 25

 

 

KNIHA SOUDCŮ

Text knihy překvapuje až monotónními údaji o dobývání dalších desítek sídel a vyvražďování obyvatel. To není reálné. Vojsko na pochodu muselo mít hospodářské zázemí, lidské zdroje a možnost odpočinku mezi akcemi. Údaj o dobytí téměř celé země není pravdivý (kapitola 11). Je zde však zvláště pro lingvisty velký počet vlastních jmen osob a lokalit, dále nejstarší písemné zmínky o nejvýznamnějších městech a pevnostech Palestiny. Rovněž mnohé skutečnosti (např. výskyt železných válečných vozů) nepřímo datují vesměs válečné události i samotnou knihu Soudců do 11. století př. n. l. To vesměs koresponduje s nebiblickými písemnými prameny okolních zemí a dějinami mnoha semitských kmenů.

Kniha Soudců popisuje období od příchodu a obsazování výšinných částí Palestiny během 12. - 11. století př. n. l. semitskou komunitou zvanou Izrael. Ta se lišila od okolních národů svým monoteismem, který však nebyl dodržován a přirozeně se u jednotlivců překrýval uctíváním místních kananejských božstev plodnosti, úrody a války. Důvodem zřízení instituce soudců byla nezbytnost organizování početně vzrůstajícího etnika v právní společnost k ochraně zájmu jednotlivců i všech ostatních. Jakmile se Izraelité usadili a získali nemovitý a movitý majetek, bylo nezbytné řešit různé problémy a střety týkající se rodin i majetku. Podle obsahu textu knihy Soudců zahrnuje tento literární útvar období téměř 300 let. Dění v něm popsané zahrnuje dobu příchodu do Kanaánu až do začátku královské vlády ve 40. letech 11. století př. n. l. Text této knihy vznikl nejdříve během vlády prvních izraelských králů v 10. století př. n. l. Vše uvedené je částí expanze tzv. mořských národů, která zasáhla celé východní Středozemí a je archeologicky zachytitelná destrukčními vrstvami mnoha sídlišť.

Za nepřesné lze považovat zprávy o dobytí a zničení Jeruzaléma, který byl obýván Jebúsejci (1:21). Izraelcům se nedařilo osídlovat úrodné nížiny, protože ty byly osídleny vyzbrojenými Kananejci, kteří měli železné vozy (1: 19). Naopak výšinné hornaté části Kanaánu byly málo osídleny (1: 9). Vzestup počtu sídlišť v této oblasti byl archeologicky prokázán právě pro 11. a 10. století př. n. l. Zprávy o neustálém válčení proti kananejským městům a jejich likvidaci včetně obyvatelstva jsou nejspíš nepravdivé nebo silně zveličené. V knize Soudců jsou první písemné zmínky o většině nejstarších měst v zemi: Jeruzalém, Hebron, Horma, Gaza, Aškalon, Bét - el, Megiddo, hora Tábor apod. Velká část textu knihy Soudců popisuje vojenské akce všech okolních vládců (např. Egypta, města Sidon, Amalekitů). Palestina byla křižovatkou obchodních cest mezi Evropou, Afrikou/ Egyptem a Azií/ Mezopotamií. Ten, kdo ovládal tento prostor, ovládal výnosy z obchodu a vojenskou silou ovládal všechny vládce v Palestině a Sýrii. Rovněž je zřejmé, že Izraelci se sžívali s Kananejci a přejímali jejich způsob života a uctívání jejich bohů. Celá kniha Soudců obsahuje výčet odpadlických skutků Izraelitů a trestů v podobě podrobení sousedními vládci a útiskem lidí. Některé skutky soudců rozhodně odporují stanovené normě chování Izraelců v podobě Desatera (vražda Ahoda 3:21). Debořina píseň po vítězství nad králem Jabínem je považována za nejstarší text Bible.

Stále je nutné mít na mysli, že číselné údaje i v knize Soudců nemohou odpovídat realitě.  Hebrejské slovo „elef“ lze přeložit jako tisíc, ale i rodina či oddíl - skupina lidí. Takže Gedeon mající deset tisíc vojáků má ve skutečnosti 10 oddílů ozbrojených mužů, tj. řádově několik set či tisíc. To je reálný počet mužů, kteří museli být alespoň část roku, kdy válčili či byli v pohotovosti k boji, živeni a vším potřebným opatřováni zbylými obyvateli země. Připomínám, že Izraelité osídlili výšinné a hornaté části Kanaánu, který byl úrodný pouze v nížinách. Výstroj, výzbroj vojáků a jejich další potřeby jsou od starověku včetně do současnosti velmi ekonomicky nákladné a vyžadují prosperující společnost.

Odlišným textem jsou kapitoly 13 - 16 obsahující příběh o Samsonovi. Tento text je považován za literární útvar bez reálného podkladu. Jeho rámcem je střetávání Izraelců s Filištínskými, kteří obsadili palestinské pobřeží Středozemního moře, během 12. - 11. století př. n. l. Příběh o Míchovi  (17. kapitola) pochází nejdříve ze 7. století př. n. l., kdy se jako platidlo objevily první mince na území království Lýdů a Lýgů (dnešní západní Turecko). Je příkladem další pověsti/ příběhu nikoli neobvyklého v tomto období.

Významné údaje z knihy Soudců

První soudce jménem Juda porazil Kananejce a Adonibezeka, vládce Jeruzaléma 1 : 4 - 8

Jeruzalém je Jebúsejský  1 :21

Obyvatelé nížin neporaženi, měli železné vozy  1 :19

Chetité v městu Luza - pozdějí zvaném Bét - el  1 :26

Neúspěšné osídlování stávajících měst, asimilace s Kananejci     1 :27 - 33

Uctívání kananejských božstev  Baala a Ištar      2 : 11 - 13, 17

Izraelci neosídlili úrodný Kanaán  2 :23

Okolní národy Filištíni,  Kananejci, Sidonští  3 :3, 5

Asimilace Izraelců s okolními národy 3 : 5 - 7

Druhý soudce Otoniel  3 : 9 - 11

Třetí soudce Ahod, zavraždil krále Eglona Moabského 3 : 15 -  23

Čtvrtý soudce  Samgar   3 : 31

Pátým soudcem byla Debora 4 :4

Bitva na hoře Tábor, Debora a Barák vítězí nad Síserou, velitelem vojska krále Jabína  4 : 6 - 16

Potupná smrt Sísera z rukou ženy 4 : 18 - 23

Debořina píseň o vítězství    kapitola 5

Požehnání od Boha pro vražedkyni Sísery !!!    5 :24 - 26

Obrana proti Madianským - pevnosti, jeskyně, ztráta úrody   6 : 2 - 5

Šestý soudce Gedeon (Jerobál)  z města Ofra   6 : 11, 16.

Popis tehdejší oběti Bohu : maso a obilí  6 : 19 - 21

Oltář a posvátný háj boha Baala 6 : 25 - 28

Počty Izraelitů - vojáků slovo elef není jen tisíc, ale i rodina, skupina, oddíl   7 : 3

Výběr vojáků podle způsobu pití vody !!!  Gedeonovi zbylo reálných 300 vojáků   7 : 6 - 7

Vítězství Gededona a 300 mužů hlučným nočním přepadem nepřátel spících v údolí  7 :  18 - 25

První zmínka o královské vládě  8 :22

Zlaté náušnice jako mužský šperk či odznak postavení 8 : 24 - 26

Gedeon vedl lid k modloslužbě ve svém městě Ofra!    8 : 27

Gedeon měl 70 synů z mnoha žen!  x Desatero   8 : 30 - 31

Gedeonův syn Abimelek trvale porušoval smlouvu s Jahvem i  Desatero    kapitola 9

Pravidelná likvidace mužských sourozenců jejich bratrem, novým vládcem  10 : 5, 18

Abimelek zabit kusem žernovu ženou z obleženého města Tébes  10 : 53 - 55

Další soudce Tola, Jair Galádský    11 : 1, 2

Trvalé vojenské soupeření všech okolních vládců o Palestinu  11: 11 - 12

Devátý soudce Jefta Galádský, původem levoboček   12 : 1 - 2

Vytvořil nejspíš lupičskou skupinu z vyděděnců 12 : 3

Stal se vůdcem města Galád v boji proti Amonitům 12 :11

Pozoruhodná argumentace Jefty o právu bydlit v Kanaánu  12 :  15 - 27

Jeftova přísaha zápalné oběti za vojenské vítězství  12 :  30 - 31

Zápalná oběť zvířat i lidí nebyla neobvyklou 12 : 34, 37, 39

Válka Jefty a Galádských proti kmeni Izraele Efaim !!! 12 : 4 - 6

Další soudci Abesam z Betlému, Elon Zabulonský, Abdon Faratonský   12 : 8, 11, 13

Příběh o Samsonovi: nazirejec z kmene Dan, vyvolen Bohem, oplýval velkou tělesnou sílou   13 :2, 5 - 7

Samson se oženil s Filištínkou  - porušil zákaz  14 : 1, 3, 9

Samson zabil třicet mužů   14 : 15 - 19

Svou ženu dal jinému muži, ale chtěl ji zpět   14 : 20, 15:1

Vytvořil si skupinu příznivců  14 : 20

Nápadný výskyt množství lišek ! 15 : 4 - 5

Konflikt Samsona a kmene Juda a Filištinských kvůli ženě    kapitola 15

Vydán Filištínským za způsobenou škodu a smrt jejich lidí  16 : 13

Bránil se pomocí oslí čelisti  16 : 15 - 16

Byl soudcem Izraele 20 let  16 : 20

V Gaze ohrožen, oklamán v údolí Sorek opuštěn Bohem    16 :1 - 3, 20

Uvězněn, zmrzačen, zničil dům, kde byla hostina Filištínských, zahynul v jeho troskách   16 : 30

Pochován Izraelci 16 : 31

Stříbrné mince jako platidlo v příběhu o Míchovi, současné uctívání Jahveho i kananejských bohů  17 :1 - 5

Zánik města Lais, stavba nového jménem Dan příslušníky kmene Dan  18 : 2, 11, 16, 27 - 29

Útok místních homosexuálů na cizince bydlícího v domě jednoho obyvatele města Gabaa 19 : 20 - 23

Majitel byl ochoten vydat davu dceru a další ženu x Desatero !!!, život žen byl bezcenný  19 : 23 - 29

Válka Izraelitů proti izraelskému kmeni Benjamin ! a městu Gabaa kvůli předchozí události  20 : 1 - 13, 33 - 48

Kmen Benjamin vyvržen z etnika Izraelitů na shromáždění kmenů ve městě Masfa 21 : 1

Likvidační vojenská akce proti obyvatelům města Jábes Galád  21 : 8 - 12

Přeživší muži kmene Benjamin si opatřili ženy v Sílo/ Šílo únosem při slavnosti Jahveho !, kmen byl zachován 21 : 19 - 23

KNIHA RÚT

Do čtyř krátkých kapitol byl uspořádán příběh o Rút Moábské, která se dostala do Izraele a provdala se za Bóze z Jeruzaléma. Je to další biblický epický příběh, který měl zdůraznit některé zvyky, právní skutečnosti a způsob života v Izraeli. Text se sám hlásí do doby Soudců. Opakované zmínky o Judě - Judské zemi (1: 1, 7, 22) datují tento text nejdříve do doby po rozdělení Izraele na dvě království. Důvodem k zařazení knihy Rút do Bible byl údaj, že Rút se stala prababičkou krále Davida. Paběrkování bylo jedním ze způsobů, jak pomoci chudým. Sociální cítění vůči chudým a systém různé pomoci potřebným byl Izraelců a židů na nebývale vysoké úrovni. V oblasti víry je celá kniha opakovanou zprávou o uctívání místních kananejských a filištínských bohů a trvalé nářky levitů nad odpadlictvím od Jahveho.  Pohromy jako nemoci, vojenské porážky a další problémy Izraele byly považovány za důsledek odpadlictví a trest právě od něho (např. kapitola 7).

Významné údaje z knihy Rút

Hlad v Palestině, obvyklý jev, odchod obyvatel do okolních zemí    1: 1,2

Rút byla původem z Moábu, vdala se za Izraelce  1: 4

Paběrkování na poli všeobecně rozšířenou pomocí chudým  2: 2 - 3, 15 - 17

Povinnost příbuzných postarat se i o vdovu a zachovat jméno zemřelého 3: 12 - 13, 4: 1 - 11

První syn znovu provdané vdovy byl potomkem zemřelého muže !  4: 13 - 17

Rod krále Davida 4: 18 - 22

1. KNIHA SAMUELOVA

První z několika letopisných knih/ kronik popisující období závěru doby Soudců a prvního krále Saula. Mimořádně významnými jsou údaje týkající se levitů / kněží, kteří nashromáždili veliký majetek. Proto se pokusili zavést nad Izraelci svou vládu: teokracii. Jmenovitě se zde popisuje život a skutky kněze Elího, jeho synů a kněze Samuela. V závěru 11. století př. n. l. se situace izraelských kmenů a okolních zemí změnila natolik, že bylo nutné zavést vládu jednotlivce - tedy krále. Velmi důležitý je údaj o monopolu Filištínských na zpracování železa. Izraelci neměli kováře, a tak si museli k Filištíncům chodit i jen nabrousit meče, kopí, radlice, motyky, třírohé vidle a sekery. Pouze Saul a Jonathan měli meče (13:19 - 22).

Z několika textů, jež vysvětlují starší situaci či použitá slova, je zřejmé, že text byl přepisován a doplňován během existence královské vlády v Izraeli (1040 - 586 př. n. l.). V kapitole 11: 8 je zřejmé, že tento text byl upraven, přepsán či doplněn až po rozdělení království na dvě části, spíše však po roce 721 př. n. l., nejdéle do roku 586 př. n. l., kdy ještě existovalo jižní judské království.

Knihu prostupuje opakující se text připomínající minulost Izraele od zajetí v Egyptu a cesty do Kanaánu a napomínání k uctívání Boha, který Izrael vysvobodil a provází jej. Na mnoha místech v textu je zřejmé, že etický kodex shrnutý v Desateru nebyl dodržován. Ve skutečnosti jsou přikázání v něm obsažená normou chování až z doby řecké kolonizace v 8. -  7. století př. n. l.

Významné údaje z 1. Knihy Samuelovy

Bezdětná žena nebyla plnoprávným členem rodiny 1: 5 - 16

Zastavení slunce a Měsíce za Jozue opsáno z Knihy spravedlivého (městský stát Ugarit)      1: 18

Prvorozený patřil Bohu, měl být knězem - levitou   1:  22, 24 - 25, 28

Svatyně Jahveho v Sílo, zde kněz Elí (byl zřejmě rovněž soudcem 4: 18)  1: 3, 17

Elího nástupci - synové byli špatní lidé   2: 12, 17

Obživa kněží ze zvířecích obětí přinášených lidmi 2: 13 - 16

Samuel vhodným nástupcem Elího   2 : 18, 21, 26, 3:13, 19 - 21

Porážka Izraele od Filištínských u Aféku, archa smlouvy ukradena, uložena v Azotu  v chrámu boha Dágona 4: 1 - 11, 17, 18, 5:1

Nemoci s vředy z výskytu myší u Filištínských -  mor ?  5 :  9, 6: 4, 11, 18

Vrácení archy do Bét - Šemeše  6 : 9, 13

Další epidemie? v Bét - Šemeši, archa smlouvy přenesena do  Kariatjeharimu (Hai/ Aj)    6 : 19 - 21, 7: 1- 2

Samuel vykonával funkci soudce, jeho synové také   7: 15 - 17, 8:1 - 4

Nespokojenost lidí s institutem soudců, byl vyžádán král 8 : 5 - 7

Samuel jako nejvyšší autorita tento požadavek schválil  jako Boží přání !   8 : 8 -10

Nevýhody královské vlády !   8: 11 - 18

Budoucí král Saul byl z kmene Benjamin   9 : 1 - 23

Vysvětlení pojmu vidoucí a prorok, mladší vsuvka textu 9 : 9, 9: 18  - 19

Potřeba krále k osvobození od útlaku Filištínských   8 : 16

Samuel bydlel ve městě Zuf v  patrovém domě, měl mimo jiné kuchaře a dostatek masa  9 :22 - 24

Město bylo opevněno hradbou s branami 9 : 18

Instalace krále pomazáním jeho hlavy olejem, dodržováno do novověku  10 : 1

Saul nebyl za krále všeobecně přijat, s vojskem přesídlil do Gabaa  10 :  26 - 27

Saul vítězně proti Amonitskému králi se  380 000 !!! vojáky, Judští počítáni zvlášť  11 : 8, 11

Vítězný boj Saula a jeho syna  Jonatana proti Filištínským 11: 3 - 4

Popis domova Izraelců - hornatý kraj s jeskyněmi a podzemními příbytky  13 : 6

Spor Saula a Samuela, Saul  v časové nouzi pod hrozbou filipínského útoku obětoval zvíře, Samuel úmyslně zpozdil svůj příchod k vojsku, aby obětoval, Samuel „předvídá“ pád Saula !      13 : 8 - 11, 13 - 14

Saul lituje, ale vojsko bylo ohroženo Filištínskými 13: 12

Filištínští měli monopol na zpracování železa a výrobu železných předmětů 13 :  19 - 22

Patovou situaci obsazení části země Izraelců Filištíny narušil Jonatan se svým sluhou  útokem na filištínské stráže, podařilo se mu  přimět nepřátele k útěku   14: 4 - 14

Archa smlouvy byla ve vojenském ležení krále Saula  14 : 18

Část Izraele kolaborovala s Filištínskými  14 : 21

Velká kořist pro Izrael i v dalších vojenských akcích proti okolním zemím 14: 31 - 32, 37

Bůh přikázal vyvraždit obyvatele Amalekitského království  !!!   15: 3

Další spor Samuela a Saula, Samuel prosazuje svou vůli jako vůli Boží    15 : 8 - 19

Saul se znovu podrobil, Samuel sám zabil amalekitského krále !!! 15 : 20 - 33

Samuel svévolně opustil Saula a začal přípravovat jeho pád odkazuje se na vůli Boží  15 : 34

Samuel vybral nového krále - Davida  z Betléma 16 : 4, 12

Saulovy psychické potíže byly tišeny hudbou 16 : 14, 17, 19, 23

Ve filištínském vojsku Goliáš, David jej zabil vystřeleným kamenem do čela   17 :  4 - 7, 12, 23, 40, 49

Saul se opakovaně pokusil Davida zabít, ale dal mu dceru Míkol za ženu 18: 8 - 13, 27, 19: 1 - 7, 9 - 12

David utekl do Ráma k Samuelovi    19:18

Saul napadl svého syna Jonatu pro přátelství s Davidem !  20 :33, 41 - 43

Trvalé pronásledování Davida Saulem     kapitoly 21 - 24, 26 - 27

David utekl do filipínského města Gát, předstíral dušení poruchu  21: 10, 27:2

David do moábského města Masfa  se čtyřmi (až šesti) sty přívrženců - soukromá armáda   21 :10, 22:2 - 3, 23:13

David s oddílem se pohyboval v polopouštním prostoru západně od Mrtvého moře - lokalita  En Gedí  23 :14, 24: 1

Smíření Davida se Saulem   24 :10 - 23

Obstarávání obživy Davida a jeho soukromé armády loupeží 25 : 4 - 11, 13, 17 - 18, 33 - 34, 37

David získal třetí manželku   26 : 42 - 44

Kruhový vojenský tábor Saula z bojových vozů    26 : 5, 7

David se živil loupežemi a zabíjením civilistů    27 : 8 - 11

Saul s vojskem proti koalici Filištínských a Davida !     28 : 1,2,4, 29:1 - 4

Hebrej (Habiru) - ve významu zloděj a žebrák, člověk na okraji společnosti   29 : 3

Gátský král Achis propustil ze svých služeb Davida 29 : 6 - 11

Pravidlo stanovené Davidem pro dělení válečné kořisti 30 : 20 - 25

Bitva Saula a Filištínských v pohoří Gilboa u Jezreelské nížiny, Saul a jeho synové zabiti  30 : 1 - 6

Těla Saula (bez hlavy) a jeho synů přibita na hradby v Bét - Šeanu 31 : 10

Obyvatelé Jábes Galád ukradli těla Saule a jeho synů a pohřbili je žehem   31 : 11 - 13

2. KNIHA SAMUELOVA

Kromě jiného obsahuje údaje týkající se Davida a jeho královské vlády trvající přibližně 40 let. Datace jeho vlády je obtížná podobně jako údaje o předchozích událostech. Velmi přibližně byl David králem mezi roky 1004  - 976 př. n. l. Některé pasáže umožňují předpokládat, že kniha vznikla z několika písemných záznamů a že byla tendenčně upravena kněžími po návratu z babylonského zajetí v 6. století př. n. l. I když není zatím k dispozici nebiblický písemný pramen o existenci Davida jako krále Izraele, biblické údaje 2. Knihy Samuelovy jsou velmi věrohodné a obsahují velmi mnoho konkrétních údajů. Mnohé zde uvedené lokality byly archeologicky zkoumány a datovány do doby tohoto krále.

K osobnosti Davida lze říci jen tolik, že kněží, kteří přepisovali poslední znění Pentateuchu v 6. století př. n. l. zasahovali do textu proto, že David byl zřejmě velký král. Velký i v tom smyslu, že válčil, nechával zabíjet své protivníky, porušoval Desatero takovým způsobem, že musel být v uvedeném textu neustále omlouván - že nevěděl o vraždách a vždy je provedl někdo jiný. Pokud je text 2. Knihy Samuelovy porovnáván s Desaterem, vychází najevo, že David nebyl dobrý král, nebyl ani dobrý Izraelec nebo člověk. Měl na rukou krev nespočetných lidí - Saula, Saulových synů, různých vojáků a vojevůdců, manžela své další ženy Betsabé atd. Pozdější zásahy do textu jsou početné. Potomci Davida měli v Izraeli vyjímečné dobré postavení. Udržovala se totiž pověst o potomku Davida, který obnoví království Izraele. Za úpravami textu Samuelových knih stáli kněží v 6. století př. n. l. sloužící v obnoveném chrámu v Jeruzalému, kteří sepisovali pro potřeby kultu slavnou minulost Izraelitů. 

Verš 12:8 uvádí rozdělené království Judu (jižní) a Izrael (severní), to se stalo skutečností po roce 936/931 př. n. l.

Významné údaje z 2. Knihy Samuelovy

Amalekitský voják popisuje Davidovi smrt Saula, přinesl korunu a sponu zabitého !   1: 6 - 15

Odlišná verze smrti Saula v porovnání s 1. Samuelovou  31 :4 - 5

Vztah Davida a Jonaty, syna Saulova ?!    1: 25 - 26

David se usídlil v Hebronu, vládl pouze nad Judskem !  2: 3

Králem nad Izraelem byl po dva roky Saulův syn Isbošet /Izbozet  2: 10

David nechal zabíjet přívržence Saula a jeho synů 2: 16, 17, 24 - 31, 3:1

David měl harém, přesto si vyžádal i Míkol, dceru Saulovu  3: 2 - 7, 14 - 15, 5: 13 - 16

Naplánovaná vražda Abnera, vojevůdce Saulových vojsk, David o tom nevěděl !!!  3: 22 - 27, 29 - 30

Zřetelný zásah do textu týkající se smrti Abnera      3: 37

Další vražda- Isbošet, Saulův syn, byl zabit v Sicelechu  4: 4 - 7

Opět vypsáno, že David za touto smrtí nebyl, opět zásah do textu    4:11 -  12

David konečně králem, přesídlil z Hebronu do Jeruzaléma, panoval celkem 40 let   5: 3 - 5

David dobyl Jeruzalém - přesněji pevnost Sion, ostroh nad údolím Cedron 5 : 7, 9

Na Sionu postaven palác, dřevo a řemeslníci z Týru   5: 11

Bůh byl s Davidem, jeho království prospívalo !!!    5: 10

David v přímém spojení s Bohem – dostával od něho i vojenské rady !    5: 20, 23 - 25

Při přenesení truhly smlouvy smrt po doteku na ni, David ji odmítl dovézt do Jeruzaléma, poté to povolil  6: 4 - 7, 11 - 12

Neslušné chování Davida při nesení truhly do Jeruzaléma 6: 16, 20 - 23

Vojenské úspěchy Davida, vytvoření velkého království 8: 1 - 15

Cizoložství Davidovo a vražda Uriáše  Hetejského /Chetitského   kapitola 11

Kruté zabíjení obyvatel města Rabba z příkazu Davida    12 : 31

Násilí a vražda mezi syny Davida    13 : 14, 27 -  33

Opakovaná vzpoura omilostněného syna Absolona proti Davidovi    kapitola 15 : 11 - 14, 23, 16:11 - 21

První zmínka o knězi Sádochovi, praotci kněžské skupiny saduceů v době Ježíšově 15:24 - 29

Vojenský střet Davida se synem Absolonem, Absolon nešťastně zahynul  i rukou Joába      kapitola 17, 18: 5 - 9, 14 - 17

První příznaky rozdílu mezi severem a jihem Davidova království, vzpoury proti Davidovi   20: 2, 7 - 10

Obléhání města Abel Betmaacha, stavba náspu kolem města, smrt povstalce Sébua     20:15 - 22

Tříleté období hladu    21 :1

Vyvraždění potomků rodiny krále Saula jako odveta za vyvraždění města Gabaa Saulem 21:2 - 9

David nechal otevřít hroby Saula a jeho synů v Jábes Galád a kosti všech nechal znovu pohřbít v Sela 21: 12 - 14

Další zpráva o lidech obří postavy a  jejich zbraních z města Gát (Filištínští) 21: 16 - 22

Tzv. Davidova píseň Bohu za ochranu před nepřáteli - analogický text jako v některých Žalmech  kapitola 22

David potvrzuje, že přímo mluvil s Bohem   23:2 - 3

Výčet Davidových neudatnějších vojáků, kteří uměli velmi efektivně zabíjet 24: 8 - 39

Sčítání lidu - vždy akt nepřátelský kněžím, důvodem byly daně pro panovníka (ne pro kněze) a odvody do vojska 24: 1 - 7, 10

Sčítání lidu trvalo tři čtvrtiny roku, počty možných vojáků opět nereálné 24 : 9

Kněží vyslali Davidova vidoucího (proroka) ke králi, aby si vybral trest za sčítání lidu !!!    24: 11 - 13

David odmítl sedmiletý hlad a tříměsíční útěk před osobními nepřáteli, vybral mor pro celou zem !!!  24 : 15

David se ze všeho nejvíce bál svých nepřátel!   24: 14

David koupil v Jeruzalému pozemek od místního jebúsejského krále Aravny, oběti zastavily mor    24: 18 – 25

 

1. KNIHA KRÁLOVSKÁ

Tento text je letopisným pokračováním předchozích knih Samuelových, které byly původně také zvány knihami královskými (byly tedy celkem čtyři). 1. Kniha královská obsahuje údaje o vládě Davidova syna Šalamouna, rozdělení Izraelského království na dvě části po jeho smrti a vládu několika králů v těchto dvou částech země po více než sto let. Chronologie této biblické knihy byla stanovena odpočtem let vlády toho kterého vládce s tím, že docházelo k započtení posledního roku vlády končícího krále znovu jako prvního roku vlády krále následujícího. Dále ve vztahu k okolním královstvím je nutné počítat s rozptylem datace např. bitvy či tažení v tom určitém roku vlády sousedního vládce. Přitom nemáme k dispozici úplnou časovou posloupnosti těchto vládců.

K vládě Šalamouna: Po změně vladaře byl jedním z problémů nového krále  harém předchozího vládce. Kdo by se oženil z jednou z takových žen, měl právo ucházet se o vládu v zemi! Dalším problémem byly bratři nového krále, kteří se mohli rovněž ucházet o vládu. Pravidelně byli zabíjeni bez ohledu na prvorozenectví apod.  Bojovaly proti sobě skupiny matek kandidátů, přední kněží a vojevůdci. Např. v kapitole druhé i třetí lze do textu rozhovorů Šalamouna s Bohem dosadit hlavního kněze, který tak ovládal krále a zajistil si rozhodující slovo ve všech zásadních politických rozhodnutích. Trvalé uvádění obou částí země, i když ještě nebyla rozdělena, ukazuje na hlubokou odlišnost severního a jižního území a skutečnost, že poslední znění i této knihy bylo sepsáno až v 6. století př. n. l. Uvedená odlišnost byla zásadní v několika skutečnostech a vedla až k rozdělení země po smrti Šalamouna. Král také zavedl pevný systém státní správy (kapitola 4), který mu měl poskytnout prostředky vedení dvora, pro vojáky a pro soukromou obživu. Je nutné opakovat, že všechny číselné údaje lze korigovat nepřesným významem slova „eléf“, jež znamená kromě slova tisíc o oddíl, skupinu či rodinu. Veškerá chvála Šalamouna pochází od kněží - levitů, kterým král nechal na úkor celého království postavit chrám. Ten byl doposud největší stavitelskou, ale i logistickou akcí vůbec. Popis chrámu stavěného po sedm let (kapitola 6) odpovídá syrskému typu svatyní.  Nákladná byla i stavba paláce krále a dalšího paláce faraonovy dcery. Celkové náklady na uvedené stavby velmi zatížily obyvatelstvo. Daně ovšem platili obyvatelé jen severní části království, Judsko daně neplatilo. I to bylo jedním z důvodů rozdělení země, syn Šalamouna Roboám svým postojem zapříčinil rozdělení země na sever - Izrael  a  jih - Judsko. Datace tohoto rozdělení se pohybuje mezi roky 936 - 931 př. n. l. Severní království převzalo uctívání a kulty kananejského obyvatelstva, tedy kult býka a plodnosti - Ištary, Molocha a Baala.

Zcela jasně se ukazuje, že formulace etických norem chování známá jako Desatero je z pozdější doby a řeckého původu jako další biblické texty.

Významné údaje z 1. Knihy Královské

Stáří a způsobilost k vládě byla určena sexuální potencí vladaře a plozením dětí 1 : 1 - 4

Boje o nástupnictví - Betsabé prosazuje Šalamouna s podporou kněze Sádoka a proroka Náthana     1: 15 - 17

Umírající David potvrdil Šalamouna   1: 32, 34 - 35

David požaduje na synovi pomstu na svých nepřátelích !    2: 5 - 9

Šalamoun nechává zabít staršího bratra Adoniáše a jeho straníky, Adoniáš požadoval jednu z žen harému Davidova !  2: 17 - 34

Běžná emigrace odpůrců vlády do filipínských měst (Gát), přesto byli  zabiti    2: 39 - 40, 46

Šalamoun se oženil s dcerou faraona    3 :1

Šalamoun vládl zcela ve shodě s kněžími 3 :3

V Gabaa hlavní oltář Jahveho  3 : 4

Výčet dvořanů Šalamounova dvora a lokálních správců země   4:2 - 19

Značný objem potravin pro královský dvůr - maso, obilí, víno, fíky  4: 21 - 23

Zdroj Šalamounova bohatství : obchod s koňmi  dodávanými do Egypta    4: 26 - 28

Materiál a řemeslníci ke stavbě chrámu v Jeruzalému pocházeli z Týru, placeno obilím a olejem   5: 1 - 11

Stavba chrámy byla velkou logistickou akcí    5: 13 – 18

Do chrámu uložena truhla smlouvy včetně dvou kamenných desek s vepsaným  Desaterem !!!    8: 4

Po dvacet let zástava dvaceti měst tyrskému králi za stavební materiál     9:10 - 11

Šalamoun nechal opevnit Jeruzalém a vystavět pevnosti  Azor, Megiddo a  Gazer/Gezer, Betoron, Baalat  a Tadmor    9: 15 - 18

Vystavěno loďstvo v přístavu Esjón - Geber u Ejlatu pro výpravu do země zlata - Ofiru     9:26 - 28

Příběh Šalamouna a královny ze Sáby (Jemen ?) - obchodní smlouva   10 : 2, 10 - 22

Pravidelné obchodní plavby pro zlato, slonovinu, exotická zvířata každé tři roky    10 :22

Mezinárodní obchod za Šalamouna s koňmi (Egypt, Chetité, Syřané)   10 : 29

Ženy a konkubíny krále Šalamouna x  Desatero !  11: 4

Odpadlictví  a modlářství Šalamouna   11:  7

Dlouhodobá válka s Edomskými a jejich králem Hadadem 11: 14 - 25

První zmínka o Jeroboámovi, prvním králi severního království, podpora jemu od kněze Achiáše  11:26 - 31

Avizo rozdělení země po smrti Šalamouna, Jeroboám utekl do Egypta   11: 32 - 40

Setkání Roboáma, syna Šalamouna, a z Egypta přišlého Jeroboáma v Sichemu 12: 1 - 3, 20

Severní část království si stěžuje na útisk za Šalamouna, jeho neústupnost příčinou rozdělení země  12: 4, 10 -19

Severní království obnovilo uctívání býka a kultů plodnosti v městě Bét - el a Dan   12: 28 - 33, kapitola 13

Dva druhy kazatelů - proroci a muži Boží  13: 29

První zmínka o Samaří, hlavním městě severního království   13:  32

Útok egyptského faraona Šešonka I. /Sesáka do Palestiny, země i Jeruzalém vypleněny včetně chrámu, rok 926 př. n. l.    14 :26

Opakované vojenské střety mezi oběma královstvími snad za každého panovníka  14: 29 - 30, 15: 6 - 7 a dále

Morální slepota autora textu a kněží vůči králi Davidovi  15: 5

Výčet králů severního a jižního království - negativní hodnocení pisatele textu    kapitola  15, 16,

Jedno z početných obnovení města Jericha     16 :34

Přírodní pohromy v úrodnějším severním království, doba proroka Eliáše     17: 7, 12 - 16, 18: 5

Eliáš vzkřísil mrtvé dítě    17: 19 - 23

Eliáš obnovil monoteismus stavbou oltáře a obětmi   18: 21, 31 - 39

Eliáš pobil Baalovy proroky   x   Desatero !   18: 40

Válka Achaba Izraelského se syrským králem Ben - hadadem  z Damašku 20: 1 - 21, 26 - 30

Válka izraelského krále Achaba a judského krále Jozafata proti králi Sýrie, Achab zahynul   22: 1 - 4, 29, 34 - 35, 37

Zkáza loďstva určeného k výpravě do země Ofir v Esjón - Geberu za vlády Jozafata judského     22 : 49

Výčet dalších panovníků obou království je v textu náhle ukončen   22: 50 - 54

2. KNIHA KRÁLOVSKÁ

Zahrnuje letopisné údaje o vládě dalších izraelských králů (do roku 721 př. n. l.) a králů Judska (do 586 př. n. l.). Plynule pokračuje výčtem panovníků údaji o jejich vládě - především pak o válkách, které vedli proti sobě, proti sousedním královstvím (zejména Novoasyrské říši) a v koalici s některými z nich opět proti sobě navzájem. Toto období lze již potvrzovat nebiblickými prameny z okolních království a stanovit následnost králů Judy i Izraele a časté válečné akce mezi nimi všemi. Násilí však panovalo i uvnitř královské rodiny v obou královstvích, text je výčtem vražd a dalšího násilí. Už vůbec nelze tyto údaje kladně posuzovat závaznou normou chování stanovenou v Desateru, které v tomto období naprosto neplatilo. Naopak, stálé konstatování odpadlictví a uctívání místních kananejských bohů, výčet trestů za odpadlictví prostupuje celou knihou (vzorová je kapitola 13). Lid obou království byl obklopen etniky uctívajícím místní bohy plodnosti, války a lidských obětí. Kněží zvláště jižního království Judeje, kteří měli významné postavení a hospodářský vliv na vládu v zemi, trvale „hovořili“ s Jahvem a sdělovali králům „ jeho“ vůli - tj. dvou vůli.

Formálně se 2. Kniha Královská v poslední třetině svého rozsahu mění na výčet jmen králů a konstatování, že uctívali cizí bohy, s kým válčili a kdy zemřeli. - Jedinečným pramenem je tento biblický text pro existenci asyrského města Ninive (Mosul, Irák), které nebylo známé ze žádných jiných písemných pramenů do doby, než bylo objeveno a archeologicky zkoumáno.

Významné údaje z 2. Knihy Královské

1:1, 3:4 - 5  vzpoura moábského krále Mésy proti Izraeli, popis vítězného tažení Moabských, zachován text na tzv. Moábském kameni (nález z Jordánska, městoa Dibon),  v textu uvedeno tetragammaton JHWH a popis izraelských měst

Charakteristika “muže božího“  Eliáše !  1 : 8, 10, 12 - 17

Eliáš vzat do nebe ohnivým vozem       2:11 - 12

Syn Eliáše dovedl uzdravit vodu  v Jerichu  vsypáním soli   2: 18:22

Válka koalice Judsko, Izrael a Edom proti Moábu - králi Méšovi /Mésovi  kvůli dodávkám dobytka  3: 4 - 9, 21 - 24

Lidská oběť (syn) krále Mésy za záchranu vlastního života      3 : 27

Eliášův syn Elizeus vzkřísil mrtvé dítě   4 : 34 - 35

Elizeus vyléčil Nátana Syrského z malomocenství 5: 1, 10, 14

Otroci ze zajatců !  5 : 2

„Muži boží“ včetně kněze Elizea byli velmi době informováni o vojenské a politické situaci okolních zemí  6 : 9 - 10, 12

Obležení Samaří syrským/damašským králem Ben - Hadadem, náhlý konec obležení    6: 24  - 25, 7: 5 - 7, 15 - 16, 18

Kanibalství v obleženém Samaří 6: 28 - 30

Srovnávací text pro stanovení posloupnosti a délky vlády  panovníků  Judy a Izraele  8:16 - 18, 25

Opakující se odkaz na letopisy z královského dvora vedené v obou královstvích   8 : 23

Kralovraždy uvnitř vládnoucí rodiny v Judeji i Izraeli  9:15, 21 - 24, 27 - 28, 11:1

Smrt Jezabel, manželky izraelského krále Achaba   9: 30 - 37

Vyvraždění rodiny krále Achaba  a  jeho ženy Jezabel údajně na přání Jahveho   10: 11, 14 - 17, 25 - 28

Úspěšné útoky okolních králů na Izrael a Judu, zmenšování jejich území 10: 32 - 33

Kněží - levité měli zásadní vliv na volbu krále    11: 4 - 12

Oprava poškozeného chrámu v Jeruzalémě králem Joasem (835 - 793 př. n. l.) z výnosu daně z hlavy 12: 4 - 16

Stanovení nepřípustnosti trestu pro syny za viny otců a naopak  14 :  6

Joas Izraelský porazil Judsko a vyplenil chrám v Jeruzalémě 14:  11 - 14

Král Azariáš /Uziáš (781 - 740 př.n.l.)  byl malomocný   15: 1 - 2, 5

Daň ve stříbře pro Asyrského krále ze severního království  za neútočení  15: 19 - 20

Koalice Sýrie a Izraele proti Judskému království, Jeruzalém vypleněn, stříbro a zlato jako daň Izraele do Asýrie ! 16 : 5 - 8

Úpravy v chrámu a při obětech za krále Achasa       16: 12 - 18

Severní království postupně dobýváno a vylidněno Asyrskou říší (Tiglatpilesar, Salmanasar) 17: 1 - 6

Odůvodnění pádu severního království kněžími Jahveho   17: 6 - 23

Severní království včetně zničeného Samaří bylo osazeno lidem z Asyrské říše      17: 24 - 26, 33 - 34

Významný judský král Ezechiáš ( 716 - 687 př. n. l.), obnovitel uctívání Jahveho  18: 1 - 7

Dobytí severního království a zničení Samaří   18:  9 - 11

Judea napadena Asýrií - králem Senacheribem, zaveden poplatek za mír       18: 13 - 16

První zmínka o nejvýznamnějším proroku Izaiášovi v době ohrožení Judeje Asyřany 19:2, 5 - 7, 20, 20 :11

Náhlý útěk asyrského vojska od Jeruzaléma  19:  35 - 37

První zmínka o asyrském městě Ninive   19: 36

Vypsání budoucí kořisti uložené v Jeruzalému pro vojsko babylonského krále   20: 13 - 17

Další obnovení jeruzalémského chrámu za krále  Joziáše (640 - 609 př. n. l.)    22:  4 - 6

Nález rukopisu biblické knihy (Pentateuch)   22 :  8, 10, 13, 23:2

Joziáš obnovil uctívání Jahveho    23 :3 - 8, 11 - 24

Zákaz lidských obětí bohu Molochovi v údolí Hinnom !     23 :10

Vojenská výprava faraona Nekó do Palestiny proti Judsku     23 : 29, 33 - 35

Vojenské výpravy babylonského krále  Nabukadnesara proti Judeji, útoky na Judeu z okolních zemí  24:  1, 2

Likvidace Judského království Nabukadnesarem, země postupně vylidňována a vykradena 24: 10 - 18, 25:1, 7 - 17

Část prostých lidí odešla do Egypta   25:26

1. KNIHA  PARALIPOMENON

Ve dvaceti devíti kapitolách byla z neznámého důvodu znovu sepsána historie Izraele od začátku do roku 537 př. n. l., kdy se část židů mohla vrátit z Babylonské říše zpět do Jeruzaléma a jeho okolí. Další částí jsou údaje k vládě králů Davida a Šalamouna. Pramenem první části byly knihy Mojžíšovy, pramenem druhé obě knihy Samuelovy a Královské, které byly v 10. století př. n. l. obecně vedeny u každého panovnického dvora starověkých říší. V poslední kapitole (29 : 29) je odkaz na texty proroků Náthana a Gáda. Pro jazykovědce je pozoruhodný soupis jmen předků židů od Adama po začátek panování krále Saula v závěru 11. století př. n. l. (kapitoly 1 - 9). I další text je pozoruhodný výčtem jmen bojovníků oddaných Davidovi a jeho dalších přívrženců. Rovněž i kněží a těch, kteří měli co dělat s obětováním potravin a službou v chrámu. Kapitola 23 je věnována výčtu kněží/ levitů vybraných z Izraelitů (potomků Jákobových), kteří přišli z Egypta do Palestiny. Následující kapitola (24) vypočítává další kněžskou rodinu - potomky Arona, kteří byli jiného původu než byli předchozí. To ukazuje na místní - palestinský původ této kněžské třídy, která prováděla uctívání Jahveho a dalších božstev v severní části země, v pozdějším v království Izrael.  Další skupinou spjatou s kultem byli zpěváci a další kněží - pomocníci (kapitola 25). Dalšími příslušníky státní správy byli vrátní v chrámu a finanční úředníci (kapitola 26) a úředníci státní správy (kapitola 27). Pro fungování takového počtu státních zaměstnanců musel mít David i Šalamoun velké finanční zdroje. Po smrti Šalamouna tento model selhal, protože království bylo finančně vyčerpáno nákladnými stavbami paláců a pevností. Izraelské království se rozdělilo. - Jinak je text této knihy obdobný příslušným pasážím obou knih Samuelových.

Významné údaje z 1. knihy  Paralipomenon

Pravý důvod smrti Saula a jeho synů - nepodrobil se knězi Samuelovi, který není v textu pro jistotu uveden     10:13 - 14

Zajímavá epizoda s vodou pro krále Davida v obleženém Jeruzalému  11:  17 - 19

Pro stavbu chrámu shromažďoval David cizozemské řemeslníky   22: 2 - 3, 15

Činy Davida  jsou popsány v knihách Samuele proroka a v knihách proroků Náthana a Gáda  29 : 29

2. KNIHA  PARALIPOMNENON

Podobně jako předchozí je i tato kniha věnována královskému období Izraele. Začíná vládou Šalamouna, která je podrobně připomínána včetně stavby chrámu v Jeruzalému. Důvodem je skutečnost, že období králů Davida a Šalamouna bylo nejslavnějším obdobím jednotného státu těch, kteří se snad zpočátku sjednotili v monoteismu. Je nutné opět revidovat číselné údaje o výzbroji, počtu koní, počtu dělníků stavějících hrám atd. Takový počet obyvatel nebyli sto místní rolníci a řemeslníci uživit, jižní polovina království Šalamouna byla pouští či polopouští. Pasáž týkající se přípravy stavby chrámu, průběhu jeho stavby a dokončení je výrazně rozšířená v porovnání s 2. knihou Samueolovou. Nejspíš jí byly pramenem záznamy pamětníků či účastníků této mimořádné stavby.  Sama přímo odkazuje na úřední záznamy vedené jednotlivými kněžími a proroky. I další části textu, které se týkají pouze jižního Judského království tvořeného kmenem Juda a Benjamin, jsou obdobou 2. Knihy Samuelovy a knih Královských až do zániku obou rozdělených království a pobytu judských obyvatel v babylonské říši. Knihu prostupují pasáže sdělované Jahvem ústy kněží. Moc a majetek umožňovaly kněžské vrstvě využívat svého postavení k zásadnímu vlivu na krále při prosazování vlastních zájmů. Vše zlé bylo podle nich trestem od Jahveho za hříchy obyvatelstva. Aby byli lidé ochráněni před hladem, nemocemi či válkami, museli poslouchat rady kněží. Zcela úmyslně se v knize střídají pasáže o bezbožných králích a důsledcích jejich nezbožnosti na království a texty o králích uctívajících Jahveho a poslouchajících kněží.

Významné údaje z 2. knihy  Paralipomenon

Šalamoun se zmocnil vlády po Davidovi, rozhodně byl podporován kněžími  sídlícími v Gabaa 1:1 - 3

Intenzivní mezinárodní obchod zejména s koňmi     1: 14 - 17

Podrobnosti o stavbě chrámu s pomocí zahraničních dělníků a dovezeného materiálu   kapitola 2 - 3

Popis oltáře pro oběti a dalšího zařízení chrámu    kapitola 4 -  5

Údajná motlitba Šalamouna při dokončení chrámu   kapitola  6

Zcela první údaj o možnosti uctívání Jahveho v chrámu i cizozemci - tedy neizraelským obyvatelstvem  6: 32 - 33

Zavedení slavnosti stánků /stanů    7:8 - 9

Výstavba pohraničních pevností na jihu království s trvalou posádkou     8: 3 - 6

Zcela zřetelný údaj o vedení státu kněžími, kteří mluvili za Jahveho    10 : 15

Města Judska opevněná za vlády Roboáma, syna Šalamounova, se stálými posádkami    11: 5 - 12

Trvalé mnohoženství všech králů izraelských, obava Roboáma o svou vládu  kvůli početným synům  11: 18 - 23

Odkaz na údaje knihy proroka Iddo působícího za vlády Abiáše, syna Roboáma Judského      13 :22

Všeobecný stav neklidu a nebezpečí v Judsku bez uctívání Jahveho v 9. století př. n. l.   15: 3 - 6

Kazatelská činnost Jahveho kněží v Judeji   17 : 9

Vyjímečné období relativního klidu a dostatku za krále Jozafata Judského   kapitola 17

Prorok Micheáš působící v severním království Izrael     18: 8 - 12, 23 - 27

Vytvoření soudního aparátu z místních kněží 19: 6 - 11

Pramenem údajů o vládě krále  Jozafata Judského (870 - 846) byl spis kněze Jéhu    20: 34

Malomocenství krále Uziáše (Azariáše) za neoprávněnou službu v chrámu!, bydlel mimo Jeruzalém   26: 16 - 21

Odkaz na knihu proroka Izaiáše   26: 22

Lidské oběti v údolí Hinnom jižně od Jeruzalému za krále Achaze Judského  28 :3

Výčet válek, pohrom a krutostí za vlády krále Achaze Judského   kapitola 28

Zcela opačné chování krále Ezechiáše, syna Achaze, obnova chrámu a země   kapitola 29

Obnova svátku  pasach - “velikanoci“  za Ezechiáše, přizváni i Izraelci  ze severního již zaniklého království      kapitola 30

Opevňovací práce v Jeruzalému i na pahorku Sion za krále Manasse propuštěného z asyrského zajetí     33 :14

Podrobný popis slavnosti pasach - obětování beránka 35:  6 - 13, 16 - 18

Rozdělení  kněžstva na levity a kněží, syny Aronovy !    35 :14

Odkaz na Pláč Jeremiášův nad zabitým králem Joziášem   35 :25

Konec judského království postupným odvedením obyvatelstva do babylonské říše    36 : 6, 10, 19,

Návrat asi 40 000 Judejců z babylonské říše obsazené Peršany  36 :22 - 23

KNIHA EZDRÁŠ

V deseti kapitolách je v této knize vylíčeno klíčové období návratu zajatých Judejců v novobabylonské říši, která byla ovládnuta Peršany. Ti byli natolik racionální a jejich říše byla natolik rozlehlá, že povolili mimo jiné návrat přesídlených národů a komunit zpět do jejich země, spokojili se s odváděním daní a respektování nových poměrů. Pro Judejce - židy byla možnost návratu do Jeruzaléma a jeho blízkého okolí téměř zázrakem. Král perský Kýros I. Veliký byl proto jimi považován za Jahvem vyvoleného panovníka kvůli povolenému návratu židů zpět do Judska. Výnos o návratu židů byl vydán v roce 537 př. n. l. Na to se asi 40 000 židů (těch nejchudších) vydalo zpět nejdříve následující rok, v Jeruzalému nejspíš byli v roce 535 př. n. l. Pobyt v babylonské - perské říši trval tedy od roku 597 (587, 586) př. n. l. pro tři skupiny přesídlených obyvatel nejvíce 60 a nejméně 51 let. Obnova Judeje byla velmi náročná, nebylo dost finančních prostředků a práce s obnovou chrámu brzdili místní úředníci, údajně až do doby vlády krále Dareia I. (522 - 486 př. n. l.). Toho si pisatel ovšem plete s králem Artaxerxem, přičemž nezná ani předchozího krále Xerxa atd.

Významné údaje knihy Ezdráš

První ze dvou tzv. absolutních dat uvedených v Bibli - rok 537 př. n. l.    1: 1 - 4

Vrátili se příslušníci kmene Juda a Benjamin, výčet rodin a skupin navrátilců    1: 5, 2:  2 - 61

Vrátilo se 42 360 osob   2 : 64

Obnova chrámu, oltáře k obětem, slavnosti stánků   2 :  68 - 70, 3: 3, 4, 3 :7

Brzdění obnovy chrámu vyvolané perskými správci po desítky let   4 : 1 - 5, 6, 12, 24

Znovuobnovení chrámu pokračuje po stížnosti ke králi Dareiovi   5 : 1, 2, 7,  5 : 1 - 6, 14

Dokončení stavby chrámu v šestém roce vlády Dareia I. tj. v roce 515 př. n. l.      6 :15

Původ kněze Ezdráše z rodu kněze Árona, přišel do Jeruzaléma v roce 515 př. n. l.  po pěti měsících cesty   7:  1 - 8, 9

Ezdráš měl být správcem judských záležitostí zejména kultovních 7: 13, 25

S Ezdrášem přišla další skupina židů a levitů  8 : 1 - 20

Příkaz oddělit se od okolních národů    9 : 11 - 12

Zapuzení cizích manželek včetně manželek levitů  !!!   10: 2 - 3, 10 - 14, 17 - 19, 23, 44

KNIHA NEHEMIÁŠ

Tato kniha shrnuje období sedmdesáti let po návratu babylonského /perského zajetí včetně obnovy města a chrámu do vlády krále Dareia posledního. - Dareios II. vládl mezi roky 423 - 404 př. n. l. a Dareios III. mezi roky 336 - 330 př. n. l. Těžko rozhodnout, které období text knihy zahrnuje. Jisté je, že tato kniha uvádí poslední údaje o židovském národu před třemi staletími, po která nejsou o židovském národu k dispozici naprosto žádné zprávy. Od okolí úmyslně izolovaná skupina nejspíš neměla žádné kontakty s okolím a neměla v perské říši žádný význam. Nehemiáš byl nejspíš dalším ze židů v perských službách, který se snažil prospět svým souvěrcům. Jejich postavení se zhoršovalo a Nehemiáš měl možnost to změnit. V Judeji se setkal s velkou nerovností mezi obyvateli. Chudí židé prodávali své děti do služby, aby měli prostředky k životu a mohli se podílet na stavbě města. Bohatí židé na to přistoupili! Nehemiáš jako nejvyšší správce země zasáhl, a poté působil jako kněz při obnoveném chrámu.

Významné údaje knihy Nehemiáš

Jeruzalémské hradby byly pobořené   1 :3

Nehemiáš do Jeruzaléma z Babylonu  ve 20. roku vlády krále Artaxerxa I. (?), tj. 445 př. n. l.   2 : 1

Město bylo poškozeno požárem 2: 13, 17

Obnova hradeb a bran města, každá měla své jméno   kapitola 3

Stavební práce prováděli ozbrojení dělníci  !  4 : 15 - 21

Finanční problémy stavby opevnění i chrámu: děti židovských dělníků prodávány do služby, zastavování majetku  5:  2 - 5

Vyřešeno Nehemiášem 5: 10 - 11, 15

Oprava opevnění Jeruzaléma během 52 dnů !  6 :15

Výčet navrátilců podle jednotlivých rodin 7: 6 - 60

Část navrátilců včetně levitů nemohla prokázat svůj původ, takoví kněží byli zbavení kněžství  7: 61 - 65

S navrátilci přišli i jejich sloužící  - 7 337 osob   7 : 67

Veřejné kázání Nehemiáše z knihy  Zákona – nejspíš zPentateuchu  8 : 2, 5,8, 14, 18

Izolace židů od okolí   9: 29 - 33

Prvorození synové dáváni ke službě v chrámu a prvotiny z úrody levitům, stanovena daň desátek  10: 35 - 39

Popis sídlišť a jejich obyvatel z kmene Juda a Benjamin   kapitola 11

Stále dvě skupiny kněží - kněží a levité (kněží byli potomky Árona)  12 : 1, 47

O sobotě /v sabatu byl uzavřen Jeruzalém a zákázána fyzická práce 13: 15 - 20

KNIHA ESTER

Tento literární útvar se blíží pohádce či pověsti. Je v něm vylíčen boj dobra se zlem. Výsledkem tohoto souboje je jistý příslib, že dobrým lidem, i když musejí na čas trpět, se dostane pomoci od Boha i lidí. Příběh o ohrožení židů a jejich záchraně byl umístěn na dvůr jednoho z perských králů a lze jej datovat do 4. století př. n. l. Ester byla židovskou dívkou, která se dostala do harému perského krále v jeho hlavním městě Súsy. Svou krásou a moudrostí si krále získala natolik, že mohla zvrátit rozhodnutí zahubit všechny židy v perském zajetí. Navíc se stala hlavní královou ženou. Nepohádkový je text v kapitole deváté, kdy zachránění židé zabili údajně 75 000 svých nepřátel. Podle této události začali židé slavit třídenní svátek Purim. Jméno krále Asverus (10 : 1) nelze jistotně ztotožnit se žádným perským králem. Židé nebyli po roce 537 př. n. l. v žádném ani perském zajetí.

KNIHA JOB

I tento text má podobu rozmluvy člověka s Bohem o životě, o jeho smyslu, o víře a přesvědčení trvat na poznané pravdě a ve víře. Vše vychází z přesvědčení, že člověk může být ve své víře od Boha zkoušen až do krajnosti. Pokud vytrvá, bývá odměněn. Věřící (a nejen ti) často vyjadřují ve svých motlitbách prosbu, aby měli sílu unést trápení, které je potkalo.

Forma tohoto textu připomíná rozpravy řeckých filosofů 7. - 5. století př. n. l. Pochází nejspíš z těchto staletí, byla napsána hebrejsky, jazyk knihy je obdobný 1. - 5. Knize Mojžíšově. I tehdy vedli vzdělaní lidé rozhovory o utrpení a bolestech, které musejí lidé snášet, a přesto věřit, že nejsou trvalé. Prvním dialogem je rozhovor Boha a Satana (kapitola 1), dalšími pak rozhovory Joba s přáteli, kteří jej napomínají a kárají. On jim však namítá, že člověk má přijímat i zlé ke svému poznání a poučení a k upevnění víry. Následuje rozhovor Joba s Bohem a úvahy o křehkosti života (kapitoly 10 - 14). Job ztrácí sílu a ocitá se na konci života (kapitola 17).

Významné údaje knihy Job

První zosobnění zla v andělu jménem Satan 1: 6 - 12

Nahý jsem přišel na svět, nahý se vrátím do země  1 : 21

Job zkoušen na hranici snesitelnosti 3: 1, 20, 25

Job se rozzlobil na ty, kteří jej utěšovali a radili mu, ovšem ne z dobroty srdce   16 : 1- 5

Nespravedlnost mezi lidmi chudými a bohatými   21: 7 - 9

Víra v Boží spravedlnost 22: 30

Zeměkoule je zavěšena na ničem !   26 : 7

Job odmítá lhát, jednat lstivě, nevzdá se své upřímnosti a dobroty srdce  27: 4 - 6

Čtvrtý přítel Joba Elihu jej konečně začal bránit     32 : 1 - 14, 33: 3 - 19, 24 - 26, 34 : 11 - 16

Úvahy o podřízenosti člověka vůči Bohu - stvořiteli    35 : 2 , 5 - 8, 36: 6 - 78,  10 - 12, 17 - 20

Rozhovor Boha s Jobem    kapitola  38, 39 - 41

KNIHA ŽALMŮ

Jedná se o poměrně rozsáhlý text, který lze datovat nepřímo do doby existence Šalamounova chrámu a do doby králů jižního Judského království. V knihách Královských i obou knihách Paralipomenon jsou opakovaně soupisy kněží, pomocníků kněží a zpěváků. Součástí uctívání Jahveho byly i zpívané texty. Z hudebních nástrojů jsou nejčastěji jmenovány loutny, několik dalších strunných nástrojů o různém počtu strun, harfy, píšťaly a trubky. Některé žalmy jsou připisovány králi Davidovi, což nelze prokázat ani vyloučit. Další žalmy si mohli z babylonské říše donést navrátivší se židé, kteří obnovovali chrám, město i uctívání svého boha. Autory některých žalmů mohli být i proroci a kazatelé. Jednotlivé žalmy byly doprovázeny hudebními nástroji, jiné byly jen zpívány bez doprovodu.

Obsahem žalmů jsou motlitby, prosby a žádosti o pomoc a spravedlnost od Boha. V mnoha textech jsou útěšná slova, kterými Jahve slibuje pomoc trpícím a nemocným, a spravedlnost tomu, komu bylo ukřivděno. Spravedlnost a všemohoucnost Boha je v těchto textech mimo pochybnost. V mnoha textech jsou znát vlivy soudobých dějin Izraele (židů) v době ohrožení národa a Jeruzaléma nepřátelskými vojsky. Rovněž je dobře čitelná skutečnost, že židovská společnost byla majetkově velmi rozrůzněná. Materiálně chudí lidé neměli často dovolání, bohatí si prosazovali své a zdálo se, že tomu nikdo nezamezí. Naději na změnu vkládali autoři žalmů do svých písní a motliteb (např. 10: 4 - 11). Dalším nežádoucím jevem byla skutečnost, že zejména bohatí Izraelci/ židé se připojili k uctívání místních kananejských božstev. Hrůznou skutečností je obětování vlastních dětí bohu Molochovi upálením (106 : 37- 38). V mnoha žalmech je uvedena vzpomínka na dobu krále Davida, kdy země i národ nadmíru prosperovaly. A protože byly všeobecně známy texty obou knih Samuelových a Královských, autoři žalmů přesto připisovali tyto  písně - prosby - motlitby králi Davidovi, přestože právě on měl za sebou pestrý život a opakované těžké porušování tehdejších zákonů. Některé žalmy jsou filozofickými úvahami o smyslu života a o budoucnosti, o hmotném bohatství, o pravdě a lži a o svědomí. - Překvapující je, že v překladech nejen Žalmů je vlastní jméno boha Jahve (Božího jména se zpěváci či modlící se lidé často dovolávali) nahrazeno slovem Hospodin. Údajně to bylo již v době, kdy se jméno Jahve nemělo vyslovovat pro svou svatost a proto, aby nebylo zneužíváno a bráno nadarmo (např. 25 :11).

Významné údaje knihy Žalmů

Po smrti nic není  6 : 6

Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne  7 : 16

Údiv zpěváka nad  vesmírem a stvořenou přírodou   8: 4 - 7

Zlým se vede dobře     12: 4, 5, 6

Jistota pomoci od Boha  18:  26 - 28

Verš vložený do úst Ježíši Kristu a do evangelia  22 : 1, 19

Celosvětové uctívání  Boha Jahveho  22 : 26 - 32, 33 : 9 - 18

Text zhudebněný  Antonínem Dvořákem      žalm 23

Text byl opsán podle ugaritského hymnu     žalm 29

Rada pro šťastný život 34 : 13 - 15, 37 :1, 3, 7 - 9

Vzorový žalm připsaný králi Davidovi     kapitola 51

Žalm připsaný Azafovi s určením hudebního nástroje či způsobu přednesu       kapitoly 73, 75, 79, 80,  81, 82, 83, zčásti i 77, 78

Jeden z nejmladších žalmů - po roce 323 př. n. l. , je zde uveden král Antioch Syrský      kapitola 74

Žalmy synů Chóre  kapitoly  84, 85, 88

Žalm autora  Hémana Ezrachitského  kapitola  88

Žalm autora  Etana Ezrachitského  kapitola 89

Modlitba Mojžíše  !    kapitola 90

Jeden den je jako tisíc let    90: 4

Tehdy dožitý věk lidí  byl 80 - 90 let    90: 10

Žalm vhodný k sobotě /sabatu    kapitola 92

David hovoří jako Bůh !!!   kapitola 95

Jméno Boží je Jahve  - chvalte Jahveho   106 :1, 112: 1,  113 :1, 9, 115 :18, 135 :1,21, 146 :1,10, 148 : 1,14, 149 :1.9, 150 :1,6

Potvrzeny lidské oběti i v Izraeli a Judsku    106: 37 - 38

Exodus z Egypta  geologicky neklidným prostorem - zemětřesení, tsunami, zastavení vody v Jordánu    kapitola 114

Strukturovaný žalm údajně Davidův pro různý přednes či doprovodný nástroj   kapitola 119

Davidovi připsané žalmy zvané „Písně stupňů“    kapitoly  120 - 135

KNIHA PŘÍSLOVÍ

Tato kniha je připisována králi Šalamounovi, jehož moudrost údajně přesáhla hranice izraelského království. Jako nejvyšší vládce jistě musel řešit velké problémy země a rozhodovat spory mezi stranami. Autorství knihy nelze spojit se žádným konkrétním člověkem, přísloví jsou dílem lidové moudrosti a zkušenosti. Jsou psána literárně vytříbeným jazykem, autoři se snažili o srozumitelnost a názornost, aby posluchači rozuměli tomu, co bylo zapsáno a mohli to využít v praktickém životě. Mnohá přísloví jsou radami pro každodenní život.

Text nese rámec filozofických úvah a názorů obdobných řeckým - obecně antickým filozofickým školám. K tomu přistupuje praktická zkušenost z oblasti soudnictví a právní řád používaný mezi židy. Jsou jasně stanovena pravidla soužití, chování lidí mezi sebou a řešení problémů i v oblasti majetkové.

Významné údaje knihy Přísloví

Ocenění moudrosti    3:  13 - 18

Ochrana vlastního srdce, ze kterého pochází život     4 : 23 - 27

Špatné vlastnosti lidí    6 : 12 - 19

Varování před lehkými ženami 6 :  24 - 26, kapitola 7

Promluva moudrosti      8 : 23 - 24, 34 - 36, 9 : 8 - 9

Mnohomluvnost vede k problémům    10 :  19

Charakteristika nerozumné a rozumné ženy !    11 :22,  12 :4

Výchova i trestání dětí     13 : 24

Odpověď měkká odvrací hněv     15 :1

Dobré slovo v příhodnou dobu je velmi dobré 15 : 23

Sebeovládání   16 :32

Lepší klid v chudobě, než bohatství se spory 17: 1

Zlo a dobro    17: 13, 15

Hodnota dobré ženy  18 : 22, 19 :14, 21 :9, 31 : 10, 11, 14 - 31

Hodnota přátelství - přítel bývá vlastnější než bratr  18 : 24

Ovšem i v přátelství musí být umírněnost  25 :17

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá   26 :27

Sebechvála   27 : 1 - 2

KNIHA KAZATEL

I tato kniha je opět připisována králi Šalamounovi.  Trochu skeptické vyznění převážné části textu je výsledkem zkušenosti, že ve skutečnosti se lidé nemění a veškerá snaha o nápravu věcí lidských je marná. Autor použil k vypsání moudrých vět literárně vytříbený jazyk. Také velmi dobře používá různá přirovnání, samozřejmě soudobá.

Významné údaje knihy Kazatel

Život je samý spěch  1:  8

Nihi noví sub sole - Nic nového pod sluncem 1: 10

Skepse autora nad děním mezi lidmi   1: 14 - 15

Z přemíry moudrosti může být až hněv, z přemíry umění bývá bolest  1: 17 - 18

Kdo může být autorem ?  2: 9 - 10

Je spravedlivé a dobré žít z vlastní práce 3 : 12 - 13, 5 : 17 - 18, 8 : 15, 9: 7 - 9

Člověk i zvíře jsou jedné podstaty      3 :19 - 21

Závist  kvůli úspěchu druhých    4 : 4

Lépe je dvěma než jednomu    4 : 9 - 12

Nebývej rychlý k mluvení     5:  1 - 5

Kdo miluje peníze, penězi se nenasytí     5 :  9 - 11

Otec shromáždí bohatství, syn je rozhází   5 :  12 - 13

Ne všem slovům, která mluví lidé, přikládej svou mysl  7:  21 - 25

Lidé vládnou nad jinými lidmi k zlému    8 : 9, 14

Po smrti není nic   9 : 5

Pomoc druhým se k člověku vrací zpět 11: 1 – 2

 

 

KNIHA PÍSEŇ ŠALAMOUNOVA

Dalším literárním útvarem Bible je milostná píseň. Tzv. Šalamounova píseň má obdobu v soudobých literaturách království sousedících s Izraelem a Judskem. Zdůrazňuje význam sexuality v životě lidí uctívajících božstva plodnosti síly. Je pravděpodobné, že vznikla již v rané době království Izraele jako svatební píseň v době běžné polygamie zejména u zámožných lidí. Snahy ji převést do doby Ježíše Krista, zakladatele církve, jako ženicha a sboru křesťanů jako jeho nevěsty je zcela nepřípadný. I když v evangeliích je sbor věřících pojmenován jako nevěsta Kristova. - Obdobný text byl dříve než Píseň písní sepsán v království Ugarit na počet boha Tammuze.

Píseň písní lze datovat do doby po roce 332 př. n. l. Konkrétně hovoří o dívce z harému, která odmítla všechny sliby a dary, jen aby se mohla vrátit ke svému pastýři. Text byl čten první den svátku pasach a při svatebních slavnostech palestinských a syrských rolníků.

KNIHA IZAIÁŠ

Tato biblická kniha je mimořádně významným textem Starého zákona. Obsahuje mnoho reálných údajů a přesných termínů z prostoru Palestiny a okolních zemí. Podle uváděných jmen králů a dalších osobností je zřejmé, že byla psána ve třech obdobích a konečná redakce jejího textu vznikla až za babylonského zajetí či brzy po návratu židů do Jeruzaléma.  Nejstarší část vznikla během 8. století př. n. l. (kapitoly 1 - 13), další dvě v následujících staletích (kapitoly 13 - 29 a 30 - 66). Rozhodně se nejedná o jednolitý text jediného autora, na to je tato kniha příliš rozsáhlá a strukturovaná. První část sama uvádí, že prorok Izaiáš působil za judských králů Uziáše, Jotama a Achase  (781 - 740, 740 - 735, 735 - 716 př. n. l.). O severním království Izrael se kniha již nezmiňuje, protože zaniklo útokem Asyřanů v roce 721 př. n. l. Obavy z této mocnosti ovšem prostupují celou knihou.

V několika kapitolách jsou sepsána zbožná přání o míru na zemi, o všeobecném uctívání Jahveho v Jeruzalému a na celém světě. K tomu však i pasáže o zpustošení a záhubě judského království i jeho obyvatel po roce 597 - 586 př. n. l. Nejmladší části mohou pocházet i ze 4. století př. n. l. A znovu se opakuje přání o králi - knížeti pokoje, který nastolí mír. V celém textu jsou ovšem mladší vpisy. Kniha není kronikou, ale věroučným textem vedoucím čtenáře k víře.

Reakcí nad vznikem a posléze zánikem Novoasyrské říše (9. - 7. století př. n. l.), která se stala hegemonem prostoru od Mezopotámie po Egypt, jsou velmi výrazná slova kapitol 14 až 17, dále 19. Ovšem jen zbožné přání pisatele uvádí verš  23 - 25 kapitoly 19, kdy je Izrael uveden jako třetí mocnost spolu s Egyptem a Asýrií. Všechny tři země budou uctívat Jahveho a budou žít v míru. - Proti tomu stojí svým obsahem kapitoly 15 - 23 obsahující popis zkázy tehdejších mocností -  Egypta, Moábu, Asýrie, Babylonu a dokonce i Judského království. Tyto texty se po několik kapitol dále opakují a jsou plné pohrůžek a příslibu pomsty všem hříšným. Kniha Izaiáš pokračuje texty apokalyptického rázu o konci světových mocností a uspořádání světa, které svým obsahem korespondují s knihou Zjevení Janovo v závěru Nového zákona. Poté následují útěšné motlitby a příslib budoucí spravedlnosti všem věřícím z Judského království (kapitoly 40 - 45). Kapitola 45 - 48 pochází z doby pobytu v Babylonu a návratu do Judska. Monotónní obsah dalších kapitol je možné považovat za zápis opakovaných motliteb velekněze či samotného Izaiáše. V nich se opakuje příčina zajetí v Babylonu - totiž uctívání cizích bohů - a příslib vysvobození za to, že židé se vrátí ke svému jedinému bohu Jahvemu.

Při porovnávání odkazů Evangelií a dalších knih Nového zákona jsou naprosto nejčastější opisy jednotlivých vět či odstavců knihy právě z knihy Izaiáš. Byla nejspíš nejvíce známa a oslovovala nejvíce kněží i řadových věřících. V Kumránu Mrtvého moře, v klášteru náboženské skupiny esejců, byla jediným úplně zachovaným starozákonním textem právě kniha proroka Izaiáše.

Významné údaje knihy Izaiáš

Datace vzniku první části knihy, prorok Izaiáš, syn Amosův  1 : 1

Zpustošená země, rozvrácená společnost 1 : 7

Ústy Izaiáše: Bůh nechce oběti, ale víru    1 : 11, 13

Všeobecně rozšířené násilí  1: 15 - 17

Vize všeobecného -  světového uctívání starozákonního boha Jahveho 2: 2 - 3

Vize všeobecného míru - „ nebudou se více učit boji“ 2 : 4

Nic nového pod sluncem 5 : 20 - 23

Další datace části textu: rok, kdy zemřel král Uziáš, tj. 740 př. n. l.  6 : 1

Z vůle Jahveho ! zpustošení země judské včetně lidí ! 6 : 8 - 11

Další datace textu - za dnů Achase krále, obležení Jeruzaléma Syřany a  královstvím Izrael    7: 1, 5 - 6

Údajné proroctví o narození Krista  7 : 14 - 16, 8: 3 - 4, 8, 9: 6, 11: 1 - 6

Rozptýlení židů v Egyptě, Asýrii, dlouhodobé nepřátelství kmenů Juda a Efraim - datace ?   12 : 11 - 13

Babylonské zajetí - 6. století př. n. l.   kapitola 13, 14

Zánik asyrské říše - rok 605 př. n. l.   14: 25

Text byl opsán z ugaritského eposu  15:12 - 15

Výstřelky v chování proroků (nikdy ne tzv. vidoucích) včetně  Izaiáše !  20 : 2

Apokalyptické vize proroka o konci uspořádání na zemi   24 : 21 - 23, 25: 8 - 9, 26: 19 - 21, 27: 1- 3

Vize o králi a knížatech spravedlnosti a práva    32 : 1 - 2

Vpád Senacheriba Asyrského (704 - 681) do Judska 14. roku vlády Ezechiáše Judského (716 - 687) tj. v roce 701   36 : 1

Zmínka o egyptském faraonovi Taharkovi       37 : 9

Popis plenění Judska Asyřany     kapitola  36 - 37

Náhlý odchod asyrského vojska ze země  37 : 33 - 38

Další zmínka o městu Ninive (uvedeno před svým objevením pouze v Bibli)   37 : 37

Bůh tvoří zlo !!!      45 : 6 - 7

Idea Mesiáše - Spasitele, trpící a umírající služebník boží, bude vzkříšen a bude soudcem   kapitola 52

I pohané mají být přijati mezi židy kvůli víře v Jahveho  56 : 6 - 7

Výstavba Jeruzaléma, obnova země, šťastný život jeho obyvatel  65 : 17- 23

KNIHA JEREMIÁŠ

I další z významných proroků sepsal nebo nechal sepsat aktuální události svého života. Kromě vlastních zážitků měl k dispozici Knihy Mojžíšovy/ Pentateuch a nejspíš i knihu Izaiáš - její dvě starší části. Sám zažil dobu ohrožení Judského království Asyřany a později Novobabylonskou říší. Sám emigroval po zničení Judska nejdéle v roce 586 př. n. l. s početnou skupinou židů do Egypta, kde strávil několik let.

První tři verše první kapitoly datují obsah tohoto textu do 13. roku vlády krále Joziáše (640 - 609), syna krále Amona Judského (642 - 640), a za krále Joakima, judského krále (609 - 598) a Joziášova syna, až do 11. roku správcovství Judeje Sedechiáše (597 - 587/586, dalšího syna krále Joziáše. Autor údajně zapsal to, co mu sdělil Jahve (1:4).  Opakovaně vypsal skutečnost, že židé Judského království neuctívají svého Boha, ale bohy cizí, ačkoli na to byli opakovaně ústy proroků upozorňováni a byli i varováni před trestem (2: 30, 3: 20, 5: 3). Autor se opakovaně odvolává na události z dějin Izraele od pobytu v Egyptě do současnosti. Větší část textu je stálým opakováním skutečností, že židé slouží cizím bohům, nedbají výstrah a trestů, které po nich následují. Jednotlivé kapitoly knihy nejsou chronologicky seřazeny, střídají se údaje o vládě Joziášových synů a posledního z nich - Sedechiáše  - v různém pořadí.  Autor byl plný obav ze skutečnosti, že Novoasyrská a později Novobabylonská říše postupně obsazovaly prostor mezi Eufratem a okrajem Egypta a podrobily si zde všechny národy. Z Judska byly opakovaně (v roce 597, 587a 586) postupně odváděni: královská rodina, nejvýše postavení šlechtici, úředníci, poté řemeslníci a další vzdělaní lidé. Nakonec byli odvedení ti nejchudší (kapitola 27). V uvedeném časovém období se i Judsko po zániku severního království Izrael v roce 721 př. n. l. dostávalo pod nadvládu novoasyrské a novobabylonské říše a bylo jen otázkou času, kdy se Judsko vylidní. Obě uvedená království totiž přesídlovala obyvatelstvo dobytých zemi do cizojazyčného prostoru své říše. Část textu je rovněž věnována budoucímu návratu ze zajetí a obnově království pod spravedlivým králem (30: 9, 21). Tento panovník byl v 1. století ztotožněn s Ježíšem z Nazaretu. Jedna z posledních kapitol líčí vpád egyptského faraona Nekóa v roce 609 do Judska a vykradení bohatství země. Následuje vítězství Nabukadnesara nad Egypťany a jeho smrt v roce 605 př. n. l. (46 : 2). Úplný závěr knihy obsahuje razantní (i když jen slovní) reakci na zničení Judska - totiž pohrůžky okolním zemím od Boha (kapitoly 46 - 51). Jedná se o období rychlého střídání dominantních říší: novoasyrské (909 - 605 př. n. l.), médské (673 - 550 př. n. l.),  novobabylonské (625 - 539 př. n. l.) a perské ( 550 - 336 př. n. l., kapitola 51).  Pozoruhodný je nález klínopisných tabulek z Babylonu, kde je popsáno vše, co dostával zajatý judský král Joachín a jeho rodina žijící po propuštění z vězení u králova dvora v Babylonu. Kniha Jeremiáš končí náhle beze formulace o ukončení svého textu.

Významné údaje knihy Jeremiáš

Jeremiáš byl synem kněze z města Anatot, z kmene Benjamin 1: 1

Rozsáhlé údaje k dataci vzniku knihy Jeremiáš a původu proroka   1: 2 - 3

Krize vztahů mezi lidmi v Judském království    6:  4 - 6

Jeremiáš byl pro svou kritiku ohrožován lidmi v městě Anatot    11: 21

Jeremiáš se na čas skryl u řeky Eufrat  12 :  4 - 7

Vojenský útok na Judsko z Egypta a z Asýrie v roce 609 př. n. l.   16 : 16

Údolí Hinnom jižně od Jeruzaléma, místo lidských zápalných obětí   19 : 4 - 6

Jeremiáš posmíván a uvězněn za to, co říkal    20 : 2, 3, 6, 7

Jeremiáš vyhledán Sedechiášem, správcem Judska po roce 597 př. n. l. z vůle babylonského krále Nabukadnesara  21 : 1 - 7

V roce 598/ 597 př. n. l. byl odveden do Babylonu Joakim, syn krále Joziáše, a jeho syn Joachin   22:13

Trvalé přání příchodu krále, který obnoví Izrael   23 :5

Falešní proroci   23: 31 - 32

Věčná potupa a pohanění na židy !   23 : 40

Sedechiáš, jeho dvůr a další lidé byli převedeni do Babylonu 29 : 8  - 10

Další chronologický údaj - 4. rok vlády Joakima, syna Joziáše, první rok vlády Nabukadnesara babylonského, tj. 605 př. n. l.   25: 1

Celkem 23 let kázal Jeremiáš s varováním Judskému království   25 : 3

Sedmdesát let zajetí v Babylonu (zde počítáno od roku 607 př. n. l.)   25 : 11

Smrt jiného proroka za stejná slova jako Jeremiášova od krále Joakima  !  26 : 21 - 23

Jeremiáš napsal dopis zajatým židům do Babylonu - vše, co se stalo, bylo z vůle Jahveho    29. kapitola

Datace - rok 587 př. n. l. -  Jeremiáš byl za své kázání Sedechiášem uvězněn   32: 1 - 5

Jeremiáš koupil za stříbro hospodářskou usedlost od svého bratrance 32: 7 - 14

Příkaz k sepsání všech událostí Jeremiášem  36 :2

Z příkazu Joakima byla Jeremiášova kniha spálena, Jeremiáš  a další kněz Baruch (písař) se ukryli    36: 19 - 26

Příkaz obnovit sepsání událostí - Baruch byl písařem Jeremiášovy knihy   36: 28 - 29, 32

Král Jekoniáš / Koniáš je Joachin, syn  Joakima, vládl 598 - 597 př. n. l.   37 :1

Jeremiáš znovu uvězněn pro avizované zničení Judska Babyloňany   37: 12 - 21

Spuštěn do jámy plné bláta, protože svými slovy oslaboval obranu země !, vyzýval ke kapitulaci  38 : 2 - 4, 6

Sedechiáš jednal tajně s Jeremiášem o jeho misi k babylonskému králi  38 : 10 - 24

Část židů se přidala na stranu babylonského vojska, Sedechiáš se bál smrti  z jejich ruky !   38 : 19

Jeremiáš byl ve vězení až do dne dobytí Jeruzaléma v roce 597 př. n. l.  38 : 28

Další obležení Jeruzaléma Nabukadnesarem  -  tj. 589 př. n. l.  39 : 1

Město obleženo a dobyto za jeden a půl roku  39 : 2

Sedechiáš  se snažil v noci utéci, chycen, oslepen, jeho synové byli zabiti, město pobořeno včetně hradeb  39 : 3 - 8

Zůstali jen chudí lidé - rolníci   39 : 9 - 12

Jeremiáš vyzván k odchodu do města Masfa spravovaného Godoliášem  40 : 6, 12

Komunita židů a správce Godoliáš  vyvražděni židovskými vojáky vedenými Izmaelem z rodu králů Judska !  41: 2 - 3

Emigrace  skupiny židů do Egypta  včetně Jeremiáše 41: 16 - 18, 43 :4 - 5, 7

Aškenazyové jsou Skythové 51 : 27

Vláda správce země Sedechiáše, syna Joziášova, obležení Jeruzaléma, zkáza země, opakuje se obsah kapitoly 39   kapitola 52

Joachín a jeho rodina na dvoře v Babylonu – vypsáno vše, co dostávali k životu 52: 31 - 34

Počet zajatců odvedených do Babylona  3 023 + 832 + 745 osob    52: 28 - 30

PLÁČ JEREMIÁŠŮV

Celkem pět kapitol textu obsahuje skličující líčení postupného zániku až zničení Jeruzaléma a Judského království. Přestože se všechny událostí s tím spojené odehrávaly postupně v letech 597, 587 a 586 př. n. l., byla ztráta země, domova a centra uctívání rovna likvidaci národa židů, který již byl rozptýlen do několika středomořských států. V Egyptě se židé dostali až na ostrov Elefantina, kde si postavili svatyni a kde byly nalezeny zlomky knih Starého zákona. Největší komunita židů byla však přesídlena do Babylona, kde se úspěšně uplatnila v řemeslech, obchodu a bankovnictví. Další židé byli rozptýleni v řeckém světě Přední Asie na území dnešního Turecka a Sýrie (zejména v Damašku). V Jeruzalému a jeho blízkém okolí přesto zůstaly skupiny židů, kterým se nevedlo dobře (4 : 9 - 10, 5: 6, 9, 10). Druhá generace těchto v Judsku i nadále žijících židů se setkala s prvními navrátilci z Babylonu nejspíš již v roce 538 př. n. l.

KNIHA EZECHIEL

Úvodní část obsahuje zbožná přání židů rozptýlených v několika zemích značně vzdálených od Palestiny. Je to přirozené, že zánik země, vlasti, domova a možnosti praktikovat své náboženství musela židy naprosto ohromit a ponížit. Ve svých motlitbách se proto obraceli k Jahvemu s prosbou o ochranu, domov, vinice (vinná réva byla vždy symbolem dostatku) a o možnost vrátit se do Judeje. Autorcitlivě reaguje na zánik Novobabylonské říše poražené perským králem Kýrem Velikým v roce 539 př. n. l. Babylonská říše byla pro židy viníkem jejich situace. Židovští proroci k tomu přidávali modloslužbu cizím bohům jako příčinu zániku Judského království.  Poslední část knihy Ezechiel se týká židů zajatých v Babylonu, kde pobýval i autor tohoto textu. Rozhodně se snažil uchovat si víru v židovského boha a způsob života, který židé vedli před zánikem své země. Důvodem této snahy byl návrat do Judska povolený perským králem Kýrem Velikým v roce 539 př. n. l.

Kapitoly knihy Ezechiáš jsou opět chronologicky zcela neuspořádané, střídají se texty popisující dobu zajetí s texty od závěru 7. století př. n. l. až do roku 586 př. n. l. (kapitola 17, 19, 21). Některé datové údaje nelze přesněji určit. Mnoho kapitol je opakováním všech možných prohřešků židů, uvedením trestů a popisem zničené země. Literárně nejzajímavější je kapitola 16.

Kniha má však pasáže a znaky literatury apokalyptického rázu - tedy popis vidění a zjevení (kapitola 1, 8, 9). Některá si pro jejich symboličnost nelze ani vyložit, co znamenají. Autor zabíhá do mysticismu, v jeho textu se prolínají podobenství, vidiny, nelítostné až mstivé texty o trestech židům za opuštění pravého uctíván (kapitoly  5 - 7, 14, 22, 23).  Snad je to výsledek válečných hrůz spojených se zánikem Judska a neutěšenou situací židů nejen v Babylonu. Autor nazývá své spoluvěřící jednotně slovem náboženského obsahu - totiž Izraelem. Podobně jako v knize Jeremiáš může být reakcí na zkázu vlastní země pohrůžka zkázy okolním královstvím, která však byla ovládnuta nejdříve Asýrií, Babylonskou říší a poté Peršany (kapitola 24 proti 25 - 26, 28 - 32, 39). Pozoruhodný je soupis komodit mezinárodního obchodu soustředěného do přístavu v Týru (kapitola 27, 28 : 13).

Poslední kapitoly se týkají obnovy chrámu, kněží a obětí od lidí po navrácení z babylonské říše zpět do Jeruzaléma. Objevuje se znovu s realitou ovšem nesouvisející popis usídlení židů - přesněji příslušníků kdysi dvanácti kmenů Izraele v Palestině (kapitoly 44 - 48). Kniha nemá text, který by označil její konec.

Významné údaje knihy Ezechiel

Datace knihy autorem, 5. rok zajetí Joachína Judského v Babylónu  tj. 592 př. n. l.   1: 2

Ezechiel byl kněz a zajatec v novobabylonské říši      1 : 3

Pozoruhodný stroj na kolech !     1 : 5 - 21, kapitola 10

Ezechiel měl být knězem a prorokem Izraele 3: 5 - 7, 18 - 21, 11 : 4, 33 : 7

Zpráva o obležení Jeruzaléma    4 : 5 - 7, 9

Výlučnosti židů mezi ostatními národy je dána monoteismem 45 : 5 - 6

Pomsta od  Boha - zkáza a smrt většiny židů !      5 : 12 - 17, kapitola 15, 16

Obě zaniklá království byla odsouzena pro hříchy téměř všech svých obyvatel  9 : 4, 9

Proroctví o shromáždění židů ze světa zpět do Palestiny 11 :  16 - 21

Autor uvádí patriarchu Noé, dále Joba a proroka Daniela       14 : 14

Nejpodrobnější vypsání hříchů Jeruzaléma i Izraele jako „dcery Jeruzalémské“ !     kapitola 16

Děti neponesou trest za hříchy otců      18 :20

Obchodované zboží v městě Týru : s Libanonem, Egyptem,  Persií, Tarsosem/ Tarsem, Sýrií/ Damaškem a dalšími   27. kapitola

Další chronologický údaj  - nejpozději rok 586 př. n. l.             33 :21

Podobenství o nehodných pastýřích ovcí, příslib nového jediného království    kapitola 34, 37 : 22

Podobenství o vzkříšení     37: 1 - 13

Popis nového chrámu v Judsku, obětech, kněžích     kapitoly 40 - 43

Předpis oblečení pro kněží z rodu Sádoka sloužících v chrámu - vše musí být ze lnu, ne z vlny !      44 : 15, 17 - 18

Kněží musejí mít ostříhané vlasy, musejí se zdržet pití vína   44:  20 - 21

Další předpisy ohledně soudů, dodržování soboty, pohřbívání, obětech 44 :  24 - 31

KNIHA DANIEL

Tento text je velmi těžký k pochopení svého obsahu. Podle typu písma a zachovaných rukopisů jej odborníci datují až do poloviny 2. století př. n. l. Hned zpočátku nastávají chronologické obtíže s datací událostí. Verš 1 : 1 se týká roku 607 - 606 př. n. l., kdy byl král Judska Joakim na čas (Daniel také) odveden do Babylonu. V roce 539 př. n. l. byl Daniel, stále jako vzdělanec, zván ještě  k perskému král Kýrovi. Kolik mu mohlo být let? Velká část textu je věnována vykládání snů, v tomto umění vynikal zejména Daniel. Sny se týkaly pádu Novobabylonské říše, tedy z hlediska pisatele daleké minulosti. Zvířata uvedená v textu jsou zosobněním tehdejších mocností (Médie, Novobabylonské říše, Egypta, Makedonie - např.  beran, kozel). Chybné jsou některé údaje o vládcích novobabylonské a perské říše. V roce 539 př. n. l. dobyl novobabylonskou říši perský král Kýros Veliký, nikoli král jménem Dareios (6: 30 - 31).  Následníky Nabukadnesara jsou v oficiálním seznamu králů uvedeni Amél - Marduk,  Neligrissar, Labaši a Nabonid. Jméno krále Baltazara jako nástupce Nabukadnesara není s kým ztotožnit. Nabonid byl znám pouze z Bible, než byl objeven spis zvaný Nabonidova kronika. Nabonidova vláda skončila v roce 539 př. n. l.  Pokud Daniel sloužil perskému králi Dareiovi, bylo mu více než sto let (6 : 2). Perský král Dareios I. vládl mezi roky 522 - 486 př. n. l., Dareios II. 423 - 404 př. n. l. a Dareios III. 336 - 330 př. n. l. Poslední jmenovaný byl synem krále Arsése - Asvera ? Podobné nepřesnosti potvrzují, že pisatel této knihy psal ideologii nikoli historii. O verše 9 : 25 - 27 o příchodu Spasitele se opírali novozákonní pisatelé v souvislosti s Ježíšem z Nazaretu. Mnoho židů očekávalo od třetího století př. n. l. až do doby císaře Tiberia (14 - 37 n. l.) krále a bojovníka, který obnoví židovské království v Palestině. Knihu prostupují úvahy o daleké budoucnosti a existenci spravedlivého království na celé zemi. Pozoruhodná je skutečnost, že sny panovníka měly takový význam. Daniel byl spíše vykladačem snů než věřícím židem. Kapitola sedmá nese znaky apokalyptické literatury se zjevením zvířat nesoucích symboly zaniklých říší. Kapitola 11 popisuje situaci po smrti Alexandra Makedonského v roce 323 př. n. l., kdy si jeho nástupci rozdělil jeho říši na tři části. Ty mezi sebou přirozeně začaly válčit (Egypt, Sýrie a Makedonie). Antioch Syrský dokonce obsadil původně Egyptu patřící provincii Judeu, vyplenil Jeruzalém a vykradl poklad v chrámu (167 př. n. l.). Důsledkem toho byla i tzv. válka Makabejských, kdy synové kněze Matatiáše (zejména Juda) povstali a čtyři roky velmi zdatně bojovali proti syrskému vládci (kapitola 11).

Významné údaje knihy Daniel

První datace - třetí rok vlády Joakima Judského, tj. 607/ 606 př. n. l., Joakim byl odvezen i s chrámovým pokladem a příslušníky svého dvora do Babylonu    1 : 1

Nabukadnesar nechal vybrat židovské mladíky vhodné ke vzdělání   1 : 4 -7

Daniel odmítl chovat se jako Babyloňan     1 : 8

Spolu s třemi dalšími jedl jídlo, na které byl zvyklý  1 : 12

Čtyři židovští mladíci byly velmi vzdělaní, Daniel uměl vykládat sny a zjevení   1 :17

Stali se poradci krále, především Daniel, a to až do prvního roku vlády Kýra Velikého,  tj. do 539 př. n. l.  1 : 21

Další datace - 2. rok vlády Nabukadnesara babylonského, tj. 603 př. n. l.   2 :1

V tomto roce Daniel vysvětlil králův sen    kapitola 2

Proroctví o jediném spravedlivém království na celé zemi, všechna ostatní zaniknou    2 : 44

Daniel a další tři židovští mladíci - Sirach, Mizdach a Abdenágo - se odmítli klanět zlatému obrazu  3: 12 - 13, 16 - 18

Trestem bylo upálení   3: 19 - 23

Těm třem se nic nestalo  3: 25

Daniel znovu vykladačem snů krále Nabukadnesara  4 :  16 - 25, 28

Nabukadnesar chválí boha židů !    4 : 34

Opět Danielův výklad dalšího králova zjevení po neúspěšných hadačích, hvězdářích a vykladačích textů 5 : 5 - 28

Méne, tekél, ufarsin - konec babylonské říše, tj. 539 př. n. l.       5: 25 - 31

Král Dareios dobyl babylonskou říši (chybný údaj)   6: 30 - 31

Daniel opět potrestán vhozením do jámy se lvem 6 : 16

Podobenství - zjevení čtyř zaniklých říší v podobě zvířat    kapitola 7

Budoucí  vládce celého světa dostal moc od  „Starého dnů“  7: 13 - 14

Současná existence perské a makedonské říše v podobenství zvířat,  tj. Alexandr Makedonský (336 - 323 př. n. l.)  kapitola 8

Chronologický údaj o příchodu Mesiáše/ Spasitele, krále a zachránce židů  9 : 25 - 27

Apokalyptické vylíčení času do příchodu knížete Michala, který ukončí stávající uspořádání na zemi   kapitola 12

KNIHA OZEÁŠ

Autor jednoho ze dvanácti textů zvaných „malí proroci“ vypisuje působení proroka Ozeáše mezi obyvateli severního království Izrael a jižního království Judsko. První verš je tradičně věnován dataci této knihy. Vypisuje se, že Ozeáš působil za judských králů  Uziáše, Jótama,  Achaze a Ezechiáše a za izraelských králů  Jeroboáma (II.), syna Joase. To je období mezi roky 781 - 687  a 787 - 747 př. n. l. Vlastní text se týká stavu izraelské společnosti v severním i jižním království. Obsah navozuje dojem, že naprostá většina Izraelců uctívá bohy kananejských obyvatel Palestiny (opakovaně jmenován Baal) a že není nikoho, kdo by uctíval Jahveho. Toto odcizení je hned na začátku textu symbolizování manželstvím Ozeáše s nevěstkou. Dále jsou uvedena místa, kde si jednotlivé kmeny zbudovaly svatyně místním bohům, kde jim obětovali (kapitola 4, 8 : 4). Nejčastěji je v textu připomínán kmen Efraim, z kterého mohl Ozeáš pocházet. Poslední verš celé knihy vyzývá moudré, aby porozuměli napsanému textu ke svému dobrému.

Významné údaje knihy Ozeáš

Příkaz od Jahveho Ozeášovi oženit se s nevěstkou a zplodit s ní děti !   1 : 2, 3

Hrozba zániku severnímu království Izrael 1: 4 - 6, 10, 8 : 8, 10 : 1,4, 13, 12 :7

Judsko bude před zničením ušetřeno !  1 :7

Vypsání hříchů obyvatel obou království   kapitola 4

I kněží se podíleli na násilí  6 : 8 - 9

Provinění kmene Efraim 12 :1, 13 :1

Zánik hlavního města severního království Samaří  14 :1

KNIHA JOEL

V pouhých třech kapitolách obsahuje kniha Joel popis judského (pouze judského?) území postiženého neúrodou, zpustnutím polí a vinic. Příčinou bylo enormní sucho. Autor považuje za příčinu tohoto stavu neposlušnost Izraelců vůči ustanoveným příkazům a zákonům od Boha. Kapitoly 2 a 3 vypisují duchovní boj dobra a zla a záchranu jen těch, kdo věří v Jahveho. Autorovo přání obnovy Judského království vyplývá ze situace po roce 597 př. n. l. (3 :20). Následuje příslib hmotného dostatku a ohlášení dne, kdy Jahve porazí všechny tehdejší nepřátele Izraele (Tyros, Sidon, Filištínci). Poslední kapitola líčí shromáždění všech židů zajatých v Babylonu a rozptýlených po světě. Juda - Judsko - Judské království bude trvat na věky a sídlo Jahveho bude na Sionu v Jeruzalému. Knihu lze datovat do období po odvedení obyvatel do babylonské říše mezi roky 597 - 537 př. n. l.

KNIHA AMOS

Další z tzv. malých proroků pokračuje v líčení neutěšeného stavu v obou královstvích Izraele. Amos byl původně pastýřem z města Tekoa, pocházel tedy ze severního království Izrael. Text byl údajně sepsán za dnů Uziáše, judského krále (781 -740 př. n. l.) a Jeroboáma II. izraelského krále (787 - 747 př. n. l.). Amos totiž odešel ze severu do Judska (7 : 12, 14) údajně dva roky před zemětřesením. Obsahem textu jsou vojenské akce proti okolním králům - hlavně proti Ben - Hadadovi ze syrského Damašku. Obě království (Izrael i Judsko) vedla války proti Edomskému a Amonskému království a proti bohatým a vlivným přístavním městům (Tyros, Sidon). Texty vyslovující hrozby proti těmto mocným a bohatým zemím jsou spíše reakcí na rostoucí vliv Novoasyrské říše (Salmanasar V. a jeho nástupci), která je postupně ovládla a začlenila do svého území.

Autor považuje severní království Izrael za modlářskou zemi, která se vždy přiklonila k bohům Kanaánu (zejména k bohu lidských obětí Molochovi). Ačkoli tato země byla stižena všemožnými pohromami, k Jahvemu se neobrátila (kapitola 4 - 5). Amos byl dokonce obžalován z hlásání nepravdy (7: 10 - 17). V obžalobě byl zván vidoucím a ne levitou či knězem.  Zbylá část textu je stálým výčtem prohřešků obyvatel severního království Izrael proti Jahvermu.

Poslední kapitola je velkým příslibem obnovy obou království, úrody a dostatku pro jejich obyvatele s tím, že i lidé jiných národů budou uctívat jediného  boha - Jahveho, který toto všechno zajistí.

KNIHA ABDIÁŠ

Nejkratší kniha Bible má jen jedinou kapitolu.  Její obsah se týká království Edomského, které existovalo již v době Mojžíšově (13. století př. n. l.) jižně od Palestiny v krajině s hlavními komunikacemi do Egypta. Edomci nebyli v přátelských stycích s Izraeci právě v době jejich příchodu z Egypta do Palestiny, král Edomu nepovolil Mojžíšovi průchod svým územím.  Abdiáš byl do Edomu -potomkům Jákobova bratra Ezaua, poslán Jahvem. Měl je varovat před útoky proti Izraelcům, protože budou za to odsouzeni a vyhlazeni bohem Jákobových potomků sídlícím na Sionu v Jeruzalému. Je proto pravděpodobné, že Abdiáš byl sám edomského původu.

KNIHA JONÁŠ

Pouhé čtyři kapitoly jsou velkým podobenství spojeným s velkou rybou, jež tohoto proroka pohltila. Její převážně literární význam je zcela mimořádný. Je zde totiž uvedeno jméno tehdy již zničeného asyrského města Ninive (část Mosulu, Irák) dávno předtím, než bylo lokalizováno a archeologickým výzkumem identifikováno (Jonáš 1:2). Až do doby jeho objevení nebyl jiný písemný údaj o Ninive k dispozici. Prorok Jonáš byl poslán kázat do tohoto města s tím, že je plné přestupníků zákona. Jonáš ale utekl a plavil se lodí do maloasijského města Tarsos. Cestou loď překvapila bouře, jejíž příčinou byl právě Jonášův útěk.  Nakonec byl vhozen do moře, aby bouře utichla. Ryba, která jej pohltila, ho vyvrhla na zem. Znovu byl osloven, aby šel do Ninive kázat.  Tam měl se svou řečí velký úspěch (3: 3 - 10). Přesto byl rozzloben, když Ninive nebylo Bohem zničeno poté, co lidé dali na jeho kázání (4 : 5). Poslední kapitola je rozhovorem Jonáše a Jahveho o smyslu prorokova poslání v Ninive. Pozoruhodný je reálný údaj o 20 000 obyvatelích v Ninive (4 :11).

KNIHA MICHEÁŠ

Prorok Micheáš Moraštický kázal za dnů krále  Jótama, Achaze a Ezechiáše Judských (750 - 687 př. n. l.) a psal (?) na základě informací o městech Samaří (zaniklém v roce 721 př. n. l.) a o Jeruzalému. Sám zažil zánik hlavního města severního království Samaří (1: 6). Tehdy byl ohrožen i Jeruzalém, asyrské vojsko opakovaně útočilo na Judsko, přestože to platilo za mír drahými kovy. Druhá kapitola je jednou velkou obžalobou obyvatel obou království z modlářství a porušování přikázání. Micheáš byl nakonec v obou zemích pohnán před soudce (3 : 1 - 12), před kterými neohroženě hovořil o zkáze obou království. K poněkud nestandardnímu chování proroků patřila i nahota na veřejnosti (1 : 8) a kritika „vidoucích„ a „věštců“ (3 : 7) týkající se korupce a útisků chudých lidí.  I v této knize se objevuje vize budoucího spravedlivého království zřízeného Jahvem pro všechny lidi bez rozdílu původu - později označovaného jako Boží království (4 : 1, 3 - 5). S tím souvisí předpověď krále tohoto království původem z města Betlém Efrata (5 : 2, 4). Z nepřátel Izraele je zde jmenována pouze Asýrie, ale text může pocházet i z doby po jejím zániku 605 př. n. l.  Autor se zármutkem uvádí, že pravých příznivců Jahveho je jen hrstka (7: 1 - 6).

KNIHA NAHUM

Prorok Nahum se stal následovníkem Jonášovým. I on přišel do asyrského města Ninive kázat obyvatelům města jeho zničení, pokud se neobrátí k pravému a jedinému bohu. Je pozoruhodné, že již druhý židovský kněz se zabýval tímto městem. V textu této knihy je uvedeno zničení Ninive v roce 612 př. n. l. spojeným médsko - perským vojskem (2 :9 - 10, 3:1). Ninive bylo údajně zničeno za své násilí vůči jiným národům - zejména Izraelcům a Judejcům. Tento text a Kniha Jonáš byly až do objevení města Ninive jedinými písemnými zprávami o něm s tím, že většina historiků starověku považovala existenci tohoto města za výmysl. V roce 1842 byly na pahorku v severovýchodní části dnešního Mosulu zahájeny archeologické práce. Pomocí odkryvu rozsáhlých nemovitých objektů a zpracováním početných movitých nálezů včetně knihovny se 25 000 klínopisných tabulek bylo Ninive s jistotou lokalizováno právě sem.

KNIHA ABAKUK

Tento text, který má literární formu žalmu, se týká obležení Jeruzaléma a zničení Judského království na začátku 7. století př. n. l. Autor – údajně prorok Abakuk - ostře kritizuje stále bezbožné chování Judejců (1: 3 - 4) a jako trest uvádí zničení země Novobabylonskou říší.  Obsah textu se podobá předchozím tzv. malým prorokům. Je zcela přirozeně plný velkých obav z rozpínavosti asyrské a babylonské říše, které vojensky dobývaly okolí Palestiny. Judsko bylo územně nepatrným státem, ale leželo na mimořádně významném místě - na spojnici mezi Evropou, Afrikou a Asií. Ve třetí a poslední kapitole připisuje prorok Abakuk všechny válečné akce a změny v prostoru kolem Judska včetně trestu všem uvedeným národům od Jahveho. Sám znovu potvrzuje svou víru v Jahveho a radost z ní.

KNIHA SOFONIÁŠ

Opět jen tři kapitoly potomka judského krále Ezechiáše jsou věnovány stavu Judska za vlády krále Joziáše (640 - 609 př. n. l.). Ústy proroka ohlašuje Jahve pomstu všem, kteří porušují zákony, a to Izraelitům i okolním národům (1 : 15 - 18). Je zde další zmínka o asyrském městě Ninive (2: 13 - 14). Uctívání místních bohů bylo zřejmě chronickým jevem a víra v Jahveho byla vlastní jen malým skupinám lidí. Z toho vyplývá, že kněží, kteří byli živi z obětí přinášených lidmi do chrámu, neměli být z čeho živi. Proto tak ostré odsouzení obyvatel Judska, proto slova pomsty. Jaká mohla být účinnost kázání proroků na lidi, když jsou k dispozici tak rozsáhlé texty uvádějící trvale modlářství a porušování zákona židy.  Ani slova o pomstě od Jahveho nemohla mít velký účinek. Kniha Sofoniáš ovšem končí příslibem obnovy Jeruzaléma, země a lidu uctívajícího Jahveho (3 : 16 - 20).

KNIHA AGGEUS

Dvě kapitoly textu nazvaného podle tohoto proroka se samy datují do doby po návratu z Babylona v roce 537 př. n. l. Zřejmě ti nejchudší se v počtu asi 40 000 osob včele s urozeným židem Zorobábelem vrátili a začali obnovovat město Jeruzalém, jeho hradby a chrám. V prvním verši uvádí autor události dobou panování krále Dareia, Aggeus hovoří k Zorobábelovi, knížeti Judskému, a k nejvyššímu knězi jménem Jozue. Dareios I. vládl mezi roky 522 - 486 př. n. l. Verš 1 : 1 lze tedy vztáhnout k roku 520 př. n. l. Zorobábel a Jozue měli na starost obnovu chrámu v Jeruzalému, ale stavba nepokračovala dost rychle. Lidé se spíše starali o svou obživu, stavěli své domy a na stavbu svatyně neměli čas. Aggeus je měl svou řečí přimět k nápravě. Nakonec byl chrám jen malým objektem s velmi prostým zařízením (2 : 4).

KNIHA  ZACHAIÁŠ

V tu samou dobu jako Aggeus (potomek proroka Iddo, 2. Paralipomenon 12 :15) začal své proroctví i Zachariáš (1: 1, 7). Obsah této knihy se týká období po návratu z babylonského zajetí a obnovy Judska. Ohledně chrámu a jeho obnovy je od 10. století př. n. l. uváděn místní název ostrohu nad Cedrónským údolím v jihovýchodním okraji starověkého Jeruzaléma - tedy Sion. Zde nechal král David postavit svůj palác, pevnost a zamýšlel zde postavit i chrám. Pokud se tedy hovoří o Sionu, myslí se tím Jahveho chrám postavený na tomto ostrohu, v duchovním významu je to místo pravého uctívání a přítomnosti věřících (2 : 7).

Kniha obsahuje různá zjevení a vize, které se týkají nejvyššího kněze Jozueho a správce Zorobábele. Objevují se zde andělé a je zde přesně pospána menora - sedmiramenný svícen (4 : 2), dále džbány s olejem, olivy a konečně podobenství čtyř větrů  spodobněných koňmi zapřaženými do vozů. Vše předchází textu o problémech se stavbou chrámu po návratu ze zajetí v Babylonu. Kapitola osmá je věnována příslibu obnovy země pro Izraelity i Judejce poté, co v Jeruzalému bude chrám jako hlavní místo uctívání jediného boha pro všechny národy světa.

A opět je zde pasáž s pohrůžkami zničením okolním královstvím, se kterými vedli Izraelci a Judejci početné  války -  Damašek v Sýrii, přístavy Tyrus a Sidon, filistínská města  Aškalom, Azot, Gaza a Akaron. O to výše bude postaven Jeruzalém a Izraelci (kapitola 9). Poslední dvě kapitoly jsou směsicí textů k prověření víry všech židů (13: 8 - 9), o násilném zpustošení Jeruzalému a vybití všech obyvatel a jejich odvedení do zajetí (14: 1 - 2) a o obnově Jeruzaléma jako centra uctívání celého světa (14 : 8, 12 - 13, 16).

KNIHA MALACHIÁŠ

Poslední z tzv. malých proroků popisuje stav židovské společnosti po návratu z babylonského zajetí. Pozoruhodné je konstatování, že bůh již nechce oběti od židů, protože nemají smysl (1 : 10). Zvířecí oběť byla přinášena člověkem, který se sice provinil, ale projevil účinnou lítost a obětí - tj. vylitím krve zvířete, symbolu života - se mohl očistit. Ale židé již ztratili smysl tohoto konání, oběti se pro ně staly formalitou a smrt zvířete pro ně neměla hodnotu života. Totéž se stalo s kněžími.  Namísto pravdy a dodržování přikázání i oni se stali úplatnými a jejich chování vyvolávalo opovržení (2: 7 - 10). Toto chování bude potrestáno (3 : 5). Od začátku se Izrael zpronevěřoval Jahvemu, proto Malachiášovými ústy je vydán Bohem příkaz, aby lidé přestali okrádat Jahveho a odevzdávali desátky a oběti: to je považováno za návrat k Bohu! (3 : 7 - 10). Mezi lidmi se rozšířilo přesvědčení, že nemá smysl věřit v Boha a poslouchat jeho nařízení. Kdo se tak chová, nic se mu přece nestane (3: 13 - 15). Závěrečná kapitola je opět příslibem spravedlnosti a dostatku pro věrné věřící od Boha. Před dnem soudu pošle Bůh proroka podobného Eliášovi, aby sjednotil otce a syny před zkázou (4: 4 - 5).  Poněkud nezřetelný závěr je vztahován k postavě Ježíše.

 

 

JOB

Tasto kniha je považována za nejcennější literární část Bible. Autor zvolil pro její napsání velmi životný styl jazyka, smysl pro stupňování děje, smělé filozofické myšlenky a silná citová vyjádření. Text se silným helénským vlivem pochází nejspíš ze 3. století př. n. l. Svou analogii má tenti text v pověsti o obdobném člověku, jehož příběh byl vypsán na klínopisných tabulkách vykopaných v zaniklém městě Nippur (Mezopotámie). Ten bohatý, šťastný, spravedlivý a moudrý člověk obklopený rodinou bohatstvím byl najednou postižen nemocí, trápeními a samotou. On však si svému bohu nestěžoval a statečně snášel problémy do doby, kde se vše dobré vrátilo z vůle boha do původního stavu.

Zcela nově v porovnání s Pentateuchem, kdy děti musely trpět za viny otců, v Jobovi je nově řečeno, že každý člověk sám zodpovídá za své činy. To je zcela nové pojetí zodpovědnosti a viny. Závěr knihy Jobovy je diskusí mezi Jobem a jeho příteli, kteří dospěli k závěru, že Bůh zkouší své vyznavače, zda vytrvají ve víře a dobrotě i přes nemoci, trápení, nouzi a ztrátu nejbližších.

 

JONÁŠ

Velmi pestré osudy tohoto člověka, jehož kniha byla zařazena mezi tzv. malé proroky, mají svůj původ v mezopotamském folklóru 3. - 2. tisíciletí př.n.l.  Ryba či mořská obluda, která Jonáše pohltila, velmi živě připomíná mythického draka chaosu jménem Tiamat.  Text byl sepsán po návratu z babylonského zajetí po roce 537 př.n.l.  Konkrétní příběh Jonáše je obrazem lidu Izraele, který měl mezi národy šířit víru v Jahveho. Protože tak neučinil, byl obrazně řečeno pohlcen obludou – babylonskou říší v osobě Nabukadnesara.

Hněv Jonáše nad tím, že hříšné město Ninivě nebylo zničeno, je odmítán v rozhovoru s Bohem tím, že Jonáš nemá právo prosazovat takové řešení, protože mu to nepřísluší. V porovnání s jednáním a postoji Mojžíše, Jozue či Soudců vůči hříšníkům je myšlenka odpouštění a  slitování nad hříšníky kvůli několika spravedlivým naprosto pokroková.

 

 

DANIEL

Tato biblická kniha patří do okruhu apokalyptické literatury. Auto naprosto neznal dějiny babylonské a perské říše, jejich králové jsou chybně uvádějí jako vládci té druhé země, Chaldejci jsou považování za kněze – mágy a samotný Daniel je zván mistrem mágů. Zcela fantaskní jsou údaje o chování  babylonského krále Nabukadnesara, který uctívá velkou zlatou sochu božstva, hned na to uctívá biblického boha Jahveho a vydává trest smrti každému, kdo jej neuctívá ! Na to Dareios zakazuje  po 30 dnů  jakékoli uctívání bohů ! Daniel rozkazuje všem národům (!) poté, co vyšel z lvové jámy, aby přijali víru Mojžíše.  Nejznámnější je však zázrak tajemné ruky píšící na stěnu v hodovní síni slova „Meně, Tekél, Perés“. Jejich význam nebyl dosud skutečně určen.

Pravdivým údajem je oproti tomuto údaj o sedmiletém duševním onemocnění krále Nabuikadnesara a jeho syna Nabonida. Trest smrti vykonávaný v babylonské říši vhozením do ohnivé pece byl často používaným trestem.

Základní obrys textu byl původně sepsán v babylonském zajetí. V knize jsou při jazykovém rozboru patrní dva její autoři. V apokalyptické části se hovoří o čtyřech královstvích (babylonské, perské, médském a řeckém) a mnohé věty reagují na zhanobení jeruzalémského chrámu v roce 167 př.n.l. syrským králem Antiochem Epifanem. To vyvolalo povstání Makabejských. V nám známém textu jsou početná řecká slova roztroušená a aramejsko – hebrejském textu.

Kniha byla sepsána v době povstání za náboženskou nezávislost. Proroctví je příslib příchodu syna člověka, který nje vysvobodí z cizí nadvlády. Poté přijde i na zem království boží a vzkříšení na konci tohoto světa. To vše ale za podmínky, že lidé očistí svá srdce a stanou se spravedlivými.

 

ESTER

Obsah této knihy má typické znaky východní pověsti. Ester a Mardocheus žili na dvoře perského krále v Súsách. Autorova fantazie zveličuje jednotlivosti jako 180 dnů trvající hostina, natírání perských dívek olejem 12 měsíců, než byly předvedeny před krále, Ester byla na manželství připravována 4 roky, popraviště, na kterém zahynul Haman, bylo 50 loktů vysoké a židé v odvetě  zabili 75  tisíc nepřátel.

Vše se odehrálo na dvoře perského krále Xerxa (485 – 465 př.n.l.) zvaného v Bibli Ahasverem. Autor knihy je neznámý, ale musel to být žid znalý poměrů na perském královském dvoře v Súsách v době povstání Makabejských v letech  167 - 161 př.n.l.  Byl autorem s literárním talentem, jeho styl je živý se smyslem pro dramatické napětí a bohatostí výrazů.