KOSTROVÝ HROB Z MLADŠÍ DOBY ŘÍMSKÉ ZE ŽERETIC (okres Jičín)

      Úvod

      Za bohatý hrob muže označil žeretický nález z roku 1934 ve své přehledné encyklopedické práci E. Droberjar (2002, 391). V další práci se o tomto hrobu jen stručně zmiňuje  (Beková - Droberjar 2005, 430, 433).  První informace obsažené v dopisu stavitele Josefa Dyka z Nové Paky ( čj. 148/43 M Jičín) uvádějí jako pohřbeného jedince ženu. Vzhledem k zachované hrobové výbavě  a ojedinělosti tohoto hrobu v regionu uvádím podrobnější údaje k tomuto nálezu.

      Přírodní podmínky

      Místem nálezu hrobu z doby římské je svah mírně skloněný k severovýchodu  mezi silnicí Žeretice - Slatiny a dvěma rameny řeky Cidliny. Její tok je rozdvojený severně odtud  v centru intravilánu vsi Milíčeves tak, že současná zástavba respektuje zaplavovaný terén a je  jím rozdělena na dvě části.  Západní rameno Cidliny od Milíčevsi k Žereticím se postupně zužuje a jižně od Žeretic se znovu spojuje s hlavním tokem řeky. Ta nanesla v místech svých ohybů značné objemy písku a drobného kamení. Severně od Žeretic a na několika místech dál po toku byly v minulosti otevřeny desítky malých pískoven. Několik míst zvaných „Na šutráku“ dokládá i těžbu drobného štěrku. Často byly na těchto místech při těžbě písku či štěrku objeveny kostrové hroby.

      Hrob z doby římské  byl objeven západně u východního - hlavního  ramene řeky Cidliny asi 1 km severně od obce v pískovně pana Vondráčka při těžbě písku  v roce 1943. Hlavní tok řeky vytváří severně od Žeretic dva oblouky obklopené původně sprašovými půdami. Nadmořská výška těchto polí zvaných „Panské“ či „Na panském“ se pohybuje mezi 248 - 263 m n.m. I v současnosti se jedná o trvale obdělávanou velmi úrodnou půdu. Poloha je od severovýchodu chráněna zvýšeným terénem pokrytým lesem zvaným „Buk“.

      Přehled nálezů z polohy Panské  (Na panském)

      Obec Žeretice  leží na opukovém hřbetu východozápadního průběhu, který Cidlina obtéká od severu k východu a  poté se stáčí se k jihu k návrší s obcí Hradišťko. Zcela rovinný terén v okolí řeky je tvořen nivními loukami, které jsou každoročně zaplavovány.

      Místo nálezu hrobu z doby římské  je polykulturní lokalitou. Leteckou prospekcí byly zachyceny početné lineární, bodové i plošné objekty. Z lokalizovaných nálezů odtud pocházejí  kamenné nástroje z neolitu,  hromadný nález bronzových náramků a sekery z mladší doby bronzové (Ha A 1) a  z jižního okraje polohy - z areálu v roce 1964 stavěné strojní a traktorové stanice - kostrový hrob ženy ze střední doby hradištní. V jedné z pískoven byly nalezeny tři nádobky únětické kultury (snad z  hrobu),  z pískovny pana Vondráčka i střepy nádob starší doby železné.

      I nálezy bez bližší lokalizace ze Žeretic pocházejí nejspíš z tohoto prostoru. Je jimi kolekce broušených kamenných nástrojů z amfibolového rohovce z neolitu a nádoby i jednotlivé střepy kultury zvoncovitých pohárů - opět lze předpokládat, že z hrobu /hrobů.

Z množství silnostěnných střepů vedených v archeologické sbírce muzea v Jičíně pod či. 3603 a či. 3606 byly vytříděny zlomky zásobnice (či. 3603) a větší počet lépe zachovaných střepů byl slepen v šedohnědou zásobnici s podkovovitými nálepy z mladší doby římské (či. 3606).

     Kostrový hrob z doby římské

     Nálezové okolnosti

      Nálezové okolnosti objevení hrobu jsou uvedeny v dopise Josefa Dyka, stavitele z Nové Paky, který (nikoli poprvé) takto ohlašoval archeologický nález. Jeden dopis poslal tehdejšímu Památkovému ústavu v P/raze (včetně mapky, fota kostry a nálezů) další dopis včetně fotografií  kostry poslal  14. června 1943 tehdejšímu Archeologickému ústavu v Praze  XIX., U Akademie 2. V něm uvádí nález kostrového hrobu  objeveného při kopání písku v pískovně na pozemku pana Vondráčka ze Žeretic asi 1 km severně od Žeretic při toku Cidliny.

      Kostra byla uložena v obdélné jámě hluboké asi 120 cm. Výška pohřbeného jedince byla určena na 170 cm. Podle pana stavitele Dyka zemřelá žena byla uložena na záda v natažené poloze hlavou k severu. Ruce měla uloženy v klíně. Celá kostra byla vyjmuta a uložena u pana Františka Křídla v Žereticích, který měl již soukromou sbírku z archeologických nálezů. Na hrudníku kostry byla nalezena úplná bronzová spona a u hlavy kostěný hřeben. K dopisu byl přiložen nákres místa nálezu hrobu a fotografie obou nalezených předmětů.

     Popis hrobové výbavy

      Do archeologické sbírky muzea v Jičíně se podařilo Zoltánu Drenkovi  ze soukromých rukou získat antropologický materiál (převedený později do ArÚ Praha) a dva předměty z hrobové výbavy. Kovovým je bronzová spona s klínovitou nožkou a samostřílovitou konstrukcí. Spona je téměř nepoškozená, pouze ve středu nožky je na povrchu malá ploška s oškrabanou měděnkou. Nálezce nejspíš ověřoval druh kovu. Spona je zcela funkční, jehla je volně pohyblivá a pružně zachytitelná do zachycovače. Část vinutí s jehlou má sedm závitů, druhá část šest závitů. Osička vinutí je oboustranně válcovitě zakončena. Spona je dlouhá 60 mm, šířka vinutí je 32 mm (M Jičín či. 712). V současnosti byla předána k laboratornímu ošetření kvůli výskytu nežádoucích ložisek měděnky na jehle.

      Druhým zachovaným předmětem z hrobové výbavy je kostěný hřeben složený ze čtyř částí. Střední z nich je složena z osmi segmentů nestejné šířky a různého počtu zubů. Oba okrajové mají 10 zubů směrem vně zkrácených, koncový zub je výrazně zesílený. Ostatní segmenty mají 6 - 8 zubů stejně dlouhých. Jednotlivé destičky se zuby byly přinýtovány k oběma bočním obloukovitým destičkám řadou jedenácti nýtků. Tyto segmenty s vyjímkou obou krajních jsou svrchu překryty jednou zesílenou destičkou přinýtovanou k oběma bočním destičkám  od zubů nejvýše umístěnými dvěma nýtky. Jeden z těchto nýtků  zřejmě přestal být funkční, a tak byl vedle něho přidán další železný nýtek. Všechny tři v tomto místě spojované destičky jsou mírně zprohýbané a deformované právě železným nýtkem. Ploška kolem tohoto dodatečného nýtku je seškrabána i s výzdobnými kroužky. Směrem k vrcholu zasahuje rez z tohoto železného nýtku do krátké, ale hluboké praskliny se ztrátou kosti v jedné boční destičce. Jedna z krajních destiček se zuby je mírně vychýlená z osy ostatních. V tomto místě totiž chybí část jedné postranní destičky, a  proto jsou zde rovněž patrné dva  (na rozdíl od protilehlého konce hřebene) nejlépe zachované nýtky.

      Obě boční obloukovité destičky jsou popraskané. Jedna nejspíš z důvodu zeslabení kosti podél  zubů hřebene. Její lesklý žlutavý povrch je plošně odřený a pokrytý šedými skvrnami plísně. Obě postranní destičky jsou po obvodu obloukovité části zdobeny dvěma souběžnými řadami  soustředných kroužků s středovým důlkem, které končí asi 10 mm nad okrajem bočních destiček. Vnější řada kroužků je složena ze dvou kroužků a důlku, vnitřní řada pouze z jednoho kroužku a důlku v jeho středu. Hřeben je široký 127 mm a vysoký 65 mm. Tloušťka všech tří destiček ve vrcholu oblouku je 9 - 10 mm (M Jičín či. 713).

      Antropologický nález

      Ze soukromé sbírky pana Křídla byla v roce 1966 k antropologickému posouzení předána úplná kostra dospělého jedince. Posudek provedl a nálezovou zprávu dne 5.4. 1966 sepsal Jaromír Chochol (NZ čj. 3510/1966).

       Vlastní kosterné pozůstatky ze žeretického hrobu tvoří lebka s dolní čelistí, většina páteřních obratlů, křížová kost, žebra, lopatky, klíční, pažní, stehenní, holenní a lýtkové kosti, levá čéška a několik kůstek nártu a zánártí. Kosti jsou tmavohnědě zbarveny a na jejich povrchu je patrná jen slabá koroze vzniklá účinkem půdního prostředí.

       Kosterné pozůstatky podle všech antropologických znaků patří mladému juvenilnímu muži robustní a poměrně vysoké postavy zemřelému ve věku asi 17 let. Mohutný vývin svalstva svědčí o intensivní a namáhavé fyzické činnosti, která nebyla v žádném směru jednostranná a zaměstnávala jak svalstvo trupu, tak i horních a dolních končetin.Tvarové znaky  klasifikující jedince z typologického hlediska jednoznačně jako příslušníka smíšeného typu paleoeuropoidně armenoidního. Tento typ se na našem území objevuje poprvé s příchodem populace se zvoncovitými poháry. Je poměrně častý zejména u populací slovanských a vyskytuje se i u současně žijící populace. Rozhodně nepatří antropologickému typu nordoidnímu, který se pokládá za charakteristický a vůdčí typ u protohistorických Germánů.

      Závěr

      V blízkosti jednoho ze dvou ramen řeky Cidliny  1 km severně od Žeretic (okres Jičín)  byl v roce 1943 při těžbě písku objeven kostrový hrob. Asi sedmnáctiletý mladý muž byl do obdélné hrobové jámy uložen v natažené poloze na zádech s rukama v klíně. V oblasti hrudníku byla nalezena nepoškozená a zcela funkční bronzová spona s klínovitou nožkou a vedle lebky rovněž úplný a nepoškozený kostěný hřeben. Ten je čtyřdílný. Střední část složená ze segmentů se zuby je svrchu kryta destičkou snýtovanou se dvěma bočními destičkami. Jeden z nýtků byl nahrazen železným nýtkem poté, co se všechny tři destičky uvolnily a mírně zdeformovaly nefunkčností původního nýtku  měděného. Obě boční destičky jsou po svém obloukovitém obvodu zdobeny dvěma řadami různě provedených kroužků se středovým důlkem. Hrob byl datován do mladší doby římské.

Prameny

Dyk Josef 1943: Žeretice, o. Jičín. Nálezová zpráva čj. 148/1943 M Jičín (z pozůstalosti Musejního spolu musea v Jičíně). In: Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu ČAV v Praze čj. 1137/1943.

Chochol Jaromír 1966: Antropologický posudek o kostře ze Žeretic u Jičína. NZ čj. 3510/1966 Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu ČAV v Praze

Literatura

Beková M. - Droberjar E. 2005: Bohatý ženský kostrový hrob z mladší doby římské ve Slepoticích (Pardubický kraj). Archeologie ve středních Čechách 9/2, 401 - 439

Droberjar E. 2002: Encyklopedie římské a germánské archeologie v Čechách a na Moravě.