MIKROREGION ŽELEZNICE (okres Jičín)

08.05.2014 15:24

Okrajové území pravěkého a raněstředověkého osídlení

1. ÚVOD

Kotlina s městečkem Železnice je nejsevernější částí Jičínska osídlenou téměř v celém pravěku a středověku. V místě byla z náhodných nálezů shromážděna a do současnosti poměrně v úplnosti zachována archeologická sbírka obsahující množství nálezů různé výpovědní hodnoty.

Tato sbírka byla zpracována v letech 1986 - 1988 a k nálezům byly postupně doplněny a ověřeny všechny zachované a zjistitelné nálezové okolnosti včetně lokalizace pomístních názvů. Sbírka je v současné době dlouhodobě uložena v jičínském muzeu.

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Mikroregion Železnice je krajinou plochy přibližně 3 x 2,5 km. Zaujímá katastrální území Železnice a jeho okolí. Směrem k západu to je část k.ú. Zámezí, severně část katastru Bradlecké Lhoty (okr. Semily) a jižně Těšína, a to až k okraji katastru Valdice. Východní hranici tohoto území tvoří výrazný terénní zlom před vsí Soběraz (tzv. Soběrazská stráň).

Geomorfologicky se jedná o mírně svažitý svažitý terén k jihu - k řece Cidlině - s několika výraznými návršími. Prvním je ostroh v dnešní západní části Železnice (nadmořská výška středu západního obvodu ostrohu je 320 m n.m.) a dalším čedičový, lomem poškozený kopec zvaný Železný s vrcholem v nadmořské výšce 364 m. Výrazným terénním útvarem je i mohutný zářez severozápadně od Železnice a jižně podél současného toku řeky Cidliny od vsi Cidlina k Zámezí a k rybníku Valcha, vypreparovaný právě touto řekou.

Od Bradlecké Lhoty směrem k jihu až pod kopec Železný protéká Ploužnický potok, který svým hlavním i paralelním ramenem tvoří východní obvod vymezeného mikroregionu i osídleného prostoru. V okolí obou ramen potoka se vyskytují rašeliniště. Pod kopcem Železný je Ploužnický potok obklopen až 120 m širokými nivními loukami, západně pod kopcem vtéká do Cidliny. Mezi jejich soutokem je v současnosti mělká vodní nádrž. Do ní vtéká vydatný pramen vody vyvěrající na ostrožně (v současnosti zatrubněný) a v minulosti pohánějící tam postavený mlýn. I tato mělká vodní nádrž je průtočná do Cidliny. Ta vytváří jižně od ostrohu velký oblouk a stáčí se od západu k jihu zachovávajíc stále charakter potoka a vytvářející paralelní rameno - mlýnský náhon na tzv. Prostřední mlýn (v současnosti pila). Od severu a západně pod ostrohem Železnice protéká Doubravický potok, který se pod jeho čelem vlévá do Cidliny. Západně pod ostrohem byl na Cidlině postaven rybník Valcha plochy přibližně 8 ha, kolem něho a jím protékající řeky Cidliny se soustředí pravěké i středověké osídlení. Další rybníky jsou severně a severozápadně od Železnice v terénním zlomu západovýchodního průběhu. Největší z nich „Hluboký“ (v minulosti jím protékal Doubravický potok) byl jedním z vodních zdrojů zaniklé středověké vsi Habřina, v okolí dalších rybníků se soustředí osídlení od neolitu do vrcholného středověku.

Geologicky je Železnicko řazeno do oblasti permokarbonu (okolí pramene Cidliny na západním svahu kopce Tábor, 678 m n.m.), v samotné kotlině protéká řeka svrchnokřídovými horninami (turonské jíly, slíny a slínovce, Balatka - Sládek 1962, 248 - 257).

Půdní pokryv tvoří hnědozemě středoevropského typu. Tyto jílovitohlinité až hlinité půdy jsou místy bohaté zejména vápníkem a i přes nepříznivé podmínky při zpracování bývají velmi úrodné. V severní části kotliny se po nimi či mimo ně vyskytují sprašové návěje (Válek 1964, 32). V okolí toku Cidliny se vyskytují náplavy nivních jílovitých půd.

Klimaticky patří kotlina Železnice do mírně teplé oblasti, průměrná roční teplota osciluje kolem 7 - 8° C, průměrné roční srážky jsou do 600 mm (v současnosti nejsušší místo východních Čech, Válek 1964, 18 - 23). V regionu je průměrně 40 - 50 letních dnů, 110 - 130 mrazových dnů, z toho 50 - 60 dnů se sněhovou pokrývkou. Nad 1 mm srážek se spadne přibližně v 90 - 100 dnech. Mikroregion je od severozápadu (převládající směr větru a srážek) chráněn návrším Kozlov (kota 462 m n.m.) se zříceninou stejnojmenného hrádku, dominantou severního okraje Jičínské kotliny - kopcem Tábor (kota 678 m n.m.) a dalšími kopci směrem k masivu Kozákova.

Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí pro tento prostor dubohabrové porosty, v údolích toků olšiny (GENEREL 1992).

Jedinou vyjímkou výskytu nerostného bohatství jinak velmi chudého kraje je výskyt magnetit - ilmenitových nerostů a sedimentárního ložiska měděných rud severně od Železnice v okolí Bradlecké Lhoty (Tuček 1970, 57). Nivu Ploužnického potoka východně od Železnice tvoří náplavy, v nichž byl pozorován hojný výskyt tzv. bahenní železné rudy - hněděle (pozn. 1).

3. NÁLEZOVÝ FOND

Místní archeologická sbírka byla v roce 2000 předána k trvalému uložení do depozitáře Regionálního muzea a galerie v Jičíně. Obsahuje běžné nálezy keramiky, kamenných a železných nástrojů nalezených a darovaných místními obyvateli zejména v období mezi oběma světovými válkami 20. století. Po druhé světové válce spravoval a evidoval tyto sbírky místní rodák Václav Vojtíšek, který zaznamenal (často přímo na předmět, a to nesmazatelně) místo a rok nálezu, event. jméno nálezce předmětu. Nejčastěji se mezi jmény dárců vyskytují jména Václav Šťastný, Václav Kozák, pan Hoch, pan Špůr, Dr. J. Macháček, Adolf Vích, František Rieger, František Brož a Josef Brož, vše místní obyvatelé a majitelé nemovitostí.

Jediný archeologický výzkum v Železnici provedl Vít Vokolek v souvislosti se stavbou kravína v roce 1960. Při stavbě byly narušeny jámy sídliště kultury lužické. Opakované sídlení bylo nálezy zjištěno na ostrohu v dnešní západní části městečka, v blízkosti Cidliny a rybníka Valcha, dále v okolí Ploužnického potoka a vodních nádrží severně a severozápadně od Železnice.

Archeologická sbírka je zpracována do II. stupně evidence a v roce 2002 byla zapsána do Centrální evidence sbírek. Pokud není dále uvedeno jinak, uvádějí inventární a stará popisná čísla nálezy ze sbírky Železnice.

4. OSÍDLENÍ

4.1. Neolit

Plošně rozsáhlé sídliště bylo rozoráno na polích v poloze „Kamenec“, „Dolce“ a pole „U obecního lesa“. Všechny tři polohy na sebe navazují v prostoru severně od Železnice jižně u lesa zvaného „U Habřiny“ severovýchodně při silnici do Kyjů. V současnosti je zde koupaliště, kterým protéká vydatný pramen vody zachycovaný pod koupalištěm do retenční nádrže. Místem nálezů jsou svahy podél této vodoteče v nadmořské výšce přibližně 320 - 330 m n.m.

Václav Šťastný a Václav Kozák zde opakovaně ve 20. a 30. letech 20. století nacházeli kamenné nástroje z amfibolového rohovce (sbírka Železnice či. 1, 8, 9, 10, 11 sekery, 24 a 26 vývrtky, 1571, 1872, 1573 sekery, 1574 - 1576 dlátkovité tvary, 1577 zlomek kopytovitého klínu, 1578 zlomek klínu rádla ?, 1586, 1598, 1601). Nálezový fond obsahuje i jednu celou a polovinu další zrnotěrky nalezené v roce 1917 Václavem Šťastným. Datovatelné kamenné nástroje lze přiřadit kultuře s keramikou vypíchanou.

Další neolitické sídliště bylo zničeno v místech, kde stojí kravín. Jedná se o mírný jižní svah nad Cidlinou jižně od současné silnice ze Železnice do Zámezí. Východní hranici prostoru tvoří Doubravický potok a jeho soutok s Cidlinou. Poloze se zde říká „Pohansko“, „Pohanská studánka“, „Valcha“ (podle rybníka), „Stráňka u Valchy“ a dále směrem k Zámezí byla poloha „Kněžský hájek“. I zde byl Václavem Kozákem, bratry Šťastnými a dalšími železnickými občany nalezen a muzeu darován velký soubor kamenných nástrojů převážně z amfibolového rohovce (či. 2, 4, 13 sekery, 25, 27a 28 tři vývrtky, či. 632 - 635, 1581 - 1584, 1592 - 1594, 1609 poškozené broušené nástroje, další broušené nástroje či. 1602 - 1603, 1610 - 1611 - vše amfibolový rohovec) dále i štípané nástroje (čepele, jedna z obsidiánu či. 40 - 42, jádra či. 61 - 63). V kulturní jámě prokopané v poloze „Kněžský hájek“ v roce 1925 byly nalezeny dva broušené kamenné nástroje dlátkovitého tvaru z amfibolového rohovce (či. 640 - 641).

Třetím v neolitu osídleným místem byla poloha zvaná „Šnejdárek“ Je jí areál tzv. Prostředního mlýna ( v současnosti pila) na řece Cidlině a jeho okolí tj. západně a jihozápadně od stanice Českých drah Železnice, východně od Cidliny ve výrazně chráněné poloze. Z místa jsou k dispozici opět soubory kamenné industrie broušené i štípané (poškozené nástroje z amfibolového rohovce či. 618 - 619, 625 - 626, štípané čepele či. 29 /P 66, dvě křemenné čepele či. 43 - 45a, další jedna čepel z obsidiánu či. 46 /P 153, křemenné čepele či. 620 - 623, 1570, drasadlo či. 1569 ) střep kultury s keramikou lineární či. 624 (P 17) a kostěné šídlo (či. 627 /P118). Podle jediného střepu se zachovaným určením místa nálezu lze osídlení datovat i do kultury s keramikou lineární. Některé nástroje pak nositelům kultury s keramikou vypíchanou.

Čtvrté sídliště z mladší doby kamenné bylo nálezy kamenných nástrojů zjištěno mezi vrchem Železný (vsí Těšín) a stanicí českých drah Železnice. Osídlení bylo zjištěno na sprašové návěji ve svahu 200 - 300 m východně nad Cidlinou. Místo bylo ověřeno sběrem a leteckou prospekcí se zjištěním několika rozoraných objektů (Ulrychová 1995, 406). Pocházejí odtud tyto nástroje z amfibolového rohovce : sekera či. 16, 21 a soubor sekery a hladítka či. 1089 - 1091, nalezený na jednom z rozoraných objektů.

Další kamenné nástroje datované do neolitu pocházejí z ostrohu (farská zahrada, Strahov, Račana, Felčarovsko, Příkopy) a např. i z polohy „Soběrazská stráň - Pod lipinou - Lipina “ tj. okolí Ploužnického potoka směrem k Soběrazi, kde bylo rovněž zjištěno intenzivní osídlení z neolitu.

Z nelokalizovaných nálezů (poloha Šnejdárek ?) je v železnické archeologické sbírce soubor štípané industrie obsahující tři čepele z obsidiánu (či. 47 - 60). Na Jičínsku jsou nálezy obsidiánových nástrojů ze Železnice jediným výskytem této suroviny vůbec. Starolineární zdobené střepy (okraj kulovité nádoby a zásobnice s masivním horizontálním uchem) bez lokalisace jsou uloženy pod či. 76 - 78.

V Národním muzeu jsou uloženy kamenné nástroje obou kultur neolitu (či. 7014, 7033, 7035, 8906, 8910, 9951 a 10 115) a keramika kultury lineární (či. 5696 - 5703, Hájek 1940, 116, 119), vše bez nálezových okolností. Původně ve sbírce muzea Lázně Bělohrad byly uloženy kamenné nástroje rovněž bez nálezových okolností. Sbírka byla převedena do jičínského muzea a nástroje jsou uloženy pod či. 3791 - 3794, 3938 (amfibolový rohovec) a či. 3933 - 3935 (silicity, Ulrychová - Prostředník 1995). Poslední broušený nástroj rovněž z amfibolového rohovce je ve starém fondu sbírky muzea jičínského (či. 104).

Bez jisté datace „hladítko“ a šedý úštěp z Brožovy cihelny (Nádražní ulice při nivě Ploužnického potoka, či. 629/P 138 - 19 a či. 631/P 138). Do souboru patří ještě špičák prasete (či. 630/P 138).

Prozatím nejmladším v železnickém muzeu objeveným nálezem je velmi dobře zachované obité jádro šedého silicitu a šedá jedna čepel. Nález byl učiněn při stavbě základní školy v roce 1933 (nálezce a dárce Antonín Vích). Homolovité jádro je vysoké 91 mm a má vodorovnou podstavu. Po jeho obvodu jsou patrné „negativy“ 13ti různě velikých a tvarově rozmanitých obitých čepelí.

4.2. Eneolit

Z polohy „Kamenec – silnice“ a „Nová cesta k Habřině“ (tj. mezi silnicí do Kyjů a rybníkem Hluboký, okolí koty 327) pochází soubor střepů s povrchovým slámováním ze tří různých nádob ( či. 1626 - 1630) a sekeromlat kultury s keramikou šňůrovou (či. 23/P 51, nález V. Kozáka z roku 1926, nepublikováno). Z polohy „K obecnímu lesu“ pochází další kamenný sekeromlat (či. 1579/P10, nález Adolfa Vícha 1924, Kalferst - Prostředník, 1993, 29, tab. 6 : 2, typ XHA) a další rovněž nepublikovaný sekeromlat nalezený a darovaný do železnické sbírky V. Kozákem v roce 1933 (či. 1580/P 97).

Při stavbě kravína v roce 1957 byly objeveny celkem tři kamenné, nejspíš eneolitické nástroje (či. 1617 - 1619). Do eneolitu je datován i kamenný nástroj či. 22 (P 634) bez zachovaných nálezových okolností z polohy „Šnejdárek“ (areál Prostředního mlýna).

V Národním muzeu v Praze je uložen kamenný sekeromlat (či. 37 924) a sekeromlat údajně z kostrového hrobu (či. 10 200, Hájek 1940, 120 - 120). Ve sbírce muzea Lázně Bělohrad byly uloženy dva kamenné sekeromlaty bez zachovaných nálezových okolností (M Jičín či. 3899 - 3900, Ulrychová - Prostředník 1995).

4.3. Starší doba bronzová, kultura únětická

Na rozdíl od Jičínské kotliny byl mikroregion Železnice osídlen ve starší době bronzové, a to na obou výšinných polohách opevněných později v pozdní době bronzové a v raném středověku.

Z polohy „Felčarovsko“ (tj. severně od kostela sv. Jiljí včele ostrohu, dnešní západní část Železnice) pochází šedohnědá kónická nádobka vzhledu lahve s vysokým hrdlem a s lomem ve spodní části. Z menší poloviny byla doplněná. Pod mírně vykloněným okrajem a mělce odsazeným hrdlem je mezi dvěma dvojicemi vodorovných mělkých rýh pás vyplněný kolmými rýžkami. Výška nádoby 137 mm, průměr podstavy 53 mm, průměr okraje (včetně střepu) 69 mm (či. 79). Dalšími nálezy jsou dva větší střepy sebrané Antonínem Loužilem v roce 1923 na stejných místech (či. 670 - 671/ P 46). Šedé tenkostěnné střepy ( v keramickém těstě příměs písku) pocházejí z výdutí dvou nádobek s pečlivě vyhlazenou vnitřní šedou a šedohnědou plochou.

Z kopce Železný pochází několik celých nádob ze starší doby bronzové (kultura únětická). Kulovitý šedohnědý hrnek nalezený v roce 1935 má páskové ucho z nízkého okraje k výduti. Je nezdobený a jeho povrch byl pečlivě vyhlazen. Výška nádoby 93 mm, průměr podstavy 33 mm, průměr okraje (včetně střepu) 69 mm (či. 80). Další hrnek s ouškem (či. 908) je velmi podobného tvaru s mírně otlučenou povrchovou vrstvou střepu, zbylý povrch je pečlivě vyhlazen. Výška nádobky je 66 mm, průměr podstavy 42 mm, průměr okraje včetně střepu 71 mm. K souboru patří ještě zcela nepoškozená šedohnědá miska se čtyřmi plastickými výčnělky vytaženými vně pod zesíleným okrajem. Tři výčnělky jsou jednoduché, jeden je větší a provrtaný dvěma vertikálními otvory. Výška pečlivě řemeslně provedené misky je 49 mm, průměr podstavy 64 mm, průměr okraje včetně střepu 170 mm.

Ze střední doby bronzové nepochází ze Železnicka (podobně jako z celého regionu Jičín) žádný archeologický nález.

4.4. Kultury lidu popelnicových polí doby bronzové

Nepoměrně bohatší osídlení po hiátu ve střední době bronzové bylo i na Železnicku zjištěno v mladší a pozdní době bronzové. Na kopci Železný bylo nejspíš postaveno hradiště, na dalších místech stály osady nositelů kultury lužické i slezskoplatěnické.

4.4.1. Kultura lužická

Sídliště této kultury bylo narušeno při stavbě kravína v poloze „Valcha“ (ppč. 898 a 907). Záchranný výzkum v roce 1960 provedl a publikoval Vít Vokolek (1994, 25). Při výzkumu bylo zachycenou 5 jam zahloubených do původně sprašové hlíny. Ze dvou jam byl získán datovací materiál II.a event. II.b stupně kultury lužické. K nálezům z výzkumu, uloženým v muzeu Královéhradeckém, patří v místní archeologické sbírce uložený soubor střepů a mazanice sebraných Václavem Kozákem při stavbě kravína (či. 678 - 732, 1633 - 1635). Mimo to odsud pocházejí i střepy pozdněhradištní (či. 733 - 759) a vrcholněstředověké včetně zlomků kachlů (či. 760 - 839).

Bez nálezových okolností je ve sbírce železnické uložen střep z koflíku (Ha B, či. 435), není vyloučeno, že pochází ze stejného místa jako předchozí nálezy. Velmi dobře zachovaná bronzová jehlice s rytou výzdobou na diskovité hlavičce (či. 584) byla nejspíš součástí hrobové výbavy jednoho z pohřbů žárového pohřebiště ve Lháni (asi 2,5 km východně od Železnice).

4.4.2. Kultura slezskoplatěnická

Kopec zvaný Železný (k.ú. Železnice a Těšín) je výraznou čedičovou kupou (s převýšením od jihu 44 m, od severu - hladiny Ploužnického potoka 64 m) narušenou v severní části těžbou kamene a ve vrcholové patrii stavbou kruhového hrádku. Přestože je část kopce pokryta výsypy z těžby kamene a torzem fortifikace hrádku, jeho viditelnost ze vzdálenosti až 10 km a poloha v kotlině při nejdůležitější komunikaci regionu spolu s výraznými nálezy dovoluje oprávněně zde předpokládat v pozdní době bronzové opevněnou polohu. Nevysokým náspem s paralelní prohlubní je napříč (po svahu) terasovitými úpravami v zahradách domů obce Těšín na jihovýchodním svahu kopce vymezena velmi přibližně obdélná plocha téměř 2 ha. Mohlo by se jednat o předhradí hradiště kultury slezskoplatěnické či hradištní. V souboru výrazných nálezů jsou uloženy zlomky tří zdobených amfor (či. 909 - 913, či. 1636 - 1638/Václav Kozák 1928, či. 1658 - 1659) a část hrnku (či. 1657Antonín Bílek 1933) datovaných do pozdní doby bronzové. Část další zdobené amfory lze složit ze střepů či. 660 - 669 (Ha B).

V roce 1925 byla prokopána jáma v poloze „Kněžský hájek“ západně od polohy „Valcha“. V ní byly nalezeny dva střepy z pozdní doby bronzové. Je možné, že objekt byl součástí části sídliště zkoumaného V. Vokolkem v roce 1960. Vzdálenost obou poloh je přibližně 150 - 200 m. Dalších 5 střepů bylo nalezeno v poloze „Valcha“ (nebo „Stráňka před Valchou“) Václavem Kozákem v roce 1939.

Soubor devíti střepů byl v roce 1935 sebrán v poloze „Kamenec“ u silnice do Habřiny (či. 1647 - 1655 /P 108), tj. asi 1,4 km severoseverozápadně od kostela sv. Jiljí.

Další soubory nálezů (střepů) nemají zachované žádné nálezové okolnosti (či. 428 - 433, 933 - 934, 1632, 1644 - 1646, 1656). Do pozdní doby bronzové lze datovat i torzo miniaturní šedé v podhrdlí vodorovnými liniemi zdobené amforky (sbírka Železnice/M Jičín či. 83) a asi polovinu miniaturního červenohnědého koflíku s pupíkem a rytými vodorovnými liniemi (či. 84).

Ze starší doby železné nejsou z mikroregionu Železnice zatím žádné archeologické nálezy.

4.5. Mladší doba železná

Nemnoho nálezů dokládá pobyt či průchod nositelů kultury laténské. Ti se zastavili na kopci Železný. Bez nálezových okolností je odtud v místní sbírce zachován zlomek okraje hrnce (průměr ústí nádoby bez tloušťky střepu měří přibližně 300 mm) a zlomek podstavy soudkovité nádoby. Lesklé střepy obsahují velký podíl tuhy (či. 672 - 673). Spolu se střepy je uložena obroušená hrnčířská šablona (či. 674) průměru 46 mm. Ve střepu s výrazným podílem tuhy je na jedné ploše je vyhloubeno několik výrazných rýh.

4.6. Hradištní období

4.6.1. Výšinná opevněná poloha Železnice - ostroh

Archeologické nálezy z místní muzejní sbírky mají vždy odlišeno místo nálezu (pokud je ovšem zachováno) ze západní část Železnice (pomístní názvy „U kostela“, „Starý hřbitov“, Felčarovsko“, u hasičské zbrojnice, farská zahrada, „Příkopy“) a z kopce Železný nebo z jeho blízkého okolí.

K vymezení ostrožného raněstředověkého hradiště v Železnici významně přispěla letecká prospekce a objevené úseky fortifikace. Ty jsou zachovány včele ostrohu v poloze „Strahov“, tj. v zahradách východně od kostela za rodným domkem malíře Jana Kavana, a dále v zahradách východně za domy ulic Palackého a Menclovy. Severní okraj hradiště tvoří hluboký úvoz vycházející k západu z ulice Zámecké. Úvoz lemuje areál mladší ze dvou železnických tvrzí postavené uvnitř původně opevněné polohy. Západní obvod hradiště tvoří jedna ze dvou terénních vln ve svahu nad Doubravickým potokem, jehož tok převyšuje o 20 - 22 m. Takto vymezené hradiště má plochu přibližně 5,1 ha, svažuje se k jihu o 24 m (nadmořská výška 298 - 322 m).

Hradiště bylo velmi pravděpodobně trojdílné. Jižní část s románským kostelem sv. Jiljí (závěr 12. století) s předpokládaným dvorcem (poloha „Na staré tvrzi“, „Příkopy“, objemné nálezy keramiky) byla přístupná západním svahem. Do současnosti tudy vede cesta terasami, z nichž nejvyšší skrývá pravděpodobně torzo fortifikace. Další stále používaná cesta severně odtud ústí do ulice „Příkopy“, která svou zástavbou uzavírá čelo hradiště.

Při severním okraji střední přibližně obdélné části ostrohu vyvěrá dodnes vydatný pramen vody, který poháněl mlýnské kolo mlýna postaveného při západním obvodu hradiště. Lze jej považovat za dostatečný zdroj zásobování obyvatel hradiště i v raném středověku (Ulrychová 2001, 66 - 70).

Datovací materiál pochází z celé výše vymezené plochy hradiště. Při nejrůznějších zásazích do země byl shromážděn velký soubor keramiky. Asi polovinu tvoří nálezy z okolí kostela a místa zvaného „Na staré tvrzi“ či „Příkopy“ datované do mladší doby hradištní a spojované se stavbou kostela v druhé půli 12. století. Zbylá část nálezů pochází ze závěru starší doby hradištní ( výšinné sídliště ve farské zahradě a okolí, sbírka Železnice či. 104, 108, 848) a celé střední doby hradištní s výrazným nárůstem jejich počtu v její mladší fázi. Rozsah hradiště ve střední době hradištní potvrzují nálezy i z prostoru mladší tvrze v severovýchodním okraji hradiště (např. či. 110). Sběry byla ověřena osada ve farské zahradě, středohradištní osídlení na ploše kolem kostela sv. Jiljí a v areálu předpokládaného dvorce severně od kostela (poloha „Příkopy“, Ulrychová 2001a, 350).

Pro dataci ostrožného hradiště v Železnici je významná skutečnost, že v polovině 10. století končí osídlení na hradištích Hrádky v Prachovských skalách (k.ú. Zámostí) a hradišti v tzv. prachovském sedle (k.ú. Prachov): S tím nejspíš souvisí výrazný nárůst nálezů na ostrohu v Železnici datovatelných do 10. a první poloviny 11. století. Poloha při hlavní komunikaci regionem a tvar železnického hradiště (trojdílné ostrožné) připouštějí dataci vzniku a stavby hradiště do poloviny 10. století v souvislosti se začleněním severovýchodních Čech do přemyslovského státu.

4.6.2. Výšinná opevněná poloha Železnice /Těšín, kopec Železný

I z této výšinné polohy (v nálezových okolnostech zřetelně odlišené od Železnice) pocházejí movité nálezy datované do střední doby hradištní. Lze jen předpokládat, že výrazné návrší v severním okraji Jičínské kotliny bylo po osídlení lidem popelnicových polí doby bronzové využito Slovany. V regionu je to velmi častý jev. Při sběru nalezenou keramiku lze datovat do střední a mladší doby hradištní (Ulrychová 2001b, 312 Těšín). Dříve objevené a sebrané nálezy pocházejí ze stejných úseků doby hradištní (sbírka Železnice či. 156, 157, 198, 840, 841, 856, 860, Ulrychová 2001, 70 - 73, obr. 118b).

K oběma výšinným polohám lze dodat, že mikroregionem Železnice procházela cesta od jihovýchodu (podél Konecchlumského - Mlázovického a Hořického chlumu) zvaná ve středověku „Hradecká cesta“. Zde z ní odbočovala cesta k severu přes hřbet kopce Tábor k dnešní Lomnici nad Popelkou. Hlavní trasa směřovala dále k severozápadu na Turnovsko.

4.6.3. Hradištní osídlení

Sídlištní objekt s raněstředověkými nálezy (11.- 12. století) byl prokopán v roce 1925 v poloze „Kněžský háj“ (sbírka Železnice/M Jičín či. 642 - 658). Hradištní střepy byly rovněž nalezeny nedaleko od předcházející polohy před záchranným výzkumem při stavbě kravína v roce 1960 (sbírka Železnice/M Jičín či. 733 - 759). Tyto nálezy představují interval 2. polovina 10. - 2. polovina 12. století (horizont stavby kostela).

Jak již bylo uvedeno, objemné soubory nálezů pocházejí z ostrožného hradiště, zvláště z blízkosti kostela a ploch severně od něho (např. či. 92, postava nádoby s plastickou „značkou“ v podobě svastiky, pozn. 2). Nejmladšími hradištními nálezy jsou střepy vykopané při opravě hřbitovní zdi v roce 1996 a datované do první poloviny 13. století (Ulrychová 1998, 257).

Jedinečným objektem v regionu byly pece na tavbu železa zjištěné v poloze „Pod lipinou /Pod dubinou“ či „Dubina“. V místní archeologické sbírce jsou z této polohy (kromě broušeného kamenného nástroje z neolitu) zachovány další nálezy: především 11 kusů železité strusky (či. 1078 - 1088) a mladohradištní střep (či. 846). Datace pecí je nejistá, mohou být středo- či pozdněhradištní (stavba kostela vyžadovala i železné nástroje) (Šalda - Zikmund, 1955, 63). Ložiska limonitu a uvádí ve své regionální práci o slovanském období regionu R. Turek (1971, 4). Místo nálezu pecí lokalizuje do blízkosti Bradlecké Lhoty do okraje lesa Lipiny a polohy „Pod Soběrazskou strání“ při silnici Těšín - Újezdec (okres Semily). Podrobný popis pecí však chybí. Střepy s vlnicí popisované autorem nejsou zřejmě zachovány a dataci do střední doby hradištní tak není možné ověřit (pozn. 3).

Ve 2. polovině 12. století byl včele ostrohu postaven kamenný románský kostel patrocinia sv. Jiljí (Ústřední seznam kulturních nemovitých památek r.č. 1451/1). Z kamenné románské stavby (pečlivě opracované kvádříky) je zachována mohutná hranolová věž s románským portálkem v přízemí a dvěma štěrbinovými otvory. Dále jsou vně stavby patrné fragmenty druhotně zazděného obloučkového vlysu. Obdélná gotická loď kostela s polygonálním presbyteriem (2. polovina 14. století) byla barokně upravována (Evidenční list … 1988).

4.7. Vrcholný středověk

Nepříliš prokazatelné a stále diskutované jsou údaje o Čéčovi ze Železnice sídlícím v 2. poloviny 12. století na „župním“ hradě v Železnici. Lokalizace do severovýchodních Čech je zpochybňována druhou možností, že se totiž jedná o Železnici v blízkosti Českých Budějovic. Nálezy z kopce Železný a další kruhová (snad původně opevněná poloha na území intravilánu vsi Těšín s nálezy z 2. poloviny 12. století, Ulrychová 2001, 73 - 75, táž 2001b, 312) by lokalizaci do Železnice na Jičínsku umožňovala (Durdík 2000, 643). K diskusi o sídle prvního z pánů ze Železnice přispěl i L. Šnajdr (1874 - 1877, 830 - 831). Jeho sídlo lokalizoval na ostroh do blízkosti kostela, ne na kopec Železný. Obě možnosti zůstávají otevřené, i když už nelze pochybovat o mladohradištním hrádku (více fází ) na kopci Železný (v první fázi pod kopcem v dnešní vsi Těšín ?). Předpokládám, že poněkud temperamentní Ratibor ze Železnice uváděný k roku 1318 jako první z pánů ze Železnice sídlil na kopci Železný (Sedláček 1898, 199). V lese pokrývajícím kopec (Obora) byla nalezena železná dýka, čtyřboký hrot šípu, střepy datované do 14. století (v pořadí či. 589, 593, či. 840 - 845, 863 - 867/ P64).

Panské sídlo v severovýchodním cípu zaniklého hradiště je dáno starým pomístním názvem „Na tvrzi“ (Sedláček 1898, 199). Část tvrziště včetně kamenného sklepa je zachována pod roubenou chalupou čp. 62 a čp. 63. Jedná se o tzv. mladší tvrz z doby pohusitské. Vrcholněstředověké a raněnovověké nálezy odtud lze datovat od 2. třetiny 14. pravděpodobně pouze do poloviny 16. století (či. 322 - kachel Adam a Eva, či. 333 fragment kachle s bohyní Demeter/ pozn. 4, či. 321, 323 - 332 zlomky kachlů, střepy a zlomky kachlů či. 851 - 854 a 943 - 944 a velmi pravděpodobně i džbán „z jedné ze dvou železnických tvrzí“ či. 96). Stavebněhistoricky posoudil zbytky objektu J. Slavík (1993, 103). Z tvrze je zachován obdélný sklep s valenou klenbou z hrubě opracovaných kvádrů spojovaných maltou s červeným pískem se zachovaným větrákem. Vstup do sklepa v severním koutě je opatřen neprofilovaným jednoduchým portálem. Tvrz byla založena v 15. století jako třetí panské sídlo mikroregionu (starší tvrz u kostela, hrádek na vrchu Železný), od roku 1539 patřila ona a hospodářský dvůr jičínským měšťanům.

Zaniklé středověké vsi byly ve vymezeném prostoru zjištěny dvě - Habřina a Soběrazy. Habřina stála severozápadně od Železnice v místě a okolí dnešní samoty „U Habřiny“ na návrší západně od rybníka „Hluboký“, kterým původně protékal Doubravický potok. Jediná písemná zpráva hovoří k roku 1542 (1533) o již zaniklé vesnici (Roubík 1959, 103, Ulrychová 2002 v tisku).

Druhou zaniklou středověkou vsí byly Soběrazy. Celkem pět usedlostí, zaniklá vodoteč a zaniklá vodní nádrž byly objeveny při letecké prospekci 21.10. 1997 při silnici Jičín - Železnice a její odbočky do Soběrazi. První a jediná písemná zpráva uvádí nově založenou vesnici k roku 1362 (Roubík 1959, 104, Ulrychová 1998a, 208, táž 2002 v tisku). Příčina zániku není známa.

5. Závěry

Podrobný pohled do struktury osídlení vede k závěrům:

V neolitu byla železnická kotlina sídlištním areálem s několika sídlišti. Datace - k. s keramikou lineární a vypíchanou.

Eneolitické osídlení spíše mladších obdobích, nalezeny byly celkem tři nástroje kultury s keramikou šňůrovou.

Ve starší době bronzové (k. únětická) využity k sídlení obě výšinné polohy - kopec Železný i ostroh.

V mladší a pozdní době bronzové předpokládáno hradiště na kopci Železný a několik osad v kotlině (k. lužická i slezskoplatěnická).

V období hradištním bylo zjištěno osídlení od druhé poloviny 8. století (výšinná osada ve farské zahradě). Ostrožné hradiště založeno v polovině 10. století, z něho postupně dnešní městečko.

Hradiště (?) na kopci Železný v 2. polovině 10. století, mladohradištní hrádek (?) ve vsi Těšín (poloha II), mladohradištní hrádek na kopci Železný (poloha I). Tento přestavěn znovu nejdéle v první polovině 14. století. Vše na tzv. Hradecké cestě, která je i pravěkou komunikací vnitrozemím k dnešnímu Turnovu a Žitavské cestě. V železnické kotlině rozcestí k severu. Po založení Jičína a přeložení komunikačního uzlu jižněji, pokles významu Železnice až na úroveň zboží jičínských měšťanů.

Pro pravěk zjištěny vrcholy osídlení v klimatických optimech (neolit, mladší a pozdní doba bronzová, doba hradištní), jen omezené osídlení v eneolitu, starší době bronzové a laténu a absence osídlení ve starší době železné a v době římské včetně stěhování národů.

POZNÁMKY

1.Václav Šťastný uveřejnil v jičínských novinách Krakonoš ( roč. XXXVI, č. 28,12.7. 1914) tuto zprávu: „Nálezy v rašelině u Lázní Železnice. Pod lesem „Lipinou“ u Bradlce je rašeliniště. Vrstva rašeliny je nestejná: přes metr, ale i méně. V ní nacházejí se kosti (i parůžky) a zuby zvířat předhistorických. Zjistil je slavný učenec, Dr. Antonín Frič. Nálezy tyto tak jej zajímaly, že nejen že prohlédl několikrát rašelinu u lázní vykopanou, ale dal také rašeliniště fotografovati. Navštívil Železnici několikráte již jako stařec od 70 do 80 let, ale přece hravě dovednou rukou nakreslil situační plán okolí rašeliniště. Zvláště jej také zajímal vzácný modrý nerost „vivianit“ v rašeliništi hojně se vyskytující. Shledal v rašeliništi hojnost hnědele (rudy železa) i jiných látek nerostných, což má vliv, že rašelina udržuje dlouho stejnoměrnou teplotu. O svých nálezech přednášel Dr. Ant. Frič v klubu přírodovědeckém v Praze. Avšak v rašeliništi nacházejí se také různé nástroje z doby kamenné, jakož i hojnost uhlíků dřevěných. Také se přišlo na vyhloubený dubový kmen, který je vystaven v Lázeňském parku.

To vše svědčí, že rašeliniště bylo objeveno v době předhistorické. Někteří místní učitelové mají ve svých sbírkách ukázky těchto zajímavých nálezů z rašeliny pod Bradlcem“. Železnice byly tzv. klidovými lázněmi poskytujícími i rašelinné kůry.

2. Další středohradištní a mladohradištní nálezy (střepy) či. 102, 104 - 114, 118 - 120, 122 - 125, 155 , 491 - 492, 859, 861 - 862, 868 - 872, 880 - 890, 892 - 893, 847 - 850).

3. Text příspěvku Antonína Pospíšila pro jičínské noviny „Předvoj“ ze 14.8. 1964: „ Poznej svůj kraj ! První část textu je shodná s pozn. 1. Pokračování od pasáže zakončené „v Lázeňském parku“ : „ kam se poděl, není známo - nebylo tehdy nikoho, kdo by jej pro místní muzeum zachránil. Některé ukázky těchto zajímavých nálezů z rašeliny jsou v místním vlastivědném muzeu a snad také v naší škole.

Když byla asi v roce 1930 rozšiřována cesty pod Soběrazskou strání k vojenské střelnici, byly na okraji lesa „Lipiny“, nedaleko uvedeného rašeliniště, nalezeny poměrně zachovalé pece k tavení železa. Nebyly hluboké ani širší nežli asi 60 cm. Vymazány však byly kvalitní kamnářskou hlínou. Byly vytápěny dřevěným uhlím, které se vrstevnatě střídalo se železnou rudou pocházející asi z nedalekého pískovníku tak zvaného „Karlova vrchu“. Byl to železitý pískovec, ze kterého nízká teplota vydobyla jen nepatrnou část železa. Zbytek zůstal v těžkých struskách nalezených rovněž v blízkosti těchto pecí. Tato primitivní výroba železa na Železnicku jak se zdá, nedočkala se již dalšího rozkvětu, ale tím výmluvnější je název města Železnice i jméno blízkého kopce Železnýho se vztahem k unikátnímu nálezu těchto pravěkých pecí. A.P. Železnice“.

4. Za laskavé určení tohoto zlomku kamnového kachle děkuji MUDr. Zdeňkovi Hazlbauerovi.

5. Za jediný pravěký nález by bylo možné považovat nález zlatého drátu v roce 1629 v Lomnici nad Popelkou (Šimák 1927, 228). Datace - popelnicová pole ???

LITERATURA

Balatka B. - Sládek J. 1962: Říční terasy v českých zemích. Praha

Durdík T. 2000: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha

Evidenční list 1988: Evidenční list nemovité kulturní památky Železnice, okres Jičín, kostel sv. Jiljí (původně sv. Jana Křtitele). Národní památkový ústav, územní pracoviště Pardubice.

GENEREL 1992: Generel místních SES. Ekoregion VII. Jičín. Průvodní zpráva. Okresní úřad Jičín

Hájek L. 1940: Jičínsko v době kamenné. Ročenka musejního spolku v Jičíně VI, 111 - 126

Kalferst J.- Prostředník J. 1993: Nálezy kultury se šňůrovou keramikou ve východních Čechách. Pojizerský sborník 1, 16 - 47

Roubík A. 1959: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha

Sedláček A. 1898: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl V. Praha

Slavík J. 1993: Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší VI, 97 - 116

Šalda F.- Zikmund J. 1955: Český ráj. I. Jičínsko a Sobotecko. Jičín

Šimák J.V. 1927: Zpráva o archeologickém nálezu z roku 1629. Památky archeologické 35, 1926 - 1927.

Tuček K. 1970: Naleziště českých nerostů a jejich literatura 1951 - 1965. Praha

Turek R. 1971: Život prvých Slovanů v našem kraji. Zpravodaj Šrámkovy Sobotky VII, 2 - 4

Ulrychová E. 1998: Železnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998a: Soběraz, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha

Ulrychová E. 2001: Raněstředověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Dissertační práce. Katedra pravěku a rané doby dějinné FF UK Praha.

Ulrychová E. 2001a: Železnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha

Ulrychová 2001b: Těšín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha

Ulrychová E. 2002 v tisku: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší, 16

Ulrychová E. - Prostředník J. 1995: Fričovo muzeum v Lázních Bělohradu. Katalog archeologické sbírky. Zprávy ČSSA, Supplément 24. Praha

Válek B. 1964: Půdy východních Čech. Havlíčkův Brod

Vokolek V. 1994: Osady lužické kultury ve východních Čechách. Fontēs museī Reginaehradecensis XVI - 2. Hradec Králové

Populární verze pro publikaci v turistickém časopise

Kovářovi, Železnice 284 (Praha 4)

Mikroregion Železnice (okr. Jičín)

Okrajové území pravěkého a raněstředověkého osídlení

1. ÚVOD

2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Půdní pokryv tvoří hnědozemě středoevropského typu. Tyto jílovitohlinité až hlinité půdy jsou místy bohaté zejména vápníkem a i přes nepříznivé podmínky při zpracování bývají velmi úrodné. V severní části kotliny se po nimi či mimo ně vyskytují sprašové návěje. V okolí toku Cidliny se vyskytují náplavy nivních jílovitých půd.

Klimaticky patří kotlina Železnice do mírně teplé oblasti, průměrná roční teplota osciluje kolem 7 - 8° C, průměrné roční srážky jsou do 600 mm (v současnosti nejsušší místo východních Čech). V regionu je průměrně 40 - 50 letních dnů, 110 - 130 mrazových dnů, z toho 50 - 60 dnů se sněhovou pokrývkou. Nad 1 mm srážek se spadne přibližně v 90 - 100 dnech. Mikroregion je od severozápadu (převládající směr větru a srážek) chráněn návrším Kozlov (kota 462 m n.m.) se zříceninou stejnojmenného hrádku, dominantou severního okraje Jičínské kotliny - kopcem Tábor (kota 678 m n.m.) a dalšími kopci směrem k masivu Kozákova.

Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí pro tento prostor dubohabrové porosty, v údolích toků olšiny.

Jedinou vyjímkou výskytu nerostného bohatství jinak velmi chudého kraje je výskyt magnetit - ilmenitových nerostů a sedimentárního ložiska měděných rud severně od Železnice v okolí Bradlecké Lhoty. Nivu Ploužnického potoka východně od Železnice tvoří náplavy, v nichž byl pozorován hojný výskyt tzv. bahenní železné rudy - hněděle (pozn. 1).

3. NÁLEZOVÝ FOND

4. OSÍDLENÍ

4.1. Neolit (Mladší doba kamenná, 6. - 5. tisíciletí př.n.l.)

Václav Šťastný a Václav Kozák zde opakovaně ve 20. a 30. letech 20. století nacházeli kamenné nástroje z amfibolového rohovce. Nálezový fond obsahuje i jednu celou a polovinu další zrnotěrky nalezené v roce 1917 Václavem Šťastným. Datovatelné kamenné nástroje lze přiřadit kultuře s keramikou vypíchanou.

Další neolitické sídliště bylo zničeno v místech, kde stojí kravín. Jedná se o mírný jižní svah nad Cidlinou jižně od současné silnice ze Železnice do Zámezí. Východní hranici prostoru tvoří Doubravický potok a jeho soutok s Cidlinou. Poloze se zde říká „Pohansko“, „Pohanská studánka“, „Valcha“ (podle rybníka), „Stráňka u Valchy“ a dále směrem k Zámezí byla poloha „Kněžský hájek“. I zde byl Václavem Kozákem, bratry Šťastnými a dalšími železnickými občany nalezen a muzeu darován velký soubor kamenných nástrojů převážně z amfibolového rohovce.Jedna čepelka byla vyrobena z tzv. sopečného skla - obsidiánu. V kulturní jámě prokopané v poloze „Kněžský hájek“ v roce 1925 byly nalezeny dva broušené kamenné nástroje dlátkovitého tvaru z amfibolového rohovce.

Čtvrté sídliště z mladší doby kamenné bylo nálezy kamenných nástrojů zjištěno mezi vrchem Železný (vsí Těšín) a stanicí českých drah Železnice. Osídlení bylo zjištěno na sprašové návěji ve svahu 200 - 300 m východně nad Cidlinou. Místo bylo ověřeno sběrem a leteckou prospekcí se zjištěním několika rozoraných objektů. Pocházejí odtud další nástroje opět z amfibolového rohovce - dvě sekery a sekera a hladítko, oba nalezené na jednom z rozoraných objektů.

Další kamenné nástroje datované do neolitu pocházejí z ostrohu tvořícího západní část Železnice (farská zahrada, Strahov, Račana, Felčarovsko, Příkopy) a např. i z polohy „Soběrazská stráň - Pod lipinou - Lipina “ tj. okolí Ploužnického potoka směrem k Soběrazi, kde bylo rovněž zjištěno intenzivní osídlení z neolitu.

Z nálezů, které nemají zachoivané nálezové okolnosti (poloha Šnejdárek ?) je v železnické archeologické sbírce soubor štípané industrie obsahující tři čepele z obsidiánu.. Na Jičínsku jsou nálezy obsidiánových nástrojů ze Železnice jediným výskytem této suroviny vůbec. Starolineární zdobené střepy (okraj kulovité nádoby a zásobnice s masivním horizontálním uchem) bez lokalizace jsou nejstaršími doklady o přítomnosti zemědělských obyvatel v kotlině..

V Národním muzeu jsou uloženy kamenné nástroje obou kultur neolitu a zlomky keramických nádob kultury s keramikou lineární, ovšem všechny bez nálezových okolností. Původně ve sbírce muzea Lázně Bělohrad byly ukládány kamenné nástroje rovněž bez údajů o místě nálezu. Sbírka byla převedena do jičínského muzea a jednotlivé nástroje byly bez problémů identifikovány. Poslední broušený nástroj z mladší doby kamenné z mukroregionu Železnice, rovněž z amfibolového rohovce, je uložen ve staré části sbírky muzea jičínského.

Bez jisté datace „hladítko“ a šedý úštěp z Brožovy cihelny (Nádražní ulice při nivě Ploužnického potoka). Do souboru patří ještě špičák prasete.

Prozatím nejmladším v železnickém muzeu objeveným nálezem je velmi dobře zachované obité jádro šedého silicitu a jedna z něho odražená čepel. Nález byl učiněn při stavbě základní školy v roce 1933, nálezcem a dárcem byl Antonín Vích. Homolovité jádro je vysoké 91 mm a má vodorovnou podstavu. Po jeho obvodu jsou patrné „negativy“ 13ti různě velikých a tvarově rozmanitých obitých čepelí.

4.2. Eneolit (Pozdní doba kamenná, 5. – 3. tisíciletí př.n.l.)

Z polohy „Kamenec – silnice“ a „Nová cesta k Habřině“ (tj. mezi silnicí do Kyjů a rybníkem Hluboký, okolí koty 327) pochází soubor střepů s povrchovým slámováním ze tří různých nádob a sekeromlat kultury s keramikou šňůrovou (nález V. Kozáka z roku 1926). Z polohy „K obecnímu lesu“ pochází další kamenný sekeromlat (nález Adolfa Vícha z roku 1924) a další sekeromlat nalezený a darovaný do železnické sbírky V. Kozákem v roce 1933. Při stavbě kravína v roce 1957 byly objeveny celkem tři kamenné, nejspíš eneolitické nástroje. Do pozdníé doby kamenné je datován i kamenný nástroj bez zachovaných nálezových okolností z polohy „Šnejdárek“ (areál Prostředního mlýna).

V Národním muzeu v Praze je uložen kamenný sekeromlat a sekeromlat údajně z kostrového hrobu. Ve sbírce muzea Lázně Bělohrad byly uloženy dva kamenné sekeromlaty bez zachovaných nálezových okolností.

4.3. Starší doba bronzová, kultura únětická (20. - 17. století př.n.l.)

Na rozdíl od Jičínské kotliny byl mikroregion Železnice osídlen i ve starší době bronzové, a to na obou výšinných polohách opevněných později v pozdní době bronzové a v raném středověku.

Z polohy „Felčarovsko“ (tj. severně od kostela sv. Jiljí včele ostrohu, dnešní západní část Železnice) pochází šedohnědá kónická nádobka vzhledu lahve s vysokým hrdlem a s lomem ve spodní části. Z menší poloviny byla doplněná. Pod mírně vykloněným okrajem a mělce odsazeným hrdlem je mezi dvěma dvojicemi vodorovných mělkých rýh pás vyplněný kolmými rýžkami. Dalšími nálezy jsou dva větší střepy sebrané Antonínem Loužilem v roce 1923 na stejných místech a šedé tenkostěnné střepy ( v keramickém těstě s příměsí písku), které pocházejí z výdutí dvou nádobek s pečlivě vyhlazenou vnitřní šedou a šedohnědou plochou.

Z kopce Železný pochází několik celých nádob ze starší doby bronzové (kultura únětická). Kulovitý šedohnědý hrnek nalezený v roce 1935 má páskové ucho z nízkého okraje k výduti. Je nezdobený a jeho povrch byl pečlivě vyhlazen. Další hrnek s ouškem je velmi podobného tvaru s mírně otlučenou povrchovou vrstvou střepu, zbylý povrch je pečlivě vyhlazen. K souboru patří ještě zcela nepoškozená šedohnědá miska se čtyřmi plastickými výčnělky vytaženými vně pod zesíleným okrajem. Tři výčnělky jsou jednoduché, jeden je větší a provrtaný dvěma vertikálními otvory.

Ze střední doby bronzové nepochází ze Železnicka (podobně jako z celého regionu Jičín) žádný archeologický nález.

4.4. Kultury lidu popelnicových polí doby bronzové a starší doby železné (13.- 5. století př.n.l.)

Nepoměrně bohatší osídlení po přestávce ve střední době bronzové bylo i na Železnicku zjištěno v mladší a pozdní době bronzové. Na kopci Železný bylo nejspíš postaveno hradiště, na dalších místech stály osady nositelů kultury lužické i slezskoplatěnické.

4.4.1. Kultura lužická

Sídliště této kultury bylo narušeno při stavbě kravína v poloze „Valcha“. Záchranný výzkum v roce 1960 provedl a publikoval archeolog královéhradeckého muzea Vít Vokolek. Při výzkumu bylo zachycenou 5 jam zahloubených do původně sprašové hlíny. Ze dvou jam byl získán datovací materiál druhého stupně kultury lužické. K nálezům z výzkumu, uloženým v muzeu Královéhradeckém, patří v místní archeologické sbírce uložený soubor střepů a mazanice sebraných Václavem Kozákem právě při stavbě kravína. Mimo to odtud pocházejí i střepy pozdněhradištní (12.- 13. století) a vrcholněstředověké včetně zlomků kachlů (14.- 16. století).

Bez nálezových okolností je ve sbírce železnické uložen střep z koflíku,není vyloučeno, že pochází ze stejného místa jako předchozí nálezy. Velmi dobře zachovaná bronzová jehlice s rytou výzdobou na diskovité hlavičce byla nejspíš součástí hrobové výbavy jednoho z pohřbů žárového pohřebiště v nedaleké Lháni (asi 2,5 km východně od Železnice).

4.4.2. Kultura slezskoplatěnická

Kopec zvaný Železný (k.ú. Železnice a Těšín) je výraznou čedičovou kupou (s převýšením od jihu 44 m, od severu - hladiny Ploužnického potoka 64 m) narušenou v severní části těžbou kamene a ve vrcholové patrii stavbou kruhového hrádku. Přestože je část kopce pokryta výsypy z těžby kamene a torzem fortifikace hrádku, jeho viditelnost ze vzdálenosti až 10 km a poloha v kotlině při nejdůležitější komunikaci regionu spolu s výraznými nálezy dovoluje oprávněně zde předpokládat v pozdní době bronzové opevněnou polohu. Nevysokým náspem s paralelní prohlubní je napříč (po svahu) terasovitými úpravami v zahradách domů obce Těšín na jihovýchodním svahu kopce vymezena velmi přibližně obdélná plocha téměř 2 ha. Mohlo by se jednat o předhradí hradiště kultury slezskoplatěnické či hradištní. V souboru výrazných nálezů jsou uloženy zlomky tří zdobených amfor a část hrnku datovaných do pozdní doby bronzové. Část další zdobené amfory lze složit z jednotlivých střepů.

Soubor devíti střepů byl v roce 1935 sebrán v poloze „Kamenec“ u silnice do Habřiny, tj. asi 1,4 km severoseverozápadně od kostela sv. Jiljí.

Další soubory nálezů (střepů) uložené v železnické archeologické sbírce nemají zachované žádné nálezové okolnosti. Do pozdní doby bronzové lze datovat i torzo miniaturní šedé v podhrdlí vodorovnými liniemi zdobené amforky a asi polovinu miniaturního červenohnědého koflíku s pupíkem a rytými vodorovnými liniemi.

Ze starší doby železné nejsou z mikroregionu Železnice zatím žádné archeologické nálezy.

4.5. Mladší doba železná (5.- 1. století př.n.l.)

Nemnoho nálezů dokládá pobyt či průchod nositelů kultury laténské. Ti se zastavili na kopci Železný. Bez nálezových okolností je odtud v místní sbírce zachován zlomek okraje hrnce (průměr ústí nádoby bez tloušťky střepu měří přibližně 300 mm) a zlomek podstavy soudkovité nádoby. Lesklé střepy obsahují velký podíl tuhy. Spolu se střepy je uložena obroušená hrnčířská šablona průměru 46 mm. Ve střepu s výrazným podílem tuhy je na jedné ploše je vyhloubeno několik výrazných rýh.

4.6. Hradištní období (6. – 13. století)

4.6.1. Výšinná opevněná poloha Železnice - ostroh

Datovací materiál pochází z celé výše vymezené plochy hradiště. Při nejrůznějších zásazích do země byl shromážděn velký soubor keramiky. Asi polovinu tvoří nálezy z okolí kostela a místa zvaného „Na staré tvrzi“ či „Příkopy“ datované do mladší doby hradištní a spojované se stavbou kostela v druhé půli 12. století. Zbylá část nálezů pochází ze závěru starší doby hradištní (z výšinného sídliště ve farské zahradě a okolí) a z celé střední doby hradištní s výrazným nárůstem jejich počtu v její mladší fázi. Rozsah hradiště ve střední době hradištní potvrzují nálezy i z prostoru mladší tvrze v severovýchodním okraji hradiště. Sběry byla ověřena osada ve farské zahradě, středohradištní osídlení na ploše kolem kostela sv. Jiljí a v areálu předpokládaného dvorce severně od kostela (poloha „Příkopy“).

4.6.2. Výšinná opevněná poloha Železnice /Těšín, kopec Železný

4.6.3. Hradištní osídlení

Sídlištní objekt s raněstředověkými nálezy (11.- 12. století) byl prokopán v roce 1925 v poloze „Kněžský háj“. Hradištní střepy byly rovněž nalezeny nedaleko od předcházející polohy před záchranným výzkumem při stavbě kravína v roce 1960. Tyto nálezy představují interval 2. polovina 10. - 2. polovina 12. století (horizont stavby kostela).

Jedinečným objektem v regionu byly pece na tavbu železa zjištěné v poloze „Pod lipinou /Pod dubinou“ či „Dubina“. V místní archeologické sbírce jsou z této polohy (kromě broušeného kamenného nástroje z neolitu) zachovány další nálezy: především 11 kusů železité strusky a mladohradištní střep. Datace pecí je nejistá, mohou být středo- či pozdněhradištní (stavba kostela vyžadovala i železné nástroje). Ložiska limonitu a uvádí ve své regionální práci o slovanském období regionu Rudolf Turek. Místo nálezu pecí lokalizuje do blízkosti Bradlecké Lhoty do okraje lesa Lipiny a polohy „Pod Soběrazskou strání“ při silnici Těšín - Újezdec (okres Semily). Podrobný popis pecí však chybí. Střepy s vlnicí popisované autorem nejsou zřejmě zachovány a dataci do střední doby hradištní tak není možné ověřit.

Ve 2. polovině 12. století byl včele ostrohu postaven kamenný románský kostel zasvěcený sv. Jiljí zapsaný v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek. Z kamenné románské stavby (pečlivě opracované kvádříky) je zachována mohutná hranolová věž s románským portálkem v přízemí a dvěma štěrbinovými otvory. Dále jsou vně stavby patrné fragmenty druhotně zazděného obloučkového vlysu. Obdélná gotická loď kostela s polygonálním presbyteriem (2. polovina 14. století) byla barokně upravována. Prozatím nepříliš prokazatelné a stále diskutované jsou údaje o Čéčovi ze Železnice sídlícím v 2. poloviny 12. století na „župním“ hradě v Železnici. Lokalizace do severovýchodních Čech je zpochybňována druhou možností, že se totiž jedná o Železnici v blízkosti Českých Budějovic. Nálezy z kopce Železný a další kruhová (snad původně opevněná poloha na území intravilánu vsi Těšín s nálezy z 2. poloviny 12. století by lokalizaci do Železnice na Jičínsku umožňovaly. K diskusi o sídle prvního z pánů ze Železnice přispěl i Ludvík. Šnajdr. Sídlo Čéče ze Železnice lokalizoval na ostroh do blízkosti kostela, ne na kopec Železný. Obě možnosti zůstávají otevřené, i když už nelze pochybovat o mladohradištním hrádku (více stavebních fází ) na kopci Železný (v první fázi umístěném pod kopcem v dnešní vsi Těšín ?).

4.7. Vrcholný středověk (13. - 15. století)

Předpokládám, že poněkud temperamentní Ratibor ze Železnice uváděný k roku 1318 jako první z pánů ze Železnice sídlil na kopci Železný. V lese pokrývajícím kopec (Obora) byla nalezena železná dýka, čtyřboký hrot šípu, střepy datované do 14. století.

Panské sídlo v severovýchodním cípu zaniklého hradiště je dáno starým pomístním názvem „Na tvrzi“. Část tvrziště včetně kamenného sklepa je zachována pod roubenou chalupou čp. 62 a čp. 63. Jedná se o tzv. mladší tvrz z doby pohusitské. Vrcholněstředověké a raněnovověké nálezy odtud lze datovat od 2. třetiny 14. do poloviny 16. století (kachel s motivem Adama a Evy, fragment kachle s bohyní Demeter - pozn. 4, další zlomky čelních vyhřívacích stěn kamnových kachlů, střepy nádob a velmi pravděpodobně i džbán „z jedné ze dvou železnických tvrzí“ . Stavebněhistoricky posoudil zbytky objektu Jiří Slavík. Z tvrze je zachován obdélný sklep s valenou klenbou z hrubě opracovaných kvádrů spojovaných maltou s červeným pískem se zachovaným větrákem. Vstup do sklepa v severním koutě je opatřen neprofilovaným jednoduchým portálem. Tvrz byla založena v 15. století jako třetí panské sídlo mikroregionu (starší tvrz u kostela, hrádek na vrchu Železný), od roku 1539 patřila ona a hospodářský dvůr jičínským měšťanům.

5. Závěry

Podrobný pohled do struktury osídlení vede k závěrům:

V neolitu byla železnická kotlina sídlištním areálem s několika sídlišti. Datace - k. s keramikou lineární a vypíchanou.

Eneolitické osídlení spíše mladších obdobích, nalezeny byly celkem tři nástroje kultury s keramikou šňůrovou.

Ve starší době bronzové (k. únětická) využity k sídlení obě výšinné polohy - kopec Železný i ostroh.

V mladší a pozdní době bronzové předpokládáno hradiště na kopci Železný a několik osad v kotlině (k. lužická i slezskoplatěnická).

POZNÁMKY

2. Další soubory středohradištních a mladohradištních nálezů (převážně střepů) zdobených motivy vícenásobné vlnice, vodorovných linií a vpichů jsou uloženy rovněž v archeologické sbírce muzea v Železnici.

4. Za laskavé určení tohoto zlomku kamnového kachle děkuji MUDr. Zdeňkovi Hazlbauerovi.

Resumé doplněno z hlavy mailem: neolit, pop. pole doby bronzové, RS, hradiště

—————

Zpět

MIKROREGION ŽELEZNICE (okres Jičín)

Okrajové území pravěkého a raněstředověkého osídlení

POZNÁMKY

LITERATURA

Okrajové území pravěkého a raněstředověkého osídlení

POZNÁMKY

Menu

Kontakt