NOVOPACKO - "paká" krajina za rozhraním

Novopacko - rozhraní - struktura osídlen - pravěk - středověk - novověk

Novopacko, severovýchodní část okresu Jičín, vykazuje podle archeologických nálezů a písemných zpráv odlišnou strukturu osídlení v porovnání  se zbylou částí tohoto okresu. Ta je podmíněna výrazně jinými přírodními podmínkami Novopacka. Pravěké nálezy pocházejí pouze z neolitu a eneolitu a signalizují využívání této krajiny jako zdrojové oblasti tehdejšími obyvateli sídlišť zjištěných jižně a jihozápadně odtud. Vrcholně středověká kolonizace Novopacka je datována zakládáním vsí v průběhu 14. století s tím, že mnohé, od té doby zaniklé vsi, byly obnovovány během klimaticky příznivější první poloviny 16. století. Nejmladší vesnice byly zakládány až v 18. století.

V porovnání krajinou Jičínska, která Novopacko obklopuje podél jeho jihozápadního a jižního obvodu, vykazuje tato severovýchodní část správního území okresu Jičín výrazně jinou strukturu osídlení. Předložený text sleduje podle movitých archeologických nálezů a lokalizace existujících a zaniklých sídel odlišnosti osídlení Novopacka v závislosti na přírodních podmínkách od zbylé části okresu Jičín. V textu jsou uvedeny movité archeologické nálezy objevené v tomto regionu do 31.12. 2011.

Geografické vymezení  Novopacka

Novopacko je částí severovýchodních Čech. Je vymezeno krajinou vně severovýchodního okraje Jičínské kotliny a kotliny městečka Železnice. Jeho jižní obvod tvoří pás lesů severně od polohy Dřevěnice - Na špici, odtud východně ke Hřídelci, Lánům, napříč tokem řeky Javorky k Horní Nové Vsi a Bukovině u  Pecky. Východním okrajem Novopacka  je hradiště v Kalu a jeho blízké okolí. Zbylý obvod  tvoří správní hranice mezi okresy Jičín a Trutnov.

Přírodní podmínky

Nadmořská výška

Novopacko je od Jičínské kotliny odlišné zejména svou nadmořskou výškou. Rozraním mezi Dřevěnicemi (poloha „Na špici“ 310 m n.m.) a prvními vesnicemi Novopacka (406 m n.m. v blízkosti Kuburského Újezdu) je povlovný kopec zvaný „Babák“. Přibližně v polovině jeho svahu je zřetelné rozhraní teploty, mlhy či různého skupenství vodních srážek. Občas je v současnosti mezi Jičínskou kotlinou a Novou Pakou rozdíl aktuální teploty až 4^oC , průměrná roční teplota je v Nové Pace o jeden stupeň nižší.

Jižní obvod sledovaného regionu leží až o 100 m výše než vesnice Dřevěnice,  Lužany, Lány, Horní Nová Ves a Kal. Nejvýše položenými osídlenými místy Novopacka je katastr vsi Karlov s více než 540 m n.m. a Zboží (550 m n.m.) v blízkosti hradu Kumburk. Nejvyššími kopci jsou Staropacká Hůra nad Karlovem (578 m n.m.) a Kozinec  severozápadně nad obcí Vidochov (608 m n.m.).

Jen několik obcí leží v nadmořské výšce těsně pod 400 m n. m. Jsou jimi Česká Proseč a Štěpanice, Dolní Javoří na úrovni toku řeky Javorky (350 m),  Pecka,  Stará Paka, Úbislavice a Valdov. Největší počet vsí byl založen na místech mezi 400 a 500 m n.m. Jsou to Heřmanice,  Horní Javoří,  Kal,  Kumburský Újezd,  Nová Paka,  Přibyslav,  Pustá Proseč,  Radkyně, Roškopov,  Stav, Studénka, Stupná,  Štikov,  Uhlíře, Ústí u Staré Paky,  Vidonice, Vlkov a Vrchovina. Nejvýše v krajině - v nadmořské výšce nad 500 m - byly založeny Brdo, Bukovina, Karlov,  Krsmol,  Vidochov a  Zboží.

Zdroje vody

Řekou Nové a Staré Paky je Rokytka s několika přítoky. Na ní se soustředí nejhustější osídlení od vrcholného středověku až do současnosti. Rokytka vzniká v centru Nové Paky soutokem tří pramenů a protéká Starou Pakou k severozápadu. V Ústí u Staré Paky pod tvrzištěm se po soutoku s Oleškou nazývá Popelka.  Potok Zlatnice u Stupné, dva bezejmenné potoky a potok Štikovský jsou čtyřmi prameny řeky Javorky odvodňující východ Novopacka. Po hranici s okresem Trutnov protéká řeka Bystřice vznikající z několika pramenů u Vidonic, pod hradištěm u Kalu přibírá stále vodnatý Bystřický potok. V celém regionu jsou jen malé vodní nádrže. Největší z nich byla nedávno postavena v centru Pusté Proseče do širokého koryta zde občasně protékajícího potoka.

Půdní podmínky, vegetace

Velkou část výrazně zvlněného povrchu Novopacka tvoří travnatý porost a lesy. Ty pokrývají asi třetinu  jeho rozlohy, většinou jsou listnaté či smíšené, plošné monokultury smrků jsou vyjímkami. Sledovaná krajina je bohatá na vodní zdroje, každá vesnice má ve svém intravilánu či bezprostřední blízkosti pramen vody a často i pramenné pánve. Pole jsou na relativně rovinných či mírně zvlněných částech katastrů. Půdním pokryvem jsou na Novopacku  jílovité půdy zbarvené kysličníky železa  a dalších kovů do hnědých a červených odstínů. Červené jíly byly v závěru vrcholného středověku a v raném novověku využívány k objemné produkci cihlově červené keramiky, která v první půli 16. století výrazně dominuje v keramickém inventáři vsí Jičínska. Původně sprašové návěje jsou výrazně zvodněné. Dalším přírodními zdroji s neověřenou mírou využívání v minulosti jsou ložiska měďných rud lokalizovaná od Kumburského Újezdu směrem k severovýchodu k  Dolní a Horní Kalné (okr. Trutnov). Pro 13. století a opakovanou pozdější obnovu těžby je prokázáno dolování zlata ve Stupné.

Sídliště

Poloha v krajině

Většina vsí byla založena na jižních svazích s odchylkami k západu či východu.  Na západním svahu byla založena Studénka, na opačném Štikov a Uhlíře.  Nezvykle na vrcholové partii plošiny stojí Bukovina u Pecky a v okraji plošiny i Heřmanice. V rovině na nivních loukách řeky Javorky bylo založeno Dolní Javoří včetně mlýna a v chráněné přibližně kruhové dolině vesnice Kal a Pustá Proseč.

Typy zástavby

Tvar a poloha sídlišť je určena reliéfem krajiny, která je výrazně zvlněná a jsou v ní početná údolí s potoky. Nejobvyklejším typem zástavby jsou  budovy ve stráních nad údolím s potokem a cestou podél něho. Jednotlivé usedlosti tvoří různě velká seskupení budov, která nebývají oplocená často ani jinak viditelně vymezená. Zástavbou na sebe plynule navazují např. Vidochov a Stupná a např.  Ústí u Staré Paky, Roškopov a Stará Paka.  Naopak zcela rozptýlená zástavba charakterizuje ves Zboží s okolními sídlišti zvanými Chloumek, Chaloupky, Česká Proseč a Štěpanice. Návesní typ zástavby byl při letecké prospekci zjištěn nad vesnicí Kal a Pustá Proseč. Obě  však pocházejí až z doby pohusitské a tvar zástavby je dán kotlinou, ve které jsou chráněny v jinak otevřené krajině. Velmi často se vykytuje kombinace centra starší části vsi (ulicový či návesní tvar zástavby) s rozptýlenou zástavbou mladších částí (Brdo, Stav, Vidochov, Vrchovina  a další). Ve sledovaném regionu jsou i samoty, o samotě stojící mlýny a hájenky. Významným a výstavným mlýnem byl nedávno (v roce 1995) shořelý  mlýn Bystrý (k.ú. Bezník), při jehož stavebních úpravách byly nalezeny velké zlomky barokních komorových kachlů. Kulturní památkou je velmi dobře zachovaný kalský mlýn v údolí pod hradištěm u Kalu. Před úplným zánikem (ve stavu pokročilé archeologizace) je mlýn jižně od Vidonic. Z několika budov jsou zde zachovány již jen obvodové zdi a ssutí vyplněné sklepní prostory včetně zaneseného náhonu.

Hospodářské dvory

Tento typ objektů není početný. Jsou sice o nich časté písemné zmínky, ale nejspíš  to byly malé stavební i hospodářské celky v majetku venkovské šlechty. Ojedinělá je zmínka o třech dvorech ve Štikově, a to podstatně dříve než o vesnici samé.

Kostely a fary

Tyto nákladnější kamenné stavby byly postaveny jen ve větších obcích založených ve vrcholném středověku. Nejstarším kostelem sledovaného regionu je gotický kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 14. století na katastru obce Stav.  Ve 14. století byl založen i kostel Narození Panny Marie v Úbislavicích a kostel  sv. Jana Křtitele ve Vidonicích, oba vystavěné v kamení až v barokním období. Městský kostel sv. Mikuláše biskupa v Nové Pace byl rovněž gotický, byl však výrazně pozměněn mnohými dostavbami a drobnými stavebními zásahy. Novopacký klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní (stavba po roce 1654), na stejném místě mu předcházela kaple se sochou Panny Marie a před rokem 1414 již menší kostel. Gotický a půdorysem menší byl kostel sv. Bartoloměje v Pecce přestavěný v barokním slohu pro kartuziány z Valdic. V několika menších vesnicích jsou malé novověké kaple. Severovýchodně od vsi Stupná vede ke kapli Panny Marie u těžebního areálu ( ten je již na katastru Vidonic) křížová cesta. Torzo další cesty v podobě několika zastavení vede ke klášternímu kostelu v Nové Pace.

Panská sídla

Tyto nemovité památky jsou nejčastěji zachovány v podobě tvrzišť. Jen část fortifikace (příkop, val) chybí tvrzišti v Heřmanicích, které doplňuje hráz zaniklého rybníka. V Karlově byla tvrz pod dnešním domem čp. 18 „U Buršů“ ve výrazném svahu nad potokem. Velký rybník byl součástí opevnění tvrziště ve Staré Pace pod usedlostí čp. 98. Nezastavěné je prozatím tvrziště a větší část jeho opevnění ve Stavu. Tvrziště Zlámaniny v Nové Pace - v lese u osady Vlkov - bylo zdrojem kamene na stavbu císařské silnice v roce 1813. Na Novopacku stál jediný hrad Pecka. Od svého založení  přibližně v první třetině 14. století až do požáru v roce 1830 byl obýván a od roku 1627 byl centrem samostatného hospodářského panství valdických kartuziánů. Těsně za hranicí  s okresem Semily stojí zříceniny hradu Kumburk a nedaleko i hradu Bradlec. Součástí panství Kumburk a později kumbursko - úlibického velkostatku byla Nová Paka,  Stará Paka a jejich okolí.

Geografickým centrem sledované oblasti je město Nová Paka založené v první  třetině 14. století. Ve východní části Novopacka  bylo založeno městečko  Pecka,  jehož  význam  je  dán  stejnojmenným  hradem založeným rovněž v časném 14. století a osobou Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.

Zaniklé vesnice

I na Novopacku bylo zjištěno celkem pět zaniklých vsí, které již nebyly na rozdíl od několika dalších nikdy obnoveny: Na katastrálním území Kal je to vesnice Rašina, na k.ú. Kumburský Újezd  (zčásti k.ú. Stav) to byl Vysoký Újezd a Újezdec a na k.ú. Staňkov je to zaniklá ves Vidonička. Poslední z nich pod názvy Chvojen - Chvojná - Chvojný stála západně nad  Úbislavicemi.

Písemné zmínky

Písemné zmínky obsahují listiny o prodeji nemovitostí a v roce 1541 - 1542 pořizovaný soupis nemovitého majetku přiznávaný jeho majiteli do obnovovaných desek zemských. Žádný písemný údaj o sídlištích Novopacka není starší než rok 1316, kdy je poprvé uvedena jako nedávno založené sídlo Nová Paka. Ve 14. století se  k ní přiřadily další vesnice založené v období plošné kolonizace severovýchodních Čech: Brdo (v roce 1350),  Heřmanice (1395),  první lokace vsi Karlov (1386), Pecka k roku 1322,  Stará Paka (1357), tři hospodářské dvory ve Štikově (1322), Úbislavice (1357), Vidochov (1386) a Vidonice (1364).

V patnáctém století byly založeny Bukovina u Pecky (před rokem 1412),  Kal (1497),  Roškopov (1444) a  Ústí u Staré Paky (1414). V případě dvou naposled uvedených vsí lze soudit na postupnou kolonizaci údolí Rokytky a Popelky směrem k severozápadu od Staré Paky k Lomnici nad Popelkou.

Vesnicemi klimatického optima závěru 15. a první poloviny 16. století jsou Dolní Javoří (1543),  Horní Javoří (1544),  Krsmol (1542),  Pustá Proseč (1542), Radkyně (1543),  Studénka (1598),  Uhlíře (1543) a  Zboží ( 1532). Tuto hranici přesahuje osada Chloumek (založená před rokem 1608) a Přibyslav (1790). Pro existenci České Proseče a osady Štěpanice máme k dispozici pouze movité archeologické datované do 16. a 17. století.

Mincovní nálezy

Ve sledovaném regionu byly nalezeny hromadné nálezy mincí grošového a tolarového období. Největší nález byl v roce 1935 objeven v osadě Štěpanice (k.ú. Česká Proseč). Majitel domu čp. 15 nalezl v roce 1936 celkem 695 mincí určených jako groše českých králů lucemburské dynastie 14. a 15. století, dále mince z habsburských alpských zemí a několika německých knížectví. Depȏt byl ukryt brzy po roce 1471.

Mincovní nálezy v Nové Pace se soustředí do prostoru současného autobusového nádraží. V muzeu královéhradeckém je odtud uložen celý nález mincí z 18. - 19. století. Jsou jimi krejcary a jejich násobky ražené v mincovnách habsburské monarchie mezi roky 1740 - 1868. Další mince byly objeveny při bourání domu čp. 68. Celkem 22 malých grošů z bílého kovu bylo raženo za vlády císaře Rudolfa II. (1576 - 1611) a Ferdinanda II. (1637 - 1657). Z třetího nálezu jsou zachovány pouze 3 bílé (malé) groše ražené za vlády císaře Rudolfa II.

V Pecce byl bez bližší lokalizace nalezen malý groš Rudolfa II. ražený v roce 1596 a groš míšeňský. Z blíže neurčeného místa v  lese Obecník (směrem k Bělé u Pecky) bylo v roce 1935 nalezeno 35 mincí z bílého kovu: tolary Rudolfa II. a Ferdinanda II. ražené v moravských, slezských mincovnách a v mincovnách alpských zemí. Dalšími kusy tohoto nálezu byly tříkrejcary Albrechta z Valdštejna (ražby z let 1625 - 1633)  a drobné mince německých knížectví. Velmi významný nález byl učiněn v Radkyni. Pokud bylo určení mincí ředitelem školy v Lázních Bělohrad Antonínem Hochem správné, mohlo se jednat o doklad pobytu švédských vojsk během druhé poloviny třicetileté války na Jičínsku: dvě nalezené zlaté mince nesly jméno švédského krále Gustava Adolfa zemřelého v listopadu 1632 po bitvě u Lűtzenu. Před rokem 1927 byl ve vsi Štikov nalezen tříkrejcar císaře Ferdinanda II. Při opravě stodoly usedlosti čp. 41 v Úbislavicích bylo  v roce 1919 objeveno asi 150 stříbrných mincí v zcela zrezivělé kovové nádobce. Mince byly datovány do začátku 16. století. Tento nález není zachován.

Archeologické nálezy

Movité nálezy tvoří téměř bez vyjímky zlomky keramických nádob 14.- 17. století. Zcela převažují zlomky hrnců, velkých mís, džbánů a talířů, nepočetné jsou zlomky kamnových kachlů. Výjimku tvoří nálezy dvou železných seker z osady Arnoštov u Bukoviny uložených v jičínské muzejní archeologické sbírce, dále železný hrot kopí z Roškopova a masivní hřebík z okraje Přibyslavi. Obvyklé druhy železných nálezů doplňuje podkova z čp. 45 v Revoluční ulici ve Staré Pace.

Nálezy zlomků keramických nádob datované do 14. - 16. století pocházejí z Bukoviny u Pecky, z areálu obnoveného mlýna v Dolním Javoří, z tvrziště v Karlově (zde s přesahem do 17. století) a z blízkosti kostela v centru Úbislavic. Nálezy 15.- 16. století z centra Radkyně, z Roškopova - u mostu přes Rokytku, ve Staré Pace mezi tvrzištěm čp. 92 a roubeným domem čp. 71 a z Uhlířů.

Zlomky keramiky ze 16. - 17. století byly nalezeny v osadě Štěpanice (k.ú. Česká Proseč), při stavbě jezírka v Horním Javoří čp. 23, v Krsmolu,  na návsi ve starší části Kumburského Újezdu, v  Přibyslavi, v centru Staré Paky před obecním úřadem a naproti  u roubené školy, dále v blízkosti tvrziště ve Stavu,  na cestě u čp. 7 a ve dvoře čp. 13 ve Studénce, u nového hřiště ve Štikově a v severním okraji a středu Vidochova.

Z Nové Paky tvoří menší nálezový soubor zlomky keramiky z 15.- 17. století objevené zejména z okolí dnešního náměstí a autobusového nádraží. Totéž platí pro nálezy z Pecky. Ty podle lokalizace vymezují rozsah renesančního městečka pod hradem přibližně v polovině 16. století. Další v soupisu vesnic uváděné nálezy jsou buď nezvěstné nebo je nebylo možné  ověřit. Jediným nálezem svého druhu je rytými obrazci zdobený mírně poškozený keramický svícen okrové barvy nalezený v roce 2006 ve Staropacké ulici při stavbě vodovodu.  Dalším je šedý silicitový křesací kámen do pistole nalezený u  Kumburského Újezdu (na poli ppč. 268/1). Zatím zcela prvním nálezem svého druhu na celém Jičínsku je cesta okrajem nivy Rokytky ve Staré Pace v délce více než 800. Nálezy keramického zboží byla vymezena mezi domy čp. 71 a tvrzištěm pod čp. 92.  Předpokládám, že Rokytka  měla v 16. století již stabilnější koryto a nerozlévala se po celém údolí až do zástavby ve svazích údolí..

Závěr : krajina za rozhraním

Přírodní podmínky Novopacka jsou zřetelně odlišné od zbylé části Jičínska. Byly určujícími faktory jiné struktury osídlení této krajiny v pravěku i středověku.

Z pravěku jsou známé pouze nálezy kamenných nástrojů. Chronologicky nejstarší je rydlo zhotovené ze silicitové čepele datované do pozdní doby kamenné z katastru Studénky. Silicitová čepel z neolitu byla nalezena u Kumburského Újezdu. Dalším souborem nálezů jsou kamenné broušené sekery a klíny z obou kultur neolitu (s keramikou lineární, s keramikou vypíchanou) z  lokalit Brdo,  Bukovina u Pecky, Vlkov (Nová Paka), Stará Paka, Stupná (nástroj není zachován), Vrchovina a Zboží (jeden nástroj je ztracen). V pozdní době kamenné ztratili či rozbili a odhodili své sekeromlaty nositelé kultury se šňůrovou keramikou ve Stavu a Stupné. Na hradě Pecka je součástí inventáře hradu menší archeologická sbírka, jejíž součástí je několik blíže nelokalizovaných broušených kamenných nástrojů datovaných do mladší a pozdní doby kamenné.

Z tohoto výčtu je zřejmé, že krajina Novopacka byla pro nositele uvedených kultur neolitu a eneolitu exploatační oblastí - se zdroji dřeva, lovné zvěře, sběru různých rostlin a těžby lokálních kamenných surovin pro výrobu kamenných nástrojů. Sídliště těchto obyvatel byla však jižně a jihozápadně v krajině s nižší nadmořskou výškou a celkově příznivějšími  přírodními podmínkami.

Novopacko bylo soustavně osídlováno od první třetiny 14. století, kdy byly založeny první až dodnes existující vesnice. Dříve objevené nálezy datované údajně doby hradištní nejsou zachovány, nález keramiky z osady Chloumek (k.ú. Zboží) lze datovat  spíše do závěru 13. či začátku 14. století a velmi pravděpodobně souvisí se založením hradu Kumburk, v jehož blízkosti se nachází.

Další intenzivní kolonizaci této krajiny umožnila změna klimatických podmínek závěru 15. a první poloviny 16. století. Až v soupisu nemovitého majetku šlechty zhotovovaného od 40. let 16. století je poprvé uvedena téměř polovina vsí Novopacka. Jejich založení je možné posunout o jednu generaci zpět před rok 1541. Skutečně zaniklých vsí je pouze pět. Není výjimkou, že vesnice i dvakrát zanikla a byla na stejném místě obnovena zejména po třicetileté válce a při poslední vlně kolonizace regionu v závěru 18. století.

Obživa některých obyvatel ve 14. století byla dána potřebami hradů Kumburk, Bradlec a Pecka. Název Uhlíře vypovídá o jedné z běžných potřeb každého panského sídla. V blízkosti vsi Krsmol v poloze „Vápenice“ byly údajně objeveny jámy (pece?) na pálení vápna. Dalším zdrojem obživy  bylo ve středověku zpracování dřeva. Zásobování hradů předpokládá i lov zvěře a práci různých řemeslníků - nejdůležitějšími byli kováři. Zemědělství bylo v tomto regionu jen doplňkovým zdrojem obživy. V závěru 15. a první polovině 16. století však bylo Novopacko významné produkcí tzv. červeného novopackého keramického zboží. Tím bylo zásobováno celé Jičínsko  a přirozeně i Nová Paka a její blízké okolí.

SÍDLIŠTĚ

BRDO

Tato ves byla založena ve svahu chráněném od severozápadu a západu  návrším hradu Kumburk. Na svahu k jihu a v blízkosti pramene Brdského potoka ve východním okraji dnešní vesnice byly postaveny domy její starší části ulicového tvaru zástavby. Severní okraj této části Brda, ve které jsou zachované roubené domy, leží v nadmořské výšce 522 m.n.m. Okolí celé vsi je mírně zvlněné a je převážně obklopené poli.

Na některém z polí byla nalezena kamenná sekera kultury s keramikou vypíchanou. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1350¹. Brdo mělo údajně německé obyvatelstvo a bylo farní vsí Úbislavic. K roku 1529 je v písemných pramenech uveden Roháč z Brda, lapka poškozující majetky okolních zemanů. Při úpravách terénu v blízkosti obytného domu čp. 60 nalezl Jiří Sigl zlomky kamnových kachlů datovaných do 15. - 16. století ².

BUKOVINA  u  PECKY, osada Arnoštov

Tato vesnice leží na netypickém místě vrcholové části plošiny mezi Vřesníkem a Peckou.  Její okrajové části zvané Háje a Chrást s novými roubenými domy a chatami  jsou mimo centrum vesnice, které má přibližně kruhový tvar zástavby. Na Bukovinu navazuje ulicová osada roubených domů zvaná Arnoštov chráněná vrcholem plošiny. Z ní vyvěrá několik pramenů vody. Jeden z nich byl dřevěným vodovodem v  polovině 16. století sveden do Pecky - na hrad i do městečka pod ním. Relativně rovinné jižní okolí Bukoviny je zčásti tvořeno poli. Na jednom z nich u silnice Vřesník - Pecka v poloze pod Krkonošskou vyhlídkou (522 m n.m.) nalezl roce 2000 F. Kovařík středověkou a novověkou keramiku³. První písemná zmínka o Bukovině pochází až z roku 1412 ⁴. I z tohoto katastru pochází kamenný broušený nástroj nositelů kultury s keramikou lineární (muzeum v Jičíně, či. 3788). V osadě Arnoštov byly nalezeny dvě masivní železné sekery (jedna neúplná), obě velmi pravděpodobně z 15. století (M v Jičíně či. 3915, 3916).

ČESKÁ  PROSEČ,  osada ŠTĚPANICE

Obě sídliště byla založena jižně od pásu lesů těsně pod nadmořskou výškou 500 m. Podle polohy Štěpanic severně nad Českou Prosečí se zdá, že Proseč byla starší vesnicí z obou. Katastr je místem několika vodních zdrojů, jeho povrch je zatravněný,  pokrytý lesem a ojediněle malými poli. Církevní správa obou vsí byla  v  Úbislavicích, kde byla škola i kostel. Štěpanice byly po zániku během třicetileté války obnoveny až v roce 1778.

Ze Štěpanic pocházejí dva archeologické nálezy. Prvním jsou zlomky nádob 16 .- 17. století z kabelové přípojky pro nový dům vyhloubené na louce ppč. 145 vedle čp. 8 ⁵. Dalším nálezem byly v roce 1936 majitelem domu čp. 15 objevené mince uložené v hliněné nádobě. Celkem 695 mincí bylo určeno jako 421 feniků a 274 pražských grošů. Ty byly raženy za vlády Jana Lucemburského (1310 - 1346), Václava IV. (1378 - 1419), Jiřího z Poděbrad (1458 - 1471) a Vladislava II. (1471 - 1516). Drobné mince byly ražbami moravských a slezských mincoven 14. - 16. století. Feniky pocházely z alpských zemí, Bavorska, Falce, Augsburku, Hesenska, Míšně a dalších německých knížectví ⁶. Nález byl do země uložen po roce 1471.

DOLNÍ  JAVOŘÍ

Tato vesnice leží v jižním okraji Novopacka na řece  Javorce. Rozptýlená zástavba jednotlivými domy pokryla svahy nad nivou Javorky a jejím bezejmenným přítokem. Dolní Javoří je jednou ze vsí odlesněného údolí východo - západního směru na přítocích  Javorky (od západu k východu Uhlíře, Dolní Javoří, Horní Javoří, Arnoštov, Bukovina u Pecky). Všechna tato sídla leží výrazně nad 350 m n.m. s výjimkou mlýna v Dolním Javoří. Podél Javorky vedla severojižním směrem významná lokální komunikace z vnitrozemí k hradu a městečku Pecka. 

Vesnice Dolní Javoří byla založena v první třetině 16. století, písemné zmínky jsou k roku 1532 a 1543. Podle písemných zpráv zde byly dva mlýny, a proto byla tato nevelká vesnice označena za bohatou ⁷.  Při opravě mlýna a pily (čp. 17, st. pč. 2) byly v roce 2007 nalezeny zlomky nádob ze 14. - 16. století ⁸ .

HEŘMANICE

Heřmanice navazují v současnosti svou zástavbou na Novou Paku. Jejich ulicový střed stojí na hřbetu severojižního průběhu v odlesněné krajině v nadmořské výšce 470 - 480 m. Nové domy pokrývají svah východně pod touto starší zástavbou. Pod svahem u železniční trati vycházející z tunelu je zachována archeologická nemovitá památka. Je jí tvrziště  s větší částí zachované fortifikace (val a příkop) a hráz zaniklého rybníka. Velikost středního pahorku průměru 10 m umožnila zástavbu patrovou obytnou věží. Tu nejspíš obýval k roku 1395 uváděný Petr z Kamenice a v roce 1414 Václav Mašovec z Heřmanic. Vladykové z Doubravice prodali tvrz a pustý dvůr zámožnému zemanovi Mikuláši Kulemu z Chotče. V roce prodeje (1549) Vilému Trčkovi z Lípy byla tvrz pustá. Pravděpodobně zanikla během husitských válek a její majitel ji nebyl schopen opravit ^{9, 10, 11.}

HORNÍ  JAVOŘÍ

Z názvu vyplývá, že tato vesnice leží severovýchodně nad Dolním Javořím. Má opět rozptýlenou zástavbu na svahu k severozápadu u pramene vody a menší vodní nádrže. Je obklopena lesy a její nadmořská výška koliduje kolem 480 m n.m.

Při hloubení jámy pro zahradní nádrž před čelní částí obytného domu čp. 23 byly sebrány zlomky keramických nádob datovatelné do celého 16. století - tzv. cihlově červené novopacké zboží a glazované zlomky běžné stolní keramiky druhé poloviny tohoto století¹².  Tyto nálezy korespondují s první písemnou zmínkou o Horním Javoří z roku 1544 ¹³.  V porovnáním s Dolním Javořím byla tato vesnice chudá. Místo jejího založení připomíná snahu kolonizovat i okraj údolí Javorky v klimatickém optimu první poloviny 16. století.

KAL

Kal leží na rozhraní Novopacka a Miletínska. Ves návesního tvaru zástavby byla založena až v první polovině 16. století v kotlině chráněné ze všech stran od větru a srážek v nadmořské výšce nad 440 m. Odlesněné okolí je pokryto poli a loukami. Do středu obce po intenzivním dešti a tání sněhu stéká voda a bláto. Jihovýchodně u vsi vyvěrá vydatný pramen vody, jeden z mnoha přítoků řeky Bystřice. První písemná zmínka o Kalu pochází z roku 1497. Z pravěkých nálezů je třeba uvést vývrtek z nástroje nositelů kultury s keramikou vypíchanou nalezený u kalského mlýna a celý nástroj z plochy hradiště nad mlýnem. Na katastru Kalu byla lokalizována zaniklá vesnice názvu Rašina. Stála na svahu jihozápadně ode dvou lip a sochy Ukřižovaného u rozcestí silnic Pecka - Vidonice - Kal severozápadně nad Kalem ¹⁴.

KARLOV

Karlov je nejvýše položeným sídlem Novopacka. Rozptýlená zástavba na svahu jihozápadního sklonu má v centru tvrziště (čp. 18, hospoda u Buršů), hřbitov a několik velmi době zachovaných roubených domů. Pod tvrzištěm (471 - 476 m n.m.) protéká potok, povrch intravilánu je zatravněný. Severně nad vsí u silnice do vsi Tample (okres Trutnov) stály dva mlýny.

Jméno obce je odvozeno od jejího obnovitele hraběte Karla Morzina, k této fázi osídlení Karlova patří písemné zmínky z let 1522, 1560, 1574 a 1577.  Karlov však existoval již v roce 1386 ¹⁵. Tuto dataci potvrzuje soubor zlomků keramiky ze zahrady čp. 18 - tedy z tvrziště, datovaný do 14.- 16, století ¹⁶. O dřívějších nezachovaných nálezech se zmiňuje starší literatura ¹⁷. Severozápadně od vsi bylo narušeno a kostrové pohřebiště (poloha „Na hrobce“). V hrobech byly objeveny sečné zbraně, ostruhy a keramika. Jejich datace do 17. století může souviset s vypleněním Karlova během třicetileté války. V roce 1650 zde již byli noví obyvatelé.

KRSMOL

Krsmol je okrajovou vsí západního Novopacka. Jednotlivé domy byly postaveny ve stráni nad hlubokým údolím vodoteče zvané Černá a nad a podél cesty svahem tohoto údolí ve výšce nad 500 m n. m. Okolí Krsmolu je zalesněno, svahy zatravněny. Při výjezdu k Nové Pace je jediné velké pole. Z původní zástavby dřevěnými domy jsou zachována roubená stavení i s pavlačemi. Vesnice byla založena opět nejspíš v klimatickém optimu závěru 15. a první poloviny 16. století. Nejstarší písemná zpráva je z roku 1533, a poté z let 1542, 1658 a 1667 ¹⁸ . V poloze „Vápenice“ byly údajně nalezeny zbytky jam či pecí na pálení vápna. Při kabelizaci v celém intravilánu byly nacházeny drobné střípky hliněných nádob ze 16. a 17. století.

KUMBURSKÝ  ÚJEZD

Tato vesnice je prvním větším sídlem nad severovýchodním okrajem Jičínské kotliny na trase císařské silnice stavěné v roce 1813 do Nové Paky. Zástavba starší části vsi je seskupena kolem okrouhlé návsi v nadmořské výšce mírně nad 400 m. I o této vsi je poměrně pozdní zmínka, a to až k roku 1545. Byla následnou vsí zaniklého Vysokého Újezdu, ze kterého zbyl na katastru obce Stav gotický kostel sv. Petra a Pavla. Lokalizaci a následnost sídel v tomto prostoru komplikuje údaj o další zaniklé vsi zvané Újezdec údajně také v blízkosti uvedeného kostela ¹⁹. U silnice k Nové Pace stojí barokní zájezdní hospoda opravená po roce 1989 novým majitelem. Protější barokní hospoda pod kopcem Babák (poloha „Na špici“, k.ú. Dřevěnice) byla od roku 1989 nevyužívaným objektem, ze kterého stojí již jen obvodové zdi.

Při pokládce kabelů byla v rýhách na návsi před domy čp. 4, 7 a 25 vysbírávána keramika 16. a 17. století ²⁰ . V severním okraji katastru (na pozemku ppč. 268/1) byla v roce 2007 nalezena šedá čepel s boční retuší datovatelná do mladší doby kamenné (M Jičín či. 13 130) ²¹.

NOVÁ  PAKA

Toto město leží přibližně ve středu sledované oblasti. Jeho nejstarší část byla založena podél řeky Rokytky a na svahu severně nad ní. V současnosti to je prostor dnešního autobusového nádraží a tzv. Podklášteří. Náměstí přibližně obdélného tvaru bylo založeno na návrší za Rokytkou, jeho nadmořská je kolem 440 m. V jihovýchodní části města je křižovatka silnic a cest do okolních vesnic, k severozápadu vede hlavní komunikace ke Dvoru Králové a do Vrchlabí. Z odlišných přírodních podmínek v porovnání s územím jihozápadně a jižně odtud  a podle polohy města je odvozován jeho název. Význam slova “paký“ je opačný, obrácený. V geografickém významu tohoto slova stojí Nová Paka na místech zčásti přivrácených ke Krkonoším.

První zmínka o ní pochází z roku 1316, kdy král Jan Lucemburský předal tento nemovitý majetek do zástavy Půtovi z Frýdlantu. V roce 1337 si český  severovýchod  po opakovaném zastavení zakoupili Vartenberkové a začali krajinu intenzivně kolonizovat. Kostel sv. Mikuláče biskupa na náměstí byl  farním i pro okolní obce a je prvně uveden k roku 1357. Celé ze dřeva vystavěné město vyhořelo v roce 1563. Lokální požáry v dřevěné zástavbě města byly velmi časté a jsou zjišťované v rýhách pro inženýrské sítě. Rokytka se opakovaně rozvodňovala a způsobovala městu velké škody na majetku. Během druhé poloviny třicetileté války (po roce 1634) bylo město několikrát vyloupeno švédskými vojáky, největší škody byly způsobeny v roce 1643.

Do země v blízkosti Rokytky v centru Nové Paky byly uloženy zatím tři objevené mincovní nálezy. V muzeu královéhradeckém je uložen celý depot mincí z 18. - 19. století nalezený v roce 1977 po demolici tří domů v nároží ulic Kotíkovy a Biskupské. Obsahuje krejcary a  jejich násobky ražené v mincovnách habsburské monarchie mezi roky 1740 - 1868. Další mince byly objeveny při bourání domu sochaře Antonína Suchardy čp. 68. Celkem 22 mincí bylo určeno jako groše císaře Rudolfa II. (1576 - 1611) a Ferdinanda II. (1637 - 1657).  Třetí hromadný nález byl objeven před stavbou domu čp. 41 při bourání předchozího domu. Z nálezu většího počtu mincí jsou však zachovány jen tři bílé groše ražené za vlády císaře Rudolfa II.²².

Ve městě byly před rokem 1990 na několika místech objeveny movité archeologické nálezy, nejsou však zachovány. Jejich množství nacházené od tohoto roku při různých stavebních pracích je kupodivu nevelké. V roce 2003 byla při stavbě inženýrských sítí v Kafkově ulici před domem čp. 155 (Podklášteří)  objevena část kapsovité jámy (sklípek?) vyplněné zlomky keramiky 16. - 17. století ²³ .  Jednalo se v městě o běžnou produkci režného cihlově červeného zboží lokálního původu a glazovaných nádob: nejčastěji to byly hrnce, hrnky, mísy, pánve, džbány a konvice. Jen malá část nádob byla zdobena jednoduchými liniemi či vlnicemi červené nebo bílé barvy.

Dalším centrem města byl prostor ulice Tržiště a jejího blízkého okolí. Zde byla v okraji Svatojánské ulice objevena čelní vyhřívací stěna komorového kachle s plastickým rostlinným motivem přibližně z první poloviny 16. století ²⁴. Nedaleko odtud před budovou Městského úřadu byly při plošných úpravách prostranství sesbírány zlomky nádob opět ze 16. a 17. století ²⁵. Další obdobné nálezy byly objeveny v uličce z náměstí do ulice Kotíkovy před boční stěnou budovy Městského úřadu ²⁶. Nejnovějšími nálezy jsou zlomky keramických nádob z ulice Františka Procházky. Tudy vedla cesta z náměstí k Rokytce a do Staré Paky. Svažitý úsek této cesty byl pravděpodobně trvale bahnitý, byly zde objeveny zlomky dřeva a rozpadající se polovina asi 1 m dlouhého kmene stromu beze stop po opracování. Zlomky nádob a zvířecí kost lze datovat opět do 16. a 17. století ²⁷.

Nejkrásnější nález z Nové Paky byl objeven ve Staropacké ulici poblíž Rokytky. V rýze pro vodovod byl mimo zlomky nádob z celého 16. století nalezen mírně poškozený keramický svícen okrové barvy s plošnou rytou výzdobou, který je zatím na Jičínsku zcela unikátní ²⁸ .

PECKA

Městys Pecka leží ve východní části Novopacka. Význam sídla a jeho jméno bylo odvozeno od hradu založeného v první třetině 14. století na kopci tvaru pecky. Centrum městečka tvoří renesanční zástavba náměstí a domy pod hradním kopcem. Další rozptýlená zástavba pokrývá svahy plošiny a údolí s bezejmenným přítokem říčky Zlatnice (350 - 360 m n.m.). Okolí městečka je zalesněné a celý osídlený areál včetně chatových oblastí a koupaliště leží v ochranném pásmu hradu. Vodotečí Pecky je řeka Zlatnice (níže v kraji Javorka), která pramení severně odtud. Severně a jižně od Pecky je kopcovitý a zalesněný terén bez vesnic.

Hrad Pecka je poprvé v písemných pramenech uveden k roku 1322. V roce 1432 byl sedm měsíců obléhán husitským vojskem sirotků ²⁹. V roce 1627 dostali Pecku včetně hradu a jejího okolí od vévody Albrechta z Valdštejna valdičtí kartuziáni. V roce 1830 hrad vyhořel a zůstal dlouho pobořený. Až po opravách prováděných od roku 1990 je znovu přístupný. Ze zásypů kolem hradeb, odkud byly zpět vybírány a pro rekonstrukci obvodového opevnění znovu používány kameny, byly vybírány i movité archeologické nálezy z doby existence hradu ³⁰. V severním okraji náměstí byla v druhotné poloze objevena železná skruž se středovým žebrem - spojka dvou dřevěných vodovodních trubek. Vodovod byl od zdroje v Bukovině do Pecky pokládán před rokem 1761 celkem třikrát pro hrad a městečko po ním ³¹.

Rozsah Pecky v polovině 16. století upřesňují nálezy keramiky a kamnových kachlů ze 16. století. Jen první z nich - část čelní vyhřívací stěny komorového kachle s vyobrazením ženy s rozevlátými vlasy a paprsky slunce kolem nich nalezený v roce 1928 (sbírka muzea v Železnici či. 334, uložena v muzeu v Jičíně) nemá bližší nálezové okolnosti včetně místa nálezu. Další zlomky keramických nádob a kamnových kachlů pocházejí ze zahrady domu čp. 49 nad náměstím při cestě k hradu. Nejstarší keramika se hlásí do 14. století ³². Další archeologické nálezy z 16. století byly nalezeny před domem čp. 39 (v dolní polovině svahu hradního kopce). Byly jimi zlomky nádob a kachlů a zlomky břidlicové střešní krytiny. Další keramika byla objevena v roce 2008 u domu čp. 68 (14. - 16. století) a v roce 2010 v břehu nad domem čp. 143 (16. - 17. století). Velký soubor zlomků nádob, kamnových kachlů, stolního skla a části drobných želez byl nalezen v rýhách pro přípojky vodovodu na náměstí k domům čp. 199, 10, 11, 9 a  231 ³³ .  U kašny ve středu náměstí byl v roce 2000 nalezen neúplný komorový renesanční kachel. Další zlomky nádob byly objeveny  mezi domy č. 18 a čp. 41 (14. - 16. století) a  u čp. 78 ³⁴.

Mincovní nálezy Pecky jsou dva: malý groš ražený v roce 1596 a groš míšeňský z blíže neurčeného místa - oba bez bližších nálezových okolností. Hromadný nález mincí pochází z lesa zvaného Obecník. Tam bylo v roce 1935 nalezeno 35 mincí z bílého kovu. Byly určeny jako tolary Rudolfa II., groš (třígroš ?) vévody Albrechta z Valdštejna, groše a jejich násobky císaře Ferdinanda II. ražené v moravských, slezských mincovnách a v mincovnách alpských zemí. Dalšími kusy byly drobné mince německých knížectví. Nález je uložen v muzeu královéhradeckém ³⁵ .

Z blíže neupřesněných míst z Pecky pochází soubor neolitických a eneolitických broušených kamenných nástrojů uložených v archeologické sbírce, která je součástí inventáře hradu Pecka. Sbírka obsahuje i železné hroty šípů, zlomky komorových a nádobkových kachlů z 15. a 16. století a zlomky nádob obdobné datace.

PŘIBYSLAV

Přibyslav leží jihovýchodně od Nové Paky v nadmořské výšce mezi 470 - 480 m na jižním od převládajícího směru větru a srážek chráněném svahu. Zástavba vsi je ulicová, v intravilánu vyvěrají dva prameny vody. První písemná zmínka je až k roku 1790, tehdy je Přibyslav uvedena jako nová ves. Podobně jako v Lánech domu čp. 1, byly v severním okraji zástavby Přibyslavi nalezeny starší nálezy než uvedená písemná zmínka. K novým domům u silnice k Radkyni byly vyhloubeny rýhy pro inženýrské sítě. Z vytěžené zeminy z pozemku ppč. 436/1 byly vybrány zlomky nádob a masivní kovaný železný hřebík datovatelné do 16. - 17. století ³⁶.

PUSTÁ  PROSEĆ

Název této obce charakterizuje její polohu v průseku lesa a skutečnost, že během třicetileté války zanikla a byla po jejím skončení znovu obnovena. Zástavba vsi vyplňuje dolinu uprostřed lesů s pramenem vody. Voda z něho byla v roce 2005 zachycena do nového rybníku postaveném na nejnižším  a jediném nezastavěném místě v dolině - v úžlabině vymleté právě vodou. Hladina nového rybníka je v nadmořské výšce 399 m. Pod rybníkem jsou pole podobně jako nad ním a kolem domů až k lesům. Vesnice byla založena nejspíš v klimatickém optimu 1. poloviny 16. století, první písemná zmínka je o ní k roku 1542 v přiznání jejího tehdejšího majitele k zápisu do obnovovaných desek zemských. Kaple na návsi souvisí s obnovou vsi po skončení třicetileté války. Movité archeologické nálezy z tohoto katastru zatím nejsou k dispozici.

RADKYNÉ

I Radkyně byla založena jihovýchodně od Nové Paky v odlesněné enklávě na jihovýchodním svahu a v jeho úžlabinách, ve kterých vyvěrají tři prameny vody. Poměrně strmé svahy v intravilánu vesnice jsou zatravněné, pole s jílovitou červenohnědou půdou jsou pouze na mírně svažitých pozemcích. Zástavba starší části vsi leží nad 460 m n.m.

Radkyně je další vsí klimatického optima 1. poloviny 16. století, první písemná zpráva je v listině z roku 1543. S tím souhlasí dosavadní movité archeologické nálezy. Při opravách dvou sousedních domů čp. 1 a čp. 27 byly postupně nacházeny soubory zlomků keramických nádob datovatelné do průběhu celého 16. století. Režné zboží má cihlově červenou barvu, bylo vyrobeno na rychle rotujícím hrnčířském kruhu, jen několik střepů je zdobeno bílou či červenou lineární malbou. Glazované zboží nese polevy odstínů světle zelené, žluté a hnědé barvy včetně kombinace posledních dvou barev ³⁷. Z Radkyně však pochází i zcela vyjímečný nález. V roce 1888 našel rolník Jan Kun z Radkyně při kopání pařezů v lese zvaném Odnož (směrem k Bělé u Pecky) dvě zlaté mince, které určil Antonín Hoch, ředitel školy v Lázních Bělohradu. Byly jimi dva dukáty švédského krále Gustava Adolfa, který zemřel po několika dnech na těžká zranění utržená v bitvě proti císařskému vojsku vedenému Albrechtem z Valdštejna u Lűtzenu 16. listopadu 1632. Mince jsou nezvěstné, ale pokud bylo určení správné, jsou zatím jediným nepřímým dokladem pobytu švédských vojsk v tomto regionu během třicetileté války ³⁸.

ROŠKOPOV

Pokračováním zástavby Staré Paky k severozápadu údolím potoka Rokytky je vesnice Roškopov. Říčka zde vytváří nivní louky, jejichž okraje jsou zčásti zastavěné podobně jako pozemky u cesty údolím a svahy nad ním. Ty jsou zatravněny, místa nad nimi jsou zalesněna. Ze zástavby roubenými domy je zachováno ve velmi dobrém stavu devět z nich. Usedlosti čp. 17 a čp. 61 jsou bývalými zemanskými dvorci. Vesnice byla založena nejspíš nedlouho před rokem 1444 na komunikaci ze Staré Paky do Lomnice nad Popelkou. Movité archeologické nálezy byly objeveny při stavbě vodovodu. Prvními byly zlomky nádob a železný hrot šípu u mostu přes Popelku u domu čp. 21. Další zlomky keramických nádob datované do 15.- 17. století byly v okraji zahrady domu čp. 27 na již zasypané kanalizační přípojce k čističce odpadních vod ³⁹.

STAŇKOV

Tato osada leží ve východním  okraji údolí, které vede z Pecky Lhotou u Pecky k východu. Byla založena před rokem 1365 u vydatného pramene vody. Vždy byla spojena se sousední Lhotou a Peckou. Nad Staňkovem dominuje zalesněný Červený vrch jako nejvyšší místo této části Novopacka (541 m n.m.). Severně pod vrcholem tohoto kopce v poloze „Spáleniště“ či les Spáleník, v místě, kde pramení voda, stála ves zvaná Vidonička.  Datace jejího zániku není známá, stalo se tak  nejspíš během třicetileté války. První písemná zmínka o ní je k roku 1542 ⁴⁰.  Movité archeologické nálezy z katastru Staňkov zatím chybějí.

STARÁ  PAKA

Tato velká obec údolního ulicového tvaru a rozptýlené zástavby na svazích údolí je pokračováním sídelního celku Nové Paky po proudu řeky Rokytky. Dno širokého údolí tvoří nivní louky, které jsou již zčásti zastavěné. Svahy údolí jsou rovněž zatravněné, pole byla zřízena vně údolí nad jeho okraji v mírně zvlněné krajině. Usedlost čp. 98 byla zčásti postavena na tvrzišti. Tvrz zde stála ve 14. století (k roku 1363) a její fortifikaci tvořil i rybník, z něhož je zachovaná hráz. Po ní vede hlavní cesta touto částí vsi. Tvrz zanikla nejspíš během husitských válek. O vsi Stará Paka je první písemná zpráva k roku 1357 (1358). Vlastnili ji zemani, kteří se odtud psali: Mareš a jeho synové jsou uváděni mezi roky 1363 - 1392 ⁴¹. Před rokem 1440 byla Stará Paka součástí panství hradu Kumburk, k roku 1444 byla částí věna Barbory z Lichtenburku ⁴². Kostel ve Staré Pace byl zasvěcen sv. Vavřici, stál již v roce 1384 a byl farním kostelem pro vsi v okolí. Do roku 1754 byl dřevěnou stavbou. U kostela dosud stojí nedávno úplně opravené roubené stavení školy (čp. 22) postavené v roce 1799. Stará Paka byla v roce 1606 zaplavena vodou z rybníka u tvrziště po protržení jeho hráze. Totéž se opakovalo v roce 1653 ⁴³.

Při stavbách plynovodu, kanalizace a vodovodu byla mezi domy čp. 71, 134 a 219 v místě současné boční cesty údolím vymezena komunikace datovaná movitými archeologickými nálezy přibližně do poloviny 16. století.  Vedla okrajem nivy Rokytky, která zřejmě měla údolím již stabilní tok ⁴⁴.

Nejstarším nálezem z katastru je broušený kamenný nástroj nalezený údajně v mlýnském náhonu a zlomky nádob u kostela sv. Vavřince ⁴⁵ . Tyto nálezy však nejsou zachovány. V rýze pro plynovod v hloubce přibližně 100 cm byla před usedlostí čp. 45 nalezena keramika z 2. poloviny 16. století a železná podkova. V rýze pro kanalizační přípojku před domem čp. 23 v ulici Barbory Mlejnkové pak soubor keramiky téže datace ⁴⁶.

STAV

Tato vesnice byla vystavěna v údolí potoka podél něhož vede i cesta rozptýlenou zástavbou na zatravněných stráních obklopených lesem. Je první vsí vně severovýchodního okraje Jičínské kotliny. Bez přerušení zástavby na Stav navazují Úbislavice stejného tvaru zástavby.

Stav leží v nadmořské výšce nad 400 m n.m., gotický kostel sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 14. století leží východně nade vsí za lesem. V jeho blízkém okolí stála zaniklá vesnice Vysoký Újezd a nejspíš i Újezd. Jedné z nich nejspíš patřilo severně od uvedeného kostela narušené kostrové pohřebiště. Východně odtud je les zvaný „Spáleniště“, snad místo, kde jedna z obou vsí mohla stát ⁴⁷. V centru Stavu je ve svahu nad cestou zachováno přibližně kruhové tvrziště a větší část jeho opevnění. V rýze k domu čp. 11, který je tvrzišti nejbližší stavbou, byla nalezena keramika 16. a 17. století a v rýze pro kabely vyhloubené protilehlým okrajem již zaniklé fortifikace tvrziště byly obdobné nálezy ⁴⁸. Jejich datace souvisí s první písemnou zmínkou o Stavu k roku 1545.

STUDÉNKA

Vesnice pravidelné ulicové zástavby byla založena na západním svahu u hlavní silnice k Nové Pace a u pramene vody v nadmořské výšce 439 m n.m. a výše. Okolí Studénky je odlesněné, první písemná zmínka je až z roku 1598. Je to tedy vesnice založená v závěru klimatického optima 16. století. Pod usedlostí čp. 7 stálo panské sídlo. Movité archeologické nálezy potvrzující existenci Studénky v 16. a 17. století. Byly objeveny v rýze pro kabely u plotu čp. 7 v roce 2000. Jedná se o zlomky nádob závěru 15. a celého 16. století. Ve dvoře usedlosti čp. 13 byla objevena glazovaná keramika z druhé poloviny 16. století ⁴⁹. Nejnovějším významným nálezem je pozdně paleolitické silicitové rydlo z retušované čepele z polohy „Hrnčířův kopec ⁵⁰ datované do doby před přibližně 15 000 lety.

STUPNÁ

Pod starším názvem Stupno se rozumí vesnice Stupná a severovýchodně od ní zlatorudný těžební areál na říčce Zlatnici (Javorce) již na katastru obce Vidochov. Vesnice Stupná je místy vtěsnána do úzkého k jihu se svažujícího údolí uvedené říčky obklopené lesy v nadmořské výšce přibližně 480 - 490 m.

V roce 1260 zhotovená listina krále Přemysla II. Otakara zde uvádí těžbu zlata. Ta trvala až do husitských válek, ale výnos kovu nebyl velký. Dolování zlata se pokusil mimo jiné bezúspěšně obnovit i vévoda Albrecht z Valdštejna. V archivu pražské mincovny jsou zachovány písemnosti k další obnovené těžbě zlata z let 1530 - 1857 ⁵¹. Z mladšího úseku pozdní doby kamenné pocházejí ze Stupné dva kamenné sekeromlaty (dar starosty obce Špičáka) a z mladší doby kamenné polovina kopytovitého klínu nositelů kultury s keramikou vypíchanou nalezená v roce 1860 Hynkem Linhartem. Poslední nález a jeden ze dvou předchozích byly uloženy do Národního muzea v Praze, třetí je nezvěstný.

ŠTIKOV

Tato obec navazuje svou zástavbou na východní okraj Nové Paky. Pouze ze západní strany je u Štikova bezlesá krajina. Severně od vsi pramení Štikovský potok. Již ve 14. století byly nejspíš na místě dnešní vsi tři hospodářské dvory, které jsou v písemných pramenech  již v roce 1332. Vesnice Štikov je uvedena až v listinách z roku 1468, dále 1519, 1524 a 1532. V roce  1627 ji vévoda Valdštejn daroval valdickým kartuziánům. Před rokem 1927 byl ve vsi nalezen tříkrejcar císaře Ferdinanda II. ⁵². Monografie o Novopacku ⁵³ uvádí ve vsi objevené, ale  nezachované, archeologické nálezy: z blíže nelokalizovaného úseku břehu potoka zlomky nádob, kamnových kachlů a kostí, zlomek nádoby z doby hradištní (11.- 13. století ? ) z české školy a z domu čp. 25 (dům pana Ježka) jedenáct zlomků ze tří keramických nádob datovaných podle popisu do závěru 15. století. Dalšími nálezy byly v roce 2010 zlomky nádob ze 16. a 17. století nalezené v rýze pro kabel k novému hřišti ⁵⁴ .

ÚBISLAVICE

Úbislavice jsou velkou obcí a dodnes správním centrem pro okolní vesnice. Byl zde postaven kostel, fara, pošta i škola. Vesnicí vedla cesta z hlavní komunikace regionem - Hradecké cesty - cesta k hradům Kumburk a Bradlec. Zástavba vesnice je rozptýlena v údolí postupně svažujícímu se k jihu a na jeho svazích nad Úlibickým potokem. Severní okraj vsi leží v nadmořské výšce 400 m, jižní hranice o 60 m níže. Okolí vsi je zčásti odlesněné a zatravněné. Na katastru vyvěrá několik pramenů vody.

Kostel Narození Panny Marie zde stál před rokem 1384 a byl farním nejbližší vesnice. V roce 1350 stála na jeho místě dřevěná kaple, podle pověsti se zlatou soškou Panny Marie ze stupeckého zlata. Úbislavice jsou poprvé uvedeny k roku 1357. Panské sídlo - tvrz - stála údajně v blízkosti kostela na místě školy, která byla zřízena v budově staré fary.

Na katastru Úbislavic byla lokalizována zaniklá ves Chvojná (Chvojno, Chvojen, Chvojný), a sice jihojihozápadně od tzv. Jiráskova kříže směrem ke Lháni v poloze zvané „U svatého Jána“. Je to mírné návrší západně nade vsí přes údolí proti kostelu. První zmínka o ní je z roku 1413, zanikla nejspíš v husitských válkách ⁵⁵. Při opravě stodoly usedlosti čp. 41 byl nalezen depôt asi 150 stříbrných mincí v zcela zrezivělé nádobce. Mince byly datovány do začátku 16. století, o jejich uložení obecní kronika nic neuvádí ⁵⁶ . V roce 1939 byly ze vsi u čp. 29 a čp. 31 narušeny tři jámy ze středověku, určené jako vyhřívačky nebo hrnčířské pece ⁵⁷. Bez bližší lokalizace byl v Úbislavicích nalezen broušený kamenný nástroj z mladší doby kamenné. Původně byl uložen v archeologické sbírce muzea v Lázních Bělohradu pod č. 894, ale při převodu této sbírky do muzea v Jičíně nebyl již nalezen.

Pod vsí u rozcestí do Štěpanic je na Úlibickém potoce zachováno stavení mlýna čp. 56 se dvěma náhony. Roubené stavení s pavlačí bylo postaveno v roce 1815. Současný majitel předal do muzea v Jičíně větší hroudu železité strusky, nález potvrzuje existenci hamru a kovárny v areálu mlýna ⁵⁸. Dalším archeologickým nálezem v Úbislavicích byl střep šedé nádoby redukčně vypálené keramiky ze 14. století nalezený při stavbě telefonní ústředny v roce 1997 ⁵⁹ .

UHLÍŘE

Uhlíře jsou typickou vesnicí Novopacka západně od řeky Javorky v hlubokém údolí vystupujícím až do výšky 409 m n.m. Hlavní cesta vede jeho severním svahem a kolem ní jsou rozmístěné jednotlivé usedlosti. Svahy jsou zatravněny, vrcholy údolí pokrývají lesy. Ty mohly být zdrojem obživy obyvatel vsi založené  klimatickém optimu 16. století - přesněji před rokem 1532 Uhlíře patřily až do roku 1594 k panství hradu Pecka ⁶⁰. Do tohoto období patří i zlomky nádob cihlově červeného novopackého keramického zboží ze zahrady usedlosti čp. 15 získané ze zeminy při hloubení studny v roce  2005 ⁶¹.

ÚSTÍ u STARÉ PAKY

Další vesnice chladného údolí říčky Rokytky severozápadně od Staré Paky a Roškopova leží v okraji Novopacka. Má opět rozptýlenou zástavbu umístěnou částečně i v nivě uvedené říčky. Svahy jejího údolí jsou zatravněné s ostrůvky lesů. Ve vsi se stékají dvě říčky: Rokytka a Oleška. Dál k severozápadu teče jejich voda pod názvem  Popelka. Na tímto soutokem je pod domem čp. 19 pahorek tvrziště, které zde stálo nejspíš nejdéle v roce 1414. Vesnice je však starší, připomíná se poprvé k roku 1391. Panské sídlo již není po husitských válkách uváděno. Majiteli pozemků a hospodářského dvora byli v roce 1533 Cidlinští ze Sluh, a ti nejspíš znovu založili v roce 1540 opuštěnou vesnici. Ve vsi jsou velmi dobře zachované roubené domy čp. 14, 49, 51 a 58.

VALDOV

Další vesnicí založenou během  kolonizace14. století byl Valdov. První písemná zmínka je zachována k roku 1386. Valdov patřil k panství Choteč a Nová Ves (dnešní Lázní Bělohrad). Druhá zpráva o Valdově se týká mlýna, který zde v roce 1416 vlastnil zeman Vlaštěk Drážný. Tvrz Drážná stála na rozhraní Prostřední a Horní Nové Vsi (Lázně Bělohrad). Valdov je znovu uveden až k roku 1545 ⁶². Kromě jiných starých stavení je ve Valdově zachován roubený dům čp. 12.

Přírodní podmínky místa jsou typické pro Novopacko: červenohnědé jílovité půdy, svahy nad domy jsou zatravněné, nad vsí je velký rybník zachytávající vodu ze svahů. Jím protékající potok tekoucí dál údolím. Podél něho a zástavbou vsi vede hlavní cesta. Okolí Valdova je v různé míře zalesněné listnatými stromy a jehličnany. Ani z této vsi nejsou prozatím movité archeologické nálezy.

VIDOCHOV

Vidochov navazuje svojí zástavbou severozápadním směrem na vesnici Stupná. I typ zástavby je obdobný, jen ojediněle jsou svahy rozšiřujícího se údolí pokryty malými poli. Většina povrchu v odlesněné krajině je travnatá. Středem údolí protéká a zčásti je občas zaplavuje vodnatý přítok říčky Zlatnice. Severozápadní okraj intravilánu leží v nadmořské výšce 509 m, jižní okraj je přibližně o 80 m níže. Přibližně uprostřed vsi byl v polovině 19. století postaven kostel Andělů strážců. Původně oddělená část zástavby se jmenovala Vidochovec, postupnou zástavbou Vidochova zanikla jako samostatná osada ⁶³. Vidochovec existoval zcela jistě v roce 1386. Movité archeologické nálezy jsou však datovány až od doby pohusitské až do doby třicetileté války včetně. Jsou jimi zlomky keramických nádob z jámy pro septik u čp. 34, další ze svahu kopce Kozinec severozápadně od vsi a jeden dobře datovatelný střep z cesty severním okrajem vesnice ⁶⁴.

VIDONICE

Vidonice leží na okraji vnitrozemí severovýchodních Čech. Potok východně za obcí byl hranicí se Sudety. Zástavba vsi je kombinací její starší části centrálního tvaru a mladší vzniklé podél hlavní komunikace k severozápadu. Od severu a severovýchodu jsou Vidonice chráněny Červeným vrchem. V odlesněné krajině byla tato vesnice založena na soutoku několika pramenů vody, které jsou přítoky Bystřice. Na ní byl jižně od vsi postaven Vidonický mlýn. Pozdě připomínaný kostela sv. Jana Křtitele byl do roku 1666 dřevěný, noví majitelé - valdičtí kartuziáni - jej nechali vystavět  z kamene ve stylu vrcholného baroka v letech 1720 - 1736. Vesnice je ovšem připomínána již v roce 1364 ⁶⁵. Usedlost čp. 18 byla částí většího hospodářského dvora. Movité archeologické nálezy z katastru Vidonic nejsou zatím k dispozici.

VLKOV

Tato osada leží na katastru Nové Paky jihozápadně od ní na staré cestě do Kumburského Újezdu a přes kopec Babák do Jičínské kotliny. Vesnice má rozptýlenou zástavbu a je obklopena lesy. V intravilánu a blízkém okolí vyvěrá několik pramenů vody.

V poloze „Zlámaniny“ - v lese severně od Vlkova - je zachován  pahorek, na němž stávala tvrz. Byla opevněna příkopem a valem, na středovém pahorku je patrná prohlubeň zasypané studny. Kamenná stavba byla rozebrána na stavbu císařské silnice v roce 1813 podobně jako další okolní zaniklé kamenné stavby. O tomto panském sídle nejsou zachovány žádné písemné zmínky ⁶⁶. Nedaleko Zlámanin v osadě Vlkov byl nalezen broušený kamenný nástroj z mladší doby kamenné (muzeum v  Hradci Králové či. 61 256). Mezi Vlkovým a Zlámaninámi v roce 2005 křesací kámen do pistole vyrobený ze šedého silicitu ⁶⁷.

VRCHOVINA

Tato vesnice navazuje plynule na zástavbu severovýchodního okraje Nové Paky. Její starší část  leží v mělké dolině u pramene vody v nadmořské výšce přibližně 445 m. Zástavba obce překryla místní část zvanou Rokytná, která byla  samostatnou osadou. O ní jsou písemné zprávy z let 1444, 1542 a 1608. Jako samostatné sídliště byla Vrchovina obnovena v roce 1790 ⁶⁸. V intravilánu byl v roce 1935 nalezen broušený kamenný nástroj, který byl uložen do muzea v Nové Pace⁶⁹.

ZBOŽÍ

Tato vesnice byla centrálním sídlištěm pro několik okolních vsí, osad a samot. Leží v severozápadní části Novopacka uprostřed mezi Chloumkem, Chaloupkami, Štěpanicemi a Českou Prosečí severně od Úbislavic.  Byla založena u severního okraji osídlené krajiny v blízkosti hradu Kumburk v nadmořské výšce nad 550 m. Zboží je poprvé uvedeno v listině z roku 1532 jako část panství Kumburk a je nejspíš další vesnici klimatického optima 1. poloviny 16. století.

Osada Chloumek byla založena před rokem 1608, zanikla během třicetileté války a byla obnovena v roce 1774. Keramika nalezená právě zde u čp. 508 (v roce 1940) byla zprvu datována do doby hradištní (mladší ?), ale nově až do začátku 14. století. Je uložena v Národním muzeu v Praze (či. 3617/1 - 40, ⁷⁰). Dalším archeologickým nálezem ze Zboží jsou dva broušené nástroje z mladší doby kamenné uložené v muzeu královéhradeckém (či. 156, 157). Třetí nástroj údajně z mladší doby kamenné není zachován.

RESUMÉ

Přírodní podmínky Novopacka jsou zřetelně odlišné od zbylé části Jičínska. V pravěku a středověku byly  určujícími faktory osídlení tohoto regionu. Ten se od zbylé krajiny Jičínska liší zejména svou nadmořskou výškou. Rozraním mezi Jičínskou kotlinou (Dřevěnice, „Na špici“ 310 m n.m.) a prvními vesnicemi Novopacka je povlovný kopec zvaný Babák. Přibližně v polovině jeho svahu je zřetelně patrné rozhraní teploty a rozdílného skupenství vodních srážek. I v současnosti je mezi Jičínskou kotlinou a Novou Pakou postižitelný rozdíl aktuální teploty až 4^oC, průměrná roční teplota je na Novopacku  o jeden stupeň nižší. Jižní obvod Novopacka leží až o 100 m výše než vesnice Dřevěnice,  Lužany, Lány, Horní Nová Ves a Kal podél jeho okraje. Nejvyšším osídleným místem severu Novopacka je katastr vsi Karlov s více než 540 m n.m. a Zboží (550 m n.m.) v blízkosti hradu Kumburk. Nejvyššími kopci zde jsou Staropacká Hůra nad Karlovem (578 m n.m.) a Kozinec  severozápadně nad obcí \Vidochov (608 m n.m.). Jen několik obcí leží v nadmořské výšce těsně pod 400 m n.m (např. Dolní Javoří). Největší počet sídlišť leží mezi 400 a 500 m n.m. Nejvýše v krajině nad 500 m n.m. byly založeny Brdo, Bukovina, Karlov,  Krsmol, Vidochov a  Zboží.

Řekou Nové a Staré Paky je Rokytka s několika přítoky, na nich se soustředí nejhustější osídlení již od vrcholného středověku do současnosti. Rokytka vzniká v centru Nové Paky soutokem tří pramenů a protéká Starou Pakou k severozápadu. V Ústí u Staré Paky pod tvrzištěm se po soutoku s Oleškou nazývá Popelka.  Potok Zlatnice u Stupné, dva bezejmenné potoky a potok Štikovský jsou čtyřmi prameny řeky Javorky odvodňující východ Novopacka. Po hranici s okresem Trutnov protéká říčka Bystřice po soutoku několika pramenů u Vidonic, pod hradištěm u Kalu se stéká s Bystřickým potokem. V celém regionu jsou jen malé rybníky funkce spíše sběrných nádrží. Sledovaná krajina je bohatá na vodní zdroje, každá vesnice má ve svém intravilánu či bezprostřední blízkosti pramen vody nebo pramenné pánve.

Většinu výrazně zvlněného povrchu sledované krajiny tvoří travnatý porost a lesy. Ty pokrývají více než třetinu  území, většinou jsou listnaté či smíšené, spíše výjimkami jsou plošné monokultury smrků. Velkou část. Pole jsou na mírně zvlněných částech katastrů. Půdním pokryvem Novopacka jsou jílovité půdy zbarvené kysličníky železa  a dalších kovů do červenohnědé barvy - původně sprašové návěje byly postupně výrazně zvodněny. Tato jílovitá zemina byla v závěru vrcholného středověku a v raném novověku využívána jako keramická hlína k objemné produkci keramického zboží v první polovině 16. století převážující v nálezech celého Jičínska Novopacka. Dalším přírodními zdroji ovšem s neověřenou mírou využívání v minulosti jsou  ložiska mědi lokalizovaná od Kumburského Újezdu směrem k severovýchodu k  Dolní a Horní Kalné (okr. Trutnov). Ve 13. století a opakovaná pozdější obnova těžby zlata je prokázána ve Stupné.

Z pravěku jsou z Novopacka známé pouze nálezy kamenných nástrojů. Nejstarším a zatím jediným nálezem z pozdní doby kamenné  je rydlo ze silicitové čepele z katastru Studénky. Silicitová čepel byla nalezena i v Kumburském Újezdu. Dalším souborem nálezů jsou kamenné broušené sekery a klíny z obou kultur neolitu (s keramikou lineární, s keramikou vypíchanou) a z pozdní doby kamenné. Je zřejmé, že krajina tato krajina byla pro nositele uvedených kultur neolitu a eneolitu exploatační oblastí - sem chodili lovit, sbírat a těžit dřevo a kamennou surovinu pro výrobu štípaných nástrojů. Jejich sídliště byla však jižně a jihozápadně v krajině s nižší nadmořskou výškou a výrazně lepšími přírodními podmínkami.

Novopacko bylo plošně kolonizováno až během první třetiny 14. století, dříve objevené nálezy datované údajného doby hradištní nejsou zachovány. Nález údajně hradištní keramiky z osady Chloumek (k.ú. Zboží) je spíše ze začátku 14. století a souvisí se založením hradu Kumburk, v jehož blízkosti se nachází. Většina vsí je situována na jižních svazích, na západním svahu byla založena Studénka, na opačném Štikov a Uhlíře. Nezvykle na vrcholové partii plošiny byla založena Bukovina u Pecky a Heřmanice. V rovině na nivních loukách řeky Javorky stojí Dolní Javoří včetně mlýna a v přibližně kruhové dolině vesnice Kal a Pustá Proseč. Tvar a poloha sídlišť je určena morfologií krajiny, která je výrazně zvlněná množstvím údolí s potoky. Nejobvyklejším typem zástavby jsou objekty ve stráních nad údolím s potokem a cestou podél něho. Jednotlivé usedlosti tvoří různě velká seskupení budov, která nebývají oplocená často ani jinak viditelně vymezená. Takto na sebe zástavbou plynule navazují např. Vidochov a Stupná, dále pak Ústí u Staré Paky, Roškopov a Stará Paka.  Naopak zcela rozptýlená zástavba charakterizuje ves Zboží s okolními sídlišti zvanými Chloumek, Česká Proseč a Štěpanice. Návesní typ zástavby byl při letecké prospekci zjištěn nad vesnicí Kal a Pustá Proseč. Obě  však pocházejí až z doby pohusitské a tvar zástavby je dán kotlinou, ve které jsou chráněny v jinak otevřené krajině. Velmi často se vykytuje kombinace soustředěného centra starší části vsi (ulicový či návesní tvar zástavby) s rozptýlenou zástavbou mladších částí (např. Brdo,  Stav, Vidochov, Vrchovina  a další).

V regionu jsou samoty, o samotě stojící mlýny a hájenky. Nejdůležitějším a nejvýznamnějším mlýnem byl nedávno (v roce 1995) shořelý  mlýn Bystrý (k.ú. Bezník), při jehož úpravách byly nalezeny velké zlomky renesančních komorových kachlů. Kulturní památkou je kalský mlýn v údolí pod kalským hradištěm. Před úplným zánikem mlýn jižně od Vidonic. Hospodářské dvory byly nepočetné. Jsou sice o nich poměrně časté zmínky, ale nejspíš to byly malé stavební a hospodářské celky v majetku venkovských šlechticů. Ojedinělá je zmínka o třech dvorech ve Štikově, a to podstatně dříve než o vesnici samé.

Kostely a fary jako nákladnější stavby byly postaveny jen ve větších obcích založených ve vrcholném středověku. Nejstarším kostelem sledovaného regionu je gotický kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 14. století ve Stavu. Ve 14. století byl založen  kostel v Úbislavicích a ve Vidonicích, oba vystavěné v kamení až v barokním období. Městský kostel sv. Mikuláše biskupa v Nové Pace je rovněž gotický s pozdějšími úpravami, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní (stavba po 1654). Na místě posledně uvedeného  stál před rokem 1414 menší kostel. Gotický byl i kostel sv. Bartoloměje v Pecce přestavěný v barokním stylu kartuziány z Valdic. V několika menších vesnicích jsou novověké kaple. Severovýchodně od vsi  Stupná je ke kapli u těžebního areálu i křížová cesta. Torzo další v podobě několika zastavení vede ke klášternímu kostelu v Nové Pace.

Panská sídla jsou nejčastěji zachována v podobě tvrzišť. Jen část fortifikace tvrziště (příkop, val) zanikla kolem pahorku tvrziště v Heřmanicích, které bylo chráněno i rybníkem, z něhož je zachovaná hráz. V Karlově stála tvrz ve výrazném svahu nad potokem (dnešní čp. 18). Velký rybník byl součástí opevnění tvrziště pod usedlostí čp. 98 ve Staré Pace. Nezastavěné je prozatím tvrziště a větší část jeho fortifikace ve Stavu. Postupně zaniká tvrziště Zlámaniny v lese u osady Vlkov. Na Novopacku stál jediný hrad, a sice Pecka. Od svého založení  někdy v první třetině 14. století až do požáru v roce 1830 byl obýván a po třicetileté válce byl centrem samostatného hospodářského panství valdických kartuziánů. Těsně u hranice okresu Semily stojí zříceniny hradu Kumburk a Bradlec. Nová i Stará Paka byly součástí panství Kumburk a později kumbursko - úlibického velkostatku.

Písemné zmínky o vsích Novopacka obsahují listiny o prodeji nemovitostí a v roce 1541 -1542 zhotovovaný soupis nemovitého majetku přiznávaný do obnovovaných desek zemských. Žádný údaj není starší než  rok 1316, kdy je poprvé Nová Paka. Ve 14. století se  k ní řadí další lokality: Brdo (1350),  Heřmanice (1395),  první lokace vsi Karlov (1386), Pecka k roku 1322,  Stará Paka (1357), tři hospodářské dvory ve Štikově (1322), Úbislavice (1357),  Vidochov (1386) a Vidonice (1364). V patnáctém století byly založeny Bukovina u Pecky (před 1412), Kal (1497),  Roškopov (1444) a  Ústí u Staré Paky (1414). V případě dvou naposled uvedených vsí lze soudit na postupnou kolonizaci údolí Rokytky a Popelky k severozápadu k Lomnici nad Popelkou. Vesnicemi klimatického optima závěru 15. a první poloviny 16. století jsou Dolní Javoří (1532),  Horní Javoří (1532),  Krsmol (1542),  Pustá Proseč (1542), Radkyně (1543),  Studénka (1598),  Uhlíře (1532) a  Zboží ( 1532). Tuto hranici přesahují osada Chloumek (k roku 1608) a Přibyslav (1790). Pro existenci České Proseče a osady Štěpanice máme k dispozici pouze archeologické nálezy ze 16. a 17. století. Na Novopacku bylo zjištěno celkem pět trvale zaniklých vsí: na k.ú. Kal stála ves Rašina, na k.ú. Kumburský Újezd  (Stav) Vysoký Újezd a Újezdec, a na k.ú. Staňkov ves Vidonička. Poslední z nich pod názvem Chvojen - Chvojná - Chvojný stála západně nad  Úbislavicemi.

Ze sledovaného regionu pocházejí mincovní nálezy grošového a tolarového období. Největší nález byl v roce 1935 objeven v osadě Štěpanice (k.ú. Česká Proseč). Majitel domu čp. 15 nalezl v roce 1936 celkem 695 mincí určených jako feniky a groše českých králů lucemburské dynastie 14. a 15. století, déle mince alpských zemí a německých knížectví. Depȏt byl ukryt brzy po roce 1471. Mincovní nálezy v Nové Pace se soustředí do okolí současného autobusového nádraží. V muzeu královéhradeckém je uložen úplný nález mincí z 18.- 19. století. Jsou jimi krejcary a jejich násobky ražené v mincovnách habsburské monarchie mezi roky 1740 - 1868. Další mince byly objeveny při bourání domu čp. 68. Celkem 22 mincí z bílého kovu bylo groši a jejich násobky císařů |Rudolfa II. (1576 - 1611) a Ferdinanda II. (1637 - 1657). Z třetího nálezu jsou zachovány pouze 3 bílé groše ražené za vlády císaře Rudolfa II.

V Pecce byl objeven malý groš Rudolfa II. ražený v roce 1596 a groš míšeňský. Z blíže neurčeného místa v  lese Obecník (směrem k Bělé u Pecky) pochází v roce 1935 nalezených  35 tolarů Rudolfa II. a Ferdinanda II. ražených v moravských, slezských mincovnách a v mincovnách alpských zemí. Dalšími mincemi byly vzácně zachované krejcary vévody Valdštejna a drobné mince německých knížectví. Velmi významný nález byl učiněn v Radkyni. Dvě zlaté mince nesly jméno švédského krále Gustava Adolfa zemřelého v roce 1632 po bitvě u Lűtzenu. Před rokem 1927 byl ve vsi Štikov nalezen tříkrejcar císaře Ferdinanda II. Při opravě stodoly usedlosti čp. 41 v Úbislavicích bylo  v roce 1919 nalezeno asi 150 stříbrných mincí v zcela zrezivělé kovové nádobce. Dodnes nezvěstné mince byly datovány do začátku 16. století.

Ostatní movité archeologické nálezy představují zlomky keramického zboží 14.- 17. století. Zcela převažují běžné nádoby stolních tvarů, nepočetné jsou zlomky kamnových kachlů. Železnými předměty jsou Výjimku dvě železné sekery z osady Arnoštov u Bukoviny, železný hrot kopí z Roškopova a masivní hřebík z okraje Přibyslavi. Obvyklé druhy kovových nálezů doplňuje železná podkova z čp. 45 v Revoluční ulici ve Staré Pace. Zatím jediným nálezem svého druhu je rytou výzdobou zdobený keramický svícen nalezený ve Staropacké ulici  v Nové Pace. Rovněž jediným nálezem svého druhu je novověký křesací kámen ze šedého silicitu z Kumburského Újezdu.

Prvním zjištěním svého druhu na celém Jičínsku je cesta okrajem nivy Rokytky ve Staré Pace v délce více než 800 m mezi domy čp. 71 a tvrzištěm pod čp. 98 vymezená nálezy 16.- 18. století. Z toho vyplývá, že řeka Rokytka  měla v 16. století  stabilnější koryto a nezatápěla  celé údolí.

Obživa části obyvatel ve 14. století byla dána potřebou zásobovat obyvatele hradů Kumburk, Bradlec a Pecka potravinami, předměty denní potřeby a službami. Název Uhlíře vypovídá o jedné z běžných potřeb každého panského sídla. V blízkosti vsi Krsmol  byly objeveny jámy na pálení vápna. Dalším zdrojem obživy  bylo ve sledovaném období zpracování dřeva. Zásobování hradů předpokládá  lov zvěře, práce přímo na hradech, služby kovářů a dalších nezbytných profesí. V klimatickém optimu 16. století byla významná objemná produkce tzv. červeného novopackého keramického zboží. Tím bylo zásobováno celé Jičínsko a okolí Nové Paky přibližně půl století.

 

POZNÁMKY

1. TŮMA Josef et al. : Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Otisk III. dílu. Nová Paka,  1931, s. 13.

2. SIGL Jiří. : Brdo, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1978 - 79, 1982, 12.

3. BLÁHA Radek - KALFERST Jiří  - SIGL JIří : Přírůstky archeologické sbírky hradeckého muzea v letech 2000 - 2003. Zpravodaj muzea v Hradci Králové, 2004,  30, Supplementum, 3 - 142. ISBN 80-85031-58-2.

4. ŠALDA František: Vlastivěda Jičínska. Okresní pedagogické středisko v Jičíně.  Jičín 1969, 67.

5. ULRYCHOVÁ Eva.: Česká Proseč, o. Úbislavice, okr. Jičín. Hlášení čj. 7543/2010. Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu ČAV v Praze.  

6. ANTON Josef: Naše poklady. In: Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Nová Paka, 1929. Díl III, s. 757 - 758. 

7. TŮMA et al. 1931,  s. 28 - 30.

8. ULRYCHOVÁ Eva : Dolní Javoří, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007.  2010, 51. ISBN 1978-80-87365-35-9.

9. ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH TVRZÍ. 1. vydání. Praha, nakladatelství Argo MCMXCVIII. Díl I, A - J, s. 177 - 178.

10. SLAVÍK  Jiří : Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší. 1993, sv. 6, 100.  ISSN 211- 9875X.

11. SEDLÁČEK August : Hrady, zámky a tvrze království českého. Praha, Argo  1995. Díl V, s. 204. 

12. ULRYCHOVÁ Eva : Horní Javoří, o. Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008, Praha 2011,  s. 69 - 70. IBSN 978-80-87365-42-7.

13. TŮMA et al. 1931,  s. 28 - 30.

14. NOVOPACKO, Vlastivědná monografie  okresu.  Nová Paka, Okresní školní výbor,  1924. Díl I,  344.

15. ULRYCHOVÁ Eva: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje a Podkrkonoší.  2004, 17, 155. ISBN 80-86254-11-9. ISSN 1211-975.

16. ULRYCHOVÁ Eva :  Karlov, o. Stará Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. 1998, 61.  ISBN 80-86124-12-6.

17. TŮMA et al. 1931, 35 - 38, 656 - 657.

18. TŮMA et al. 1931, 39.

19. ULRYCHOVÁ  2004, 158.

20. ULRYCHOVÁ| Eva: Kumburský Újezd, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. 2006, 138.  IBSN 80-8124-61-4.

21. ULRYCHOVÁ Eva: Kumburský Újezd, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008,  2011, 131. IBSN 978-80-87365-42-7.

22. ŠŮLA Jaroslav.: Příspěvky k soupisu nálezů mincí v severovýchodních Čechách.  Hradec Králové, Krajské muzeum 1966, 30. Fontēs Museī Reginaehradecensis 3.

23. ULRYCHOVÁ Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. 2003, 157. IBSN  80-86124-44-4.

24. ULRYCHOVÁ Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. 2011, 452. IBSN 978-80-87365-42-7.

25. Ulrychová 2008, 452.

26. ULRYCHOVÁ  Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. 2010,165. ISBN 1978-80-87365-35-9.

27. ULRYCHOVÁ Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Hlášení čj. 3179/2001. Archiv nálezových zpráva Archeologického ústavu ČAV v Praze.

28. ULRYCHOVÁ  Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. 2009,  106 - 107.  ISBN  978-80-86124-97-1.

29. DURDÍK Tomáš: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. 1. vydání. Praha Librī  2000,  423 - 424. IBSN 978-80-7277-402-9.

30. ULRYCHOVÁ Eva.: Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. 1998, 131. s. 131. ISBN 80-86124-12-6.

31. NOVOPACKO, vlastivědná monografie okresu. Nová Paka, Okresní školní výbor, 1929. Díl III, 658.

32. ULRYCHOVÁ  2011, s. 131.

33. ULRYCHOVÁ Eva : Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. 2000,  135.  ISBN 80-86124-19-3.

34. ULRYCHOVÁ Eva: Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. 2001,. 146. ISBN  80-86124-32-0.

35. NOVOPACKO, vlastivědná monografie okresu. Nová Paka, Okresní školní výbor, 1927. Díl II, 758.

36. ULRYCHOVÁ  Eva: Přibyslav, o. Nová Paka, okr. Jičín. Hlášení čj. 3186/ 2011. Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v Praze v.v.i.

37. ULRYCHOVÁ Eva: Radkyně, o. Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. 2011,  282.  IBSN 978-80-87365-42-7.

38. NOVOPACKO  II, 758.

39. ULRYCHOVÁ Eva: Roškopov, o. Stará Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. 2011, 287 - 288.  IBSN 978-80-87365-42-7.

40. UlLRYCHOVÁ 2004, 159.

41. NOVOPACKO  III,  680 - 681.

42. SEDLÁČEK 1995, 204.

43. KUČA  Karel : Města a městečka v Čechách a na Moravě a ve Slezsku. Praha, Librī  2000,   Díl IV, 85 - 286.  ISBN 80-85983-15-8.

44. ULRYCHOVÁ Eva Stará Paka, okr. Jičín. Hlášení  čj. 7573/2010. Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v Praze v.v.i.

45. NOVOPACKO II,  334.

46. ULRYCHOVÁ Eva : Stará Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. 2010, 286. ISBN 1978-80-87365-35-9. ULRYCHOVÁ Eva: Stará Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. 2011, 321. IBSN 978-80-87365-42-7.

47. SEDLÁČEK 1995, 206 - 207.  SLAVÍK 1993, 100.

48. ULRYCHOVÁ  Eva: Stav, o. Úbislavice, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 2003. 2006, 282.  ISBN 80-8124-61-4. ULRYCHOVÁ Eva: Stav, o. Úbislavice, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 1996 -7. 1998,  215.  ISBN 80-86124-12-6.

49. ULRYCHOVÁ Eva: Studénka, o. Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. 2003, 267.  ISBN 80-86124-38-X.

50. ŠÍDA Petr: Nové paleolitické nálezy z Podkrkonoší. Archeologie ve středních Čechách .2009,  13,  svazek 1, 98. ISSN 13214-3553.

51. NOVOPACKO I,  88 - 89.

52. NOVIOPACKO II, 758.

53. NOVOPACKO III, 657.

54. ULRYCHOVÁ  Eva: Štikov, o. Nová Paka, okr. Jičín.  Hlášení čj. 7577/2010. Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu v Praze v.v.i.

55. ULRYCHOVÁ  2004, 147. NOVOPACKO III, 11.

56. KRONIKA OBCE ÚBISLAVICE. Rok 1919. Státní okresní archiv v Jičíně.

57. BORKOVSKÝ  Ivan.: Úbislavice, okr. Jičín. Hlášení čj. 2647/1939. Státní archeologický ústav Praha.

58, ULRYCHOVÁ Eva: Úbislavice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. 2010, 317. ISBN 1978-80-87365-35-9.

59. ULRYCHOVÁ Eva: Úbislavice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7.  1998, 232. ISBN 80-86124-12-6.

60. TŮMA et al. 1931, 76 - 77.

61. ULRYCHOVÁ  Eva: Uhlíře, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. 2008, 288. IBSN  978-80-86124-89-6.

62. TŮMA et al. 1931, 83.

63. STŘEDOVĚKÁ KOLONISACE V ČECHÁCH. Praha 1938. 874.

64. ULRYCHOVÁ Eva.: Vidochov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. 2007, 267.  ISBN 80-8124-61-4. ULRYCHOVÁ Eva: Vidochov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. 2008, 295.  IBSN 978-80-86124-89-6. BLÁHA - KALFERST - SIGL 2004, 125.

65. NOVOPACKO III, 680 -  681.

66. SEDLÁČEK 1995,  204.

67. ULRYCHOVÁ Eva: Nová Paka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. 2010, 165 (ad Vlkov, k. ú. Nová Paka). ISBN 1978-80-87365-35-9.

68. ROUBÍK František: Soupis a mapa zaniklých osad v Čechách. Praha Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, 105.

69. ANONYM 1935: Vrchovina, okr. Jičín. Hlášení čj. 524/1935.  Archiv nálezových zpráv Státního ústavu archeologického v Praze.

70.  BORKOVSKY Ivan: Zboží, o. Jičín. Zprávy památkové péče. 1941, 109.

PŘÍLOHY

1. Novopacko, okr. Jičín. Výřez mapy 1: 100 000. Mírně zvětšeno.

2. Heřmanice, okr. Jičín. Tvrziště od západu.

3. Karlov, okr. Jičín. Tvrziště pod domem čp. 18.

4. Nová Paka, okr. Jičín, Tvrziště Zlámaniny u Vlkova.

5. Stará Paka, okr. Jičín. Tvrziště pod čp. 92. 

6.  Stav, okr. Jičín.  Tvrziště od jihozápadu.

7.  Nová Paka. Keramický svícen ze Staropacké ulice nalezený v roce 2006.

RESUMÉ

Přírodní podmínky Novopacka jsou zřetelně odlišné od zbylé části Jičínska. V pravěku a středověku byly  určujícími faktory osídlení tohoto regionu. Ten se od zbylé krajiny Jičínska liší zejména svou nadmořskou výškou. Rozraním mezi Jičínskou kotlinou (Dřevěnice, „Na špici“ 310 m n.m.) a prvními vesnicemi Novopacka je povlovný kopec zvaný Babák. Přibližně v polovině jeho svahu je zřetelně patrné rozhraní teploty a rozdílného skupenství vodních srážek. I v současnosti je mezi Jičínskou kotlinou a Novou Pakou postižitelný rozdíl aktuální teploty až 4^oC, průměrná roční teplota je na Novopacku  o jeden stupeň nižší. Jižní obvod Novopacka leží až o 100 m výše než vesnice Dřevěnice,  Lužany, Lány, Horní Nová Ves a Kal. Nejvyšším osídleným místem severu Novopacka je katastr vsi Karlov více než 540 m n.m. a Zboží s  550. m n.m. v blízkosti hradu Kumburk. Nejvyššími kopci jsou Staropacká Hůra nad Karlovem (578 m n.m.) a Kozinec  severozápadně nad obcí \Vidochov (608 m n.m.). Jen několik obcí leží v nadmořské výšce těsně pod 400 m n. m. (např. Dolní Javoří). Největší počet sídlišť leží mezi 400 a 500 m n. m. Nejvýše v krajině nad 500 m n.m. byly založeny Brdo, Bukovina, Karlov,  Krsmol, Vidochov a  Zboží.

Řekou Nové a Staré Paky je Rokytka s několika přítoky, na nich se soustředí nejhustější osídlení od začátku vrcholného středověku do současnosti. Rokytka vzniká v centru Nové Paky soutokem tří pramenů a protéká Starou Pakou k severozápadu. V Ústí u Staré Paky pod tvrzištěm se po soutoku s Oleškou nazývá Popelka.  Potok Zlatnice u Stupné, dva bezejmenné potoky a potok Štikovský jsou čtyřmi prameny řeky Javorky odvodňující východ Novopacka. Po hranici s okresem Trutnov protéká říčka Bystřice vzniklá po soutoku několika pramenů u Vidonic. Pod hradištěm u Kalu se stéká s Bystřickým potokem. V celém regionu jsou jen malé rybníky funkce spíše sběrných nádrží. Sledovaná krajina je bohatá na vodní zdroje, každá vesnice má ve svém intravilánu či bezprostřední blízkosti pramen vody nebo pramennou pánev.

Většinu výrazně zvlněného povrchu sledované krajiny tvoří travnatý porost a lesy. Ty pokrývají více než třetinu  území, většinou jsou listnaté či smíšené, spíše výjimkami jsou plošné monokultury smrků. Pole jsou na mírně zvlněných částech katastrů. Půdním pokryvem Novopacka jsou jílovité půdy zbarvené kysličníky železa a dalších kovů do červenohnědé barvy z původně sprašových postupně výrazně zvodněných návějí. Tato jílovitá hlína byla v závěru vrcholného středověku a v raném novověku využívána jako keramická hmota k objemné produkci keramického zboží, které převažuje v nálezech celého Jičínska.  Dalšími přírodními zdroji s neověřenou mírou využívání v minulosti jsou ložiska mědi lokalizovaná od Kumburského Újezdu směrem k severovýchodu k  Dolní a Horní Kalné (okr. Trutnov). K roku 1260 a pozdější opakovaná obnova těžby zlata je prokázána ve Stupné.

Z pravěku jsou z Novopacka známé pouze nálezy kamenných nástrojů. Nejstarším a zatím jediným nálezem z pozdního úseku starší doby kamenné je rydlo ze silicitové čepele z katastru Studénky. Silicitová čepel ovšem z mladší doby kamenné byla nalezena v Kumburském Újezdu. Dalším souborem nálezů jsou kamenné broušené sekery a klíny z obou kultur neolitu (s keramikou lineární, s keramikou vypíchanou) a další z pozdní doby kamenné. Je zřejmé, že tato krajina byla pro nositele uvedených kultur neolitu a eneolitu exploatační oblastí - sem chodili lovit, sbírat, těžit dřevo a kamennou surovinu pro výrobu štípaných nástrojů. Jejich sídliště byla však jižně a jihozápadně v krajině s nižší nadmořskou výškou a výrazně lepšími přírodními podmínkami.

Novopacko bylo postupně kolonizováno až během první třetiny 14. století. Dříve objevené nálezy datované do doby hradištní nejsou zachovány. Nález údajně hradištní keramiky z osady Chloumek (k.ú. Zboží) je spíše ze začátku 14. století a souvisí se založením hradu Kumburk, v jehož blízkosti se nachází. Většina vsí je situována na jižních svazích. Na západním svahu byla založena Studénka, na opačném Štikov a Uhlíře. Nezvykle na vrcholové partii plošiny byla založena Bukovina u Pecky a Heřmanice. V rovině na nivních loukách řeky Javorky stojí Dolní Javoří včetně mlýna a v přibližně kruhové dolině vesnice Kal a Pustá Proseč. Tvar a poloha sídlišť je určena morfologií krajiny, která je výrazně zvlněná a jsou v ní početná údolí s potoky. Nejobvyklejším typem zástavby jsou budovy ve stráních nad údolím s potokem a cestou podél něho. Jednotlivé usedlosti tvoří různě velká seskupení obytných a hospodářských stavení, která nebývají oplocená často ani jinak viditelně vymezená. Zástavbou na sebe v údolích plynule navazují Vidochov a Stupná a Ústí u Staré Paky, Roškopov a Stará Paka.  Naopak zcela rozptýlená zástavba charakterizuje ves Zboží s okolními sídlišti zvanými Chloumek, Chaloupky, Česká Proseč a Štěpanice. Návesní typ zástavby byl při letecké prospekci zjištěn nad vesnicí Kal a Pustá Proseč. Obě  však pocházejí až z doby pohusitské a tvar zástavby je dán kotlinou, ve které jsou chráněny v jinak otevřené krajině. Velmi často se vykytuje kombinace soustředěného centra starší části vsi (ulicový či návesní tvar zástavby) s rozptýlenou zástavbou mladších částí (např. Brdo,  Stav, Vidochov, Vrchovina  a další).

V regionu jsou také samoty, o samotě stojící mlýny a hájenky. Nejdůležitějším a nejvýznamnějším mlýnem byl nedávno (v roce 1995) vyhořelý mlýn Bystrý (k.ú. Bezník), při jehož úpravách byly nalezeny velké zlomky barokních komorových kachlů. Kulturní památkou je kalský mlýn v údolí pod hradištěm. Před úplným zánikem mlýn jižně od Vidonic. Hospodářské dvory byly nepočetné. Jsou sice o nich poměrně časté zmínky, ale nejspíš to byly malé stavební a hospodářské celky v majetku venkovských šlechticů. Ojedinělá je zmínka o třech dvorech ve Štikově. Je to podstatně dříve než o vesnici samé.

Kostely a fary jako nákladnější stavby byly postaveny jen ve větších obcích založených ve vrcholném středověku. Nejstarším kostelem sledovaného regionu je gotický kostel sv. Petra a Pavla z první poloviny 14. století ve svahu nad vsí Stav. Ve 14. století byl založen  kostel v Úbislavicích a ve Vidonicích, oba vystavěné v kamení až v barokním období. Městský kostel sv. Mikuláše biskupa v Nové Pace je rovněž gotický s pozdějšími úpravami, klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokní (stavba po 1654). Na místě posledně uvedeného  stál před rokem 1414 menší kostel. Gotický byl i kostel sv. Bartoloměje v Pecce přestavěný v barokním slohu pro kartuziány z Valdic. V několika menších vesnicích jsou novověké kaple. Severovýchodně od vsi  Stupná je ke kapli u těžebního areálu  zachována novověká křížová cesta. Torzo další v podobě několika zastavení vede ke klášternímu kostelu v Nové Pace.

Panská sídla jsou nejčastěji zachována v podobě tvrzišť. Jen část fortifikace tvrziště (příkop, val) zanikla kolem pahorku tvrziště v Heřmanicích, které bylo chráněno i rybníkem. Z něho je zachovaná hráz. V Karlově stála tvrz ve výrazném svahu nad potokem (dnešní čp. 18). Velký rybník byl součástí opevnění tvrziště pod usedlostí čp. 98 ve Staré Pace. Nezastavěné je prozatím tvrziště a větší část jeho opevnění ve Stavu. Postupně zaniká tvrziště Zlámaniny v lese u osady Vlkov. Na Novopacku stál jediný hrad Pecka. Od svého založení v první třetině 14. století až do požáru v roce 1830 byl obýván. Po třicetileté válce byl centrem samostatného hospodářského panství valdických kartuziánů. Těsně u hranice okresu Semily stojí zříceniny hradu Kumburk a Bradlec. Nová i Stará Paka byly součástí panství Kumburk a později kumbursko - úlibického statku.

Písemné zmínky o vsích Novopacka obsahují listiny o prodeji nemovitostí a v roce 1541 - 1542 obnovovaný soupis šlechtického majetku přiznávaný do tehdy obnovovaných desek zemských. Žádný údaj není starší než  rok 1316, kdy je známa první písemná zmínka o Nové Pace. Ve 14. století se  k ní řadí další lokality: Brdo (1350),  Heřmanice (1395),  první lokace vsi Karlov (1386), Pecka k roku 1322, Stará Paka (1357), tři hospodářské dvory ve Štikově (1322), Úbislavice (1357),  Vidochov (1386) a Vidonice (1364). V patnáctém století byly založeny Bukovina u Pecky (před 1412), Kal (1497),  Roškopov (1444) a  Ústí u Staré Paky (1414). V případě dvou naposled uvedených vsí lze soudit na postupnou kolonizaci údolí Rokytky a Popelky směrem k severozápadu k Lomnici nad Popelkou. Vesnicemi klimatického optima závěru 15. a první poloviny 16. století jsou Dolní Javoří (1532),  Horní Javoří (1532),  Krsmol (1542),  Pustá Proseč (1542), Radkyně (1543),  Studénka (1598),  Uhlíře (1532) a  Zboží ( 1532). Tuto hranici přesahuje osada Chloumek (k roku 1608) a Přibyslav (založená až v roce 1790). Pro existenci České Proseče a osady Štěpanice máme k dispozici pouze archeologické nálezy ze 16. a 17. století. Na Novopacku bylo zjištěno celkem pět trvale zaniklých vsí: na k.ú. Kal stála ves Rašina, na k.ú. Kumburský Újezd  (Stav) Vysoký Újezd a Újezdec, a na k.ú. Staňkov ves Vidonička. Poslední z nich pod názvem Chvojen - Chvojná - Chvojný stála západně nad  Úbislavicemi.

Ze sledovaného regionu pocházejí mincovní nálezy grošového a tolarového období. Největší nález byl v roce 1935 objeven v osadě Štěpanice (k.ú. Česká Proseč). Majitel domu čp. 15 nalezl v roce 1936 celkem 695 mincí určených jako groše českých králů lucemburské dynastie 14. a 15. století a mince alpských zemí a německých knížectví. Depȏt byl ukryt brzy po roce 1471. Mincovní nálezy v Nové Pace se soustředí do okolí autobusového nádraží. V muzeu královéhradeckém je uložen celý nález mincí z 18. - 19. století. Jsou jimi krejcary a jejich násobky ražené v mincovnách habsburské monarchie mezi roky 1740 - 1868. Další mince byly objeveny při bourání domu čp. 68. Celkem 22 mincí z bílého kovu bylo groši a jejich násobky císařů |Rudolfa II. (1576 - 1611) a Ferdinanda II. (1637 - 1657). Z třetího nálezu jsou zachovány pouze 3 bílé groše ražené za vlády císaře Rudolfa II.

V Pecce byl objeven malý groš Rudolfa II. ražený v roce 1596 a groš míšeňský. Z blíže neurčeného místa v  lese Obecník (směrem k Bělé u Pecky) pochází v roce 1935 nalezených  35 tolarů Rudolfa II. a Ferdinanda II. ražených v moravských, slezských mincovnách a v mincovnách alpských zemí. Dalšími mincemi nálezu byly vzácně zachované krejcary vévody Valdštejna a drobné mince německých knížectví. Velmi významný nález byl učiněn v Radkyni. Dvě zlaté mince nesly jméno švédského krále Gustava Adolfa zemřelého v roce 1632 po bitvě u Lűtzenu. Před rokem 1927 byl ve vsi Štikov nalezen tříkrejcar císaře Ferdinanda II. Při opravě stodoly usedlosti čp. 41 v Úbislavicích bylo  v roce 1919 nalezeno asi 150 stříbrných mincí v zcela zrezivělé kovové nádobce. Dodnes nezvěstné mince byly datovány do začátku 16. století.

Ostatní movité archeologické nálezy představují zlomky keramického zboží 14.- 17. století. Zcela převažují běžné  stolní nádobí, nepočetné jsou zlomky kamnových kachlů. Železnými předměty jsou dvě železné sekery z osady Arnoštov u Bukoviny, železný hrot kopí z Roškopova a masivní hřebík z okraje Přibyslavi. Obvyklé druhy kovových nálezů doplňuje železná podkova z čp. 45 v Revoluční ulici ve Staré Pace. Zatím jediným nálezem svého druhu je rytou výzdobou zdobený keramický svícen nalezený ve Staropacké ulici  v Nové Pace. Rovněž jediným nálezem svého druhu je novověký křesací kámen ze šedého silicitu z Kumburského Újezdu.

Prvním zjištěním svého druhu na celém Jičínsku je cesta okrajem nivy Rokytky ve Staré Pace v délce více než 800 m mezi domy čp. 71 a tvrzištěm pod čp. 98 vymezená nálezy keramiky 16.- 18. století. Z toho vyplývá, že řeka Rokytka  měla v 16. století  stabilnější koryto a nezatápěla  celé údolí.

Obživa části obyvatel ve 14. století byla dána potřebou zásobovat obyvatele hradů Kumburk, Bradlec a Pecka potravinami, předměty denní potřeby a službami. Název Uhlíře vypovídá o jedné z běžných potřeb každého panského sídla. V blízkosti vsi Krsmol  byly objeveny jámy na pálení vápna. Dalším zdrojem obživy  bylo zpracování dřeva. Zásobování hradů předpokládá lov zvěře, práce přímo na hradech, služby kovářů a dalších nezbytných profesí. V první polovině 16. stol. byla významná objemná produkce tzv. červeného novopackého keramického zboží. Tím bylo zásobováno celé Jičínsko přibližně půl století.