Novověké polní opevnění u Češova a Psinic (okr. Jičín)

Jičínsko - třicetiletá válka - polní opevnění

          Abstrakta

Po násilné smrti vévody Albrechta z Valdštejna 25. února 1634 se do té doby chráněné Jičínsko stalo bojištěm obou válčících stran třicetileté války. Po opakovaném pobytu zejména švédských vojenských jednotek, které v roce 1639 dlouhodobě okupovaly velkou část severní poloviny Čech, jsou nacházeny vojenské tábory a dělostřelecká postavení. Mají podobu obdélných náspů dvě z nich jsou zachována jihovýchodně od fortifikace Češov, jejíž východní část je vojenským táborem z tohoto období. Další obdélný násyp byl objeven v jihozápadním okraji katastru Psinice  jižně od města Libáně. Celkem tři zachované a jeden zaniklý objekt nesou společné znaky a lze je interpretovat jako palebná dělostřelecká postavení - reduty pro různý počet děl v závislosti na velikosti plošiny. Do období 1634 - 1648 patří velmi pravděpodobně i vojenský tábor jižně od Markvartic.

          Úvod

Soubor archeologických nemovitých památek zachovaných na vrcholové partii češovské tabule byl publikován v textu o fortifikaci jižně od obce Češov (Čtverák - Ulrychová 1995). Společně s dalšími polními  opevněními - vojenským táborem u Markvartic a další opevněnou polohou nad rozcestím silnice Bystřice, Libáň a Hřmenín - byly předmětem příspěvku na konferenci o novověkých polních opevněních konané v roce 2008 v Národním památkovém ústavu v Jaroměři  Josefově a publikace v jejím sborníku  (Ulrychová 2010). Po objevu další reduty u Psinic a po kontrole map 1. a 2. vojenského mapování se následující text týká polních opevnění Jičínska datovatelných do mladšího úseku  třicetileté války, tedy do let  1634 - 1648.

Reduty  a vojenský tábor u Češova

Na nejvyšším místě češovské tabule jihovýchodně od východní pravoúhlé části fortifikace Češov byly v úhlopříčném seskupení postaveny tři reduty. Název obdélný násep byl původně pro dva zachované  a třetí zaniklý objekt zvolen úmyslně, neboť od začátku terénního průzkumu a dokumentace nejpřesněji a v nejširším významu slova vystihoval svoji podobu a možnou funkci.

Od východu k západu: První reduta byla rozorána a její východní část byla odtěžena při stavbě silnice Češov - Slavhostice (jižní okraj ppč. 188/2 a ppč. 433). Východní okraj reduty mohl zasahovat až do okraje dobývacího prostoru cihelny Kravkov na katastru Kozojedy (ppč. 95/1, 95/5, event. 95/9). Na leteckém snímku byla patrná jako obdélný objekt zobrazený tmavě zeleným pásem vegetace na místě obvodového příkopu a delší střední příčkou směru západ - východ. Tato střední příčka odpovídá košatině postavené jako zádržný prvek nasypávané zeminy dokumentované při letecké prospekci reduty č. 2. Šířka zachované západní části reduty č. 1 byla odhadnuta přibližně na 55 m a její délka na 85 m.

Druhá reduta byla na své vrcholové ploše změněna na pole (střed ppč. 188/2). Její severní obvod tvoří povlovný svah vzniklý rozoráním objektu tímto směrem. Ve středu  původní délky reduty ve směru západ - východ byl dokumentován tmavě hnědý pás zeminy a severně od něho zeminou zaplněný příkop stejné barvy. První tmavě hnědá linie je pozůstatkem košatiny podobně jako u předchozí reduty č. 1. Další úsek příkopu je zachován po obvodu jejího jihovýchodního nároží a po obou stranách nájezdové rampy připojené přibližně ke středu její jižní strany. Rampa je široká 4,5 m a dlouhá 4 m. Tři úseky příkopu mají šířku 0,9 - 1,3 m a různou hloubku - od 0,3 do 0,7 m.

Na vnitřní ploše reduty jsou dvě proti okraji rampy symetricky umístěné různě velké prohlubně protáhle oválného a oválného tvaru. Při pozorování roviny vrcholové plochy náspu v době bez vegetace a při dobrém osvětlení je patrný její zvýšený obvod podél severního, západního a východního obvodu odhadem o 20 - 30 cm (Čtverák - Ulrychová 2001, obr. 10 A podle  Waldhauser 1992). Vrcholová plocha reduty č. 2 měří 8020 m², délka jejího jižního okraje je 155 m. Celková šířka objektu byla vzhledem  k rozorané severní části podle leteckého snímku odhadnuta přibližně na 50 - 55 m. 

Tato reduta byla postavena na místě mohylového pohřebiště, hliněné náspy nad pohřby byly nejspíš stavebním materiálem. Mohylové hroby jsou zachovány západně a severozápadně odtud, několik jich bylo patrných ještě v polovině 60. let 20. století jihovýchodně od druhé a jižně od první reduty na poli (ppč. 240/1, k. ú. Slavhostice)  u polní cesty.  Jižně od nájezdové rampy jsou výrazně znatelné plošně rozsáhlé sníženiny vzniklé odtěžením zeminy (příloha 1).

Třetí reduta, která je širší a kratší než předchozí, je zachována celá do výšky téměř 3 m. Podél svého západního, severního a východního obvodu je  její vrcholová plocha zvýšena o 20 - 30 cm. U základny měří 122,5 a 65 m, východní část je poškozena a zúžena na 43 m šířky. Před severním obvodem objektu byl vyhlouben příkop šířky až 3,5 m a hloubky přibližně 1 m. Příkop byl vyhlouben i podél jižního obvodu reduty. K jejímu středu byla přistavěna rampa, kolem ní byl terén odtěžen do hloubky jednoho metru. Toto snížení je patrné k velmi nízkým až zanikajícím hliněným náspům několika mohylových hrobů u lesní cesty (na ppč. 196) k jihovýchodnímu nároží fortifikace hradiště (Čtverák - Ulrychová 2001 obr. 10 B). Vrcholová plocha třetí reduty měří 7840 m². Nájezdová rampa lichoběžníkovitého půdorysu je dlouhá 37,5 m, šířka rampy v nejvyšším místě u okraje náspu měří  7,5 m, u jižního okraje až 13,5 m (příloha 2).

Umístění redut: Pro jejich stavbu nedaleko fortifikace východní části fortifikace bylo vybráno nejvyšší místo češovské  tabule s dohledem k severovýchodnímu okraji Čech - ke Krkonoším. Na opačnou stranu - k jihu, jihozápadu a jihovýchodu - jsou při dobré viditelnosti patrné Železné Hory a krajina v okolí Poděbrad.

Stavba redut: Pro jejich stavbu byla využita zemina z náspů mohylových hrobů a sprašová hlína plošně odtěžená v jejich blízkém okolí. Odhad počtu hrobů mohylového pohřebiště, na jehož místo byly reduty stavěny, je podle vzdálenosti mezi místy se zachovanými hroby, je asi 200 hrobů. Zemina z mohylových náspů a z ploch kolem stavěných redut byla sypána do košatin zpevňujících celou stavbu. Všechny uvedené terénní zásahy jsou velmi dobře vymezitelné i podle mapy bonity půdy její sníženou kvalitou v místech odtěžení hnědé hlíny, která tvoří nejvyšší část půdního horizontu češovské tabule.

Vojenský tábor: Ze třetí (zachované) a druhé (zčásti rozorané) reduty bylo možné kontrolovat a chránit vstup tvaru přesýpacích hodin do východní přibližně obdélné části fortifikace hradiště. Odtud pochází i vojenský knoflík datovaný před rok 1700 (Ulrychová 2010, obr. 3, poznámka 2). Tato část opevnění byla k pravěkému a slovanskému hradišti přistavěna jako vojenský tábor.

Terénní zásahy uvnitř a vně hradiště. Opakovaně je zaplavována zejména jeho severozápadní a jihovýchodní čtvrtina, jejíž povrch je vůči okolí znatelně snížen. Pravděpodobně i odtud byla odebrána zemina na nasypání valů, zbylé dvě výrazně vyšší čtvrtiny vnitřní plochy hradiště využívané jako pole umožňovaly pohyb uvnitř hradiště. Pro stavbu vnějšího severního valu byl výrazně snížen terén severně podél něho. I toto místo je dlouhodobě vlhké a zejména na jaře a při silném dešti zaplavené. Opět je lze přesně vymezit změněnou bonitou půdy odlišnou od pozemků ležících směrem ke vsi Češov. Ke stávající  fortifikaci byla přistavěna východní obdélná část na mírně zvýšeném  a svažitém místě, které bylo relativně suché a leželo jižně od vodoteče a u vodní nádrže.

Systém zemních prací  spojených se zvýšením delší obloukovité linie hradiště a stavbou valu a příkopu východní pravoúhlé části celé fortifikace jsou patrné na průběhu příkopů. Ten vykazuje vždy po několika metrech tvarově odlišný profil podle způsobu těžby a nasypávání zeminy skupinami zde pracujících lidí (Ulrychová 2010, obr. 6). Parametry tvaru valu odečtené z geodetického zaměření fortifikace Češov poskytly údaje pro výpočet přibližného objemu navršené zeminy a dalšího stavebního materiálu využitého na stavbu opevnění v délce téměř 3 km  na  494 200 m³ (Šikýřová - Ulrychová 2005). Původní pravěká a slovanská fortifikace byla výrazně zvýšena, k ní byla přistavěna východní přibližně obdélná část, dále tři reduty  a k západnímu obvodu hradiště byla valem s vnitřním příkopem připojena trojúhelníkovitá plocha s pramenem vody.

Datace: Objem provedených zemních prací předpokládá přítomnost několika set jedinců. Pro realizaci těchto prací tohoto připadá v úvahu relativně dlouhodobý pobyt švédských oddílů přibližně v roce 1639.

Reduta a vojenský tábor (?) u Psinic

Reduta byla objevena spolu s dalšími archeologickými nemovitými památkami podle informací Jaroslava Kinského ze Psinic v říjnu 2010. Všechna další místa s údaji o nadzemních objektech byla ještě téhož roku ověřena. Mimo redutu ve Psinicích byly v její blízkosti na dvou místech objeveny mohylové hroby stejně jako na sousedním katastru Kopidlno (Křešický les/ 4 polohy, Ulrychová 2011).

V lese zvaném Hájek (ppč. 118) u osamocené největší mohyly (č. 9)  při hlavní lesní cestě v jižní části tohoto listnatého lesa je zachována jedna reduta. Byl zhotoven pouze její polní náčrt, fotodokumentace se pro opakovaně nevhodné světelné podmínky a vegetaci keřového patra prozatím nezdařila.

Popis objektu: Střed vrcholové plochy reduty má nadmořskou výšku 224 m (příloha 3). Její delší osa je shodně orientována s hlavní lesní cestou ve směru severozápad - jihovýchod. Reduta je téměř obdélná, směrem k jihu je mírně zúžená, její povrch je plochý. Drobná narušení jsou jamky po vývratech menších listnatých stromů a po hrabání zvěře. Délka obvodu vrcholové plošiny reduty: A - severní, nejblíže mohyle č. 9 měří téměř 35 m, B - západní měří přibližně 21 m, jižní C je dlouhá 35,5 m.  Poslední strana D měří 23 m. Reduta je obklopena s výjimkou  severního obvodu mělkým příkopem šířky přibližně 2 m a hloubky kolidující od 0,5 m do 1 m, který je zanesený biologickým odpadem. Výška mezi pevným dnem příkopu a roviny vrcholu náspu se pohybuje mezi 1,8 - 2 m. Severovýchodně před redutou je mělká asi 50 cm hluboká kruhová jáma průměru přibližně 1,5 m nejspíš recentního původu. K okraji reduty na straně B vede rampa dobře patrná v délce téměř 6 m a šířce přibližně 3 m (příloha 4). Západně, jižně a jihozápadně od náspu je patrné rozsáhlé terasovité odtěžení terénu.

Umístění reduty v krajině: Na první pohled není les Hájek s obdélnou plošinou výrazným prvkem  této krajiny. Až na místě se lze přesvědčit, že stromy rostou na návrší, ze kterého je daleký dohled do okolí do vzdálenosti až 10 km. Západně pod návrším protékal potok, který je v současnosti jen občasnou vodotečí ústící do Libáňského potoka.

K možné dataci objektu lze využít údaje o obdobných nálezech u fortifikace Češov a historické údaje o častém a opakovaném pobytu císařských a švédských vojsk či jejich menších oddílů v severovýchodních Čechách po smrti vévody Albrechta z Valdštejna (25. 2. 1634, Mencl 1940). V roce 1639 se švédské vojsko pohybovalo a tábořilo v Čechách více než půl roku.

Vojenský tábor (?): Při letecké prospekci Libáňska byly na poli jihozápadně od lesa Hájek a  nad zářezem občasné vodoteče objeveny rozorané objekty. Leží již na katastru Křešic (poznámka 3). Místem nálezu tří různých půdorysů jsou nejvyšší části pozemků ppč. 166/45, 166/51, 166/52 v poloze „Na čihadlech“ v nadmořské výšce 230 m. Od východní nižší části pole odděluje místo se zjištěnými půdorysy zaniklá cesta z Křešic do lesa Hájek. Západně od této cesty je dobře viditelný pravidelně obdélný objekt se středním světlým bodem velikosti přibližně 42 x 64 m. Obvod obdélníku tvoří tmavá linie souběžná na několika úsecích s vnitřní světlou linií. Severně od tohoto obdélného objektu je pásem velmi úzkého světlého pozemku oddělený čtvercový objekt o stranách délky odhadem 40 m. Na opačné straně navazuje na obdélný půdorys opět za mezerou světlého pásu pozemku třetí kosodélný půdorys velikosti asi 45 x 40 m, který se  posouvá po svahu k jihu. Bylo ověřováno, zda v místě nestála usedlost či jiný nadzemní obdobně členěný objekt (např. ohrada). Výsledek je zatím negativní. Je možné, že tyto tři půdorysy jsou částmi vojenského tábora, který by tak byl zázemím dělostřelecké baterie v lese Hájek. S vojskem běžně putovaly manželky vojáků, jejich děti, markytánky a  nezbytní řemeslníci. Pro jejich činnost byla v táboře ohrazením vymezena jeho část (Křivánek 2003, 133).

Stavba reduty: Stavebním materiálem byla zemina odtěžená v bezprostřední blízkosti reduty a snad i násypy mohylových hrobů, z nichž největší zůstal u reduty zachovaný. Podobnost  objektu v lese Hájek s redutami u Češova je nápadná. Lze je interpretovat jako reduty - dělostřelecká postavení v blízkosti vojenských táborů.

          ZÁVĚR

Polní opevnění u fortifikace Češov a u Psinic vykazuje společné znaky. Celkem tři objekty byly postaveny nasypáním zeminy odtěžené v jejich bezprostředním okolí s využitím zde zachovaných hliněných násypů mohylových hrobů. Pro zpevnění nasypávané zeminy byly zhotoveny košatiny, které jsou patrné tmavou linií ve středu dvou redut u Češova. Ke každé redutě je zachována nájezdová rampa. Podle jejich velikosti  lze odhadnout, že ve Psinicích  byla postavena pro 4 - 6 děl, u Češova přibližně pro třikrát 8 - 10 děl. Zemní práce provedené při stavbě východní části fortifikace hradiště a na redutách u Češova předpokládají větší počet lidí. Důvody odtěžit polovinu plochy uvnitř obloukovité linie  B a další úrodnou sprašovou půdu v okolí hradiště mohly být pouze vojenské.  Pro okolní obyvatele využívající plochu hradiště jako pole by byly zcela neekonomické až nesmyslné. Uvedenými zásahy byla snížena vysoká kvalita půdy na zemědělsky využívaných. Pozemcích. Východní část fortifikace Češov, snad i půdorysy jihozápadně od náspu ve Psinicích (k.ú. Křešice) a čtyřúhelníkovitý opevněný objekt mezi Hřmenínem a Markvarticemi jsou vojenskými tábory. Jsou prozatím nacházeny v jižní a jihozápadní části Jičínska  vně okraje středních Čech. Všechny lze velmi pravděpodobně datovat období třicetileté války - do její druhé poloviny  po smrti vévody Valdštejna 25. 2. 1634. Do tohoto data bylo nemyslitelné, aby se na jeho panství pohybovala cizí vojska. Ochrana lidských i hospodářských zdrojů frýdlantského vévodství byla  základem jeho válečného podnikání a mocenského postavení.

          EXKURZ

Vojenský tábor u Markvartic

I tento objekt  je polním vojenským opevněním velmi pravděpodobně z mladšího úseku třicetileté války (1634 - 1648). Jeho tvar je lichoběžníkový, směrem k jihovýchodu byl ohrazen pramen vody. Opevněním byl hliněný val a příkop.  Příkop je zachován pouze podél jihozápadního úseku valu. V severozápadním a jihovýchodním úseku (obě kratší strany) byla tato fortifikace zničena hlubokou orbou. V náspu byly opakovaně nalezeny zlomky nádob z objektů laténského sídliště, které se nachází přibližně 50 cm pod povrchem, a kamenný nástroj z mladší doby kamenné. V pásu pole obklopujícího valy chybějí archeologické nálezy, neboť byly sebrány se zeminou při stavbě opevnění. Místo stavby je  polykulturní lokalitou na sprašových půdách v blízkosti pramene vody se zjišťováním dalších objektů severně a východně od něho (Ulrychová 2010, 27 - 28, obr. 8, 10, 11). V severovýchodní čtvrtině vnitřní plochy byla při geofyzikálním výzkumu objevena část ohrazení, které mohlo být místem pro nevojenský doprovod vojenského oddílu (Křivánek 2003, 133).

Poloha v krajině: Tábor byl postaven opět nikoli na dominantní poloze těchto míst, ale na jihovýchodním okraji markvartické plošiny a u pramene vody. Na dohled je odtud strategicky významný hrad Velíš a krajina do vzdálenosti až 15 km.

          Literatura

Čtverák V. - Ulrychová E. 2001: Komplex Češov (okr. Jičín). - Fenomén v české archeologii ? Archeologie ve středních Čechách 5, 365 - 404, tab. I - IV.Praha.

Křivánek R. 2003: Markvartice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. Archeologický ústav v Praze.

Mencl J. 1915: Jičín za švédských válek.  Jičín.

Šikýřová L.- Ulrychová E. 2005: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 5, 405 - 410. Praha.

Ulrychová E. 2010:  Novověké vojenské tábory na Jičínsku. In: Polní opevnění od třicetileté války do roku 1945. Sborník z konference NPÚ ÚOP Jaroměř - Josefov 24. - 25. 10. 2008, 23 - 32. Jaroměř - Josefov.

-„- 2011:  Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku. Nové nálezy z let 2009 - 2011. Archeologie ve středních Čechách 15/2, 947 - 949. Praha.

Waldhauser J. 1992:  Problém identifikace  čtyřúhelníkových valů (Veireckschanzen) v Čechách. Archeologické rozhledy  44, 548 - 559. Archeologický ústav v Praze.

Poznámka

1. Na mapách 1. a 2. vojenského mapování jsou obdobnými symboly (obdélníky) jako polní tábory či reduty zakreslovány i hospodářské dvory. Tyto objekty byly identifikovány a na mapách vyloučeny jako možná polní opevnění.

          2. Tento knoflík byl na uvedené konferenci o novověkých fortifikacích v Josefově  v roce 2008 předložen

          zde   přítomným  odborníkům   Památkového  ústavu.   Bez   udání  lokality  a  nálezových  okolností  byl

          jednoznačně určen jako knoflík vojenské uniformy a datován jistě před rok 1700.

3. Vsi Křešice se říkalo po jejím zničení švédským vojskem až  do její  obnovy  v  polovině18. století „švédská“ ves. V ní byly nalezeny různě velké železné projektily a masivní ataše železného kotle (M Jičín, sbírka Libáň, č.i. 23/ P 114).

Přílohy

          1. Češov (okr. Jičín). Jihovýchodní nároží obdélného náspu č. 2.

          2. Češov (okr. Jičín). Západní obvod obdélného náspu č. 3.

          3. Psinice (okr. Jičín). ZM 1: 10 000, 13 - 12 - 09 s vyznačením místa s obdélným náspem. Zvětšeno.

          4. Psinice (okr. Jičín). Polní náčrt obdélného náspu (1 : 500).           

          RESUMÉ

Reduty objevené u Češova a u Psinic jsou objekty vykazujícími společné znaky. Byly postaveny nasypáním zeminy vytěžené v bezprostředním okolí stavby při využití  hliněných násypů mohylových hrobů, na jejichž místě byly budovány. Pomocnou stavební konstrukcí staveb byly proutěné košatiny. U všech tří redut byla zjištěna nájezdová rampa. Lze je považovat za dělostřelecká palebná postavení - reduty: ve Psinicích  pro 4 - 6 děl, u Češova  velmi přibližně pro třikrát 8 -10 děl.

Východní část fortifikace Češov, snad i půdorysy v bezprostřední blízkosti reduty u Psinic  již na katastru Křešic a čtyřúhelníkové valy mezi Hřmenínem a Markvarticemi jsou objekty funkce vojenského tábora. Jsou nacházeny v jižní a jihozápadní části Jičínska v blízkosti středních Čech. Všechny  uvedené objekty lze velmi pravděpodobně datovat do druhé poloviny třicetileté války, a sice po smrti vévody Valdštejna 25. 2. 1634. Do vévodovy smrti bylo nemyslitelné, aby se po jeho panství pohybovala jakákoli cizí vojska. Před důsledky vojenských akcí bylo Frýdlantské knížectví v severovýchodních Čechách cháěno jako hospodářský základ vévodovy vojenské moci, která odpovídala jeho mocenskému postavení.