Novověké vojenské tábory na Jičínsku

I Jičínsko bylo v novověku krajinou procházenou a obsazovanou vojsky válčících států.  Stalo se i místem vojenských operací zejména ve dvou obdobích: Po smrti vévody Albrechta z Valdštejna 25.2.1634 byla do té doby chráněná a hospodářsky prosperující krajina cílem armád obou válčících stran, které zde i zimovaly a celoročně využívaly všech přírodních i lidských zdrojů pro své potřeby. Ještě na počátku 18. století bylo Jičínsko tak zdevastované, že vrchnost nemohla ukládat nepočetným poddaným daně a jen vyjímečně požadovala robotu.

Druhým válečným obdobím bylo léto  roku 1866, kdy se před Jičínem  -29.6.1866 - odehrála z rakouské strany neplánovaná bitva prusko-rakouské války. Z obou období jsou v terénu zachovány různé památky-pomníky a pohřebiště padlých z roku 1866 a zemní opevnění z období třicetileté války. Na bojišti z roku 1866 je stále nacházena výzbroj, munice a drobné kovové artefakty z výstroje vojáků (poznámka 1). Dosud objevená a zachovaná zemní opevnění v Češově a u Markvartic lze velmi pravděpodobně datovat do mladšího úseku třicetileté války (1634-1648), opevněnou polohu u Važic do raného novověku-tedy do začátku 16. století.

 

FORTIFIKACE ČEŠOV

Údaje k osídlení češovské tabule a zde zachované fortifikaci včetně všech nadzemních  objektů byl publikován v Archeologii ve středních Čechách (Čtverák-Ulrychová 2001). Jednotlivé nemovité památky (fortifikace, obdélné plošiny, mohylová pohřebiště) byly postupně budovány na strategicky významném místě - na vrcholové partii češovské tabule, odkud je mimořádný rozhled až k 35 km vzdáleným horám a do rovin Polabí. Pedologické, hydrologické a přírodní podmínky místa umožnily intenzivní osídlení ve všech pravěkých obdobích počínaje nositeli kultury s keramikou lineární  poznámka 2).

Jako pravěkou nelze interpretovat východní část hradiště Češov. Jako obdélná opevněná část  hradiště zvaná v současnosti „V hradištích“ je zachycena již na vojenské mapě z roku 1781. Její obvod tvoří vnější oblouková fortifikace. V terénu je zřetelné její připojení k druhé (obloukovité) linii opevnění hradiště a přes příkop vyhloubený podél jejího vnějšího obvodu. Vnější oblouková fortifikace (č.1) nerespektuje severní i východní klešťovitou bránu pravěkého a slovanského hradiště, naopak hradiště zcela uzavírá ze severní a východní strany a ohrazuje další území. Podél celé její délky byl vyhlouben příkop zachovaný v současnosti do hloubky 2,2 - 3,2 m. Výška fortifikace ze dna příkopu na vrchol valu je 8,5 m.

Plocha zvaná „V hradištích“ (ppč. 755) byla ohrazena i proto, že dosud opevněná vnitřní plocha hradiště neposkytovala dostatek vhodného místa pro vojsko. Jihovýchodní a severozápadní čtvrtina vnitřní plochy pravěkého/ slovanského hradiště je i v současnosti téměř trvale zamokřena až zaplavena, zbylé části byly ve středověku a novověku využívány jako pole. Voda byla nejspíš příčinou sesuvu vnějšího svahu jižního valu v jeho střední části. Ke snížení tlaku vody v těchto místech bylo odkopán zakončení nejkratší obloukovité linie připojené k jižní obvodové hradbě.

Podél severního úseku vnější obloukovité linie protékala voda z pramenů vyvěrajících severozápadně u hradiště a z části odtěžené plochy severně od ní. Přehrazením mělkého koryta vznikl rybník, jehož hráz zřetelně jiných proporcí je zachována severně od vnější obloukovité linie. Od zaniklého rybníka směrem k severu je svažitá část pole zvána „V hrobích“. Fortifikací vymezená plocha 10,904 ha je mírně skloněná k severovýchodu. V současnosti je polem, jižní část je zatravněná.

Zřetelnou přístavbou ke střední části objektu je západní část fortifikace - poloha zvaná  Prasečí rynek.  Opevněním tvaru hrotitého výběžku (ppč. 768) bylo opevněno prameniště vody. Val a příkop této části objektu je zřetelně připojený k západnímu valu pravěkého/ slovanského hradiště. Kromě valu a příkopu podél jeho vnějšího obvodu byl další příkop vyhlouben po vnitřním obvodu této opevněné plochy. Vodou a snad i úmyslně byla snesena část severního úseku fortifikace.

 

Obdélné náspy /reduty

Reduty byly postaveny tři a byly úhlopříčně řazeny na nejvyšším místě češovské tabule (302 -308 m n.m.) mimo opevněnou plochu ve směru severozápad-jihovýchod.

1. První obdélná plošina/ reduta (delší osa západ-východ) byla dokumentována při letecké prospekci. V okraji pole západně u silnice Češov-Slavhostice (ppč. 188/2, k.ú. Slavhostice) byla viditelná zelenými pásy vegetace  jako obdélný objekt se střední příčkou šířky přibližně 55 m. Východní část objektu byla nejspíš zničena stavbou silnice.

2. Druhá reduta je zachována zčásti (ppč. 188/2, k.ú. Slavhostice) Její severní polovina je rozoraná, zbylý obvod je  porostlý stromy. Při letecké prospekci byl dokumentován příkop podél jejího severního obvodu a střední tmavá příčka směru západ - východ. Pozemní prospekcí  byly objeveny prohlubně po odebírání hlíny v okolí objektu. K jižní straně reduty byla nasypána rampa plochy přibližně 4x4,5 m. Jižní obvod reduty měří  155 m, k východu se zužuje z přibližně 45ti na 36 m. Mělký příkop je zachován i podél jižní části východní strany hloubky až 1,3 m. Vrcholová plocha reduty (0,6 ha) je po západním a východním obvodu převýšena o 0,2-0,3 m, jsou na ní patrné mělké prohlubně.

3. Třetí reduta je zachována bez poškození na ploše 122,5x65 m (ppč. 195/1, k.ú. Slavhostice). Obvod vrcholové plochy (0,7 ha) je zvýšen po Z, S a V obvodu  o 0,3-0,5 m. Reduta se  k východu zužuje na přibližně  43 m.  Příkop  až 1m hluboký a široký až 3,5 m různého průběhu chybí podél J obvodu reduty. Z  jihu byla nasypána rampa délky 37,5 m zužující se od jihu ze 13,5 m na 7,5 m u reduty. Okolo rampy jsou rozsáhlé sníženiny na ploše přibližně 54x38 m. Velmi dobrý stav objektu předpokládá armaturu.

Movité nálezy: V roce 1999 byl přibližně ve středu orané plochy „V hradištích“ nalezen kovový knoflík. Litá a roztepaná přibližně kruhová ploška měří 28x26 mm. Střed knoflíku tvoří vypouklina obklopená kolmými krátkými rýhami. Dalším výzdobným prvkem je kruhová výseč s oblou klikatkou a drobnými rýhami kolem ní - stejnými jako kolem středové vypukliny. Zbylý obvodový pás vrchní strany knoflíku je nerovný, ale ohlazený. Obvod knoflíku byl ukončen mělkou obvodovou rýhou, která na několika místech chybí- obvod knoflíku je olámaný.  Ve středu spodní plochy je přibližně kruhové očko  průměru 5 mm (včetně kovu). Spodní plocha je nerovná s plošně otřenými vesměs lineárními rýhami a nerovnostmi po lití.

V Radkyni u Nové Paky přibližně v roce 1888 nalezl Jan Kuhn, rolník v Radkyni,  při kopání pařezů v lese Odnoži nad vsí Bělá u Pecky 2 zlaté mince údajně s nápisem Gustav Adolf, tedy švédské z dob třicetileté války. V době nálezu byly obě mince uloženy do muzea v Nové Pace (Anton 1927, 758, Nálezy mincí... II). Mince nejsou zachovány.

 

Postup prací při stavbě fortifikace a obdélných náspů - redut

Fortifikace postavená na češovské tabuli vznikla navršením 494 200 m³ zeminy při ev. použití dalších materiálů (Šikýřová-Ulrychová 2001). Zemina byla brána z bezprostředního okolí budovaných objektů. Nejvýraznější snížení terénu je patrné podél severní části vnější (1.) obloukovité linie. Půdní mapa zde vymezuje zřetelný pás hlinitojílovité často zamokřené půdy na rozdíl od sprašových půd polí severně odtud ke vsi Češov.  Při letecké prospekci v letech 1999-2001 byl dokumentován postup vegetace na odlesněném úseku 2. (střední) obloukovité linie. Tři barevně odlišné pásy vegetace odpovídají třem druhům rostlin nejnižšího bylinného patra s různými nároky na půdní pokyv stanoviště-tj. ornicí, podorničím a hlinito-jílovitou až jílovitou zeminou. Podél severního zaniklého úseku vnější obloukovité fortifikace byl rybník, z něhož je zachována rybniční hráz (recentním stupem oddělený násep severně od zakončení 1. obloukovité linie). Důvodem jeho vzniku mohlo být i odtěžení zeminy na stavbu opevnění  a současně zachycení potřebné vody přitékající od západu.

Další stopy po zvětšování vnější obloukovité linie jsou patrné na příkopu vyhloubeném podél této fortifikace. Zejména jižní  a východní úsek příkopu má zřetelně klikatý průběh a různý  profil své spodní části po různém záběru ubírané zeminy.

Všechny tři reduty  byly zbudovány v místech mohylového pohřebiště. Mohylové hroby jsou zachovány jižně od jižního obvodového valu, dále  mezi oběma redutami a jižně od třetí z nich. V roce 1965 bylo ještě 5  mohylových hrobů respektováno železniční cukrovarnickou drážkou Češov-Kopidlno jižně u zaniklé reduty. Náspy mohylových hrobů byly v místě stavby využitelným materiálem.

Při stavbě redut byly zhotovovány košatiny, do nichž byla nasypávána zemina. Tato košatina byla v podobě středové tmavé linie zachycena na leteckém snímku středem delší osy reduty č. 2. V bezprostředním okolí jižně u reduty č. 3 jsou zachovány plošně rozsáhlé sníženiny po vytěžené zemině.

Doklady zvětšování jižní obvodové hradby a obloukovité linie č. 2 hradiště v období třicetileté války jsou movité archeologické nálezy: bronzové karolinské kování opasku z 1. třetiny 9. století nalezené údajně na povrchu severního úseku vnitřního severního valu (Nálezová zpráva Archivu NZ Archeologického ústavu v Praze, dále jen NZ čj. 8330/1999) a  železný novověký srp rovněž z těchto míst (NZ čj. 9839/2005),   keramika střední doby hradištní z povrchu severní klešťové brány (Ulrychová 2003, 47, pol. 178, ), z povrchu jižní obvodové fortifikace  (Ulrychová 2003, 47 - 48) a z fortifikace tzv. Prasečího rynku či povrchu ramen východní klešťové brány (Ulrychová 2003, 47, pol. 176). Ve hmotě valů bylo po sesuvech části jejich hmoty nalezeno i několik kamenných broušených nástrojů (M Jičín. sbírka Češov či. 18, 19, 93, 108, 115, 126, 127, 146, 155, 156, 161, 162, 164, 174, 196, 308).

Tyto archeologické nálezy potvrzují přisypávání fortifikace pravěkého  a slovanského hradiště zeminou spolu s nejmladším z nich - novověkým srpem - a stavbu vnější obloukovité linie v novověku (poznámka 3).

 

 

MARKVARTICE

Nepravidelně obdélný valový objekt je zčásti zachován v jižním okraji katastrálního území Markvartice na mírném jihovýchodním svahu poblíž polní cesty, zaniklé vodoteče a rybníka.  Čtyřmi valy a příkopy uzavřený objekt byl postaven na jedné z plošin markvartické tabule (340-344 m n.m.)  a je znám pod názvy  „Šance“ nebo Žižkovy šance“, od 18. století je považován i za švédský vojenský tábor (Šalda 1969, 84). Týž autor uvádí zatím neověřenou z informaci o tom, že jičínští jezuité (Bohuslav Balbín) viděli tento tábor v roce 1642 z hradu Velíš. Z místa jsou na dohled  místa vzdálená přibližně 15 - 20 km včetně zříceniny hradu Velíš.

Celý objekt zaujímá necelé 3 ha, jeho obvod tvoří fortifikace tvořená valem a příkopem. Fortifikace se směrem k jihovýchodu sbíhá a zužuje vnitřní plochu velikosti  2,4 ha (ppč. 460).  Včetně fortifikace měřil západní obvod  138 m, severní  170 m, východní  140 m a jižní 175 m (fortifikace ppč. 461, 462, 474, 477).

Zjišťovací archeologický výzkum v místě byl prováděn v letech 1969-1970 a  1972. Při něm bylo objeveno a prokopáno celkem  18 objektů sídliště z mladší doby laténské datovaného mezi 80 - 50 př. n. l. (Waldhauser 1970-1971, týž 1992). V sondě přes východní úsek fortifikace překrývala laténskou situaci 50 cm mocná jílovitá šedá vrstva, povrch terénu mladším úseku laténského období. Při rozvážení valů v 18. a 19. století byly nacházeny  vybírány kameny (Sklenář 1992, 138).

Současný stav:  Z objektu je zachována pouze jižní a severní část fortifikace. V roce 1974 byl totiž západní a východní úsek opevnění odtěžen a objekt byl od západu k východu proorán. Jižní val je vysoký necelých 3,5 m, příkop podél něho hluboký 0,8-1,0 m. Severní val je vysoký  přibližně 0,7-0,9 m, příkop je zaplněn ornicí. Na leteckých snímcích jsou kromě zaniklých částí fortifikace opakovaně patrné (zejména jihovýchodně od objektu) obdélné a bodové objekty nejspíš další části laténského sídliště. Střepy nádob z mladší doby laténské  jsou  běžně na povrchu vnitřní části objektu a na poli  východně od něho.

R. Křivánek z ArÚ Praha provedl v červenci a srpnu 2000 plošný geofyzikální výzkum uvnitř i vně objektu. Anomálie ukázaly ornicí zaplněný západní a  východní  příkop, přerušení-vstup (?) do objektu v jižní fortifikaci,  v  SV (?) části vnitřní plochy další mělké ohrazení a několik anomálií s nálezem strusky. Při výzkumu byla nalezena laténská a novověká keramika a železa (Křivánek 2003, 133). Tímto způsobem výzkumu by měl být zachycen i pás pozemku podél valů se změněným půdním horizontem, ze kterého byla sebrána zemina včetně movitých archeologických nálezů, jež by umožnily datace post quem. Podle vzhledu, podobnosti s jinými objekty v Čechách, terénní situace i podle tradovaného určení se velmi pravděpodobně jedná o novověký vojenský tábor z mladšího  úseku třicetileté války.  Důvod stavby v těchto místech mohl být jen vojenský.

 

VAŽICE / BYSTŘICE

Nápadný kapkovitý útvar směřující hrotem plochy k severozápadu  k údolí  Hřmenínského potoka byl dokumentován při letecké prospekci 31.10.1993. Jeho strategická poloha  nad  křižovatkou  cest mezi Sobotkou, Libání  a Kopidlnem a nad soutokem několika potoků je v regionu zcela vyjímečná (nadmořská výška 280 - 301 m n.m.).  Asi 200 m severně směrem k obci Hřmenín  je zachováno ostrožné hradiště lidu popelnicových polí mladší /pozdní doby bronzové Sedliště/ Hřmenín a polykulturní lokalita Hřmenín-Paličkovo pole. Popisovaný  objekt položený z poloviny na hranici obou katastrů byl ve starší vlastivědné literatuře považován za tzv. druhé hřmenínské hradiště.. Při průchodu údolím Bystřického potoka a uvedenou křižovatkou cest a vodotečí není objekt příliš patrný. Do všech tří měst-Sobotky, Libáně a Kopidlna ( i do Jičína) je  vzdálenost mezi 6. -12. kilometry.

Při parcelaci pozemků na rozhraní katastrů Važic a Bystřice byla před rokem 1842  respektována existující fortifikace. Ta je v současnosti patrná jen na části obvodu opevněné polohy. Její vnitřní osy měří přibližně 320x200 m a zaujímá necelých 5 ha.

Severní obvod opevněné polohy je tvořen příkopem hlubokým až 6 m ústícím volně do údolí (ppč. 699, 709 k.ú. Važice, ppč. 809/1 k.ú. Bystřice). Příkop je patrný v délce téměř 200 m, v současnosti  je zachován úsek délky přibližně 80 m. Zbylá východní část příkopu  je zavážena odpadem a zaplňována ornicí z pole, od kterého byl objekt vyhloubením příkopu oddělen. Převýšení severního obvodu vnitřní plochy náspem nebylo zatím pozorováno. Jihozápadní a jižní obvod objektu je tvořen nasypaným valem patrným v délce přibližně 100 m,  v dalším úseku délky přibližně 80 m ve vzrostlých stromcích lesní školky je zachován souběžný velmi mělký příkop. Násep mohl být zbudován ze zeminy vytěžené ze severního příkopu (ppč. 700, 705). V těchto místech lze předpokládat vstup po mírnějším svahu z údolí Bystřického potoka. Tato část fortifikace se posouvá do údolí, vnitřní plocha je každoročně oraným polem.

Východní obloukovitý obvod opevněné polohy byl zjištěn 4.1.1997 při větru a právě napadlém a vátém sněhu. Větrem byl sfoukán sníh z rozoraného valu výšky asi 10 cm a přemístěn východně podél něho na zeminou zaplněný  příkop. Šířka pozorovatelné zaniklé fortifikace byla odhadnuta na nejméně 6 m. Na mapě stabilního katastru z roku 1842 je východní obvod objektu vyznačen samostatnou pozemkovou parcelou.

Na vnitřní ploše (ppč. 708/1 k.ú. Važice, ppč. 810/1 k.ú. Bystřice) byl proveden opakovaný sběr. Nálezem byly soubory drobných střepů mladší či píše pozdní doby bronzové, tzv. červené novopacké zboží a hnědá keramika závěru 15. a první poloviny 16. století při absenci glazovaného hrnčířského zboží 16. století.

Tato opevněná poloha působí svým vzhledem jako jednorázově zbudovaný objekt, který byl užíván jen krátkodobě. Není o něm žádná písemná zpráva a  v žádné regionální archeologické sbírce z něj není uložen žádný nález.

Pro jeho dataci byly prověřeny písemné zprávy o vojenských střetnutích a pohybech ozbrojených oddílů v regionu. Podle archeologických nálezů z jeho vnitřní plochy  a podle polohy v krajině jej lze nejspíš považovat za tábor Jiříka Kopidlanského, který v roce 1506-1508 vedl soukromou válku s měšťany Starého Města Pražského pomocí najatých ozbrojenců (Palacký 1939, 329, 334-335). Opevněná poloha je totiž umístěna v bezprostřední blízkosti panství rodiny Kopidlanských.  Významná křižovatka cest umožňovala rychlý pohyb po krajině okraje středních Čech a na panství rodiny.  Uvnitř tábora mohlo pobývat i několik desítek mužů v dosahu zdrojů obživy z rodinného majetku připravených k akci proti nepříteli svého chlebodárce.

 

ZÁVĚRY

ŠVÉDSKÉ VOJSKO na Jičínsku a v jeho severním a východním okolí

Pět měsíců po smrti vévody Valdštejna (2.8.1634) švédský oddíl  vyplenil valdickou Kartouzu, jezuitskou kolej v Jičíně a 9.8. i městečko Železnici severovýchodně od Jičína. V kraji se v období od začátku do závěru září shromažďovala švédská armáda,  po 25.9.1634 postoupila k Hradci Králové. V kraji zůstala neosetá pole, na mnoha místech nebylo co sklízet, několik vsí bylo vypáleno. Mezi civilní obyvatelstvo se v následujícím roce rozšířil mor, v Miletíně a v Hořicích byly objeveny hromadné hroby obětí této epidemie.

V dubnu 1639  ze Saska vstoupilo do Čech vojsko vedené generálem Janem Gustafssonem Banérem. Lidé začali hromadně utíkat do lesů (např. i do hradiště u Češova), brali s sebou dobytek, peřiny a potraviny. V Jičíně byla 13.4.1639 uzavřena radnice, 1.5. utekli členové Tovaryšstva Ježíšova do Kladska a do Kutné Hory. Jeden jezuita byl  Švédy chycen a tři měsíce byl držen v zajetí. Švédská posádka obsadila Jičín a samozřejmě zde i v okolí města rekvírovala  potraviny a další potřeby pro své posádky usazené na hradech Hrubá Skála a Kost. Do Staré Boleslavi, kde měl generál Banér hlavní stan, bylo početnými vozy posíláno především víno ze sklepů  jičínské jezuitské koleje. Víno z jezuitských sklepů prodávali i jeho tehdejší nekatoličtí správci. Vojsko se podle jičínských obyvatel chovalo hůř než „Turci“.  V tomto roce byla vypleněna i hrobka vévody Valdštejna v Kartouze ve Valdicích. Hlava vévody a jeho pravá ruka byla oddělena od těla a odnesena vojáky.

Švédské vojsko opustilo Jičín až 24.2.1640. Od Hradce Králové postupovalo vojsko císařské vedené arcivévodou Leopoldem. Švédové se stáhli ke Staré Boleslavi, v Jičíně zůstal jen lazaret s nemocnými švédskými vojáky.

Na jaře 1642 porazilo švédské vojsko vedené generálem hrabětem Lennartem Torstensonem vojsko Habsburků u Svídnice. Vítězové vyplenili Trutnov a jejich výpady za kořistí vedly až k Poděbradům a do Kladska. Dne 6.7. přijela do Jičína švédská posádka, která zde zůstala jen šest dnů. V okolí města se pohybovaly švédské vojenské oddíly, které kraj plošně plenily. Po bitvě u Lipska 12.11.1642 byla švédským vojskem vydrancována i Mladá Boleslav. O jedenáct dní později obsadilo švédské na dva měsíce i Jičín. Jezuité znovu utekli na hrad Velíš. Už 14.11.1642 byla Švédy přepadena Sobotka, včele svého oddílu sem přitáhl obávaný plukovník Reichvald až ze Žitavy.

Během roku 1643 utíkali jezuité údajně až dvacetkrát ze své jičínské koleje na hrad Velíš nebo do kolejí v Čechách a Kladsku. Plukovník Reichvald 28.1.1643 znovu přepadl i Jičín, který jeho vojáci zcela vykradli a těžce poškodili zařízení domů i veřejných budov. V dubnu byli  Torstensonovi vojáci v Mnichově Hradišti. Když město vyhořelo, přešli do Mladé Boleslavi a obsadili i Turnov. V Jičíně se 11.6. uskutečnilo jednání o zajatcích, během něhož bylo město opět přepadeno a zpustošeno švédským oddílem. Nebyly ušetřeny ani kostely a jezuitská kolej.

Šestého března 1645 zvítězilo švédské vojsko v bitvě u Jankova. V říjnu tohoto roku se  jeho vojáci pohybovali u Jaroměře a 29.10. se Torstenson rozhodl v hradeckém kraji přezimovat. Mimo jiné opevnil  hrad Grabštejn.  Z Banérova vojska vyjel 30.10. přepadový oddíl loupit do Milíčevsi u Jičína. Obávaný rytmistr Lattermann z Hrubé Skály vykradl a vypálil Hořejší mlýn ve Vitiněvsi. Byl však 5.3.1646 zajat a v Jičíně uvězněn. Za dvanáct dnů byl švédským přepadovým oddílem osvobozen.

I poslední rok třicetileté války byl pro Jičín a celý kraj svízelným. Hned 30. ledna vpadl do města švédský oddíl. Ukládané kontribuce již byly nad ekonomické možnosti města a jeho obyvatel. Za  libovolně zajímané osoby  bylo požadováno výkupné, měšťané opakovaně platili výpalné. Švédští vojáci bydleli až do listopadu 1648  v domě rychtáře v Novém Města v Jičíně (Mencl 1940).

Z uvedeného vyplývá velmi častý a v roce 1639 i dlouhodobý pobyt švédských vojsk a početných velmi pohyblivých oddílů v krajině. Vsi Křešice u Libáně se říkalo „švédská ves“-byla úplně zničena švédskými vojáky. Archeologicky byla plošná destrukce vesnice  datovaná do první poloviny 17. století zachycena i v Holovousích, Miletíně, Želejově u Miletína a naposled v osadě Kozodírky u Libáně.

Datace: ČEŠOV duben  1639 - únor 1640,  tábor vojska Jana Gustafssona Banéra.

Důvodem dlouhodobého pobytu švédských vojsk Jičínsku  byla skutečnost, že nedávno nastoupivší král a císař Ferdinand III. Habsburský nepostavil proti tomuto  švédskému vpádu a okupaci části Čech žádné vojsko. Velmi pravděpodobně lze pouze do tohoto nejdelšího pobytu Švédů v regionu datovat stavbu fortifikace u Češova. Početní a nečinní vojáci byli zaměstnáni dostatečně fyzicky namáhavou prací na zvýšení dosavadní fortifikace pravěkého a slovanského hradiště a přístavbou jeho pravoúhlé východní části včetně stavby  tří redut.

MARKVARTICE: nejspíš 1643, tábor vojenského oddílu hraběte Lennarta Torstensona

Zatím nebylo možné ověřit údajné svědectví Bohuslava Balbína a jezuitů ukrytých na  hradě Velíš o táboře u Markvartic, z něhož byla vypálena ves Křižánky u Záhub na Libáňsku. Nálezem v místě pouze novověká keramika, absence cenných předmětů. vojenský objekt.

VAŽICE /  BYSTŘICE: Jiřík Kopidlanský 1506-1508

Jen pravděpodobné určení opevněné polohy nad významným rozcestím komunikací krátkodobě využívané v první půli 16. století.

 

 

POZNÁMKY

1. Za vojenskou fortifikaci roku 1866 (?) je snad možné považovat i tzv. val pod Kozím hřbetem v Prachovských skalách (k.ú. Pařezská Lhota) zcela mimo areál skalních bloků a plošin, sídlišť a pohřebišť. V prohlubních  tohoto náspu mohla být  umístěna dvě děla. K tématu byly prohlédnuty listy č. 60 a č. 77 vojenského mapování z roku 1781, žádný další objekt vzhledu výše popsaných nebyl zjištěn.

2. ČEŠOV sever-obdélný objekt : Mimo zachovanou fortifikaci hradiště Češov byl při letecké prospekci dokumentován obdélný objekt se středovou světlou plošinou přibližné velikosti 80x120 m.  Vnější tmavá linie je příkop, vnitřní světlehnědá val-násep. Z blízkosti objektu byla do jičínského muzea předána detektorem kovů vyhledaná dobře zachovaná železná dýka a listovité kopí. Další dvě železné šipky byly sebrány na oraném poli, třetí byla ve starém fondu archeologické sbírky jičínského muzea s lokalizací do těchto míst. Všechny tyto nálezy byly datovány bez uvedení nálezových okolností do 15. století (Ulrychová 1998, 38, táž 2001, 35). Obdélný objekt je nejspíš táborem jednoho z několika husitských houfů, které se po bitvě na návrší Gothard u Hořic 20. (24.) dubna 1423 rozešly po kraji a verbovaly nové vojáky. Vojáky z tohoto tábora mohla být zničena tvrz v Kozojedech (Pekař 1992, 205, poznámka 4). S pobytem husitských vojsk v kraji nebo jeho okolí lze spojit horizont depotů pražských grošů Václava IV. (Ulrychová  2001).

3. V publikaci o Češově (Čtverák-Ulrychová 2001) jsou publikovány i další fortifikace využívané v období třicetileté války : Vladař u Žlutic, poloha Hradiště a Šance hradiště Závist-Lhota nad Zbraslaví a zaniklý tábor u Staré Boleslavi.

Rovněž výrazně zvětšený úsek obloukovitého valu v podobě široce rozevřeného redanu pravěkého a slovanského hradiště Chlum nad Mladou Boleslaví je nejspíš fortifikací zbudovanou během třicetileté války.

4. V listopadu 2010 byla identifikována dělostřelecká reduta ve Psinicích u Libáně (okr. Jičín, ppč. 18). Na zalesněném návrší byl zbudován obdélný násep výšky přibližně 1,5 m a velikosti 21 x 35 m, který  je ze tří stan obklopen příkopem šířky 1 - 2 m. Čtvrtá je částečně narušena kruhovým vkopem bez znatelného příkopu s možným nájezdem na vrchol plošiny právě tudy. Předpokládaná orientace děl je k SZZ - tj. k Mladé Boleslavi.

 

LITERATURA

Anton J. 1927: Naše poklady. Novopacko, vlastivědná monografie okresu II. Nová Paka

Čtverák V.-Ulrychová E. 2001: Komplex Češov. Fenomén v české archeologii ? Archeologie ve středních Čechách 5, 365-404, tab. I-IV

Křivánek R. 2003: Markvartice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha

Mencl. J. 1940: Jičín za Švédských válek. Jičín

Palacký Fr. 1939: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl pátý. Praha

Pekař J. 1992: Žižka. Praha

Sklenář K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Praha

Šalda Fr. 1969: Vlastivěda Jičínska. Jičín

Šikýřová L.-Ulrychová E. 2001: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín. Archeologie ve středních Čechách 5, 405-410

Ulrychová E. 1998: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996-7. ArÚ Praha

-„- 1999: Opevněná výšinná poloha u Važic (okr. Jičín). Zpravodaj muzea  v Hradci Králové 25, 164-166

-„- 2001: Soupis nálezů mincí na Jičínsku (2. část). Numismatické listy LVI, č. 3, 83-86

-„- 2001a: Češov, okr. Jičín. výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha

-„- 2003: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha

Waldhauser J. 1970-1971: Výzkum čtyřúhelníkových valů a laténského sídliště u Markvartic (okr. Jičín) v roce 1969.  Sborník  československé společnosti archeologické  4, 61-88

-„- 1992: Problém identifikace keltských čtyřúhelníkových valů (Viereckschanzen) v Čechách. Archeologické rozhledy XLIV, 548-559