Numismatické sbírky zaniklých muzeí Jičínska.

Numismatické sbírky zaniklých muzeí  Jičínska.

Současně s převodem archeologických sbírek zaniklých muzeí správního okresu Jičín byly v několika případech do muzea v Jičíně předány i sbírky numismatické. V následujícím textu jsou uvedeny zjistitelné údaje k numismatickým  bírkám městských muzeí Kopidlno, Lázně Bělohrad, Miletín a  Sobotka.

SBÍRKA KOPIDLNO

Numismatická sbírka zaniklého muzea ve městě Kopidlno byla podobě jako ostatní sbírky dohledávána v budově městského muzea v Hilmarově ulici. Ačkoli byl tento dům nemovitou kulturní památkou, byly muzejní sbírky poškozeny naprosto havarijním stavem muzejní budovy a opakovanými krádežemi. Přízemní okna byla sice opatřena mřížemi a na střeše domu byly patrné opravy střechy proti protékání vody do objektu, ale dlouhodobá nepéče majitele domu poškodila všechny sbírky. Numismatickou sbírku obzvlášť těžce. Konečně v únoru 2001 byla po dlouhodobém jednání s Městem Kopidlno sbírka mincí a papírových platidel převedena do muzea v Jičíně. V kopidlenské muzejní budově nacházela autorka různě rozmístěné hromádky mincí, medailí a odznaků a vlhké i vodou zcela nasáklá papírová platidla. Některá byla pokryta šedou a žlutavou plísní, v některých sáčcích byl místo mince jen kovový prach. Po převozu sbírky byly všechny předměty uvedené sbírky zapsány pod přírůstková čísla 2196/2001 - 2795/2001 a uloženy do depozitáře archeologické sbírky jičínského muzea. Jedná se o 1023 mincí, 7 medailí a 325 papírových platidel.

Podle označení na obalech byl okamžitě zjišťován fyzický stav sbírky. Papírová platidla byla ihned  prokládána novinovým papírem. Poškozené mince se zachovaným kovovým jádrem byly předávány k laboratornímu ošetření. Kovový prach z rozpadlých mincí byl přirozeně navržen k odpisu. Vysušené státovky a bankovky byly vyčištěny strouhanou gumou, poškozené podlepeny průsvitnou lepicí páskou proti dalšímu poškozování. Další etapou práce na této sbírce bylo její zpracování do 2. stupně evidence v listopadu a prosinci 2001.

Naprostou většinu sbírky tvoří mince mnoha zemí Evropy a světa, které představují nejnižší nominály používané největším počtem lidí.  Jen vyjímečně jsou zachovány údaje o dárci či místu nálezu.

V kutnohorské mincovně byly raženy 3 pražské groše Václava II. a Vladislava II. Jagellonského darované řídícím učitelem Josefem Hakenem z Budčevsi. Další dva pražské groše a čtyři čtyřrázy z bílého kovu pocházejí rovněž z 15. století. Dalšími platidly jsou mince Habsburků,  Rakouské monarchie  a později Rakouska - Uherska: groše a třígroše z let 1621, 1624, 1633, 1698, groše Leopolda I. z roku 1705,  pětitrojník/grešle - tříhaléř z roku 1697, dále  poltury (jeden a půlgroš - ražené v roce 1709 a1730) pro Slezsko a trojník/grešle - tříhaléř   ražený za vlády Josefa II. Početné jsou krejcary a jejich násobky ražené za vlády Marie Terezie často jen z mědi včetně pověstné grešle. Dalšími ražbami zastoupenými v této sbírce  jsou tolary ze 70. let 18. století a půltolar roku 1824, dále zlatníky z 19. století a od roku 1892 do posledního roku 1. světové války mince korunové měn. Jen ojedinělé jsou ražby pro državy v Itálii (Benátsko, Lombardie - 1852, 1862), od roku 1867 pak ražby jazykem odlišeným pro Předlitavsko a Zalitavsko, tedy německy a maďarsky.

Samostatnou republiku Rakousko zastupují platidla korunové měny ze 20. - 80. let 20. století.

Další mince byly platidly  ve 20. století : zinkové haléře a jejich násobky v Protektorátu Čechy a Morava a drobné mince ražené mezi roky 1922 - 1971. V souboru je rovněž pamětní mince presidenta z období 1948 - 1953 a jeho tehdejšího současníka ze SSSR. Mezi dalšími pamětními mincemi vyniká ražba z roku 1935 k 85. letům presidenta Tomáše G. Masaryka podle návrhu Otakara Španiela a další ražená o dva roky později v roce úmrtí TGM. Další pamětní mince připomínají Mistra Jana Husa a vznik republiky v roce 1918. Do tohoto období patří i mince Slovenského štátu - haléře a koruny - ražené mezi lety  1939 - 1942.

Evropské mince pocházejí z následujících zemí:  Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (penny a pamětní mince 1887 - 1901, 6 ks), Badenska 1852, Bavoska (krejcary 1756 - 1775, zlatka 1847), Belgie (2 ks 1870, 1929), Bulharska (3 ks), Burgundska (tříkrejcar 1707), Černé Hory (1906 - 1913), Dánska (stříbrná dvoukoruna z roku 1661- 2 ks), Francie (franky a centimy 1856 - 1937), Itálie (ražby z let 1862 - 1939 včetně pozoruhodné medaile k výročí úmrtí Torquata Tassa v roce 1544), ze zemí budoucí Jugoslavie (1938 - 1965, 18 ks, Srbska - dinár 1904), Maďarska (forinty a jejich násobky z let 1952 - 1966), Polska (ražby z let 1923 - 1965) a konečně Rumunska (královského, republiky, ražby z let  1900 - 1966).

Ze západní Evropy jsou ve sbírce mince: krejcar knížectví Coburg- Gotha,  tolary města Frankfurtu nad Mohanem (1860 a 1862), Lucemburska (ražba z roku 1860) a centy a jejich násobky z Nizozemí ražené ze směsi zinku a cínu v roce 1941 a 1942. Ze stejné doby pocházejí i őre a jejich násobky ražené v Norském království v roce 1941 (král Karel IX.).Ve sbírce jsou dále i dvou -, deseti-  a dvaceticenty Švýcarska z let 1851, 1866 a 1913) a groše a feniky z království Sasko (1781 - 1864).

Císařské Německo je zastoupeno stříbrnou třímarkou raženou roku 1913. Starší je pruský stříbrný tolar z roku 1867, tří - a čtyřfeniky z let 1848 - 1867 a další feniky a jejich násobky z let 1875 - 1945 z různých mincovních kovů. Do období Výmarské republiky patří ražby pamětní pětimarky věnované prezidentu Paulu von Hindenburgovi zemřelému v roce 1934. Inflace z 20. let 20. století je zastoupena dvousetmarkou a  pětisetmarkou. Další nominály byly raženy na území NDR mezi roky 1952 - 1991.

Ve sbírce jsou rovněž zastoupeny ražby ruských carů z rodu Romanovců (kopějky různých nominálů) ražené mezi roky 1773 - 1914. K mincím je připojena i pamětní medaile tohoto rodu k výročí vlády 1613 - 1913. Následné období je zastoupeno kopějkami různých nominálů z let 1920 - 1961.

Ze zemí mimo Evropu jsou v uvedené sbírce mince z USA (1890), Venezuely (ražby z let 1965 - 1971), niklový čtvrtreal z roku 1870 z Hondurasu, a centavo z Chile (1882). Z asijských zemí pocházejí mince z Barmy (19 ks), Číny (niklové, mosazné a hliníkové nominály - celkem 9 ks), z Indie (centy a rupie z let 1920 - 1955) a z Japonska (bronzový dvousen), egyptského původu jsou piastry, jejich násobky a libry ražené v roce 1905 a 1970. Osmihrannou a kruhovou minci a další libry nechal razit král Farrúk v 50. letech 20. století.

Podstatnou část souboru papírových platidel tvoří státovky a bankovky tištěné v Rakousku - Uhersku a po jeho zániku v nově vzniklé Československé republice. Je jich celkem 219 ks. Z období první světové války jsou v kopidlenské sbírce koruna a dvě dvoukoruny (1916, 1914 a 1917). Kolkované rakousko - uherské bankovky jsou ve sbírce tyto:  desetikoruna, šest dvacetikorun, padesátikoruna, pro niž byl využit 50ti haléřový kolek ČSR, stokoruna s kolkem v hodnotě jedné koruny československé a tisícikoruna s kolkem hodnoty 10 korun. Výtvarně vynikající úrovně jsou zejména bankovky nově vzniklého československého státu, je jich celkem 45 ks. Jsou zastoupeny všechny nominály, větší polovina ovšem s děrováním a razítkem specimen (padělek).

Z období 1939 - 1945 je ve sbírce 92 bankovek. Z nich je většina tištěná za protektorátní vlády tiskárnou Národní banky pro Čechy a Moravu v Praze (NBČM). Vyjímku tvoří kolkem Protektorátu Čechy a Morava kolkovaná československá koruna a pětikoruna. Soubor výtvarně jednoduchých papírových platidel (koruna, pětikoruna, dvacetikoruna, stokoruna, pětisetkoruna a tisícikoruna) byl tištěn v moskevské tiskárně GOZNAK jako platební prostředky na postupně osvobozovaném území Československé republiky v roce 1944. Protektorátní bankovky jsou rovněž jako vzor bankovního platidla znehodnoceny děrováním. Tím byly určeny k prodeji sběratelům a do muzejních sbírek. Do tohoto období patří naprosto nepoužité nominály tištěné pro ghetto v Terezíně v roce 1943, vždy jeden kus. Bankovky Slovenského štátu nesou rok tisku 1939 - 1940 a 1942 - 1943. Některé nižší nominály (1, 10, 20, 50 a 100 korun) jsou rovněž jako sbírkové předměty znehodnoceny děrováním. Přetiskem textem „Slovenský štát“ byly jako platidlo označeny sto -, pětiset - a tisícikoruna první československé republiky.

Naopak byly čtyři stokoruny a tisícikoruna Slovenského štátu tištěné v roce 1940 kolkem s podobiznou presidenta Tomáše G. Masaryka označeny jako platidlo obnovené republiky v roce 1945. Postupně byly tištěny bankovky všech nominálů, které jsou v této sbírce zastoupeny s daty tisku 1945 - 1953.

Celkem 106 papírových platidel pochází ze zahraničí. Jedním či dvěma kusy jsou zastoupeny Barma, Indie, Itálie (1918),  Japonsko (před 1948), Jugoslavie, Rumunsko, Maďarsko a  Polsko (1982).  Větší celky tvoří bankovky z Německa první poloviny 20. století, Rakouska (1916 - 1922), carského Ruska a Ruska - SSSR z období 1919 - 1937.

Razítka s údaji v milionech a miliardách marek na nominálech podstatně nižší hodnoty na již jednostranně tištěných bankovkách dokumentují hyperinflaci v Německu v roce 1922 a 1923. Další nominály předcházejí  tomuto období a následují jej. Okolkováním rakousko - uherských bankovek provedeným 26. 2.- 9. 3. 1919 nechal ministr Alois Rašín oddělit oběživo zachycené uvnitř republiky od přílivu inflačních platidel ze zahraničí. Ve sbírce je takto označená koruna, dvoukoruna, dvacetikoruna, stokoruna a tisícikoruna. Ostatní nominály byly v ČR tištěny v roce 1922. Datum začátku rozpadu Rakousko - Uherska přesahuje  dvacetipětikoruna a dvousetkoruna s datem 27.10. 1918 označená takto pro zamýšlené tzv. Rakouské Německo. Konečně Ruské bankovky v hodnotě kopějky a jejích násobků nesou datum emise 1898, 1905 a 1909. Vyšší nominály byly tištěny v roce 1918. Rubly a nominál zvaný červoněc nesou datum emise 1919, 1934, 1938 - 1939.

SBÍRKA LÁZNĚ BĚLOHRAD

Tato numismatická sbírka zůstala v majetku města Lázně Bělohrad, protože některé muzejní sbírky měly  správce a jsou kvalitně a bezpečně uloženy v budově patřící městu. Numismatická sbírka obsahuje ražby denárové, grošové a tolarové. Při kontrole jejich stavu (v roce 1995) a znovu při zpracování denárových ražeb k publikaci (v roce 2005) byl ověřen údaj, že denárové ražby zpracoval na začátku  20. století přítel zakladatelů muzea a investorů stavby jeho budovy bratří Fričů  numismatik Josef  Smolík.  Jen tyto mince  byly poskytnuty ke zpracování a publikaci. V době kontroly byla celá sbírka ve výborném stavu  uložená ve vyhovujících obalech.

Chronologicky nejstarší část sbírky tvoří  24 denárů českých přemyslovských knížat. Ani jeden nemá zachované nálezové okolnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že Lázně Bělohrad a okolí byly osídlovány během 12. století, nepředpokládám místní původ ani jedné mince.

Nejstarší mincí sbírky Fričova muzea je denár knížete Boleslava II. (Fiala III:5). Na lícové ploše střížku (A:) je boží ruka v oblaku se znaky v podobě písmen po stranách, na reversu (R:)  je opis složený z jen částečně čitelných písmen a znaků a kříž s hrbolky různého tvaru ve všech čtyřech polích. I opis na reversu  je rovněž nečitelný. Tento typ denár byl ražen v mincovně v Praze mezi lety 972 - 999.

Třemi malými denáry jsou ve sbírce zastoupeny ražby knížete Břetislava I. (1035 - 1055) z doby po mincovní reformě provedené roku 1050 (Fiala VII:26, VIII:2). První z denárů je rozlomen na tři kusy, další dva mají dobře zachovaný mincovní obraz. Pěti denárovými ražbami je zastoupen kníže/král Vratislav II. (1061 -1092). Jedná se o typy Fiala IX:7, IX:10 a IX:5. Jedna z mincí byly vyražena ze směsi stříbra a mědi, její povrch je pokryt stříbřitě rezavou vrstvou. Vyjma tohoto kusu jsou i tyto mince dobře zachované. Jediným kusem jsou zastoupeny ražby knížete Břetislava II. (Fiala X : 20). Denár nese obraz hlavy knížete v přilbici s kopím v ruce včetně zkomoleného jména Břetislav, na reversu  je hlava prostovlasého knížete Václava opět se zkomoleným jménem.     

Z první či druhé vlády knížete Bořivoje II. (1100 - 1107, 1009 - 1110) pocházejí dvě ražby. První nese obraz hlavy knížete z přímého pohledu s nezvykle čitelným opisem BORIVVOI. Na reverzu je zobrazen zemský patron kníže Václav sedící na trůnu a rovněž čitelné jméno WENZESLAVS (Fiala X : 23). Druhý denár (Fiala XI : 6) má na averzu v kruhu z perlovce poprsí knížete oblečeného v rouchu antického vzhledu s praporcem v ruce. Postava a malý křížek jsou uzavřeny v čtyřlistém kruhu. Na reverzu byl vyražen obraz klečícího anděla, který pozdvihuje dítě. V opisu lze přečíst jméno Václav. Jedná se o nepříliš běžný typ denáru.

Jeden denár uvedené sbírky (Fiala XII:20)  byl ražen během dvouleté vlády knížete Svatopluka (1107 - 1109). Na líci nese obraz  knížete klečícího před oltářem s kalichem s malou postavou za zády. Na rubu je polopostava prostovlasého muže se zdviženým mečem v pravé ruce. V opisech jsou jména SVATOPVLC (Svatopluk) a WENZESLAVS (zemský patron kníže Václav). Jeden denár náleží knížeti Soběslavu I. (1125 - 1140). Mince nese obraz knížete s dlouhým kopím a štítem a opisem DUX. SOBEZLA. . Na poslední písmeno zhotovitel razidla jednoduše zapomněl. Na rubní straně mince je již ustálený obraz zemského patrona  knížete Václava ( Fiala XVI : 16).

Dva denáry nechal razit Vladislav II. (1140 - 1173).  Za vlády tohoto krále dosáhla výtvarná hodnota českých denárů vrcholu. Paradoxně se ovšem jedná o nejvíce znehodnocené  denáry. Obsah stříbra byl v 70. letech 12. století pouze 10% a váha denárů klesla až na 0,7 g. Oba kusy  jsou typu Fiala XV : 18. Na averzu je trůnící král obklopený dvěma postavami : on drží v ruce žezlo, jedna z postav kopí a druhá štít. Jedná se o typické zobrazení panovnického majestátu té doby včetně odznaků moci. Opisem je jméno krále Vladislava. Na rubu je polopostava knížete Václava s kopím a ratolestí.

Nepříliš častými nálezy jsou mince knížete Soběslava II. (1173 - 1179). Jím ražený denár nese nezvyklý mincovní obraz: na líci v kruhu z perlovce  postavu biskupa s pastýřskou holí žehnajícího výrazně menší skloněné postavě před sebou. Za postavou biskupa je oltář. Opis je nečitelný až na část jména  . DALBERT- Adalbert. Na rubu je polopostava muže s žehnajícím gestem obou rukou (Fiala XVIII : 7). Denár je datován do roku 1179, kdy byl Soběslav II. sesazen z trůnu. Jeho nástupce Fridrich nechal razit další denár uvedené sbírky s obrazem  trůnícího knížete mezi dvěma postavami. Střížek mince je velmi tenký, jeho obvod je olámaný. Opis je nečitelný i na reverzu, kde je polopostava muže s křížem v ruce a s kaplicí vedle těla žehnající malé postavě. I tato mince není příliš častým nálezem (Fiala XVIII : 12).

Posledním denárem je nejmladší ražba  tohoto druhu  mince v Čechách. Nechal ji razit Přemysl Otakar I. (1197 - 1230).  Averz nese ikonograficky velmi zajímavý obraz odlišný od všech předchozích:zápas archanděla Michaela s drakem. Postava má přilbici a kopí, jímž probodává draka. Z opisu jsou čitelná pouze dvě písmena. Reverz nese ve vroubkovaném kruhu hradbu se dvěma věžicemi, uprostřed hradby a před ní je polopostava muže s žehnající gestem obou rukou. Opis je i zde nečitelný (Fiala XIX:19). - Scéna boje s drakem je legendou, která se stala součástí rytířské kultury na dvorech tehdejších evropských vládců.

Literatura

Ulrychová E. 2005:   Denáry českých přemyslovských knížat ve sbírce muzea Lázně Bělohrad (okr. Jičín).

Bělohradské listy č.2, 2005. Lázně Bělohrad.

SBÍRKA  MILETÍN

Z důvodu opravy rodného domku Karla Jaromíra Erbena v Miletíně v roce 2004 byly kromě jiných sbírek a jednotlivých předmětů vystěhovány i mince a papírová platidla. Na místě bylo zjištěno  208 mincí ražených do roku 1990 a několik dalších z nedávné současnosti. Papírových platidel bylo 119 kusů. Mince byly v dobrém stavu, papírová platidla byla jen mírně zavlhlá. Všechny tyto předměty byly v roce 2004 zpracovány do 2. stupně evidence a uloženy do numismatické sbírky muzea v Jičíně.

Nejstarší mincí je frank ražený revoluční vládou Francie v roce 1789, další kusy byly raženy na území Českého království a republiky (rakousko - uherské koruny před 1918, Protektorát Čechy a Morava - celkem 120 ks, dále  ČSR - 64 ks, ČSSR a ČSFR). Neběžná je i mince  Rakousko - Uherska určená pro državy v Itálii z poloviny 19. století.

Papírová platidla byla v dobrém stavu, mírná vlhkost byla ihned odstraňována proložením bankovek novinovým papírem. Z 19. století pocházejí bankovky z království Srbsko a Rumunsko. Ze 20. století pak bankovky carského a sovětského Ruska, SSSR, Maďarska a dva guldeny Nizozemského království. Z území českého státu je 28 bankovek z období první republiky a 29 dalších z období Protektorátu Čechy a Morava.- V uvedené sbírce nebyly zjištěny mince nebo papírová platidla starší než rok 1789.

V Miletíně byla ve dvoře čp. 24 (chybná lokalizace do čp. 242) v Hořické ulici nalezena přesně jedna kopa českých grošů.Původně byly uloženy v budově Městského úřadu v Miletíně, kde z nich mělo zůstat pět kusů. Již v roce 1995 nebyly ani tyto mince objeveny.

SBÍRKA SOBOTKA

Numismatická sbírka zaniklého muzea v Sobotce byla do muzea v Jičíně převedena v roce 1998. Podobně jako sbírka archeologická byly jednotlivé sbírkové předměty v poměrně dobrém stavu. Ihned po předání archeologickému pracovišti jičínského muzea byly všechny kusy sbírky zkontrolovány. V roce 2001 byly zapsány do přírůstkové knihy a zpracovány do 2. stupně evidence. Během těchto prací byly odstraněny drobné závady a nesrovnalosti.Celkem bylo zpracováno 195 předmětů: z toho 130 mincí (inventární čísla 3059A - 3188), 56 papírových platidel (i.č. 1602 - 1657) a 9 medailí/odznaků (i.č. 222 - 230).

Sbírka obsahuje numismatické předměty, kterými se platilo na území českého státu a v evropských zemích od 17. do 20. století. Z mimoevropských zemí pochází 18 mincí, papírové platidlo žádné. Nebyl zjištěn žádný hromadný nález, mince ani bankovky nemají zachované žádné nálezové okolnosti.

Nejstaršími mincemi je soubor sedmi zatím blíže neurčených římských bronzů s oboustranně značně otřeným mincovním obrazem.

Mince tolarové měny nechali pro své země razit králové z rodu Habsburků. Nejstarší z nich jsou tolar Ferdinanda II. (1621 - 1637)  a  tolar španělského krále Filipa IV. (1621 - 1665) pro Brabantsko. Drobná mince - groše a jejich násobky - nechali pro alpské země razit arcivévodové Zikmund František a Ferdinand Karel a všichni čeští králové včetně Leopolda I.(1657 - 1705) až do zavedení korunové měny v roce 1892. Největší část těchto ražeb tvoří měděné groše a jejich násobky z období 1790 - 1835.  Jsou mezi nimi i ražby pro Uhry (od roku 1867). Sbírka dále obsahuje mince ražené v nově vzniklé Československé republice až do roku 1960 včetně mincí Protektorátu Čechy a Morava a Slovenského štátu.

Vyjímečným kusem je tříkrejcar Jindřicha Schlika (i. č. 3135) a obdobná mince knížectví Brzeg. Z Německy mluvících zemí jsou ve sbírce zastoupeny mince královského Pruska, Bavorska, Brunšviku a Hannoveru. Čtyři centimy byly raženy za Napoleona II. ve Francii.

Během 20. století byly do sbírky uloženy mince carského i sovětského Ruska, Srbska, Černé Hory, polské republiky, Itálie, Ukrajiny a dalších zemí západní Evropy.

Mimoevropských  mincí  je celkem 18 a pocházejí z Indie, Číny, Japonska. USA , Iránu , Turecka (před i po vzniku republiky) a z Egypta. Inventárním číslem 3061 je označeno celkem 101 hracích žetonů.

Papírových platidel je v uvedené sbírce celkem 56 kusů.  Nejcennějšími jsou razítkem označené  rakousko- uherské bankovky  pro nově vzniklou Rakouskou republiku  (2 ks) a pro Maďarsko. Většinou jediným kusem jsou zastoupeny  i další evropské státy : Německo (obou - i jednostranně tištěné bankovky inflace z let 1922 - 1923), rakousko - uherské koruny, polská marka, carské Rusko a Itálie. Nejmladšími bankovkami jsou nominály československé republiky z let 1945 - 1948.

ZÁVĚR

Všechny v textu uvedené sbírky jsou zpracovány a uloženy v numismatické sbírce muzea v Jičíně.  Proto jsou i badatelsky přístupné. Autorka není numismatik, ale ve snaze zachránit i lokální sbírky je zpracovala ve snaze zpřístupnit i tyto lokální nálezy pro jejich presentaci veřejnosti i případným badatelům.