Ochrana archeologických nemovitých památek ?

Během let 1995 a 1996 jsem jako archeolog instituce oprávněné k provádění archeologických výzkumů (Muzeum v Jičíně) podle nejrůznějších informací systematicky dohledávala a dokumentovala archeologické nemovité památky okresu Jičín. Padesát objektů - návrhů včetně dokumentace a později dodaných leteckých snímků -  bylo smluvně zhotoveno pro Státní památkovou péči, ústřední pracoviště v Praze. Sem byla rovněž doplněna dokumentace několika již zapsaných archeologických nemovitých památek okresu Jičín. Z těchto předaných návrhů bylo asi deset vybráno k zahájení řízení o jejich prohlášení kulturními památkami. Na Okresní úřad v Jičíně, odd. památkové péče, bylo zasláno oznámení o zahájení správního řízení k zápisu uvedených objektů do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek. Více se v této věci nedělo nic.

V roce 1997 jsem osobně s doporučením tehdejšího ředitele ArÚ v Praze Dr. Petra Sommera donesla celkem 72 návrhů Dr. P. Kratochvílovi na jeho pracoviště v Akademii věd Praha (Národní třída 2) s tím, že je postoupí ke správnímu řízení ministerstvu kultury, oddělení ochrany nemovitých památek. Opět bez odezvy.

Proto jsem v roce 2000 s pomocí Památkového ústavu v Pardubicích urgovala zápis alespoň několika nejvíce ohrožených objektů. O dva roky později totéž spolu s Okresním úřadem v Jičíně, odd. kultury a památkové péče. Obé opět bezvýsledně a bez jakékoli odpovědi z MK ČR.

To jsem již na území okresu Jičín objevila a dokumentovala více než 100 archeologických nemovitých památek. V roce 2005 jsem konečně získala možnost hovořit s Mgr. Andrejem Szbathem z oddělení ochrany nemovitých  památek.  Měl u sebe všechny mé návrhy a dohoda měla následující obsah: Novelou památkového zákona pozbyla platnosti oznámení o zahájení řízení z roku 1996, proto je nutné zhotovit nové návrhy k vybraným 26ti nejhodnotnějším návrhům. Ty jsem zhotovila podle předaných pokynů a vzorového návrhu a ještě během roku 2005 a 2006 jsem návrhy včetně digitální dokumentace (CD) osobně  podávala v podatelně MK ČR. Znovu bez jakékoli reakce.

Proto jsem v roce 2007 opět urgovala zahájení řízení u nejohroženějších objektů. To již na místě A. Szbata pracovala Mgr. Alena Vachunková. Podařilo se mi ji pozvat do terénu, objela jsem s ní všechny druhy nemovitých archeologických památek s příslibem, že se zasadí o postupné prohlášení těch nejcennějších (hradiště) a neohroženějších (mohylová pohřebiště). Ta by údajně mohla být prohlášena jako soubor památek. Tato informace však byla mylná.

V letech  2008 - 2011 včetně jsem osobně v podatelně MK ČR podávala návrhy nově objevovaných mohylových pohřebišť, kterých je na území okresu Jičín značný počet. Lze hovořit o významné mohylové oblasti. Do roku 2008 objevená mohylová pohřebiště  jsem i publikovala a zavedla jejich každoroční kontrolu. Při ní jsem opakovaně zasypávala hledači kovů narušené násypy těchto hrobů. To trvá až do současné doby, kdy jsou každoročně objevována zcela nová mohylová pohřebiště.

Během let 1997 - 2014 včetně jsem nezaznamenala žádnou odpověď či zahájení řízení k prohlášení těchto památek za památky pod právní ochranou státu.

Naposled v roce 2013  jsem zhotovila již páté návrhy k zaniklé středověké vesnici Křížánky na k. ú. Záhuby u Libáně a kruhový objekt u osady Skála na k.ú. Třebovětice, jež jsou zcela ojedinělými objekty svého druhu ve střední Evropě. Oba návrhy jsem podala v podatelně Archeologického ústavu v Praze po předchozí domluvě s příslušným zástupcem ředitele ArÚ v Praze o jejich postoupení na MK ČR k řízení o jejich prohlášení kulturními památkami. Návrhy zůstaly  do této chvíle v ArÚ v Praze.

Komise MK ČR, která realizuje řízení k prohlášení nemovitých památek, nedostává již delší čas žádné návrhy týkající se památek archeologických a je touto skutečností poněkud udivena. Oslovila jsem proto jednoho z jejich členů, který přislíbil pomoc.

Považuji celý tento případ za trestuhodnou nečinnost MK ČR. Navržené nemovité památky jsou opakovaně poškozovány a jedinečný kruhový objekt u Třebovětic byl znovu těžce poškozen při kácení stromů.

Zcela zcestnou je kategorizace památek. Jen ty, které jsou zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek MK ČR, jsou považovány za kulturní památky a jen o nich jsou např. vyžadovány údaje do územních plánů obcí a měst. Ostatní památky kulturními památkami nejsou, ačkoli jakákoli památka je památkou ze své podstaty. Rovněž nesdílím názor, že archeologické památky se přece dají vykopat. Tento omyl vyplývá z nedostatečného vzdělání autorů tohoto tradovaného výroku: pro pravěké  dějiny máme než archeologické nálezy, pro středověk máme sice písemné prameny, ale ty neuvádějí informace o hmotné kultuře této doby v dostatečné míře. A archeologie  jako jiné vědecké  obory zdokonaluje své pracovní metody k získání co největšího počtu informací při prováděném výzkumu.

Správní území okresu Jičín je územím s mimořádně vysokým počtem zachovaných  nemovitých památek, z nichž ty archeologické tvoří velkou část. Jedná se o okrajové území s intenzivním osídlením z pravěku a raného středověku. To potvrzují početné archeologické sbírky a publikace autorky. Ta se znovu pokusí o zajištění právní ochrany těm archeologickým památkám, které jsou nejcennější a nejohroženější.

V Jičíně, v závěru června 2014.                                           PhDr. Eva Ulrychová