Osmičkové roky české historie (1108 - 1648)

OSMIČKOVÁ  VÝROČÍ        

1. Vyvraždění rodu Vršovců 1108

Sommer Petr: Svatý Prokop. Z počátků českého státu. Praha, Vyšehrad
2007, 75

- za vlády Boleslava III. 999 - 1003, se tento panovník krutě
vypořádal s rodem Vršovců, jeden z Vršovců byl jeho zetěm, ti se pomstili, byl
zajat polským Boleslavem I. Chrabrým (992 - 1025), oslepen, uvězněn 1007,
zemřel někdy v roce 1025 v polském vězení.

Přemyslovské Čechy kolem roku 1000. Lidové noviny, Praha 2000, 167, 270

167- v roce 9.2. na masopustní
úterý 1003 nechal Boleslav III. vyvraždit Vršovce na hostině, svého zetě zabil
sám význam hostin

270 - 271  Boleslav III. byl po roce 993 ohrožen tlakem
z Polska, z říše Jindřichem II a svým zetěm z rodu Vršovců, který mohl
usidlovat o trůn přemyslovský,

Dějiny Československa v datech. Praha 1968, 52.

- rozrod  Přemyslovců od
Břetislava I. (1035 - 1055)

- vyvraždění Vršovců bylo údajně za jejich kolaboraci s polským
králem Boleslavem II. Křivoústým, když byl kníže Svatopluk na vojenské výpravě
v Uhrách, v Polsku totiž našel azyl jeho bratr Bořivoj II. v roce 1107 (vládl
1100 - 1107, 1109 - 1110, 1117 - 1120,

- vpád do Čech 1110 -
neznámá stezka pohraničními horami, plenění severovýchodních a východních Čech,
bitva na Trotině nerozhodná, ovšem Poláci nemají co jíst, tak ustupují jinudy
než přišli, vše presentováno jako veliké vítězství polského krále Boleslava
III., které sepsal Gallus Anonymus ve své Kronice, po celé 11. a 12., století
početné vpády polského vojska do Čecha odvetné akce Čechů (Břetislav I. 1039)

- 21.9. 1109 byl kníže
Svatopluk zavražděn na vojenské výpravě do Polska spolu s císařem Jindřichem
V.,  v úvahu připadá pomsta za zavražděné
Vršovce a nepřátelství jeho bratra Bořivoje II.

Fiala Zdeněk: Přemyslovské Čechy, Praha 1965, 10, 16 - 17, 35, 57, 117.

10 - 11 pod čarou: Boleslav
III. vládl 999 -  1002, znovu krátce
1003, pak byl oslepen při návštěvě Krakova z příkazu Boleslava Chrabrého,

11 - v masopustní úterý 9.
února 1003, na hostině sám mečem zabil svého zetě a dal příkaz zabít další
Vršovce,

17 - roky před 1108:
stařešinský zákon o nástupnictví Břetislava I. (1035 - 1055), porušen
Břetislavem II, 1092 - 1100, který prosadil svého bratra Bořivoje II. 1100 -
1107, 1109 -1110, 1117 - 1120, rozrod Přemyslovců - 5 synů Břetislava I. (1035
- 1055)

35 - po dobytí slavníkovské
Libice 995 dostali toto území Vršovci, ti zde byli do 1108, kdy byli zde
přítomní mužští potomci tohoto rodu vyvražděni a hozeni do jámy (nalezena při
archeologickém výzkumu),

- Vršovec MUTINA byl správcem
na hradu Litoměřice a Vršovec BOŽEJ byl správcem hradu Žatec (to byla dvě
nejvýnosnější místa v tehdejší státní správě), 1096 byli oba zbaveni tohoto
místa knížetem Břetislavem II, o pět let později je na tato místa znovu dosadil
jeho bratr Bořivoj II., zatím šlo vždy o propůjčení
úřadu a výnosů z něho pramenících,

57 - Kosmas věnuje dosti místa
informacím o vzájemném poměru Přemyslovců a Vršovců, oba mohyl soupeřit od
druhé poloviny 10. století, kdy byl jeden zetěm vládnoucího knížete, Vršovci
byly rody MUNICŮ a TĚPICŮ, oba rody: byly při nástupu vlády Břetislava I. 1035,

117 - v roce 1035 Jaromír
instaloval synovce Břetislava I. na trůn, Kosmas zapsal: už biskup Vojtěch
Slavník dal Vršovce do klatby pro jejich zlé skutky, dopadnou na ně tři
pohromy, byly dvě, bude i třetí - bylo to psáno po roce 1108

Žemlička Josef: Čechy v době knížecí. Praha 1997.

str.  14, 35, 50, 125, 127, 129, 132, 133, 181,
197, 129 - za Břetislava II. (1092 - 1100) byli v roce 1096 vyhnáni předáci
Vršovců i s rodinami, z vyhnanství v Polsku se brzy vrátili  včele s jejich  předáky Mutinou a Božejem, kteří  chtějí zpět kastelánský úřad v Žatci a
Litoměřicích, který kdysi zastávali,

- v prosinci 1100 přepadli
jakýsi LORK Břetislava II. na lovu, těžce jej zranil, kníže zemřel 20. 12.
1100, nový kníže Bořivoj II. je ale přijal, 1101 jim dal zpět kastelánské úřady
na Žatci a Litoměřicích,  byl s bratrem
ve sporu, do roku 1108 byli kastelány obou uvedených hradů a správci země v
nepřítomnosti knížete,

- byli druhem služebné šlechty
se vzrůstající mocí a majetkem od knížete za služby na jeho dvoře, mocensky se
snažili konkurovat Přemyslovcům,  v roce
1003 byla jejich část vyvražděna po útoku na knížete Jaromíra při lovu v
lesích,  proti nim se postavil i polský
král Boleslav Chrabrý, obdobnými rody byli Mutici, Těpici,

- 1108 na hradiště Vraclav
svolal kníže Svatopluk šlechtu včetně Vršovců, přijel Mutina se syny, zde byli nejen
tito zabiti při hostině, Božej a jeho syn Bořut a další tři příbuzní byli
zabiti na Libici, na kastelánském hradu Přemyslovců,

Encyklopedie hradišť v Čechách. Librī
Praha 2003.         

VRACLAV - založena nejspíše
Vratislavem II. v 11. století, v roce 1108 zde byli z příkazu knížete
Svatopluka vyvražděni na hostině přítomní a knížetem pozvaní Vršovci

Kosmova Kronika česká.  Paseka,
Praha - Litomyšl 2005, 62, 64, 159 - 160.

62 - kapitola XXXIV: nepřáteli
Přemyslovců byli členové rodu Vršovců, jeden z nich Kochan na lovu nechal
svázat knížete Jaromíra u Velíze, zřejmě jej týrali svázaného na zemi, byl
pokryt mouchami apod.,

- kapitola XXXVII, str. 64:
rok od narození Páně 1003: u nás byli povražděni Vršovci.

- Kniha II., kapitola XXII,
XXIII, XXIV, str. 159 - 163: v bojích mezi Bořivojem II. a Svatoplukem bojoval
na straně Svatopluka jakýsi Vacek a Mutina - 
Vršovec, jenomže Svatopluk je obvinil ze zrady, měl to za prokázané, že kolaborují
s Bořivojem II., který utekl do Polska, na hrad Vraclav pozval všechny včetně
Mutiny a Božeje, před všemi předáky země jej obvinil ze zrady a nařídil
vyvraždění tohoto ničemného rodu do posledního, obvinil je z vraždy Břetislava
II. v roce 1100, z útoků i na Bořivoje II. u Svatopluka, kat v místnosti
popravil Vršovce  Mutinu (až na třetí
ránu),  Vnislava, Domašu a dva syny
Mutinovy,  Božej a jeho syn unikli -
Svatopluk na ně poslal své lidi, ať je zabijí bez pardonu, dostanou jejich
majetek,

Svatoplukovi družinící -
jezdci Vacula, Heřman a Krása vyrazili na koních za prchajícími, na Libici u
oběda zabili Božeje a jeho syna Bořuta, hodili je do jámy a hrad vykradli, vše
27.10. 1108, další popravy byly v Praze na Petříně, na několika tržištích, dále
byli na pražském tržišti popraveni dva malí Mutinovi synové, otřesný skutek, část
rodu utekla do Polska a do Uher,

Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. František Palacký, Praha
1921, 67, 93.

67 - roku 1002 se proti
Boleslavu III. postavili sami Vršovci za jeho krutosti,  68 - po smrti Vladivoje se vrátil Jaromír,
ale znovu po něm i Boleslav III., ten se ale mstil Vršovcům, i když byli jeho
příbuznými, nechal je zabít, zajat v Krakově a uvězněn včetně oslepení,

93 - válka Svatopluka (1107 -
1109) proti Uhrám, Poláci stojí na straně Uher a s nimi i bratr Svatopluka
Bořivoj II., útok do Čech lstí byly ovládnuty,  Svatopluk již porazil Uhry, Poláci z Čech
zpět do své země, šlechtic Vacek tajným poslem, do Čech zpět Svatopluk, Mutina
varován, aby nejezdil na Vraclav, 27.10. 1108 zde na hostině došlo k vyvraždění
Vršovců,  Mutina zřejmě nebyl vinen,

94 - Vršovci byli bohatí,
údajně jich byly zabity asi 3000 osob včetně žen a dětí, a to po celých
Čechách,

datováno do 12. století

K těmto událostem má nejspíš vztah hromadný hrob objevený ve Psinicích:

Nálezové okolnosti: Při opravě
dřevěné zvonice ze 17. století u gotického kostela sv. Jiří byl v srpnu
1950 objeven hromadný hrob nepietně uložených dospělých jedinců a dětí.
K narušenému objektu byl přizván středoškolský učitel  František Šalda. Ten sepsal o nálezu
podrobnější zprávu s nákresem jeho polohy i obsahu.  Fotodokumentaci hrobu údajně provedl arch. V.
Kříž.  Ve fotoarchivu jičínského
muzea však tato dokumentace nebyla nalezena stejně jako údajně jím zhotovené
zaměření situace, které údajně slíbil předat do Státního Archeologického ústavu
Praha. Ve fotoarchivu téhož ústavu byl však uložen negativ dvou bronzových
záušnic. Ty a další drobné předměty nalezené u pohřbů (pokud se vůbec
zachovaly) jsou možná uloženy v depozitáři ústavu, přestože byly údajně
předány do muzea v Libáni.  Antropologický materiál vyzvedl na místě
antropolog St. AÚ Praha Jaromír Chochol (1950), nálezovou zprávu napsal Josef
Kabát (1950).

 V polovině srpna 1950 začaly práce na
opravě spodní části dřevěné zvonice postavené v západním okraji hřbitova. Při
podezdívání spodních obvodových dřevěných trámů zvonice byl odkryt kamenný
základ zdi z pískovcových kamenů velikosti mezi 100 a 250 mm spojovaných vápennou
maltou. Drolící se pískovcové kameny pocházely údajně z markvartické plošiny.
Základ této zaniklé zdi byl rovnoběžný s delší osou kostela, autor zprávy
(Šalda 1950) ji pokládal za starší obvodovou hřbitovní zeď (gotická fáze
kostela). Až pod základy této zdi sahala od povrchu šedohnědá hlína (tj. do
hloubky 0,8 m).

      Pod touto šedohnědou hlínou byla
zachycena jáma ledvinovitého tvaru vyplněná černohnědou hlínou /0,5 m/
obsahující lidské pozůstatky. Byly rozeznány kostry mužů, žen i dětí,
které se navzájem různě překrývaly. U levé spánkové kosti jedné na zádech
uložené kostry /později určené jako ženská kostra/ byla nalezena bronzová
záušnice průměru asi 60 mm. Na několika místech byly mezi kostmi
zjištěny zbytky dřeva. Při prosévání obsahu vykopané černohnědé vrstvy byla
nalezena druhá podobná záušnice, dva zlomky železných nožů a několik střepů (profilované
okraje nádob). V hlíně byly i kůstky drobných savců (lasička, rejsek).

      Ve východním okraji jámy byla ve vrstvě s
 kostrami objevena pískovcová deska z tvrdšího pískovce.
Podle arch. V. Kříže se jednalo o pískovec z hořického Chlumu. Jeden
z boků desky byl opracován, povrch desky (obě plochy) byl  hrubě osekán. Horní (?) konec desky byl
přitesán do nepravidelné stříšky, zbylý bok a podstava (?)nebyly opracovány.
Počet pohřbených jedinců nebylo možné zjistit. Autor zprávy byl k nálezu
přivolán až po částečném narušení jámy i koster 19. října 1950 (Šalda 1950).

      O měsíc dříve (19. 9. 1950) byl na místě
nálezu  J. Chochol, který odebral
z hloubky (od povrchu ?) 150 cm antropologický materiál. Pohřby byly
překryty vrstvičkou písku a mezi kostmi se nacházely zlomky dřeva, snad zlomky
rakví.  Souvislost  zjištěného kovového kroužku (?) s pohřby
není prokazatelná. Kostrové pozůstatky několika jedinců byly převezeny do
Státního ústavu archeologického Praha (Chochol 1950).

      V pořadí třetí záchrannou akci
provedl 1. 12. 1950 J. Kabát. Ve své zprávě informuje o vyzvednutí
antropologického materiálu J. Chocholem a 
pracovnicemi antropologického oddělení Státního archeologického ústavu
v Praze dne 19.9. 1950 (Kabát 1950). V jámě byly patrné čtyři pohřby.
Nejzachovalejší byl pohřeb ženy v poloze na zádech. Po stranách lebky byly
nalezeny dvě bronzové záušnice (!). Přes další kostrový hrob vedla
starší obvodová zeď hřbitova, kterou stavitel J. Kříž zaměřil. Tento plán
slíbil předat do Státního archeologického ústavu Praha.

      Hromadný hrob je možné datovat podle dvou
bronzových záušnic náležejících pohřbu ženy uložené v poloze na zádech. První
záušnice (průměr 75 mm) byla zhotovena ze 3mm silného drátu roztepaného ve
dvě esovité kličky zdobené vždy třemi zářezy. Druhá záušnice má jednu
kličku odlomenou, 4 mm silný drát byl na koncích roztepán a svinut do kliček,
z nichž zachovaná nese čtyři zářezy. Průměr této menší záušnice je 58 mm.  Předpokládám, že obě záušnice byly vyzvednuty
současně s antropologickým materiálem a mohly by být uloženy sbírkách Archeologického
ústavu Praha, kde byla provedena jejich fotodokumentace a popis do zprávy o
záchranném výzkumu (Kabát 1950). Obě záušnice lze datovat do mladší doby
hradištní, nejspíše na počátek jejího mladšího úseku.

Hradištní osídlení
v Psinicích nelze zatím prokázat. Ojedinělý střep bez nálezových okolností
(sbírka Libáň  či. 26, P 126) lze jej datovat
do mladšího úseku střední doby hradištní. Další střep z polohy "Kelníky"
je z mladší doby hradištní (sbírka Libáň či. 25, P 127). Hromadný hrob byl
zřízen na mírném návrší. Zde byl později postaven gotický kostel a zřízen
hřbitov, protože hrobové jámy v těchto místech  mohly být kopány do potřebné hloubky. Při
zemních pracích prováděných v 90. letech 20. století podél komunikace a
příkopu přiléhajících ke hřbitovní zdi (rýhy pro vodovod, telefonní kabely)
byla dosažena hloubka 1,4 m, aniž bylo zachyceno podloží tvořené prachovci
(opukou). Hrob lze datovat do mladší doby hradištní, nejspíš do první poloviny 12.
století.

2. Královská korunovace Vladislava II.
1158

Palacký Fr.: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha 1921,
114

Císař Fridrich Barbarossa  1150 - 1192, 1157 sňatek s Blaženou
Burgundskou, biskup Daniel a kancléř Gervasius vysláni do Wűrzburku
k císaři s poselstvím o smíru mezi oběma panovníky, císař chce znovu táhnout do
Itálie, tedy proti Milánu,

 - 115  
v roce 1157 příslib královského titulu pro Vladislava a navrácení
Budyšínska k českému státu,  domluva o
tažení do Itálie držena v tajnosti, Vladislav II. se všemi svými lidmi zpět do
Prahy,

- 1138 zemřel Boleslav II.
Křivoústý. synové se dělí o pět území, spory a povstání proti nejstaršímu
Vladislavu 1146, 1149, ten vypuzen, až v srpnu 1157 císař a Vladislav II. Český
mu táhli na pomoc, ten ale umřel, císaři podrobil se Boleslav IV. Kadeřavý

- císař poslal o pomoc proti
Milánu do Uher - biskupa Daniela ke králi Gejzovi II., sňatek nejstaršího syna
Vladislava II.  Fridricha s Alžbětou,
dcerou Gejzy II.

- 116   sněm
v Řezně k 6.1. 1158 k výpravě do Itálie, 11. ledna Vladislavovi II.
propůjčena veřejně hodnost krále, 18.1 listina o tomto, potvrzení daně z Polska
již dlouho vybírané,  doma na sněmu odpor
šlechty, protože se jedná o zahraniční akci, 
obviňován biskup Daniel, král vzal vše na sebe, kdo půjde, dostane žold,
kdo ne, nemusí

- do Prahy se sbíhali
bojovníci, vyzbrojují se i rolníci, císař chtěl nejbohatší Lombardii znovu
podrobit jako území pod svou svrchovanost jako císaře římského,

Milán nejbohatší - Medulanium, vytvořen svaz měst Como,  Lodi, Placencie ?, Brescie, Cremona, Verona
aj.,  před několika lety se o tyto
městské státy císař vojensky nepokusil, proto tato města získala sebevědomí, z
Čech asi 10 000 vojáků v červnu 1158 do Řezna, do Tyrolska, Tridentu, u Verony
most přes řeku, vojsko české u Gardského jezera, Čechové vyplenili mimo jiné
sady oliv a granátových jablek, Bresciané se poddali a žádali smír i s
císařem,  asi 100 tisíc vojáků u řeky
Adda nedaleko Milána,  řeka byla
rozvodněná, Miláňané střílejí na vojsko, posmívají se, mosty strhávány vodou i
lidmi,

- 23.7. 1158 jakýsi Odolen Střížovec s velikým křikem a dalšími
českými vojáky a Bernart Soběslavic přeplavali řeku a uchytili se před hradbami
Milána,Vladislav II. nechal bubnovat do boje, asi 200 vojáků se utopilo, ale
většina se dostala před město, tamní vojáci zděšeni, Děpolt - bratr
Vladislava  II. pověřen opravou mostu,

to se nepovedlo, české vojsko
u města přes noc, 24.7 velmi tvrdý boj českého vojska a Lombarďanů,  do toho po konečně opraveném mostu císař s
svým vojskem, most rozbořil, velké ztráty i na druhém mostě s uherskou
jízdou,  až 25. 7. konečně byl postaven
pořádný most českými vojáky, po něm konečně vojsko 6.8. proti městu, Češi u
brány sv. Dionýsia, odtud vyrazili k záchraně císaře, který měl jen slabé
vojsko,  padlí Češi pochováni v nedalekém
klášteru,

- město pod tíhou hladu a
nemocí prosí Vladislava II, o prostředkování míru, toto 23.9. - kronikář
VINCENTIUS povolán jako písař biskupa Daniela k sepsání kapitulace: 300
rukojmí, palác pro císaře ve městě,  10
000 hřiven stříbra za válečné náklady, císař schválí městské úředníky v celé Lombardii,  8.9. vše veřejně provedeno a přečteno, - - při slavnostech byl Vladislav II. korunován
králem, korunu dostal císař od krále anglického, dal ji Vladislavu II.,
který si původní korunu od císaře nechal v Praze,  král i Daniel onemocněli, rychle domů,
dostali 1000 hřiven stříbra, Daniel vyžádán císařem k dalším diplomatickým
akcím pro císaře, 22.9, král Vladislav II. v Praze,

- Milán napaden císařem znovu 1161 a 1162 za pomoci českých vojáků,
nebylo to ovšem naposled,

Dějiny Československa v datech. Praha 1968.

55 -    květen 1147 - leden 1148  Vladislav II. se zúčastnil 2. křížové
výpravy, do Palestiny nedorazila, na zpáteční cestě přes Cařihrad  Kyjev se český kníže setkal s kyjevským
knížetem Izjaslavem Mstislavičem, v Čechách vládl bratr Vladislava II. Děpold,-
Vladislav II byl ženat  s Gertrudou
Rakouskou a Juditou Durynskou

- červen 1156 ve Wűrzburgu
smlouva Fridricha Barbarossy a Vladislava II., původně slib dědičného titulu krále pro Čechy, za pomoc proti Lombardským
městům,

léto 1157 - s císařem vpád do
Polska, Vladislav II. sjednal mít mezi císařem a polským knížetem Boleslavem IV.
Kadeřavým

11.1. 1158 na říšském sněmu v
Řezně obdržel Vladislav II. dědičný titul královský a k tomu poplatek z Polska,
stanovený již Břetislavem I. 1035

květen - říjen 1158  výprava proti Milánu a  dalším městům Lombardie, Češi se vyznamenali
u Brescie a před milánskými hradbami, 8.9. v katedrále v Miláně Vladislav II.
korunován českým králem

56 - duben - září 1161   2. výprava císaře proti Milánu, ve vojsku i
český oddíl

- počátek roku 1162 - další
výprava do Lombardie, znovu i čeští bojovníci

- zima 1166 / 1167  další výprava císaře proti povstalým
severoitalským městům, opět zde i Češi, nezdar výpravy

- září 1174 - léto 1175 další
výprava císaře Fr. Barbarossy a českých rytířů, bez výsledku - čeští vojáci
dezertovali, nebyli spokojeni s vedením výpravy,

3.  
1278  26.8.  bitva na Moravském poli u Suchých Krut /dnes
území Rakouska

Dějiny Československa v datech, Praha 1968.

79 -   29.9. 1273 Rudolf Habsburský byl zvolen
německým králem bez vědomí českého krále jako jednoho z volitelů /kurfiřtů, ten
se přiklonil k Alfonsovi X. Kastilskému, 1274 na koncilu v Lyonnu se jednalo i
o nástupnictví v říši, papež vybral Habsburka 26.9. 1274,

- 11.11. 1274 říšský sněm v
Norimberku schválil  právo vymáhat
zcizená - neudělená říšská léna císařem, proto bylo Kraňsko uděleno Filipovi ze
Sponnheimu, ačkoli je ovládal Přemysl 
II. Otakar, na něho uvalen tzv. říšský ACHT - Aberacht , tj. klatba
vyzývající poddané k povstání proti panovníkovi, 24.6. 1275 a znovu 24.6. 1276,

- 23.11. 1276 se Přemysl II.
Otakar se  ve vojenském táboře císaře u
Vídně  podrobil a zřekl se alpských zemí
(které vyženil či smluvně získal, ovšem bez ohledu na právo německého krále),
Rakouska a Chebska a nechal si české království udělit v léno

- to už od roku 1276 povstala
část české šlechty proti králi: Boreš z Ryzmburku, Jindřich z Lichtenburku,
Albrecht ze Žeberka, Záviš z Falkenštejna a další,  leden 1278 Boreš z Ryzmburku zajat a
popraven, Rudolf Habsburský jednal o koalici proti Čechám s Polskem a Uhrami,

- 12.9. 1277 další smlouva
mezi Čechami a císařem - revize  Zlaté
bully sicilské, český král musí na korunovační cesty císařů, na říšské sněmy a
na říšské vojenské výpravy, to dříve nebylo

80  -   26.8. 1278 bitva na Moravském poli, Přemysl se
postavil proti opakovaným vojenským vpádům císaře do Čech, proti jeho
podněcování české šlechty k povstání proti králi, politický nátlak na všechny v
Čechách, Přemysl zahynul, tělo do Vídně, 1279 do Znojma, 1297přeneseno Václavem
II. do Prahy.

Palacký Fr.: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, Praha 1921.

258 - urostlý, snědý, srdnatý,
chytrý, moudrý, velmi výmluvný, měl spory s otcem, jako druhorozený měl být
knězem, 1247 zemřel jeho starší bratr Vladislav, takže on se stal dědicem
trůnu, kvalitní panovník, zakladatel mnoha měst (královská, věnná), reformy
státní správy (kraje a purkrabí krajů), soudní reforma, desky zemské se zápisem
majetku krále, šlechty a církve, podpora německé kolonizace, Jihlava a Kutná
Hora zdroji bohatství, šlechta musela vrátit ukradený královský majetek,

 - sám ovšem se např. s uherským králem dělil o
Štýrsko, Kraňsko a Rakousko, smlouvy a sňatek s dědičkou rodu Babenberků,  Korutany - v boji o ně poražen, opakovaně
porazil uherské krále, výprava proti pohanským Prusům,

- nakonec proti Přemyslu II.
Otakarovi ve všech zemích někdo v opozici, byl velmi mocný, zasahoval i tam,
kde neměl právo, široká koalice hned po zvolení Habsburka německým králem,
spojili se i ti, jejichž práva hájil (Filip Korutanský), uherský a polský král,
bavorský vévoda apod.

- domácí opozice:páni
z růže -  Rožmberkové, z Krumlova, z
Hradce, z Nových Hradů, z Třeboně, z Lomnice, a další,

Rudolf Habsburský se
jednoznačně rozhodl českého král zlikvidovat, přesto byl domluven sňatek
Rudolfovy dcery a pozdějšího Václava II.,

- papež dal českého krále do
klatby, podpořil jeho nepřátele, král byl před bitvou varován, ale nevzdal se,
v boji přepaden několika vojáky, s provazem na krku stržen z koně a ubit, přilbice
mu stržena, rozbili mu hlavu, Berthold Schenk z Emerberku krále zabil, ač tento
se mu vzdával !!!!, rána oštěpem a 17 dalších bodných ran, nad mrtvolou nadávky
a posměšky, Rudolf Habsburský rozzloben, chtěl krále jako zajatce,vrahové bez
trestu - ve Vídni se nekonaly k jeho smrti církevní obřady 7 týdnů, král byl
totiž  v klatbě,

 - posila pro Přemysla z Moravy pod Milotou z
Dědic se dala na útěk, aniž bojovala, Mikuláš Opavský (levobočný syn) byl zajat,

- v Čechách veliký nářek -
následky: braniborská okupace, sestra Přemysla II. Otakara Božena byla ženou
Oty Braniborského, věznění Václava II, královna Kunhuta Haličská, vnučka
uherského krále, utekla, opustila své dítě - vzala si Záviše z Falkensteinu,
který stál proti Přemyslovi, Václav II. jej nakonec nechal popravit, když jeho
příbuzní nechtěli vydat ukradené královské statky, utrpení Českého království
všemi možnými pohromami mezi roky 1278 - 1283, kdy byl Václav II vězněn,
strádal hlady a hrubým zacházením, z toho zdravotní i psychické problémy po
celý život, zemřel 35letý, VYKOUPEN českou šlechtou včele s biskupem Tobiášem z
Bechyně,

4. ROK 
1348 

Dějiny Československa v datech, Praha 1968.

95 -    8.2.
založeno Nové Město Pražské,
největší středověká lokace v Evropě, dostalo všechna městská práva jako Staré
město aj.,  pro české obyvatelstvo
řemeslníky a další profese,  základní
kámen položil Karel IV. 26.3., byl to první krok k přeměně Prahy v rezidenci
českého krále,

- 7.4.  Karel založil českou
universitu, jediná ve střední Evropě, fakulty artistickou (filosofickou),
lékařskou, právnickou a theologickou, to podle vzoru Sorbonny , dostala hodně
nemovitostí, aby měla z čeho žít, zanedlouho se rozdělila na 4 národy - český,
polský, saský a bavorský, po jednom hlasu do roku 1409 (18.1.), 26.11 1347
potvrdil založení university papež Kliment VI,, 14.1. 1349 Karel potvrdil universitě
všechen majetek, práva a svobody- tzv. eisenašský
diplom

- 10.6.  stavba Karlštejna Matyášem
z Arrasu,  jako pokladnice pro
poklady Českého království a říše, pro korunovační klenoty, pro soukromý pobyt
císaře, pro archiv, pro ostatky svatých, otevřen 27.3.1357

- 1.8. zemřela první Karlova žena Blanka z Valois,

- podzim 1348 velký mor v Čechách, větší na Moravě, bylo to
v celé Evropě, přeneseno na lodích do Itálie z Asie, z Benátek a Janova do
Evropy obchodními stezkami, vymíraly především vrstvy chudých městských
obyvatel, místy vylidněné vesnice,

- 1348 na Moravě byly po vzoru
českém založeny Desky zemské,  a sice v Brně a Olomouci, zápis majetku
svobodných obyvatel /šlechta, církev, svobodní sedláci, města

- 9.7. 1357 založen most pražský,

- 15.12. 1357 se narodil Zikmund Lucemburský, syn Alžběty Pomořanské,

4.- 16.1 1378 cesta do
Paříže  se synem Václavem, jednal s
Karlem V. fr., o schizmatu v církvi, které stejně propuklo, trvalo až do 1409,
zemřel 29.11. 1378 na zápal plic

Palacký Fr.: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha 1921.

391 - 395: poté, co poznal
civilizační úroveň ve Francii, viděl rozdílný stav v Českém království, po
smrti otce, který na jeho podíl ve vládě žárlil a choval se k němu občas dosti
drsně, ihned požádal papeže Klimenta VII. o povolení založit universitu, povolení získal  26.1. 1347, za měsíc byl v Praze, svolal
sněm, ohlásil založení university - což se stalo 7.4. 1348,

- jako zvolený král německý a
římský oddělil zcela České království od říše, český král byl volitelem a
arcičíšníkem, více nic, ke království navždy připojeno Chebsko, Opavsko,
Zhořelecko a Budyšínsko, Slezsko,

- zapsal nedělitelnost
královských statků a jejich nezcizitelnost, Majestas Carolina zákoníkem pro
České království,

na Universitu povoláváni
profesoři ze zahraničí, kancléřem univerzity pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic 
od roku 1344, učitelem práva
Ital z Bologně, vyučovali i představení klášterů, osobní lékař Jana
Lucemburského na medicíně,  učilo se na
mnoha místech, vesměs ve farních školách a soukromých domech, stálá kolej v
domě žida Lazara ve Starém Městě pro 12 vyučujících, poté teprve Karolinum,
Karel se účastnil veřejných disputací a jednání universitních mistrů,

26. 3. 1348 rozměřeno Nové Město a položen základní kámen, zdi
kolem města, daňové úlevy pro příchozí řemeslníky a obyčejné lidi, měli ovšem
povinnost rychle vystavět domy,

- současně ustavena městská
část Malá Strana a Hradčany, rovněž brzy zalidněna,

HRAD Karlštejn - 10.6. začátek stavby, pro nejcennější klenoty a
archiv koruny české, rovněž pro svaté ostatky a soukromé pobyty císaře,
nedobytné místo nedaleko Prahy, zde toto vše až do roku 1625,

- téhož roku nechal vysadil
vinice burgundské révy, zakládání rybníků ochrana českých kupců, kontrola těch
zahraničních - placení cla, velké sklady obolí pro případ neúrody,

MOR

Yersinia pestis- v krysách v Mongolské poušti, Mongolové ve 13. a
14. století až k Hedvábné stezce, intenzivní obchod i za jejich přítomnosti v
Číně a Indii, po cestě karavany zvířat a s nimi na evropské lodě i krysy, 1347
desítky lodí přistály na severní Sicílii, pak v Janově a v Benátkách, odtud pak
nákaza do Evropy, zasažena celá Evropa včetně Anglie, zemřelo nejméně asi 200
milionů lidí z celkové populace v Evropě v počtu 450 milionů lidí, třídenní
nemoc, brzká smrt, vymřela asi polovina obyvatel, někde plošně - nezůstal nikdo
naživu, vina házena na židy, pogromy v Německy četné, hlavně v Porýní, Karel se
tomu snažil marně zabránit, nemoc trvala do konce roku 1349, v Českém
království nebylo tolik mrtvých jako jinde, byla zde řidší populace, více
zdrojů čisté vody, menší vesnice apod.,

1378 - důvodem cesty do Francie bylo papežské schizma,  ostatní důvody byly podřadné, Karel byl
nemocen, těžce se pohyboval, 4.1. 1378 vjezd do Paříže s doprovodem církevních
a šlechtických pánů,

- 2.11. 1378 oprava mince, z jedné hřivny (asi 240 g)  se už razilo 90 grošů pražských namísto 60ti,
nově se má razit 70 grošů, 1 groš byl 12 haléřů, dva strážci hrdlem odpovědní
byli ustanoveni nad kvalitou mince,

- horečnaté onemocnění, zemřel
29. 11. 1378 v sobotu na Hradě, tři hodiny po západu slunce, 11. 12. pohřební
průvod po Praze, 16. 12. pohřben v kryptě katedrály sv. Víta, Vojtěch a Václava

5. 
Jiří z Poděbrad, správce země české 1448,  voleným králem českým 1458

Dějiny Československa v datech, Praha 1968.

126 - 127  narozen 1420, byl již v bitvě u Lipan jako
mladíček na straně panské jednoty, po smrti Hynka Ptačka z Pirkštejna v roce
1444 se Jiří z Poděbrad dostal do čela východočeské panské jednoty
(landfrídu),  hejtmanem Boleslavského
kraje, 24.6. 1448  byl zvolen do  čela východočeské panské jednoty, 3.9. 1448
dobyl se svými přívrženci Prahu a stal se správcem království českého, 1452
zvolen opět na dva roky, 1454 na tři roky,

- spory o arcibiskupa Jana
Rokycanu, papežský legát Karvajal proti němu i všem nekatolíkům, odmítl jej
potvrdit v úřadu, že je prý kacíř, Karvajal dokonce ukradl Kompaktáta
potvrzená papežem a 23.5. 1448 tajně opustil Prahu, kompaktáta zaručovala zemi
přijímání podobojí, dohoněn v Benešově, kde je konečně po velkém odporu vydal
českým šlechticům, kteří jej na koních dojeli,

-  v Praze totiž posilovala
strana podobojí včetně legátů od papeže a dalších církevních potentátů,
Ladislav byl katolík a byl vychováván v katolické víře,  - 1449 proti tomu  Oldřich z Rožmberku a jeho přívrženci, 8.2.
1449 ve Strakonicích založena proti Jiřímu 
Jednota strakonická, byl zemskými stavy zvolen zemským správce za nedospělého
krále Ladislava Pohrobka (ten 8 letý), 1453 korunován, Jiří stále
správcem, 

- 23.11. 1457 Ladislav
Pohrobek zemřel na akutní leukemii,

2.3. 1458 Jiří z Poděbrad zvolen králem českým, a to pouze českou
šlechtou, Morava ani Slezsko a slezská knížectví u volby nebyla, tam uznán až v
roce 1460, Jihlava jej uznala pod vojenskou hrozbou, 7.5. 1458 korunovace Jiřího, 
den předtím tajně přísahal uherským biskupům poslaným papežem, že lid
uvede zpět k pravé víře (katolické), při korunovaci odpřisáhl dodržování všech
zemských svobod,

- král Jiří byl velmi rozumný,
moudrý, dobrý diplomat, odmítal násilí, byl králem nekatolíků i katolíků
(těchto bylo nejvýše 10%), už za správcovství se naučil správě země, nastalo
období prosperity, problém byl pouze s okolními zeměmi, které Čechy měly za
kacíře, snažil se o smír s papežem, který požadoval násilnou rekatolizaci, to
Jiří odmítl, proto se dostal do klatby,

- diplomatická mise do
Francie, jakýsi předchůdce EU, pouť až na Konec světa - Lev z Rožmitálu, o tom kronika
Václava Šaška z Bířkova, reforma mince se nepodařila, bylo málo mincovního
kovu, sňatky dětí do Uher (Matyáš Korvín), do Saska apod., válka až 1469 s
Matyášem Korvínem - vítězství u Vilémova, Matyáš obsadil Moravu do roku 14910,
kdy zemřel, vše pak pod Habsburky

- Jiří byl velmi tlustý, měl
veliké problémy s pohybem, zřejmě měl problémy se žaludkem a střevy, snad
rakovina

- prameny k tomuto: německy,
polsky, latinsky zprávy a dopisy diplomatů, vyslanců, církevních úředníků,
kronika jednoho pražského měšťana, Staré letopisy české apod.

6. Jiří z Kopidlna  1506 - 1508

Palacký Fr. 1921, 1169 - 1181.

- k roku 1506 vrcholil zápas
měst a šlechty o stavovská práva, města byla především hospodářsky poškozována,
šlechta měla tzv. Vladislavským řízením zemským z roku 1500 vyšší postavení nad
městy, loupeživí zchudlí šlechtici napadali kupce měst, okrádali je atd.,

Staré Město pražské - v právních předpisech bylo ustanovení, město může
o výročních trzích rychle soudit a vykonat rozsudek na kýmkoli bez pohledu na
stavovskou příslušnost, to bylo proti  zemskému zřízení z roku 1500, 1502 změněno na
odeslání provinilého šlechtice před k tomu příslušný zemský či komorní
soud na Hrad

- po vyhlášení začátku soudu musel být mír, už jen za výtržnost
mohl být udělen trest smrti, města odmítla Vladislavské zřízení zemské a řídila
se předchozím zákoníkem,

- pramenem kronika Václava Hájka z Libočan:

významný staroměstský trh pro
kupce zejména z Bavorska, Saska a Polska,

- během prvního dne 14ti
denního Václavského trhu v hospodě (ačkoli
byl poslán doručit dopis ze dvorské kanceláře)  se v sobotu  3.10. 1506 JAN KOPIDLANSKÝ dostal do sporu se zemanem JANEM CUKREM z Tamfeldu
- pili, hráli o peníze,  Jan prohrál,
druhý den 4. 10. 1506 Cukra potkal,  ten
si za výhru kupoval drahý pás, Janem byl nařčen z krádeže, Cukr se ale nechce
bít a ani dohadovat, byl sice chudší a nemajetný, Kopidlanský se nad něho
povyšoval , ale Cukr se nedal, to Kopidlanského rozčílilo tak, že jednou ranou
Cukra zabil,  byl zajat a purkmistrem
Starého města Danielem Roušem a pouze třemi (čtyřmi) radními odsouzen za zabití
k trestu smrti, Jan se nekál, neomlouval, nelitoval, nechtěl ani  kněze, nechce se ponížit před měšťanským
soudem, večer byl popraven pod pranýřem, 
BYLO TO LEGÁLNÍ, ale velmi kruté, šlechta protestuje, že toto si měšťané
nemohou dovolit,

-  Jan byl synem Petra, který
zbohatl podnikáním, byl straníkem Jiřího z Poděbrad, Jan byl oblíbený syn své
matky Elišky z Nemyčevsi, byl lehkovážný, rád se bavil, vtipný byl a
společenský, lajdal, a tak byl poslán do služby (protekčně) ke dvorské kanceláři
v Praze, bydlel v domě rodiny u Týnského chrámu, večer byl popraven pod
pranýřem,  BYLO TO LEGÁLNÍ, ale velmi
kruté, šlechta protestuje, že toto si měšťané nemohou dovolit,

- JIŘÍ KOPIDLANSKÝ, bratr popraveného Jana, se spojil s dalšími
šlechtici, majetek předal třetímu z bratrů Zikmundovi, povstal proti Starému
Městu pražskému, v říjnu 1506 přepadl dva kupce u Mnichova Hradiště, 25.7. u
JIčína další kupce, opověděl mu válku 18.7. 1507, staroměstští chtějí soud -
Jiří do Prahy, chce na nich platit kaplana ke kostelu sv. Jana na Proseku, kde
byl Jan pochován, to bylo odmítnuto, Jiří začal přepadat staroměstské kupce,
ničil jejich majetek, zbořím řezal jim nosy a uši atd., najal si oddíl
ozbrojenců,

- 17.8. 1507 Jiří se 200
jezdci a 100 pěšími přepadl konvoj kupců St. M na cestě do
Plzně,  dtto 18.9. 1507,  dále přepady u Benešova a Konopiště, o tom
soukromá korespondence Petra z Rožmberku, Petra Holického ze Šternberku, bral
vše , hlavně potraviny, ty vozili kupci z Čech a zahraničí do Prahy, - musel
živit i 300 ozbrojenců,

- před 7.2. 1508 veřejný zápis
šlechty přečten Staroměstským, že totiž měšťané nemohou soudit a popravovat
šlechtice, to může jen zemský sněm,  v
březnu sněm v Praze - velmi bouřlivý,  od
25.7.  velký sněm šlechty v Praze, sem i
nový král LUDVÍK  JAGELLONSKÝ,  svatojakubská smlouva -  Jiří odsouzen na akce proti měšťanům, ti ale
za poškozování majetku Kopidlanských, 14.8. vypálil Jiří vsi nedaleko Prahy
Michli, Jesenici, Vesec, Běchovice, část Počernic,  Bohdalec, v září dtto u Mělníku, 26.9. Úvaly,

- říjen 1508 od měšťanů najaté vojsko vypálilo a poškodilo městečko
Kopidlno, škoda 20 000 kop gr. č.

na to král do Čech a rozhodl:

Jan z Kopidlna byl sice sťat
po právu, ale byl poškozen na cti, Jiří nemá být za akce proti St. M. nijak
trestán ani napomínán,  musí dostat 20
000 kop grošů českých za své škody od měšťanů St.M. stejně jako 5500 kop grošů
českých pro krále od měšťanů, měšťané nedostanou nic, Jiří po roce 1510 mizí z
písemných pramenů, snad byl zabit při obléhání hradu bratří z Gutštejna(jedním
z nich) královským vojskem,

7. 1618 - 1648 Třicetiletá válka

Dějiny Československa v datech. Praha 1968.

149 - 151   povstání vedla šlechta, která odmítla účast
v něm městům a dalším obyvatelům Království českého, nedostatek podpory v
Čechách se snažila nahradit pomocí z Anglie, Holandska a protestantských zemí
Německé říše,

důsledek prohry ovšem padl i
na města a poddané

- březen 1618   sjezd
protestantské šlechty, protestní list císaři 
Matyášovi o uzavřených kostelích v Broumově a zboření kostela v Hrobu, císař
zakázal konání dalších šlechtických sjezdů !!!

- 23.5. 1618 pražská defenestrace, vůdci dalšího zakázaného sjezdu
české šlechty vrazili do místností České kanceláře na Hradě, vyhodili z oken
dva místodržící a písaře (Martinic, Slavata, Frabricius), na to zvolili novou
zemskou vládu 30ti direktorů (z toho 10 zástupců měst), začali verbovat vojsko
a obrátili se o pomoc do zahraničí,

 - léto 1618 císař poslal do jižních Čech své
vojsko pod vedením hraběte Karla Buquoye, na hranice Moravy další vojsko pod
vedením hraběte Jindřicha Dampierra, proti nim do Čech vojsko Fridricha
Falckého pod vedením hraběte Mansfelda, císařští byli poraženi u Lomnice  a u Nových Hradů

- březen 1619 Ferdinand
Štýrský (1578 - 1637) se ujal vlády po strýci Matyášovi, již 1617 byl dobrovolně přijat
za panovníka českou šlechtou !!!, znám jako bigotní katolík, přesto přijat za
panovníka

- MORAVA 2. 5. - 1619 převrat
v Brně, šlechta moravská a vojsko hraběte Jindřicha Matyáše Thurna a Ladislav
Velen ze Žerotína se přidalo k povstání podobně jako Slezsko a Lužice,

- ohrožena Vídeň, ale Mansfeld
byl poražen v Čechách u Záblatí 10.6. , 16.8. 1619 se i Horní Rakousy a Dolní
Rakousy přidaly k českému povstání, 
19.8. 1619 byl Ferdinand sesazen z trůnu, nahrazen Fridrichem Falckým
(1596 - 1632), vůdcem protestantském Unie v Německu, zeť anglického krále
Jakuba I., dánského krále   a Mořice
Oranžského, místodržitele Nizozemí, namísto Direktoria obnoveny úřady českého
království, nekatolickými bylo i Benátsko a Švýcarsko, Francie neutrální, Sasko
přešlo k Habsburskům (Jan Jiří Saský, von Arnim)

- 8.10. 1619 v Mnichově byla
uzavřena dohoda Maxmiliana Bavorského, vůdce Katolické lidy německých zemí,
papeže a císaře Ferdinanda II., Uhry povstaly 
+ Gábor Bethlen, sedmihradský kníže, zvolen dokonce uherským králem,  neměl sílu se na tomto postu udržet,

LIGA a UNIE se dohodly 3. 7.
1620 o neutralitě, Liga posiluje mimo jin i ze španělských peněz, pomoc pro
protestanty skoro žádná,

- září 1620 spojená císařská a Ligistická vojska z Podunají táhnou
na Prahu,  současně byl podniknut vpád do
Falce a do Lužice,  8.11. 1620 bitva na Bílé Hoře u Prahy, nevýznamný střet způsobil
paniku, Praha byla schopna se bránit, 
kdy Fridrich Falcký utekl 9. 11. do Slezska, Prah a další města se
vzdala bez boje,  Morava byla obsazena
rovněž bez odporu,  do čela země byl
postave místodržící Karel z Lichtensteinu, 
a na Moravě kardinál František z Dietrichsteinu,

- 1648

26.8. švédský generál a
vojskem obsadil  Malou Stranu a
Hradčany,  Staré a Nové Město se bránilo
do listopadu 1648, švédská posádka z Prahy a dalších měst i hradů odtáhla až ke 30.11.
1649 !!!

- 24.10. 1648 byl podepsán
Vestfálský mír (v Osnabrűcku a Műnsteru),  v Německu bylo zrovnoprávnění nekatolické i
katolické církve uzákoněno podle stavu v roce 1624,  císař byl vladařem dvojího lidu, v Čechách
rekatolizace, emigrace, třetina obyvatel zemřela během války, země zbídačena,
centralizace a poněmčování, konfiskace atd.