Panská sídla na Jičínsku. I. Tvrze.

Na správním území okresu Jičín je zachováno množství vrcholně středověkých a raně novověkých panských sídel. Z vrcholně středověkých to jsou velké hrady, z nich většina nejspíš královského založení (Kost, Velíš, Bradlec, Kumburk a Pecka), dále novověké tvrze, rozsahem zástavby menší hrady ze 14. a 15. století a celkem 114 tvrzišť. Pod kamennými tvrzemi či zámky jsou zachovány sklepy a základy starších tvrzí. Několika panskými sídly byly dvorce a komenda. Autorka předloženého textu dohledávala během let 1993  - 2010 všechny archeologické nemovité památky okresu Jičín včetně opevněných sídel datovaných do 14. – 17. Století.  Základními informacemi o hradech a tvrzích byly publikované studie a knihy (Sedláček 1887, 1895, Durdík 2000, 2009, Encyklopedie českých tvrzí, Slavík 1993 a další regionální autoři). Další údaje byly vyhledány v regionální literatuře vlastivědného rázu (např. Náš domov 1925 – 1927, Novopacko 1925 – 1929), dále v obecních kronikách či získány od místních obyvatel. Většinu panských sídel se podařilo lokalizovat, některé již nejsou zachované a několik z nich je známých jen z písemných zpráv. Informace o všech uvedených objektech byly roztříděny do oddílů zvaných Tvrze, Tvrziště, Hrady 14. a 15. století s exkurzem nejnovější literatury a nálezů z výše uvedených velkých hradů. K panským sídlům na Jičínsku byl zatím publikován soupis movitých archeologických nálezů z hradů Jičínské kotliny, soubor nálezů z hradu Kost a nálezy ze 13. Století z výšinných poloh tohoto regionu (Ulrychová 2006, táž 2006a, táž 2010a, táž 2012 v tisku).

 

Dřevěnice. 

Dějiny  vesnice.

Dřevěnice byla založena na komunikaci z Jičínské kotliny do Nové Paky nejspíš během kolonizace kraje zakoupeného rodem pánů z Vartenberku v roce 1337.  První písemná zmínka o vsi je z roku 1357, kdy byl jejím majitelem Straniš z Dřevěnice (do 1386). Od roku 1371 byl majitelem části této vsi Jan Kapr  ze Střevače. Oba byli patrony kostela sv. Petra a Pavla ve Stavu (poznámka 1). V roce 1396 byli poručníky Jana Dohalského z Dohalic Otík a Beneš ze Dřevěnice.  Brzy poté získali Dřevěnici páni z Labouně. Z nich byl v severovýchodních Č echách významným mužem Markvart z Údrnic a Labouně.  Byl jičínským rychtářem, a poté i purkrabím na Velíši. Jeho velký majetek si rozdělili jeho čtyři synové, v obou úřadech jej následoval Otík. Ten byl spolu s bratrem Vítkem, farářem v blízké Radimi, patronem uvedeného kostela sv. Petra a Pavla ve Stavu.  Významnou osobností byl i Havle z Dřevěnice, v listinách uváděný od roku 1429. Jako jeden z mála šlechticů českého severovýchodu se postavil na stranu krále Zikmunda  i proti králi Jiřímu.  Dřevěnice se sňatkem žen tohoto rodu několikrát dostaly  do majetku jejich manželů z okolních panských rodů. Dalšími majiteli Dřevěnice byly Turští ze Dřevěnic, kteří prodali nemovitosti patřící k Dřevěnicím a vesnici v roce 1511 Jindřichu Berkovi z Dubé, hejtmanu Hradeckého kraje a nejvyššímu sudímu království českého (zemřel 1541). Jeho potomci prodali Dřevěnice v roce 1560 Petrovi ze Šelmberka (zemřel 1568), majiteli panství hradu Kost. Dalším majitelem Dřevěnice byl i Kryštof Harant  z Polžic a Bezdružic z blízkého panství hradu Pecka, po něm i Albrecht z Valdštějna (Novopacko II, 313, 401, Sedláček 1887, 203).

Movité nálezy.

V lomu Antonína Vagenknechta byl v roce 1889 (správně 1901) objeven mincovní depot (Šůla 1966, 9 – 11). Mince z bílého kovu ražené v zemích střední Evropy  během 16. - 18. století byly zakopány před rokem 1781 náboženským emigrantem Knapem, který byl na cestě ze Slezska v Dřevěnicích zajat a vězněn (Kronika obce Dřevěnice, rok 1781). Další mince byly objeveny v roce 19+70 za vjezdem do hospodářského dvora. Zatím nepublikovaný nález uložený v královéhradeckém muzeu obsahoval groše a jejich části ražené za vlády Vladislava II. Jagellonského a habsburských panovníků 16. století, groš knížectví Lehnice – Brzeg ze 2. poloviny 16. století, tolary 16. a 17. století ražené v Sasku, Švýcarsku, alpských zemích, půlbatzen města Colmaru,  čtvrtinu patagenu z Brabantska a půlgroše polských knížectví 16. století.  S nálezem šesti nezachovaných denárů Boleslava II. lze spojit i zlomky nádob 10. – 12. Století (M Jičín či. 1475, 1533 – 1534, Radoměrský 1950, poznámka 2). V centru vsi u sousoší Sv. Trojice  a u hospody byla nalezena  vrcholně středověká a novověká keramika (Ulrychová 1998, 47 – 48).

 Detektorem kovů byl objeveno zoomorfní držadlo ocílky v podobě lví figury (Černohorský 2011, 1134).

Tvrz.

Nejstarší tvrz byla postavena v centru Dřevěnice při potoku (příloha 1). Zachovaná budova tvrze postavená na stejném místě byla nově opravena v roce 1607.  Je mírně lichoběžníkovitého půdorysu, dvoupodlažní, pěti prostorové dispozice s podkrovím. Původní vnitřní členění však bylo tří prostorové. Objekt má armovaná nároží a půlkruhové portály. V jihozápadním nároží je na nadpražím vstupu do tvrze český nápis: „Jindřich Berka  tvrz vlastnil od roku 1511 až do své smrti 9. 1. 1541.“  Zde je rovněž zachováno několik psaníčkových sgrafit. Hlavní vstup do tvrze byl západním esovitě členěným manýristickým portálem (příloha 2). Poslední úpravy tvrze postavené na začátku 15. století byly provedeny právě v 18. století.  Po třicetileté válce byla tvrz začleněna do nově postaveného hospodářského dvora a využita jako sýpka či sklad pro místní pivovar. Na budově je znak Šternberků, dovnitř byl uložen renesanční  náhrobek Jindřicha Berky. Tvrz byla v roce 2005 opravena včetně svého okolí.  Je nemovitou kulturní památkou zapsanou ve Státním seznamu pod r. č. 10 655/6 – 5860.

 

Hořice.

Dějiny města.

Hořická tvrz je zachována v nádvoří současného zámku v severním okraji středověkého města. Osídlení tohoto prostoru od mladší doby hradištní lez prokázat nálezy keramiky a sídlištních objektů na nižší části západního svahu návrší Gothard až k ulici Karlově. Ta byla původně korytem potoka. V jejím severním okraji dosud vyvěrá vydatný pramen vody zvaný „Kašínka“, v jeho blízkém okolí bylo zjištěno i pravěké osídlení. I město založené ve 14. Století (první písemná zmínka k roku 1362) využívalo tento vodní zdroj. První  písemná zmínka o osídlení tohoto místa pochází z listiny datované do let 1143 – 1148, další pak z let 1267 – 1271 (Ulrychová 20078, 165, táž 2009, 457 Miletínsko). Na ploše nového hřbitova na návrší Gothard byly nalezeny i denáry knížete Vladislava I. (Zweifelhofer 1947). V roce 1365 se poprvé připomínají dvě tvrze jako sídla tehdejší vrchnosti (vrch Gothard, zámek) a čtyři současní majitelé jednotlivých částí Hořic. V roce 1538 koupili hořické panství Smiřičtí ze Smiřic. Po nic vlastnil Hořice vévoda Valdštejn. Pro něho byl zhotoven konfiskační protokol (1628)  s údaji o dřevěné patrové tvrzi  se šesti světnicemi, sedmi komorami v podkroví,  pěti sklepy na úrovni povrchu a čtyřmi sklepy podzemními. Opět jako konfiskát daroval císař Ferdinand II. Hořice Jakubu Strozzimu, který nechla kolem tvrze (starého zámku) postavit barokní zámek (Slavík 1993, 106, Encyklopedie …I, 199).

Tvrz.

Hořická tvrz je přízemní pěti prostorovou stavbou z poloviny 15. století opakovaně upravovanou až do 19. století včetně. Portály tvrze jsou okosené sedlové a okosená jsou i štěrbinová okna. Část kleneb sklepů je gotická, část renesanční (Encyklopedie…I, 199). K roku 1618 byl pořízen inventář, ve kterém je uveden údaj o 28mi dveřních zámcích. Tvrz je využívána Lesy české republiky bez větší údržby (příloha 3,4).

 

Konecchlumí.

Dějiny obce.

Vesnice Konecchlumí leží na strategickém místě pod severozápadním okrajem Mlázovického Chlumu, který se nazývá Konecchlumská Hůra. Od kostela je možné přehlédnout trasu Hradecké cesty Jičínskou kotlinou až ke kopci Železný nad Železnicí. Katastr byl osídlen od neolitu včetně, na Hůře bylo v začátku doby železné  postaveno jednoprostorové hradiště. První písemná zpráva o Konecchlumí  pochází z roku 1226, kdy je uveden Dalebor z Konecchlumí, dvorský sudí krále Přemysla I. Otakara (CD I, č. 286). Ve dvorských úřadech jej následovali oba jeho synové – Aldík a Dalebor. V roce 1304 směnil tehdejší majitel Léva tuto vesnici a hrad Bradu s králem Václavem II za středověčné Štítary. Jeho potomci z rodu Načeraticů – Načarat, Pakoslav a Heřman se dostávali opakovaně do násilných sporů s jinými českými šlechtici. Dalšími nepříliš majetnými majiteli Konecchlumí byli regionální šlechtici. V roce 1560 bylo Konecchlumí spojeno s blízkou Kovačí v jeden hospodářský celek.

Movité nálezy .

Mladohradištní vesnice byla početnými nálezy keramiky vymezena mezi kostelem a areálem kravína západně od něho (Ulrychová 2004, 109).  Další soubor zlomků keramických nádob z 10. - 12. Století je uložen v muzeu v Hořicích (přír.č. 1/1958, 2/1958, 3/1958, či. 568, 601 – 603, 13 491).

Tvrz.

Obdélné patrové stavení tvrze na ploše 13 x 22 m bylo postaveno na začátku 15. století. Přístavek tvrze v jejím jihozápadním nároží má hrotitý okosený portálek. Na jihovýchodním průčelí budovy jsou  zachovány zbytky staré omítky s kvádrováním zdůrazněným bílou linkou a další bílé kvádry se šedými linkami. Na ně navazují pravidelné kamenné kvádry bez úpravy povrchu.  Okna mají okosené ostění původně členěné kamennými kříži. Vnitřní členění tvrze bývalo pěti prostorové. Značná výška prvního patra ukazuje na valbový krov (příloha 5).

Zachovaným letopočtem 1681 lze datovat jednu ze stavebních úprav objektu. Opevnění tvrze není zachováno, jihozápadně  vně  obvodu dvora na zatravněném pozemku  je vegetačním příznakem  patrný nejspíš vodní příkop starší tvrze (Encyklopedie …II, 2000, 310 – 311, Slavík 1993, 107 – 108).

 

Lukavec – tvrz Černín

Poloha, nálezy.

Dvůr Černín byl postaven severozápadně od stejnojmenné osady na katastru Lukavec u Hořic. Hospodářský dvůr stojí na vyvýšeném středu mělkého údolí uprostřed polí a luk. Je obklopen dvě,a drobnými vodotečemi a zaniklým rybníkem.  Z katastru pochází několik pravěkých nálezů (neolit, latén, mladší doba hradištní). Tato krajina severn za Hořickým Chlumem byla osídlena až v době pohusitské, blízký Lukavec je v písemných pramenech uveden prvně k roku 1440 (Sedláček 1887, 123, poznámka 4).

Tvrz.

Černínský hospodářský dvůr byl postaven ve druhé polovině 17. Století jižně od zaniklé tvrze (Sedláček 1997, 123). Osídlení místa ve 13. až 15. století (starší tvrz) potvrzuje nález zlomků nádob a kamnových kachlů (p. Tajner, čp. 1) severně ode dvora uložený v královéhradeckém muzeu (reg. č. 175/1975). Tvrzí je nejspíš sýpka (st. pč. 14/1) stojící proti obytnému domu u vjezdu v severozápadní části obdélné dispozice dvora. Další klenuté nadzemní prostory a sklepy jsou v jeho severní části. Objektu chybí stavebně historický průzkum, který by mohl potvrdit budovu tvrze.

 

Lužany.

Dějiny vsi.

I lužany byly založeny během plošné kolonizace regionu rodem Vartenberků po roce 1337. Údaje ke vsi stejného názvu v donaci Jana z Lochenic (listiny z mezidobí 1143 - 1148) se vztahují  ke stejnojmenné vsi okresu Hradec Králové. Lužany okresu Jičín vlastnil jako první známý šlechtic Zbud z Lužan (1360) a k roku 1415 Jarek z Lužan.  Vesnice ulicového typu zástavby byla dělena mezi několik majitelů, část patřila např. k Chotči  a jeden z hospodářských dvorů ke Konecchlumí (v roce 1511 Jindřichovi z Konecchlumí).  Ten prodal ženě svého syna Elišce z Ledců  u hospodářského dvora postavenou tvrz. Mezi roky 1556 a 1595 patřila tvrz Lužany Dorotě z Řehnic, poté ji Jan Král z Dobré Vody  koupil i s částí Lužan za 2 350 kop grošů.  Rok na to vše prodal  Janu Chotče a na Okrouhlém (u Rakova). V roce 1613 koupil statek Lužany Zikmund Smiřický ze Smiřic a spojil je s panstvím hradu Kumburk ve velký hospodářský celek (poznámka 5).

Tvrz.

Tvrzí je hranolová patrová budova s valbovou střechou (čp. 3, st.pč. 8/4, příloha 7) severně od vjezdu do hospodářského dvora a jižně od kostela. Její „důkladná“ oprava včetně břízolitové omítky střela a překryta  všechny architektonické prvky patrné na fasádě s výjimkou zachované valbové střechy. Nový je i vstupní portál v jižní fasádě budovy. Tvrz je obývána. Objektu chybí stavebně historický průzkum.

 

Ostroměř.

Dějiny vsi Hradišťko.

Tato vesnice byla následným sídlištěm slovanského hradiště s přemyslovským dvorcem postaveným uvnitř opevnění zaniklého hradiště Ostroměř.  Vesnice i dvorec zde podle početných movitých archeologických nálezů i výsledků archeologického výzkumu AO muzea v Hradci Králové existovaly od  11. - do poloviny 13. století. Kontinuita osídlení tohoto místa je dána polohou nad nejdůležitější komunikací regionem zvanou Hradecká cesta. Nově založená Ostroměř byla posunuta k této cestě jižně od nivních luk pod hradištěm do blízkosti řeky Javorky.

Tvrz.

Hradišťská tvrz byla postavena jako část hospodářského dvora v mírném svahu na ploše hradiště (st. pč. 101, poznámka 2). Jako zcela novou stavbu ji v roce 1553 zdědil syn zemřelého Buriana z Rokytníku Jan. Jeho syn Heřman svůj majetek zadlužil tak, že jej byl nucen v roce 1614 prodat strýci Václavovi Ostroměřskému z Rokytníku. Jako konfiskát získal Ostroměř v roce 1623 Albrecht z Valdštejna, který ji do roku 1634 připojil k Holovousům. Tvrz již nebyla obývána a v roce 1680 je popisována jako opuštěná (Sedláček 1887, 121). Kolem tvrze nebyla postavena žádná fortifikace. Dvoupatrová plochostropá  budova stojí na ploše 10,5 y 14 m, zdi jsou silné až 1 m. Vnitřní dispozice objektu je trojdílná (Slavík 1993, 110, příloha 8). V roce 1990 byla tvrz vrácena původnímu majiteli. Ten nechal vybourat vnitřní vestavěné příčky tehdejších obydlí a obnovil tak původní vnitřní členění. Vnější fasádu opravil jen barevným nástřikem a ponechal ji ve stavu úprav v 18. století (liseny, mansardová střecha, vikýř zdobený volutami, Encyklopedie …I, 213).

 

Rohoznice.

Jižně od Miletína byla podél řeky Bystřice postavena ves Rohoznice. Řeka výrazně limitovala její rozsah i tvar zástavby. Okolí Rohoznice je severním okrajem krajiny osídlené až v mladší době hradištní (mezi roky 1110 a 1124 bylo postaveno blízké hradiště Miletín).  Písemné zmínky o Rohoznici  pocházejí z listin datovaných do roku 1267 a 1271. Nedávno byly potvrzeny nálezy ze svahu pře domy č. 31 a čp. 39 (Ulrychová 2011b, 286, táž 2010, 848).

Tvrz.

Zachovaná budova tvrze je součástí hospodářského dvora Dolenec v jižním okraji zástavby vsi Rohoznice umístěné na vysokém břehu nad Bystřicí.  Byla dostavěna pro Jiřího z Valdštejna nejspíš v roce 1617. Za protihabsburský postoj  byla třetina jeho majetku konfiskována a o šest let později byla Rohoznice prodána Albrechtovi z Valdštejna (Sedláček 1887, 128). Hranolové stavení tvrze (st. pč. 54/3) je patrovou stavbou přestavěnou na sýpku. Z druhého podlaží vymezeného obvodovou římskou je dobře viditelná mimořádně dobře zachovaná vazba střechy. Na opakované stavební úpravy ukazuje i druhá římsa v čelní – severní stěně budovy. Východní průčelí má různě velký vstup v přízemí a v patře i různou velikost oken. Třetí vstup do budovy je v severní čelní stěně objektu (příloha 9). Jako sýpka je tvrze využívána i v současnosti. Majitel velmi dobře udržuje zejména její interiér.

 

Samšina

Dějiny vsi.

I ves Samšina byla založena během plošné kolonizace Jičínska Vartenberky po roce 1337. První písemná zmínka o ní je z roku 1352. O sedm let později je znám i první zeman ze Samšiny - Jan (Ješek) z rodu Kulů, zámožný majitel dalších pěti vesnic. Jeho potomci a další venkovští šlechtici se rychle střídali v držení Samšiny až do roku 1534, kdy ji koupili Vančurové z Řehnic - Mikuláš, Václav, Zikmund a Jindřich. V roce 1570 se stal majitelem Samšiny Abrahan Gerštorf z Malvic, který byl v místním kostele pochován v oce 1579. Jeho synové s o otcův majetek podělili tak, že Samšinu prodal Abraham mladší Barboře Berkové ze Šumburku za 11 250 kop grošů míšeňských. Po smrti vévody Valdštejna byla Samšina opakovaně těžce poškozena vojsky obou válčících stran. V roce 1718 se dostala do majetku rodu Schliků (Sedláček 1887, 275). Střed vsi postavený na výrazném návrší nad potokem a zaniklými rybníky tvořilo panské sídlo a kostel sv. Václava, založený rovněž ve 14. století. Ve zvonu kostela je zalit míšeňský groš markrabat Fridricha II a Viléma III. Ražený mezi roky 1442 - 1445 (Peukert 1972, 11).

Tvrz.

Stavení tvrze (st. pč. 73, příloha 10) je kulturní památkou zapsanou pod r. č. 10 336/6 – 5682. V roce 1718 ji tehdejší majitelé (Schlikové) darovali církvi jako faru. O třináct let později bylo pro zchátralost zbořeno její první patro, po roce 1950 se stala skladištěm místního zemědělského družstva. Po roce 1975 byla znovu opravena, v současnosti je opět farou, která stojí ve svahu nad kostelem. Je přízemní budovou na ploše 30,5 x 11 m.  Při její východní straně je zachován krátký úsek cesty, který by mohl být pozůstatkem příkopu fortifikace. Obvodové zdivo tvrze je silné až 1 m, úpravy místností jsou až z doby barokní a mladší. Pod severozápadní částí budovy jsou zachovány dva navzájem propojené zaklenuté sklepy, z nichž vede spojovací chodba ke schodišti v přízemí a k východu z budovy. Gotické ostění portálů sklepa byla druhotně  osazena  do jejich původních vstupů. K severu vystupuje z půdorysu budovy další chodba ke sklepu. Tento klenutý prostor naznačuje dnes zbořenou hranolovou věž o dílce stran asi 8,5 m (Encyklopedie …III, 666 – 667).

 

Střevač

Dějiny vsi.

Střevač byla založena při plošné kolonizaci regionu během 12. století na území s mimořádně příznivými přírodními podmínkami. Množství nálezů nejen keramiky lokalizuje tuto vesnici na mírné svahy širokého koryta řeky Mrliny a do blízkého okolí této řeky (Ulrychová 2011a,329, táž 2009a, 200, táž 2003, 265 – 266). Objemný soubor mladohradištní keramiky  ze školní sbírky v Dětenicích byl po zpracování uložen do muzea v Jičíně (č.i. 13 286 - 13 323). Pochází z areálu barokního hospodářského dvora postaveného na okraji jižního svahu nad Mrlinou.

Tvrz.

Starší tvrz ze 14. a 15. století byla postavena v severním okraji nynějšího hospodářského dvora nad korytem Mrliíny.  Zde nejspíš sídlil k roku 1339 jmenovaný Straniš ze Střevače (Třevače), o dva roky později  Zdeslav a v roce 1361 Zdeněk ze Střevače.  S ním byl současným majitelem panství  Jan Kapr (1363 – 1371). Další majiteleé s přídomkem z Kopidlna jsou známi od roku 1454. Z nich vynikl Petr Stráník z Kopidlna, voják krále Jiřího z poděbrad. Pro něho v letech 1468  a 1470 organizoval vojenskou hotovost českého severovýchodu. Pravnuk Petra udělil Střevači městské právo, nejspíš nechal postavit novou tvrz a celé panství Střevač zvelebil uvážlivou hospodářskou politikou (nálezy z čp. 24, Ulrychová 1997a, 288). Jeho dědicové  se nedokázali pro spory o majetek podělit, vše tedy prodaůli Nurianovi Trčkovi z lípy. Ten obratem prodal Střevač Jiřímu Pruskovskému z Pruskova, stavebníku blízkého renesančního zámku ve Starých Hradech (1567 - 1573). V roce 1635 si Střevač koupiul generál Jindřich Schlik, který na jičínsku vytvářel velké hospodářské panství Staré Hrady - Libáň - Kopidlno. Před rokem 1541 nahradilo původné tvrz patrové kmenné stavení se dvěma věžemi, které je popsané v deskách zemských (kniha 169, E 10 - F 22). Dva svorníky v přízemních místnostech nesly znak rodu pánů  z Kopidlna - kozlí hlavu. Od roku 1948 byl dvůr využíván místním zemědělským družstvem, budovy nebyly udržovány, západní část dvora a další jednotlivě stojící budovy musely být strženy. Tvrzí bylo a je stavení st. pč. 48/3 ve středu severní části dvora v místě předchozího panského sídla. Během pravidelných kontrol byl zjišťován zcela havarijní stav tvrze s prolomenou střechou, vylámanými okny i dveřmi a propadajícími se stropy i podlahami. V roce 2012 nový majitel objekt velmi citlivě a velkým nákladem opravil. Využívá jej jako správní budovu (příloha 11).

 

Závěry

Datace: Zachované budovy tvrzí  na Jičínsku jsou stavbami  ze druhé poloviny 15. až 17. století. Téměř všechny byly postaveny na místech starších panských sídel. Novostavbou bez předchozího panského sídla je tvrz na Hradišťku nad Ostroměří a tvrz v hospodářském dvoře Dolenec v jižním okraji Rohoznice. U ostatních staveb lze identifikovat nejstarší stavbu z doby předhusitské, výstavbu a další stavební úpravy až do 18. století včetně.

Stavební podoba: Popisované budovy tvrzí jsou obdélného či mírně lichoběžníkovitého půdorysu. Vnitřní dispozice je nejčastěji pětidílná, ve kterou byla pozměněna starší dispozice třídílná. Vždy patrové tvrz jsou zachovány v centrech velkých vesnic zakládaných ve 14. Století. V  Samšině lze předpokládat nárožní věž, ve Střevači dvě takové věže.

Fortifikace:  Při stavbě nové budovy tvrze na místě předchozího panského sídla jeho opevnění vždy zaniklo a nové nebylo vystavěno. Renesanční budovy tvrzí byly především rezidenčními sídly Celé 16. Století až do začátku třicetileté války byly relativně pokojným obdobím hospodářské prosperity českého království.

Majitelé: Majiteli tvrzí byli v první polovině 14. století šlechtici odměňovaní za své služby králem Janem Lucemburským. Nevelký majetek několika z nich je přivedl do služby zámožné vrchnosti (např. Velíšského panství či města Jičín). Menší rodové državy vytvářel na mužské potomky početný rod pánů z Labouně, potomci Jana Kuleho ze Samšiny a rod Stráníků z Kopidlna. V době pohusitské se majiteli tvrzí stávali bohatí šlechtici vytvářející větší územní celky zakupováním drobných majetků (Smiřičtí ze Smiřic, Berkové z Dubé, Šelmberkové, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic). V době po Bílé hoře  se vlastníkem téměř celých severovýchodních Čech stal Albrecht z Vadlštejna. Část majetku získal po Smiřickýcgh, rodu své matky, část darem od císaře a část kupoval, aniž ovšem vždy za ně zaplatil. Po jeho smrti daroval císař část frýdlantského vévodství svým přívržencům. V textu uvedené tvrze nebyly od začátku třicetileté války obývány.

Současný stav a využití:   Všechny zachované budovy tvrzí byly brzy po roce 1989 svými novými majiteli opraveny. Vyjímkou je pouze tvrz v Konecchlumí jejíž majitel byl úřady památkové péče opakovaně upozorňován na povinnost o objekt pečovat.  Tvrz na Hradišťku nad Ostroměří je obývána potomky původního majitele a tvrz v Samšině je rovněž obytným objektem. Ostatní budovy tvrzí slouží jako hospodářské či skladovací prostory, protože jsou součástí hospodářských dvorů a provozů v nich umístěných.

 

POZNÁMKY

1. August Sedláček uvádí, že Straniš ze Dřevěnice a Jan Kapr ze Střevače byli patrony kostela sv. Petra a Pavla ve Dřevěnicích. V této vsi kostel nikdy nebyl, podle patrocinia se velmi pravděpodobně jedná o gotický kostel sv. Petra a Pavla v blízké vsi Stav severovýchodně od Dřevěnic.

2. Pavel Radoměrský měl k určení 5 denárů Boleslava II. (nález původně obsahoval 6 mincí). Dotaz na jejich uložení v muzeu v Teplicích byl v roce 1998 negativní.

3. Na katastru Ostroměř bylo ještě jedno panské sídlo -  tvrz. Stála na místě současné usedlosti čp. 5 a čp. 6 v ulici Starohorské při toku Javorky v jihozápadním okraji  intravilánu  Ostroměře.

4. V Lukavci byla na návrší nad komunikací v 16. století postavena tvrz (dnes usedlost čp. 42, st. pč. 11/1, nález keramiky v rýze pro vodovod v roce 2011, Ulrychová 2011).

5. Lužany jsou vsí výrazně ulicového tvaru zástavby dílky 4 km. Směrem od severovýchodu a k jihozápadu vznikly propojením zástavby celkem tří samostatných sídlišť. Jimi procházela cesta navazující na cestu z hradu Kumburk intravilánem ulicové vsi Úbislavice (další téměř 4 km dlouhá vesnice) k hlavní komunikaci regionem zvané Hradecká cesta. Od hradu Kumburk byla tato cesta obklopena několika vesnicemi, kostely, mlýny, hrázemi zaniklých rybníků a dalšími komunikacemi.

 

Přílohy.

1. Dřevěnice, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru.

2. Dřevěnice, okr. Jičín. Tvrz v v hospodářském dvoru - vstupní portál z 18. století.

3. Hořice, okr. Jičín. Tvrz uvnitř zámku. Pohled od severovýchodu.

4. Hořice, okr. Jičín. Tvrz uvnitř zámku. Pohled od jihovýchodu.

5. Konecchlumí, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru.

6. Lukavec, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru Černín.

7. Lužany, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru.

8. Ostroměř, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru na Hradišťku.

9. Rohoznice, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru Dolenec.

10.  Samšina, okr. Jičín. Tvrz u kostela.

11. Střevač, okr. Jičín. Tvrz v hospodářském dvoru.

 

Prameny, literatura.

Černohorský O. 2011: Studie o zoomorfních a antropomorfních držadlech ocílky. Archeologie ve středních Čechách 15/2, 1063 - 1145. Praha.

Encyklopedie českých tvrzí. Díl I, A - J. Praha 1998.

Encyklopedie českých tvrzí. Díl II, K - R. Praha 2000.

Encyklopedie českých tvrzí. Díl III,  S - Z. Praha 2005.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl I, 1925. Praha.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl II, 1927. Praha.

Novopacko, vlastivědná monografie okresu. Díl III, 1929. Praha.

Peukert P. 1972: Peníz na Samšinském zvonu. Zpravodaj Šrámkovy Sobotky IX. Sobotka.

Radoměrský P. 1950: Zlomek prý jičínského nálezu českých denárů z konce 10. století. Numismatický časopis československý XIX, 182 - 184. Praha.

Sedláček A. 1887: Hrady, zámky a tvrze království českého. Díl V. Praha

Slavík J. 1993:  Nástin vývoje tvrzí na Jičínsku. Z českého ráje a Podkrkonoší VI, 97 - 116. Semily.

Šůla J. 1866: Příspěvek k soupisu nálezů mincí ve východních Čechách. Hradec Králové.

Ulrychová E. 1998: Dřevěnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 2003: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2004: Konecchlumí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2006: Archeologické nálezy z hradů Jičínské kotliny uložené v jičínském muzeu. Castellologica bohemica 10, 317 - 344. Praha.

-„- 2006a: Archeologické nálezy z hradu Kost (k. ú. Podkost, okr. Jičín). Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32, 163 - 176. Hradec Králové.

-„- 2007: Mladohradištní lokality Jičínska v archeologických nálezech a písemných pramenech 12. století. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 33, 159 – 172. Hradec Králové.

-„- 2007a: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 2009: Vrcholně středověké nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 13. Století. Archeologie ve středních Čechách 13/1, 451 - 466. Praha.

-„- 2009a: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ARÚ Praha.

-„-  2010: Osídlení Jičínska v mladší době hradištní a ve 13. století. Archeologie ve středních Čechách 14/2, 833 – 870. Praha.

-„-2010a: Keramický soubor ze 13. století z hradu Brada (okr. Jičín). Castellologica bohemica 12, 559 - 562.

-„- 2011: Lukacec, okr. Jičín. Hlášení čj. 3170, Archiv nálezových zpráv ArÚ Praha.

-„-2011a: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2011b: Rohoznice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008.  ArÚ Praha.

-„-2012 v tisku: Výšinné polohy Jičínska s nálezy ze 13. Století. Castellologica bohemica 13.

-„- 2012 v tisku: Keramický soubor ze 13. Století z návrší zámku Humprecht v Sobotce (okr. Jičín). Castellologic a bohemica 13.

Zweifelhofer E. 1947: Přehled nálezů a vykopávek. In: 40 let archeologického a musejního spolku v Hořicích v Podkrkonoší. Hořice v Podkrkonoší.

 

RESUMÉ

Na správním území okresu Jičín je zachováno značné množství vrcholně středověkých a raně novověkých opevněných sídel. Autorka následujících textů dohledávala během let 1993 - 2010 všechny opevněné objekty datované do 14. - 17. století. Většinu z nich se podařilo lokalizovat, některé již nejsou zachované a některé jsou známy jen z písemných zpráv. Všechny budou postupně předloženy k tisku v oddílech nazvaných Tvrze, Tvrziště, Hrady 14. a 15. století s exkurzem nejnovější literatury a nálezů z velkých hradů (Kost, Velíš, Bradlec, Kumburk, Pecka). K panským sídlům na Jičínsku byl zatím publikován soupis movitých nálezů z hradů Jičínské kotliny, velký soubor nálezů z hradu Kost a nálezy ze 13. století z výšinných poloh Jičínska.

Zachované budovy tvrzí jsou stavbami z 15. až začátku 17. století. Byly umístěny na místech starších panských sídel. Novostavbou bez předchozího panského sídla je tvrz na Hradišťku nad Ostroměří a tvrz v hospodářském dvoru Dolenec v jižním okraji Rohoznice. U zbylých staveb lze odlišit stavbu z doby předhusitské a další stavební úpravy realizované až do 18. století. Při stavbě nové budovy tvrze nejspíš vždy zaniklo opevnění předchozí tvrze a nové nebylo stavěno. V textu uvedené tvrze jsou obdélného či mírně lichoběžníkovitého půdorysu. Vnitřní dispozice je nejčastěji pětidílná, která často pozměnila dispozici třídílnou. Patrové budovy tvrzí jsou zachovány v centrech velkých vsí založených ve 14. století. V Samšině lze předpokládat nárožní věž, ve Střevači dvě. Nejstaršími známými majiteli tvrzí ve 14. století šlechtici obdarovaní králem Janem Lucemburským. Jejich skromný majetek je přivedl do služby u bohatší  vrchnosti (majitelé Velíšského panství, město Jičín). Drobné rodové državy vytvářel na mužské potomky bohatý od pánů z Labouně, potomci Jana Kuleho ze Samšiny a  Stráníkové z Kopidlna. V době pohusitské se majiteli tvrzí stávali bohatí šlechtici vytvářející větší územní celky zakupováním drobných majetků potřebných k vytvoření velkého hospodářského celku k podnikání (Smiřičtí, Berkové z Dubé, Šelmberkové, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic). V době po Bílé hoře se vlastníkem téměř celých severovýchodních Čech stal Albrecht z Valdštejna skupováním drobných konfiskovaných majetků, za něž často ani nezaplatil. Po jeho smrti daroval císař části frýdlantského vévodství svým novým přívržencům. Všechny tvrze byly brzy po roce 1989 svými novými majiteli opraveny. Vyjímkou je tvrz v Konecchlumí, jejíž majitel byl úřady památkové péče opakovaně upozorňován na povinnost o objekt pečovat. Tvrz na Hradištku nad Ostroměří je obývána potomky původního majitele, obytným objektem je i tvrz v Samšině.  Ostatní budovy tvrzí slouží jako hospodářské či skladovací prostory, protože jsou součástí hospodářských dvorů a provozů v nich umístěných.