POBĚLOHORSKÉ KONFISKACE v období 1621 - 1634

 

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku, jeden z místodržitelů a z okna královské kanceláře 23. 5. 1618 do hradního příkopu vyhozený královský místodržitel, požadoval ve své zprávě o defenestraci potrestání povstalých českých stavů hlavně zbavením majetku. Tedy konfiskací. K podobnému řešení situace ovšem přistoupili právě povstalí čeští stavové. Škody způsobené na svém vlastním majetku nahrazovali majetkem zabaveným jezuitům a katolickým šlechticům a institucím. Proto se český sněm 3. 8. 1619 usnesl nahradit poškozeným nekatolíkům v jižních Čechách jejich škodu majetkem katolickým. Na náhradu škod byl využit zabavený majetek nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkowic, místodržícího Jaroslava Bořity z Martinic, Zdeňka z Kolovrat, Václava z Vřesovic, Albrechta Šebestiána z Leskovce, Jana z Klenového, Pavla Michny z Vacínova, kláštera v Broumově, Strahovského kláštera, pražského arcibiskupství, Adama ze Šternberku i druhého z místodržitelů Viléma Slavaty z Košumberku. Pro správu tohoto majetku ustanoveni komisaři.

V létě 1619 se v Praze konal velký výprodej majetku nejen výše uvedených katolických šlechticů za 520 milionů kop míšeňských grošů. Za velké škody na svém po Rožmbercích zděděném majetku byl odškodněn Petr ze Švamberku. Jako náhradu dostal v srpnu 1619 panství Libochovice a Budyni. Jan Jetřich a Václav Malovcové dostali Mělník (30. 8. 1620) a později Kolín.

Už 6. 8. 1619 vydal císař a král Ferdinand II. císařský dekret, kterým stanovil, že všechen majetek povstalých českých stavů /rebelů patří císaři. Majetek takto zabavený měl být na Moravě využit pro potřeby císařského vojska. Císař tak zastavoval uvedený majetek hejtmanům, kteří pro něho verbovali a vystrojovali armádu. Tak se např. Landštejn dostal hejtmanovi Kristiánu Hybnerovi. Poté, co císařské vojsko vedené hrabětem Buquoyem ovládlo jižní Čechy, získal právě Buquoy část rožmberského dominia. Jeho majitel Petr ze Švamberku na jaře 1620 zemřel. Tento majetek byl oceněn na cenu 5 milionů kop míšeňských grošů. Další menší statky - Miličín, Vlčkovice, Broumovice a Neústupov - získal další voják v císařské službě Don Baltazar de Marradas. Právě on byl i konfiskačním komisařem. Celé jižní Čechy byly zpustošeny, lidé utíkali z domovů, mrtvých přibývalo.

Situaci s konfiskacemi majetku povstalých šlechticů se rozhodl plně využít i Albrecht z Valdštejna. Z konfiskovaného největšího panství v Čechách (Smiřičtí ze Smiřic) dostal Jičín, Český Dub, Hrubou skálu, Frýdlant, Liberec, Choceň a Borovnici. Jako jediný zaplatil císaři dobrou mincí 200 000 rýnských zlatých. Ostatní majitelé neplatili vůbec nebo platili znehodnocenou tzv. lehkou mincí. Dále získal Jaroslav Bořita z Martinic Chomutov, Slaný a Dobříčany. Volf Vilém z Lamingenu koupil Domažlicko. Fridrich z Talmberku Vlašim, Domanín a Věžníky. Volf z Ilburku Čížkovice, Nové Hrady a konfiskované nemovitosti města Louny. Polyxena z Lobkowic získala Beřkovice, Bechlín, Počaply a další drobné statky. Eliška ze Žerotína získala Maksov, Maxmilian Trauttmansdorff Horšovský Týn a další drobné statky. Vilém mladší z Lobkowic Eisenberg a Hliňany.  Jan a Zdeněk Vratislavští z Mitrovic si zakoupili panství Hostouň a Adam z Valdštejna statky po Berkovi z Lipé. Adam starší ze Šternberku byl novým pánem v Horažďovicích a bohatá Marie Magdalena Trčková již v roce 1622 koupila Želiv, statky města Čáslavi, Hradce Králové a Trutnova. Žádosti všech válkou poškozených nebo majících výdaje na císařovu armádu (přirozeně stojících na straně Habsburků) požadovaly od císaře náhradu škod a výdajů.

Dne 3. 11. 1620 byli na návrh místodržitele Slavaty ustanoveni císařští komisaři pro správu konfiskátů. Císař vydal 25. 11. 1620 listinu opravňující Viléma Slavatu a Karla z Lichtensteinu konfiskovat  majetek všech nekatolických rebelů v Čechách i na Moravě. Rychle následovala rozhodnutí zmocnit se všeho majetku, který zůstal po povstalých stavech. Pátého prosince 1620 císař zakázal vývoz drahých kovů z království a židé museli vydat předměty z drahých kovů, které měli jako zástavu od šlechty za peněžní půjčky.  Opakovaně 3. a 12. ledna 1621 císař zakázal reskriptem jakkoli omilostnit provinilce ve věci konfiskace majetku včetně dluhů. Dále zakázal městu Řezno poskytovat asyl povstalcům. Dne 16. 3. vyzval saského kurfiřta, aby mu vydal sem odvezený majetek povstalců. Totéž žádal 2. a 16. 4. 1621 na Braniborsku. Přikázal, aby ve Frankfurtu nad Mohanem bylo zabaveno 300 000 dukátů a skvosty Albrechta Jana Smiřického a jeho nevěsty kněžny Hanavské.

 

EXEKUČNÍ KOMISE

Byla svolána císařským dekretem vydaným 12. 2. 1621. V jejím čele byl Karel z Lichtensteinu, Adam z Valdštena (strýc pozdějšího vévody Albrechta z Valdštejna), Fridrich z Talmberku, Kryštof Vratislav z Mitrovic, Vilém Lamminger z Albenreuthu a několik doktorů práv. Komise zasedala od 16. 3. 1621. Ke dni 27. 3. Byl dokončen žalovací spis a 29. 3. na Hradě v Praze začalo jednání proti 17 již vězněným direktorům.

PRVNÍ ROZSUDEK byl vyhlášen proti zběhlým povstalcům, kteří se ve stanovené lhůtě nedostavili k soudu. Další provolání těmto povstalcům bylo vyhlášeno 2. dubna. Tři dny na to bylo vyhlášeno propadnutí jejich majetku a hrdel, byli prohlášeni za psance a jejich jména byla přibita na šibenici.

 

DRUHÝ ROZSUDEK 26. 4. 1621 se týkal povstalců, kteří zatím zemřeli. Dne 18. 3. byli obesláni jejich dědicové k vyřízení možného dědického nároku. Dne 16. 4. byli obžalováni i oni. Pokud si chtěli ponechat zděděný majetek, museli mimo jiné odsoudit povstalé předky a konvertovat ke katolictví. O deset dnů později byl vyhlášen rozsudek proti zemřelým: byli to Petr ze Švamberku, Linhart Colona z Felsu, Albrecht Jan Smiřický, Rudolf z Šternberku, Jindřich Burian z Gutsteinu, Oldřich ze Vchynic a Tetova, Oldřich a Mikuláš z Gerštorfu, Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu a Václav z Bubna.

Majetek uprchlých šlechticů byl oceněn na 5 374 449 kop míšeňských grošů. To představovalo 115 panství, 93 domů a hotové peníze. Skutečná tržní hodnota byla však 7 972 329 kop míšeňských grošů. Za tuto sumu bylo vše prodáno. Z této částky bylo vyplaceno věno manželkám uprchlých a vyplaceny dluhy věřitelům uprchlých.

V únoru 1622 byla ustavena komise pro peněžní tresty obyvatelům obcí a měst, kteří podporovali povstání. Nejdříve byla všem doručena výzva k dobrovolnému dostavení se ke stanovení pokuty. Konečný termín byl 14. července. Kdo se nedostavil, bude odsouzen. Po uplynutí lhůty byli povoláni i dědicové takto postižených osob.

Dalším trestem bylo uvalení manství. Ze svobodného člověka se stal poddaný. Týkalo se to celkem 112 osob.

Ztráta majetku nebo jeho část byl poměrně často použitý trest. Celkem 166 šlechticů bylo odsouzeno ke ztrátě všeho majetku. Ten byl pak vymazán z desek zemských jako svobodné vlastnictví. Jeden rebel ztratil 5/6 majetku, jeden 4/5, 45 osob 2/3 jmění, 128 povstalých polovinu jmění. Dalších 215 odsouzených ztratilo 1/3 jmění a 11 osob 1/5 jmění.

 

POSTIH MĚST

Císař původně navrhl pro města jen mírné tresty. Zemský správce Karel z Lichtensteinu města výrazně hospodářsky trestal. Zvlášť těžce byl postižen Borek, Český Brod, Čáslav, Domažlice, Kynšperk, Kouřim, Louny, Ostrov, Písek, Prachatice, Rakovník, Rudolfov, Slaný, Slavkov, Stříbro, Tachov, Týn nad Vltavou a Vodňany. Těmto městům byly zabaveny a prodány všechny nemovitosti ležící mimo město (pole, vinice, mlýny, rybníky, lesy atd.). Částečný postih stejného druhu dostala Kutná Hora, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Loket, Rokycany, Tábor a Trutnov. Až v roce 1628 byl 25 městům vrácen jejich majetek.

Celkem města přišla o majetek v hodnotě 2 403 870 kop míšeňských grošů, na pokutách a daních vypsaných na válku a škod z války to bylo 5 377 451 kop míšeňských grošů. Královská města měla 2 miliony kop míšeňských pohledávek u různých věřitelů, tyto pohledávky zůstaly nedobytné.

 

PRODEJ KONFISKOVANÝCH PANSTVÍ

Císař vydal 29. 9. 1622 patent o prodeji dosud konfiskovaného majetku. Plnou moc v této věci dostal Lichtenstein. Při deskách zemských (soupis šlechtického majetku) byly založeny nové kvaterny (trhové knihy) pro záznamy o nových držitelích konfiskovaných nemovitostí.  Takto rozsáhlý pohyb majetku nesl sebou mnoho chyb a nepravostí. Časté byly nesprávné odhady hodnoty konfiskátů. Kromě ceny byly poskytovány i úplatky, každý se chtěl obohatit. Stanovená hodnota prodávaného majetku byla překračována na obě strany.

Velkým problémem byla znehodnocená mince. V roce 1623 byla z oběhu stažena nehodnotná mince, aby v nově raženém oběživu bylo ještě méně stříbra (velká kalada). V konsorciu, kterému císař tuto transakci povolil, byl i Albrecht z Valdštejna a Karel z Lichtensteinu. Kdo konfiskáty kupoval, tak vydělával, platil - li znehodnocenou mincí. Nakonec byl prodej konfiskátů 3. 7. 1623 zastaven právě kvůli platbám znehodnocenou minci. Zatím pořídil hrabě Eggenberk koupit panství Orlík, Zvíkov a Chýnov za 350 000 kop míšeňských grošů. Odhad byl 307 000 kop míšeňských grošů, což bylo 71 377 zlatých. Na prošetření této koupě poslal císař komisaře. Ten si ale za 9/10 znehodnocených peněz koupil dva konfiskované statky.

Ze dnů 24. 5. a 11. 6. 1625 je zachována písemná zpráva pro císaře, že se probošt od sv. Víta, děkan Vyšehradské kapituly, opat Strahovského kláštera, abatyše kláštera sv. Anny, purkrabí Adam ze Šternberku, Pavel Michna a Jaroslav Bořita z Martinic zmocnili statků po rebelech, aniž za ně zaplatili. Císař na toto udání poslal komisi.

Prodej konfiskátů pokračoval po smrti vévody Valdštejna po roce 1634. Konfiskační komise byla činná ještě v roce 1662. O tři roky později byla zrušena, vymáhání plateb za konfiskáty se dělo až do roku 1685.

 

KONFISKÁTY JAKO ODMĚNA za vojenské služby

Karel Bonaventura Buquoy, generál císařských vojsk, získal část kdysi rozsáhlého dominia Rožmberků po smrti Petra ze Švamberku v roce 1620. Byly to Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice.

Don Baltazar Marradas získal jednotlivé statky na Bechyňsku, Prácheňsku, panství Žumberk a Cuknštejn.  Cena těchto panství byla 273 000 zlatých. Spolu s Martinem Huertou nevydali ani neprávem obsazené a využívané statky. Julius Jindřich, saský vévoda, který půjčil císaři 600 000 zlatých, dostal za ně panství Ostrov a Středokluky. Volf z Mansfeldu  získal Šluknov a Filip ze Salmu Herálec a Humpolec. Vilém Vratislav z Mitrovic se stal majitelem panství Volfartice a Libchava.

Další desítky vojáků a úředníků dostaly za svou práci či finanční půjčky císaři různé menší statky. Tak byl odměněn i arcibiskup pražský, dále kardinál Dietrichstein, kanovníci v Pasově a pražští jezuité. Císař tak rozdal majetek za 5 milionů zlatých.

 

PRODEJ KONFISKÁTŮ

Albrecht z VAldštejna získal majetek za 400 000 zlatých. Podnikavá Magdalena Trčková za 539 644 zlatých.  Na sebe nezapomněl ani Karel z Lichtensteinu, jeho majetek vzrostl o cenu 310 563 kop míšeňských grošů. Defenestrovaný Jaroslav Bořita z Martinic zaplatil za konfiskáty 537 240 zlatých. Václav Michna z Vacínova získal majetek v ceně 395 932 míšeňských grošů, jenomže zaplatil jen menší část této sumy.  Polyxena z Lobkowic  získala nově majetek za 350 436 zlatých. Dalšími majiteli konfiskátů byli Kryštof z Thunu(za 208 936 kop míšeňských grošů), Volf Ilburk z Vřesovic (za 148 500 kop míšeňských grošů), z okna vyhozený písař královské kanceláře Filip Fabricius za 80 908 kop míšeňských grošů.   Dále se obohatili Fridrich z Talmberku (78 866 kop míšeňských grošů), Vilém z Vřesovic (257 896 zlatých), Heřman Černín z Chudenic (601 663 zlatých), Adam z Valdštejna (303 303 kop míšeňských grošů), Adam Gottfried Berka z Dubé (32 000 kop míšeňských grošů).  Václav Vchynský získal konfiskáty za76 000 zlatých, aniž za ně zaplatil. Humprecht Jan Černín (14 000 kop míšeňských grošů) dlužil za konfiskáty ještě roku 1652.

 

OBNOVENÉ ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ.

Tato forma nové ústavy českého království byla vyhlášena v roce 1627. V ní bylo uvedeno, že poddaní země musejí být katolíky. Před vyhlášením byla během již probíhající rekatolizace vyhlášena lhůta ke konverzi nekatolíků, pokud chtěli zůstat v zemi.

Po všech již odešlých obyvatelích byl veškerý majetek konfiskován. Výjimkou byl prodej statků emigranty, kteří žili v Sasku. Na přímluvu saského kurfiřta si mohli po zaplacení pokuty prodat své statky v Čechách.  Nedospělé děti mohly získat majetek rodičů po návratu do země a po konverzi ke katolické víře.  V roce 1629 byl vyhlášen generální pardon. Bylo obesláno 86 504 šlechticů, aby zaplatili pokuty ze svých statků za to, že sloužili povstání. Katolíci byli zproštěni trestů po složení peněz jezuitům na výchovu mladých mužů.

 

Další konfiskace proběhly po válce dánské v roce 1628 a znovu po 1632. Vévoda Valdštejn získal v roce 1632 konfiskáty i v Německu po povstalých nekatolických šlechticích. Hodnota tohoto majetku představovala 3 miliony zlatých.

Konfiskace 1634.

V Chebu byli 25. 2. 1634 zavražděni vévoda Albrecht z Valdštejna, Adam Erdman Trčka, generál Illov, plukovník Schaffgotsch a plukovník Neumann. Jejich konfiskovaný majetek byl odhadnut na 15 milionů zlatých.

 

CELKEM

bylo postiženo a odsouzeno 658 osob, konfiskováno 789 statků, 220 domů, 41 vinic, to vše za 24 276 885 zlatých. Konfiskované statky 50 měst a vsí byly odhadnuty na 5 319 000 zlatých. To je celkem za 29 600 000 zlatých. Císaři zůstalo 53 neodhadnutých statků za 2 miliony zlatých. Zpět si zakoupili své statky (37 panství) šlechtici za 374 771 zlatých.

Celkem bylo odhadnuto konfiskované jmění za 30 milionů zlatých. Zaplaceno bylo asi 70% z této ceny, ve skutečnosti mělo hodnotu 90 - 100 milionů zlatých. Vzhledem k inflaci šlo o hodnotu za půl miliardy zlatých. Z 30 milionů zlatých dostal císař 29 351 000 zlatých, z nich rozdal majetek asi za 5 milionů zlatých. Z prodeje konfiskátů po vévodovi Valdštejnovi získal 13 milionů zlatých.  KONFISKACE zasáhly z celkového počtu 926 panství 435 z nich. Z toho 275 velkých konfiskátů představovalo tři čtvrtiny království.

 

SEZNAM POKUTOVANÝCH šlechticů.

Pokud se na vyzvání vrátili a zaplatili pokutu, nebyli uvězněni a mohli si (oni či jejich dědicové) své panství koupit zpět. Rovněž je mohli prodat a peníze si vzít sebou do emigrace. Převážně se jednalo se o drobné majetky často všech mužských členů šlechtického rodu (rytířů před i z roku 1619).

Konfiskací nemovitého majetku byly potrestány celé rodiny - tedy mužští členové rodu. Ze známých to byli  páni z Lipé a Dubé, z Bubna, Bukovští z Hustířan, Čabeličtí ze Soutic, Častolové  z Dlouhé Vsi, Čejkové z Olbramovic, Dobřenští z Dobřenic, Dohalští z Dohalic, páni z Donína, Gerštorfové, Gryspachovéa Gutštejnové. Dalšími byli Hodějovští z Hodějova,Hozlauerové z Hozlau, Bezdružičtí z Kolovrat, Krakovští, Libštejnští, Novohradští, Malovcové z Malovic, Ottové z Losu, Pětipesští z Chýž a Eggenberku, Štampachové a Zárubové z Hustířan.

 

Jako jedinec byl konfiskací majetku postižen rytíř EHRENFRIED BERBIRSDORF, rytíř z Berbirsdorfu. Při defenestraci právě on vložil ruku na písaře Fabricia a pomáhal jej vyhodit z okna. Berbirsdorf byl přítelem Albrechta Jana Smiřického a bojoval ve stavovském vojsku. V listopadu 1620 ujel ze země. Po výzvě císaře se 17. 2. 1621 vrátil, nebyl ale uvězněn. Jeho majetek propadl císaři a on byl zbaven cti. Dva jeho bratři se do země nevrátili, jejich majetek byl rovněž konfiskován.

MATYÁŠ BORBONIUS, lékař, filosof a měšťan Nového Města pražského, byl 2,5 roku vězněn. Jeho majetek byl konfiskován. Po propuštění byl napadán nejen vojáky, a proto 1. 10. 1626 jako nekatolík opustil zemi spolu s manželkou. Na cestě byli opakovaně oba okradeni. I za ně se marně přimlouval Karel z Lichtensteinu.

VÁCLAV BUDOVEC Z BUDOVA byl 21. 6. 1621 popraven. Bylo mu konfiskováno panství Mnichovo Hradiště, Klášter Hradiště, Zásadka a Kocňovice. Uvedený majetek byl odhadnut 126 771 kop míšeňských grošů. Jako cenný konfiskát jej v roce 1622 koupil Albrecht z Valdštejna, který je o dva roky později věnoval svému synovci Maxmiliánovi z Valdštejna. - Tím si nevědomky zajistil místo svého posledního pohřbu. - Budovcův dům v Praze koupila jeho manželka, která dostala jako věno 20 000 zlatých. S ní zůstal i Budovcův syn.

ČERNÍNOVÉ Z CHUDENIC. Na příslušnících tohoto rodu lze dokumentovat pestrý rejstřík trestů. Adam byl sice katolík, ale v roce 1619 volil za českého krále Fridricha Falckého. Zemřel však hned v roce 1622, a tak byl nakonec zproštěn obžaloby. Bohuslav byl potrestán manstvím (tedy ztrátou šlechtictví), ale nakonec byl od tohoto trestu osvobozen. Již opakovaně uvedený Diviš Černín, hejtman pražského hradu, byl na dvoře Fridricha Falckého v tomtéž úřadu. Byl 21. 6. 1621 popraven a všechen jeho majetek byl konfiskován. Drslav  a Jiří se vykoupili penězi jezuitům na jejich ústav na výchovu mladých šlechticů. Humprecht starší byl zvolen direktorem, nic ale nepodepsal, neúčastnil se akcí Direktoria a neúčastnil ani defenestrace. Hned v roce 1618 se hlásil císaři, tím uchránil své bratry. Humprecht mladší a Jan Adam - katolíci, byli nakonec osvobozeni od obžaloby povstání proti císaři. Janu Heřmanovi byla konfiskována polovina jmění, druhou polovinu dostaly jeho děti. Jan Ondřej přišel o majetek, když mu vojsko zcela vyplenilo jeho statek, ale jinak nebyl trestán. Jan Petr přišel o třetinu jmění. Jindřich (katolík) byl osvobozen za poplatek jezuitům.

LINHARTOVÉ z FELSU. Linhart Colona byl nejvyšším maršálkem stavovského vojska. Byl raněn v boji a zemřel 13. 4. 1620. Jeho majetek byl konfiskován. Jeho synovci Jan Jiří, Vilém a Volf Linhart předali svůj majetek svému švagrovi a odešli do emigrace. Spolu se saským vojskem se na půl roku v roce 1631 vrátili, ale po druhé a definitivní emigraci získal vše Albrecht z Valdštejna.

FRUWEINOVÉ. Nejvýznamnější z nich byl Benjamin, rytíř z Podolí. Pocházel z Horní Falce. Byl královským prokurátorem a královským radou, sekretářem na dvoře Fridricha Falckého v roce 1619. Po bitvě na Bílé hoře utekl ze země. Jeho majetek byl konfiskován (vinice a domy v Praze a Litoměřicích). Martin Fruwein byl právník, rytířem se stal v roce 1619. Na dvoře Fridricha Falckého byl rychtářem královských měst. Jako právník formuloval právní části Apologií a dalších dokumentů Direktoria a povstalých stavů. Po Bílé hoře byl napaden císařskými vojáky, mučen pálením a 20. 2. 1621 uvězněn. V bezvýchodné situaci spáchal 7. 6. 1621 sebevraždu. I tak byla 9. 6. 1621 na jeho mrtvole provedena exekuce. Domy a vinice v Praze byly konfiskovány. Jeho manželce zůstalo věno a šperky.

HARANTOVÉ Z POLŽIC. Jan - katolík - byl nakonec osvobozen od pokuty, ale jeho manželka i po jeho smrti musela splácet poplatek za jemu udělený generální pardon. Jan Jiří starší přišel o polovinu svého jmění v hodnotě 1000 kop míšeňských grošů.

Jan Jiří mladší byl odsouzen k manství. Zemřel v roce 1637, jeho statky propadly císaři. Získal je Jiří Adam Bořita z Martinic. Kryštof Harant byl dvorním radou císaře Matyáše. V roce 1618 konvertoval z katolictví k podobojím. Byl komorníkem Fridricha Falckého a v roce 1619 vojenským komisařem. Ve stavovském vojsku pod velením hraběte Thurna byl až před Vídní.  Po obvinění byl z Pecky do Prahy dopraven Valdštejnovými vojáky. 21. 6. 1621 byl popraven. Polovina panství Pecka byla prohlášena konfiskátem, zpět ji koupila jeho vdova, která konvertovala ke katolictví.

HOHENLOHE /z Hollachu.

Jiří Fridrich, válečný a císařský tajný rada, byl 20. 7. 1618 císařem varován, aby se nepřipojil k povstání českých stavů.  On naopak přijal nejvyšší velení nad stavovským vojskem a vytáhl proti Buquoyovi. Na Bílé hoře Jiří Fridrich nebojoval a stavovské vojsko opustil. S králem Fridrichem Falckým opustil i české království. V roce 1621 byl dán do klatby, ale o dva roky později mu císař odpustil. Jeho manželka Eva z Valdštejna prodala v roce 1626 panství Kosmonosy, Boleslav, Králíky a dům na Hradčanech. Pak oba emigrovali.

Z HARASOVA.

Adam Hrzán z Harasova byla majitelem panství Skalka, Landšperk, Červený Hrádek, Planá a Ronov a dalších menších statků. Byl sice katolík, ale společně se třemi syny půjčil povstalým stavům 303 600 kop míšeňských grošů na armádu.  Zemřel již v roce 1619. Jeho synové se spojili s Fridrichem Falckým. Jen jediný z nich zachránil nepatrný majetek.

HUERTA - HOEFF Martin Don.

Generál habsburského vojska pocházel ze zchudlého nizozemského šlechtického rodu. Z konfiskátů získal panství Hvozd, Mokropsy, v roce 1628 Velhartice, Písek, Neustupov, Miličín a další. V roce 1638 odkázal vše své adoptivní dceři Anně Marii vévodkyni z Moldavy. Na to byl udán, že koupí konfiskátů okradl císaře. Vše mu bylo zabaveno až na Velhartice. Po prošetření císařskou komisí dostal zpět vše až na město Písek, ten si ponechal císař.

ILLAU - ILLOW.

Kristian Illow byl císařským polním maršálkem v císařském vojsku pod velením vévody Valdštejna. V závěru roku 1633 se přísahou věrnosti spojil právě s Valštejnem. Vévoda jej pověřil jednáním se Švédy proti Habsburkům.  25. 2. 1634 byl spolu s Valdštejnem zabit v Chebu. Bylo mu zkonfiskováno panství Stříbro. Popovice u Benešova dostala jako věno vdova Albretina Fürstenberková, která se vdala za vévodu Briaumonte. Pro dluhy však byla nucena prodat Popovice, domy, pozemky, město Stříbro i moravské statky. Z nemovitostí zkonfiskovaných ve prospěch vojska dostávala splátky.

JESENSKÝ/ Jessenius.

Jan Jesenský pocházel z Jessenu v Horních Uhrách. Dosáhl stavu rytířského, byl doktorem medicíny a rektorem Akademie v Praze. Čeští stavové jej pro znalost jazyka vyslali vyjednávat s možným spojencem sedmihradským vévodou Gáborem Bethlenem. V Bratislavě byl z rozkazu císaře zajat a uvězněn. Nakonec byl vyměněn za císařského zajatce a varován, aby se s českými stavy již nespojil.  Odjel znovu do Uher, zde byl zajat a odsouzen k trestu smrti a ztrátě všeho. Při exekuci mu byl vyříznut mu kus jazyka, hlava umístěna na Mosteckou věž a tělo rozčtvrceno. Konfiskací mu byly zabaveny tři zlaté řetězy, 200 dukátů, 200 tolarů, 150 ks jiných mincí, prsteny, úpis na 2 000 kop míšeňských grošů uložených u Gábora Bethlena.

KAPLÍŘOVÉ ZE SULEVIC.

Z tohoto rodu bylo potrestáno celkem 18 mužů. Adam starší ztratil vše, byly mu ponechány jen tři malé statky. Jeho dcera měla nárok na věno, dostala jej až v roce 1664 v peněžní podobě. Adam, bratr popraveného Kryštofa, ztratil v roce 1623 polovinu jmění. Jeho děti dostaly jen minimum peněz. Albrecht se zcela veřejně postavil proti císaři Ferdinandovi II., a tak mu všechen majetek byl v roce 1634 konfiskován. Albrecht zemřelý v roce 1619, ztratil vše ve prospěch strýce Oldřicha Kaplíře. Alexandr ztratil vše. V roce 1631 se vrátil do Čech, ale ztratil definitivně vše. Emigroval. Na Bohuslava bylo v roce 1623 uvaleno manství, po jeho smrti majetek propadl císaři. Až v roce 1664 jej z manství vyplatil jeho pravnuk. Jan Burian byl vojákem v Thurnově vojsku, v roce 1629 ztratil vše. Janu Albrechtovi byla v roce 1623 konfiskována 1/3 majetku. Jindřich Kaplíř byl tak chudý, že mu nebylo co konfiskovat.  Jiří Fridrich, syn Adama Kaplíře Vosterského, se vrátil do Čech v roce 1631. Poté ztratil vše. Kašpar Kaplíř byl nejbohatší ze všech. Až jeho vnuci dostali malou část panství Miličín. Kryštof Kaplíř, hejtman Hradu, ztratil vše.

Mikuláš byl v roce 1623 odsouzen, ale v roce 1629, těsně před smrtí, si zaplatil pardon. Pavel byl stavovským vojenským kvartýrmistrem. Po Bílé hoře 1620 ujel ze země, a tak byl odsouzen k smrti v nepřítomnosti. Část jeho majetku dostali vnuci jeho bratra Kašpara, ostatní bylo prodáno v dražbách. Zikmund, Albrecht a Jan Bohuslav ztratili vše po svých otcích Adamovi a Vilémovi. Smil v roce 1623 ztratil polovinu všeho, jeho dcery dostaly věno v penězích. Janu Šťastnému byla polovina jmění konfiskována, děti (dcera katolička) dostaly peníze. Václava postihl týž trest, v roce 1629 se vrátil do země a konvertoval ke katolictví. Václav Burian, byl další nemajetný příslušník tohoto rodu, ale i tak ztratil polovinu jmění. Na Viléma Šťastného bylo uvaleno manství, syn a vdova dostali peníze. Všechny Vilémovy statky byly prodány již v roce 1621. Johana a Kateřina  Kaplířky ze Sulevic vrátily klášterní statky koupené jako konfiskát v roce 1620.

Z LOBKOWIC.

Vilém starší Popel vlastnil Horšovský Týn, Čečovice, Mířkov, Chýnov a dům na Malé Straně v Praze. Již v roce 1617 koupil také církevní majetek. Postavil se proti volbě Ferdinanda Štýrského českým králem. Byl jedním z direktorů. Po bitvě na Bílé hoře jako první požádal Maxmiliána Bavorského o milost. Byl odsouzen na doživotí, ztratil všechen majetek.

SLAVATOVÉ.

Jan odešel do emigrace až v roce 1628. Se saským vojskem se 1631 vrátil zpět. Po opětovném odchodu mu bylo vše konfiskováno.  Jindřich zemřel v Jičíně při výbuchu v zámku 1620. Byl komisařem Direktoria a v Jičíně vyšetřoval dědické nároky dvou sester z rodu Smiřických. Jemu bylo vše zabaveno. Jáchym a Michal mladší utekli hned v roce 1620, jejich majetek byl konfiskován. Na Kryštofa bylo v roce 1623 uvaleno manství. Poté odešel ze země, aby se 1631 se Sasy vrátil zpět do Čech. Po definitivním odchodu do emigrace ztratil vše.  Michal starší ztratil všechen majetek. Přestože konvertoval, jeho dluhy z pokut museli platit jeho příbuzní.

SMIŘIČTÍ.

Albrecht  Jan zemřel  na podzim 1619. I po smrti byl proklet a odsouzen ke ztrátě cti a hrdla. Konfiskační komise nechala zabavit všechen jeho veliký majetek. Hlavními celky byl Kostelec nad Černými lesy, Skalice, Tuchoraz, Uhříněves, Hostýň, Jiřice, Dymokury, Náchod, Ratibořice, Riesenburk, Třebešov, Semily, Hrubá Skála, Trosky, Turnov, Navarov, desítka dalších drobných statků, dále Kumburk, Jičín, Úlibice, Hořice, Bašnice, Holovousy, Dub, Frydštejn, 3 domy v Praze a tři tuny zlata uložené ve Frankfutru jako věno nevěsty kněžny Hanavské, provdané lankraběnce Hessenské. Z tohoto bohatství již v roce 1621 dostal císař polovinu, druhou dostal Valdštejn jako poručník Jindřicha Smiřického.  Nemovitosti byly oceněny na 977 306 kop míšeňských grošů. Z toho majetek za 430 564 kop míšeňských grošů koupil Albrecht z Valdštejna. V roce 1623 Valdštejn vše již vlastnil sám. Panství Kostelec a Říčany prodal Lichtensteinovi. Poslední Smiřický - Jan Jindřich - byl s Markétou Slavatovou v Hamburku, v roce 1627 ho Markéta vydala zpět Valdštejnovi. O tři roky později Jan Jindřich zemřel na Hrubé Skále.  Markéta Slavatová v roce 1639 získala majetek zpět od generála Banéra, který jí jednotlivá panství vracel v roce 1640, 1643 a 1648. Všude stále pracovali původní úředníci.  V letech 1648 - 1654 byly císařem opakovaně odmítnuty všechny její nároky. O totéž se pokusil její syn v roce 1656. Až v roce 1667 dostali dědicové Markétiny vnučky provdané Windischgrätzové peníze od tehdejších vlastníků panství (Tiefenbachové).

SCHLIKOVÉ.

Jan Albín, hrabě z Pasaunu, Lokte, Falknova a Doupova, utekl ze země po Bílé hoře. Propadl jměním i hrdlem. Jáchym Schlik propadl manství.  Jáchym Ondřej vlastnil panství Svijany a Loket. Ze Saska byl jako zajatec převezen do Čech. Ztratil nejen všechen majetek, ale byl 21. 6. 1621 popraven. Jeho vdova dostala (náhradu za věno) statek Svijany. Kašpar ujel ze země hned po bitvě na Bílé hoře. Byl odsouzen k manství, ale v roce 1623 byl osvobozen a majetek dostal zpět.  

ZE ŠVAMBERKU.

Petr vlastnil panství Orlík, Třeboň, Nové Hrady, Rožmberk, Libějovice, Zvíkov, tedy část majetku Rožmberků. Zemřel v květnu 1620. I přesto byl 1621 odsouzen ke ztrátě všeho a byl proklet. Ve své závěti uvedl jako své dědice Viléma z Lobkowic (strýc Petra Voka z Rožmberku) a Lucii Otýlie Slavatovou, rozenou z Hradce. Adam ze Švamberku, mladší bratr Petra, žil v nouzi. Z bratrova majetku dostal pouze 26 000 kop míšeňských grošů, další jeho nároky byly definitivně odmítnuty 1664. Jan Vilém, synovec Petra a Adama mladšího, zemřel v roce 1651. Jeho dcera dostala jen velmi málo ze všeho dědictví. Anna Maxmiliána, vdova po Petrovi, provdaná Žerotínová, byla zbavena všech nároků.

TRČKOVÉ Z LÍPY.

Adam Erdman, syn Rudolfa a Marie Magdaleny, byl císařským radou, komorníkem a císař jej poslal ke dvoru a k vojsku vedenému Albrechtem z Valdštejna. Jenomže Adam i Valdštejn byli 25. 2. 1634 zabiti v Chebu. Vše mu bylo konfiskováno za spiknutí proti císaři. Tak velký majetek získal koupí od své matky, která skupovala četné konfiskáty: v roce 1635 Adršpach za 30 287 zlatých,  Černíkovice za 38 664 zlatých, Doubravice nad Úpou 3 772 kop míšeňských grošů a Dubenec za 12 872 zlatých. Panství Náchod pak prodala Piccolominimu za 215 613 zlatých, Miskolezy za 5 000 kop míšeňských grošů, Nové Město nad Metují za 118 000 zlatých Walteru Leslieovi, Opočno Rudolfu a Jeronýmovi Colloredo - Waldsee za 394 885 zlatých, statek Šaclířov za 42 000 zlatých jezuitům ve Vídni. Celkem to byl majetek za 872 464 rýnských zlatých.

Jan Rudolf, otec Adama Erdmana, byl od 20. 2. 1621 v domácím vězení. Nebylo mu však prokázáno žádné provinění. Sám odkázal svůj majetek svým dcerám a vnučce (zemřel v roce 1633). Opočno, Smiřice, Adšpach a Šaclířov nejstarší dceři Alžbětě Vchynské, provdané za Viléma Vchynského. Menší statky druhé dceři Johanně Švamberkové. Vnučce po synovi Adamu Erdmanovi Marii Isabelle Trčkové a vdově po synovi Maxmiliáně Harrachové panství Černíkovice. Jenomže po smrti byl Jan Rudolf obviněn ze spiknutí i se svou ženou, že podporovali povstání. Údajně dávali peníze hraběti Thurnovi. Oba byli v roce 1635 oba odsouzeni, prokleti, dědičky přišly o všechno a závěť Jana Rudolfa byla vymazána z desek zemských.

Celkem byl nemovitý majetek Trčků z Lípy oceněn na 2 811 596 rýnských zlatých. Proti tomu bylo 364 024 zlatých dluhů.  Do majetku se počítalo i stolní stříbro, domy, listiny, nábytek, oblečení, obilí, dobytek, hospodářské zařízení. Celková suma činila  3 107 865 zlatých.

Z THURNU (della Tore).

Jedním z předáků české stavovské opozice byl Jindřich Matyáš z Thurnu, purkrabí hradu Karlštejna. Tento výnosný úřad zastával jen do roku 1617. Byl jedním z mála  volitelů, který odmítl hlasovat pro Ferdinanda Štýrského v roce 1617. Za svou účast při defenestraci a vedení stavovského v bojích proti Habsburkům mu byl zabaven veškerý majetek a on se stal trvale emigrantem. Jeho panství Labouň a Velíš koupil Albrecht z Valdštejna za 82 285 kop míšeňských grošů. Statek Vintířov u Kadaně oceněný na 47 524 kop míšeňských grošů dostala v roce 1622 Thurnova manželka. Ta hned poté Vintířov prodala stejně jako dům v Praze.

Jindřich Václav, synovec Thurna, získal panství Letovice. Jan Vilém, synovec hraběte Thurna a jeho syn Karel Kašpar, se do 1653 snažili bezúspěšně získat po svém prastrýci jakýkoli majetek.

Z VALDŠTEJNA.

Nejvýznamnějším a nejbohatším příslušníkem tohoto rodu byl Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (14. 9. 1583 - 25. 2. 1634). Ukázkový je rychlý sled majetkového i společenského vzestupu tohoto zpočátku chudého šlechtice.

Po zisku polovinykonfiskovaného panství Smiřických (po matce byl z tohoto rodu) a koupi dalších konfiskátů se v roce 1623 stal vladařem domu Valdštejnů. O rok později získal titul knížete, v roce 1625 titul vévody. Císař mu mandátem z roku 1627 potvrdil, že vévodství frýdlantské nesmí být za žádných okolností zcizeno. Zdědit je měl vždy nejstarší syn. V roce 1628 mu císař zlistinil již uplatňované právo ražby mincí, týž rok se Valdštejn stal generálem námořnictva (ovšem bez jediné lodě) a 18. 10. 1628 obdržel i rád zlatého rouna. Za peníze dostal do zástavy Mecklenbursko (Schwerin, Wenden) a rovněž do zástavy i biskupství Schwerin. V roce 1628 získal vévodství Zaháň, za peníze (400 000 zlatých) dostal 1632 Hlohovsko. V Německu se staral o všechny konfiskáty ve prospěch císaře, a tak vedl v této věci rozsáhlou korespondenci. V Německu to vyvolalo odpor sesazených meklenburských, brunšvických a pomořanských knížat a Jiřího Viléma Braniborského.  Na Valdštejnův vzestup intenzivně žárlil i Maxmilián Bavorský. Na sněmu v Řezně v roce 1630 byl vévoda sesazen z generalátu. Po návratu do původního postavení v roce 1632 byl Valdštejn členem další konfiskační komise v Čechách. Tehdy byli postiženi všichni nekatoličtí navrátilci roku 1631. Vévoda byl nekompromisní, ale schopné nekatolíky si nechával jako své úředníky. Prosadil, aby i jezuité platili za koupené konfiskáty. A tak se i zpovědník císaře jezuita Lamormain přidal k Valdštejnovým nepřátelům.

Dne 12. 1. 1634 přísahali Valdštejnovi věrnost podřízení generálové a další důstojníci: Octavio Piccolomini, Matyáš Gallas, Jan z Aldringenu a nižší důstojníci Butler, Gordon i Teufel. Tuto přísahu udal císaři Piccolomini jako akt zrady. Ten prohlásil 24. 1. 1634 Valdštejna zrádcem. Přikázal jej zajmout a dopravit do Vídně. Piccolomini okradl Valdštejna již v Chebu, asi 20 vojáků odměnil za vraždu vévody hned na místě hotovými penězi.

Hrabě Adolf z Puchheimu byl včele konfiskační komise poslán do Jičína. Zde probíhalo zajišťování vévodova majetku ve dnech 20. - 24. 2. Den poté byl zhotoven zápis o konfiskovaném majetku hraběte Trčky a generála Illova.

MAJETEK: Frýdlantské knížectví - odhad z roku 1634 na 3 996 491 zlatých rýnských.

Knížectví tvořily tyto statky a panství: panství: Liberec, Český Dub, Frydštejn, Semily, Hrubá Skála, Trosky, Turnov, Kumburk, Úlibice, Jičín, Tuř, Hubojedy, Hořice a Ostroměř,  Třebovětice, Bělá pod Bezdězem,  Kuřívody, Pernštejn, Mšeno, Deštná, Houska, Hostinné, Staré Hrady, Střevač, Kopidlno, Kost, Mimoň, Nový zámek a Česká Lípa, Smidary, Skřivany, Bydžov, Stolínky, Velíš, Mackov, Vysoké Veselí, Sběř.

Vévoda sám rychle kupoval a prodával konfiskáty již v roce 1622, zůstalo mu jich za 2 527 453 zlatých rýnských. Vojáky svých pluků platil lehkou mincí, kterou měl z prodeje konfiskátů a ze státem povoleného zlehčení mince během tzv. velké kalady. Sám zaplatil za konfiskáty 3 574 251 zlatých. Dědicem vévody byl mladší syn Adama z Valdštejna Maxmilián, pro něho získal Valdštejn patent 11. 5. 1627 o nekonfiskovatelnosti Frýdlantského panství i kvůli velezradě!!!

Uvedené frýdlantské knížectví bylo konfiskováno za 3 miliony rýnských zlatých.

Hlohovsko a Zaháňsko vlastnil v roce 1646 Václav Eusebius z Lobkowic. Valdštejnský palác v Praze dostal za 50 000 zlatých Valdštejnův synovec Maxmilián a jeho syn Ferdinand Arnošt z Valdštejna. Císař dostal veškeré movité zařízení - obrazy, koberce, nábytek, látky. Vybavení zámku v Jičíně dostal synovec Maxmilián (přepychové nádobí, 151 022 zlatých v hotovosti). Dluhy a pohledávky vůči císařské komoře činily několik milionů zlatých. 

CELKEM byl Albrechtu z Valdštejna zabaven majetek za 9 285 589 zlatých a další cenné movité věci. Dluhy vůči císaři činily 3 028 387 zlatých.

POZŮSTALÍ.

Manželka Isabela Kateřina z Harrachu dostala v roce  1636 panství Nový zámek a Českou Lípu a své šperky. Dcera Tekla měla podle otcovy vůle dostat jako věno 100 000 zlatých a šperky. Dostala jen 10 000 zlatých a 2000 kop míšeňských grošů na výbavu.

Synovec Maxmilián z Valdštejna dostal panství Hrubou Skálu, Dub, Svijany, Zvířetice, Klášterec a Mnichovo Hradiště a palác v Praze.

DALŠÍ VALDŠTEJNOVÉ.

Hynek, strýc Adama a Albrechta, utekl hned po Bílé hoře. Proto mu bylo konfiskováno vše - Dobrovice, Pečice, Křinec, Újezdec, dům a tiskárna v Praze a další malé majetky. Jan Kryštof sloužil jako voják ve vojsku Jana Jiřího Braniborského. V roce 1623 byl zajat, vězněn a 1624 konvertoval ke katolictví. Pak byl znovu vojákem ve vojsku generála Arnošta z Mansfelda, proto byl 1629 opět zajat a vězněn na Hrubé Skále. Týž rok byl 1629 propuštěn a nebyl souzen. Jiří ztratil třetinu svého jmění, ale bylo mu zabaveno všechno! Odešel do Polska, zde zemřel v bídě. Jeho syn Karel dostal 20 000 zlatých jako náhradu za dvě třetiny otcových statků (Rohoznice a Poličany). Kristián ztratil v roce 1621 polovinu jmění i přes přísahu věrnosti císaři, jeho panství Dubenec dostal Albrecht z Valdštejna. Zdeňkovi byla konfiskována polovina jmění (Olešnice u Hostinného). Vévoda Valdštejn mu postoupil vše zbylé jako léno v rámci Frýdlantského knížectví. Vdova po Zdeňkovi dostala jinou nemovitost náhradou za věno.

VARTENBERKOVÉ.

Jan Jiří byl vojákem stavovského vojska. Vše mu bylo konfiskováno: panství Rohozec, čtvrtina Turnova, Nový zámek a Česká Lípa. Vše v roce 1622 koupil Albrecht z Valdštejna za 180 282 zlatých. K tomu bylo ovšem 243 057 zlatých dluhů. V roce 1631 se Jan Jiří vrátil zpět se saským vojskem, ale 1634 byl nucen odejít ze země. Otta Jindřich zaplatil pokutu, ale nakonec prodal všechny své statky pražským jezuitům.

VCHYNŠÍ / KINŠTÍ.

Adam ujel ze země již v roce 1620. Jako voják sloužil do 1628 v dánské armádě. Konfiskací ztratil polovinu jmění a byl odsouzen za zradu. Poté mu bylo zabaveno vše - panství Zhoř a Košťálov. Obé koupila Magdalena Trčková. Jan Fridrich byl také vojákem stavovského vojska. Bylo mu konfiskováno vše. Jiří, bratr Adama, ztratil polovinu svého jmění, druhá uhradila jeho dluhy.  Oldřich byl včele Direktoria. Údajně se tím mstil se za bratra Václava, který pro pomluvy Slavaty a Martinice musel ujet ze země. Oldřich zemřel v dubnu 1620. Byl proklet a odsouzen ke ztrátě všeho, tedy panství Rumburk, Tolštejn a Tašov. Tašov dostal jeho bratr Vilém. Radslav vedl diplomatická jednání za české stavy se stavy rakouskými. Po Bílé hoře 1620 utekl, byl odsouzen ke ztrátě všeho a k trestu smrti.  Další Radslav, bratr Adama, ztratil polovinu jmění. Vilém, bratr Oldřicha a Radslava a syn Jana, byl jedním z direktorů a kupoval církevní statky. Dokonce mu byly ponechány i statky zděděné po strýci Radslavovi a bratrech. Byl zabit 25. února1634 v Chebu spolu Valdštejnem. Přirozeně mu bylo vše konfiskováno. Teplice a Haušpach dostal Volf z Hansfeldu, Rumburk a Tolštejn, Zahořany, Tašov a Českou Kamenici 1635 Jan Octavián Vchynský. Domy, zahrady, vinice a pohledávky za půjčky v hodnotě 601 910 zlatých spadly na císaře. Vdova provdaná za povstalého Zdeňka z Hodic odvezla spolu se syny vše cenné z Čech. Synové Viléma Adolf, Oldřich a Filip dostali pouze věno své matky.

 

POTRESTANÁ MĚSTA.

Popravení direktoři.

Ze Starého Města pražského to byli Martin Fruwein, Jan Theodor Sixt, Daniel Škréta Šotnovský a Jan z Fürstenfeldu. K trestu smrti bylo odsouzeno a majetek ztratilo celkem 21 měšťanů.

Z Nového města pražského byli popraveni Valentin Kochan z Prachové, Tobiáš Štefek z Koloděj a Václav Písecký z Kranichfeldu. K trestu smrti a ztrátě majetku bylo odsouzeno 16 měšťanů.

Z Malé Strany byl popraven Kryštof z Kebrsberku, k trestu smrti a ztrátě majetku byli odsouzeni 3 měšťané.

 

Ztráty nemovitého majetku pražských měst.

Staré Město ztratilo vesnici Záluží, hospodářské dvory, mlýny, cla z obchodu se solí, rychtu, 3 přívozy, vápenku a další drobný původně církevní majetek. Nové Město ztratilo vesnici Nusle, hospodářské dvory a jednotlivé domy, mlýny, vápenku, cla a platy z původně církevního majetku i tento majetek. Malá Strana přišla o pivovar, mlýn, platy z domů a původně církevní majetek.

POKUTY

Staré město 72 536 zlatých, Nové Město 60 000 kop míšenských grošů, Malá Strana 4 465 kop míšeňských grošů, celkem zaplatili všichni pražští měšťané 161 679 kop míšeňských grošů. Z toho 37 228 kop míšeňských jim bylo odpuštěno, v roce 1628 se měli ještě platit 29 283 kop míšeňských. Tento dluh dostali jezuité u sv. Mikuláše. Měšťané byli souzeni ještě v roce 1634, bylo to celkem 153 osob. Na vojsko zaplatila všechna tři města 1 2123 335 zlatých.

EMIGRACE

Ze Starého Města odešlo do emigrace asi 50 měšťanů, z Nového Města 94 a z Malé Strany 15. Byly prodány všechny jejich vinice.

 

DALŠÍ ODSOUZENÁ MĚSTA (výběr).

Mladá Boleslav - město zpustošeno, četné kontribuce a konfiskace.

Borek nad Červeným Hrádkem - za 24 000 zlatých si zpět koupilo svůj konfiskovaný majetek.

Český Brod - ztratilo všechny nemovitosti, bylo zpustošeno, desítky měšťanů odešly do emigrace.

Brod Německý - ztratilo privilegium královského města, koupilo si jej za 40 000 kop míšeňských grošů v roce 1637, do roku 1648 bylo dvakrát vypleněno.

Bydžov Nový - všechen majetek konfiskován (5 vsí, lesy, rybníky), 1622 vše dostal Václav Vchynský, do emigrace asi 10 osob, během války zpustošen další městský majetek.

Domažlice - ztráta 13 vesnic a Chodova do roku 1645, Chodsko 1621 prodáno Volfovi Vilémovi sv. pánu z Lammingenu a Albenreuthu, městu zpět několik vsí 1642, ostatní do cizích rukou.

Dvůr Králové - ztráta 5 vesnic, 1627 mu zpět uděleny v léno, 1/3 domů pobořena, ožebračeno válkou a v roce 1626 zpustošeno.

Kutná Hora - primas Jan Šultys byl popraven, konfiskován statek Křesetice, 4 vsi a hospodářské dvory, vše dáno jezuitům u sv. Klimenta, církevní majetek vrácen klášterům, 1625 městu zpět dáno 14 dvorů a vsí proti dluhu města u císaře, dvakrát vypleněno Švédy, asi 50 emigrantů, domy po nich byly prodány.

Hradec Králové - 3 vsi koupila Magdalena Trčková 1623, zaplatila za ně až 1627 8 649 kop míšeňských grošů, po ní je získal generál Gallas, 1628 pro rozvoj školství byly městu vráceny obecní statky, 1627 do emigrace odešlo 33 rodin, mezi roky 1620 a 1627 bylo v blízkém okolí téměř trvale vojsko, 1634 nebylo možné uplatnit nárok na kontribuci - město nic nemělo, vojáci vyplenili okolí, v roce 1649 ještě švédské vojsko, které vypálilo 400 domů, město bylo téměř zničeno.

Cheb - 14. 6. 1622 požádalo město Lichtensteina o pardon, plně se ale účastnilo povstání, nová žádost 16. 4. 1623, Cheb byl říšským městem, k Čechám byl připojen pouze krátce a na čas, k povstání bylo donuceno výhrůžkami, 1625 císař městu potvrdil všechen majetek, emigrace 1627, všichni zpět se Sasy 1631, 18. 3. 1633 měšťané i město bylo odsouzeno ke ztrátě všeho majetku, 4 rytíři a asi 15 měšťanů zaplatilo pokutu k rukám vévody Valdštejna 108 580 zlatých, asi 1/10 z toho Vilému Slavatovi,

1635 nová komise pro konfiskaci majetku pro Chebsko a Loketsko, 1636 početné konverze, jinak emigrace a ztráta všeho.

Jihlava - konfiskováno asi 8 vsí, městečka a dvory vše silně zadlužené, Dietrichstein se přimlouval, aby vše bylo městu ponecháno, 1625 to obec prodala i s dluhy zadarmo, tedy ve výši dluhů 93 333 zlatých.

Kadaň - po Bílé hoře se poddala Valdštejnovi, neušetřena drancování ani za výpalné, držela se císaře a byla zničena stavovským vojskem, 1631 požár a vydrancování saskými vojáky, vydala 53 786 zlatých za potraviny pro vojsko, na mor zemřelo 1500 lidí, dluh města 21 479 zlatých, 1633 bylo osvobozeno od daní, do emigrace 1626 odešlo asi 100 osob.

Klatovy - masivní podpora povstalcům, město bylo bohaté (vesnice, dvory, rybníky), vše mu bylo vráceno na dluh spojený s vydržováním císařského vojska (asi 330 000 zlatých), 2/3 obyvatel emigrovaly 1624, 1630 část statků odprodána, konfiskace všeho jedinému měšťanovi Danielovi Korálkovi z Těšína, po 18 měsíců zde pobývala rekatolizační vojska Marradase.

Kolín - ztratilo vše (vesnici, 4 dvory, 3 mlýny, 3 rybníky a jeden velký rybník), silně zadluženo do 1618, proto prodej všeho v roce 1628, během války trvale vydržováno vojsko, 1629 císař prominul dluhy, 1627 mělo 213 obyvatel, 44 odešlo pro víru, v roce 1631 se jich 19 vrátilo, pak jich odešlo 25, majetek po odešlých nikdo nechtěl, docela zpustl.

Kouřim - církevní majetek propadl konfiskaci (ves Ždánice, 3 dvory), 1623 vše koupil od města Lichtenstein, město poskytlo 181 838 zlatých na vojsko, škody vojskem způsobené za 142 940 zlatých, v roce 1639 švédské vojsko vydrancoval vše, co zbylo.

Litoměřice - ztratilo 10 vesnic, vinice, mlýny, lesy, církevní statky původně proboštství Litoměřického a kláštera Doksy, vše prodáno generálu Tillymu, v roce 1624 mělo město dluhy 81 805 kop míšeňských grošů, emigrace - ze 7 000 obyvatel zůstalo 600, asi 200 měšťanů bylo pokutováno, další pak za návrat v roce 1631.

Louny - přišly o vše (vesnice, důchody ze statků a dvorů, od kostelů apod.), vše po konfiskaci Volfovi Ilburkovi z Vřesovic,  1627 bylo město omilostněno, ale statky zpět nedostalo, veliké dluhy, 1620 vydrancováno Valdštejnem, pěti měšťanům konfiskováno vše, 3 lidé do emigrace v roce 1627.

Mělník - podporoval povstání a skupoval církevní majetek, pokutou si vyplatil konfiskáty malých statečků a platů, ke katolictví konvertovalo celé město, 1628 císař obnovil všechna privilegia, majetek byl poškozován 1631, 1634, 1639 švédským vojskem.

Most - v lednu 1621 se podrobil Valdštejnovi, za výpalné bylo město ušetřeno, dluhy 20 253 kop míšeňských grošů byly císařskou komorou anulovány, konfiskace 4 statků a hradu, hromadná konverze všech obyvatel, bylo jim vráceno docela vše, dluhy obce za vydržování vojska byly 200 697 kop míšeňských grošů, ještě v roce 1663 mělo město dluh 75 096 kop míšeňských grošů, škoda ve městě za  období 1621 - 1641 byla 1 400 0100 zlatých,  1647 totálně zničeno švédským vojskem, 2/23 domů byly opuštěny, 1628 - 1629 silná emigrace asi 100 osob, prodej majetku po nich pouze katolíkům.

Nymburk - královské město, 1621 vše mu bylo konfiskováno (za 20 000 zlatých), vydržování vojska nutilo i katolíky k odchodu, 1626 - 1627 odešlo asi 1500 lidí, 150 domů bylo úplně zničeno, dvory kolem města vypáleny, vše znovu vypleněno 1631, 1630, 1632 císařské vojsko nedaleko města, 1634 švédské vojsko - vojáci zabili asi 250 osob, zničili pole a vinice.

Písek - velmi bohaté město obdarované již Ferdinandem I., ze zakoupených dvorů a vsí roční důchod 5000 kop míšeňských grošů,  1619 vydrancováno Buquoyem po zradě městského velitele, ovládnuto Huertou do listopadu 1621, obleženo Mansfeldem  - Huerta se vzdal, císařské vojsko vyvraždilo obyvatele, zůstalo 13 živých mužů, město vypáleno a vydrancováno, 1623 vráceno zpět Huertovi, 1638 městu vráceny statky, asi 2/3 jich byly prodány, 1626 do emigrace asi 50 osob.

Plzeň - katolická, 1618 obleženo Mansfeldem, lidé vypálili mlýny a dvory okolo města, pokuta pro město 150 000 zlatých, do 1621 klid, město se vyplatilo od vojsk obou stran, všechny statky mu byly vráceny, v roce 1618 mělo dluhy za 56 000 zlatých, 1/3 domů byla pustá.

Stříbro - královské město, přišlo o vše (pivovar, pole, mlýn, zádušní vesnice, statky a dvory), 1623 dostal vše hrabě Illov, 1634 zabit v Chebu, pak vše vydrancované a zničené, pokuta za podporu povstalců 30 000 zlatých, zpět nemovitý majetek, město trvale zadluženo.

Sušice - přijalo stavovskou posádku, 27. 9. 1620 obleženo Marradasem, město se vzdalo, Huerta správcem, 1624 pardon od císaře s odpuštěním všech sankcí, dluhů a pokut, třikrát vypleněno švédskými vojáky, asi 50 osob do emigrace 1636, město zpustošeno a zadluženo.

Tábor - dobyt stavovským vojskem, vydrancován, pak i císařskými vojáky, měšťané živí vojska obou stran, 1621 si město koupilo pardon od císaře za 60 000 zlatých, 1621 - 1625 náklady na vojsko 214 694 zlatých, ztráta výnosných dvorů a dalších nemovitostí, tyto nemovitosti dostala Polyxena z Lobkowic, 1628 pro chudobu byla městu odpuštěna splátka dluhů, 1623 hromadná konverze, do emigrace asi 10 rodin bohatých měšťanů.

Tachov - už 1618 horlivě skupovalo konfiskovaný církevní majetek, zlato aj., dosadilo nekatolického kněze, obživa pro stavovské vojsko, 1621 dobyto Mansfeldem, obleženo císařskými 1622 - vzdalo se bez boje, přesto zničeno Tillyho vojáky, 1623 ztráta všeho majetku, město prodáno vojákovi Janu Filipovi Husmanovi za 50 000 kop míšeňských grošů, ten město odíral, zemřel až 1651, opakovaně vydrancováno Švédy před 1649, při nepokojích sem bylo opakovaně posíláno asi 50 dragounů.

Týn nad Vltavou - 1609 byl královským městem za vysokou úplatu, za dalších 52 000 kop míšeňských grošů si město koupilo zámek, pivovar, pilu, dvory, vesnice, 1619 obsazeno Buquoyem poté, co vyhnal stavovské vojáky, 1620 město dobrovolně kapitulovalo Marradasovi, vydrancováno, majetek obce postoupen arcibiskupství pražskému, 1654 polovina domů neobydlena.

Vodňany - královské město, za vzpouru konfiskovány obecní dvory, pivovar, 4 mlýny, cihelna, platy a cla, církevní statky, rybníky a lesy, 1619 stavovské vojsko vyhnáno Buquoyem po bitvě u Záblatí, 1620 se město vzdalo Maxmiliánovi Bavorskému, za 70 000 zlatých prodáno Marradasovi, ten uvalil na vše platy a daně, zemřel 1638, dědil jeho bratranec Francisco (byl stejný). Město prosí o vrácení majetku, aby mohlo platit dluhy, 1652 císař nařídil zrušit všechny dluhy, ani jeden z Marradasů neuposlechl, 1661 panství prodáno Schwarzenberkům, poddanským městem.

Žatec -  podpora stavům, primas Maxmilián Hošťálek direktorem, slavnostně vítal Fridricha Falckého 27. 10. 1619, po Bílé hoře se město vzdalo Valdštejnovi, výpalné 36 000 kop míšeňských grošů, konfiskovány mu statky Bezděkov, dalších 10 vesnic, dvory a domy ve městě, 1626 zůstaly 2/5 původních obyvatel, polovina domů zbořená, 1625 veliké pokuty od Martina Huerty, odešlo asi 1500 osob i z náboženských důvodů, město trvale vydržovalo císařské vojsko do 1627, za to dostalo nemovitosti zpět a prominutí dluhů, 1632 vydrancováno Sasy, 1639 znovu Švédy, i zde bydlící šlechta platila pokuty: Doupovec, Fictum, Fridrich ze Sedčic, dva Štampachové.

 

Z uvedených čísel si lze představit stav českého království po konci třicetileté války a těžkosti období obnovy během druhé poloviny 17. století. Mnohá panství byla v žalostném stavu a vrchnost se snažila udržet na venkově alespoň minimum trvale usedlých, kteří byli schopni hospodařit a někteří mohli platit daně. Města ztratila jakýkoli podíl na správě země, která měla před rokem 1618. Jako nepravdivý se ukazuje tradovaný údaj o tom, že konfiskovaný majetek se dostal převážně do rukou šlechty zahraničního původu. Velký majetek získala skupina vysokých vojenských velitelů habsburského vojska, z nichž většina pocházela ze zahraničí.

A přece z prostředí násilné rekatolizace a hospodářského úpadku země vzniklo české stavitelské baroko, které je zcela jedinečné a nejkrásnější v celé Evropě. Z hluboké víry a potřeby citového života i české hudební baroko, pohádky, pověsti a lidové písně.