RANĚSTŘEDOVĚKÁ SÍDLIŠTĚ NA JIČÍNSKU

Sborník kolokvia  Archeologie doby hradištní v Čechách   Západočeské muzeum  Plzeň 2004,

vyšlo 2005

           RANĚSTŘEDOVĚKÁ  HRADIŠTĚ  NA JIČÍNSKU

1. ÚVOD

         Na ploše okresu Jičín byla nově zjištěnými raněstředověkými hradišti doplněna poměrně výrazná koncentrace výšinných opevněných poloh z pozdní doby bronzové či doby hradištní převážně osídlených v obou uvedených obdobích. Většina objektů s raněstředověkým osídlením byla postavena při okraji jičínské sídelní komory vznikající od poloviny 9. století. Toto území bylo přibližně v polovině 10. století připojeno k  přemyslovskému   státu.  Chronologicky   nejmladší raněstředověké hrady postavené v mladší době hradištní měly nesjpíš vvvojenský charakter nebo byly centry státní správy českého raněstředověkého státu. Předložená práce je částečně doplněným textem první části autorčiny dissertační práce „Raněstředověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí“ (Katedra pravěku a rané doby dějinné FF UK Praha 2001). Tato práce obsahuje rovněž soupis veškerých raněstředověkých nálezů s ověřenými nebo doplněnými nálezovými okolnostmi a vývoj raněstředověkého osídlení ve sledovaném regionu.

 

2. HRADIŠTĚ

2.1. ČEŠOV

         2.1.1. ÚVOD

Valy v lese jižně od obce Češov patří mezi nejmohutnější a nejlépe zachované fortifikace v Čechách. S vyjímkou severovýchodního úseku vnějšího valu, jehož část v délce přibližně 250 m je rozoraná a poškozených krátkých úseků jižní a východní fortifikace střední části hradiště, je opevnění poměrně dobře zachované a současní majitelé pozemků respektují nezbytnost ochrany celého objektu.

Fortifikace byla stavěna na nejvýraznějším místě jižní poloviny Jičínska v krajině velmi intenzivně osídlené od neolitu. Jižně a jihovýchodně od valů jsou zachována torza mohylových pohřebišť a obdélné hlinité náspy.

 

2.1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Hradiště leží na nejvyšším místě tzv. češovské tabule, která pozvolna vystupuje z okolního terénu v jednotlivých vlnách patrných nejlépe od severu. Poslední nejvýraznější terénní zlom probíhá mezi obcí Liběšice a okrajem severního intravilánu vsi Češov. Východní i západní okraj tabule je strmější než její jižní okraj. Ten zde mírně se snižujícím terénem přechází do Polabí. Při průměrné viditelnosti jsou valy v dohledu raněstředověkých hradišť v povodí Cidliny, hradišť v  Prachovských skálách, Ostroměři i Holovous. Z češovských valů lze přehlédnout krajinu ke Krkonoším, opačným směrem k Českému Brodu.

V současnosti jsou valy a území jimi vymezené zalesněny dubohabrovým lesem (s remízky smrků), který je součástí téměř čtyři kilometry dlouhého pásu lesů severojižního průběhu mezi Jičíněvsí a Slavhosticemi. Vně severozápadního obvodového úseku opevnění polohy "Prasečí rynek" vyvěrá pamen vody využívaný ještě v minulém století. Voda prosakuje mezi oba severními pásy valů a vytéká východním (dále pak jihovýchodním) smrem k poloze zvané "Kravkov" (nebo "Kravsko" - areál zaniklé kozojedské cihelny) do nově obnovené vodní nádrže. Jihozápadně od hradiště ústí do zaniklého rybníka u vrsecké sušárny bezejmenný potok. Úvalem prostupujícím les jižně od hradiště protéká ve směru od severovýchodu (kde pramení) k jihozápadu menší vodoteč. Ta vtéká ještě v lese do rybníka v místech zvaných "U křížku". Zde byla lokalisována zaniklá raněstředověká ves Blížkov (Kuča 1995, 19, 34, 113, 139).

Půdní pokryv ve valech a jejich bezprostředním okolí tvoří hnědozem a návěje spraše. Podložím těchto půd jsou slínovce a místy i vápnité jílovce. Na zalesněné ploše hradiště jsou slabé horizonty vytvářejících se lesních půd. Češovské valy leží v oblastí mírně teplé s průměrnými ročními teplotami 7,5o C a srážkami 650 - 750 mm (GENEREL SES 1992).

 

2.1.3. POPIS

V okolí koty 321 m n. m. je opevněno celkem 37 ha. Spolu s valy a příkopy je celková plocha hradiště 53, 1078 ha.  Valy  jsou  dlouhé  téměř  3  km   a  jejich   objem  (včetně  odtěženého a rozoraného severovýchodního úseku vnějšího opevnění) byl propočítán  na 494 200m³ (Šikýřová - Ulrychová 2001). Opevnění je velmi dobře zachováno zejména ve svém severním a východním obvodu střední části hradiště do výšky  až 13 m. Paralelně s nimi probíhající příkop je hluboký i 4 m.

Hradiště je trojdílné. Jeho jihozápadní část tvoří prostor trojúhelníkového půdorysu zvaný "Prasečí rynek". Severozápadní a jižní obvod tohoto místa je vymezen  opevněním systému val - příkop. Další mělký příkop byl vyhlouben uvnitř prostoru podél celého úseku obvodového opevnění a je i dnes svodem vody z vnitřní plochy. Opevnění celkové šířky téměř 12 m je na dvou místech porušeno recentními vstupy. Východní obvod této části hradiště tvoří místy porušený val šířky 5 m postavený nad okrajem svahu.  K tomuto valu je připojeno obvodové opevnění "Prasečího rynku". Ohrazená plocha je prameništěm vody, která stéká západním směrem do špice místa, poté se obrací a vsakuje do prostoru mezi oba severní valy již střední části objektu. Podél nich protéká severně od rozorané části opevnění do míst zaniklého rybníka (Šalda 1951). Druhý pramen vody je od "Prasečího rynku" vzdálen přibližně 100 m jižně. Tato západní část hradiště je zřetelně připojena k fortifikaci střední části hradiště.

Druhou, střední částí hradiště je území uvnitř opevnění podkovovitého tvaru. To je po celém obvodu této části (s vyjímkou západního obvodu) přibližně stejné hmotnosti a velikosti. Výška valu se pohybuje mezi 9 - 13 m, šířka (u paty) 9 - 19m.

V jihozápadním rohu této střední části hradiště je obloukovitým valem a místy zachovaným příkopem vymezena obdélná plocha (přibližně 240 x 150 m) se zaoblenými rohy. V místě západního závěru opevnění této obdélné plochy je stále zřetelné její připojení západnímu valu, jižní závěr valu i příkopu byl odkopán mělkou rýhou pro svod vody. Právě v tomto místě je na vnější část fortifikace - mohutného jižního obvodového valu (pro všechny tři části hradiště) mohutný sesuv hlíny. Fortifikace kolem obdélné plochy (3,2 ha) a val východní části tzv. Prasečího rynku   (nebo - li západní val střední části  hradiště) jsou svou verlikostí zřetelně odlišné od ostatních úseků fortifikace a tvoří jeden celek.

Střední část hradiště byla až do počátku 20. století obdělávána. ( POZN. 2). Úzká pole byla založena mimo její severozápadní a jihovýchodní části, které jsou  i dnes silně podmáčené a dlouhodobě zatopené vodou. Menší objekt podkovovitého půdorysu zaměřený přibližně ve středu systému polí není již patrný celý,  v terénu je zřetelná jen jeho jižní lineární část.

Třetí, východní část hradiště tvoří valem a příkopem vymezený přibližně rovinný prostor plochy lichoběžníka s cípem vnitřní plochy vybíhající k západu. Opevnění je zřetelně jednotného vzhledu. Jím byla nejspíš jednorázově opevněna dnes oraná plocha východní í části hradiště. Její v západním okraji zachovaný příkop určuje pozdější připojení této východní části opevnění k části střední. Mapa stabilního katastru zachycuje v současnosti rozoranou část severního úseku opevnění s jedním přerušením - průchodem k zaniklé vodní nádrži. Tento zaniklý úsek je velmi dobře viditelný při letecké prospekci i při pohledu ze země.

Celkem třikrát je přerušen východní pás opevnění této východní části hradiště. Na jižní vstup zřetelně navazuje cesta až k pásům polí zjištěným ve střední části hradiště. Prostřední vstup nálevkovitého půdorysu není propojen s okolím a je pravděpodobně nejstarším vstupem do této části hradiště. Třetí mohutné prolomení východní části valu zachycuje až geodetický plán. Val zde byl odtěžen kvůli zžízení vjezdu na pole. Poslední úsek náspu zřetelně odlišného vzhledu je hrází zaniklého rybníka.

Diskutovanými částmi hradiště jsou brány. Oběma severními vstupy prochází úvozová cesta. Vede ze vsi Češov na pole do hradiště a dále do obce Slavhostice a Vršce (Kronika obce Vršce, obr. na str. 34). Cesta se stálým používáním postupně zařezává do vnějšího (severnějšího z obou) pásu fortifikace hloubky, bláto a hlína jsou vyhazovány ven podél ní. Průchod vnitřním (jižním) ze dvou severních valů vede klešťovitpu bránou. Obě dovnitř zahnutá ramena jsou prokopana rýhami k odvedení vody z vnitřní plochy.

Brána stejného tvaru přerušuje opevnění východního obvodu střední části hradiště. Tudy bylo možné projít do areálu mohylového pohřebiště vymezeného skupinkami zachovaných a rozoraných mohyl na několika místech jihovýchodně a jižně od opevnění a ke dvěma zachovaným obdélným náspům. Podrobný popis hradiště byl publikován v monografické práci o fortifikaci Češov roce 2001 (Čtverák - Ulrychová 2001).

 

2.1.4. DĚJINY VÝZKUMU

Významný regionální archeolog - amatér J. V. Černý (1865) považoval češovské valy za hrad Keltů a toto kulturní zařazení objektu bez dalšího výzkumu opakovali znovu naposled R. Turek (1963, 130, 135, 295, týž 1982a, 29, týž 1982b, 49) a M. Šolle (1984, 26, 27, 135).

Poprvé publikovaná keramika nalezená ve valech datuje hradištní osídlení ve shodě s pozdějšími nálezy do 9. století (L. Šnajdr 1881, 2, Frolík - Kalferst - Sigl 1984, 4). Fotografie J. Bőhma s již rozoraným úsekem vnějšího severního valu uveřejnil J. L. Píč ve svých Starožitnostech země české (III./1, 265, 267, 269, 271). Ke zničení tohoto úseku opevnění došlo v mezidobí 1841 - 1909, mapa stabilního katastru zobrazuje opevnění ještě neporušené. Nadregionální význam hradiště a jeho polohu v regionu zdůraznili J. Bőhm (1941, 518) a J. Pažout (1927, 155 - 156). Druhý z badatelů uzavřel svou zprávu o hradišti a nálezech tehdy vyjímečně realistickým konstatováním, že objekt zatím nelze s jistotou datovat.

Popis hradiště a všech tehdy zachovaných nálezů uvádí ve své diplomní práci J. Sigl (1972, I. 26 - 28, 72, II. 4 -5). V přehledných pracích o době hradištní uvádějí Češov J. Benešová (1995, 112, 114, 117), J. Bubeník (1993, 58),  J. Bubeník -  I. Pleinerová -  N. Profantová (1998 , 107, 131)  a hradiště s okolním nemovitými objekty i J. Sláma (1986, 66). Poněkud problematická je datace nepublikovaných nálezů P. Jenče i množství bran, jež uvádí (1995, 60). Hradištní nálezy získali z opakovaných sběrů pracovníci Archeologického oddělení muzea v Hradci Králové (dále AO MVČ Hradec Králové, Kalferst - Sigl - Vokolek 1994, 3, titíž 1999, 7, sběr P. Kracíka - Sigl 1975a, 30, týž 1985a, 24) a při průzkumu celého areálu rovněž M. Slabina (1984, 21, 54b).

Objekt byl zaměřen geodety Památkového ústavu Pardubice ve spolupráci s odbornými pracovníky Archeologického oddělení MVČ v Hradci Králové a Okresního muzea Českého ráje v Turnově v zimě 1994 - 1995. Hradiště je zapsáno v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek pod r. č. 1136. Byl podán návrh k jeho prohlášení národní kulturní památku. Při letecké propekci je hradiště  dokumentováno od roku 1993.

 

2.1.5. PRAVĚKÉ A STŘEDOVĚKÉ OSÍDLENÍ A NÁLEZY V OKOLÍ VALŮ

Na katastrálních územích Češov a Slavhostice bylo zjištěno opakované osídlení z neolitu (četné lokalisované nálezy ze školní - obecní sbírky uložené dnes v Okresním muzeu a galerii Jičín - dále M Jičín), dále broušený kamenný nástroj kultury s keramikou šňůrovou (Kalferst J. - Prostředník J. 1993, 22), hrob kultury zvoncových pohárů (Hájek 1968, 17/) a hroby datované do mladší doby bronzové (Filip 1936 - 1937, 158).

Sídliště lidu popelnicových polí a doby hradištní zjistil na oraných polích východní části hradiště V. Vokolek (1969, 24), který realisoval záchranný archeologický výzkum na stavbou narušeném pozdněhalštatském sídlišti (s intruzí mladohradištní keramiky v objektech) v poloze "U transformátoru" (1992, 540 - 547). V. Moucha nalezl mezi oběma severními valy laténskou keramiku (Moucha 1998, 37). S osídlením totoho období korespondují i nejistě lokalisované nálezy mincí (Nohejlová - Prátová 1956, 41, 50). Záchranný výzkum sídliště z doby římské u čp. 30 vedl J. Kalferst (1984, 21) a publikovali i J. Sigl - V. Vokolek (1982, 5 - 14). Blíže nedatováno zůstává sídliště, ze kterého byly do muzea v Jičíně předány bronzové předměty (Šnajdr 1891, nestránkováno/) Uvedené nálezy však nebyly v roce 1990 v archeologické sbírce M Jičín nalezeny.

K pobytu husitských vojsk ve valech se vztahuje zpráva kopidlenského děkana F. A. Vacka (Sklenář 1992, 44 - 45). Při letecké prospekci byl severně od hradiště a severně nad zaniklou vodotečí objeven obdélný objekt interpretovaný jako vojenský tábor (Ulrychová 1996b, 93 - 94, táž 1997a, 36). Přítomnost ozbrojenců potvrzují opakované nálezy zbraní z 15. století (Archiv Nálezových zpráv Archeologického ústavu Praha - dále jen NZ čj. 5627/96, 8331/99, Ulrychová 1998a, 38).

 

2.1.6. RANĚSTŘEDOVĚKÉ NÁLEZY Z VALŮ

Na hradišti byla realisována  jediná záchranná akce, při které byl získán datovatelný materiál přímo z opevnění. Pracovníkům AO MVČ v Hradci Králové se roku 1983 ze sesutého úseku jižního valu (podmáčené místo těžby písku) podařilo získat menší kolekci keramiky datovanou do staršího období střední doby hradištní, nejspíše do první poloviny 9. století (Sigl 1985a, 24, Frolík - Kalferst - Sigl 1984, 4). Toto zjištění potvrzuje zásahy na fortifikaci v době pozdější než v raném středověku. Další raněstředověká keramika nalezená uvnitř opevněné plochy je uložena v M Jičín. Střepy z dalších sběrů nejen pracovníků AO MVČ v Hradci Králové jsou uloženy v tomto muzeu (POZN. 1). Přehled novějších nálezů uvádí N. Profantová (1999). Keramiku z 8. (?) a z druhé poloviny 9. století uloženou převážně v muzeu královéhradeckém publikuje na tab. 2 : 5 - 8 (POZN. 2).

Nejcennějším raněstředověkým nálezem z hradiště Češov je odlomená část bronzového kování opasku z tmavého bronzu, na němž je zobrazena figura gryfa (popis a hodnocení nálezu Profantová 1999, 614 - 630). Bronz byl údajně nalezen na vrcholu severozápadního úseku vnitřního valu střední části hradiště (NZ čj. 8330/99) a je datován do druhé poloviny 8.  a počátku 9. století (karolinské období). Předmět získalo od nálezce, který udal jen přibližně pravdivé údaje o způsobu a místě nálezu, koupí M Jičín (ev. č. 23/99, POZN. 1). Tamtéž jsou uloženy další nálezy ze střední a mladší doby hradištní, ovšem bez nálezových okolností.

Z doby hradištní pochází údajně z intravilánu obce bronzová stříbrem plátovaná náušnice a skleněný přeslen, obé je uloženo ve školní (obecní) sbírce češovské školy (POZN. 2, 3).

Všechny tyto nálezy i jejich množství svědčí o intenzivním osídlení opevněné plochy v závěru starší, ve střední i v mladší době hradištní.

 

2.1.7. MOHYLOVÁ POHŘEBIŠTĚ

Rozsáhlé mohylové pohřebiště jihovýchodně od opevnění (na k.ú. Slavhostice) bylo z velké části zničeno stavbou tří obdélných hlinitých náspů v období třicetileté války (po roce  1634). Ke stavbě náspů  byly zcela jistě využity i mohylové náspy a hlína v jejich okolí. Plošná těžba hlíny je viditelná jižně od náspu č. 3 v lese (ppč. 195/1, 195/2). Jižně od tohoto v úplnosti zachovaného náspu je v řadě západovýchodního průběhu zachováno pět mohylových hrobů.

Skupina šesti mohyl je rovněž v lese východně od náspu č.3. Výsledky svého průzkumu tohoto mohylového pohřebiště (poloha II a - II b "U tarasů") publikovali pracovníci AO MVČ v Hradci Králové v roce 1979 (Sigl - Vokolek 1979, 9). Čtyři mohyly polohy IIa a dvě mohyly polohy IIb (včetně jedné nepravidelně obdélného tvaru) byly zaměřeny gedety PÚ Pardubice v roce 1996. Ostatní pak v březnu 2000 geodety PÚ Pardubice ve spolupráci s M Jičín. Asi 60 m severozápadně od této skupiny je na geodetickém plánu z roku 1996 skupina tří mohylových náspů, jeden z nich byl zakreslen mimo svou skutečnou polohu. Další část mohylového pohřebiště leží asi 200 m jižně od jižního okraje hradiště v poloze I zvané "Pod hradištěm". U lesní cesty jsou zachovány celkem tři mohyly (v řadě od východu k západu dvě velké s menším náspem uprostřed). První ležicí při cestě je narušena vkopem. I tyto mohyly byly v roce 1997 zaměřeny geodety PÚ Pardubice ve spolupráci s M Jičín.

Pět nebo šest mohyl bylo ještě v roce 1965 patrných na severovýchodním okraji dnes oraného pole (ppč. 240/1 k.ú. Slavhostice) při polní cestě jihovýchodně od valů a náspu č. 2 (neúplný, částečně rozoraný). Místo bylo ověřeno sběry týmu Waldhauser - Holodňák -Salač (1982, 21) a E. Ulrychovou (1995 - nepublikováno).

Širší zázemí hradiště mohou tvořit i další zčásti dosud nedatovaná mohylová pohřebiště v jeho blízkém okolí (Kopidlno, Vršce, Slatiny, Židovice, Volanice - zaniklé).

 

2.1.8. OSTATNÍ NEMOVITÉ OBJEKTY

Kumulace nadzemních a pozemních objektů je dána intenzivním a opakovaným osídlením češovské tabule v mnoha obdobích pravěku, raného i vrcholného středověku v příznivých přírodních podmínkách a strategickým významem místa v regionu.

Nejmladšími nemovitými objekty jsou dva zachované a jeden zaniklý hlinitý násep  obdélného půdorysu. Tyto tři náspy přehrazovaly nejvyšší místo východně od valů. První, východní násep, byl zničen při stavbě silnice Češov  - Slavhostice a železnice Češov - Kopidlno. Na leteckém snímku byl zachycen jako obdélník s dvěma vnitřními podélnými příčkami tmavší a okolí převyšující vegetací. Z druhého náspu je zachován jeho jižní obvod osázený stromy. Severní polovina náspu je postupně rozorávána do plochy okolního pole. Na leteckém snímku byla zachycena střední podélná příčka - vnitřní členění přepážkou  k ohrazení bloků nasypávané hlíny (POZN. 2). Třetí násep je zachován v úplnosti včetně nájezdové rampy. Jižně od něho je terén plošně snížený odebíráním hlíny. Náspy byly postaveny do mohylového pohřebiště, je oprávněné pod nimi předpokládat hrobové jámy s pohřby.

        Jižně od hradiště byly leteckou prospekcí zjištěny tři kruhové objekty. Největší z nich    je dosud viditelný i ze země v podobě až 30 cm vysokého úseku náspu. Tento oblouk je částí železniční trati Češov - Kopidlno postavené  pro svoz cukrové řepy. Po ověření místa sběrem a dataci nálezů do těchto míst lokalisovaných byly dva menší kruhové objekty interpretovány jako rondely kultury lidu s keramikou vypíchanou (NZ čj. 6777/98, Ulrychová 2001v tisku). Sídliště lidu této kultury zasahovalo až do později opevněných míst. S hlínou se do tělesa valů dostaly i kamenné nástroje, další byly nalezeny i uvnitř valů (POZN. 3).

         Soupis nálezů ze širšího zázemí fortifikace Češov z období možné stavby fortifikace byly publikovány v roce 2001 (Čtverák - Ulrychová 2001).

 

2.1.9. DATACE

Existenci osídlení fortifikace Češov lze datovat do první (?) poloviny 9..století (nákončí) a do celé střední a části mladší doby hradištní (keramika). Východní i západní část dnešního hradiště byly připojeny k již existující střední části, ve které je opevněním vyčleněna vnitřní část. Vzhledem ke zjištěnému opakovanému využívání fortifikací postavených lidem popelnicových polí v době hradištní i vzhledem k mohutnosti fortifikace v Češově je oprávněný předpoklad pravěkého původu střední části hradiště. Tato část byla později upravována, podíl Slovanů na stavbě opevnění lze prokázat nejspíš jen archeologickým  výzkumem.

Západní  i východní pravoúhlá část fortifikace zřejmě souvisí s náspy zbudovanými východně od ní (POZN. 2). V druhé polovině třicetileté války (mezi lety 1634 - 1648) byly na Jičínsku  opakovaně obsazovaném švédskými vojsky naposled budovány velké polní fortifikace.

 

         2.1.10. ZÁVĚR

Absencí výzkumu opevnění češovského hradiště zatím neprokázaná možnost existence hradiště lidu popelnicových polí je indikována rostoucím počtem nově zjišťovaných osídlených poloh z tohoto období v blízkém okolí hradiště. Na tuto stále pravděpodobnější možnost upozornil již V. Vokolek (1993, 62).

Na Jičínsku bylo již v několika případech zjištěno využívání hradišť pozdní doby bronzové Slovany, a to od poloviny  8.  do druhé poloviny 9. století včetně. Fortifikace Češov byla k sídlení využívána po celou střední a v mladší době hradištní

 

2.2. DOLANY

 

2.2.1. ÚVOD, PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Opevněná poloha byla objevena a dokumentována při letecké prospekci 21. 6. 1995 na jižním okraji jazykovitého výběžku jižně od lesa tvořícího jižní okraj katastrálního území Dolany. Západně pod hradištěm protékají nivními loukami dvě ramena říčky Leštiny (níže v kraji zvána Mrlina). Napříč mezi nimi probíhá hráz zaniklého rybníka.

Hradiště leží na rozvodí řek Cidliny a Leštiny/ Mrliny v mírně členěném terénu jižního okraje podkrkonošské pahorkatiny. Jejím podložím jsou slínovce a jílovce svrchní křídy s pleistocenními říčními a eolitickými sedimenty pokrytými sprašovými půdami a návějemi.  Dolany leží v klimaticky teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 7,5 - 8oC a srážkami 650 - 700 mm. Podle geobotanické rekonstrukční mapy převládaly v tomto území dubohabrové háje, okrajově acidofilní a borové doubravy a podél vodotečí luhy a olšiny (GENEREL SES 1992).

 

2.2.2. POLOHA, POPIS

Hradiště leží jižně od intravilánu Dolan při jižním okraji lesa i katastru a jihozápadně od polohy "Na hradišti". Severovýchodně odtud byla nedávno lokalisována zaniklá středověká ves Mostek (Mostky). Hradiště bylo považováno za její panské sídlo (Mencl, 1949, 438, pozn..7, Morávek 1936, 55). Odpověď místního učitele na dotazník týkající se výskytu archeologických památek v obci Dolany (NZ čj. 1724/41) byla zcela negativní. Hradiště bylo tehdy velmi pravděpodobně ještě zalesněno a nebylo zřetelné (čj. 2107/41). Obsahem další nálezové zprávy je záznam pověsti o sporu dvou vladyků sedících na tvrzi v Kostelci a v Dolanech.

Vnitřní opevněná plocha objektu v Dolanech se mírně svažuje k jihozápadu v nadmořské výšce 245 - 250 m. Mělkou terénní prohlubní výraznější v západním úseku je rozdělena na severní menší (asi 0,15 ha) a jižní mírně větší část. Oválná vnitřní plocha má rozlohu necelých 0,4 ha (osy S - J  a  V - Z přibližně 123 a 30 m), obvodové opevnění měří přibližně 310 metrů. Celý objekt zaujímá plochu necelého 0,5 ha.

Západní obvod hradiště je vymezen valem zachovaným v šíři 3,5 až 5 m, který se po svahu postupně sesouvá (údaj bývalého majitele). Na místě výrazného terénního a vegetačního efektu naproti středové příčné prohlubni (příkopu) byl vymezen vstup do jižní části opevněné plochy - předhradí.

Severní okraj hradiště je značně poškozen cestou a v současnosti má podobu terénní vlny široké 5 - 6 metrů. Cesta, která jej překrývá, pokračuje dál k jihu a poté východu nad severním okrajem příkopu na  přilehlé pole.

Dno příkopu  (šíře přibližně 60 cm) , který je částí východního obvodového opevnění, bylo vysekáno do opuky. Jeho severní polovina hloubky až 2,7 m byla zavážena odpadem a zanášena ornicí z polí. Na jižním okraji se příkop široce rozevírá do louky tvořené náplavem Leštiny/Mrliny, až sem zasahoval zaniklý rybník. Toto místo je zváno "Na hrázi" a označuje i cestu a jedno rameno Leštiny protékající jihozápadozápadně od ústí příkopu hradiště (Ulrychová 1999b, 473 - 474/.

Objekt byl v roce 1997 zaměřeno geodety PÚ Pardubice ve spoupráci s M Jičín. Plán je součástí dokumentace podaného návrhu k jeho zápisu do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

         2.2.3. NÁLEZY

Východní polovina opevněné plochy (původně zatravněné) byla mezi lety 1995 a 2000 orána. Současný majitel ji opět zatravnil. Místem nálezu zlomků nádob byl výhradně střed orané plochy v místě příkopu a předpokládaného vstupu do hradiště (Ulrychová 1999 b, 473 – 474). Keramický soubor hradištní keramiky tvoří střepy z výduti hrncovitých nádob (M Jičín ev.č. 9/1995,  84/1998, 14/1999,  31/1999 a 16/2000). Pouze jediný střep je zdoben hřebenovou vlnicí. Všechny nálezy pocházejí ze šedé orbou narušené vrstvy z okolí příkopu asi 1,5 m východně od vstupu  do hradiště.

 

         2.2.4. DATACE

Hradiště zachované v jižním okraji katastru Dolany lze datovat jen rámcově do střední doby hradištní. Z opevněné plochy nepocházejí žádné další (ani pravěké, středověké či novověké) nálezy. Podle malého množství nálezů soudím na velmi krátkodobé osídlení a podle velikosti plochy severní - vnitnřní (?) části hradiště na zástavbu několika objekty.

 

2.2.5. ZÁVĚR

Vzhledem k blízkosti raněstředověkého hradiště Kostelec (1,4 km severovýchodním směrem) a podle dosavadních nálezů lze soudit, že oba raněstředověké hrady  nebyly současné. Dolanské hradiště je starší.

 

2.3. HOLOVOUSY

 

2.3.1. ÚVOD

Holovouský hrad byl postaven na místě, kde údajně nebylo ani archeologickým výzkumem zjištěno starší než raněstředověké osídlení. Uvnitř opevněné polohy nebo v jejím blízkém okolí byly nalezeny pouze středověké železné předměty (Sigl 1972, I., 30).

Hradiště dnes leží v lese mezi obcemi Holovousy, Chodovice a Chloumky a je ohrazeno plotem obory (poloha nese název "Na šancích" i "Obora"), který omezuje nežádoucí zásahy na minimum. Objekt je zapsán v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek pod r. č. 4799. V této práci je uveden pro úplnost počtu známých výšinných opevněných poloh s raněstředověkým osídlením na Jičínsku. Od ukončení zjišťovacího archeologického výzkumu v roce 1983 nebyly získány žádné nové údaje ani archeologické nálezy (o hradišti naposled Bubeník 1999, 632). V roce 1998 byla pořízena fotodokumentace opevnění, objekt po většinu roku skrytý zčásti v listnatém v lese byl opakovaně snímkován při letecké prospekci v letech 1996, 1997 a 1999.

 

2.3.2. PŘÍRODNÍ POMĚRY

Mlázoviický a Hořický jsou nejrozsáhlejšími geomorfologickými útvary Jičínska. Od Konecchlumí k Velkému Vřešťovu tvoří oba Chlumy v délce 19 km hlavní směr cesty pro příchozí do užší jičínské kotliny z jihovýchodu. Oba Chlumy převyšují okolní krajinu nadmořské výšky  osciklující kolem  200 m n.m.  až o 30 m.

Nižší západní část útvaru je řekou Javorkou rozdělena na Chlum mlázovický a hořický, východní část za řekou Bystřicí je Chlumem vřešťovským. Na skalnatém výběžku Hořického chlumu leží hradiště Holovousy. Od něho přibližně 1400 m západně přes hluboké údolí Javorky (zvané dříve Zlatnice)  leží hradiště Ostroměř.

Holovouské (v literatuře uváděno i chodovické) hradiště leží v klimaticky teplém pásmu s průměrnými ročními srážkami mezi 600 - 700 mm, teplotami 7,5o - 8,5o C v krajině rekonstruovaných dubohabrových hájů, acidofilních doubrav a borových lesů. Dubový vegetační stupeň zasahoval pouze na jižní okraj území Hořického chlumu (Řehák 1895, GENEREL MÚSES 1994).

Význam výšinné opevněné polohy je dán polohou při hlavní komunikaci regionu probíhající jižně podél Chlumu (ve vrcholném středověku zvané Hradecká cesta) a údolím Javorky do Mezihořského údolí (osídleném již v  mladšího paleolitu) a mikroregionu Mlázovice.

 

2.3.3. DĚJINY VÝZKUMU

Jako husitský tábor uvedl holovouské hradiště ve své písemné zprávě ze 20. 2. 1826 P. Kalina z Jathensteinu (Sklenář 1992, 61). Hradištěm - místem opevněným valy jej podle publikace ve Vocelově Pravěku země české nazval August Sedláček (1887, 328) při popisu tvrze v Holovousích. Objekt byl poprvé zakreslen a popsán ve stati Novotného - Niederla v roce 1892 (1892b). Autor zakreslil tvar opevnění hradiště podle lesní mapy ze zpráv Petery - Rohoznického a popisu Vocelova (1866 - 1868, 423), který uvedl čtyřnásobné opevnění objektu. Při mýcení starého a výsadbě nového lesa na východní polovině hradiště nalezli dělníci železné ostruhy a srp (Novotný - Niederle 1892b, 193). Fr. Pokorný publikoval nález "měděných" hřiven z Holovous se zmínkou o hradišti (1895a, 457) a nález mincí, který s hradištěm nesouvisí a je dnes nezvěstný (týž, 1895b, 216). Poté bylo hradiště uvedeno v soupisu památek okresu Nová Paka (Cechner 1909, 60) a do seznamu hradišť je zahrnul i J. L. Píč (1888, 352, týž 1909, 373).

Ve své diplomní práci o slovanském osídlení východních Čech pokládal J. Sigl (1972 I., 30) holovouské hradiště na základě nálezů středověkých želez za středověký hrádek. R. Turek předpokládal slavinitu objektu a uvedl je do souvislosti s mohylovými pohřebišti v jeho okolí (Turek 1982b, 50).

Nově je hradiště uváděno v přehledných pracích o raném středověku J. Slámy (1986, 68), J. Benešové (1995, 112, 119), J. Bubeníka (1993, 58), J. Bubeníka - I. Pleinerové - N. Profantové (1998, 107).

Pro bližší interpretaci a závěry ovšem chybí podrobná publikace zjišťovacího archeologického výzkumu z let 1982 - 1983. Ten vedli pracovníci AO MVČ Hradec Králové, kde jsou rovněž uloženy veškeré archeologické nálezy a dokumentace výzkumu, obojí nepřístupné. Dosud byly uveřejněny pouze dvě stručné zprávy o dvou výzkumných sezonách s popisem terénní situace (Sigl 1985b, Sigl - Vokolek 1983 (zde starší literatura), titíž 1984 a, b). Z nich pochází většina následujících údajů.

 

2.3.4. POPIS

Ke stavbě výšinné opevněné polohy v Holovousích bylo vybráno místo na okraji skalního bloku obtékaného dvěma potoky. Ty se jižně pod hradištěm spojují a dnes ústí spolu s pramenem vody vytékajícím zespod sneseného úseku středního valu jižního obvodu hradiště do vodní nádrže jihozápadně odtud.

Rozměry na ostrohu severojižním směrem položeného oválného objektu jsou 280 x 176 m (tj. téměř 5 ha plochy včetně opevnění na ppč. 204, 421 a 426). Výškový rozdíl mezi severním a jižním okrajem k jihu skloněné plochy je 30 m. Nový les (smrkový) byl na východní části hradiště vysazován v letech 1891 - 1892 (Novotný - Niederle 1892b, 191). V té době byly na západní části hradiště již značně vzrostlé buky. Při těchto činnostech bylo hradiště poškozeno zřízením cest na vnitřní plochu. K narušení opevnění docházelo i při těžbě kamene z destruovaných valů.

Severozápadní okraj hradiště tvoří tři souběžné pásy valů a příkopu mezi vnějším a středním z nich. Nejmohutnější opevnění bylo na severní - vstupní straně, zde je tvoří dva pásy valů a dva příkopy. Tento úsek je nejvíce poškozen recentními zásahy. I část severovýchodního obvodu hradiště tvoří tři valy zachované podstatně lépe než na straně západní. Ta byla poškozena zde v minulosti chovanou zvěří, která tudy sestupovala k vodnímu zdroji. Jižní část opevnění je rovněž značně poškozena, zvláště její vnitřní val je v úseku asi 15 m zcela zaniklý. Třetí val na jižním obvodu hradiště chybí (podrobný popis Sigl - Vokolek 1983).

Na vnitřní ploše byly zjištěny dva příčné terénní útvary. V jižní polovině byl výzkumem ověřen příčný val délky 136 m. Terénní vlna v severní části hradiště v délce 35 m je přírodního původu (ověřeno sondou 5/83).

 

         2.3.4. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM 1982 - 1983

První sondou výzkumné sezony 1982 bylo v jižní části hradiště zachyceno 6 objektů (jámy, kůlové jamky, žlab), druhou ve střední části hradiště 16 objektů (zahloubený objekt s datovacím materiálem, kůlové jamky, dlažba z pískovcových kamenů). Třetí sondou byl v jižní části hradiště proťat příčný val široký více než 6 m. Včele hradby stála kamenná zeď (v její destrukci byla nalezena hradištní keramika), hlinitopísčitý násep byl zpevněn podepřenou zadní dřevěnou stěnou (žlab a kůlová jáma po této konstrukci). Na západním okraji byla tato příčná hradba připojena k obvodovému opevnění.

Archeologické nálezy (převážně keramika) datují osídlení do první poloviny 9. století. V době archeologického výzkumu byl objekt dne 26. 5. 1982 geodeticky zaměřen J. Morávkem a J. Tájkem z Archeologického ústavu ČSAV Praha.

Důvodem výzkumu v roce 1983 bylo podle autorů zjištění vztahu holovouského hradu k nedalekému hradišti v Ostroměři. V pořadí čtvrtá sonda v délce 27 m umožnila detailnější poznání tří pásů opevnění západního obvodu hadiště. Čelní kamenná stěna vnitřní hradby byla vysoká nejméně 5m nad příkopem zjištěné hloubky 1,04 m. Mezi vnitřní a střední hradbou vedla komunikace v šíři 250 - 270 cm. Střední val skrýval hradbu s čelní kamennou zdí a zadní dřevěnou stěnou zpevňující jílovitopísčitý násep. Vnější opevnění bylo v tomto místě odkryto v podobě zřícené čelní kamenné zdi a sneseného jílovitopísčitého náspu.

 

2.3.5. DATACE

Bez publikace nálezů ze zjišťovacího archeologického výzkumu lze než opakovat dataci osídlení uvnitř výšinné opevněné polohy v Holovousích - Oboře určenou do první poloviny 9. století. Nebyla vyloučena vícefázovost opevnění. Hradiště nemá zatím zjištěné zázemí.

 

2.3.6. ZÁVĚR

Archeologickým výzkumem hradiště Holovousy byl zjištěn jednotný způsob budování hradeb ze surovin místního původu (pískovec, jílovitopísčitý povrch místa) v pořadí z vnější strany - čelní kamenná zeď, jílovitohlinitý násep bez vnitřní konstrukce, dřevěná stěna s kolmými kůly a šikmými vzpěrami (příčný val). Při výzkumu nebyly zjištěny žádné situace a nálezy, z nichž by se dalo soudit na náhlý a násilný zánik hradištního osídlení. Situace na odkrytých plochách opevnění ukazovala na jeho postupný zánik. Autoři archeologického výzkumu proto konstatují pokojné opuštění objektu po zhruba půl století trvajícím osídlení v  polovině 9. století a přenesení jeho funkcí na nedaleké nově založené hradiště Ostroměř.

 

2.4. HRADIŠŤKO

 

2.4.1. ÚVOD

Hradiště Hradišťko u Žeretic a větší část stejnojmenné vesnice leží na soliterním návrší nad levým břehem dnes regulovaného toku řeky Cidliny a její nivou tvořenou pásem zamokřených luk. Místo bylo opakovaně osídlováno v pravěku i raném středověku. Uvnitř zachovaných úseků opevnění stojí kostel, fara a v zahradě severozápadně za ní pahorek tvrziště z vrcholného středověku se samostatným opevněním.

 

2.4.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Návrší a jeho okolí leží na jihu Jičínska, v oblasti mírně teplé a vlhké. Průměrná roční teplota je 7 - 8^o C, roční úhrn srážek se pohybuje mezi 600 - 650 mm. Geologicky je území (stejně jako téměř celé území v širším okolí řeky Cidliny) charakterizováno vápnitými slínovci a jílovci české křídové tabule, které jsou pokryty zvětralinovým pláštěm různé zrnitosti. Reliéf krajiny vytvořený erozí a denudací je nízký a měkký. Rovinné okolí řeky tvoří náplavy hnědých půd z do současnosti opakujících se záplav. Rekonstrukční mapa uvádí na tomto území dubohrabrové porosty (GENEREL 1992, GENEREL MÚSES 1994).

 

2.4.3. POPIS

Hradiště, které dalo název pozdější vsi založené na jeho ploše, bylo vybudováno na jižním svahu návrší v nadmořské výšce 248 - 268 m n.m. Jihozápadně pod hradištěm vně opevnění leží osada Malé Hradišťko. Podél západního okraje obou částí obce protéká řeka Cidlina, která mezi nimi tvořila mohutný v současnosti zaniklý meandr, který zasahoval až k okraji západní části předhradí (poloha "Na ohradě").

Objekt je dvoudílný, tvaru nepravidelného kosočtverce se zaoblenými rohy. Osy západ - východ a sever - jih měří 385 a 345 metrů. Severní výše položená část (necelých 5 ha) je zastavěna usedlostmi části dnešní vsi Velké Hradišťko. Domy této jižní části vsi byly postaveny u vnitřního okraje středního valu. Jižní část hradiště - předhradí je dnes polem, kulturní vrstvy, objekty i opevnění je postupně rozoráváno. Hradiště zaujímá plochu 15 ha (včetně opevnění), vnitřní  plocha měří přibližně 13,3 ha.

Průběh východní části opevnění vnitřního hradiště a téměř celý obvod předhradí je dobře patrný při letecké prospekci (Ulrychová 1997a, 37, pol. 9). Zbylé části valu a příkopu vnitřního hradiště jsou v menších úsecích viditelné v zahradách intravilánu Velkého Hradišťka. Severní silně snesený val sleduje okraj zástavby přibližně 50m severně od kostela a fary. Zde je uvnitř opevněné plochy západně od kostela sv. Matouše zachováno tvrziště se samostatným opevněním systému val - příkop. Val hradiště výšky asi 0,8 m a šíře 1,5 - 3,5 m se kolem něho stáčí k západu, kde je přerušen silnicí od Žeretic. Asi 70 m od řeky prochází zástavbou a polem (ppč. 409) a dále směrem k jihu až k silnici do Malého Hradišťka.

Jižní úsek opevnění (kolem předhradí) sleduje tuto silnici východním směrem (10 - 15 m jižně od ní) v podobě terénní vlny a tuto silnici po přibližně 250ti metrech přechází severovýchodním směrem. Po dalších 100 m se rozoraný val stáčí k severu. Východní obvod vnitřního hradiště je tvořen rozoraným valem zachovaným do výšky 0,6 - 0,8 m a šíře 2,5 - 4,5. Střední val, jak již bylo uvedeno, obklopuje jižní okraj zástavby Velkého Hradišťka založeného na začátku 14. století. Na sneseném valu hradiště byly zřízeny zahrady. Tento úsek opevnění je dnes z jižní strany vysoký více než 2,5 m, jeho šíři nelze určit.

         Hradiště bylo v roce 1997 navrženo k zápisu do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek. Zbytky opevnění východní půle vnitřního hradiště a jižního opevnění předhradí včetně středního valu zaměřili 17. 10. 1972 ing. M. Šimana a J. Morávek z Archeologického ústavu ČSAV v Praze.

 

2.4.4. PRAVĚKÉ A STARŠÍ RANĚSTŘEDOVĚKÉ NÁLEZY

První nálezy a popis valů pocházejí z roku 1860 a 1868 (Petera - Rohoznický, Lűssner, Frost - Frost 1865, Sklenář 1992, 73). P. Pižl daroval roku 1939 muzeu Lázně Bělohrad (sbírka je dnes uložena v M Jičín) tři nádobky ze žárových hrobů pohřebiště mladší doby bronzové lokalizovaného pod hradiště k silnici do Veselské Lhoty (M Jičín či. 3710, 3723, 3728, Píč 1905, 329 - 350, týž 1903, 293). K nim nejspíš patří i koflík s odlomeným ouškem (M Jičín, či. 335), mísa darovaná MUDr. J. Fingerlandem (tamtéž či. 1149), střep a kostěnné šídlo datované do kultury lužické (tamtéž či. 3061 - 3062). J. L. Píč popisuje opevnění v délce 320 kroků (přibližně  230 m) nad Cidlinou (tj. západní obvod předhradí) mezi tehdy Dolním a Horním Hradišťkem a 130 kroků (přibližně  90 - 100 m) v zástavbě Horního Hradišťka (tj. západní část vnitřního hradiště, Píč 1909, 371). Opakovaný povrchový průzkum hradiště realizovali pracovníci AO MVČ Hradec Králové. Při povrchových sběrech získali keramiku z období kultury lužické (Sigl 1973, 39, týž 1975b, 59, MVČ Hradec Králové ev. č. 113/70, 92 - 93/72). V M Jičín je rovněž uložen hlazený kamenný nástroj (neolit, či. 1895, Ulrychová 1993, 36, táž 1995a, s. 94, pol. 472). Do závěru mladší doby kamenné je datován koflík a kamenná sekera (k. jordanovská, M Jičín či. 334 a 792), které pocházejí ze zničeného kostrového hrobu. Náhodným povrchovým nálezem je kamenný nástroj rovněž z eneolitu (M Jičín či. 803). Posledními nálezy datovanými do neolitu jsou dva kamenné nástroje (M Jičín ev. č. 90/94, Ulrychová 1995c, 5, táž 1997b, s.71, pol. 374).

 

2.4.5. RANĚSTŘEDOVĚKÉ NÁLEZY

Kromě výše uvedných nálezů dokládajících osídlení v neolitu, eneolitu a mladší/ pozdní době bronzové byly od roku 1990 zjištěny následující situace a získány tyto archeologické nálezy:

Na nezastavěném úseku východní části středního valu (rozhraní ppč. 451/1 a 463/1) byl v roce 1990 po orbě zjištěn asi 3 m široký a 20 m dlouhý pás přepálené hlíny s opukovými kameny, s početnými uhlíky z kmenů jehličnatých stromů (do průměru až 8 cm), přepálené opukové kameny a střepy nádob (Ulrychová 1993, 36, pol. 3, táž 1995a, 95, pol. 475). Situace v totmo místě je analogická popisu zaniklé hradby na Libici nad Cidlinou na hradišti i v předhradí (Princová - Justová, 1995, 202).

Asi 80 m západně odtud a jižně od středního valu (na předhradí) byla na ploše asi 5m² zjištěna nápadná koncentrace keramiky ze střední doby hradištní (Ulrychová 1993, 36, pol. 4, táž 1995a, 94, pol. 472).

Další intenzivně osídlená část předhradí byla v jeho západní části podél toku Cidliny (sběry v roce 1992, Ulrychová 1995b, 94 - 95, pol. 473 a 474). Opakovaným sběrem při jižním okraji předhradí byl sledován průběh rozoraného valu (Ulrychová 1996a, 7, táž 1997b, 71, pol. 375). Velký zlomek přepáleného okraje šedého hrnce s plasticky členěným podhrdlím (novověký požár stodoly čp. 15) pochází z rýhy pro kabel vyhloubené 60 cm do středního valu (Ulrychová 1997c, 29, táž 1998b, 54). Posledním nálezem z vnitřní plochy hradiště jsou střepy (včetně zlomku lahve) a přeslen ze zahrádky "U Šedivých" na ppč. 451/2 (vnitřní část hradiště, M Jičín, ev. č. 249/99) a ze západní části předhradí ( tamtéž ev. č. 33/99, NZ čj. 8336/99, 8337/99, Ulrychová 1999e, 33).

Hradištní střepy se vyskytují ve výrazném množství pouze uvnitř opevněné plochy hradiště. Keramika je šedého střepu s povrchovou vnější nebo i vnitřní okrovou či šedohnědou povrchovou vrstvou. Příměsí střepu je převážně jemný písek, hrdlo a podhrdlí nádob nese stopy vytočení na hrnčířském kruhu. Zlomky jsou zdobeny hřebenovými vlnicemi, řadami šikmo položených hřebenových vpichů, méně pak hřebenovými vodorovnými rýhami. Ven mírně vyhnuté okraje jsou ukončeny oble nebo šikmo ven seříznuty. Zlomky patří převážně hrncům, dva okrajové zlomky pocházejí z misek a část podhrdlí a výduti z červenohnědé lahve. Menší část nezdobených zlomků je šedé barvy (neolit ?).

 

2.4.6. DATACE

Uvedené nálezy potvrzují existenci osídlení a nejspíš i raněstředověkého hradu od poloviny 9. do závěru 10. století. Malý soubor keramiky potvrzuje sídlení ještě v 11. století.

 

2.4.7. ZÁVĚR

Hradiště Hradišťko u Žeretic bylo velmi pravděpodobně opevněno v druhé půli 9. století. Hradba s čelní kamennou zdí z opuky a náspem s vnitřní dřevěnou konstrukcí byla zničena požárem. Místo bylo osídleno ještě ve starším úseku mladší doby hradištní.

 

         2.5. KAL

 

2.5.1. ÚVOD

Stavbou raněstředověkého opevnění v poloze „Vala“ u Kalu ve starší době hradištní byl založen hrad  nadregionálního významu. Objekt postavený na okraji  řídce zasídlené krajiny byl ve starším období své existence jediným opevněným místem severovýchodních a východních Čech. K sídlení byla využita vnitřní (jižní) část hradiště z mladší/pozdní doby bronzové.

Kalské hradiště uvádějí ve svých soupisech starohradištních lokalit J. Benešová (1995, 111, 121 hradiště, hroby Vřesník), J. Bubeník (1993, 58), dále J. Bubeník - I. Pleinerová - N. Profantová (1998, 107, 109, 114 - 115), J. Sigl 1972 (I, 29, 71, II, 29), J. Sláma (1986, 74), R. Turek (1982a, mapa na str. 40 - 41), J. E. Wocel (1866 -1868, 423) a J. Bubeník (1999, 632). Za nejstarší hradiště regionu jej označili J. Sláma (1992b, 172, 174, naposled pak J. Bubeník, 1999, 638 - 639).

 

2.5.2. POLOHA A PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Poloha hradiště včele mohutného terénního bloku v podhůří Krkonoš je mimořádně výrazná. Z návrší je na dohled celý pás pohraničních hor i krajina hluboko do vnitrozemí.

Místo je dobře přístupné pouze od severu ze stejnojmenné obce a z údolí cestou po západním svahu čela bloku. Pod jeho jižním okrajem se stékají potok Bystrý a říčka Bystřice, které jej obtékají ze západní a východní strany. Převýšení od jejich soutoku ke kotě 489 "Kolečko" v poloze "Vala" činí 115 m. Úzké sedlo s polní cestou dělí terénní blok na dvě návrší. Jižní z nich "Vala" a část k němu přiléhajícího svahu bylo dvoudílným hradem v mladší době bronzové a v období hradištním, severní zvané "Hradiště" (kóta 484) s nedatovanými (velmi pravděpodobně novověkými) výraznými terénními úpravami v podobě mohutných teras bylo v době hradištní rovněž využíváno. Povrch bloku je členěn cestami a mezemi vzniklými při orbě nejvýše položených relativně plochých míst. Obvodové svahy kopce jsou porostlé lesem, který pokrývá i místo zvané "Kolečko" v jihozápadní části polohy "Vala".

Kalský hrad byl postaven v severovýchodním okraji Jičínské pahorkatiny, která je součástí české křídové tabule. Terén je výrazně členitý četnými staro - a středopleistocenními říčními terasami. Plochu hradiště pokrývá nízký půdní reliéf rendziny obklopený listnatým dubovým a smrkovým lesem. Podle geobotanické rekonstrukční mapy byly v místě přirozené lesy dubohabrové, průměrná roční teplota 7oC a průměrné roční srážky 700 mm (GENEREL SES 1992). Důvodem stavby raněstředověkého hradu mohla být ložiska stříbrných rud ve Vřesníku (Profous - Svoboda 1957, 629 - 630, Sláma 1992b, 174) a možné využití ložisek zlata v 6 km vzdálené Stupné (těžba zde prokázána ve vrcholném středověku, využívání ložisek zlata je však předpokládáno i v pravěku a raném středověku, Morávek P. a kol. 1992, 25, 47, 122).

 

2.5.3. POPIS HRADIŠTĚ

Raněstředověkým hradem byla pouze jižní část v mladší/ pozdní době bronzové opevněné polohy "Vala", tedy plocha téměř 7,5 ha přibližně obdélného tvaru včele bloku pokrytá dnes oraným polem obklopeným lesem. Severní obvod polohy "Vala" byl v mladší/ pozdní době bronzové opevněn dvěma valy a příkopem před vnějším z nich. Vnější val je zachován jen zčásti, na několika místech je rozvezený. Vnitřní pás opevnění tvořil příkop, berma a vlastní hradební těleso. Brána do hradiště stála ve středu severního pásu opevnění, byla však zničena cestou na pole (zjišťovací výzkum AO KMVČ Hradec Králové v roce 1985).

Poloha "Vala" je přírodně chráněna strmým svahem na západní, jižní a zvláště na východní straně. Východní obvod hradiště je vymezen zřetelnou hranou umělého původu, jižní opevnění bylo zachyceno při zjišťovacím výzkumu (viz dále). I poslední úsek obvodu hradiště byl zcela jistě z bezpečnostních důvodů ohrazen.

Poloha "Kolečko" je přírodní přibližně obdélnou plošinou převyšující okolí o 2 - 3 metry narušenou několika recentními zásahy.

Na poli uvnitř polohy "Vala" je patrných několik příčných souběžně probíhajících liniií přítrodního původu. Nejvýraznější z nich - kamenitá "mez" je na mapě stabilního katastru samostatným pozemkem (ppč. 511). U polohy "Kolečko" je tamtéž uveden pozemek ppč. 508 s určením "studna". Předpokládám, že to je hlínou zaplněná cisterna pro zachycování dešťové vody. Vodními zdroji obyvatel hradiště byly nejpravděpodobněji oba potoky tekoucí pod kopcem. Zásobovat však obyvatele pouze touto vodou bylo náročné pro značné převýšení hradiště oproti zdroji vody. Jako užitková voda byla jistě využívána voda dešťová, uvnitř i mimo opevnění předpokládám další nádrže. K sídlení v raném středověku byla využívána i plocha opevněného předhradí hradiště z mladší/pozdní doby bronzové, jedno ze starohradištních bronzových nákončí bylo nalezeno právě zde (viz dále).

 

         2.5.4. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

První archeologický výzkum kalského hradiště vedl Rudolf Turek v roce 1954. Jeho výsledky však nepublikoval, nálezy i dokumentace (byla - li zhotovena) jsou uloženy bez možnosti zpětné identifikace ve sbírkách Národního muzea v Praze. Kromě pravěkého a raněstředověkého osídlení polohy zjistil i osídlení z doby laténské.

Před zjišťovacím výzkumem AO KMVČ Hradec Králové bylo opakovanými sběry prokázáno osídlení v mladší/ pozdní době bronzové a období hradištním (Sigl 1989a, Sigl - Vokolek 1984c). Využití polohy "Hradiště" v raném středověku signalisuje keramika nalezená v roce 1986 J. Siglem (1989a, 75). R. Turek považoval terasy v této poloze za raněstředověké (Turek 1982b, 9, 50).

Zjišťovací výzkum v poloze "Vala" vedl Jiří Kalferst z AO KMVČ Hradec Králové v letech 1985 a 1988. Z původně dvou pásů pravěkého opevnění (datovaných do stupňů Ha A - B1)  severního obvodu hradiště byl využit pás vnitřní (jižní). Výzkumem byla zjištěna hradba složená z jílovito - písčitého náspu s vnitřní roštovou konstrukcí a dřevěnou zadní stěnou a s čelní kamennou zdí z pískovcových kamenů šířky až 40 cm a výšky místy 100 cm. Před ní probíhala asi 1 m široká berma. Příkop před touto hradbou byl velmi mělký (asi 50 cm) a široký asi 2m (sonda VII/1988, Kalferst 1989, týž 1995, Kalferst - Profantová 1999, 224). Kamenná plenta zadní plochy hradby široká asi 40 cm byla zjištěna u brány (sonda I - II/1985, Kalferst - Sigl - Vokolek 1987a). Snad jen omylem byla uveřejněna datace této hradby s roštovou konstrukcí do mladší doby bronzové (Benešová 1995, 111), autorem výzkumu publikovaný popis hradby ji datuje spíše do 9. století.

Vnější pás opevnění severního obvodu polohy "Vala" tvořil příkop šíře jednoho metru a hloubky 110 cm. Za ním byla zhruba 80 cm široká berma. Podobu vnější stěny tohoto pravěkého pásu opevnění nebylo možné zjistit. Vlastní  hradbu  tvořilo těleso z jilovitopísčité

zeminy šíře 320 cm s vnitřní dřevěnou konstrukcí trámů ležících kolmo k příkopu. Tato část opevnění byla autorem výzkumu datována do mladší / pozdní doby bronzové.

Zachované opevnění jižního obvodu plošiny (sonda I/1988) bylo datováno do doby hradištní (Kalferst 1989). Jazykovitý výběžek z opevněné plochy jihovýchodním směrem (k. ú. Vřesník, sondy I, VI/1988) nebyl opevněn. Východní obvod hradiště tvořila v mladší/ pozdní době bronzové palisáda (sondy II - III/1988). Západní obvod polohy "Vala" probíhá po nejvyšším místě zčásti pod terasou zv. "Kolečko".

Sondou III/1985 byl na vnitřní ploše (jižně od brány) zachycen zahloubený objekt z druhé poloviny 8. století. Pravděpodobně z něho nebo z jeho blízkosti pochází keramika nalezená spolu s bronzovým nákončím roku 1990 (M Jičín či. 4839 - 4841, Prostředník - Slavík 1991-

-1992, 30, viz dále).

Hradiště je zapsáno v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod r. č. 4798 a v době zjišťovacího výzkumu bylo rovněž geodeticky zaměřeno.

 

2.5.5. ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY

Kromě publikovaných nálezů raněstředověké keramiky (Kalferst - Profantová 1999) pochází z polohy "Vala" menší, ale cenný soubor keramiky uložený ve sbírce obce Vřesník (bývalá sbírka pana Kulhánka, nyní M Jičín). Celkem čtyři střepy z jedné nádoby kvalitně zpracovaného keramického těsta mají velmi jemnou příměs slídy a písku. Povrch nádoby je červenohnědý, vnitřní povrch hnědý, obé na šedém střepu. Nádoba byla vymodelována v ruce okraj je esovitě prohnut, vykloněn a oble zakončen. Nese stopy po obtočení. Výzdoba se skládá z pásů nepravidelných hřebenových vlnic (dva pásy pod hrdlem nádoby) a vodorovných linií (jeden pás nad, jeden pod vlnicemi) překvapivě velmi zběžně provedených. Výšku nádoby nelze určit. Její podstava nese mělký otisk středu podložky.

Zlomky dalších hrnců  se od předchozích liší hrubší příměsí písku a větších zrnek slídy. Šedý střep má světlehnědou povrchovou vrstvu, která na dvou zdobených střepech souboru chybí. Nezdobený okraj je částí hrnce šedého střepu s hrubší písčitou příměsí a s většími zrnky slídy. Nádoba byla vymodelována v ruce a její okraj byl obtočen.  Ve sbírce je rovněž uložen rekonstruovaný okraj nádoby podobného vzhledu a výzdoby jako první popsaný výše, výzdoba je  zřetelně pečlivěji provedena. Okraj je popsán tužkou „Valy ?“ a pochází nejspíš také z hradiště v poloze "Vala".

Autorka ověřila plochu slovanského hradiště sběrem keramiky (Ulrychová 1997a, 37, NZ čj. 8346/99). V M Jičín je rovněž uloženo téměř nepoškozené bronzové nákončí z druhé poloviny 8. století (či. 4209, Prostředník - Ulrychová 1991 - 1992, Lutovský - Profantová 1995, 41). Předmět byl ihned po nálezu laboratorně ošetřen v Západočeském muzeu v Plzni. Tam byl rovněž zhotoven i rtg snímek, který zvýrazňuje figury reliéfu představujícího zápas pavího draka s hadem.

Další velký soubor kovových předmětů publikovali J. Kalferst  - N. Profantová (1999, 296 - 310, POZN. 5), kování se šupinovými motivy nalezené severně od brány hradiště M. Hrnčíř a J. Justová (1987, 74) a N. Profantová (1992, 716).

Vzácný vzorek paleobotanického materiálu byl opakovaně poškozován nešetrným uložením v archeologické sbírce obce Vřesník. Spodní část nádoby, ve které byl uložen, nebylo již možné s jistotou určit, sbírka obsahuje střepy dvou podstav dvou nádob. Zachované zuhelnatělé obilky a semena byla určena jako obilky ječmene obecného (Hordeum vulgare L.) a bobu koňského (Vicia faba L.). Vzorek však může pocházet i z mladší doby bronzové, období laténského či starší doby hradištní. Pokud byl uložen v nádobě, pak se lze přiklonit k jeho dataci spíše do starší doby hradištní (Ulrychová 1999a, POZN. 7). Nejmladším nálezem z polohy „Vala“ je železná sekerka datovaná do doby laténské (M Jičín či. 7736). Úplný soupis nálezů uložený v jičínském muzeu je uveden v POZNÁMCE 4.

 

2.5.6. DATACE

Kalský raněstředověký hrad byl podle datace souboru avarsko - slovanských bronzů postaven a osídlen v druhé polovině 8. století (Profantová - Kalferst 1999, 310). Některé nálezy (železná sekera, stříbrný gombík) datují poračující osídlení místa i v první půli 9. století. Keramiku z 9. století uvádí ze svého výzkumu i R. Turek (1982b, 50). Tento výzkum však nebyl publikován, informaci nelze ověřit. S tímto mladším osídlením koresponduje i zjištěná podoba zachované raněstředověké hradby, která se v Čechách vyskytuje ve starším úseku  střední doby hradištní. Opevnění 8. století mohlo být při stavbě této hradby středohradištního rázu zcela zničeno.

 

2.5.7. ZÁVĚR

Význam polohy na okraji sídelního areálu regionu potvrzuje v 8. století blízké jenom o málo starší sídliště ve Vřesníku (návrší nad údolím potoka Bystrý v přímém dohledu z polohy "Vala", Buchvaldek - Zeman 1967). Poškození opevnění hradiště a stopy po bojích jsou spojovány s pronikáním Avarů do Čech v závěru 8. století (Kalferst - Profantová 1999, ibidem).

Kalský hrad byl v celých severovýchodních i východních Čechách jediným raněstředověkým hradem druhé poloviny 8. století. Některými nálezy je prokázáno osídlení uvnitř polohy "Vala" i v 9. století (stříbrný gombík, železná sekera i konstrukce hradby (Kalferst  - Profantová 1999, 294, Bubeník 1999, 638 - 639, POZN. 6).

 

2.6. KOSTELEC

 

2.6.1 ÚVOD

Hradiště bylo objeveno pozemní prospekcí v březnu 1995 a 21.6. 1995 poprvé dokumentováno při prospekci letecké. Podle leteckého snímku byl objekt (po předchozím zjištění jižního obvodu hradiště v intravilánu vsi) vymezen v celém rozsahu a byla určena i místa vhodná ke sběru.

 

2.6.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Návrší s hradištěm a vsí Kostelec leží na jižním okraji jičínské kotliny a na jižním obvodu mírně členité podkrkonošské pahorkatiny na rozvodí Leštiny/Mrliny a Cidliny. Přírodní podmínky místa jsou shodné podmínkami 1400m jihozápadním směrem odtud vzdáleného hradiště v Dolanech (viz 2.2.1).

 

2.6.3. POLOHA, POPIS

Ves Kostelec je (na rozdíl od naprosté většiny vsí Jičínska) položena výrazném hřbetu orientovaném západovýchodním směrem. V jejím středu je zachováno tvrziště a severně od něho opevněný kostel. První písemné zmínky o vsi, kostelu i panském sídle pocházejí z roku 1318 (Sedláček A. 1887, 272).

Hradiště leží u severovýchodního okraje vesnice v poloze zvané "V krkavčicích"  nebo "V krkavici". Při stavbě usedlosti čp. 7 (hostinec z roku 1610) bylo narušeno jihozápadní nároží jeho opevnění. Jižně pod čp. 7 začíná svah  s prameništěm vody zaujímající prostor od Kostelce k Dolanům. Ostatní okolí hradiště je mírně svažité či rovinné.

Ze severního okraje hradiště jsou na dohled Prachovské skály, opačným směrem hradiště Češov. V dohledu je i Mlázovický a Hořický chlum. Asi 1400 metrů jihozápadně odtud leží výše uvedené hradiště Dolany.

Hradiště (osy 500 x 270 m, včetně opevnění přibližně 13,5 ha) je je kosodélného tvaru (delší osa je orientována sever - jih) a leží v nadmořské výšce 290 - 308 m n.m. Jeho severní větší část je spíše rovinná, jižní se svažuje k jihovýchodu. Opevnění délky téměř 1500 m a uzavírá plochu 12,20 ha. Ta je středním příkopem rozdělena na dvě části. Západní a severní okraj větší severní části (přibližně 7 ha) je vymezen silnicí probíhající přibližně po zaniklém příkopu. Vnitřní část hradby těchto úseků byla rozorána, vnější je zachována v podobě hrany nad okrajem příkopu silnice. Východní obvod severní části hradiště tvoří příkop zaplněný ornicí a hlínou z pozemkových úprav. V místě je zřetelná pouze mírná terénní vlna a hrana, po které probíhá rozhraní pozemkových parcel. 

Obvod jižní části hradiště tvoří až 4,5 m vysoký val a před ním vyhloubený příkop. Ten je rovněž zasypaný a vede po něm v současnosti silnice jižní částí intravilánu Kostelce. Pouze východní okraj hradiště je ještě dnes opevněn valem a příkopem. Příkop byl při pozemkových úpravách v roce 1999 zavezen hlínou. Tímto úsekem příkopu a příkopem mezi oběma částmi hradiště vedla poutní cesta od zámku v Jičíněvsi k barokní kapli Loreta a kostelu ve Velíši. Střední příkop, probíhající ve směru severozápad - jihovýchod, rozděloval až do roku 1998 hradiště na severní a jižní část. Jeho tvar a hloubku nebylo možné pro skládku odpadu zjistit. Během února 1999 byla i jeho plocha zavezena ornicí ze skrývek pro polní cesty budované v okolí hradiště. Šíře příkopu kolísá mezi sedmi až čtrnácti metry. Vstup (brána) do hradiště nebyl zjištěn (Ulrychová 1999b, 474 - 475).

Nejbližším vodním zdrojem obyvatel hradiště bylo prameniště vody stékající dnes do obnovené záchytné nádrže přibližně 150 m jihozápadně od jižního valu hradiště.

Objekt byl roku 1997 zaměřen geodety PÚ Pardubice ve spolupráci s M Jičín. Plánek je součástí dokumentace návrhu k zápisu objektu do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek.

 

2.6.4. NÁLEZY

Při opakovaném sběru na obou částech hradiště byl kromě hradištní keramiky získán soubor zlomků nádob z mladší doby kamenné (M Jičín ev.č. 12/96, 24/96, 13/99, 32/99, Ulrychová 1998k, 77, táž 1999e, 34).

Raněstředověká keramika je z obou částí hradiště shodná, drobné střepy jsou silně omleté, vnitřní plocha hradiště je dlouhodobě oraným polem. Výraznější kumulace střepů byla zjištěna při západním a jižním obvodu jižní části hradiště. Střed této plochy byl téměř bez nálezů. V severní části hradiště bylo výrazně méně nálezů, byly rozptýleny nejčastěji při středním příkopu. Tmavá plocha objevující se na všech leteckých snímcích přibližně ve středu severní části hradiště nejspíš není archeologickým objektem.

Soubor střepů hradištního vzhledu se střepy zdobené širší vodorovnou liníí nebo vlnicí je spíše mladohradištního rázu (M Jičín ev.č. 22/1996, 24/1996, 13/1999, 32/1999). Nálezy pocházejí z vnitřní plochy hradiště, z pásu asi 25x100 metrů podél západního a jižního obvodu hradiště a z jižního okraje severní části hradiště, z plochy podél středního příkopu.

 

2.6.5. DATACE

Nepočetné nálezy  keramiky datují založení a stavbu raněstředověkého hradu v Kostelci nejspíš do mladší doby hradištní. Počet a rozmístění nálezů svědčí o jeho krátkodobém využití a zástavbě zejména při obvodu jižní části objektu.

 

2.6.6. ZÁVĚR

Raněstředověký hrad v Kostelci patří do skupiny mladších hradištních výšinných opevněných poloh v povodí Cidliny. Rozměry je hradiště v Kostelci objektem větší velikosti, relativně plochý s polohou na výrazném návrší a nepříliš velkým převýšením místa nad okolím.

 

         2.7. MILETÍN

 

2.7.1. ÚVOD

Miletínské hradiště je nejmladším a nejméně poznaným raněstředověkým hradištěm regionu. Důvodem toho je jeho poloha při severovýchodním okraji pravěkého i raněstředověkého osídleného vnitrozemí na okraji pohraničního hvozdu, plošná zástavba a především absence soustavného sledování stavebních aktivit na jeho ploše do roku 1990.

 

2.7.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Geomorfologicky patří Miletín do Jičínské pahorkatiny, která je součástí České křídové tabule. Reliéf krajiny je slabě rozčleněný erozemi a akumulací erodovaného materiálu. Lokální erozní bází je dno údolí říčky Bystřice tvořené cenomanskými pískovci svrchní křídy. Bystřice obtéká návrší miletínského hradiště po jeho severním a východním obvodu.

Hlavním půdním typem místa jsou středně těžké hnědozemě a a illimerizované hnědé půdy s těžší spodinou, ale s příznivým vodním režimem. Okolí dnešního městečka  je obklopeno zaplavovanými loukami v okolí obou uvedených vodotečí a zaniklými vodními nádržemi.

Miletín a jeho okolí patří do mírně teplé oblasti s průměrnou roční teplotou 7o C a průměrnými ročními srážkami přibližně 700 mm. Z hlediska geobotanického se jedná o území duhohabrových hájů, olšin a luhů v blízkosti Bystřice s acidofilními doubravami severně od jejího toku (GENEREL SES 1995, 3 - 5).

 

 

2.7.3. POLOHA, KOMUNIKACE

Hradiště leží na návrší v nadmořské výšce 330 - 338 m n.m. obklopeném dodnes na severu bažinatým terénem, kterým protékají říčka Bystřice a potok Bystrý. Mezi cestou k jihu (do Hořic) a k západu do Lázní Bělohradu leží několik vodních nádrží propojených umělými kanály. V minulosti zde byly bažiny a jižně od dnešního města rybník zvaný "Voštipec".

Na návrší vedly tři cesty. První od jihovýchodu ulicí Palackého do jihovýchodního nároží dnešního náměstí K. J. Erbena. Tato cesta obcházela rybník Voštipec a jeho zamokřené okolí pod jižním (v době založení hradu zřejmě nepřístupným) okrajem návrší východně odtud. Pro polohu jihovýchodně od města je zachován pomístní název "Na polské cestě".

Ze severovýchodního nároží náměsti K. J. Erbena vychází přes potok Bystrý cesta ke Trotině a Dvoru Králové. Třetí komunikace vedla od severu a vstupovala do města mezi areálem katolické fary a západní částí hradiště. Tato cesta překračovala říčku Bystřici k Úhlejovu východně podél zřetelné terénní hrany a východně od dnes zaniklého rybníka a zamokřených luk v jeho okolí.

Vodním zdrojem obyvatel hradiště mohly být studny i vodní nádrže a toky v jeho okolí.

 

         2.7.4. POPIS

Přibližně oválné návrší zužující se k západu uzavírá plochu asi 12 ha (osy přibližně 480 a 250 m). Linie opevnění je patrná v ulici Tyršově, která obtáčí návrší po jeho severovýchodním a severním obvodu. Vozovka ulice překrývá zasypaný příkop. Terén jižně od ní je výrazně zvýšený (těleso valu) a jsou na něm i zahrady domů severního obvodu náměstí. V západním okraji Tyršovy ulice byly před patnácti lety do tělesa valu vestavěny tři rodinné domy. Na západním konci této ulice byl rovněž jeden ze vstupů do raněstředověkého hradu výše uvedenou severní cestou. Ulice se zde stáčejí dovnitř plochy k západnímu obvodu areálu katolické fary (st. pč. 207, ppč. 231/1 - 7, st. pč. 639 a 658). Dále k západu vede po obvodu hradiště ulice Barbory Linkové. V její západní polovině je zachována část valu  do výšky 2,5 m až k domu čp. 129 a hlavní silnici od Lázní Bělohradu. Hospodářský dvůr v západním okraji návrší byl nejspíš postaven již mimo hradiště. Opevnění tudy procházelo směrem k jihu do dnešní zámecké zahrady a zahrady základní školy. Zřízením teras v obou zahradách byla tato část jižního obvodu opevnění velmi pravděpodobně zcela zničena. Jižní část opevnění probíhala zahradami domů jižního odvodu náměstí K. J. Erbena.

Ve střední a východní části Miletína jsou torzem opevnění a zástavbou vymezeny tři samostatné celky. Při severním obvodu hradiště leží areál fary. Sem je lokalisován dvorec knížete Vladislava I. k roku 1124 (Kuča 1998, 894 - 899). Snesený val v severní části zahrady byl postupně ničen výstavbou rodinných domů v Tyršově ulici. Zahrada fary je zatravněna, sem byla vyvážena část vykopané zeminy ze staveb uvedených rodinných domů. Do zahrad v okolí fary byla rovněž navážena ornice, původní půdní horizont na návrší byl jen několik decimetrů.

Druhým výrazným celkem je kostel Zvěstování Panny Marie a severozápadně od něho zaniklá komenda řádu německých rytířů z doby po roce 1241 (Balatková 1983, 205 - 206). Sklep s gotickým portálem pod domkem čp. 118  a nově otevřené sklepní prostory s hlubokou studní byly její součástí. Při stavbě druhého domu sociálních služeb (čp. 110) byla nalezena neobvykle kvalitní keramika,  v regionu je zatím zatím bez analogií, (Ulrychová 1998c, 112), která mohla být nejspíš součástí vybavení komendy.

Třetím areálem je dnešní zámek a zámecká zahrada ležící údajně na místě staršího panského sídla (Sedláček 1887, 123). Zámek i zahrada sousedí svým severovýchodním obvodem s areálem kostela a komendy a respektují jej.

 

2.7.5. NÁLEZY

V březnu a dubnu roku 2000 byl opakovaně proveden povrchový průzkum na několika nezastavěných místech areálu vymezeného hradiště. Z uličky jižně od domu čp. 118 byl získán soubor keramiky ze 12. - 13. století (ppč. 1287/3), ze zahrady domu čp. 118 (ppč. 1287/2) obdobné nálezy a stejně datované zlomky keramiky i z okolí dlouhodobě rozestavěného domu v Tyršově ulici (st. pč. 231/4, M Jičín ev. č. 3/2000, 6/2000, 22/2000).

Zemní práce související s obnovou areálu katolické fary nepřinesly zatím žádné pozitivní zjištění. Místo je značně narušeno recentními zásahy.

Z existence tří samostatných celků na ploše návrší a podle polohy přístupových cest soudím, že hradiště bylo nejméně dvoudílné. Jeho východní část byla předhradím, tudy procházela hlavní komunikace od jihu k severovýchodu. Na vnitřním hradišti byl nejdříve knížecí dvorec (po 1110, před 1124), a poté komenda řádu německých rytířů (po 1241). Součástí vrcholně středověkého osídlení byly i podzemní prostory zpřístupněné v roce 2000 veřejnosti (Kalferst 1996).

 

2.7.6. DATACE

Písemné zprávy o polském vpádu do Čech v roce 1110 a o existenci knížecího dvora v roce 1124 datují vznik raněstředověkého hradu v Miletíně do první třetiny 12. století. Dosavadní  nálezy mladohradištní keramiky tuto dataci podporují.

         2.7.7. ZÁVĚR

Důvod a okolnosti založení miletínského hradu naposled shrnují M. Richter a V. Vokolek v publikaci o hradu a městě Hradec Králové (1995, 131 - 132). Polský vpád do Čech nepříliš frekventovanou cestou pohraničním hvozdem (Šimák 1930, 118 - 123, týž 1938, 874, Tomek 1855) a následné plenění hradů a jejich podhradí v severovýchodních Čechách byly závažným důvodem k založení opevněného místa s knížecím dvorcem. Již v roce 1124 zde mohl český kníže Vladislav I. nabídnout svému hostu - biskupu Otovi Bamberskému nocleh na začátku jeho misijní cesty do Polska (Vávra 1972, 4 - 5, Žemlička 1997, 135).

 

        2.8. OSTROMĚŘ

 

2.8.1. ÚVOD

Ostroměřské hradiště je druhou největší vcelku opevněnou plochou na Jičínsku a po hradišti Češov i nejmohutnějším objektem regionu. Pro svou polohu na Mlázovickém chlumu (v poloze "Hradišťko") tvořeném pískovcem překrytým sprašovou hlínou bylo více než sto let rozsáhle devastováno těžbou kamene a cihlářské hlíny pokrývající jeho západní polovinu.

V současnosti je vně při jihozápadní části opevnění kolíkárna (v bývalé Johnově cihelně), uvnitř opevnění zástavba osady Hradišťko (a ve stejných místech její zaniklá vrcholněstředověká stejnojmenná předchůdkyně), hospodářský dvůr a renesanční tvrz.

Ve středu hradiště byla v opuštěném lomu na kámen zřízena stále provozovaná střelnice. Větší část středního valu byla zničena těžbou hlíny v další cihelně. Zde byl mimo torzo středního valu najaře roku 2000 postaven vodojem. Východní a severní úseky opevnění jsou porušeny menšími lomy na kámen a cestami. Vnitřní plocha hradiště je osázena sady ovocných stromů. Sady jsou postupně obnovovány.

 

         2.8.2. POLOHA, PŘÍRODNÍ  PODMÍNKY

Raněstředověký hrad byl postaven na jižním svahu východního okraje Mlázovického chlumu, severně od Ostroměře a západně nad hlubokým Mezihořským údolím s řekou Javorkou, která hradiště obtéká i pod jižním pásem opevnění. Geologickým podložím místa jsou převážně cenomanské křemité a kaolinické pískovce na druhohorních svrchněkřídových usazeninách české křídové tabule. Půdní pokryv tvoří odtud k severu půdy podzolové, směrem k jihu hnědozemě.

Území patří do klimaticky teplé oblasti T 2. Průměrná roční teplota kolísá mezi 7 - 8oC, průměrné roční srážky jsou 650 - 700 mm. Tyto hodnoty jen slabě oscilují na celém území Jičínska (GENEREL SES 1992, 24 – 27).

 

2.8.3. POPIS

Hradiště je velmi nepravidelného tvaru k východu se zužujícího obdélníka. Jako ostrožné je charakterisují autoři archeologického výzkumu, jako opevněný blok R. Turek (1963, 135, týž 1982b, 8, 49 - 50, OBR. 45, 46, 47). Největší vzdálenost mezi západním opevněním a východní špicí vnitřní plochy hradiště v poloze "Hlásek" měří 1050 m (včetně opevnění) severojižní osa včetně opevnění měří téměř 700 m. Objekt je dvoudílný. Západní větší část byla předdhradím, východní vnitřním hradištěm se samostatným ohrazeným (později i opevněným) areálem dvorce na nejvyšším místě. Obvodový val délky přibližně 2 km je na několika místech narušen lomy a po jižním valu a v okraji opevněné plochy vede silnice Ostroměř - Šárovcova Lhota.

Nejlépe je zachován západní úsek mohutného opevněn: val výšky 6 - 15 m, šíře 10 - 15 m s mohutným příkopem šířky až 16 m. Příkop je v současnosti korytem dešťové vody. Severní část opevnění protíná několik cest, val je místy značně snížen a místy odtěžen. Severovýchodní úsek opevnění probíhajícího nad Mezihořským údolím je zachován v šíři kolem 9 m a výšce přibližně 3,5 m.

Po východní části jižního valu vede výše uvedená silnice do Šárovcovy Lhoty, západní část valu vybíhá jižně od této komunikace do zastavěné plochy Hradišťka. Jižní val převyšoval tok Javorky a okolní i v současnosti každoročně zaplavované louky nejméně o 20 m.

Ze středního valu je zachována jeho severní třetina v délce asi 120 m, šířce 12 - 15 m, výšce asi 8 m s mělkým příkopem hloubky nejvíce 1,5 m podél jeho západního okraje. Jižní rozoraná část tohoto valu prochází jižně pod lomem se střelnicí ovocnými sady, pod silnicí končí v podobě široké terénní vlny na oraném pozemku v zahrádkářské kolonii. Celková délka tohoto valu byla téměř 500 m (podrobný popis opevnění Kalferst - Sigl 1984, 62 - 71).

Na nejvyšším místě při severním okraji východní - vnitřní části hradiště je zachováno torzo valu (šíře 9 m, výška 4 m) původně tvaru podkovy, který je opevněním dvorce plochy 150 x 120m (Vocel 1866 - 1868, 423 - "ohrada" v poloze "Na zámkách"). Celý raněstředověký hrad zaujímal plochu téměř 30 ha.

Struktura obvodového valu je patrná v profilu lomu na kámen zv. "Pamětník" na jihovýchodním okraji opevnění (poloha "Hlásek"). Val je zde vysoký 3 m a v řezu vykazuje vnitřní dřevěnou konstrukci nebo dvě fáze stavby (Sigl - Vokolek 1984, 64). Při zjišťovacím archeologickém výzkumu nebyl obvodový val zkoumán.

         2.8.4. STARŠÍ NÁLEZY

Většina archeologických nálezů z hradiště Ostroměř je uložena v muzeu královéhradeckém, hořickém a jičínském (zde včetně sbírky M Lázně Bělohrad, POZN. 9). Nejúplnější soupis nálezů z doby hradištní uvádí ve své diplomní práci J. Sigl (1972, II. 62 - 68, 189), který sledoval lokalitu až do doby realisace archeologického výzkumu (Sigl 1975c, 1985c, 1985d, 1987, 1989b, Sigl - Vokolek 1977, titíž 1986).

Likvidaci opevnění hradiště zaznamenal již Petera - Rohoznický (Sklenář 1992, 162 - 163), význam objektu hodnotil F. Pokorný (1895b). Slovanské střepy nalezl pod hradištěm L. Šnajdr (1891), o hradišti dále psali J. E. Vocel (1866 - 1868, 423), J. L. Píč (1888, 352, týž 1909, 371), který rovněž uvedl nález keramiky (1900, 394, 574). Hradiště nejpřesněji popsal L. Novotný - Niederle (1892a).

Při těžbě cihlářské dílny u domu čp. 39 (ppč. 718, 737/1) byl nalezen soubor keramiky, přesleny a kostěnné šídlo. Tyto i další uvedené nálezy jsou uloženy v archeologické sbírce muzea v Hořicích v Podkrkonoší (POZN. 9). Z opevněné plochy pocházejí nálezy tzv. Pourovy sbírky (keramika) a nález střepů J. Siegela z roku 1953.

         Nejcennější nálezy jsou součástí velké kolekce zlomků nádob z kulturní vrstvy z profilu valu narušeného těžbou hlíny v roce 1947 v areálu Johnovy cihelny (jihozápadní část raněstředověkého hradu). Pravděpodobně odtud pocházejí i zlomky keramiky uložené v muzeu jičínském.

V archeologické sbírce hořického muzea je dále uložena i středohradištní keramika nalezená u cesty do Mezihoří (tj. v údolí Javorky severovýchodně pod hradištěm). Posledními nálezy z opevněné plochy jsou zlomky středohradištní keramiky ze svahu severně nad renesanční tvrzí (NZ čj. 8349/99) a z pole před západním valem (NZ čj. 8350/99, Ulrychová 1999e, 35, i z mladší doby hradištní). V tzv. Johnově cihelně (vně jihozápadního opevnění) byl nalezen depot českých přemyslovských a slavníkovských a bavorských denárů z konce 10. století (Smolík 1902 - 1903, Skalský 1927, 179, Turek 1950,

10, týž 1954, 44, Nohejlová - Prátová 1956, 13, Petrtýl 1970, 9, Radoměrský - Richter 1974, naposled Petráň, 1998, 76, POZN. 8).

 

2.8.5. ZJIŠŤOVACÍ VÝZKUM 1983  - 1984, 1989  - 1990

Zjišťovací výzkum většího rozsahu provedli a publikovali pracovníci AO MVČ Hradec Králové.

Geologickou sondou I/1983 a průkopem míst s nálezy byl v úseku 0 - 4m zachycen žlab pro palisádu z kůlů a dva žlábky s ním paralelního průběhu. Tyto dva žlábky ležely kolmo k dalšímu žlabu (C). Jižně od žlabu palisády byly zachyceny kůlové jamky. Nad těmito objekty byl horizont nálezů 11. - 13. století. Žlábky jsou interpretovány jako součást srubových staveb. V úseku 50 - 75 m byl zjištěny mělké jámy, obdélný objekt (č. 5) a nároží další srubové stavby. Drobné kůlové jamky tvořily pravděpodobně půdorys dalšího objektu. Nalezený materiál (převážně keramika) datuje objekty do střední doby hradištní (plastická profilace podhrdlí nádob s výdutí v horní třetině, okraje jednoduché, šikmo seříznuté či oble ukončené, těsto s příměsí slídy, kvalitní výpal).

V sondě I/1983 byly rozlišeny celkem tři stavební fáze - žlab opevněného dvorce (mladší doba hradištní), žlab palisády a žlaby srubových staveb (střední doba hradištní).

Hradiště bylo v průběhu výzkumu zaměřeno geodetickým oddělením AÚ Praha a pracovníky AO KMVČ Hradec Králové.

Čtyři sondy sezony 1984 byly rovnoběžné se sondou I/1983 (západo - východního směru). Sondou II/1984 bylo zachyceno opevnění severojižního směru (2 žlábky, příkop, kamenná destrukce hradby), sondou III/1984 jáma, dvě ohniště s kamenným obložením, kůlové jamky a příkop severojižního průběhu. Sonda IV/1984 navazovala na sondu I/1983 západním směrem. V ní byl zachycen 130 cm široký vstup do palisádou opevněného areálu překrytý kamennou destrukcí z pískovcových kamenů a kulturní vrstvou. Poslední sondou  V/1984, umístěnou severně od sondy I/1983, byla zachycena kamenná destrukce, žlábky, kůlové jamky, odpadní jámy a jeden žlábek severojižní orientace.

Ze zjištěných objektů byl rekonstruován pravoúhle ohrazený areál dvorce a destrukce hradby kolem nejvyššího místa hradu - tzv. akropole (nejvyšší místo raněstředověkého hradu). Nejstarší horizont tvořila palisáda kolem dvorce s hospodářským okrskem, který byl starší než hradba podkovovité tvaru. Ta překryla tento starší dvorec datovaný do 10. století ve století následujícím.

Ve třetí sezoně (1989) byla skryta plocha 30 x 40 m v části likvidovaných ovocných sadů západní části tzv. akropole (ppč. 734/1, 734/2). Plošným odkryvem byly zachyceny další sídlištní objekty (celkem 35 srubových domů, chat kůlové konstrukce, jam, žlabů opevnění) zčásti zaniklé požárem. Mezi nález chyběly kovy, hradiště bylo postupně opouštěno a kovové předměty byly odneseny.

V roce 1989 byl dále znovu zachycen průběh žlabu palisády kolem dvorce 10. století, a to v délce 40m průběhu od severozápadozápadu k jihovýchodovýchodu. Byl překryt základovými žlaby srubových staveb. Při západním okraji sondy byly zjištěny zahloubené sruby (obj. 44, 22 a pravděpodobně i 51) se štěrkovou úpravou podlahy.

Výzkumem byla potvzena datace palisádou ohrazeného dvorce do 10. století. Ten byl překryt opevněním mladšího dvorce tvořeného sruby s částečným zahloubením (obj. 22 a 44) na ploše asi 1,5 ha. Žlaby severojižního průběhu byl v tomto mladším areálu vydělen nezastavěný pás pozemku šíře 16 m.

Poslední část výzkumu proběhla v roce 1990 (Kalferst - Sigl 1991- 1992). V návaznosti na sondu z roku 1989 byla severozápadně od ní skryta plocha 15 x 30 m. Zde byly zjištěny polozahloubené objekty s ohništi (č. 23, 24, 94) a pod valem akropole zemnice s keramikou středohradištní. Objekt 86, který val respektoval, náležel mladší fázi osídlení.

V pořadí šestá sonda vedla východní částí opevnění tzv. akropole. Hradba měla čelní kamennou plentu, násep s roštovou konstrukcí dále zpevněný ve své střední části dřevěnou stěnou. Před vnějším okrajem valu byla odkryta 60 - 70 cm široká berma a příkop do hloubky 110 cm (nedokopán).

Archeologický výzkum nebyl dosud publikován, nálezy a dokumentace jsou nepřístupné.

 

2.8.6. ZÁVĚRY

Nejstarší fáze osídlení místa v době hradištní náleží druhé polovině 9. století. Stavba dvoudílného hradu je předpokládána v témže horizontu. Starší ohrazený areál na tzv. akropoli pochází z 10. století. Byl jím dvorec s hospodářskou částí ohrazený obvodovou palisádou pravoúhlého půdorysu. Na počátku 11. století bylo toto místo znovu opevněno hradbou pro přemyslovský dvorec (sruby). Tyto objekty zanikly požárem.

Druhou fázi mladohradištního opevnění představuje hlinitý násep s důkladnou roštovou konstrukcí (12. - 13. století) obklopující mladší dvorec.

 

2.9. PRACHOVSKÉ SKÁLY

2.9.l. ÚVOD

Prachovské skály jsou vyjímečnou archeologickou lokalitou české kotliny. Přírodní i příchozími obyvateli postavené opevnění z nich vytvořilo krajinu vhodnou ke stavbě hradišť a k sídlení již v pozdní době bronzové. Místa mezi skalními bloky a při jižním okraji skalních útvarů byla intenzivně osídlena již v neolitu.  V pozdní době bronzové a období hradištním se zde postavené hrady staly významnými centry regionu (Turek 1946, 17 - 45, týž 1982b, 45 - 48, Šolle 1984, 23, 42 - 43). Pro rozlehlost skalního města a dostatku míst vhodných k sídlení byly opevněné polohy umístěny uvnitř skalních měst na výrazně přírodně opevněných polohách.

 

2.9.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Prachovské skály leží ve střední části Prachovské pahorkatiny. Toto území, členěné početnými kaňonovitými údolími a soutěskami, leží na rozvodí řek Jizery a Cidliny a je součástí české křídové tabule.  Samotné pískovcové útvary jsou svrchněkřídového stáří (coniak), jejich tvary a dnešní podoba byly sformovány zvětrávacími procesy probíhajícími během mladšího terciéru a kvartéru. Skály jsou tvořeny jemnozrnými až hrubozrnými kaolinickými, světlešedými až žlutavými pískovci. Ty jsou pozůstatky celistvého útvaru - baru, bariérového ostrova nebo valu, vytvořeného na mořském dně působením přílivových a odlivových a pobřeží lemujících proudů.  Po ukončení sedimentace ve svrchní křídě a ústupu moře byly křídové uloženiny vystaveny intenzivnímu zvětrávání a odnosu. Velmi významný byl v oblasti skal neogénní vulkanismus, některé výšinné polohy jsou tvořeny vulkanity. V zónách průniku křídovými usazeninami tak byla vytvořena ložiska porcelanitů. Po oživení starších a vzniku nových zlomových struktur v terciéru došlo k rozpadu souvislé pískovcové plošiny mimo jiné i působením vody a klimatických faktorů. Vznikly rovněž jeskynní útvary, a to oddrolováním vrstevních lavic a zvětráváním méně odolných partií pískovců (Košťák 1997).  Nejvyšší nadmořská výška komplexu skalních útvarů je 457 m n.m., centrální místo pravěkého i raněstředověkého osídlení - Starý Hrádek leží v nadmořské výšce 410 - 415 m n.m. (podrobně Turek 1946, 8 – 14). Tato ostrožna leží na návětrné straně převažujícího směru větru a srážek nad chladnými roklemi s dlouho ležícím sněhem. Pohřebiště Kozí hřbet i Holý vrch jsou rovněž sitována v polohách od severu nechráněných stejně jako poloha Mršinec.  Prachovské skály ležely uprostřed lesů tvořených převážně borovými doubravami, bučinami a skalními bory. Nejteplejší polohy pokrývaly dubohabrové háje. Průměrná roční teplota je v tomto mírně teplém klimatickém pásu 7,5 oC, průměrné roční srážky oscilují kolem hodnoty 750 mm (Šoltysová 1997).

 

    

    2.9.3. PŘÍRODNÍ REZERVACE, ARCHEOLOGICKÁ NEMOVITÁ PAMÁTKA

A JEJÍ OCHRANA

Přírodní rezervace Prachovské skály byla zřízena k 1. 1. 1934. V šedesátých letech 20. století byly Prachovské skály – pouze ostrožny Starý a Nový Hrádek pod názvem Holín) zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek (r.č. 1152). Mapovou součástí dokumentace hradiště Památkového ústavu v Pardubicích byla pouze parcelní mapa s polohou Starý a Nový Hrádek. Pouze toto hradiště bylo předmětem zápisu.  Mimořádný tlak na zastavění atraktivních míst v areálu skal rodinnými sídly po roce 1990 vyvolal potřebu omezit tuto výstavbu na katastrálních územích obcí ležících v areálu skal (jednání na Okresním úřadě Jičín v roce 1997).

 I proto byl nově vymezen areál archeologické nemovité památky Prachovské skály - hradiště obsahující všechny zachované nadzemní relikty opevnění, místa s výskytem pravěké i raněstředověké sídlištní a pohřební aktivity, zaniklých středověkých osad a plochy minulých i možných budoucích výzkumů. V roce 2000 bylo území v tomto rozsahu zapsáno do seznamu nemovitých kulturních památek. 

Dalším opatřením k ochraně hradiště bylo vyhlášení rozsáhlého ochranného pásma v okolí skal Okresním úřadem Jičín v roce 1998. Zvláštní pozornost byla věnována tzv. prachovskému sedlu. Území je cennou přírodní lokalitou se zvýšeným výskytem sídlištních aktivit od pravěku po novověk. Z těchto důvodů zde byla v roce 1996 vyhlášena stavební uzávěra, která byla roku 1999 znovu zahrnuta mezi opatření nezbytná pro ochranu tohoto místa v nově schváleném územním plánu obce Prachov.

Lesy pokrývající Prachovské skály byly vráceny hraběcímu rodu Schliků, spolupráce při ochraně přírody a archeologických památek je zcela bez problémů.

 

2.9.4. ARCHEOLOGICKÝ VÝZKUM

2.9.4.1. POHŘEBIŠTĚ

Od poloviny 19. století byly do sbírek muzejního spolku v Jičíně předávány archeologické nálezy z povrchových sběrů v osídlených místech a rovněž bylo provedeno několik amatérských výkopů v místech mohylových pohřebišť. O prvním z nich se ve svém romantickém popisu skal zmínil Jan Zavadil (1855).  Všechny tyto akce dokumentovaly velmi intenzivní osídlení skal od počátku mladší doby kamenné před realisovaným zjišťovacím výzkumem Státního ústavu archeologického a později Národního muzea v Praze (Sklenář 1992, 204, Turek 1971, 3, Šnajdr 1891, 35).  Při prvním odborném archeologickém výzkumu v roce 1925 a 1935 - 1936 (od počátku ve spolupráci s profesorem kutnohorského gymnasia Josefem Hakenem, rodákem z Horního Lochova a nálezcem většiny předmětů uložených v archeologické sbírce M Jičín) bylo pod vedením R. Turka odryto celkem 19 mohyl na největším pohřebišti Prachovských skal na Holém vrchu (k. ú. Zámostí – Blata). Toto pohřebiště bylo birituální, starší pohřby žárovým způsobem /a se zbytky obdélných dřevěných hranic/ byly uloženy v jeho západní části, střed pohřebiště obsahoval birituální pohřby pod mohylami X a XV. Na východním okraji pohřebiště byly pod mohylovými náspy uloženy pohřby kostrové (Turek 1946, 78 - 113, 161, 170, 174, týž 1982a, 33, 105). Autor výzkumu datoval toto pohřebiště do závěru 8. až do počátku 10. století (shodná datace dvou ostruh s dlouhými bodci z mohyly XII - Kavánová 1976, 57).  Současně s pohřebištěm na Holém vrchu byly v poloze pod Kozím hřbetem (k. ú. Zámostí – Blata) prokopány 4 mohyly. Zdobená keramika pražského typu datuje nejstarší pohřeb v první mohyle do 6. století (Turek 1946, 114 - 120), další do století sedmého.  V roce 1925 byly prokopány i tři mohyly a v roce 1936 čtvrtá (všechny se žárovými pohřby) v poloze Mršinec (k. ú. Prachov). Zlomky keramiky je datují do 7. - 8. století (ibid. 121 - 125/. Jako poslední byla v roce 1941 prokopána mohyla pod Přivýšinou (k. ú. Prachov) bez milodarů se stopami po žárovém pohřbu nejisté datace (ibid.126 - 127).

Po ukončení osídlení na ostrožně Starý Hrádek v závěru středohradištního období byla plocha přírodně dokonale opevněné ostrožny využita k ukládání kostrových pohřbů. Pomístní název "Na kostelíku", z něhož se soudí na existenci církevní stavby, vznikl podle nálezů tvarovaných kamenů (stél hrobů ?). Kostrové pohřebiště bylo předmětem výzkumu v letech 1925 (4 kostrové hroby před Lepařovou vyhlídkou) a 1941 (viz dále).  V letech 1935 a 1936 byly prokopány ssuťové vrstvy v údolích kolem ostrožny, ve kterých se stále nacházejí téměř veškeré nálezy z kostrových hrobů (včetně antropologického materiálu) a všech sídlišť ostrožny. Na ní byly při plošném výzkumu v roce 1941 v porušené situaci odkryty hroby nejméně dvaceti jedinců zasahující do kulturní vrstvy mladší doby bronzové. Odkrytá část řadového kostrového pohřebiště je datována do mladohradištního období. K tomuto nálezovému fondu patří i části koster nalezených v M Jičín v roce 1990 (POZN.11). 

Všechna pohřebiště leží mimo opevněné polohy: poloha Mršinec severozápadně od prvního valu a hradiště Prachovské sedlo, mohylová pohřebiště Kozí hřbet a Holý vrch severně a východně od hradiště Hrádky (Starý Hrádek a Nový Hrádek) jižně od valu č. 5, který vede od Kozího hřbetu k Přednímu Moravsku. Počet zde pohřbených jedinců je k předpokládanému osídlení areálu skal velmi nízký.

 Počet pohřbených v době před polovinou 9. století však může být úměrný velikosti a době trvání osídlení v areálu skal před vznikem raněstředověkých hradů v druhé polovině 9. století /POZN. 12/.  Hradiště v Prachovských skalách (Prachovské sedlo a Hrádky) jsou však jedinými raněstředověkými hrady, který vybudovali nositelé mohylového ritu (Lutovský 1995, 242).

 

     2.9.4.2. OPEVNĚNÍ

Předmětem další části archeologického výzkumu Národního muzea v Praze vedeného R. Turkem byly valy a příkopy vybudované v areálu skalního města..  Celkem osm větších valů (a další menší  - např. v údolí Na vodách) je rozmístěno v prostoru od prvního valu v prachovském sedle ke čtvrtému valu nad Maršovem ve vzájemné vzdálenosti 2 600 m a od severozápadu k jihovýchodu, tj. od sídlišť Pod Krkavinami k valu č. 1 v prostoru délky 2 400m (Turek 1982b, 8, 45 - 47, OBR. 74 - s korekcí opevnění v poloze mezi Krkavinami a Laholí, viz dále).

První hradba (k. ú. Prachov) uzavírala přístup do prachovského sedla od jihu dnes zachovaným valem mezi Přivýšinou a skaliskem při západním okraji sedla. V roce 1941 byla odkryta hradba z pískovcových kamenů kladených nasucho včele náspu s dřevěnou konstrukcí. Na vnitřní straně hradby byl ochoz zpevněný dřevěnou stěnou (Turek 1946, 155, 165). Nálezy z valu byly střepy z mladší doby bronzové, nábojnice z prusko - rakouské války roku 1866 a recentní železný předmět. Původní šíře valu zde byla stanovena na 4 - 5 metrů.  Při stavbě vodovodu skalami byl v prosinci 1993 na rozhraní plochy parkoviště a silnice v prachovském sedle narušen okraj prvního valu. Na ploše necelého čtverečního metru byly zachyceny tři zcela shořelé kmeny délky 45 - 67 cm ve vodorovné poloze s mírným sklonem k jihu tj. k vnější straně valu, stejného směru s mezerami přibližně 25 cm mezi sebou. Překrývala je destrukce přepálených pískovcových kamenů, v níž byl nalezen střep hradištního charakteru. Další průběh hradby byl sledován pod tělesem dnešní silnice až k čp. 49. V rýze pro vodovod byl v hloubce 40 - 50 cm pod povrchem zachycen horizont přemístěné hliněné a dřevěné části destrukce valu, 70 - 110 cm pod touto úrovní ležela spodní část hradby s evidentními stopami požáru.  Západně od čp. 49 byla v průkopu přes silnici odkryta destrukce hlinitého náspu prvního valu v šíři 16,70 m (Ulrychová 1994a, 25, táž 1994b, 10).

Prachovské sedlo bylo ze severní strany uzavřeno opevněním s dřevěnou konstrukcí, která byla narušena při hloubení studny u rodinného domku p. Macouna asi před patnácti lety (ppč. 3/2, ústní sdělení majitele v roce 1993).  K druhému pásu opevnění (na k. ú. Pařezská Lhota) vede z prachovského sedla cesta místy i dnes viditelná zářezy ve skalách (západně nad silnicí a východně pod turistickou stezkou).

Druhý pás „opevnění hradiště“ přepažuje  komunikační koridor s rozcestím cest  u dnešního Lepařova památníku. V jižní části valu na svahu Plecháče byla odkryta kamenná zeď včele hliněného náspu. Taras tvořící střední rovinnou část hradby (dnes mezi silnicemi k Turistické chatě a k Pařezské Lhotě)  byl stejné kontrukce. Sondy oběma jej přerušujícími úvozy nepřinesly zjištění předpokládané brány. R. Turek ji umístil do východního z obou úvozů, situace v sondě tímto úvozem neumožnila další úvahy o její podobě (Turek 1946, 53 - 54, 155, 165). V západním úvozu protínajícím hradbu byla odkryta cesta používaná v 16. století ke vstupu do středověké osady Zadní Moravsko (POZN. 13).  Z tělesa hradby pocházejí nepočetné zlomky hradištní keramiky.

Pod východním okrajem valu byl ke svahu přistavěn menší taras a jižně a severně od něho dva předvaly. Taras byl tvořen kamennou zdí z pískovcových kamenů postavenou na jílovitém stupni, oba předvaly (zvláště jižní z nich) stejné konstrukce byly poškozeny erozí hliněné hmoty. Třetí val (k. ú. Zámostí – Blata) přetíná údolí zvané Přední Točenice. Vybíhá po bocích údolí, jižní okraj se připojuje k cestě na Starý Hrádek a k tzv. jeskyni strážce tohoto pásu opevnění. Hradba byla tvořena kamennou zdí pečlivě postavenou do mělkého příkopu, za ní stála další kamenná hradba včele hliněného náspu. Nálezy z něho byly střepy středohradištní datace, autor výzkumu považoval tuto hradbu za slovanskou (Turek 1946, 166).

Za cenný archeologický objekt údolí Přední Točeníce považoval R. Turek jeskyňka zachovanou při vnitřním okraji třetího valu, interpretovanou podle zjištěné situace jako obydlí strážce třetího valu. Ve výklenku jeskyně byly nalezeny dva žernovy, na podlaze zlomky keramiky a vně jeskyně hrob z mladší doby bronzové a keramika hradištní (ibid. 57 - 61, 156, 166).

V západním okraji skalního komplexu byl objeven a prokopán čtvrtý val postavený nad Maršovem (k. ú. Zámostí - Blata). Sondou v roce 1941 byla zjištěna její podoba náspu s vnitřní oboustranně zakotvenou dřevěnou konstrukcí mezi dvěma kamennými zdmi, po němž probíhal ochoz (ibid. 61 - 65, 156 - 157, 166).  Pod skalní ostrožnou vede  cesta pod skalní ostrožny Starý a Nový Hrádek a do údolí „Na vodách“.

Na severní straně skalního města byl  prokopán val „Nad Moravskem“ (k. ú.  Pařezská Lhota). Dvěma sondami bylo zjištěno využití přírodních skalních lavic pro místy zdvojený násep na okraji výrazného terénního zlomu. Západní úsek hradby byl tvořen náspem s pouze předpokládanou kamennou zdí a příkopem nepravidelného tvaru vyhloubeným před ní. Sonda východním úsekem valu zachytila vnitřní pás opevnění v podobě hliněného náspu na skalní lavici snad s kamennou zdí, vnější pás opevnění tvořila hradba oboustranně pískovcovými kameny lícovaného písčitého náspu (ibid. 65 - 68, 157 - 158/.

V pořadí šestý val (k. ú. Zámostí – Blata) byl prokopán v údolí Na vodách, které bylo tak přehrazeno náspem 4 m širokým a 1m vysokým snad zčásti umělého původu tvořeným naplaveným pískem a hlínou.

Od dnešního hotelu Skalní město - U Košíčků (st. pč. 65, ppč. 470/2, k. ú. Pařezská Lhota) vede po skalním hřbetu nad údolím Přední Točenice cesta ke Starému a Novému Hrádku. Za a nad rozcestím k Novému Hrádku byla cesta k oběma Hrádkům přehrazena sedmým valem s údajnou bránou (k. ú. Zámostí - Blata). Výzkumem bylo odkryto „severní nezničené křídlo brány tvořené soustavou dvou až tří kamenných zdí, jejichž destrukce na písčitém podkladu neumožnila blíže určit jeho vzhled“. Průchod hradbou - brána byla údajně zcela zničena cestou. Ve východní části křídla brány byl nečekaně objeven známý depot železných třmenů a misky slezského typu (ibid. 68 - 77, 158 - 159).

Sedmý val (jehož východní částí  byl val s bránou)   směrem k západu chránil cestu k oběma Hrádkům. Sondáží jeho východního úseku byla odkryta kamenná zeď a dřevěná kostrukce náspu této části hradby (ibid.68, 74 - 77, 158). Průchodem v této hradbě (v její západní části na prudkém svahu již nezřetelné konstrukce) lze i dnes sestoupit k vydatnému prameni vody v tzv. Zelené rokli.

Západně od Skautské vyhlídky a severně pod přístupovou cestou na Starý Hrádek bylo sondáží ověřeno opevnění kamennou zdí napříč přes přístupovou cestu z polohy Na stájích (val č. 8, ibid. 69, 77, 159). Na kreslené mapě Josefa Hakena zakreslené tři úseky opevnění mezi Krkavinami a Laholí jsou přírodními útvary (ověřeno výzkumem).

Vodní nádrž v údolí Na vodách a pramen v Zeleném rokli byly v objemu dostatečnými vodními zdroji obyvatel hradiště Hrádky.

Rozlehlému osídlenému areálu je věnována trvalá pozornost (Ulrychová 1995c, 1997d, 225) zvláště při všech stavebních aktivitách a současně probíhající plošné těžbě dřeva a průklestech lesa.

 

2. 9. 4. 3. OPEVNĚNÉ POLOHY

V areálu Prachovských skal byl proveden podrobný revizní terénní průzkum všech nadzemních reliktů zachovaných ve skalním městě. Byly vymezeny celkem tři opevněné polohy (Čtverák - Ulrychová 2003). Dvě  s  osídlením  v  pozdní době bronzové (hradiště v poloze Na vrších nad Maršovem v západní části skalního města, k.ú. Zámostí, hradiště Hrádky - Starý a Nový Hrádek, k.ú. Zámostí) a dvě s osídlením ve střední a mladší době hradištní (hradiště Hrádky, hradiště Prachovské sedlo, k.ú. Prachov).

 

HRADIŠTĚ HRÁDKY

V celém komplexu Prachovských skal unikátní skalní ostrožna plochy přibližně 2 ha je po svém obvodu zcela nepřístupná. Obvod skalního bloku byl zcela jistě z bezpečnostních důvodů ohrazen. Jediný možný přístup na vnitřní plochu (5,6 ha) byl pouze po 1,5 m široké skalní šíji. Po jejím přehrazení nebyly zjištěny žádné stopy.

Archeologická situace na ostrožně je zničena postupnou erozí kulturních vrstev do okolních roklí. Zachována jsou pouze do skály dna zasekaných hrobových jam mladohradištních kostrových hrobů a spodní části chat sídliště z pozdní doby bronzové. Raněstředověké osídlení je zde přepodkládáno podle nálezů keramiky v porušené situaci od konce starší doby hradištní do poloviny 10. století /Turek 1946, 128 - 134, 139/.

Zprávy o všech výkopech a archeologických výzkumech uvádějí jen kostrové hroby a keramiku (sběry J. Hakena uložené v M Jičín). Mezi těmito sběry je i keramika závěru starší doby hradištní (M Jičín či. 502 miska, 506 - 511/. Naprostá většina sídlištních nálezů byla již před archeologickým výzkumem splavena do Javorového dolu (Turek 1946, 128, M Jičín či. 3116 - 3143, 3591 - 3593, OBR. 75 - 77).  V sondě z roku 1941 byla nalezena středohradištní keramika snad v původním (?) uložení (Turek 1946, 139 - 144, tab. 97, 159) s datací 8.- polovina 10. století. Mladší keramika patří kostrovému pohřebišti. V březnu 2000 byl do M Jičín z muzea v Turnově převeden soubor střepů a čtyř zvířecích kostí z vývratu stromu. Místo ověřil 24. 4. 1987 Jan Kosina, nálezy patří k nejmladšímu horizontu raněstředověké aktivity -  pohřebišti 11. století (Kosina 1988, 131 - zde chybně k. ú. Prachov, týž 1988, 3 - 4). Zlomky mladohradištní keramiky byly sebrány i na povrchu jen o několik metrů dále (Ulrychová 1999e, 37).

Přes hlubokou rokli zvanou Javorový důl tvoří se Starým Hrádkem soustavu dvou ploch hradiště nazvaného Hrádky skalní ostrožna Nový Hrádek (4,4 ha). Zde byly nalezeny střepy pouze hradištní keramiky. K jihovýchodnímu obvodu této ostrožny je připojen val č. 7, který uzavírá přístupovou cestu po hřbetě tzv. Holého vrchu o k oběma ostrožnám.

Archeologické nálezy datují osídlení hradiště Hrádky do střední doby hradištní. V mladší době hradištní  bylo na Starém Hrádku založeno řadové kostrové pohřebiště.

 

HRADIŠTĚ PRACHOVSKÉ SEDLO

Plocha přibližně 5, 5 ha je podél jižního obvodu vymezena tzv. valem nad Prachovem (val č. 1). Několik částí této fortifikace je dodnes zachováno mezi zástavbou obce Prachov a pod silnicí sedlem probíhající.  Při archeologickém výzkumu byla zachycena  destruovaná kamenná zeď sesutá po vnější části hliněného náspu, ve kterém byla odkryta roštová konstrukce. Z vnitřní plochy této polohy pochází pouze hradištní keramika. Ve vrcholném středověku a novověku zde stála ves Valy.

 

     2.9.5. HROMADNÝ NÁLEZ Z BRÁNY 7. VALU

Depot železných předmětů byl objeven při archeologickém výzkumu brány 7. valu - části hradby postavené přes cestu k oběma Hrádkům. V podpovrchové humusovitě písčité vrstvě nad zvětralým kamením z konstrukce čelní části hradby. Jako jediný nález raněstředověkých železných předmětů má úplné nálezové okolnosti.

Dva třmeny se širokým stupátkem a zlomek dalšího s postranicí prolomenou pásem trojúhelníků, s tausovanou výzdobou liniemi, důlky a krokvicemi i miska tzv. slezského typu s proraženým dnem (Turek 1946, 148 - 153, OBR . 70 - 73) byly autorem výzkumu datovány do konce 7. a počátku 8. století (Turek 1946, 72, 148 - 153, 159, 173 - 174, týž 1982a, 20). Z tohoto údaje byla odvozena datace výstavby opevnění raněstředověkého hradu. V poslední době jsou však třmeny nově datovány do poloviny 9. století. Podle L. Košnara (1982, 53) jsou východního původu. Za deriváty karolinských typů poloviny 9. století je považuje A. Bartošková (1986, 49, 81, 83, 94, 105). Současná datace je vychází ze stanovení typu, rozboru a datace třmenů z objektů č. 77 a č. 94 na Pohansku u Břeclavi (Vignatiová 1980, 184, 195, Wachowski 1992, 30). S tím souhlasí nové posouzení nálezů z Pohanska L. Košnarem (1991, 73) a jejich datace do 9. století.

Miska slezského typu není předmětem chronologicky citlivým, rozptyl jejího výskytu s nálezy 8. - 11. století přesnější dataci prachovského nálezu neumožňuje /Bubeník 1972, 547, týž 1980, 49/. Novou datací depotu želez posouvá J. Bubeník (1999, 633) stavbu tohoto opevnění do starší fáze období středohradištního.

 

 2.9.6. KERAMIKA S PLASTICKY ČLENĚNÝM PODHRDLÍM

Tato keramika chybí v souboru ze staršího sídlištního horizontu budečského předhradí datovaného do poslední čtvrtiny 9. a první půle 10. století (Bartošková 1997, 113). Na žateckém hradišti byla datována do druhé poloviny 10. století podle kovových nálezů a keramiky předcházejícího horizontu druhé třetiny 10. století (Čech 1999, 355 - 357). Její výskyt na slovanském hradišti v Libici nad Cidlinou spojuje J. Princová- Justová (1997) s vlivy z Polska. V recenzi jejího příspěvku k dějinám Střední Evropy 9. - 10. století nesouhlasí J. Bubeník s předpokladem původu této keramiky z prostoru severně od české kotliny pro její výrazný výskyt ve východní části Čech středních a v Čechách severovýchodních. Její výskyt již v 9. století považuje za důsledek změny technologie její výroby (Bubeník 1999b, 213,  NZ čj. 9328/2000).

Početný soubor velkých zlomků nádob této tvarově rozmanité a velmi kvalitně vyrobené i zdobené keramiky uložený v M Jičín pochází ze sběrů Josefa Hakena na skalní plošině Starý Hrádek a v roklích severně a jižně od ní. Zlomky okrajů hrnců s lomem v horní třetině výduti jsou šedé nebo šedohnědé barvy, přibližně polovina zlomků má výraznou příměs slídy a písku. Soubor obsahuje zlomky nádob s výrazně odsazeným a plasticky členěným podhrdlím. Na několika z nich je patrná modelace nádoby v ruce a okraj obtočený na hrnčířském kruhu.  Bez zachovaných nálezových okolností lze tento soubor datovat do mladšího úseku střední doby hradištní.

 

 2.9.7. NÁLEZY MINCÍ

V písčitém zásypu jeskyňky strážce třetího valu v Přední Točenici (k. ú. Zámostí - Blata, Turek 1946, 59, 156) byl nalezen depot 19ti malých denárů Vratislava II. (1061 - 1085) typu Fiala 1895, IX:3 (Turek 1946, 59). Místo a okolnosti nálezu potvrzují nevyužívání místa a absenci údržby opevnění a nefunkci hradiště před polovinou 11. století (Turek 1950, 11, Nohejlová - Prátová 1956, s. 25, č. 1495). Další mincí z opevněného areálu Prachovských skály je denár Břetislava I. z doby po mincovní reformě v roce 1050. Byl nalezen jižně pod ostrožnou Starý Hrádek v Javorovém dole (k. ú. Zámostí). Mince je uložena u nálezce (NZ čj. 1082/88 Horní Lochov - zde pod chybným k.ú., Waldhauser 1987). Další nálezy mincí z areálu hradiště pocházejí z grošového a tolarového období.

Úplný soupis archeologických nálezů z areálu Prachovských skal je uveden v  POZNÁMCE 14.

 

2.9.8. DATACE

Raněstředověký hrad v poloze Hrádky a Prachovské sedlo byly  postaveny nejspíš  v polovině 9. století. Ostrožna na Starém Hrádku byla osídlena od konce 8. do poloviny 10. století. Poté byla po dobu asi jednoho století využívána pouze k pohřbívání. V Prachovském sedle bylo zjištěno osídlení pouze ve střední době hradištní a později ve středověku a novověku.

V mohylách na Holém vrchu je doložena změna ritu ze žárového na kostrový, a to během 9. století.

Hromadný nález želez s nálezovými okolnostmi umožňuje dataci vzniku opevnění hradiště do poloviny 9. století (naposled Bubeník 1999, 633 - 634). Existence obou hradů je přibližně určena polovinou 9. a polovinou 10. století.

 

 2.9.9. ZÁVĚR

Sídliště z pravěku, 6. - 8. století, období mladohradištního, opakované zakládání osad ve středověku i novověku potvrzují mimořádný význam Prachovských skal a jejich poloh vhodných k sídlení v regionu Jičínska v době před i po zániku pravěkých a raněstředověkých hradišť.

Raněstředověká hradiště byla postavena v polovině 9. století při severním okraji jičínské sídlení komory. Byla velmi pravděpodobně po dobu jednoho století jejím centrálním hradem. V polovině 10. století byly Hrádky i Prachovské sedlo opuštěny v důsledku změn v regionu souvisejících s přičleněním českého severovýchodu k přemyslovskému státu.

 

 2.10. VELEŠICE

 2.10.1. ÚVOD

Hradiště Velešice bylo objeveno při cestě z Vysokého Veselí přes návrší "Kákovice" do Hrobičan. Nad rozsáhlými Cidlinou každoročně zaplavovanými loukami (niva Cidliny) jižně od Vysokého Veselí a východně od toku řeky Cidliny byl najaře roku 1997 objeven severní val hradiště. Jeho zachovaná část byla vodítkem při vymezení již rozorané opevněné polohy, jejíž rozsah byl po zjištění v terénu ověřen mapou stabilního katastru a leteckými snímky.

 

    2.10.2. POLOHA, PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Mohutný terénní blok s kostelem a vsí Velešice vybíhá od východu až k řece Cidlině, ke které se jeho západní část svažuje. Čelo bloku je řekou tvarováno do meandru tvaru písmene "U". Z opevněné polohy je západním směrem v dohledu hradiště Češov, severně hradiště Hradišťko u Žeretic. Dále i prostor proti toku Cidliny k severu i po jejím toku k jihozápadu do vzdálenosti přibližně 8 km. 

Území Velešic a jejich okolí je součástí území klimaticky mírně teplého, podoblasti mírně vlhké s mírnou zimou. Průměrná roční teplota je 7 - 8oC a srážky oscilují v rozmezí 600 - 650 mm. Území je tvořeno vápnitými jílovci a slínovci České křídové tabule. Ty jsou pokryty zvětralinovým pláštěm různé zrnitosti. Na svazích v okolí řeky jsou pod soliflukčními sedimenty zbytky štěrkových teras. Povrch území tvoří hluboké jílovité půdy typu hnědozemě na sprašovém základu (GENEREL MÚSES 1994).

 

2.10.3. PRAVĚKÉ NÁLEZY, RANĚSTŘEDOVĚKÝ MOHYLNÍK

Východně od dnešní osady Velešice směrem k okraji lesa bylo zjištěno sídliště z mladší doby kamenné a pozdní doby bronzové/ event. z počátku starší doby železné (NZ čj. 606/95, 607/95, M Jičín č. i. 4288, ev. č. 86/94, 7/99, 8/99, 24/99, 34/99, 35/99, 36/99).

 Při letecké prospekci 2. 11. 2000 byl ve střední části opevněné plochy dokumentován areál dvorce  Při opakovaném povrchovém sběru na tomto místě byla zjištěna výrazná kumulace keramiky datující tento objekt do pozdní doby bronzové, event. k počátku starší doby železné  (M Jičín ev. č. 5/99 - 9/99, 24/99, 34 - 38/99, 247/99, 5/2001, Ulrychová 1999e, 36).

Mezi posledními nálezy je v regionu nepříliš zastoupené osídlení ze starší doby římské, zlomek keramiky zdobený meandrem  je uložen v M Jičín, ev. č. 24/99. Nález koresponduje s četnými nálezy římských mincí 1.- 2. století v tomto regionu (Nohejlová - Prátová 1955, 101 - 102, 113 - 115, 121, 170, 174 - Velešice, Vysoké Veselí, Zliv, Ulrychová 2000 v tisku : Soupis nálezů mincí na Jičínsku, NL 2000). Těmto zjištěním předcházely sběry Jana Bočka, který zde nalezl keramiku a nástroje z neolitu (kultura lidu s keramikou lineární), dále zlomky keramiky období laténského a bronzovou novověkou rolničku. Nálezy jsou uloženy v muzeu královéhradeckém (v pořadí č. ev. 170/89, 171/89 a 172/89, Kalferst J.- Sigl J.- Vokolek V. 1990, 19).

Na návsi ve Velešicích (tj. východně od kostela, mezi ním a západním valem hradiště) byly v roce 1860 narušeny kostrové hroby (Sklenář 1992, 265). Podle nálezů z nich uložených v muzeu v Novém Bydžově pocházejí ze starší doby bronzové (kultura únětická). Až do těchto míst zasahuje areál dvorce z mladší doby bronzové zjištěného uvnitř opevnění.

V okraji "panského"lesa (ppč. 69) je zachována část slovanského mohylového pohřebiště. Část nádoby z jedné z mohyl je datována do poloviny 9. století (M Nový Bydžov či. 3418). Pohřebiště pokračuje směrem k východu na k. ú. Vysoké Veselí a nejspíš patří nejstarší fázi osady zjištěné severně u kostela ve Velešicích..

 

     2.10.4. POPIS

Výšinná opevněná poloha ve Velešicích je přibližně obdélného tvaru (osy 330 x 510 m) se zaoblenými rohy. Opevnění v délce přibližně 1700 m uzavírá plochu 16,8 ha, celý objekt zaujímá plochu více než 18 ha. Parcelace pozemků uvnitř valů před rokem 1842 respektovala tehdy ještě nerozorané opevnění.  Severní úsek hradby byl postaven na okraji terénní vlny téměř 20 m nad úrovní nivy Cidliny. Z valu je zachován asi 160 m dlouhý dobře viditelný úsek  Jeho vnitřní část je rozoraná do pole. I další úsek opevnění (tmavý pruh podél severního okraje pole), který se po přibližně 150 m stáčí k východu, je rozoraný.  Proti lesu s mohylami je stále patrný rozoraný východní val v podobě mohutné terénní vlny šíře asi 25 m převyšující okolí přibližně o 30 - 50 cm. Východní polovina valu jižního obvodového opevnění je rovněž rozoraná. Podél ní stéká ornicí zaneseným zaniklým příkopem širokým přibližně 25 m voda, pramen vyvěrá uvnitř opevněné plochy. Západní polovina jižní obvodové fortifikace je zachována v porostu stromů v podobě sneseného valu částečně odtěženého do plochy zahrady.

Západní obvod hradiště je zčásti zastavěný. Čela domů východního okraje návsi stojí na destruovaném valu a před nimi je místy viditelný zasypaný příkop. Od posledního z domů (při pohledu z jihu) pokračuje val dále k severu. Příkop není v tomto místě patrný. Od severu do míst, kudy probíhal, do něho ústí cesta podél okraje nivy Cidliny od Vysokého Veselí.

Vnitřní plocha hradiště je členěna dvěma terénními vlnami. Jedna z nich tvaru oblouku vymezuje přibližně 1 ha plochy při severozápadním okraji hradiště. Tento prostor mohl být  vnitřní částí hradiště. Terénní vlna měří  přibližně 190 m. 

Západně podél zaniklé cesty, která procházela napříč opevněnou polohou (na ppč. 154/1/, je další podobný útvar zachovaný do výše asi 50 cm. Jedná se pravděpodobně o zaniklou novověkou komunikaci  Vstup do opevněné polohy  nebyl zjištěn.

 V místě zářezu této  zaniklé novověké cesty  jižním obvodem polohy vytéká pramen vody, další pramen vyvěrá pod severním okrajem severního valu (blíž k Cidlině).

 

 2.10.5. RANĚSTŘEDOVĚKÉ NÁLEZY

 Z výšinné opevněné polohy byl opakovaným sběrem získán soubor raněstředověké keramiky. Její početné zlomky vymezovaly pás podél vnitřního okraje rozoraného východního i západního úseku opevnění, střední část byla pokryta zlomky nádob z pozdní doby bronzové  a ojedinělými střepy z doby hradištní (Ulrychová 1995e, 372, táž 1997p, 310, M Jičín ev. č. 5/2001). Další kumulace zlomků převážně hradištní keramiky byla zjištěna mezi dvorcem a západním pásem opevnění.

Hradištní keramika náleží převážně mladšímu stupni střední doby hradištní a období mladohradištnímu (převážně starší fázi).  Středohradištní nálezy (M Jičín ev. č. 5/99, 6/99, 9/99 a 36/99) jsou v naprosté většině zlomky hrnců šedého střepu s povrchovou světlehnědou, červenohnědou či šedohnědou vrstvou, značným podílem jemného písku ve střepu a výzdobou hřebenovými vlnicemi, vodorovnými liniemi a vpichy. Zlomky okrajů jsou jednoduchých tvarů, vyjímečně vně mírně zesílených.

 

2.10.6. DATACE

Podle dosavadních zjištění  v terénu a podle nálezů doby hradištní bylo velešické hradiště postaveno ve střední době hradištní, spíše v jejím mladším úseku. Je rovinného rázu a zřejmě jednorázové výstavby. Předpokládáno je jeho krátkodobé využívání, trvalé osídlení od počátku střední doby hradištní se soustředí do míst severně od kostela.

 

2.10.7. ZÁVĚR

Velešice patří k nejstarším trvale osídleným místům Jičínska, kontinuita osídlení byla archeologickými nálezy prokázána od poloviny 9. století do současnosti.  Na mírném svahu nad meandrem Cidliny stála v polovině 9. století nehrazená osada. S její nejstarší fází souvisí mohylové pohřebiště v lese východně odtud.

Pravděpodobně v 10. století byla část terénního bloku jednorázově opevněna. V 11. století byl znovu osídlen svah severně od kostela, ves zde pravděpodobně nepřetržitě existovala až do doby první písemné zmínky o ní na počátku 14. století.

 

2.11. VESEC

2.11.1. ÚVOD

Výšinná opevněná poloha na ostrohu zvaném "Poráň" u Vesce na Sobotecku je vyjímečnou archeologickou nemovitou památkou Jičínska. Na místě přírodou mimořádně dobře chráněném byl v pozdní době bronzové stavbou mohutného opevnění založen pravěký hrad.  Místo bylo s vyjímkou střední doby hradištní osídleno nositeli keramiky pražského typu a poté ve starší i mladší době hradištní a ve vrcholném středověku.

 

2.11.2. PŘÍRODNÍ POMĚRY, POLOHA

Ostrožné hradiště známé  pod názvem Poráň leží v poloze "Na šancích" na skalním bloku při západním okraji k. ú. Vesec u Sobotky.  Pod ostrohem jižně je údolí zvané "Plakánek" s protékajícím Veseckým potokem, na severu v hloubce 27 m od povrchu skalní plošiny údolí řeky Klenice s vodní nádrží. Západně pod skalním blokem se obě vodoteče spojují. Poráň leží na okraji České křídové tabule v oblasti skalních pískovcových útvarů Sobotecka. Ostrohy a skalní bloky byly často využívány ke stavbě středověkých hradů a hrádků.

Klimaticky náleží toto území do oblasti mírně teplé s průměrnými ročními srážkami 500 - 650 mm a teplotou 7,5 - 8,5 oC. Geobotanická rekonstrukční mapa uvádí pro toto území dubohabrové porosty, borové háje a olšiny podél menších vodotečí (GENEREL SES 1992).

 

2.11.3. DĚJINY VÝZKUMU, NÁLEZY

Kromě opakovaných amatérských sběrů (nálezy ve sbírce Sobotka, nyní M Jičín), ověřovali osídlení průzkumem a sběry J. L. Píč (1888, 351, týž 1890 - 1892, 378, týž 1909, 380 s  chybným údajem délky příkopu 16 m) a J. Pažout (1925, 26 - 28, nálezy z jámy vykopané roku 1927). Hradiště datoval na základě svých sběrů i Jan Filip (1947, 41, 55, 279), a jimi potvrdil Poráň jako hradiště lidu popelnicových polí osídleným v raném středověku.

Sběrem byla získána i keramika pražského typu (Waldhauser 1965, 253). Další zlomek byl nalezen pří výzkumu v roce 1965 (viz dále). Opakovanými sběry (Waldhauser - Weber 1973, 32 - 35, NZ čj. 653/70) byl získán i zlomek rotačního mlýnku ze svoru, vně valu část bronzové nádoby se železnými nýty a starohradištní keramika ze 7. -  počátku 9. století. Průzkum lokality provedl A. Hejna (NZ čj. 7040).  Naposled sbíral na Poráni J. Havlík  z Vesce v půli 80. let 20. století. Masivní členěné okraje zdobené jednoduchými širokými vodorovnými rýhami nebo vlnicí lze datovat do mladšího úseku mladohradištního období, v souboru je však i keramika závěru starší doby hradištní a vrcholného středověku.

Osídlení z počátku mladší doby hradištní potvrzuje keramika ze sběru p. Hortíka a další soubor bez nálezových okolností uložený ve sbírce Sobotka. Velký soubor keramiky ze všech dosud zjištěných období osídlení Poráně pochází z opakovaných sběrů J. Waldhausera a je uložen v muzeu Mladá Boleslav (Waldhauser 2000, 218 - 219).  V roce 1999 byl z pozůstalosti pplk. M. Hataše do jičínského muzea předán soubor keramiky z neolitu (lineární), eneolitu (KKA, ŠK, POZN. 15), popelnicových polí doby bronzové a raného středověku (mladší doby hradištní). Velikost střepů uvedeného souboru v porovnání se zlomky sebranými autorkou v roce 1999 (M Jičín, ev. č. 20/99, 30/99) na trvale orané ploše hradiště vykazuje u druhého souboru přibližně desetinásobné zmenšení.  Keramika ze sbírky soboteckého muzea datovaná do 7.- 8. a počátku 9. století a autorčiny sběry potvrzují opakované hradištní osídlení plochy uvnitř pravěkého opevnění (Ulrychová 1999e, 37, Sláma 1986, 93).  Ostroh byl osídlen a využíván i ve vrcholném středověku (zaniklá středověká ves u dvora Semtín, nálezy jsou uloženy v M Jičín - sbírka Sobotka).

 

    2.11.4. POPIS

K poloze hradiště publikoval několik úvah účastník zjišťovacího archeologického výzkumu z roku 1965 pplk. Miroslav Hataš (Hataš 1973, 75 - 76). Objekt neleží na žádné strategicky či komunikačně důležité linii. Jeho poloha nad hlubokými údolími, v  těžko schůdném terénu a z východní strany krytá převýšením kóty 322,7 Poráň ukazuje na jeho pasivní tj. ochrannou funkci. Zalesněný západní okraj chrání v současnosti místo před severozápadním větrem a prouděním chladného vzduchu z údolí a vodních ploch. Opevněná plocha je z údolí "Plakánek" i údolí řeky Klenice zcela nepřístupná. Na záseky zřízené mezi jednotlivými skalními bloky podél severního, západního a jižního obvodu ukazují otvory ve skalách. Po okraji ostrožny vedlo z praktických důvodů jistě alepoň jednoduché ohrazení.

Pravěký hrad byl opevněn přepažením ostrožného skalního bloku mohutným pásem opevnění, jehož rozměry vyvažovaly nepřístupnost místa po zbylém obvodu skalního bloku. Při letecké prospekci v roce 1997 provedené při extremních světelných podmínkách na vyjímečně barevně citlivý fotomaterál bylo zjištěno, že tento pás opevnění tvoří dva valy a dva příkopy obloukovitého tvaru v místech, kde se ostrožna začíná široce rozevírat (Píč 1888, 351, Turek 1948, 14). Oba valy i příkopy jsou souběžné, přibližně téže velikosti a délky (vnitřní 100 m, vnější 110m), šířky mezi 12 - 14m a jsou vysoké, i přes značné poškození orbou, až 3m.. Příkop mezi oběma valy je široký asi 6 m, vnější příkop je na mapě stabilního katastru zakreslen jako samostatný pozemek.  Od západního okraje vnitřního valu je západní okraj ostrožny vzdálen 292 m. Jižní zakončení obou valů nedosahuje (na rozdíl od severního) k okraji ostrožny. V 6 m široké proluce byl zřejmě vstup do hradiště - pro obránce s výhodou nekrytého pravého boku příchozího. Zánik opevnění požárem potvrdila situace v sondě III výzkumu v roce 1965 (viz dále).

Plocha uvnitř opevnění měří asi 1,5 ha, celá výšinná opevněná poloha včetně valů a příkopů asi 2,5 ha. Hradiště leží v nadmořské výšce 300 - 309 m n. m. s mírným sklonem vnitřní plochy k západu  přerušeným přírodní terénní vlnou západovýchodního průběhu procházející přibližně středem objektu.

 

2.11.5. ZJIŠŤOVACÍ VÝZKUM 1965

Zjišťovací výzkum probíhal 10.- 17. srpna 1965 pod vedením Z. Drenka. Práce nebyly dokončeny, dokumentací je pouze náčrt sond (NZ čj. 4716/72), zachované archeologické nálezy (POZN. 16), fotografie architekta Zdeňka Musila, fotodokumentace a zpráva účastníka výzkumu pplk. M. Hataše (1967, 5 - 6, týž 1973, 75 - 76,  k tomu diskuse Waldhauser J.- Weber V. 1973, 76).  Výsledkem výzkumu bylo zjištění osídlení z období pražského typu a starší doby hradištní v západní polovině opevněné plochy (keramika: sonda I., objekt 1/65 - jáma, objekt 2/65 -  vrstva) , dále osídlení nositeli turnovského typu a z doby mlado - a pozdněhradištního období. Na vnitřním okraji vnitřního valu byla v sondě III. souběžné s delší osou valu (!) zachycena destrukce pískovcových a čedičových kamenů, spálené dřevo a hlinitopísčitý násep hradby neurčené datace.

Soubor nálezů tvoří hradištní keramika a přeslen (pop. pole?). V obou objektech sondy I. byly i zlomky keramiky popelnicových polí. Sondou II. byla potvrzena absence osídlení včele ostrožny (NZ čj. 4716/72, Drenko 1965a, 9 - 10, Weber 1977, 411 s chybným datem výzkumu 1960).

 

 2.11.6. DATACE

Archeologickým výzkumem a dalšími nálezy je stavba pravěkého hradiště datována do období lidu popelnicových polí doby bronzové  Ha B - Ha C (?) při absenci nálezů období Ha A. Uvnitř opevněné plochy bylo založeno sídliště turnovského typu lidu popelnicových polí (Waldhauser 1969, 238, týž 1972, 169 - 170, týž 1976, 7), pražského typu (Zeman 1976, 161), starší doby hradištní (do poloviny 9. století) a opakovaně v období mladohradištním (Waldhauser 1965, 253, týž 1973, 165 - 166, Turek 1982b, 8, 48, Bubeník 1988, 188, týž 1993, 59, Bubeník - Pleinerová - Profantová 1998, 132, Vokolek 1987, 223, NZ čj. 1640/ 88). Datace části keramiky ze sběru do období RS 3 je pravděpodobně chybná (Kašpar 1992b, 63).  Před postavením pravěkého hradu byla Poráň součástí areálu sídliště lidu kultury s keramikou lineární a vypíchanou (Hájek L. 1940, 116), kultury kulovitých amfor a kultury s keramikou šňůrovou.

 

     2.11.7. MOHYLOVÉ POHŘEBIŠTĚ DOBŠÍN

K mohylám ležícím přes údolí proti ostrožně Poráň asi 200 metrů západně od jejího čela (k. ú. Dobšín, o. Mladá Boleslav) se nelze bez archeologických nálezů a výzkumu vyslovit. Mohou pocházet z období stavby hradu lidem popelnicových polí i ze střední doby hradištní, která však není v nálezech z ostrožny zastoupena.  Na ploše 150 x 100 m je patrných 6 náspů průměru do 10 m. Sedmý násep z neurčeného původního počtu mohyl byl již zničen (Lutovský  - Waldhauser 1991).

 

 2.11.8. ZÁVĚR

Přírodně chráněný ostroh na skalním bloku zvaný Poráň u Vesce byl opevněn v závěru pozdní doby bronzové. S vyjímkou střední doby hradištní bylo toto vyjímečně chráněné místo opakovaně osídleno od 6. do 13. století.

 

2.12. ŽELEZNICE

2.12.1. ÚVOD

Areálem opakovaného sídlení po celý pravěk i raný a pozdní středověk byl podle lokalisovaných archeologických nálezů a ověřených názvů pomístních prostor severně od kostela sv. Jiljí (původně sv. Jana Křtitele) a fary zvaný "Příkopy", "Na valech", "Na zámkách" nebo "Na tvrzi". Tyto názvy označují jihozápadní část dnešního městečka Železnice.  Leteckou i pozemní prospekcí, studiem map a lokalisací nálezů archeologické sbírky místního muzea (od roku 1999 uložena v M Jičín) bylo vymezeno trojdílné ostrožně hradiště.

 

2.12.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY

Mikroregion Železnice vymezený obcemi Těšín, Zámezí, Bradlecká Lhota a Soběraz tvoří nejsevernější sídelní areál pravěkého i raněstředověkého osídlení Jičínska.

Geologické podloží tohoto mikroregionu je tvořeno usazeninami středního turonu representované vápnitými slíny a slínovci křídy Českého masivu. Severní hranice tvoří úzký pruh cenomanských pískovců a slepenců. Ty jsou západně od obce Těšín proraženy sopečným sopouchem vrchu Železný. Po obvodu sopouchu při kontaktu čedičové lávy a slínovců vznikl vypálením tvrdý porcelanit.

Půdní pokryv mikroregionu Železnice tvoří rendziny - slínovatky na vápenných slínovcích. Na vrchu Železný a v jeho bezprostředním okolí jsou zastoupeny nevyvinuté půdy až pararendziny. Mezi vrchem Železný a městečkem Železnice je až 180 metrů široký pás nivy Ploužnického potoka, který asi 400 metrů jihozápadně od vrchu Železný vtéká do řeky Cidliny.

Celé území je řazeno do oblasti vegetace habrových doubrav, niva Ploužnického potoka k olšinám. Na severním okraji cenomanských pískovců při severní hranici vymezeného území byly rekonstruovány kyselé půdy s porostem doubrav. Mikroregion je téměř odlesněn. Západně od ostrohu Železnice a jižně pod ním jsou rozsáhlé i po melioraci zaplavované a trvale zamokřené louky se zbytky vlhkomilných rostlinných společenstev.

 

2.12.3. POPIS LOKALITY

Raněstředověké ostrožné hradiště Železnice je dnes západní částí městské památkové rezervace Železnice. Včele ostrohu severojižní orientace jeho delší osy stojí uprostřed tzv. starého hřbitova kostel sv. Jiljí ze 2. poloviny 12. století. Západní okraj ostrohu převyšuje o více než 20 metrů louky zaplavované Ploužnickým potokem. Na této vodoteči je jižně pod čelem ostrožny malá vodní nádrž. Současná cesta do hradiště od jihozápadu stoupá strmě z úrovně nivy Ploužnického potoka a ústí do prostoru východně od kostela na Muzejním náměstí. Další komunikace vstupují do plochy hradiště od východu.

Opevnění západního okraje vnitřního hradiště je dnes zachováno ve  strmém svahu v poloze zvané "Na valech". Stavbami chat přerušovaný úsek valu vysoký přibližně 0,8 - 1,0 m i nepříliš zřetelný příkop jsou přerušeny dvěma cestami. Jižní, dnes nepoužívaná, vedla do místa severně od kostela do areálu předpokládaného dvorce z doby stavby kostela - dnes mezi uličkami Muzejní a Příkopy ("Na příkopech"). Západní obvod opevněné polohy je sledovatelný přibližně 260 m v zahradách a mezi domy.

Severozápadní úsek opevnění je tvořen téměř sneseným valem na okraji strmého svahu a vně pod ním ohraničen polní cestou. Severní obvod hradiště je vymezen úvozovou cestou respektující areál novověké tvrze v areálu usedlostí čp. 62 a 63.

Východní obvod hradiště je zachován v podobě mohutné terénní vlny dnes šíře až 45 - 50 m ze zaniklého valu a příkopu. Vnitřní okraj tohoto útvaru tvoří k severu směřující ulice Muzejní a Palackého. Silně destruovaný val je zachován v zahradách domů východního čela ulice Palackého. K severu pokračující ulice Františka Mencla probíhá již po ploše zaniklého úseku valu (celková délka všech tří ulic je 280 m). Opevnění končilo v poloze "U trojice" či " Na tvrzi" na nejvyšším bodě hradiště. Od čela ostrohu k novověkému tvrzišti je výškový rozdíl 24 m (nadmořská výška opevněné polohy je 298 - 322 m). Opevnění celého hradiště měřilo přibližně 1320 metrů.

Hradiště je zástavbou a průběhem komunikací členěno na tři části. Čelo ostrohu s kostelem je zcela nepravidelného tvaru (osy 90 x 100 m) zaobleného k jihozápadu podle okraje čela ostrohu. Má plochu necelého 1 ha a zaujímá starý, dnes již nepoužívaný hřbitov kolem kostela sv. Jiljí, jižní část Muzejního náměstí a zahrady v poloze "Strahov". Torzo hradby je zachováno v délce asi 30m jihozápadně a jižně od jižní zdi kostela ve svahu nad čp. 285. Směrem k východu je přerušeno strmou ulicí Kavanovou, dnešním vstupem do Železnice od jihozápadu. Torzo valu probíhá dále zahradami části zvané "Strahov" v šířce přibližně 4 - 5 m a výšce do 1 m. V severním okraji této části hradiště byly nalezeny velké soubory keramiky z období stavby kostela sv. Jiljí (2. polovina 12. století). Sem, do prostoru mezi uličkami Muzejní, západním okrajem ostrohu a uličkou  Příkopy, lokalisuji panské sídlo z doby stavby kostela.

První předhradí (severně od kostela a fary) je obdélného tvaru s rozšířením k jihovýchodu o severní část Muzejního náměstí a zaujímá plochu přibližně 2,4 ha. Na přepokládaném rozhraní prvního a druhého předhradí při západním obvodu ostrohu vyvěrá i dnes vydatný pramen vody.

Severní část hradiště s novověkou tvrzí ve svém severovýchodním nároží (druhé předhradí) je obdélná (osy 100 x 180m) plochy přibližně 1,8 ha. Její východní část je zastavěna až k ulici Menclově, západní polovina je tvořena loukami a pásem pole.

 

2.12.4. NÁLEZY

Při početných zemních pracích na ploše městečka objevené archeologické nálezy ze všech v regionu zastoupených pravěkých kultur, raného i vrcholného středověku a novověku byly shromažďovány v místním muzeu.

Asi polovina raněstředověkých nálezů (datovaných od počátku 9. století do závěru 13. století) není blíže lokalisovaná. Zbylá část, která má zachované nálezové okolnosti, poskytuje možnost datovat osídlení ostrohu mezi kostelem a novověkou tvrzí po celou střední a mladší dobu hradištní s možností osídlení již v závěru starší doby hradištní.. Počet nálezů ze střední doby hradištní je velmi početný při porovnání s počtem nálezů ze starší doby hradištní. Z doby stavby kostela sv. Jiljí jsou ve sbírce místního muzea velké soubory zlomků keramiky s častým výskytem značek na podstavách nádob. 

Na katastru Železnice jsou sledovány veškeré stavební aktivity, mimo opevněný ostroh nebyly zachyceny žádné raněstředověké nálezy.  Sběry v roce 1999 byla ověřena poloha osady ve farské zahradě, osídlení včele ostrožny (tj. na starém hřbitově) a v areálu předpokládaného panského sídla severně od něho (M Jičín ev. č. 17/99, 19/99, 43/99, Ulrychová 1999e, 37).

Nejstarší hradištní nálezy ze Železnice pocházejí z uvedené zahrady severně za farou, zde byla výšinná osada v závěru starší doby hradištní (M Železnice či. 104, 108, 848, M Jičín ev. č. 17/99).

Střep či. 110 z polohy "Na tvrzi" (severovýchodní okraj vymezeného ostrožného hradiště) potvrzuje rozsah osídlení ostrohu ve střední době hradištní. Středohradištní osídlení bylo však nejintenzivnější včele ostrohu. Sběrem na částečně zatravněném starém hřbitově kolem kostela byl v roce 1999 získán početný soubor zlomků keramiky převážně mladšího úseku střední doby hradištní (M Jičín ev.č. 18/99, NZ čj. 8367/99, Ulrychová 1999e, 37).  Menší soubor blíže nelokalisovaných zlomků keramiky ze sbírky místního muzea zdobený pásem hřebenové vlnice a vodorovných linií náleží 9. století. Mladší tvary střední doby hradištní z téže sbírky jsou rovněž bez bližší lokalisace i nálezových okolností. Tzv. límcovité okraje  pocházejí z uličky severně od kostela, další střepy z areálu novověké tvrze v severovýchodním nároží opevněné plochy. Zlomky tzv. límcovitých okrajů jsou profilací i výzdobou velmi podobné zlomkům keramiky starší fáze opevnění budečského předhradí (Bartošková 1997, obr. 6:3, 7:6, 8:2, 9:3, 5). Soupis archeologických nálezů z této polohy uložených v jičínském muzeu je uveden v POZNÁMCE 17.

 

2.12.5. DATACE, ZÁVĚR

Ostrožného hradiště v Železnici bylo vzhledem ke zřetelnému nárůstu intenzity osídlení a ke svému výraznému tvaru pravděpodobně postaveno v průběhu druhé poloviny 10. století. Nejspíš převzalo funkci v té době opuštěného raněstředověkého hradu Hrádky a Prachovské sedlo v Prachovských skalách. Ostroh byl postaven na okraji zasídlené krajiny za řekou Cidlinou (vzhledem ke vnitrozemí) při rozcestí hlavní komunikace regionu severozápadním směrem a odbočky z této cesty k severu.  Osídlení ostrožny pokračovalo plynule do mladší doby hradištní a do založení města ve vrcholném středověku (Ulrychová 1998 l, 257).

 

2.13. ŽELEZNICE - TĚŠÍN, Železný I

2.13. ÚVOD

Během zpracování archeologické sbírky místního muzea v Železnici byly zjištěny pravěké (neolit, mladší a pozdní  doba bronzová) a raněstředověké nálezy lokalisované jednoznačně na kopec zvaný Železný (k.ú. Železnice a Těšín, POZN. 18). Při pozemním i leteckém průzkumu návrší a jeho okolí byly vymezeny dva opevněné areály. Prvním je hradiště z pozdní doby bronzové s raněstředověkým osídlením a vrcholně středověký hrádek. Druhým je kruhová poloha Železný II v obci Těšín (viz dále).

 

2.13.1. POLOHA, POPIS 

Vrch zvaný Železný  tvoří výraznou dominantu severovýchodního okraje Jičínské kotliny (320 - 364 m n.m.). Čedičová kupa se zřetelnými stopami sídlení a těžby kamene je běžně viditelná ze vzdálenosti 10 km i přesto, že netvoří hlavní dominantu jičínské kotliny.

Severní a západní svahy kopce jsou pokryty lesem "Obora", severním okrajem lesa podél úpatí kopce protéká Ploužnický potok. Za ním směrem k severozápadu pokrývají nivu Ploužnického potoka trvale zamokřené louky. Přírodní podmínky místa jsou shodné s předchozí lokalitou.

Plocha východně od návrší je zastavěna domy vesnice Těšín, severovýchodně u paty kopce stojí tři usedlosti osady Valcha. Význam osídlení kopce je dán jeho polohou u západního okraje komunikace ve středověku zvané Hradecká cesta. Odtud na dohled při téže cestě byl ve starší době železné  postaven hrad v Konecchlumí (Ulrychová 2000, v tisku).

Mírně oválné návrší bylo ve své severovýchodní části odtěženo při lámání kamene a poškozeno cestou z obce Těšín do lomu. Těmito zásahy bylo zničeno opevnění na návrší v délce asi 60 metrů. Jeho nejvýše položená část náleží středověkému hrádku (13.- 14. století). Val a příkop hrádku výrazně převyšují okolní svahy pokryté novotvary vzniklými při těžbě kamene. Val je dnes vysoký přibližně 3,5 m, příkop hluboký až 1,7 m. Plocha uvnitř opevnění měří méně než půl ha, celý hrádek včetně opevnění (jižní úsek valu mírně vybíhá k jihu) leží na ploše 1,3 ha.

Mimo opevnění středověkého hrádku, jehož postavením byly pravděpodobně zničeny relikty pravěkého a raněstředověkého hradiště, vybíhá k jihu do zahrad usedlostí vsi Těšín (především čp. 11) terénní vlna vně provázená mělkou prohlubní. Nejlépe je zachován její západní úsek sestupující od opevnění hrádku lesem Obora do zahrady čp. 11. Jižní úsek tohoto  útvaru byl částečně snesen při úpravách zahrad za domy vsi Těšín (ppč. 1373/1, 1392/1 a 1396/1, ústní sdělení majitele čp. 11). Východní část této terénní vlny tvoří místy až 0,8 m vysoká mez se zřetelnou úpravou svého předchozího tvaru (pro oplocení).

Plocha takto vymezeného území (osy přibližně 190 x 100) měří necelé 2 ha. Přepodkládám, že je částí hradiště lidu popelnicových polí osídleným i ve střední době hradištní.

 

2.13.2. PRAVĚKÉ A STŘEDOVĚKÉ NÁLEZY

Jižně od vrchu Železný bylo při orbě polí rozoráno sídliště z mladší doby kamenné (Ulrychová 1995g, 406). Z vrchu Železný (s výslovně uvedenou lokalisací Železný, nálezy ze vsi Těšín jsou odlišovány) pocházejí mimo jiné i zlomky keramiky ze starší doby bronzové (kultura únětická) a mladší doby bronzové.

Nálezy z vrcholně středověkého hrádku jsou rovněž uloženy v archeologické sbírce muzea Železnice a Jičín, průzkum hrádku provedl i T. Durdík (1984, 139). O nálezech bez bližšího kulturního určení nebo lokalisace z vrchu Železný či Železnice se zmiňují V. Mánek (1941, 8), Fr. Návesník (1889, 13, 29), J. Mencl (1948, 438, pozn. 7), K. Sklenář (1992, 292) a L. Šnajdr (1874 - 1877, 830 - 831). Slovanské hradiště na vrchu Železný uvádí R. Turek (1971, 4).

 

2.13.3. RANĚSTŘEDOVĚKÉ NÁLEZY

Raněstředověké nálezy výslovně lokalisované na vrch Železný lze datovat do střední i mladší doby hradištní.  Poslední nalezené zlomky keramiky (včetně dvou malých zlomků okrajů) byly sebrány na vnitřní ploše jihovýchodního okraje předhradí na hromádkách hlíny vynesené na povrch krtky (M Jičín ev. č. 15/99, 16/99, Ulrychová 1999e, 36). Keramika je zřetelně dvou druhů. K prvnímu patří zlomek podstavy a oba uvedené okraje šedé až šedohnědé barvy s písčitou příměsí. Jejich datace do střední doby hradištní je jednoznačná. Další zlomky jsou tenkostěnné s příměsí jemného písku, obtáčené na hrčířském kruhu. Jeden zlomek je zdoben vodorovnými souběžnými širšími rýhami. Tento druhý soubor lze datovat do mladší doby hradištní (spíše její starší fáze).

 

     2.13.4. DATACE

Vrcholně středověký hrad a jeho mladohradištní předchůdce byl postaven na místě oprávněně předpokládaného hradiště z pozdní doby bronzové. K sídlení ve střední době hradištní bylo  nejspíš využito  opevnění na vrcholu a jižním svahu kopce.

 

2.13.5. ZÁVĚR

Vícenásobné opevnění kopce Železný I přímo souvisí s významem tohoto návrší v Jičínské kotlině. Odtud bylo možné kontrolovat dlouhý úsek Hradecké cesty od Konecchlumí po okraj zasídlené krajiny v kotlině Železnice, v pozdní době bronzové zde nejspíš stál hrad lidu popelnicových polí.  Výšinná poloha byla využita i ve střední době hradištní a svou strategickou funkci plnila nejspíš v době existence ostrožného hradu v Železnici.

Nejmladším objektem postaveným na návrší byl mladohradištní hrad znovu přestavěný ve vrcholném středověku (14. století).

 

2.14. ŽELEZNICE - TĚŠÍN, Železný II

2.14.1. POLOHA, POPIS

Při letecké prospekci  byla východně od kopce Železný pod východní částí zástavby vsi Těšín zjištěna další kruhová poloha průměru necelých 90 metrů, rozlohy méně než 0,5 ha. Severní a severozápadní svahy této polohy tvoří nápadně pravidelný útvar umělého původu vzniklý nasypáním. Jednotlivé pozemky a vegetace po svém vnějším obvodu zachovávají kruhový půdorys. Důvodem parcelace pozemků do plochy kruhu byla pravděpodobně existence nadzemní překážky -  snad opevnění.

 

2.14.2. NÁLEZY

Poloha byla ověřena sběrem na ryté ploše zahrady východně od domu čp. 15 (ppč. 1437/1) a jižně od něho (ppč. 1392/1, M Jičín, ev.č. 15/99, 16/99, NZ čj. 8359/99, Ulrychová 1999e, 36). Zlomky keramiky jsou nevýrazné. Jeden z nich šedého střepu a okrové povrchové vrstvy je zdoben jednoduchou širší rýhou, další má povrchovou vrstvu cihlové barvy, příměs zrnek písku a slídy (střední doba hradištní ?). V souboru je dále zlomek vykloněného, vně zesíleného okraje šedé barvy z mladší doby hradištní (POZN. 19).

 

2.14.3. DATACE

Nápadná podobnost tvaru  polohy Železný II s hrádkem na kopci Železný (poloha I) umožňuje úvahu o  krátkodobé, možná neúspěšné lokaci hrádku ve starším úseku mladší doby hradištní. Ten byl pravděpodobně ještě v mladší době hradištní postaven na kopci Železný a přestavěn (?) ve vrcholném středověku (14. století).

 

2.14.4. ZÁVĚR

K poloze Železný II směřovala starší trasa tzv. Hradecké cesty. Stará cesta od Soběrazi a Dřevěnice a první silnice vedly do dnešní vsi Těšín, dále pod zjištěným náspem polohy Železný II  k osadě Valcha a přes Ploužnický potok a jeho nivu do Železnice.  Poloha Železný II je možná zaniklým raněstředověkým hrádkem mladší doby hradištní postaveným v klíčovém bodě jičínské kotliny u hlavní komunikace regionu.

 

    2.15.  KOMENTÁŘ

Do konce roku 2000 bylo na Jičínsku zjištěno celkem 14 výšinných opevněných poloh osídlených v raném středověku. Vypovídací hodnota některých z nich je vzhledem k počátku jejich výzkum zatím velmi omezená, u několika dalších chybí publikace provedeného zjišťovacího archeologického výzkumu. 

Plánovaný archeologický výzkum většího rozsahu byl realisován a publikován pouze v areálu Prachovských skal (hradiště Prachovské sedlo a Hrádky). Přírodně i lidmi opevňovaná krajina rozlohy přibližně 5 km2 byla vyhledávána k sídlení po celý pravěk, raný i vrcholný středověk, novověk a je osídlena dodnes. Raněstředověký hrad Hrádky (tj. Starý a Nový hrádek)  a Prachovské sedlo  byly  postaveny v druhé polovině 9. století. Po přibližně jedno století trvajících sídelních a pohřebních aktivitách byly obě polohy v 10. století opuštěny. 

Zjišťovací výzkum hradišť Holovousy a Ostroměř, provedený pracovníky AO MVČ v Hradci Králové nebyl dosud publikován, materiál i dokumentace jsou nepřístupné. Oba objekty spolu souvisejí tím, že první se v závěru starší či na počátku střední doby hradištní stal sídlem komunity možných budoucích stavitelů blízkého hradu Ostroměř. Tento raněstředověký hrad prokazatelně existoval od poloviny 9. do poloviny 12. století čtyřmi (třemi) fázemi osídlení určenými výstavbou dvou dvorců na nejvyšším místě vnitřního hradu, dvěma fázemi obvodového a dvěma opevněními tzv. akropole.

Od závěru starší a počátku střední doby hradištní století byla osídlena oprávněně předpokládaná fortifikace stojící na nejvyšším místě češovské tabule. V opevněném prostoru trvalo osídlení až do první poloviny 11. století. Objekt je vícedílný, podíl Slovanů na jeho využívání a stavbě nelze pro absenci archeologického výzkumu určit. Dva ze tří zachovaných hliněných náspů východně od východní pravoúhlé části hradiště a vzhled této části opevnění připouští interpretovat tyto stavby jako vojenský tábor a dělostřelecká postavení z období třicetileté války (po 1634). Češovské valy byly využívány ve vrcholném středověku (systémy polí, nálezy keramiky 14. století) a byly opakovaně vyhledávány i ve válečných dobách (např. roku 1866).

Další zjišťovací výzkum AO KMVČ Hradec Králové na hradišti Kal byl nedávno z malé části uveřejněn (Kalferst - Profantová 1999). Hrad postavený s využitím pravěké fortifikace na části  pravěkého hradiště. je nejstarším raněstředověkým výšinným opevněným hradem regionu. První fáze jeho osídlení skončila v závěru 8. století. O významu osídlení této výšinné opevněné polohy v 9. století je zatím k dispozici několik výrazných nálezů a konstrukce hradby typická pro střední dobu hradištní.  Do středohradištního období jsou dále datovány hrady v Dolanech (zde jen středohradištní nálezy) a ve Velešicích (polykulturní lokalita - neolit, pozdní doba bronzová, starší doba římská) a ostrožný hrad v Železnici (polykulturní osídlení).

Rozsah opevnění spíše mladohradištního hradiště Kostelec je zachycen i na základní mapě, opevněná plocha Velešic byla kromě nálezů a leteckého snímku potvrzena mapou stabilního katastru (pozemky byly vyměřovány době existence opevnění) a zčásti i sběry (kumulace hradištních nálezů uvnitř plochy podél opevnění).

Orbou je značně poškozeno nebo již zničeno opevnění hradiště na návrší s dnešní obcí Velké Hradišťko. Val skrývající torzo hradby leží v zahradách za domy severně od kostela, jeho zaniklé úseky byly dokumentovány při letecké prospekci. Intenzivní středohradištní osídlení z 9. i 10. století bylo potvrzeno opakovanými sběry na ploše předhradí. 

Hradiště Miletín, nejmladší raněstředověký hrad Jičínska, poskytuje nálezy datované ve shodě s písemnými prameny do 12. a 13. století. Důvody jeho stavby byly po událostech roku 1110 nejspíš vojenské, hrad chránil okraj vnitrozemí při výchozu cesty pohraničním hvozdem.

Vyjímku mezi výšinnými raněstředověkými opevněnými polohami tvoří ostroh zvaný Poráň u Vesce na Sobotecku. Plocha západně za dvěma příčnými valy byla opakovaně osídlena od 6. do 14. století zatím s vyjímkou střední doby hradištní. Vzhledem k orbou značně poškozenému opevnění bude problematické prokázat možné zásahy na fortifikaci postavené lidem popelnicových polí a v raném středověku.

Zástavba kryje polohu Železný II (k. ú. Těšín) a raněstředověký ostrožný hrad v Železnici. Těžbou kamene bylo těžce poškozeno opevnění výšinné polohy na kopci Železný (poloha I, k. ú. Železnice – Těšín).  Obě polohy - Železný I a Železný II jsou nejproblematičtějšími objekty regionu se zjištěným raněstředověkým osídlením. Na návrší Železný I je zachován silně poškozený hrádek ze 13. - 14. století, při jehož stavbě bylo nejspíš zničeno pravěké hradiště a raněstředověké osídlení. Druhá kruhová poloha objevená při letecké prospekcí byla ověřena pouze sběrem. Jeho výsledky jsou nevýrazné, nalezená keramika je mladohradištní. Hranice pozemků a vegetace kruhové plochy respektovaly nadzemní útvar přibližně kruhového půdorysu.  I třetí opevněná poloha na Železnicku - ostrožný hrad v městečku Železnice - je silně narušena plošnou zástavbou a důsledky dlouhodobého sídlení. Zástavba dodnes z velké části respektuje úseky zachovaného i  již zaniklého opevnění a příčné dělení ostrožny na tři částí. Zvláště zřetelný je areál severně u románského kostela sv. Jiljí s početným souborem nálezů z doby stavby kostela (kamenná stavba z 2. poloviny 12. století).

Podle velikosti jsou nejmenším raněstředověkým hradem Jičínska Dolany (méně než 0,5 ha) a kruhová poloha Železnice /Těšín, Železný II (0,4 ha).

Do další velikostní kategorie (do rozlohy do 6 ha) patří  hradiště Hrádky v Prachovských skalách (Starý Hrádek 5,5 ha, Nový Hrádek 4, 4 ha, Prachovské sedlo 5,5 ha) . Dále sem patří  poloha Želený I (největší rozsah - hrádek plochy 3,2 ha), ostrožné hradiště v Železnici (5,2 ha), hradiště Holovousy (5 ha) a ostroh Vesec - Poráň (2,5 ha). Na Starém Hrádku, na kopci Železný a ve Vesci bylo k hradištnímu sídlení využito opevnění postavené v pozdní době bronzové.

Do kategorie velikosti nad 6 ha opevněné plochy hradiště Kostelec, které zaujímá plochu přibližně 13,5 ha a Hradišťko u Žeretic 15,5 ha. Největšími opevněnými polohami Jičínska jsou Velešice (18,2 ha), Ostroměř (téměř 30 ha) a Češov (37 ha vnitřní opevněné plochy).

Mimo současné osídlení leží hradiště Dolany, návrší Železný I, Vesec - Poráň, Holovousy a Češov. Vyjma Dolan bylo na zbylých čtyřech místech zjištěno i osídlení vrcholněstředověké (hrádek, areály středověkých vsí).  Některá hradiště se stala zemědělsky využívanými plochami (Dolany, Kal, Velešice), zčásti byla zastavěna (Kostelec, Ostroměř, Hradišťko, Prachovské sedlo, Železnice- ostroh). Vnitřními rozměry jičínské sídelní komory od závěru 8. a počátku 9. století je vzdálenost mezi hradišti Češov a Kal, tj. 24 km (osa jihozápad - severovýchod). Ve střední době hradištní měří osa sídelní komory směru od severoseverozápadu k jihojihovýchodu (směr toku Cidliny) mezi hrady Železnice - ostroh a Velešice téměř 17 km.

 

    3. RANĚSTŘEDOVĚKÁ  HRADIŠTĚ  NA  JIČÍNSKU

Při stavbě nejstarších raněstředověkých hradů byly na Jičínsku využívány fortifikace hradů postavených lidem popelnicových polí (Kal - poloha Vala, Zámostí - hradiště Hrádky, Češov, Železnice / Těšín - Železný I ).

Velmi pravděpodobně pouze raněstředověkého původu jsou výšinné opevněné polohy Hradišťko u Žeretic, Ostroměř, Železnice - ostroh, Dolany, Kostelec, Velešice, Miletín a Železnice/ Těšín - Železný II. U polohy Poráň - Vesec a Železnice/ Těšín - Železný I nelze již pro těžké narušení pravěké fortifikace zjistit její případné změny v raném středověku. 

Prokazatelně nejstarším raněstředověkým hradem regionu je objekt postavený v poloze "Vala" u Kalu. Místní vládce a jeho družina si opatřovali bronzové opaskové garnitury avarsko - slovanského rázu. Pravděpodobně využívali ložiska drahých kovů ve Vřesníku a ve Stupné. V blízkosti hradu vedla nejspíš obchodní stezka okrajem vnitrozemí při pohraničním hvozdu. První fáze osídlení kalského hradu skončila v závěru 8. století. Nejmladší zachovaná hradba byla částečně poškozena požárem. Její zjištěná podoba koresponduje spíše s osídlením polohy Vala v 9. století.

Do první poloviny  9. století je datováno osídlení fortifikace u Češova. Bronzové zlacené nákončí s gryfem datuje přítomnost příslušníků nobility v období pokarolinském. Ke stavbě zachované fortifikace bylo nezbytné  zorganisovat početný a výkonný pracovní tým, zajistit jeho obživu, pracovní nástroje a další práce spojené s přípravou a přibližováním materiálu použitého na stavbu hradeb. Vzhledem k mohutnosti opevnění a zjištěného sledu budování její části předpokládám její pravěký původ (hrad lidu popelnicových polí mladší doby bronzové), možnou opravu opevnění v 9. století a využití opevněné plochy a jejího bezprostředního okolí k sídlení během závěru starší a celé střední doby hradištní a vrcholného středověku. Západní i východní část fortifikace je novověká, střední část fortifikace byla v téže době upravována.

Do první poloviny 9. století je datována  výšinná opevněná poloha v Holovousích - Oboře. Vzhledem k nepublikovanému zjišťovacímu výzkumu nelze tuto dataci ověřit. Objekt nemá raněstředověké zázemí.  Jeho obyvatelé se mohli v půli 9. století podílet na stavbě blízkého hradu v Ostroměři a poté do něho přesídlit. Holovouské hradiště  bylo opuštěno pokojně.

Početné raněstředověké nálezy z ostrožny Vesec - Poráň dokládají opakované sídlení uvnitř polohy opevněné lidem popelnicových polí. Místo je pro svou skrytou polohu výrazně defensivního charakteru, leží v těžko schůdném terénu mimo trasy komunikací. Absence osídlení místa po celou střední dobu hradištní může souviset se stabilizací poměrů v regionu při vzniku sídelních komor po polovině 9. století na Jičínsku a v Pojizeří.

V polovině 9. století nastala v jičínské sídlení komoře výrazná změna. V areálu Prachovských skal - na ostrožně Starý Hrádek bylo znovu osídleno místo pravěké sídliště a k Novému Hrádku vybudován val č. 7. Nově zřízeným hradištěm se stalo tzv. Prachovské sedlo (k.ú. Prachov). Pohřby pod mohylami (během 9. století změna ritu ze žárového v kostrový) mají jako jediné pohřby tohoto období na Jičínsku milodary vrstvy bojovníků - jezdců, nejspíš družiny místního velmože.

V Ostroměři byl  přibližně v polovině 9. století  opevněn mohutný svažitý terénní blok s mimořádně širokým rozhledem do kraje položený nad hlavní komunikací regionu. Podoba hradu ve starší fázi střední doby hradištní není známa. V destrukci opevnění nad lomem u Hlásku jsou údajně patrné dvě fáze stavby hradby. V polovině 10. století stál na nejvyšším místě hradu opevněný dvorec. Ten byl přestavěn v závěru 10. či na počátku 11. století. V závěru 10. století byl při jihozápadním okraji hradu ukryt depot mincí.

Raněstředověký hrad na Hradišťku u Žeretic byl postaven pravděpodobně v druhé polovině 9. století na soliterním návrší rovinné krajiny jihu Jičínska nad tokem Cidliny a jí zaplavovaným okolím. V blízkosti řeky  vedla nejspíš i cesta z vnitrozemí do Jičínské kotliny, Prachovských skal a k Hradecké cestě. Místo bylo osídleno po celou střední dobu hradištní a ve starším úseku mladší doby hradištní.

Uvedené tři raněstředověké hrady vymezují svou polohou uvnitř zasídlené krajiny na rozhraní mezi nížinou a kopci Podkrkonošské pahorkatiny sídelní komoru v blízkosti budoucí hlavní komunikace regionu (tzv. Hradecké cesty).

V druhé polovině 10. století pravděpodobně nahrazuje funkci hradu v Prachovských skalách (hradiště Prachovské sedlo zaniklo požárem, hradiště Hrádky bylo opuštěno) jen 7 km východním směrem vzdálený trojdílný ostrožný hrad v Železnici. Zde je v nálezovém fondu patrný výrazný nárůst počtu nálezů právě v mladším úseku střední doby hradištní. Oba hrady jsou velmi pravděpodobně dvojicí tvořenou zaniklým předpřemyslovským a nově (při hlavní komunikaci regionu) založeným přemyslovským hradem.

Zcela novými raněstředověkými výšinnými opevněnými polohami -  hrady jsou Kostelec, Dolany a Velešice. Ty poskytují zatím pouze středohradištní nebo i mladohradištní a v případě Kostelce jen mladohradištní keramiku. Jejich stavba dokládá potřebu opevněných objektů v linii za řekou Cidlinou a Leštinou/Mrlinou. Mezi hrady Železnice - ostroh a Kostelec je vzdálenost vzdušnou čarou 11 km, mezi Kostelcem a Velešicemi 9 km. Terén mezi Kostelcem a Velešicemi je rovinný a je tvořen i dnes zaplavovaným a trvale podmáčeným terénem, kde jsou velmi často měřeny nejnižší teploty v české kotlině vůbec. Správním centrem sídelní komory jičínské byl v mladší době hradištní hrad v Ostroměři, kde byl v polovině 10. století postaven první ohrazený dvorec. Na počátku mladší doby hradištní byl hrad v Ostroměři stavebně zásadně změněn. Na místě středohradištního dvorce byl postaven nový dvorec obklopený novou hradbou podkovovitého tvaru.

Nápadná je blízkost hradů Dolany a Kostelec. Ve vnitřní části objektu v Dolanech je místo pro jeden - dva objekty. Neobyčejně chudý nálezový soubor datuje tuto nejmenší raněstředověkou opevněnou polohu regionu do střední doby hradištní. Je tedy starší než hradiště v Kostelci.. 

Mladohradištními osadami pokračovalo osídlení uvnitř valy opevněné ostrožny na Poráni u Vesce na Sobotecku a ve fortifikaci Češov a Hradišťko. Již jen k pohřbívání byla od poloviny (?) 10. století užívána ostrožna Starý Hrádek v Prachovských skalách. Návrší v Hradišťku bylo osídleno ještě v 11. století, dalším sídlištěm uvnitř opevnění byla ves založená ve 14. století.

 Na ostrohu v Železnici pokračovalo (zřejmě bez přerušení) osídlení až do založení města ve 14. století. Při románském předpokládám vznikl dvorec  (tzv. starší tvrz). Návrší Železný I bylo ještě v mladší době hradištní využito pro stavbu hrádku. Jeho původní lokace a stavba na místě východně pod návrším se ukázala jako nevýhodná. Hrádek byl ještě v mladší době hradištní postaven na výrazném návrší uvnitř předpokládané pravěké fortifikace s hradištním sídlením.

Na tzv. akropoli uvnitř obvodového opevnění hradu Ostroměř byl podruhé v mladší době hradištní přestavěn dvorec uvnitř samostatného obvodového opevnění mohutnou hradbou s příkopem. Zde byla v mladším úseku mladší doby hradištní přebudována fortifikace podkovovitého tvaru kolem dvorce podoby srubových domů. Nejmladší archeologické nálezy datují jeho trvání až do 13. století.

Osídlení ve Velešicích se posunulo mimo opevněnou plochu západním a severním směrem blíž k Cidlině a na místo dnešní obce. Bez dlouhodobějšího přerušení pokračovalo až do první písemné zmínky o vsi na počátku 14. století.

Regionem procházela i tzv. polská cesta (Vávra 1972). Z Prahy do cílové lokality - Vratislavi vedla k Libici nad Cidlinou. V její blízkosti u Poděbrad přecházela Labe. Brod přes Cidlinu byl u dnešních Skřivan využit polským vojskem v roce 1110. Cesta vedla dále Hořickem (knížecí majetek) k Jaroměři a Náchodu (zemská brána  uvedena v roce 1068). Ve sledovaném regionu se při této cestě nacházely vsi darované biskupem Janem z Lochenic strahovskému klášteru (1143 – 1148).  Ve 12. a především ve 13. století bylo Jičínsko okrajovou oblastí přemyslovského státu. Nápadný je rozdíl mezi zjištěnou intenzitou osídlení v průběhu mladší doby hradištní v neprospěch jejího mladšího úseku, kdy je osídlených míst méně.

Zásadní změna ve struktuře osídlení nastala na počátku 14. století, kdy bylo založeno město  Jičín a krajina  byla plošně kolonizována.

 

4. ZÁVĚRY

1. Jičínsko je krajinou tvořenou severovýchodním okrajem Polabí a prvním pásem kopců Podkrkonoší. Zasídlené území bylo do počátku vrcholného středověku a lokace prvních měst ohraničeno na severu a severovýchodě kopci Podkrkonoší a pohraničním hvozdem. V mladším pravěku i raném a vrcholném středověku byla tato krajina opakovaně opevňována.

2. Geologické, pedologické a hydrologické poměry umožňovaly intenzivní osídlení regionu pouze v obdobích klimatických optim (neolit, mladší a pozdní doba bronzová, 6. století n.l. až dodnes).

3. Nejčastějšími typy výšinných opevněných poloh jsou čela terénních bloků (Kal, Velešice), terénní bloky a jejich části (Kostelec, Ostroměř) a ostrožny (Železnice, Dolany, Vesec). Zcela vyjímečným objektem je z hlediska polohy v krajině fortifikace jižně od obce Češov postavená na nejvyšším místě češovské tabule. Všechny hrady byly postaveny na místech strategicky výhodných, se širokým rozhledem do krajiny a možnou kontrolou pohybu lidí v ní. Hradiště Železnice, Dolany, Kostelec, Hradišťko a Velešice leží na levém břehu Cidliny a Leštiny/Mrliny, tedy na břehu vzdálenějším od vnitrozemí.

4. Asi polovina hradů starší a střední doby hradištní byla postavena na místech hradišť lidu popelnicových polí (opevnění bylo nejspíš vždy využito) nebo na místě se zjištěným osídlením mladší či pozdní doby bronzové.

5. Nejstarším raněstředověkým hradem sledovaného území byl Kal. S využitím části hradby vnitřního hradu lidu popelnicových polí doby bronzové byl postaven na severovýchodním okraji vnitrozemí v polovině 8. století. Součástí výstroje místního vládce a jeho družiny byly soupravy litých bronzových pásových kování. Uvnitř opevněné plochy zjištěno osídlení i v 9. století. S tímto obdobím (spíše než s předchozím) koresponduje zjištěná konstrukce nejmladší hradby. Stavbě raněstředověkého hradu předcházelo blízké sídliště ve Vřesníku.

6. Od závěru starší doby hradištní (?)  byla osídlena tehdy existující část fortifikace Češov postavená na strategicky nejdůležitějším místě vnitrozemí sledovaného regionu.. Stav a vzhled převážné části zachovaných valů signalisuje kvalitní stavbu hradeb zcela jistě s vnitřní dřevěnou konstrukcí náspu a jeho čelní i zadní stěny. Úseky dnes poškozené (tj. v jižní a východní části střední části objektu) byly narušeny norami zvířat (a tím zatékání vody) , stékáním a hromaděním vody uvnitř ohrazené plochy a těžbou písku při vnějším obvodu valů. Uvnitř fortifikace a na jejím povrchu jsou nacházený i nálezy ze střední doby hradištní a starší fáze mladší doby hradištní. V blízkosti valů byla zjištěna sídlení aglomerace z mladší/pozdní doby bronzové, mladší doby železné a zatím dvě sídliště ze starší doby hradištní.

7. Starohradištní osídlení bylo zjištěno severně od  Prachovských skal (Pařezská Lhota) a rovněž jihovýchodně od něho v pásu území ve Střevači, Nadslavi a Velíši. 

8. Výšinná opevněná poloha v Holovousích datovaná do 1. poloviny 9. století nemá raněstředověké zázemí. Komunita zde sídlící se mohla podílet na stavbě nového hradu v blízké Ostroměři, který byl  postaven v polovině 9. století. Tam mohla komunita i přesídlit, v Holovousích nebyl zjištěn násilný zánik opevnění.

9. V polovině 9. století došlo na Jičínsku k výrazné změně. Byly založeny a postaveny hrady v Prachovských skalách (hradiště Hrádky, Prachovské sedlo), v Ostroměři a na Hradišťku Žeretic - všechny v osídlené krajině. Těmito třemi hrady byla ve starší fázi střední doby hradištní vymezena jičínská sídelní komora.  Centrem tohoto území byly nejspíš hrady v Prachovských skálách. Pouze zde byli v hrobové výbavě pohřbů pod mohylami z 9. století zjištěni ozbrojení jedinci - jezdci (ostruhy, vědérko. I ženské hroby měly cennější milodary (stříbrná náušnice, prsten, skleněné perly). Zázemím opevněných poloh uvnitř skalního města byla sídliště zjištěná v jičínské kotlině, tedy v prostoru jihovýchodně od hradiště.

Výšinným opevněným bodem bylo v této době nejspíš i návrší Železný I. Pro raněstředověký opevněný bod zde nejspíš bylo využito fortifikací hradu lidu popelnicových polí. Místo je klíčovou polohou jičínské kotliny nad rozcestím hlavní komunikace regionem.

10. Ve druhé polovině 9. století byla na Jičínsku produkována a používána keramika s plasticky členěným podhrdlím, a to na sídlištích (Jičín), tak na raněstředověkých hradech (hradiště Hrádky, Ostroměř, Hradišťko). Jedná se o keramickou produkci vysoké řemeslné kvality.

11. Nejvýraznější změna ve sledovaném regionu nastala v průběhu 10. století. Na třech hradech sídelní komory staršího úseku střední doby hradištní (Prachovské skály - hradiště Prachovské sedlo, Hradišťko, Ostroměř) byl zjištěn požár, destrukce opevnění nebo stavba nové fortifikace.  V Prachovských skalách bylo v druhé polovině 10. století opuštěno hradiště Hrádky, na Starém Hrádku byl založen řadový kostrový hřbitov. Velké části nádob nalezených na jeho ploše a v roklích pod ostrohem by se v sídlištním areálu do této velikosti nezachovaly. Opevnění již nebylo udržováno. Tuto skutečnost snad potvrdilo uložení depotu denárů Vratislava II. pod písčitou vrstvou již zčásti zaplňující tzv. jeskyňku u třetího valu, ve které byly nalezeny hradištní žernovy. Komplex skal s postupně destruovanými hradbami se nadále stával místem pobytu skupin obyvatel a lokace vrcholně středověkých i novověkých vsí a skalního hrádku Pařez.

Na Hradišťku u Žeretic po destrukci pokračovalo osídlení ještě v první polovině 11. století. Vrcholně středověká ves byla postavena na ploše vnitř opevnění vnitřní části hradiště.

V Ostroměři byl na nejvyšším místě vnitřní části hradu postaven a palisádou ohrazen dvorec. Tento objekt lze považovat za přemyslovský. Jako centrální hrad celého Jičínska měla Ostroměř zázemí severozápadním a jihovýchodním směrem po trase hradecké cesty jižně od Hořického a Mlázovického chlumu.

12. Nové raněstředověké hrady Jičínska byly postaveny po polovině 10. století na ostrohu v dnešní Železnici, na vrcholu rozsáhlého terénního hřbetu v Kostelci, na okraji terénního bloku u Dolan (?) a ve střední části k Cidlině vybíhajícího bloku ve Velešicích. Osou těchto objektů byly řeky Cidlina a Mrlina/ Leština protékající středem tehdejší jičínské sídelní komory.

Železnice, ležící 7 km východně od Prachovských skal, se nejspíš stala novým hradem severu jičínské kotliny. Nárůst osídlení v 10. století je zřetelný v zachovaném nálezovém fondu nápadně podobném souboru velkých částí hrnců z pohřebiště na Starém Hrádku v Prachovských skalách. Oba hrady nejspíš tvoří dvojici nově postavený přemyslovský a zaniklý předpřemyslovský hrad.  Další hrady byly (s vyjímkou Dolan) plošně rozsáhlé, rychle a jednotně postavené a podle počtu nálezů jen krátkodobě využívané. Všechny byly postaveny na levém, od vnitrozemí vzdálenějším břehu Leštiny/Mrliny (Dolany, Kostelec) i Cidliny (Železnice, Velešice) a svou polohou - vazbou na řeku, nálezy pouze z 10. a 11. století a pravidelnými vzdálenostmi mezi sebou umožňují předpokládat  plánovitou výstavbu linie opevněným míst.  Do tohoto systému  mohlo patřit i hradiště Hradišťko u Žeretic.

13. Sídelní komora zaujímala v 10. století převážně jižní polovinu Jičínska. Sídliště a pohřebiště byla založena v blízkém okolí (ve vrcholném středověku tak zvané) Hradecké cesty vstupující do jičínské kotliny od jihovýchodu. Datované nálezy doplňují blíže neurčené  - předpokládám, že převážně středohradištní- sběry keramiky z Hořicka. Intenzivně byla osídlena zejména jihozápadní část Jičínska. Zde nebyl zatím zjištěn žádný raněstředověký hrad, území leží vzhledem ke středním Čechám ve vnitrozemí. 

14. Všechny změny z poloviny (?) 10. století na Jičínsku souvisejí nejspíš se zásahem knížete Boleslava I. i do severovýchodních Čech s cílem připojit i tento region k přemyslovskému státu. Ve druhé polovině 10. století musel být český severovýchod stabilní částí českého státu, aby mohl být – pokud vůbec byl - event. svěřen knížetem Boleslavem I. do správy velmoži Slavníkovi /+ 981/.

    15. Po roce 995 (6 denárů Jindřicha II. Bavorského) byl vně opevnění hradu v Ostroměři ukryt depot českých (přemyslovských a pouze dvou slavnikovských) denárů. Soubor mincí (421 ks) je interpretován jako majetek obchodníka.

16. Mezi mladší dobou hradištní a obdobím třicetileté války byla výrazně rozšířena a změněna fortifikace v Češově. Soudím na vojenské důvody stavby východní a severní části opevnění jednotného vzhledu nad vodotečí s průchodem k tomuto vodnímu zdroji. Východní část valů nejspíš souvisí se dvěma (z původního počtu tří) zachovanými hliněnými náspy. Nájezdová rampa zachovaná u jednoho z nich  je určuje jako dělostřelecká postavení. Polní fortifikace tohoto vzhledu se na Jičínsku stavěly naposled mezi lety 1634 a 1648.

17. Nejmladší výšinnou opevněnou raněstředověkou polohou Jičínska byl hrad v Miletíně postavený před rokem 1124 (a nejspíš po roce 1110) k ochraně výchozu nepříliš frekventované cesty pohraničním hvozdem překvapivě využité polským vojskem. V okolí Miletína nebylo zjištěno zatím žádné k založení objektu soudobé sídliště nebo pohřebiště.

18. Snad ve 12. století mohl být  v poloze Železný II (Železnice/Těšín) založen kruhový hrádek (?). Jeho existence byla krátkodobá, místo nejspíš nevyhovovalo svou polohou v rovině pod kopcem Železný  k rozhledu do jičínské kotliny a po směru příchozí Hradecké cesty. Hrádek přibližně kruhového půdorysu byl v mladší době hradištní postaven na blízkém kopci Železný I.

19. Raněstředověké dvorce předpokládám ve 12. století na ostrožně v Železnici, Miletíně a ve Vysokém Veselí. Na všech třech místech následovala na počátku 14. století lokace měst, v Železnici byl v blízkosti dvorce postaven románský kostel.

 

5. EXKURZ

           

OBJEKTY MYLNĚ POVAŽOVANÉ ZA SLOVANSKÁ HRADIŠTĚ

 

Jaroslav Mencl /1949, 438/ uvedl ve své Historické topografii celkem 17 archeologickým výzkumem neověřených lokalit a čtyři polohy s pomístním názvem "Hradišťata".

Tento název se v případě HORNÍHO LOCHOVA týká západního okraje katastru bez viditelných nadzemních útvarů. Pojmenování pravděpodobně souvisí s hradištěm v Prachovských skalách /to i na k. ú. Horní Lochov/.

V DOLANECH leží poloha "Hradišťata" severovýchodně od raněstředověkého hradiště  V totmo místě byla zde lokalisována zaniklá středověká ves Mostek (Mostky).

Název "U šanců" severozápadně od HŘMENÍNA se vztahuje k táboru z první poloviny 17. století (k. ú. Markvartice).

PSINICE jsou uvedeny níže.

JINOLICE : Opevněné místo uvedené pod názvem Jinolice nebylo identifikováno. Katastrální území Jinolice však leží v blízkosti hradiště Prachovské sedlo (k.ú. Prachov).

LIBOŠOVICE : Opevněná poloha u Libošovic může být hrádek Nebákov (k. ú. Roveň) zapsaný v Ústředním seznamu kulturních nemovitých památek pod r. č. 2811 . Pomístní název "Na hrádku" nese dnešní areál zemědělského družstva v Libošovicích (jihozápadní okraj obce), kde bylo výstavbou budov družstva zničeno sídliště z mladší doby kamenné a mladší doby bronzové /NZ čj. 7229/65/.

MARKVARTICE Opevněné místo u Markvartic je nejspíše shodné s označením Hřmenín a týká se vojenského tábora z třicetileté války na jižním okraji k. ú. Markvartice.

MLADĚJOV: Při západním okraji k. ú. Mladějov leží v poloze "Hrádek" skalní hrádek Pařízek datovaný nálezy do 14. století /NZ čj. 6763/98/.

MLÝNEC: Opevněný objekt uvedený pod názvem Mlýnec leží jihozápadně od vsi již na ploše okresu Nymburk  V poloze "Hrádek" v okraji lesa na k. ú. Rožďalovice leží středověký hrádek. Objekt ověřil v roce 1998 Petr Vácha z Památkového ústavu středních Čech v Praze, jemuž děkuj za toto sdělení. Hrádek byl sídlem majitelů vsi Mlýnec a zaniklé středověké vsi Varobyle (Ulrychová 1995b, 208). 

NADSLAV Za hrádek v Nadslavi byla považována pravděpodobně jedna ze dvou obdélných hradištních mohyl v poloze III. "U mohyl". Jedna z nich byla předmětem výzkumu R. Turka v roce 1936. Naproti kostelu sv. Prokopa leží v západní části zahrady čp. 6 středověké tvrziště.

PAŘEZ (PAŘEZSKÁ LHOTA) Pod označením Pařez je myšlen skalní hrádek na k. ú. Pařezská Lhota (část jeho zázemí na k. ú. Zámostí), zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod r. č. 1308.

RYTÍŘOVA LHOTA - Malá Lhota Na k. ú. Rytířova Lhota leží severně od osady Malá Lhota na skalním ostrohu hrádek ze 14. - 15. století navržený v roce 1997 k zápisu do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek (Kalferst J. - Vokolek V. 1987, 117- 118, chybně k.ú.). 

PORÁŇ (VESEC - PORÁŇ) Poráň je hradištěm z mladší (?)  a pozdní doby bronzové ležícím na západním okraji k. ú. Vesec u Sobotky osídlovaným opakovaně v raném středověku (viz hradiště Vesec).

PSINICE : Pravděpodobně podle informace Jaroslava Pažouta (1925, 26 - 28, 54 - 59) uvedl ve své diplomní práci Jiří Sigl (1972, I., 30) jako hradiště Psinice, Rokytňany, Mlýnec a Údrnice. Při následném jím provedeném plošném výzkumu prostoru jihovýchodně od obce Psinice byla existence opevněné polohy vyloučena (Sigl J. 1984, 107).

ROKYTŇANY: Objekt považovaný za možné hradiště leží na k. ú. Dolní Rokytňany dnes pod rodinným domem čp. 12. Místo zvané "Humprecht" je uměle nasypným pahorkem ve svahu nad obcí s mimořádným rozhledem do okolí. Při nedávných stavebních úpravách čp. 12 nebyly do hloubky 4 m zjištěny starší nálezy než z první poloviny 17. století. Podle kroniky obce a sdělení místních obyvatel zde stála větší usedlost zámožného sedláka.

TĚŠÍN :Název Těšín je nejspíš polohou Železný I. (hrádek, hradiště, viz hradiště Železnice - Těšín, poloha Železný I.). 

ÚDRNICE : Opevněný objekt je pozdněstředověkým a raněnovověkým hrádkem zvaným “Hrádek” nebo "Zlivštejn" založeným v druhé polovině 15. století a zaniklým během třicetileté války (o objektu zatím pouze písemné zprávy, Sedláček 1895, 311). Hrádek byl po husitských válkách centrem panství a obcí Údrnice, Údrnická Lhota, Únětice a Zliv /NZ čj. 6782/98/. Objekt byl v roce 1998 zaměřen geodety PÚ Pardubice ve spolupráci s M Jičín. Napodzim v roce 2000 byl leteckou a pozemní prospekcí identifikován areál tvrze v Údrnické Lhotě (uvedena poprvé k roku 1318 Sedláček 1895, 311).

VYSOKÉ VESELÍ : Na možnou existenci hradiště pomýšlel R. Turek (1982a, mapa na str. 40 - 41). Severně i jižně od městečka něho jsou rozsáhlé vodní plochy rybníků, kterými protéká řeka Cidlina a její přítoky. Výšina s raněstředověkým osídlením nápadná i na na základní mapě je i dnes zřetelně vymezena zástavbou. Její čelo leží asi 70 m východně od náměstí a dnes je zastavěno kostelem sv. Mikuláše, školou (bývalým a přestavbou těžce poškozeným zámečkem Bořků z Dohalic) a plošinou skrývající přízemní část tvrze. Obvod čela ostrohu byl opakovaně terasovitě upravován. Opevnění tvrze je dnes terénní vlnou souběžnou s cestou při jižním obvodu areálu zámku. Východní obvod areálu není možné s jistotou vymezit. Nadzemními relikty opevnění tvrze je val a dnes zasypaný příkop při severním obvodu zámku v délce asi 150 m. Val je široký asi 3m, vysoký asi 1,2 m. Raněstředověké archeologické nálezy pocházejí ze severního svahu ostrožny a z obdělávaných ploch zahrad v okolí fary. Soubory zlomků keramiky pocházejí z rýhy pro vodovodní přípojku od fary (čp. 139) do Nové ulice a dále ze severního svahu čela ostrohu (NZ čj. 8365/99, Ulrychová 1999e, 37) a je datován do starší fáze mladší doby hradištní (velmi pravděpodobné osídlení již v závěru střední doby hradištní).

ZÁHUBY – Milkovice: V Milkovicích /k 1.1. 1995 zaniklé katastrální území, nově k. ú. Záhuby/ leží pod starou sušárnou kruhové tvrziště obtékané potokem a ve stráni nad ním sklep /15.- 17. století/. Starší panské sídlo je předpokládáno na nedalekém návrší pod novověkým hospodářským dvorem. Mladší objekt byl v roce 1997 navržen k zápisu do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek(Ulrychová E. 1998m, 248).

 

Za opevněnou polohu považoval v  ŽELEJOVĚ J.E. Wocel (1866 - 1868, 423) západní výběžek ostrožnovitého tvaru jižně nad údolím s osadou Lukaveček (V lukách).. Místo bylo ověřeno 28.7. 1998 s negativním výsledkem.

 

6. POZNÁMKY

 

1. Nákončí bylo údajně nalezeno na povrchu (na koruně) vnitřního severního valu, a to jeho severozápadního úseku. Místo nálezu považuji za velmi pravděpodobné (ověřováno na různých mapách hradiště). Za povrchový nález jej nelze považovat, stav předmětu vylučuje jeho dlouhodobější uložení v povrchové či podpovrchové vrstvě valu. Velmi pravděpodobně byl vyhledán detektorem kovů (nálezce tento přístroj vlastní), a poté vykopán z tělesa valu.

Ve své diplomní práci z roku 1972 uvádí J. Sigl (1972, III -  tab. VI: 1 - 2)  železnou radlici bez nálezových okolností a místa uložení předmětu. Ústní sdělení autora 22. 10. 1999 bylo zcela negativní ohledně existence (!) i uložení předmětu. Ve stálé expozici M Jičín bylo u popisky raněstředověká radlice z Češova vystaveno železné kopí z vrcholného středověku.

 

2. V M Jičín je od roku 1992 trvale uložena archeologická sbírka obce Češov. Z ní pocházejí nálezy  N. Profantovou (1999). Další střepy nalezl L. Šnajdr v roce 1877 - 1878 (M Jičín či. 235 - 240, Šnajdr 1881, 1, tab. I)/. Ve sbírce Češov je rovněž šest střepů šedé tvrdě vypálené keramiky (14. století) s určením "Valy". Velmi pravděpodobně se jedná o nálezy z míst geodetickým měřením zachycených záhonů polí.

Dělostřelecké baterie nemohly být bez pěchoty samostatně operujícími vojenskými jednotkami. Na Jičínsku se dlouhodobě pohybovala švédská armáda generála Banéra (v letech 1639 - 1641).

 

3. SOUPIS NÁLEZŮ HRADIŠTĚ ČEŠOV uložených v M JIČÍN

A. sbírka Jičín

(pouze z plochy hradiště "Valy")

Neolit   či. 160 (BI z valu), 162 ?, 2837 ?

HD 3   či. 1505

RS 2/3, RS 3 /starší/ či. 235 - 240

RS 4    či. 1497- 1501, 1503- 1504, 7/2001

VS 1    či. 1502

 

B. sbírka Češov viz POZN. 2

 

C. uložených v MVČ HRADEC KRÁLOVÉ (stav k 31. 10. 1994) či. 4721, 23266- 23276 keramika, mazanice, zv. kosti- RS 3 vnější val na SZ straně, oblouk brány, 2. val - Šnajdrova sbírka

či. 47010 - 47025 keramika, hradiště - RS 3, sběr Sigl - Vokolek či. 47026 - 47059 sběr Boček - RS 3, pop. pole, plocha hradiště či. 47069- 47081 sběr Vokolek 26.4. 1968 - RS 3 a VS keramika, plocha hradiště či. 47084 - 47086 keramika, plocha hradiště - RS 3, pop. pole, sběr Waldhauser - Holodňák - Salač 1978 či. 46542 - 46565 keramika hradiště - pop. pole, RS 3, VS sběr Sigl – Kalferst - Vokolek 1982 - 1983 ev.č. 254 - 256/96 sběr V. Moucha 1996, P. Jenč 1992, keramika, přeslen, mazanice, ŠI, zl. železa, kámen - hradištní, pop. pole

 

D. OSTATNÍ NÁLEZY

železná sekera VS - NZ čj. 1773/41 ztracena před rokem 1930, údajně z "husitského tábora" ve valech

 

4. Pravěké hradiště Kal bylo dvoudílné, jako slovanské hradiště s předhradím jej uvádějí J.L. Píč (1909, 373 - 371) a J. Šolle (1984, 75). K nejvyšší části v poloze "Vala" přiléhá ze severní strany předhradí. Vymezuje jej násep s norami hloubenými zvířaty připojený k vnějšímu pásu severního opevnění polohy Vala (ppč. 514). Ve svahu asi 50 m od vnějšího pásu severního opevnění se násep pravoúhle stáčí a jako 1,7 m vysoký val s téměř kolmou vnější stěnou provázenou příkopem pokračuje v délce asi 80 m. Poté vybíhá vzhůru a tvoří rozhraní mezi ppč. 498/1 a 502/1 nad současnou lesní cestou (tj. západně nad ní). V severovýchodním cípu ppč. 498/1 val vybíhá k okraji hradiště obloukovitě zahnutým ramenem. Proti němu leží nápadný valový útvar obloukovitého tvaru položený tak, že obě ramena vytvářejí vstupní koridor. Tento útvar je poloklešťovitou bránou (Veliačik 1983, obr. 2, 3, s. 17, 19) charakteristickou pro pravěká hradiště. Severní obvod předhradí tvoří zcela rozoraný mohutný val  v podobě šedého pásu širokého odhadem 50 m probíhajícího severně od nejužšího místa na ppč. 502/1 a dále východním směrem na ppč. 517 až k rozcestí cest ppč. 698 a 546/2.

Další část opevnění hradu probíhala středem ppč. 546/1 (podle vzhledu a rozměrů linie hliněný násep s palisádou)  k rozhraní s ppč. 544/2 a 544/1, které je obvodem předhradí a dál tímto směrem se připojuje k vnějšímu pásu hradby severního obvodu polohy "Vala". Toto předhradí bylo nejdříve vymezeno při letecké prospekci v roce 1998 a 1999

a poté ověřeno pozemní prospekcí.

 

5. K publikaci: Jiří Kalferst - Naďa Profantová: Nové poznatky o hradišti Kal, okr. Jičín in: Archeologie ve středních Čechách 3, 1999, 293- 335:

a/ str. 294, řádek 1: K čemu se vztahuje údaj v závorce ?

b/ str. 295, 4.1. závěr: Další keramika /velké zlomky nádob/ je uložena ve sbírce Vřesník (viz část 2.5.5. Archeologické nálezy).

c/ str. 295, 4.1. Keramika, řádek 1 a 4.2.1. řádek 5: "celá nádoba M Jičín"- tato nádoba je uložena v bývalé Posltově sbírce na hradě Pecka (pod č. 260, Turek 1963, obr. 12, týž 1982b, 50).

d/ str. 310, 6. Otázka současného pohřebiště, řádek 1: Na kterém k. ú. leží pole p. Fikejse ? Při lokalisaci tohoto místa bylo v obci Kal zjištěno, že se jedná o pozemek ve východní části polohy "Vala", jehož majitelem byl pan Fejks (dědicové tohoto majitele bydlí dnes opět v čp. 8 v Kalu).

e/ str. 319, obr. 2 - řez raněstředověkým a pravěkým opevněním v sondě VII/88: opomenut popis vrstvy 10 b

 

6. Ke způsobu získání bronzových a železných předmětů v roce 1988 a 1989: Nálezy byly z iniciativy J. Kalfersta a za jeho přítomnosti vyhledány detektorem kovů a poté vykopány ze země jako jediný možný (!) způsob jejich záchrany před zloději. Nelze je proto zvát povrchovými (Kalferst - Profantová 1999, 304, 312 aj)/. Jejich podrobná prostorová evidence je pouze dvourozměrná a poněkud (ibid. 294, 296/ zpochybněna situací na místech nálezu. I přes porušení terénu polohy "Vala" orbou především na výše položených místech téměř na podloží je právě při východním a severovýchodním okraji hradištního areálu až 80 cm mocná vrstva postupně naplavené ornice a pod ní velmi pravděpodobně alespoň část zachované kulturní vrstvy (ibid. 295 - situace v sondě I/1988). V publikaci chybí údaj o hloubkovém dosahu použitého detektoru kovů. Stesky na malou plochu zjišťovacího výzkumu či jeho absenci se touto spíše starožitnickou akcí zaměřenou na získání nejcennějších předmětů lokality a možným poškozením neporušené terénní situace jsou poněkud nesmyslné.

 

7. Soupis archeologických nálezů z hradiště Kal uložených v M Jičín: A. Sbírka Jičín

či. 4 209 avarsko - slovanské bronzové kování opasku

či. 4839 - 4841 keramika z místa nálezu nákončí (RS 2)

či. 4842 - 4847 keramika (halštat A - B) z místa nálezu nákončí

ev.č. 27/99, 28/99, 29/99 keramika ze sběrů (halštat A - B, RS 2)

 

B. Sbírka Vřesník

ev. č. 25 - 26 173 zlomků keramiky, mazanice s otisky rostlin (RS 2)

ev. č. 31 - 36 keramika - velké části nádob (RS 2)

ev. č. 37 vzorek paleobotanického materiálu

 

8. Podle J. Smolíka (1902 – 1903) byla část nálezu mincí předána do M Lázně Bělohrad. Prověřením zápisů v evidenční knize numismatické sbírky tohoto muzea (zpracované právě J. Smolíkem), jsou pod ev. č. 3/96 dva denáry typu Fiala 1895, tab. III : 1 (Smolík 1902- 1903, 512) a pod ev. č. 4/96 rovněž dva kusy tohoto typu denáru Boleslava II. Více denárů z 10. století se ve sbírce nenachází.

 

9. SOUPIS NÁLEZŮ Z HRADIŠTĚ OSTROMĚŘ

         A. Městské muzeum v Hořicích v Podkrkonoší či. 23074, 23668, 23669, 23670, 23672 - 23674, 24002, 24083, 27633, 36946, 13/87, 104/87, 12/87, 11/87, 14/87

B. Muzeum východních Čech Hradec Králové - archeologický výzkum

1983 - 1984, 1989 - 1990, ev. č. 91/72, 182/84, 61/86, 49 - 50/85, 114 - 118/87, 123/87

C. Městské muzeum Jaroměř (nezjišťováno)

D. Okresní muzeum Jičín

Keramika RS 3 či. 1539, 1613 - 1615, 1631 - 1637, ev.č. 251/99

RS 3 starší či. 1617, 1620 - 1622, 1624, 1639, 1634, ev. č. 22/99, 251/99

RS 3 mladší či. 1616, 1618, 1619, 1927, 1629, 4116 - 4118

RS 4 či. 1535, 1537, 1538

RS 3 ? ev.č. 251/99

RS 3 ? zv. kosti (ad či. 4116 - 4118)

VS 1 či. 1536

 

10. Na k. ú. Prachov se nachází 1. val hradiště Prachovské sedlo a poloha Mršinec (pohřebiště), na k. ú. Pařezská Lhota valy č. 2, 5 (část) a zaniklé středověké vsi Přední a Zadní Moravsko, na k. ú. Zámostí hradiště Hrádky, pohřebiště na Kozím hřbetu, Holém vrchu a ostatní valy (3, 4, 5 - část, 6, 7 a 8)

 

11. RNDr. V. Kuželka /NM Praha/ provedl antropologický rozbor kostí nalezených v roce 1945 v Javorovém dole (k. ú. Zámostí – Blata) lesním adjunktem Fišerou a předaných do M Jičín. Soubor tvoří lebka 20 - 30tiletého muže, zlomek lebky jedince věku nad 50 let, zlomek lebky pravděpodobně ženy ve věku 16 - 30 let, pravá stehenní kost snad muže vysokého asi 171 cm a levý femur bez možného bližšího určení jedince (NZ čj. 5445/95 Zámostí, Ulrychová 1997e, 327).

 

12. Pražský typ - Starý Hrádek, pak opevněno (Filip 1947, 53, 285 – 289, J.L. Píč PA XIV, 1888, 352 - 353, 605 - 606 dodatek), dále Horní Lochov - časně slovanská keramika (J. Zeman PA 1976, 128 an., Turek 1958, 126, týž 1948, 115).

 Pražský typ 6. století - louky při západním okraji Prachova (tj. pravděpodobně k. ú. Horní Lochov), pod Skautskou vyhlídkou a Kozí hřbet (obě polohy na k. ú. Zámostí – Blata) dvě sídliště, mohyla se žárovýnm pohřbem a keramikou pražského typu (Turek 1946, 17 - 28 /kapitola "Pravěk Prachovských skal").

 

13. V areálu hradiště Prachovské skály byly lokalisovány tři zaniklé středověké osady. Pro první zvanou Valy byla využita plocha hradiště Prachovské sedlo severně od prvního valu (k. ú. Prachov), po zániku během husitských válek existovala jistě v 2. polovině 16. století (NZ čj. 579/95, Ulrychová 1997r, 255).

Další dvojice osad byla lokalisována na k. ú. Pařezská Lhota. První zjištění při letecké prospekci 31.10. 1993 bylo potvrzeno nálezem keramiky druhé poloviny 16. století. Jím byla určena poloha osady Přední Moravsko (NZ čj. 6769/9, severně od valu č. 5 při severním okraji polohy Přední Moravsko). Druhá osada  - Zadní Moravsko byla zjištěna v areálu dnešního hotelu "U Košíčků" (Skalní město, Roubík 1959, 104). V rýze pro vodovodní přípojku v roce 1994 byla nalezena keramika z druhé poloviny 16. století (NZ čj. 585/95, Ulrychová 1997s, 171).

 

14. ARCHEOLOGICkĚ NÁLEZY Z PRACHOVSKÝCH SKAL

uložené v M JIČÍN (pouze hradištní)

 

A. Starý Hrádek a rokle v jeho okolí

či. 494, 496, 683 kostěnná šídla, 497 - 498 železný nůž, 499 čep kosy

keramika či. 502 - 511, 537 - 547, 1221 - 1283, 1412 - 1471, 1474, 1478, 1509 - 1531 (přesleny), 1579 - 1586, 1596, 3111 – 3115 (hrnčířská čepel), 3186 - 3187, 3189, 3192 - 3199, 3204 - 3218, 3220 - 3221, 3284 - 3287, 3546 - 3652, 3653 - 3658 (přeslen a hrnčířská čepel), 3591 - 3592

 

B. Starý Hrádek

či. 684 železná sekera, 3039 - 3040 zlomky bronzových esovitých záušnic

ev. č. 4/2000 keramika Kosina 1987

ev. č. 26/99 keramika sběr Ulrychová 1999

 

C. Starý Hrádek - rokle severně pod ním

či. 3116 - 3143 keramika

 

D. Nový Hrádek

či. 1338, 1480, 1594, 1610 - 1611, 1757 - 1762 keramika

 

E. Přední stáje

či. 686 keramika

 

F. Javorový důl

či. 1284 - 1285, 1486 keramika

 

G. Staré lomy

či. 1332 keramika

 

H. Převis u maršovské hájenky

či. 3305 keramika

 

I. Nelokalisované nálezy

keramika či. 687, 1566, 1572, 1595, 1597 - 1598, 1601 - 1602, 1604 - 1605, 1608, 1612

 

Ze sbírky muzea Lázně Bělohrad (nyní M Jičín)

Nelokalisované nálezy keramika či. 3608 - 3609 (podstavy tzv. hrnčířskou značkou - svastika), 3701, 3741 - 3742, 3890 - 3893

 

V archeologické sbírce zrušeného M Sobotka byla pod či. IA 13 a IA 110 (Filip 1947, 285) uložena hradištní keramika. Při zpracování sbírky v roce 2000 nebyla nalezena. V M Kopidlno, M Železnice a M Libáň se hradištní nálezy z Prachovských skal nenacházejí.

 

15. Za určení děkuji Dr. J. Prostředníkovi z OMČR Turnov.

 

16. Soupis hradištních nálezů z hradiště Poráň

 

M Jičín (po zpracování sbírky M Sobotka v roce 2000): či. 5093- 5098, 5804, 5911 - 5969, 5989 (PT), 6004 - 6080, 6077 - 6109, 6127 - 6161, 6162 (PT), 6163 – 6205 ev. č. 20/99, 30/99

 

17. Soupis raněstředověkých nálezů ze Železnice - ostrohu

 

1. poloha U kostela (Felčarovsko)

OM Jičín         

RS 2/3, RS 3  ev.č. 17/99, 18/99, 43/99

RS 4               ev.č. 17/99, 18/99, 19/99, 43/99

MM Železnice

RS 3     či. 104, 108, 109, 111, 112, 848, 849, 850, 868, 869, 870, 871, 872

RS 4     či. 849, 855, 887

 

2. Železnice - Příkopy (Na příkopech) M Železnice

RS 3    či. 889

RS 4   či. 890

 

3. Železnice "Na tvrzi" (severovýchodní okraj hradiště)  M Železnice

RS 3    či. 110, 854, 876, 877, 878, 879

 

4. Železnice - blíže nelokalisované M Železnice

RS 2/3   či. 155, 491, 492, 882

RS 3      čii. 106, 107, 114, 118, 119, 120, 122,123,124, 125, 858, 880, 881, 883, 884,

                    885, 886,891, 892, 893

RS 4       či. 92, 158, 159, 160, 856, 857

 

18. SOUPIS NÁLEZŮ ŽELEZNÝ I. /kopec/

 

M Jičín

RS 3  ev.č. 15/99,

RS 4  či. 1166 - 1178, 15/99

M Železnice

RS 3  či. 156, 840 - 841, 860

RS 4  či. 157, 198, 840 - 845, 860

VS 1  či. 65, 198 - 199, 236,

 

19. SOUPIS NÁLEZŮ Z POLOHY ŽELEZNÝ II. /ves Těšín/

 

M Jičín RS 3 - RS 4 ev. č. 16/99

 

 

 

 

7. PRAMENY

 

7.1. ARCHIV NÁLEZOVÝCH ZPRÁV ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU AKADEMIE

         VĚD ČR PRAHA

 

ČEŠOV hradiště: 1773/41, 1204/83, 1553/85, 2789/86, 3811/92,  8330/99 (nákončí)

ČEŠOV ostatní: čj. 716/32, 800/32, 1855/32, 3965/40 (ztraceno), 7610/50 (hrob KZP), 1773/41, 7319/50 (školní sbírka), 3041/60, 2450/76 (halštat v obci), 1016/96 (latén)

 5627/96, 8331/99 /(vojenský tábor, nálezy zbraní)

 

DOLANY čj. 1724/41, 1834/41, 2107/41, 5414/95, 6935/97, 6734/98, 8332/99, 9337/2000

 

HOLOVOUSY čj. 5599/46, 455/55, 4049/82, 650/84, 2829/86

 

HRADIŠŤKO čj. 486/39, 5332/52, 2911/74, 7842/75, 767/91, 512/93, 602/95, 5423/95, 5634/9, 8336/99, 8337/99

 

KAL čj. 4371/63, 1420/78, 1610/85, 2103/85, 1489/86, 1140/88, 240/92, 1126/92, 1296/89, 8346/99

 

KOSTELEC čj. 5646/96, 8347/99

 

MILETÍN čj. 9324/2000, 9327/2000, 9343/2000

 

OSTROMĚŘ čj. 241/39, 373/39, 1879/39, 376/40, 2378/40, 2992/40, 3399/40, 3400/40, 169/41, 574/41, 5600/41, 5600/46, 7909/75, 3452/76, 216/83, 873/84, 2547/84, 1039/85, 1487/86, 1488/86, 3046/86, 2356/89, 8349/99, 8350/99

 

PRACHOVSKÉ SKÁLY

čj. 510/25, 793/26 mohyly Holý vrch, Kozí hřbet- Haken

1142/26, 1144/26 kostrové hroby Starý Hrádek- Haken

1319/35, 1324/35, 1327/35, 1340/35, 1824/35 hradištní nálezy a výzkum Starý  Hrádek, Holý vrch - Turek

1431/36, 1710/36, 1809/36, 1810/36, 1811/36 mohyly Holý vrch, Kozí hřbet, Starý Hrádek sídliště na jižním svahu- Turek

1030/41, 5268/41 mohylová pohřebiště

6081/41 mohyly- výzkum 1936

6082/41 Starý Hrádek a sídliště v jeho okolí 765/47, 768/47, 769/47 mohyly Holý vrch

3034/49, 3035/49, 3036/49 nálezy z mohyl a Starého Hrádku

1910/52, 1912/52 RS nálezy

3960/79 soupis NZ o Prachovských skalách (Turek)

3098/86, 8366/99, 9325/2000 Starý Hrádek

1082/88 mince Břetislava I.- Javorový důl

2210/94 záchranná akce na 1. valu 1993

5445/95 antropologie- nález 1945 Javorový důl

579/95, 614/95 sběry RS keramiky aj.

 

VELEŠICE čj. 247/92, 606/95, 607/95, 8362/99, 8363/99

 

VESEC- Poráň čj. 7040/65, 653/70, 4716/72, 1640/88, 1680/98, 8364/99

 

ŽELEZNICE čj. 523/93, 5669/96, 8367/99

 

ŽELEZNICE- TĚŠÍN čj. 765/91, 3455/85, 8359/99

 

 

7.2. ARCHIV LETECKÝCH SNÍMKŮ OMaG JIČÍN, část hradiště: Češov - Železnice 1993- 2000

 

 

7.3. OSTATNÍ

 

Památkový ústav Pardubice - oddělení evidence nemovitých kulturních památek, evidenční karty

 

8. LITERATURA

 

Balatková J. 1983: K dějinám řádu německých rytířů v Miletíně, Krkonoše Podkrkonoší VII, 205 – 214

Bartošková A. 1986: Slovanské depoty  železných předmětů v československu. Studie AÚ ČSAV v Brně XIII/2. Praha

Bartošková A. 1997: Keramický soubor z počátků raněstředověkého osídlení budečského předhradí, Památky archeologické LXXXVIII,111 - 141

Benešová J. 1995: Příspěvek ke slovanskému osídlení východních a severovýchodních Čech, Pojizerský sborník 2, 110 - 141

Bőhm J. 1941: Kronika objeveného věku, Praha

Bubeník J. 1972: K prolematice železné misky tzv. slezského typu. Archeologické rozhledy XXIV, 542 - 567

Bubeník J. 1980: K otázce funkce železné misky tzv. slezského typu. IN. Slované v 6.- 10. století. Sborník referátů ze sympozia Břeclav - Pohansko 1978, 49 - 54

Bubeník J. 1988: K časně slovanským nalezištím v exponovaných polohách na území Čech, Památky archeologické LXXIX, 183 - 198

Bubeník J. 1993: Příspěvek k poznání rozsahu a rozvoje osídlení Čech ve starší a střední době hradištní, Archeologické rozhledy XLV, 57 - 71

Bubeník J. 1999: Poznámky o nejstarších hradištích raného středověku v Čechách, Archeologické rozhledy LI, č. 4, 631 - 648

Bubeník J.- Pleinerová I.- Profantová N. 1998: Od počátků hradišť k počátkům přemyslovského státu, Památky archeologické LXXXIX, 104  - 145

Buchvaldek M.- Zeman Jiří 1967: Sídlištní nálezy ze starší doby hradištní ve Vřesníku, Památky archeologické LVIII, 545 – 562

Cechner A. 1909: Soupis památek  historických a uměleckých v politickém okresu Novopackém. Praha

Čech P. 1999: Dargúš - Kosmův mýtus a náš historický problém. Archeologie ve středních Čechách 3, 353 - 365

Čtverák V.- Ulrychová E. 2001: Komplex Češov (okr. Jičín) - Fenomén v české archeologii ? Archeologie ve středních Čechách 5, 365 - 404, tab. I - IV

Čtverák V.- Ulrychová E. 2003: Prachovské skály na úsvitě … Prostor Prachovských skal - místo vyhledávané od pravěku po novověk. Archeologie ve středních Čechách 7, 475 - 507, tab. 3 - 11

Drenko Z.1965: Pravěké hradiště Poráň, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky II., č. 10, 9 - 10

Durdík T. 1984: Železnice hrad. Výzkumy v Čechách 1980 - 81, ArÚ Praha

Filip J. 1936 - 1937: Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách. Praha

Frolík J.- Kalferst J.- Sigl J. 1984: Archeologické nálezy v roce 1983, Zpravodaj. Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové XI, 3 - 12

Frost K. 1865: Zprávy o schůzkách archaeologického sboru musea království českého, Památky archaeologické VI, 235 - 236

GENEREL SES 1992 - Ekoregion VII. Jičín, průvodní zpráva. Okresní úřad Jičín, listopad 1992

GENEREL MÚSES - Vysoké Veselí, Velešice, Hradišťko, Okresní úřad Jičín, listopad 1994

Hájek L.1968: Kultura zvoncových pohárů v Čechách, Archeologické studijní materiály 5, Archeologický ústav ČSAV Praha

Hataš M. 1967: Hradiště Poráň, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky, IV, 5 - 6

Hataš M. 1973: O hradišti Poráň, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky X, 75 - 76

Hrnčíř M.- Justová J. 1987: Kal, o. Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984 - 1985, ArÚ Praha

Jenč P. 1995: Češov. Výzkumy v Čechách 1990/2, ArÚ Praha

Justová J. 1995: Knížecí prostředí na slavníkovské Libici ve světle archeologických objevů. Archeologické rozhledy XLVII, 252 - 266

Kalferst J. 1984: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách XV, 1980 - 81, ArÚ Praha

Kalferst J. 1989: Zjišťovací výzkum na hradišti Valy u Kalu (okr. Jičín) Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech XVI, 28 - 34

Kalferst J. 1995: Kal, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2, 128 ArÚ Praha

Kalferst J. 1996: Okolo miletínské komedy, Krkonoše VI, 14 - 15

Kalferst J.- Profantová N. 1999: Nové poznatky o hradišti Kal, okr. Jičín, Archeologie ve středních Čechách 3, 293 - 335

Kalferst J.- Prostředník J. 1993: Nálezy kultury se šňůrovou keramikou ve východních Čechách, Pojizerský sborník I, 16 - 47

Kalferst J.- Sigl J. 1984: Zjišťovací výzkum na hradišti u Ostroměře (okr. Jičín), Zpravodaj. Krajské muzeum východních Čech XI, 62 - 71

Kalferst J.- Sigl J. 1991 - 1992: Dokončení archeologického výzkumu na slovanském hradišti u Ostroměře (okr. Jičín/) Zpravodaj, rajské muzeum východních Čech XVIII, 66 - 68

Kalferst J.- Sigl J.- Vokolek V. 1987a: Kal, o. Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984 - 1985, 74 - 75 ArÚ Praha

Kalferst J.- Sigl J.- Vokolek V. 1987b: Přírůstky archeologické sbírky KMVČ 1986, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech XIV,  - 25

Kalferst J.- Sigl J.- Vokolek V. 1994: Přírůstky archeologické sbírky muzea v Hradci Králové v roce 1993, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XX, 3 - 16

Kalferst J.- Sigl J.- Vokolek V. 1999: Přírůstky sbírky AO MVČ v Hradci Králové za roky 1998 a 1999, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 3 - 31

Kalferst J.- Vokolek V. 1987: Malá Lhota, o. Libošovice., okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984 - 1985. ArÚ Praha

Kavánová B. 1976: Slovanské ostruhy na území Československa. Studie AÚ ČSAV v Brně. Praha

Kosina J. 1988: Zpráva o archeologických akcích okresního muzea v Turnově za rok 1987. Zpravodaj. Krajské muzeum východních Čech XV, 131 – 139

Košnar L. 1982: Raněstředověké třmeny ze Zbečna a Kolína. Praehistorica X - Varia archaeologica 3, Universita Karlova Praha, 53 – 74

Košnar L. 1991: Ke vztahům mezi vikingskými a západoslovanským prostředím. Praehistorica XVIII, Varia archaeologica 5, 25 - 82

Košťák M. 1997: Geologie Prachovských skal. Průvodce přírodní rezervací Prachovské skály, Jičín, 9 - 13

Kronika obce Vršce 1933, Okresní archiv Jičín

Kuča K. 1995: Chlumecko, Novobydžovsko I. Hradec Králové

Kuča K. 1998: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., Praha

Lutovský M. 1995: Několik poznámek k problematice Slavníkovské domény, Archeologické rozhledy XLVII, 239 - 245

Lutovský M.- Profantová N. 1995: Sámova říše. Praha

Lutovský M.- Waldhauser J. 1991: Mohylové pohřebiště v mikroareálu hradiště Poráň ve středním Pojizeří, Archeologické rozhledy XLVIII, 133 - 137

Mánek V. 1941: Jičínsko. In: Z kraje Cidliny k horní Jizeře. Jičín

Mencl V. 1948: Dějinná tvář Jičína. Obecní spořitelna Jičín

Mencl V. 1949: Historická topografie města Jičína, díl II., Jičín

Morávek A. 1936: Z minulosti Bartoušova. Sborním muzejního spolku v Jičíně II., 54 - 64

Morávek P. a kol.: Zlato v českém krasu. Praha

Moucha V. 1998: Češov, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha

Návesník Fr. 1889: Jičín od založení až na naše doby. Paměti města Jičína. Jičín

Nohejlová - Prátová E. 1955: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl. Praha

Nohejlová - Prátová E. 1956: Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II. díl, Praha

Novotný - Niederle L. 1892a: Hradiště Ostroměřské, Český lid I., 566 - 567

Novotný - Niederle L. 1892b: Hradiště Chodovické u Hořic, Český lid I., 191 - 193

Pažout J. 1925: Hradiště u Malé Lhoty, Vesce, Markvartic, Važic a Psinic a jich význam, Náš domov I., 26 - 28, 54 - 59

Pažout J. 1927: Drobnosti z archeologie, Náš domov III., 152 - 156, Jičín

Petráň Z. 1998: První české mince. Praha

Petrtýl J. 1970: Nálezy mincí na Hořicku a jejich historický význam. Krkonoše - Podkrkonoší 5, 9 - 17

Píč J. L. 1888: Mužský a jeho okolí v ohledu archaeologickém, Památky archaeologické XIV, 332 - 362

Píč J. L. 1890 - 1892: Archaelogický výzkum ve středních Čechách, Památky archaeologické XV, 353 - 412

Píč J. L. 1900: Zprávy a drobnosti, Památky archaeologické XIX, 394, 574

Píč J. L. 1903: Starožitnosti země české, Žárové hroby v Čechách a příchod Čechů, Praha

Píč J. L. 1905: Z archaeologického bádání roku 1904, Památky archaeologické XXI, 329 - 350

Píč J. L. 1909: Starožitnosti země české, Díl III., svazek I. Čechy za doby knížecí, Praha

Pokorný F. 1895a: Zprávy archaeolgické z okolí hořického, Český lid IV., 457 - 459

Pokorný F. 1895b: Postup kolonisace v okolí Hořicka, Národopisný sborník okresu Hořického, Hořice, 214 - 217

Princová - Justová J. 1995: Knížecí prostředí na slavníkovské Libici ve světle archeologických objevů, Archeologické rozhledy XLVII, č. 2, 252- 266

Princová – Justová J. 1997: Tisíciletá Libice - ústředí slavníkovské domény a pravděpodobné rodiště svatého Vojtěcha. Slask i Czechy a kultura wielkomorawska. Wroclaw

Profantová N. 1992: Funde aus den Gebieten nordlich der awarischen Siedlungsgrenzen, in: Falko D.: Awaren Forschungen II., Wien, 605 - 802

Profantová N. 1999: Bronzové raněstředověké nákončí z Češova, okr. Jičín, Archeologické rozhledy LI, č. 4, 614 - 630

Profous A.- Svoboda J. 1957: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Díl IV., Praha

Prostředník J.- Slavík J. 1991 - 1992: Terénní průzkum na Jičínsku 1990- - 1991, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XVIII, 30 - 36

Prostředník J.- Ulrychová E. 1991 - 1992: Avarsko - slovanské nákončí z hradiště Vala k. ú. Kal, okr. Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové XVIII, 62 - 65

Radoměrský P.- Richter M. 1974: Korpus české keramiky datované mincemi, Sborník národního muzea v Praze, řada A - Historica, XXVIII, 2 - 4

Richter M.- Vokolek V. 1995: Slovanské hradiště a počátky středověkého města. Hradec Králové

Řehák A. 1895: Topografie okresu Hořického, Národopisný sborník okresu Hořického, Hořice, 1 - 3

Sedláček A. 1887: Hrady, zámky a tvrze království českého a markrabství moravského, V., Praha

Sedláček A. 1892: Hrady, zámky a tvrze království českého a markrabství moravského, X. Praha

Sigl J. 1972: Slovanské osídlení východních Čech, Diplomní práce Filosofická fakulta - Universita Karlova Praha 1972

Sigl J. 1973: Hradišťko, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1970, ArÚ Praha

Sigl J. 1975a: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1972, ArÚ Praha

Sigl J. 1975b: Hradišťko, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1972, ArÚ Praha

Sigl J. 1975c: Ostroměř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1972, ArÚ Praha

Sigl J. 1984: Psinice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1980- 81. ArÚ Praha

Sigl J. 1985a: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982- 1983, AÚ Praha

Sigl J. 1985b: Holovousy, o. Jičín. Výzkumy v Čechách XVII, 1982 - 1983, ArÚ Praha

Sigl J. 1985c: Ostroměř, okr. Jičín Výzkumy v Čechách XVII, 1982 - 1983, ArÚ Praha

Sigl J. 1985d: Zjišťovací výzkum na hradišti v Ostroměři v r. 1984, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech XII, 1985, 82- 90

Sigl J. 1987: Ostroměř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách XVIII, 1984 - 1985, ArÚ Praha

Sigl J. 1989a: Kal, o. Pecka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1986 - 1987, ArÚ Praha

Sigl J. 1989b: Ostroměř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1986 - 1987, ArÚ Praha

Sigl J.- Vokolek V. 1977: Záchranné výzkumy,, terénní průzkumy a další akce AO KMVČ v roce 1976, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech IV, 3 - 11

Sigl J.- Vokolek V. 1979: Záchranné výzkumy a jiné akce v terénu provedené v roce 1978, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové VI, 3  - 10

Sigl J.- Vokolek J. 1982: Archeologické nálezy v letech 1980 - 1981, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové IX, 5 - 14

Sigl J.- Vokolek V. 1983: Chronologické a kulturní zařazení hradiště u Holovous (okr. Jičín) Zpráva o zjišťovacím výzkumu. Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech X, 31 - 34

Sigl J.- Vokolek V. 1984a: Holovousy, o. Jičín, Výzkumy v Čechách XVI, 1980 - 1981, ArÚ Praha

Sigl J.- Vokolek V. 1984b: Pokračování výzkumu slovanského hradiště u Holovous (okr. Jičín) v roce 1983. Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech XI, 38 - 61

Sigl J.- Vokolek V. 1984c: Kal, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1980 - 81 ArÚ Praha

Sigl J.- Vokolek V. 1986: Archeologické nálezy v roce 1985, Zpravodaj, Krajské muzeum východních Čech XIII, 5 - 23

Skalský G. 1927: O denárech vyšehradských,Numismatickýčasopisčeskoslovenský 3, 172 - 189

Sklenář K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870, Praha

Slabina M. 1984: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách XVI, 1980 - 1981, ArÚ Praha

Sláma J. 1986: Střední Čechy v raném středověku II., Hradiště, příspěvky k jejich dějinám a významu, Praehistorica XI, Universita Karlova Praha 1986

Sláma J. 1992b: Příspěvek k dějinám nejstarších slovanských hradišť na českém území, Sborník Západočeského muzea v Plzni, Historie VIII, 171 - 177

Smolík J. 1902 - 1903: Nález denárů v Ostroměři, Památky archaeologické XX, 509 - 526

Šalda V. 1951: Pravěké valy u Češova. Plastický model hradiště Češov. RMa G Jičín, či. 1708

Šikýřová L.- Ulrychová E. 2001: Výpočet objemu fortifikace Češov, okr. Jičín. Archeologie ve středních čechách 5, 4056 - 410

Šimák J. 1930: Polský vpád do Čech r. 1110. Český časopis historický XXXVI, 118 - 123

Šimák J. 1938: Středověká kolonisace v českých zemích. České dějiny I., část 5, Praha

Šnajdr L. 1874 - 1877: Župní hrad Železnice. Památky archaeologické X, Praha

Šnajdr L. 1881: Materiály ke kulturním dějinám lidí bydlivších na hořejším poříčí Labe, Jičín

Šnajdr L. 1891: Počátkové předhistorického místopisu země české a některé úvahy odtud vycházející, Pardubice

Šolle M. 1984: Staroslovanské hradisko. Praha

Šoltysová L. 1997: Krajina, botanika. Průvodce přírodní rezervací Prachovské   skály.Jičín

Tomek W.W. 1855: O místě bitvy na Trotině. Památky archaeologické II, 165 - 166

Turek R. 1946: Prachovské skály na úsvitě dějin. Praha

Turek R. 1950: Nálezy českých denárů jako dějinné doklady, Numismatické listy V, 9 - 13

Turek R. 1954: Nálezy mincí z doby pádu Libice. Numismatické listy IX, 41 - 45

Turek R. 1963: Čechy na úsvitě dějin, Praha

Turek R. 1971: Život prvých Slovanů v našem kraji, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky VIII, č. 1 - 2, s. 2 - 4

Turek R. 1982a: Čechy v raném středověku, Praha

Turek R. 1982b: Slavníkovci a jejich panství, Hradec Králové

Ulrychová E. 1993: Archeologické akce a nálezy v letech 1990 až 1992 na Jičínsku, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XIX, 1993, 36 - 46

Ulrychová E. 1994a: Archeologické nálezy získané muzeem v Jičíně roku 1993, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XX, 23 - 26

Ulrychová E. 1994b: Prachovské skály - nová zjištění. Muzejní noviny duben 1994. Okresní muzeum a galerie Jičín

Ulrychová E. 1995a: Hradišťko, okr. Jičín, Výzkumy v Čechách 1990/2, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1995b: Mlýnec u Kopidlna, okr. Jičín, Výzkumy v Čechách 1990/2, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1995c: Archeologické nálezy získané muzeem v Jičíně v roce

1994, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XXI, 14 - 20

Ulrychová E. 1995d: Ostružno, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1995e: Velešice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1995g: Železnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1996 a: Archeologické akce na Jičínsku v roce 1995,

Zpravodaj muzea v Hradci Králové XXII, 5 – 10

Ulrychová E. 1996b: Výsledky letecké prospekce na Jičínsku (1993 - 1995). Zpravodaj muzea v Hradci KrálovéXX, 93 - 97

Ulrychová E. 1997a: Letecká prospekce na Jičínsku 1993 - 1996, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 23, 1997, 35 - 44

Ulrychová E. 1997 b: Hradišťko, o. Jičín, Výzkumy v Čechách 1993 - 1995, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1997 c: Archeologické nálezy z okresu Jičín v roce 1996, Zpravodaj muzea v Hradci Králové XXIII, 28 - 34

Ulrychová E. 1997e: Zámostí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 -  1995, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1997p: Velešice. Výzkumy v Čechách 1993 - 1995. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1997r: Prachov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 -  1995,ArÚ Praha

Ulrychová E. 1997s: Pařezská Lhota, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 1995, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998a: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997,  ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998b: Hradišťko, o. Žeretice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998c: Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997, AÚ Praha

Ulrychová E. 1998k: Kostelec. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997, ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998 l: Železnice. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997. ArÚ Praha

Ulrychová E. 1998m: Záhuby, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 1997. ArÚ Praha

Ulrychová E.1999a: Paleobotanický nález z hradiště Kal (okr. Jičín), Archeologie ve středních Čechách 3, 317

Ulrychová E. 1999b: Nově zjištěná raněstředověká hradiště na Jičínsku, Archeologie ve středních Čechách 3, 473 - 485

Ulrychová E. 1999e: Archeologické přírůstky muzea v Jičíně v roce 1999, Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 32 - 37

Ulrychová E. 2000 (v tisku): Nálezy mincí na Jičínsku. Numismatické listy 2000, Národní muzeum Praha

Ulrychová E. 2000 (v tisku): Sídlištní areály s kruhovými objekty na Jičínsku, Sborník z XIX. kolokvia Neolit a eneolit našich zemí Plzeň 2000

Ulrychová E. 2000 (v tisku): Dvě halštatská hradiště na Jičínsku (Konecchlumí, Sedliště/Hřmenín), Sborník prof. M. Buchvaldka Ústav archeologické památkové péče Most

Vávra I. 1972: Polská cesta. Historická geografie 8, 3 - 30

Veliačik L. 1983: Hradiská lužickej kultúry na Slovensku, Archeologické rozhledy XXXV, 14 - 23

Vignatiová J. 1980: Součásti jezdecké výstroje z nálezů na Pohansku u Břeclavě. Sborník prací Filisofické fakulty Brněnské university, řada E, 25, 161  - 198

Vokolek V. 1969: Češov, o. Jičín. Bulletin záchranného oddělení 6, 1968, ArÚ Praha

Vokolek V. 1987: Vesec, o. Velíš okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984 - 1985, 223, pol. 544a, ArÚ Praha

Vokolek V. 1993: Počátky osídlení východních Čech, Hradec Králové

Wachowski K. 1992: Kultura karolinska a slowianszczyzna zachodnia. Wroclaw

Waldhauser J. 1965: Nález pražského typu na hradišti Poráň u Jičína, Archeologické rozhledy XVII, 253

Waldhauser J. 1969: Turnovský typ. Diplomní práce, FF BU JEP Brno

Waldhauser J. 1972: Vesec u Sobotky, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1969, ArÚ Praha

Waldhauser J. 1973: Vesec u Sobotky, o. Jičín, Výzkumy v Čechách 1970, ArÚ Praha

Waldhauser J. 1976: Turnovský typ kultury lidu popelnicových polí v severních Čechách. Teplice

Waldhauser J. 2000: Vesec. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha

Waldhauser J. Holodňák P.- Salač V. 1982: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách XV, 1978 - 1979, ArÚ Praha

Waldhauser J.- Weber V. 1973a: Poráň. Zpravodaj Šrámkovy Sobotky X., 32 - 35

Waldhauser J.- Weber V. 1973b: Několik poznámek k článku M. Hataše, Zpravodaj Šrámkovy Sobotky X, 76

Weber V. 1977: Osídlení Pojizeří v 10.- 13. století, Archaelogia historica III, 407 - 413

Wocel J. E. 1866 - 68: Pravěk země české, Praha

Zavadil J. 1855: Prachovské skály u Jičína. Památky archaeologické I, 1854 232 - 234

Zeman J.- Buchvaldek M. 1967: Sídlištní nálezy ze starší doby hradištní ve Vřesníku, Památky archeologické LVIII/2, 545 - 562

Žemlička J. 1997: Čechy v době knížecí. Praha