Sámo - 659

KUPEC   z  kraje  senonského  SÁMO,  zemřel 659  n. l., výročí  úmrtí  1360  let

 

Střední Evropa v 7. století n. l.

 

SLOVANÉ 

Byli v české kotlině od druhé poloviny 6. století, příchozí trasa byla prostorem severně tj. vně Karpatského oblouku  Moravskou bránou do východních a středních Čech,  byli  nositeli kultury pražského typu.

Během 7. století další vlna Slovanů z Podunají, měli již zdobenou keramiku, později se značkami na podstavách nádob. Převážně byly osídleny byly výšinné polohy v blízkosti pravěkých hradišť, pro nově budovaná hradiště byla využita pravěká opevnění.

Slované byli obecně jedním z etnik doby stěhování národů, toto období začalo stěhováním lidu z vysychajících jihočínských nížin k severu na počátku nového letopočtu, poté z jižní Sibiře a okolí řek jižní poloviny Ruska postupoval další lid na západ, tj. mimo jiné Hunové - Germáni - Slované dorazili až do střední a západní Evropy.

Data: 375 začátek stěhování národů, římský císař Valentinitán III. vedl války proti Germánům a Hunům

           521 byzantský kronikář Prokopios z Cesareje: Slované jsou bídný a chudý lid, stále jsou v pohybu, fyzicky velmi zdatní, světlí, hnědí i rusovlasí, špinaví,

           568 germánsští Langobardi se stěhovali z Jutska územím Německa a přes Moravu do severní Itálie /Lombardie

 

FRANKOVÉ

Král Chlodvík I. 482 - 511 z rodu Merovejců ovládal značnou část západní Evropy a trvale se střetával s římskou říší. Od roku 561 opakované dělení veliké říše mezi syny, z toho základ tří zemí -  severovýchod zvaný Austrasie, severozápad zvaný Neustrie, jihovýchod byl Burgundsko,  císařský titul přešel na německého krále. V roce 613 král Chlothar II. sjednotil celou východní část franské říše, mocná šlechta i církev si vynutila MAJORDOMA – jakéhosi spoluvládce krále a kontrolora finančních zdrojů (edikt 18. 10. 614 na sněmu v Paříži). V roce 622 - 623 (datování podle roku vlády panovníků) si austrasijská šlechta včele s majordomem PIPINEM I. a metským biskupem Arnulfem vymohla samostatnost a svého krále, kterým se stal Chlotharův syn DAGOBERT. V roce 629 zemřel Chlothar II., po smrti mladšího bratra vládl Dagobert i Neustrii a přesídlil do jejího hlavního města Paříže. Tím odstavil od moci jak biskupa Arnulfa, tak Pipina (klášter, vyhnanství).

Kronikář zvaný FREDEGAR psal záznamy o vládě Dagoberta, krále si dovolil  kritizovat - olupuje církev, kostely, statkáře, má tři ženy a spoustu milenek, podle něho si Dagobert porážku u WOGASTISBURKU roku 631 od Sáma zavinil svou nevraživostí proti Austrasijcům a špatnou bojeschopností vojska. Syna Sigiberta učinil králem Austrasie. Dagobert zemřel 639, když před smrtí porazil Basky a Bretonce, ale na východě proti Slovanům neuspěl.

AVAŘI

Kmenový svaz mongolsko - tureckých  kmenů trvale kočujících ve východní Evropě a v Asii. Četné byzantské zprávy o jejich sídlech mezi Volhou a Dunajem, v roce 558 někde pod Kavkazem se střetla Byzantská říše  s Avary, týž rok Avaři v kalhotech  a s copánky na hlavách byli obchodně v Cařihradu. Chtějí peníze za ochranu Byzance od severozápadu a krajinu, kde by se mohli uživit - nedostali nic. V roce 560 byli již na dolním Dunaji, v roce 562 avarská výprava do francké říše. V roce 567 - Avaři a Langobardi - se domluvili proti Gepidům (sídlícím v Potisí, tj. střední část Maďarska), které ovšem podporovala Byzantská říše. Avaři zvítězili a obsadili dnešní Maďarsko, vypudili odtud i germánské Langobardy včele s králem Alboinem do Itálie (568). Avarský kaganát byl státem mnoha národů.

V letech 631 - 632 střet dvou kandidátů na kaganský trůn, jeden byl z kmene Avarů, druhý z Kutrigurů. O tom píše kronikář Fredegar. Novým kaganem se stal BAJAN - silný vládce, uskutečnil početné kořistnické výpravy proti Byzanci. Pak vládli jeho synové - vše  do roku 602. Poté krize kaganátu, následovala v roce 626 velká porážka Avarů před Cařihradem, s Avary zde byli i Slované. V téže době povstali Slované ovládaní Avary někde v Podunají či na jihozápadním Slovensku, kde vznikla  etnicky smíšená avarsko - slovanská kultura. Krize mezi oběma etniky byla vyvolána způsobem života. AVAŘI: nezemědělské etnikum potřebující pastviny a kořist, neschopné produkce potravin, vyjídající v zimě slovanské osady, okrádající lidi o živobytí. Proto povstání slovanských synů z avarských otců.

KRONIKY tak řečeného FREDEGARA SCHOLASTIKA knihy čtyři

(Chronicorum quae dicuntur Fredegarii Scholastici libri IV).

Latinsky psaná kronika.  

1. Část je kompilací starších kronik, zahrnuje období 584 -  643.

2. Část o období 640 - 660. O autorech nevíme nic. Tuto část psal pouze jeden člověk snad v burgundském klášteru Chalôn sur Saône nebo v St. Jean de Losne kolem roku 660 n. l.  Právě zde jsou texty o příchodu Sáma ke Slovanům, o jejich proti avarskému povstání, o Sámově volbě za „krále“, dále o sporu Sáma a Franků.  Důvodem sporu bylo údajně přepadení franckých kupců Slovany, k jednání k Sámovi poslán Dagobertův vyslanec Sicharius. Ten byl arogantní, Sámo si to nenechal líbit a nechal ho vyhodit.  Následovalo vojenské tažení Dagoberta a jeho porážka u Wogastisburku v roce 631 n. l. V obou částech kroniky čerpal Fredegar ze slovních zpráv očitých svědků či jimi zprostředkovaných zpráv.

 

POUZE O BOJI SÁMA A DAGOBERTA psal

v 1. třetině 9. století neznámý mnich z kláštera St. Denis silně profrancky zaměřený, jeho dílo „Činy krále Dagoberta I.“ (Gesta Dagoberti I. regis Francorum) se zmiňuje o Sámovi. Pisatel opsal vše z Fredegara, závěr má ale jiný: Dagobert zpustošil onu (Sámovu) zemi a vrátil se do svého království.

Spis Obrácení Bavorů a Korutanců na víru (Conversio Bagoariorumm et Carantanorum) byl sepsán v Salzburku někdy 871 - 872 snad pro místního arcibiskupa ADALWINA. Zde je uvedeno prosazování práva na církevní správu nad Moravou právě arcibiskupa salcburského, ne samostatná moravská diecéze Methodějova (ale tak to stanovil papež).  Za Dagoberta byl králem toho národa (Slovanů) jakýsi Sámo, žijící v Korutansku (!!! ), ten nechal povraždit franské kupce, Dagobert na něj poslal vojsko, aby pomstilo škodu spáchanou na kupcích. Stalo se tak !  

Tento autor neměl k dispozici kroniku Fredegara, zcela chybný údaj o Korutanech namísto české kotliny.

 

SÁMO

Fredegar 48. kapitola: „Ve čtyřicátém roce panování Chlotarova shromáždil muž jménem Sámo - původem Frank z kraje senonnského - větší počet kupců a odebral se za obchodem do země Slovanů zvaných Venedové. Slované se již začali bouřit proti Avarům zvaným Hunové a proti jejich králi - kaganovi“.

- vždy uváděn včele povstalých Slovanů jedině SAMO, význam slova samovládce, byl obyvatelem franckého království, možná Kelt, Galoříman,

- senonský kraj, není známo takové označení nikde ve franské říši, možná odvozeno od města SENS - zde kmen Senonů za Caesara, v době výpravy ke Slovanům musel být poměrně mladý - Slovanům vládl 35 let, zplodil 58 dětí

KUPEC  SÁMO

První zpráva o něm je ze 40. roku vlády krále Chlotara II., tedy rozmezí let 623 - 624, kdy Sámo shromáždil karavanu kupců a vydal se ke Slovanům za obchodem. Moravané měli v roce 904 velký trh ve své zemi (Fredegar) – byl v některém sídle Velkomoravské říše  (Mikulčice, Staré Město apod.).

Běžně se obchodovalo s medem, voskem, kožešinami, ale vypravit se na východ v době hrozící války Avarů se Slovany, to bylo riskantní - co za tím stálo?

SLOVANÉ měli enormní zájem o francké meče - vyhledávali boj, žádná holubičí povaha, to je výmysl, na začátku 10. století byl celním tarifem německého krále vývoz zbraní ke Slovanům zakázán, protihodnotou byli OTROCI, kteří byli prodáváni až v Andalusii na konci tzv. evropské obchodní magistrály (Cordóba).

EVROPSKÁ  OBCHODNÍ  MAGISTRÁLA

-navazovala na hedvábnou cestu z Číny a Indie, Irán, Krym, jih Ruska atd. - vyústila ve střední Evropě, zde ji měli pod kontrolou Avaři, hedvábí bylo nalezeno v bohatých hrobech merovejského období na území francké říše, na tomto obchodu se mohl podílet i Sámo - tedy chtěl- li se podílet, musel riskoval, kromě hedvábí jsou ve střední Evropě zacházeny i zlaté či stříbrné nádoby, šperky, obraz čínského draka či fénixe na špercích, orientálními motivy draka zdobené kostěné parohové schránky na sůl (?) z Levého Hradce,

Sámo musel být odvážný, chytrý a měl svůj obchodní záměr velmi dobře promyšlený.

V době Sámova příchodu se Slované začali bouřit proti Avarům a proti jejich králi kaganovi. Sámo se dostal se svými kupci až k vojsku Slovanů, pomohl jim asi svou chytrostí tak, že vyhráli. Avaři měli veliké ztráty a Slované ocenili Sámovu pomoc tak, že si jej zvolili králem. Kraloval jím 35 let - šťastně.

FREDEGAR kvojenskému tažení roku 631 - 632

Uvádí fiktivní rozhovor - spor Sáma s franckým kupcem Sichariem, který byl vyslancem Dagoberta I. Podařilo se Sámovi získat neútočení Austrasie, kde vládl Dagobertův syn SICHARIUS , na východ proti Slovanům ? To by byla velká podpora pro mocenské postavení Sáma proti Dagobertovi.  Vyslanec Sicharius hovořil se Sámem jako s poddaným Dagoberta. - Sámova říše byla předstátním kmenovým útvarem, vůdci kmenů se dobrovolně v době nebezpečí sdružovali u Sáma, dali se jím vést a dali si pro svou ochranu poradit.

Sámo zemřel v roce 658/659 poté, co opakovaně včele slovanského vojska porazil Avary, měl celkem 12 manželek (asi od kmenových vůdců), 22 synů, 15 dcer, mnohoženství bylo tehdy běžné i u franckých králů.

 

AVARSKO – SLOVANSKÉ VZTAHY

Kořistění a násilí Avarů na Slovanech vyvolalo vzpouru dětí ze smíšených manželství Slovanek a Avarů. O tom opět Fredegar. Toto nastalo jen v prostoru střední Evropy, jinde se Slované Avarům ubránili a poráželi je. Společně ovšem Avaři i Slované útočili kvůli kořisti na Balkán a proti Byzanci (586 - 587), dtto k roku 600  uvádí kronikář Theofylaktos Simokattes, útočící vojsko bylo složeno z Avarů i Slovanů.

 

ARCHEOLOGICKÉ  NÁLEZY

BIRITUÁLNÍ  POHŘEBIŠTĚ jsou nejčastější archeologické objekty tohoto období. Žárové hroby na severu jsou spíše slovanské, na jihu kostrové hroby mužů s opasky, koňmi a výbavou jezdců jsou spíše avarské. Postupně převažuje kostrový ritus - pohřbívání celých těl - inhumace. V hrobech jezdců (kostrových) se začínají objevovat nástroje zemědělské a řemeslné, je méně sídlišť a konečně se daří vykopat i avarské osady.

 - vesnice: kruhová náves, půlkruhový či kruhový tvar zástavby, oploceno jen zčásti, plot kolem pohřebiště, polo- zahloubené domy a kamennou pecí v rohu proti vchodu, 2 kůlové jámy pro podpěru lomené střechy z rákosu či došků, ojediněle jurty - 7. století

- do hrobů masitá potrava, vaječné skořápky - vejce,  rozbíjení nádob nad pohřbem, víra ve vampýry vedla oddělování končetin, zátěž balvany, svazování těl

KULTURA

Syntéza mnoha prvků v Karpatské kotlině: antická, byzantská, íránská, středoasijská, francká - ozdobná kování,  šperky, přívěsky,  amulety, vše pro elitu společnosti slovanskou i avarskou, výroba nomádských předmětů  na velkomoravských hradištních - reflexní luk v Mikulčicích, ostruhy s háčky kolem roku 700  jen slovanského původu,

AVAŘI zcela zanikli a asimilovali se. Nezanechali po sobě písemné prameny, jsou vnímáni a popisování jako nepřátelé. Evropě „dali“ třmen a buvola.

ŽIVOT  V   7. –  8.  STOLETÍ

Slovanské mírně zahloubené chaty, kamenná pícka, 2 zásobnice často zapuštěné v zemi , lavice na spaní a sezení, mlýnek na obilí, stůl. Žilo se venku, bidla na šaty a sušení čehokoli v chatách, hliněné pražnice na dosoušení obilí.

Avaři měli jezdeckou výbavu - udidla, kruhové třmeny, další součástky postrojů, sedla i dřevěná, jezdili i bez sedel,  jsou nacházeny zlaté ženské šperky s drahými kameny, křížky s kameny, diadémy na hlavách, pásky, řetízky,  skleněné a bronzové přívěsky, souprava jehelníčku, pinzety, křesadla a dalších drobností v sáčku u pasu žen.

Z franckého prostředí pocházejí náušnice se závěsnými řetízky, jehlice, spony masivní a zdobené vrubořezem a dalšími materiály, hřebeny, bronzové pinzety, prsteny.

Oblečení: mužské haleny a kalhoty, opasky identifikovaly jedince a jeho postavení. Dálkový obchod po celé Evropě.

Potrava: tmavé placky, nekvašené pečivo, kaše obilné, luštěninové, slazené medem i slané, polévky zeleninové, maso vzácnější, ale jako dnes včetně ryb a lovné zvěře, medovina, nechmelené pivo, víno bylo velmi vzácné a jen pro  bohaté, kumys u Avarů - kvašené kobylí mléko. 

ROZSAH SÁMOVY ŘÍŠE

Podle Fredegara sousedilo toto území na severu a severozápadu s Durynskem, kam Sámo podnikal opakovaně vojenské výpravy za kořistí. Podle spisu „Obrácení Bavorů a Korutanců“ byla Sámova říše v Korutanech - to je zřejmá chyba. Toto území bylo ovládáno Langobardy až do roku 630. V „Dějinách Langobardů“ Pavla Diakona o tom není ani slovo. Tehdy Langobardům v Korutanech vládl kníže VALLUK. Centrum Sámovy říše bylo nejspíš na jižní polovině dnešní Moravy, mocenská sféra zasahovala do Čech a Durynska a části Slezska.

Pozor na různost hranice politické a kulturní - přesahují se. Povstání slovanských dětí proti avarským otcům někde v okolí Bratislavy, kolem Dunaje je totiž hranice mezi slovanským a avarským osídlením a smíšený prostor na obě strany. Slovanské hroby s avarskou hrobovou výbavou (keramika, masitá potrava, koně,  ozdoby, zbraně) a naopak, tedy jádro Samovy říše bylo na území pozdější Velkomoravské říše. Zde bylo nejpokročilejší, nejúrodnější území a komunikační koridor sever – jih. Tudy vedl obchod do Slezska a až k Baltu, mimo jiné tudy jantar do jižní Evropy.

 

PRŮBĚH VÁLKY  S DAGOBERTEM, BOJ U WOGASTISBURGU

Od roku 629 byla východní část francké říše - Austrasie - spojena s Neustrií a titulem krále celé země. Sámova říše se dostala do její kontaktní sféry.

- DIPLOMACIE: 631/632 (počítáno od začátku Dagobetovy vlády 10. rok) byli někde v Čechách či na Moravě přepadeni franští kupci. Sotva to vyprovokoval Sámo. Neměl k tomu důvod znepřátelit si tak mocného souseda. Na to vyslal Dagobert svého diplomata SICHARIA (asi také kupce) k jednání. Fredegar:  Dagobert chce náhradu za způsobenou škodu na kupcích i zboží.

- Sámo odmítal posla přijmout, Sicharius se tedy oblékl jako Slovan a předstoupil se svým doprovodem před Sáma. Ten odmítl platit či cokoli nahrazovat, jen chtěl ustanovit soudy k řešení podobných problémů, pokud nastanou. SICHARIUS se rozzlobil a začal křičet a nadávat, že Sámo a jeho lid je poddanými Dagoberta, takže nemá právo odmítat jeho požadavky. SÁMO to nepopřel, ale mír bude jen, když Frankové nebudou na Slovany a Sámem ovládanou zemi útočit.  SICHARIUS odmítl komunikaci a přátelství franckých křesťanů s pohanskými psy, Sámo údajně na to: Jestliže vy jste boží sluhové a my jsme boží psi, tu když vy ustavičně proti němu /Bohu/ jednáte, nám je dovoleno vás trhat svými zuby. /// - Toto je často používaný příměr v písemnictví raného středověku.

-SÁMO si zachoval intelektuální převahu, Sicharius nebyl vůbec diplomat a neměl být tímto posláním pověřen. Byl pyšný a násilnicky jako celá francká říše, a proto byl vykázán ze Sámovy blízkosti.  Sámo měl zřejmě své zkušenosti s chování franckých - obecně křesťanských kupců přicházejících ke Slovanům, KONEC DIPLOMACIE. Dagobert vyhlásil Sámovi válku.

VÁLKA DAGOBERTA A SÁMA

Fredegar píše : Dagobert ve vzteku nařídil z Austrasie shromážděné vojsko poslat proti Sámovi a Slovanům, ve třech proudech postupovali Frankové a najaté vojsko Langobardů, kteří táhli ze severní Itálie. Počet proudů vojska není jistý. Na jiném místě Fredegar  mluví jen o Austrasijcích, Alamanech s Langobardech, překvapivě chybějí BAVOŘI (knížecí rod Agilolfovců podřízený Merovejcům), kteří hraničili se Slovany a Avary. Dokonce jeden z Agilolfovců se oženil s dcerou Dagoberta. Asi se připojili k alamanskému proudu.

Obvyklý způsob vedení války západoevropanů proti východní Evropě byl vysláním tří proudů, bylo to dané morfologií české kotliny a střední Evropy. Jeden Poohřím, druhý podél Labe ev. přes Krušné hory a další z Bavorska. Takto rozdělené vojsko se živilo pleněním a drancováním zemědělského území. Ničení úrody před sklizní mohlo vyvolat hladomor a úspěch vojenské výpravy příštího roku.

ALAMANI postupovali nejspíš podél Dunaje - tedy Bavorskem, LANGOBARDI vyšli ze severní Itálie přes Benátky do Carnunta, dále přes Dunaj k severu, AUSTRASIJCI se shromáždili nejspíš v Metách, podél Mohanu na východ k WOGASTISBURKU.

Fredegar: Alamani s vévodou Chrodobertem porazili Slovany tam, kam dorazili, Langobardi také, na obou místech se obohatili kořistí a vším, co potřebovali, brali také zajatce.

Austrasijci oblehli pevnost Wogastisburg, kde zůstal větší oddíl statečných Slovanů. Tři dny bojů - spíše opakovaných neúspěšných útoků Franků. Mnozí Frankové byli postupně pobíjeni, nakonec se dali na útěk, nechali na místě velkou kořist a zásoby. - Tedy byla sice popleněna část Sámova knížectví, ale hlavní vojenské síly nepřítele byly poraženy, dva vedlejší proudy byly bez významu na další dění. Naopak Slované vpadli do Durynska.

VÝZBROJ, VÝSTROJ

-Francký velmož byl jezdcem, měl nutně koňský postroj, přilbu, koženou čapku, drátěnou košili, pancíř, kožený oblek, vysoké boty, levá noha měla ostruhu, později dva třmeny, dřevěný štít se středovou železnou puklicí, meč, opasek na zavěšení meče a kopí. Dále měl prohnutou vrhací sekeru zvanou franciska, luk, hroty šípů s tulejkou, meče z damascenské oceli, ozdobná kování na opascích a koňských postrojích.

- Slovanská výzbroj a výstroj: bojové sekery, meče byly vzácné, dřevěné kůží potažené štíty, reflexní dvakrát prohnuté luky a šípy spíše listovitého tvaru,trojbřité šipky a vzácně jednobřitá šavle.

VÝSLEDEK VÁLKY

DERVAN, kníže Srbů, který byl do té doby poddaným Franků, se přidal k Sámovi. Přiměly ho k tomu asi každoroční vpády Slovanů do jeho země až do bitvy u Wogastisburku. Dagobert v zemi Srbů musel vydržovat vojsko, obranou této země pověřil Dagobert svého syna Sigibetra. Dagobert nabídl Sámovi svou dceru za ženu, Notburga byla vychována v klášteře, odmítla se takto vdát za pohana a utekla do kláštera. Otec ji sice nalezl, ale ona si vyvolila být jeptiškou.

WOGASTISBURG

Fredegar jej nazývá „CASTRUM“. Bylo to déle existující opevněné centrum moci a obchodu, mělo totiž vlastní  jméno. Buď to byl ostroh či vrcholová partie plošiny, mělo hlinité valy s vnitřní dřevěnou roštovou konstrukcí, palisádu z kůlů na vrcholu a kůly šikmo proti příchozímu v příkopu. Vše rozměrů až 15 m šíře a 3 - 5 m výšky. Brány byly dřevěné konstrukce.

Zástavba: zahloubené chaty, sruby. V nich ozbrojenci, řemeslníci, lokální vládce se svou družinou, dále stáje pro koně, zásobní objekty pro lidi a zvířata, obilnice v zemi, sýpky nad zemí, výrobní objekty kovolitců, zlatníků apod.,

LOKALIZACE: Wogastisburg ležel na slovanském území, byl opevněným místem - hradištěm/ castrum, stál v cestě austroasijskému vojsku, tedy východně od francké říše, sousedil s Durynskem a byl v blízkosti Saska - toto vše na tzv. královské cestě vycházející jako Dagobertovo vojsko z Met, do Mohuče, podél Mohanu a Poohřím do Čech.

Takže je to velmi pravděpodobně hradiště na vrchu RUBÍN u Podbořan. Původně halštatské hradiště bylo Slovany osídleno již v 7. století, intenzivně opevněno několika pásy hradeb. Zde byly nalezeny:

1. avarsko - slovanské předměty z 8. století, ty převažují, jsou zde i starší: ostruhy s háčky (původně 13 ks), bronzové kování koňského postroje franckého typu, zlomek drátěné košile a skleněné nádobky z Porýní.

2. postříbřené nákončí opasku avarského typu, kostěný hřeben langobardského původu, keramika celého 7. století, avarské misky na nožce, láhev, šálek s uchem,

Co bylo potom: nejsou písemné zprávy, těžiště dění se přesouvá na Moravu, kde vzniká Velkomoravská říše.

Od roku 805 z Čech platba za mír Karlu Velikému (o tom kronika Moissacká),  předával ji jediný předák místních vládců zvaný Čech. Česká kotlina byla tehdy rozdělena na lokální knížectví. Avarům byl Karlem velikým  vykázán prostor dnešního Maďarska právě v roce 805, aby unikli útisku Slovanů !!! (Metská kronika). V roce 822 na sněmu ve Frankfurtu jsou poprvé uvedeni  předáci MORAVANŮ a naposled i Avarů.