Vrcholně středověké nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 13. století

Předložený text je další částí stejného tématu zpracovaného pro tento region ve 12. století publikovaný ve sborníku věnovaném J. Bočkovi (Ulrychová 2007 v tisku).  V porovnání s množstvím písemných zmínek a archeologických nálezů ze 12. století je patrná změna výrazným nárůstem počtu listinných i archeologických pramenů a nových druhů sídlištních objektů (mapa).

 

Písemné zprávy, archeologické nálezy

CODEX DIPLOMATICUS I, č. 382, s. 358 - 362

Listinné falzum staroboleslavské kapituly z první třetiny 13. století hlásící se k roku 1052 (Břetislav I.) uvádí z Jičínska lokality Dětenice, Lužany, Křesenice, Roveň.

DĚTENICE

V Dětenicích byla opakovaně nalezena mladohradištní keramika a depot mincí  datovaný do první  půle. 11. století (denáry knížat Oldřicha a Břetislava I., Ulrychová  2005 - NZ, táž 2007a, 47, pol. 166, Nálezy mincí I, s. 19, č. 1463 ) a nálezy ze 14. století (Ulrychová 2006 - NZ). Nález šedé redukčně pálené keramiky  koresponduje s písemnou zprávou k roku 1323 o Vokovi z Dětenic, potomku Beneše, a jeho dědicích z této rodiny rodu Markvarticů. Dětenice patří k nejstarším nejspíš trvale existujícím vesnicím Jičínska.

Movité archeologické nálezy ze 13. století lze proto v Dětenicích v budoucnu oprávněně předpokládat. Vesnice byla v majetku Markvarticů - Beneše z Dětenic, syna Jaroslava z Hruštice (1234 - 1269). Současně s Markvartici vlastnilo zde k roku 1295 pět pozemků pražské biskupství (Encyklopedie ... 1998, 108, Sedláček 1895, 311).

KŘIŽÁNKY (KŘESENICE - KŘÍŽENEC,  k.ú. Záhuby)

Písemné zprávy o Křižánkách se týkají až  zaniklé vesnice (1542).  Ze zachovaných reliktů vodní nádrže, vodního/ mlýnského náhonu je patrné, že obyvatelé vesnice museli velmi dobře hospodařit s vodou a že v klimatickém optimu závěru 15. a první poloviny 16. století jí již neměli dostatek. Ze 13. století nejsou zatím movité archeologické nálezy, keramika ze 14. století je uložena v muzeích v Mladé Boleslavi ( či. 32 117, 32 339, 32 341) a v Hradci Králové (Bláha R. - Kalferst J.- Sigl J.  2004, 132).

ROVEŇ

Písemný údaj o Rovni lze nejspíš vztáhnout na skalní ostrožný hrádek zvaný Nebákov ev. na předpokládanou ves v jeho blízkosti. Část nálezového fondu z výkopů soboteckého učitele Josefa Severy prováděných v letech 1925 - 1927 získal  od rodiny  pana učitele a do muzea v Jičíně předal Martin Nechvíle. Tento nálezový soubor a údaje o hrádku publikoval spolu s odkazem na nálezy již v jičínském muzeu uložené (Nechvíle 2001). Objemná část  nálezů (původně sbírka Sobotka, nyní M Jičín či.  5262 - 5363, 5367 - 5422, 5576 - 5754) obsahuje střepy hrnců a zásobnic  datovaných do 2. poloviny 13. století.

Soubor či. 5262 - 5363 je tvořen střepy nádob ze 13. - 14. století. Jeho větší částí jsou zlomky  okrajů hrnců charakteristických pro 13. století v severovýchodních Čechách ( Hejna 1974, 380, 382, 384). Jsou jimi okraje s lištovitým okružím jednou či dvakrát prožlabeným, s okružím kolmo posazeným klínovitě zakončeným, případně okraje protažené a horizontálně seříznuté, odsazené atd. Z nich pak varianty mírně otevřené, zesílené a šikmo ven seříznuté. Další okraje (zlomky okrajů převážně hrncovitých nádob)  jsou ven vytočené, stříškovitě seříznuté a často i s přehrnutím na vnitřním obvodu. Tomuto popisu odpovídají střepy z výše uvedeného souboru z hrádku Nebákov. Jsou jimi střepy hrnců či zásobnicových tvarů barvy šedohnědé, hnědé či červenohnědé, s příměsí velmi jemného písku. Nádoby byly vytočeny na hrnčířském kruhu a velmi kvalitně vypáleny beze stop po výzdobě (příloha 1). V souboru je i několik střepů z výdutí šedohnědých nádob s jednoduchými horizontálními rýhami.

V souboru či. 5367 - 5395 je část střepů technologicky shodná s předchozími. Jedná se však o masivní zlomky okrajů zásobnic průměru ústí mezi 40 - 55 cm  a  zlomky z jejich výduti zdobené jednotlivými horizontálními rýhami. Okraje jsou vykloněné, vnější lištovité okruží je  prožlabené (i dvakrát), další okraje jsou šikmo vně seříznuté,  objevuje se klínovitě vytažený okraj a u několika kusů je okraj dovnitř mírně přehnutý. Profilace okrajů tohoto souboru je uniformní - všechny střepy pocházejí ze sedmi jednotlivých nádob. Jejich barva je stejná podobně jako u okrajových střepů - šedohnědá. I v tomto souboru jsou střepy z výduti zásobnic  zdobené jednotlivými vodorovnými rýhami.

V souboru či. 5396 - 5422 jsou dva okraje a další šedohnědé střepy z výduti hrnců zdobené jednotlivými rýhami, jejich střep má  příměs velmi jemného písku, střepy jsou kvalitně vypáleny  a mají oboustranně šedohnědý či hnědý povrch.

Nálezy či. 5576 - 5667 jsou světlešedé či světle šedohnědé střepy okrajů nádob zdobené červenou malbou (zběžně provedenou jednou horizontální linií, značně setřenou při mytí)  nebo linií vpichů provedenou radýlkem v podhrdlí či na rozhraní podhrdlí a výduti nádoby. Toto keramické zboží má kvalitní keramické těsto, modelaci i výpal. Nese i stopy po  vytočení na rychle rotujícím kruhu. Bez nálezových okolností je obtížně datovatelné, může pocházet již z počátku 14. století. Profilace okrajů je shodná s předcházejícími soubory (příloha 2).

Poslední keramický soubor (či. 5 701 - 5 749) lze datovat do 2. poloviny 13.  a do 14. století. Z toho lze polovině 13. století přiřadit podstavu  hrnce (či. 5702 - 5704) šedohnědého střepu a oboustranně světlehnědého povrchu s typickými rýhami po odříznutí strunou. Největším kusem souboru je spodní část výdutí zásobnice (či. 5701) světlehnědého střepu se stopami po vytočení na kruhu a světlehnědým vnějším povrchem. V souboru jsou i střepy okrajů zásobnic či hrnců shodné profilace  a technologie jako výše uvedené nálezy (příloha 3).

LUŽANY

Tato ves ulicového typu délky více než 4 km, vzniklá ze tři částí  při  křižovatkách jedné severojižní a tří komunikací na ni kolmých, byla nejspíš založena ve 14. století podél těmito místy procházející hřebenové cesty z hradu Kumburk ke hlavní komunikaci regionem zvané Hradecká cesta. Nejstarší datum 1323 (1318) se vztahuje  k hrádku Mokřice a vsi v jeho blízkosti (severní část Lužan) ve vlastnictví Zbislava z Mokřic. Nejstarší movité nálezy z hrádku (keramika, železa) lze datovat do až první poloviny 14. století (Ulrychová 1997b, 142, pol. 719,  táž 1998, 107, táž 2003b, 129). Absenci nálezů v této vesnici ze 13. ( i 12. století) století lze vysvětlit skutečností, že v listině z roku 1143 - 1148 uvedené Lužany jsou spíše stejnojmennou obcí na Královéhradecku (Ulrychová 2007 v tisku).

 

CODEX DOPLOMATICUS II, č. 286, s. 280 - 286

KONECCHLUMÍ

Mezi svědky donační listiny klášteru v Doksanech sepsané za vlády krále Přemysla I. Otakara roku 1226 je uveden i Dalebor z Konecchlumí. Ten je opakovaně uváděn v listinách mezi lety 1216 - 1222. Od roku 1220 byl nejvyšším zemským sudím, po něm do stejného úřadu nastoupil syn Aldík (1218 - 1234). Další syn Dalebor byl v letech 1234 - 1237 podkomořím krále Přemysla I. Otakara. Oba bratři prodali Konecchlumí před rokem 1304 potomkům Načerata z Brady, z nichž je jmenovitě uveden Léva z Konecchlumí (z rodu Načeraticů - Pakoslava Velikého) mezi lety 1304 až 1318 (Palacký 1921, 225). V roce 1304 vyměnil Léva z Konecchlumí tuto ves a hrad Bradu s králem Václavem II. za ves Štítary (Regesta ... II, č. 2015, str. 872)

Nejstarší část současné vsi Konecchlumí byla nálezy mladohradištní keramiky lokalizována do blízkosti kostela sv. Petra a Pavla, který dominuje čelu Konecchlumské Hůry (Mlázovického hřbetu) nad hlavní komunikací regionem zvanou Hradecká cesta (Ulrychová 2003a, 106, táž 2004b, 109, Vencl 1973, 18 - 19).

V areálu kravína na návrší severozápadně od vesnice bylo objeveno sídliště obou kultur neolitu Jičínska (Drenko 1966, 18). Místo bylo zřejmě osídleno i v závěru mladší doby hradištní a počátku 13. století. Při kopání  základů mléčnice  v jámě šedé výplně v hloubce 30 cm nalezl 29. a 30. 7. 1965 Ján Baďura kromě jiného soubor střepů nádob, které muzeu daroval  František Řehák (M Jičín či. 981 - 983, příloha 5: 2, 3).  Tři střepy pocházejí z jedné hrncovité nádoby -  dva z jejího okraje, třetí zdobený horizontálními rýhami je z výduti. Oba vykloněné okraje s prožlabeným okružím mají šedý střep a světlehnědý povrch. Obdobný střep datovaný do závěru mladší doby hradištní či začátku 13. století byl nalezen v blízkosti vysokotlakého plynovodu (33,118 km) na ppč. 112/1 severozápadně od obce na jižním svahu Kozích hřbetů (Sigl 1981, 61).

 

REGESTA DIPLOMATICA I, č. 1053, s. 497 - 498

MILETÍN

Domaslava, vdova po podstolníku krále Přemysla I. Otakara Zbraslavu z Miletína (uváděn v písemných pramenech 1228 - 1238), odkázala listinou z 19. 10. 1241 svůj veškerý majetek řádu německých /mečových rytířů (Palacký, 1921, 226, 231). Hradiště Miletín (nejmladší hradiště na Jičínsku) s knížecím dvorcem bylo založeno před rokem 1124 knížetem Vladislavem I. jako reakce na vpád polského vojska v roce 1110 k ochraně nepříliš frekventované cesty pohraničním hvozdem (Richter - Vokolek 1995, 131 - 132).

Pouze mladohradištní keramiku lze datovat do období založení knížecího hradu s dvorcem. Střepy nádob byly sesbírány na několika místech severovýchodně, západně a severozápadně od kostela a na místech pozdější stavební aktivity řádu mezi roky 1241 a 1403 (Ulrychová 2003, 136). Podzemní část areálu  komendy lze vymezit sklepem pod domem čp. 118, kde  byl dokumentován gotický portál, a podzemními prostorami  pod tímto domem a v jeho blízkosti (sklepy, studna). K roku 1241 uváděná zaniklá ves Zásada nebyla dosud lokalizována.

 

REGESTA DIPLOMATICA I, č. 1053, s. 497 - 498

BRADA HRAD A VES

Hrad Brada byl založen před rokem 1258 nejspíš Pakoslavem zvaným Veliký z rodu Načeraticů (příloha 4). Z návrší se zříceninou hradu v západním okraji Jičínské kotliny  lze přehlédnout krajinu ke Konecchlumí (Mlázovickému hřbet), k Velíškému hřbetu a hradu Velíš a k návrším s hrady Bradlec a Kumburk. Z hradu bylo možné  kontrolovat úsek Hradecké cesty v délce nejméně 15 km.

Načerat a Hron, synové Pakoslava z Brady, byli svědky Domaslavina darování Miletína řádu německých rytířů (viz výše, Palacký 1921, 231). O příslušnících šlechtického rodu Hronoviců  více  J. Úlovec (1996)  a  Z. Fišera (1988)

Movité archeologické nálezy z hradu Brada datované do 13. století nejsou zatím k dispozici, ačkoli jsou v okolí hradu a v intravilánu vesnice sledovány veškeré stavební aktivity. Územně a chronologicky je k založení hradu ve 13. století nejbližším nálezem je masivní okraj zásobnice náhodně sebraný na poli asi 1700 m severně od hradu Brada v poloze „Na Zahajkách“ na k.ú. Jinolice (Ulrychová 2001a, 81). Zlomek okraje je silně otřený, šedý střep s oboustranně hnědým povrchem má na okraji výduti zběžně provedené vodorovné úzké rýhy (příloha 5:1).

 

REGESTA DIPLOMATICA II, č. 303, s. 113 - 114

MILETÍN

Touto listinou sepsanou v roce  1261  uděluje král Přemysl II. Otakar  řádu německých rytířů sídlících v Miletíně hrdelní právo stejně jako jejich další komendě v Chomutově.

 

REGESTA DIPLOMATICA II, č. 250, s. 95

STUPNÁ

V listině sepsané 3. dubna 1260 v Úpě k darování  dvou vsí králem Přemyslem II. Otakarem  pražskému kostelu Na Zderaze je mezi svědky uveden i Sulislav ze Stupné. Severovýchodně od dnešní vsi je zachován těžební areál  s doklady těžby zlata (těžba ve 13. - 14. století).

 

REGESTA DIPLOMATICA II, č. 1673, s. 717 - 719

BĚCHARY, KAMENSKO

Tato listina byla sepsána až v říjnu 1295, obsahuje však výčet majetku pražského biskupství k roku 1270. Mimo jiné jsou zde z Jičínska uvedeny dvě vsi -  Běchary a Kamensko. Z jejich pozemků pocházely platby ve stříbře pražskému biskupství. Kamensko by mohla být ves severozápadně od Kopidlna na místě stejnojmenného hospodářského dvora postaveného na místě vsi založené ve 14. století a zaniklé ve třicetileté válce (Ulrychová 2004a, 147). O Běcharech se uvažuje jako o jediné možné služebné vesnici v jihozápadním okraji Jičínska (Šimák 1938,  861). Ani z jednoho místa  nejsou zatím k dispozici nálezy datovatelné do 13. století.

REGESTA DIPLOMATICA II, č. 1624, s. 697 – 698

JIČÍN

Listinou datovanou  dne 1. 8. 1293 určuje královna Guta Habsburská plat ze svých statků zvaných Giczin kostelu v Lysé nad Labem.

 

REGESTA  DIPLOMATICA II, č. 2015, s. 872

JIČÍN

Král Václav II. mění v roce 1304 hrad Bradu a Konecchlumí s Lévou z Konecchlumí za ves Štítary. V listině je již uvedeno „urbs Giczin“.  Podle tohoto údaje a předchozí listiny bylo město Jičín založeno na králových pozemcích v období 1293 - 1304. Archeologické nálezy z počátků města byly nalezeny v ulici Palackého v roce 1993 (před čp. 62) a v objektu ve východním okraji příkopu městského  opevnění v Tylově ulici  (1999).

Jičín Palackého ulice 1993

V roce v roce 1993 byl touto hlavní ulicí do náměstí (dříve zvanou Panská) pokládán plynovod. Před čp. 62 byla v přípojce pro tento dům z kulturní vrstvy nebo objektu vybrána keramika, kterou lze datovat do počátků města (Regesta II, str. 872, č. 2015). Střepy souboru z výduti nádob a jejich podhrdlí jsou tenkostěnné, kvalitního výpalu s povrchem mělce žlábkovaným překrytým světle šedohnědou vrstvou. Ve střepu je patrná příměs písku (M Jičín ev.č. 65/1993, Ulrychová 1994, 24, táž 1997a, 88, položka 461). Ze středu této ulice byly na hatích z půlkulánků jehličnatého dřeva sebrány dva šedohnědé tenkostěnné střepy z podstavy a výduti  nádoby (M Jičín ev.č. 67/1993) obdobného vzhledu jako předchozí nálezy.

Jičín Tylova 1999

Při plošném předstihovém záchranném archeologickém výzkumu  úseku vnitřního příkopu městského opevnění byl na východním okraji příkopu zachycen již neúplný obdélný objekt s kruhovou jámou zahloubenou pod podlahou tohoto objektu (čtverec B 6, vrstva 77 a 78, 25. 6. 1999). Z podlahy objektu a z výplně spodní části jámy byl získán soubor střepů nádob (M Jičín ev.č. 102/1999 a ev.č. 105/1999, Ulrychová 1999, 33, pol. 10, táž 2001c, 78, poznámka 1).  Jediný zlomek okraje hrnku s okružím má světlehnědý střep, šedý povrch  a velmi kvalitní výpal. Ostatní střepy šedohnědé a cihlově červené barvy tenkostěnné s výraznou příměsí písku (několik se setřenou světlehnědou povrchovou vrstvou) jsou keramickým zbožím počátků města Jičína a  keramickým zbožím předcházejícím horizontu šedé redukčně pálené keramiky z poloviny 14. století. Objekt v okraji příkopu  městského opevnění byl nejspíš součástí provizorního obydlí postaveného na východním okraji městské parcely, v jejímž čele do náměstí byl stavěn dům. Poté byl vyhlouben příkop městského opevnění a provizorní objekt byl zčásti odtěžen.

 

REGESTA DIPLOMATICA II, č. 1737, s. 746

ŽLUNICE

Mezi svědky donační listiny  pro staroboleslavskou kapitulu datované 2. 1. 1297 je uveden i Gothard  ze Žlunic. Z katastru obce nejsou zatím k dispozici žádné nálezy datovatelné do 13. století.

 

CODEX DIPLOMATICUS V/2, č. 490, s. 33 - 35 

CODEX DIPLOMATICUS V/2, č.  642, s. 266 - 267

 

MILETÍNSKO 1267 - 1271

Listina datovaná  14. 3. 1267 obsahuje stížnost  hořického kněze Arnolda k vybírání desátků ze vsí Miletín, villa Marcī (založená Markem z Hořic), Wisča, Hořice, Rohoznice, Miletínek (k.ú. Červená Třemešná), Bezník, Borek, Želejov, Chroustov, Třebihošť, Úhlejov, Zdobín, Trotina, Bukovina  farářem v Miletíně.  Ten tyto desátky (podle kněze Arnolda) vybíral protiprávně. Spor byl postoupen k řešení pražskému biskupovi. Ten nařídil již v roce 1267 děkanovi hradeckému, aby vše vyšetřil a určil rozsah majetku řádu německých/ mečových rytířů, miletínské a hořické farnosti. Výsledkem tohoto šetření byl závěr, že farář v Miletíně je v právu. Uvedené vesnice patří pod správu fary v Miletíně a vybírání desátků je proto oprávněné. V další listině z 1.10. 1271 byl pro hořického faráře stanoven trest a platby byly potvrzeny miletínské faře (Frolík - Kalferst 1987). Vsi uvedené v obou listinách  vymezují  kolonizační aktivitu řádu (včetně církevní správy) ve 13. století na Miletínsku, které bylo tehdy okrajem osídlené krajiny severovýchodních Čech.

Na jihovýchodní část katastru obce Červená Třemešná byla lokalizována jedna ze dvou zaniklých vsí mezi Hořicemi a Miletínem uvedená v listině z roku 1267. Její název je Villa Marcī, a to údajně podle jejího zakladatele Marka z Hořic. Tuto ves lokalizovali Jiří Kalferst a Jan Frolík (1987) terénním průzkumem s nálezy movitých předmětů na návrší severozápadně od osady Jahodná (k.ú. Červená Třemešná, kóta 327, poloha „Na stávkách“). Druhou zaniklou vesnici Wiszce  (Visča) zjistili v prostoru pod hájovnou u silnice Dachova - Červená Třemešná. Zde jsou zachovány tři rybniční hráze a u nich zachované relikty  této zaniklé vesnice.

Další archeologické nálezy ze 13. století pocházejí ze dvou nemovitých archeologických památek, které lze nazvat kolonizačními  provizorii (Wolf 1998, 113, 115). Prvním je hrádek Bezník (k.ú. Borek), pro výstavbu nadzemních objektů připravená ostrožná plošina obklopená příkopem a nasypaným valem (Sigl 1987, 18,  Benešová 1991 - 1992). Druhým je hrádek Šluspark v Úhlejově, který byl zjišťovacím výzkumem datován do poloviny 13. století (Sigl 1982, 140, příloha 6).

Zatím posledními nálezy (5.8. 2008) z prostoru mezi Hořicemi a Miletínem datovaných do nejmladšího 12. a do první poloviny 13. století jsou  okrajové střepy šedohnědých nádob (nejspíš hrnců) ze svahu před domy čp. 31 a čp. 39 východně od řeky Bystřice v jižní části vsi Rohoznice přibližně 750 m severně ode dvora Dolenec ( M Jičín, či. 13 596 - 13 605, Ulrychová 2008 NZ).

 

PALACKÝ Fr. 1921 : DĚJINY NÁRODU ČESKÉHO V ČECHÁCH A V MORAVĚ, Praha, 206 - 207

K soupisu vesnic na Jičínsku údajně existujících v roce 1253 využil František Palacký pro svůj Místopis království českého (Praha 1848) údaje publikované v Balbínových Miscellaneích (Balbín 1683, 9 - 37). Pramenem byl jemu i Bohuslavu Balbínovi popis pražské diecéze zhotovený mezi lezy 1344  a 1350 zachovaný v rukopisu datovaném k roku 1384. V tomto prameni jsou ovšem uvedeny i vesnice založené až při plošné kolonizaci kraje Vartenberky, kteří se na části Jičínska zakoupili trvale v roce 1337. Tím došlo ke zkreslení možného výskytu nálezů ze 13. století v následujících územních seskupeních vsí.

 

Na ploše děkanátu mnichovohradišťského jsou k roku 1253 uvedeny: Osek, Nepřívěc, Mladějov, Markvartice, Samšina, kaple na Kosti (?), Kříženec /Křižánky. Nálezy z mladší doby hradištní byly nalezeny v Oseku a Sobotce, na ploše dvou objektů zaniklé bezejmenné vesnice zjištěné při letecké prospekci severně od hrádku Okrouhlý na katastru Rakova. Z ostatních  uvedených vsí mladohradištní nálezy zatím  chybějí. V objemném souboru keramiky z hradu Kost nálezy ze 13. a 14. století chybějí (Ulrychová 2006c).

OSEK  u SOBOTKY

Osek u Sobotky čp. 2

Při západní stěně stodoly usedlosti čp. 2  (st. pč. 46) nalezl majitel (J. Macoun) při kopání hlíny v roce 1968 oválnou jámu (udal její velikost na přibližně 120 x 360 cm) s tmavohnědou až hnědočernou výplní s množstvím střepů nádob. Ty předal autorovi zprávy Vítu Weberovi v množství 286 zlomků, dále železný hrot šípu, 2 broušené kamenné nástroje z mladší doby kamenné a zvířecí kosti (tur domácí). V. Weber v roce 1969 místo s jámou o zjištěné velikosti 280 x 360 cm revidoval.

Soubor tvoří šedohnědé či hnědé střepy zdobené jednotlivými horizontálními rýhami, nízkou jednoduchou vlnicí nebo nehtovitými vrypy,  vodorovně seříznuté okraje nádob, některé římsovité s prožlabením, dále tři zlomky podstav nádob se značkou a železný hrot šípu se štíhlým listem mírně vyhraněným. Nálezy byly údajně uloženy do muzejní sbírky na zámek Humprecht (Weber 1972, 102). V archeologické sbírce zrušeného muzea v Sobotce nebyly zjištěny. Další popis nálezů publikoval Jan Klápště (1971). Střepy pocházejí převážně z vejčitých bezuchých hrnců, hrubé ostřivo v nich je z rozemletých střepů, povrch je jednotného vzhledu, jen vyjímečně byla zjištěna světlehnědá povrchová vrstva. V souboru je i okraj tuhové zásobnice, ostatní střepy jsou zdobené horizontálními rýhami a šoubovicemi. Otisky podsypu jsou patrné na podstavách nádob,  tři podstavy mají plastické značky. Okraje nádob jsou vzhůru vytažené a zesílené, síla střepu koliduje mezi 0,8  - 1,5 cm. O dalším železném hrotu šípu stejného vzhledu podává zprávu J. Filip (1947, 278), a to v souvislosti s dalšími nálezy ze zahrady (ppč. 531) usedlosti čp. 6 v severozápadním okraji intravilánu  a dalšími nálezy z pole pana Macouna stejné datace.

Osek u Sobotky čp. 4

V zahradě čp. 4 v severovýchodní části Oseka byly  v roce 1982 při stavební činnosti objeveny  dvě kovářské vyhřívačky a další zahloubený objekt. Z výplní objektů byla získána keramika, kovářská struska a osteologický materiál, který zůstal do zpracování u nálezce (Waldhauser 1985, 122) s datací do 12.- 13. století. V archeologické sbírce muzea v Jičíně jsou z těchto nálezů uloženy 4 uhlíky (či. 2580) a čtyři střepy ze závěru pozdní doby hradištní či počátku vrcholného středověku (či. 2907 - 2910). Uhlíky byly E. Opravilem určeny jako smrkové dřevo. Nyní  jsou rozlomené na devět kusů. Největším střepem souboru je velký okrajový zlomek zásobnice tmavošedého střepu a  hnědého povrchu (či. 2907). Ve střepu je výrazná příměs hrubšího písku. Okraj je výrazně vykloněný, vzhůru vytažený a hrotitě zakončený. Na podhrdlí a na části výduti jsou patrné vodorovné rýhy různé šířky. Podobně je profilován  druhý zlomek okraje z velké nádoby šedého střepu a oboustranně hnědým povrchem (či. 2908). V podhrdlí střepu byl vyvrtán kruhový otvor. Třetím nálezem je zlomek podstavy s částí stěny hnědé nádoby s výraznou příměsí hrubšího písku ve střepu (či. 2909). Vnitřní plocha nádoby má červenohnědý povrch se stopami po vyhlazení. Posledním kusem souboru  je nezdobený střep výduti červenohnědé nádoby (či. 2910, poznámka 2).

MARKVARTICE/ hrádek Spařence

Nad průtočnou drobnou vodní nádrží byl přehrazením pískovcového ostrohu v jižním (jihozápadním) okraji současné osady Spařence postaven hrádek. Při zjišťovacím archeologickém výzkumu  provedeném  pracovníky  muzea  v Liberci  v červenci  1970 bylo

sondami na vnitřní ploše a napříč fortifikací zjištěno dvoudílné panské sídlo z 1. poloviny 13. století. Nálezy byly uloženy do libereckého muzea (Weber 1971, Weber - Waldhauser 1973, 144). Autoři uvádějí asi 1500 m severně od hrádku v okraji lesa zaniklou vesnici, ovšem bez datovacího materiálu.

Nálezem z hrádku je soubor střepů nádob. Drobné střepy mají jednotný vzhled, okraje byly obtočeny na hrnčířském kruhu. Keramika byla dobře vypálena do okrově šedé až okrově světle bělavé barvy, příměsí ve střepu je jemný písek. Na lomu střepů je patrný tzv. sandwich efekt, střepy jsou z obou stran šedohnědé a hnědé , jádro střepu je tmavě šedé. Okraje jsou mírně rozevřené, zesílené, s  mírně prožlabeným okružím, vodorovně či šikmo vně seříznuté. Střepy mají tloušťku až 5 mm, vodorovné linie šířku  1 - 3 mm. Šest zlomků podstav nese otisky podsypu, s tělem nádoby byly spojovány dodatečně. Datace: 13. století, část nálezů je keramika tzv. hradištní tradice.

 

Na ploše děkanátu královéhradeckého jsou z Jičínska k roku  1253 uvedeny vsi Miletín, Hořice, Jeřice, Cerekvice, Červená Třemešná, Vidonice

Nálezy mladohradištní keramiky ( a údajně dvou hradištních kostrových hrobů z Cerekvice nad Bystřicí) pocházejí  ze všech uvedených vsí vyjma Červené Třemešné a Vidonic.

 

MILETÍN  viz výše

ČERVENÁ TŘEMEŠNÁ viz výše

HOŘICE /návrší Gothard

Do závěru  mladší doby hradištní a začátku vrcholného středověku je datována bezuchá nádoba s jednoduchým zaobleným okrajem zdobená na výduti zcela nepravidelně umístěnými horizontálními rýhami (M Hořice, či. 13 022). Nádoba je vysoká 100 mm, průměr okraje 110 mm, průměr podstavy 75 mm. Místem jejího nálezu je nejspíš východní svah návrší Gothard. Stejné datace jsou ve stejné sbírce uložené šedohnědé nezdobené střepy či. 29 757 nalezené  zde v roce 1920.

JEŘICE

Do časného 13. století lze datovat část dvou souborů keramiky získaných při rekonstrukci bývalé fary (čp. 42, st.pč. 4). Z plochy dvora, při čištění studny a ve výkopech pro inženýrské sítě byla nalezena pouze keramika včetně datovatelných okrajů (M Jičín či. 9120 - 9151, 9329 - 9335, Ulrychová 2007b, 86). Část keramiky je zřetelně hradištní tradice. Šedohnědé střepy mají oboustranně hnědý povrch, zřetelná je příměs písku, výzdoba nebyla zjištěna. Okraje jsou vykloněné, zesílené, oble vodorovně zakončené, nejčastěji s prožlabeným okružím vykloněných zesílených okrajů (příloha 7).

 

Na území děkanátu jičínského jsou k roku 1253 uvedeny následující vesnice: Robousy, Kostelec, Údrnice, Drahoraz, Konecchlumí, Úlibice, Mlázovice, Jičín, Železnice, Bystřice, Zliv, Ostružno, Nemyčeves, Velíš, Brada, Dolní Nová Ves, Zebín, Byšičky, Kopidlno, Úbislavice, Běchary, Chyjice, Radim, Choteč, Lužany, Libuň, Stará Paka, Pecka, Nadslav, Bělohrad, Chomutičky

Mladohradištní nálezy byly získány z  Robous, Kostelce, Údrnic, Drahorazi, Konecchlumí, Úlibic, Mlázovic, Jičína, Železnice, Bystřice, Zlivi, Ostružna, Nemyčevsi, Velíše, Brad, Dolní Nové Vsi, Zebína, Byšiček, Kopidlna.

Bez mladohradištních nálezů jsou prozatím katastry Úbislavice, Běchary, Chyjice, Radim, Choteč, Lužany, Libuň, Stará Paka, Pecka, Nadslav, Bělohrad a Chomutičky.

Dosud se nepodařilo lokalizovat vesnice Horní a Dolní Újezd (Újezd Sylvárův ? Újezd Svatojánský ?).

 

JIČÍN 

Palackého ulice 1993 viz výše

Tylova ulice 1999  viz výše

Jičín /Marečkova cihelna (U Václava, Za Václavem)

Na poli za sochou knížete Václava (tj. prostor mezi ulicemi Hradecká, Konecchlumského a Textilní, sprašová návěj nad Valdickým potokem - vytěžená Marečkova cihelna je polykulturní lokalitou  včetně nálezů z mladšího paleolitu/ gravettienu) byla sebrána šedá nádobka - bezuchý hrnec šedé barvy se setřeným světlehnědým povrchem, okrajem s okružím středem prožlabeným. Na výduti nádoby je rytá jednoduchá šroubovice. Celá nádoba byla vymodelována jen v ruce (M Jičín či. 675).

Na téže lokalitě byl později sebrán soubor zlomků okrajů a zdobených částí výduti nádob datovaných do poloviny 10. - závěru 13. století (M Jičín či. 1198 - 1220). V souboru je celkem šest šedohnědých, hnědých a jeden cihlově červený okraj, všechny s okružím a různě tvarovaným zakončením okraje - převážně vzhůru vytaženým. Či. 1198 (největší střep) má na podhrdlí vodorovné jednoduché mělké a široké rýhy. I velký střep ze spodní výduti hrncovité nádoby šedého střepu a hnědočerveného povrchu byl velmi kvalitně vypálen, i na něm je zachováno pět širokých a mělkých jednoduchých rýh (či. 1213). Posledním kusem souboru je velký střep okraje vzhůru vytaženého ze šedohnědé nádoby s okružím prožlabeným vně i uvnitř (M Jičín či. 1587).

Jičín /Letná

Soubor střepů nádob a zlomků zvířecích kostí byl v roce 1965 (19. 5.) sebrán při stavbě truhlářské dílny tehdejšího Okresního stavebního podniku (M Jičín či. 2012 - 2024, záchranná akce J. Sigl, KMVČ Hradec Králové, nepublikováno). Místo nálezu je částí od neolitu osídleného areálu na sprašové návěji nad tokem řeky Cidliny. Šedohnědé či hnědočervené střepy (jeden tmavošedý) včetně dvou okrajů s okružím lze datovat do 13. století. Zvířecí kosti (včetně zlomku psí čelisti) nebyly dosud určeny.

Jičín /Soudná, rolnická škola

V roce 1985 nalezl žák této školy M. Svoboda na pozemku u budovy pět středověkých  střepů a zlomek kamnového kachle spíše novověké datace (M Jičín či. 3094 - 3100). Mezi zlomky nádob je výrazným nálezem část tenkostěnného podhrdlí a výduti šedohnědého hrnce s vodorovnými mělkými rýhami, zlomek stejné části další nádoby se střeným světlehnědým povrchem a zlomek šedého  páskového ouška s částí okraje šedého hrnku (?). Další tři stepy jsou světlehnědé, kvalitně vypálené a nezdobené.

Jičín /areál fy Knotek (Agrostroj, Agrozet, v současnosti areály fy Seco Gouup a Ronal)

Východně podél toku řeky Cidliny byl jihovýchodně od města od závěru 19. století postupně vystavěn velký areál továrny na výrobu zemědělských strojů. Při stavbě slévárny 27.11. 1942 sebral Stanislav Knotek (jeden z tehdejších majitelů firmy) střepy nádob z pozdní doby bronzové, novověku a rovněž velký střep ze šedohnědého hrnce. Okraj s okružím je zatažený dovnitř nádoby. Ta byla na rozhraní podhrdlí a výduti vyzdobena jednoduchou volnou vlnicí a nepravidelně rytými vodorovnými jednoduchými rýhami (příloha 8:1). Datace: časné 13. století.

 

ŽELEZNICE

Železnice /Felčarovsko

V jižním okraji ostrožného slovanského hradiště nechal Čéč ze Železnice (1180 - 1183) postavit románský kostel sv. Jiljí. Jeho dvorec stál  severně u tohoto kostela v poloze Příkopy (Ulrychová 2006 b, 322 - 323, Ulrychová 2007 v tisku). V roce 1866 (29. června) zde byl po bitvě u Jičína zřízen polní lazaret, od té doby pomístní název Felčarovsko. Zde byly nalezeny kamenné nástroje a střepy nádob z neolitu, ze kultur lidu popelnicových polí doby bronzové a od počátku střední doby hradištní. V souboru střepů  nádob  sebraných u kostela sv. Jiljí  lze do 13. století s jistotou datovat okraj šedohnědého hrnce (sbírka Železnice či. 105). Do 13. století lze datovat blíže dva blíže nelokalizované střepy ze železnické sbírky (či. 842, 859). První šedý je zdoben kolkem drobných obloučků a druhý - cihlově červený z okraje nádoby - třemi řadami nestejných vpichů na okruží. I další masivní střepy z okrajů velkých nádob jsou kvalitně vymodelovány a vypáleny (sbírka Železnice či. 849, 851 - 853, 855, příloha 9). Soubor nálezů z tohoto místa doplňuje šest drobných střepů z okrajů a výduti nádob (sbírka Železnice či. 1166, 1167, 1172 - 1175).  Lze oprávněně předpokládat, že pocházejí z blízkosti kostela sv. Jiljí stavěného ve druhé polovině 12. století, kde je předpokládán dvorec Čéče ze Železnice (1180 - 1183, Ulrychová 2007 v tisku).

Železnice /kopec Železný

Dalším v této době osídleným místem byl kopec Železný nad jižním okrajem železnické kotliny. Ten byl  hlavním bodem severní části Jičínské kotliny již v mladší a pozdní době bronzové  a nejspíš i ve střední a mladší době hradištní (Ulrychová  2005, 261 - 262, táž  2005a, 239 - 241). Nálezy datované do 13. století nejsou z kopce dosud k dispozici.

Železnice /kravín

Dalším místem osídleným nejen ve 13. století byl areál kravína (jihozápadně pod ostrožnou s kostelem sv. Jiljí) na mírném jižním svahu nad tokem řeky Cidliny. V souvislosti se stavbou kravína v závěru 50. let a záchranným výzkumem objektů kultury lužické V. Vokolka v roce 1960 byl do sbírky muzea v Železnici nejspíš jeho tehdejším správcem  Václavem Kozákem uložen v narušené situaci sesbíraný soubor keramiky  13. - 16. století. Čtyři střepy jsou z podstav šedohnědých a hnědých hrncovitých nádob (sbírka Železnice či. 775 - 778) a  čtyři zlomky okrajů s okružím ze čtyř různých nádob (sbírka Železnice či. 760, 764, 774, 775).

Železnice /Kněžský hájek

Západně od kravína proti toku Cidliny byla osídlena další část jižního svahu nad Cidlinou, a to od neolitu včetně do doby závěru doby hradištní. V roce 1925 zde nejspíš správce muzea v Železnici Václav Kozák prokopal údajně kulturní jámu. Podle souboru nálezů z několika období se spíše jednalo o několik kulturních vrstev s nálezy z neolitu, mladší doby hradištní a ze 13. století (sbírka Železnice či. 644, 646, 648 -  655, 658).  Lokalita územně souvisí s předchozím osídlením v areálu kravína.

 

DÍLCE /kravín

V roce 1959 zde Vít Vokolek sebral tři střepy a zlomek mazanice opět v souvislosti se stavbou kravína. Všechny tři střepy (šedý okraj se světlešedým povrchem, cihlově červený okraj s výzdobou jednoduchou vlnicí a vodorovnými rýhami na okraji výduti, šedohnědý střep z podstavy) zcela rozdílného vzhledu lze datovat do 13. století (sbírka Železnice či. 1056 - 1059).  I tato lokalita leží v blízkosti řeky Cidliny.

BYSTŘICE

Ve středu  této  velké vsi byl u čp. 19 (svah nad hlavní komunikací intravilánem, ppč. 101)  v rýze pro kanalizační  a vodovodní přípojku sebrán větší soubor keramiky (M Jičín či. 9030 - 9070, Ulrychová 2007, 24). Částí souboru jsou střepy šedých a hnědých nádob, několik  s výzdobou vodorovnými rýhami či  šikmými vrypy včetně tří zlomků okrajů datovatelných do 13. století.

OSTRUŽNO

Při pokládání telefonních kabelů bylo v kulturní vrstvě v hloubce 45 - 60 cm  jižně před budovou fary sebráno pět šedohnědých střepů kvalitního výpalu s výrazným podílem jemného písku ve střepu. Podle okrajového střepu lze tento malý soubor datovat do 13. století s tím, že koresponduje se zprávou k roku 1226 o zaniklé vsi Hradiště (Ulrychová 2004a, 146). Podle těchto nálezů je možné tuto ves lokalizovat do intravilánu dnešního Ostružna. V chladném a zamokřeném okolí Ostružna není místo, na kterém by mohla stát.

NEMYČEVES

Do starší části archeologické sbírky muzea v Jičíně byl uložen soubor šedohnědých střepů kvalitního výpalu z hrnků zdobených na podhrdlí či na horní části výduti jemným vodorovným žebrováním (či. 1187 - 1189, 1193 - 1195) a dva zlomky okraje jedné nádoby. Místem jejich nálezu je vzhledem k dosavadním zjištěním blízké okolí kostela sv. Petra a Pavla a tvrziště  v areálu usedlosti čp. 100. Zde byly sebrány drobné do 13. století nejistě datovatelné střípky v roce 1998 (Ulrychová 2000, 118). Z blízkosti tvrziště pocházejí i podstavy šedých hrnců se značkami (Ulrychová  2006, 869, obr. 1:5, 1:6, 2:1).

VELÍŠ / PODHRADÍ

Původ a lokalizace nálezů s údajem Velíš je problematická. Hrad Velíš byl postaven na vrcholu čedičového kopce nad městysem Podhradí a na jeho katastru. Obec Velíš leží asi 1,5 km jižně pod hradním kopcem. Nálezy datovatelné do 13. století jsou v jičínské muzejní sbírce uloženy pod názvem Podhradí  (či. 1154 - 1165). Nejspíš souvisejí se vsí, která v době stavby hradu Velíš již existovala. Soubor tvoří šest okraji šedohnědé barvy vně zesílených okružím ukončeným hranou, střep je tmavošedý oboustranně překrytý světle hnědou vrstvou. Další střepy jsou z podhrdlí dalších nejméně dvou nádob (příloha 8 : 2 - 4).

DOLNÍ  NOVÁ  VES (Nová Ves)

Jedná se o polohu zvanou Koštofrank - jinak Sehnalův hostinec (Dolní Nová Ves čp. 1) na rozhraní s k.ú. Lázně Bělohrad na mírně zvýšeném návrší na tokem řeky Javorky. Jen přes Kostelní ulici stojí kostel Všech svatých a fara.  Místo bylo osídleno již v neolitu a blízké okolí Javorky představuje nejvhodnější místo k sídlení v sídlení aglomeraci existující v současnosti na katastrech Horní Nová Ves, Prostřední Nová Ves, Lázně Bělohrad a Dolní Nová Ves. Z areálu Sehnalova hostince pochází několik  souborů nálezů ukládaných do místní muzejní sbírky (nyní M Jičín).

V souboru či. 3662 - 3676: Či. 3663 okraj červenohnědé barvy  a výrazné profilace. Či. 3663 okraj červenohnědé barvy s okružím, zesílený a dovnitř zatažený. Či. 3674 podhrdlí světlehnědé barvy s širokou jednoduchou vlnicí a vodorovnými rýhami. Vně i uvnitř na povrchu plošky červenohnědé hlinky (setřena při mytí).  Či. 3675 podhrdlí nádoby, šedý střep, oboustranně  červenohnědý povrch zdobený vodorovnými rýhami. Větší část souboru tvoří nálezy z poloviny 14. století ze světle červenohnědé hlíny kvalitního výpalu.

Střepy či. 3809 - 3833 jsou převážně zdobené okraje mladšího úseku střední doby hradištní a mladší doby hradištní. Čtyři zlomky okrajů světlehnědých hrnců lze datovat do 13. století (či. 3831, 3832, 3829, 3830). Všechny s okružím a s výraznou příměsí písku ve střepu mají na podhrdlí plošky červené barvy (?) nebo hlinky cihlově červené barvy. Okraj či. 3830 má na okruží širokou volnou jednoduchou vlnici.

ZEBÍN (ppč. 1789 k.ú. Jičín)

Na jižním svahu čedičového kopce Zebín až k lipovému stromořadí a Valdštejnově letohrádku byla nálezy lokalizována zaniklá ves Zebín (Ulrychová 2004a, 161). Nejstarší nálezy (12. - 13. století) byly sebrány v poloze Želvák nad pramennou pánví (Ulrychová  2001b, 77). V souboru mladohradištní keramiky jsou i dva výrazné okraje  datované do 13. století (M Jičín ev. č. 254/1999).

LIBUŃ

Předlokační osada byla nálezy keramiky zjištěna v rýze pro elektrický kabel v cestě podél hřiště, tj. v severozápadní části intravilánu nad vodní nádrží. Nálezy byly publikovány  jako mladší  úsek mladší doby hradištní, ale soubor přesahuje  do časného  13. století (Ulrychová 2006a, 150).

 

Z jihu Jičínska jsou na území děkanátu bydžovského k roku 1253 uvedeny Slatiny, Žlunice, Velešice, Vršce, Vysoké Veselí, Blížkov - Slavhostice, Holovousy - Chodovice, Sobčice, Hradišťko, Chomutice, Lískovice, Újezd (Sylvárův) a Újezd Svatojánský.

Mladohradištní nálezy pocházejí ze Slatin, Žlunic, Velešic, Vršců, Vysokého Veselí, Blížkova - Slavhostic, Holovous - Chodovic, Sobčic a Hradišťka. Bez nálezů z mladší doby hradištní jsou prozatím  Chomutice, Lískovice, Újezd (Sylvárův) a Újezd Svatojánský.

 

VYSOKÉ VESELÍ

Návrší s kostelem sv. Mikuláše Toletínského a zámkem bylo osídleno již závěru 10. století, po celou mladší dobu hradištní i ve 13. století. Vrcholně středověké osídlení potvrzují  střepy nádob včetně okrajů s tvarovaným okružím (M Jičín, okraje či. 4474, 4476, tři okraje souboru ev.č. 11/1999 a soubor střepů z výduti světle hnědých nádob, úchyt poklice a okraj ev.č. 10/1999).  Soubor ev.č. 11/1999 byl publikován pouze jako mladší doba hradištní (Ulrychová  2001, 339). Část střepů tohoto souboru je v porovnání s předchozími nálezy tenkostěnná, velmi kvalitně vypálená, příměsí je velmi jemný písek a bodová zrnka slídy. Liší  se tak od mladohradištní keramiky a lze ji nejspíš datovat do století následujícího.

SLAVHOSTICE / Blížkov

V nálezové zprávě Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu v Praze  čj. 83/1949 a  čj. 84/1949 uvádí Miloš Šolle střepy ze 13. a 14. století ze zaniklé vsi Blížkov objevené nad vodní nádrži v lese jižně od fortifikace Češov bez dalších údajů jejich popisu a uložení.

V jičínské muzejní archeologické sbírce jsou z Blížkova celkem tři střepy.  Či 1340 je středohradištní datace (fortifikace Češov je severně odtud, poloha Slavhostice „U dvora“ jižně odtud). Další tenkostěnný střep z podhrdlí červenohnědé nádoby se dvěma souběžnými vodorovnými rýhami lze datovat do 13. století (či. 1341). Posledním nálezem je zlomek šedohnědého okraje  s okružím (či. 1473) nejspíš stejné datace.

HOLOVOUSY / CHODOVICE

Areál tzv. Morávkova zahradnictví čp. 6 Chodovice (jihovýchodně u kostela) je polykulturní lokalitou na jižním svahu Hořického hřbetu a na sprašové návěji ohraničenou koryty dvou vodotečí. Při obdělávání pozemků sebrali majitelé mimo jiné nálezy větší soubor střepů včetně okrajů hrnků, zlomků jejich podstav a větších nádob datovaných do 13. století. Dobře datovatelnými jsou okraje hnědošedého hrnku s vodorovnými rýhami  na výduti a zlomky dalších dvou nádob. Střep hrnků a menších nádob je  tenkostěnný, dobře vypálený  s výrazným podílem písku v hrnčířském těstě (M Jičín ev.č. 4/1995, Ulrychová 1997, 59).

 

ZÁVĚRY

Nálezový fond Jičínsko

Prozatím jej tvoří výhradně keramika - střepy nádob hnědošedé, hnědé či tmavošedé barvy. V porovnání s keramikou tzv. hradištní tradice je patrná vyšší technologická úroveň. Nádoby byly kvalitně vymodelované, část z nich má tenkostěnný střep, keramika je lépe vypálená, příměs hrubého písku až kamínků je nahrazena velmi jemným pískem. Ojediněle byla zdobena  rýhami, šroubovicí a jednoduchou vlnicí. Na střepech z okraje výduti byla zjištěna výzdoba radýlkem. Zcela ojediněle byla zjištěna červená malba a povrchová engoba hnědých a cihlově červených odstínů. Na zlomcích podstav nádob z Oseka u Sobotky (čp. 2) byly zjištěny značky. Prozatím chybějí pohřebiště, mincovní nálezy a kovové artefakty  (s vyjímkou železného hrotu šípu z Oseka čp. 2).

 

Srovnatelné nálezy ze severovýchodních Čech

Nálezový soubor Bradlo u Hostinného

Část nálezů (střepy nádob, zlomky kamnových kachlů, železné nástroje) z areálu hradu na kopci Pradelberg nad pravým břehem horního toku Labe byla vedoucím výzkumu Antonínem Hejnou datována do druhé půle 13. století (Hejna 1974). Hrad byl založen v okraji Olešnického Újezdu  mimo jiné k podpoře kolonizace  krajiny horního Labe a horní Úpy intenzivní zvláště od 40. let  13. století. K roku 1241 patřil Olešnický Újezd Domaslavě z Miletína, manželce Zbraslava syna Vchynova, číšníka krále Václava I. Paní Domaslava  jej odkázala řádu německých/ mečových rytířů. Ti byli nejspíš v závěru 13. století zakladateli a staviteli první fáze kamenného a dřevěného hradu. Od poloviny třicátých let 14. století prováděl kolonizaci kraje nový vlastník Olešnického Újezdu Půta z Turgova.

Nálezový soubor Hradec Králové

V monografiii o Hradci Králové  jsou sestaveny i tabulky s profilací okrajů hrncovitých nádob a zásobnic datovaných ze 13. století (Richter - Vokolek 1995, s. 85, typ 2 od č. 26, s. 86, typ 3,4,5) s popisem technologie jejich výroby.

 

Osídlení Jičínska ve 13. století

Sídliště ze 13. století jsou převážně v místě pozdějších vsí  uvedených v písemných pramenech 14. století či v jejich blízkosti. Další skupinu tvoří sídliště zaniklá před závěrem 13. či na samém počátku 14. století (výrazně nepříznivé počasí prvního dvacetiletí 14. století)  - např. zaniklá ves Hradiště v intravilánu Ostružna a Proseč v intravilánu Oseku u Sobotky. Další vsi ze 13. století zanikly až v 16. století (Zebín u Jičína, Dolní Nová Ves, Blížkov u Slahostic (Ulrychová 2004a).

Novými typy sídlel jsou ve 13. století hrady. Nad severozápadním okrajem Jičínské kotliny byl před rokem 1265 založen hrad Brada, nejstarší středověké nálezy z hrádku Nebákov u Rovně byly datovány do závěru 13. století. V druhé půli 13. století byl postaven hrádek ve Spařencích (k.ú. Markvartice), v téže době byl využíván i kruhový hrádek na kopci Železný u Železnice s pravěkým i raně středověkým osídlením. S kolonizací Míletínska souvisejí kolonizační provizoria hrádek Bezník a Úhlejov - oba stavěné po příchodu řádu německých rytířů v roce 1241. Blíže neurčitelný typ sídla (dvorec ?) byl nálezy lokalizován na několika místech v Jičíně - ke křižovatce cest na Letné, do areálu Marečkovy cihelny „Za Václavem“,  do ulice Koštofrank vně východního úseku městských hradeb a na stejnojmenném místě v Dolní Nové Vsi.

Výrazný nárůst počtu lokalit Jičínska uvedených v  písemných pramenech 13. století je zřejmý v porovnání s osídlením v  mladší době hradištní (příloha). Ve 12. století (klimatické optimum) Jičínsko nejspíš kolonizovaly církevní instituce (klášter v Praze - Břevnově, kapitula ve Staré Boleslavi). Část majetku byla již v soukromých rukou (donace biskupa Jana z Lochenic, Čéč ze Železnice, Ulrychová 2007 v tisku). Množství  movitých archeologických nálezů datovaných do mladší doby hradištní (připravováno k publikaci) dokládá plošnou kolonizaci Jičínska v klimatickém optimu - ovšem opět s vyjímkou jeho severovýchodní části - Novopacka a dlouhodobě téměř neosídleného prostoru  dnešních katastrů Kovač - Třtěnice - Chomutice - Nevrátice (zaplavované ploché území okolí potoků Lužanky  a Javorky).

Osídlení ze 13. století se kumuluje do čtyř výraznějších území. Prvním je západní a jižní okraj Jičínské - tj. západní poloviny současného okresu. Toto osídlení souvisí územně se středními Čechami. Další kumulace nálezů je zřetelná v Jičínské a Železnické kotlině a jihozápadně odtud. Nálezy z 10. - 13. století jihozápadně od Jičína (směrem na Libáňsko) je od  závěru střední doby hradištní vymezována komunikace z Jičínska do středních Čech. Třetí oblastí je Miletínsko, kde lze nálezy ze 13. století spojit s kolonizací okraje osídlené krajiny řádem mečových/ německých rytířů přišlých do Miletína po roce 1241. Poslední oblastí je krajina jižně od Miletína, kde je dosavadními nálezy potvrzena kontinuita osídlení od mladší doby hradištní. Osídlení ve 13. století na Hořicku souvisí s tzv. Hradeckou cestou z Jičínské kotliny k Hradci Králové. Novopacko zůstalo i ve 13. století neosídleno. Vyjímku zde tvoří lokalita Stupná, kde je písemně zachycena těžba zlata k roku 1260.

Centrem správy krajiny byl v části 13. století nejspíš dvorec odkrytý v areálu hradiště u Ostroměř (Kalferst - Sigl 1991 - 1992, 68).  Nálezy ze vsi Nemyčeves  potvrzují i geograficky vyjímečnou - výšinnou polohou tohoto místa a vesnice od 12. století včetně. V závěru 13. století byly  statky zvané Jičín v majetku královny Guty Habsburské. Město Jičín bylo založeno v mezidobí 1293 - 1304 na královských pozemcích. V roce 1337 se stalo poddanským městem panství Velíš  zakoupeném rodem Vartenberkovů.

 

POZNÁMKY

1. Listinu pro obec Židněves vydanou v roce 1302, stále publikovanou jako zakládací listinu  města Jičína (CIM IV/1, č. 15), nelze vztahovat k Jičínu (Kejř 1998, 94, 206). Jako většina českých měst nemá ani Jičín zachovanou zakládací listinu. Rovněž nelze publikovat domněnku o přenesení osídlení ze Starého Místa u Jičína do Jičína.  Staré Místo u Jičína je vsí založenou  v klimatickém optimu 12. století na místě vzdáleném od Jičína více než 3 km  v příhodném a chráněném místě u vodoteče při komunikaci z jičínské kotliny. To bylo již  potvrzeno opakovanými nálezy mladohradištní keramiky. Nálezy ze 13. století zde chybí, katastr je polykulturní lokalitou osídlenou  v pravěku. Pro „převesení“ osídlení do Jičína  zde prozatím chybějí nálezy ze 13. století. - Blíže Jičínu je např. již ve 12. století osídlený střed dnešní vsi  Holín, pro kterou platí totéž jako pro Staré Místo u Jičína.

2. Tyto nálezy nejspíš souvisejí s dosud  nelokalizovanou zaniklou vsí Proseč lokalizovanou do blízkosti Sobotky. Je pravděpodobné, že Proseč je mladohradištní a vrcholně středověkou vsí ze 13. století lokalizovanou archeologickými nálezy v intravilánu Oseka u Sobotky.

 

PRAMENY

EDICE

Balbín  B. 1683: Miscellanea Hostorica Bohemiae, Librī V., Pragae

Codex diplomaticus et epistolaris Regnī Bohemiae  Tomus I, Gustavus Friedrich, Pragae MCMIV - MCMVII

Codex diplomaticus et epistolaris Regnī Bohemiae  Tomus II, Gustavus Friedrich, Pragae MCMVII

Codex  diplomaticus  et epistolaris Regni Bohemiae Tomus V/2, Jindřich Šebánek, Sáša Dušková, Pragae MCMLXXXI

Codex iuris municipalis IV/1,  A. Haas. Praha 1954

Regesta diplomatica nec non epistolarie Bohemiae et Moravie. Pars I  Carolī Jaromīrī

Erben. Pragae 1855.

Regesta diplomatica nec non epistolarie Bohemiae et Moraviae. Pars II,  Opera Josephī Emler. Pragae 1882

 

NÁLEZOVÉ  ZPRÁVY Archivu NZ Archeologického ústavu v Praze

Klápště J. 1971: Osek, okr. Jičín. NZ čj. 6861/1971

Ulrychová E. 2005: Dětenice, okr. Jičín. NZ čj. 9841/2005

-„- 2006 : Dětenice, okr. Jičín. NZ čj. 10 620/2006

-„- 2008 : Rohoznice, okr. Jičín. NZ čj. 13 720/2008

 

LITERATURA

Benešová J. 1991 - 1992: K otázce datování poloha „Hrádek“ u Bezníka (k.ú. Borek, okr. Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 18, 85 - 90

Bláha R. - Kalferst J.- Sigl J. 2004:  Přírůstky archeologické sbírky hradeckého muzea v letech 2000 - 2003. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 142

Drenko Z. 1966: Konecchlumí, o. Jičín. Bulletin záchranného oddělení 3, 1965. ArÚ Praha

Encyklopedie českých tvrzí I. díl. A - J, Praha 1998

Fišera Z. 1988 : Povrchový průzkum hradu Brady. Zpravodaj. Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové XV/1, 126 - 130

Frolík J. - Kalferst J. 1987: K lokalizaci dvou zaniklých středověkých vsí. Zpravodaj Krajské muzeum východních Čech v Hradci Králové XV/1, 97 - 103

Hejna A. 1974: Bradlo u Hostinného nad Labem. Příspěvek k výzkumu opevněných sídel v severovýchodních Čechách. Památky archeologické LXV, č. 2, 365 - 418

Kalferst J. - Sigl J. 1991 - 1992: Dokončení archeologického výzkumu na slovanském hradišti u Ostroměře (okr. Jičín) v r. 1990. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 18, 68

Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl II, Praha 1956

Nechvíle M. 2001: Středověký nálezový soubor z hrádku Nebákov, okres Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 27, 151 - 161

Palacký Fr. 1921: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha

Richter M.- Vokolek V. 1995: Hradec Králové. Slovanské hradiště a počátky středověkého města. Hradec Králové - Praha

Sedláček A. 1895: Hrady, zámky a tvrze království českého, sv. X. Praha

Sigl J. 1981: Konecchlumí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1976 - 77. ArÚ Praha

-„- 1982: Úhlejov, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 1978 - 79. ArÚ Praha

-„- 1987: Borek, o. Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984, 1985. ArÚ Praha

Šimák J. V. 1938: Středověká kolonizace v zemích českých. Praha

Úlovec J. 1996: Hrad Brada. Z Českého ráje  Podkrkonoší 9. Semily

Ulrychová E. 1994:  Archeologické nálezy získané muzeem v Jičíně roku 1993. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 20, 23 - 26

-„- 1997: Holovousy, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha

 -„- 1997a: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha

-„- 1997b: Lužany, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha

-„- 1998: Lužany, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha

-„- 1999: Archeologické přírůstky muzea v Jičíně v roce 1999. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 25, 32 - 37

-„-  2000: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha

-„- 2001: Raně středověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Disertační práce. Katedra pravěku a rané doby dějinné. Universita Karlova v Praze

-„-  2001a: Jinolice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„-  2001b: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha

-„-  2001c: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha

 -„- 2003: Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha

-„-  2003a: Konecchlumí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha

-„- 2003b: Lužany, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha

-„- 2004a: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku.  Z Českého ráje a Podkrkonoší 17, 135 - 165

-„- 2004b: Konecchlumí,, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2005: Hradiště a výšinné polohy lidu popelnicových polí na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 9, 247 - 287

-„- 2005a:  Raně středověká hradiště na Jičínsku. IN: M. Metlička (ed.): Archeologie doby hradištní v Čechách. Západočeské muzeum v Plzni. Plzeň 2005

-„- 2006: Značky na podstavách hradištních nádob v nálezech z Jičínska. Archeologie ve středních Čechách 10/2, 867 - 877.

-„-  2006a: Libuň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha

-„- 2006b: Archeologické nálezy z hradů jičínské kotliny uložené v jičínském muzeu,

Castellologica bohemica 10, 317 - 334

--„- 2006c: Archeologické nálezy z hradu Kost (k.ú. Podkost, okr. Jičín). Zpravodaj muzea v Hradci Králové 32, 163 - 176

-„-  2007: Bystřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha

-„- 2007a: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha

-„- 2007b: Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Prah

-„- 2007 v tisku: Archeologické nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 12. století. Zpravodaj muzea v Hradci Králové  33

Vencl S. 1973:  Konecchlumí, o. Jičín.  Bulletin záchranného oddělení 5, 1967. ArÚ Praha

Waldhauser J. 1985: Osek, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982, 1983. ArÚ Praha

Weber V. 1971: Neznámé hradiště  ve Spařencích. Zpravodaj Šrámkovy Sobotky VII, 13

-„-  V. 1972: Osek, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1969. ArÚ Praha

Weber V. - Waldhauser J. 1973: Spařence, k. o. Markvartice, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1970. ArÚ Praha.

-„-  1976: Markvartice, osada Spařence, okres Jičín. Nálezová zpráva Archivu NZ ArÚ Praha čj, 1209/1976.

Wolf  V. 1998: K problematice tzv. kolonizačních provizorií. (Úvaha nad funkcí a fortifikací). Catellologica Bohemica 6, 107 - 116.

 

RESUMÉ

Sídliště na Jičínsku datovaná do 13. století byla zjištěna v místě  vesnic uvedených v písemných pramenech 14. století či v jejich blízkosti. Další skupinu lokalit tvoří sídliště zaniklá před závěrem 13. či na samém počátku 14. století (výrazně nepříznivá oscilace počasí prvního dvacetiletí 14. století). Jsou jimi např. ves Hradiště lokalizovaná do centra Ostružna, Proseč v intravilánu Oseku u Sobotky či bezejmenná ves severně u hrádku Okrouhlý u Rakova.  Další vsi založené ve 13. století zanikly až v 16. století (Zebín u Jičína, Dolní Nová Ves, Blížkov u Slahostic).

Novými typy sídlel jsou ve sledovaném regionu ve 13. století hrady - Brada před 1265, Nebákov u Rovně ze závěru 13. století, hrádek ve Spařencích (k. ú. Markvartice), kruhový hrádek na kopci Železný u Železnice (polykulturní lokalita). Nově se objevují kolonizační provizoria hrádky Bezník a Úhlejov (kolonizační aktivita řádu německých/ mečových rytířů po roce 1241), hospodářské jednotky - dvorce (?) Jičín - Letná, Jičín - za Václavem, Jičín - Koštofrank, Dolní Nová Ves – Koštofrank.

Výrazný nárůst počtu lokalit Jičínska uvedených v  písemných pramenech 13. století je v porovnání s osídlením ve 12. století zřejmý. Ve 12. století - v období klimatického optima - Jičínsko nejspíš kolonizovaly církevní instituce (břevnovský klášter, staroboleslavská kapitula), část majetku byla v soukromých rukou (donace biskupa Jana z  Lochenic, Ulrychová 2007 v tisku). Množství  movitých archeologických nálezů datovaných do mladší doby hradištní (bude publikováno) dokládá plošnou kolonizaci Jičínska v klimatickém optimu tohoto období s vyjímkou jeho severovýchodní části - Novopacka a dlouhodobě neosídleného (nebo jen  krátkodobě osídleného) prostoru  dnešních katastrů  Kovač - Třtěnice - Chomutice - Nevrátice (chladné a zaplavované ploché území okolí potoka Lužanky  a Javorky).

Osídlení ze 13. století se kumuluje do čtyř výraznějších území. První je západní a jižní okraj Jičínské - tj. západní poloviny současného okresu. Územně souvisí toto osídlení se oblastí středních Čech. Další kumulace nálezů je zřetelná v Jičínské a Železnické kotlině s jihozápadně odtud. Nálezy z 10. - 13. století jihozápadně od Jičína (směrem na Libáňsko) od  závěru střední doby hradištní mapují komunikaci z Jičínska do středních Čech. Třetí oblastí je Miletínsko, kde lze nálezy ze 13. století spojit s kolonizací řádu německých/ mečových rytířů přišlých do Miletína po roce 1241. Poslední oblastí je okolí současných Hořic, kde je dosavadními nálezy nejspíš potvrzena kontinuita osídlení od mladší doby hradištní. Osídlení ve 13. století zde souvisí s tzv. Hradeckou cestou z Jičínské kotliny k Hradci Králové. Novopacko zůstalo i ve 13. století neosídleno. Vyjímku zde tvoří lokalita Stupná  s těžbou zlata před rokem 1260.

Centrem správy přemyslovského státu byl ve sledovaném regionu alespoň část 13. století dvorec odkrytý v areálu hradiště u Ostroměř (Kalferst - Sigl 1991 - 1992, 68).  Nálezy ze vsi Nemyčeves  potvrzují i geograficky vyjímečnou - výšinnou polohou tohoto místa a vesnice od 12. století včetně. V závěru 13. století byly  statky zvané Jičín v majetku královny Guty Habsburské. Město Jičín bylo založeno v mezidobí 1293 - 1304 na královských pozemcích. V roce 1337 se ovšem stalo poddanským městem na panství Velíš (Vartenberkové).