Vsi Jičínska hradištního původu.

Abstrakta

Autorka předkládá tuto studii jako výsledek sledování všech ohlášených i náhodně zjištěných stavebních aktivit a zpracování nálezů lokálních sbírek uložených v jičínském muzeu. Nálezový fond období doby hradištní tvoří keramika uložená v nejstarších částích muzejních sbírek. Pochází z amatérských výkopů i náhodných nálezů.  Jiné druhy artefaktů (mince, nástroje) jsou ojedinělé. Tento nálezový fond doplňují nově získané předměty ze záchranných akcí provedených na správním území okresu Jičín v letech 1990 - 2011 včetně. Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Sídliště z mladší doby hradištní (celkem 47 lokalit) se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka (mimo Markvartickou plošinu). Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.

Přírodní podmínky

Jičínsko je územím zahrnujícím dva typy krajin. Jeho větší jihozápadní část leží vně  severovýchodního okraje Polabí. V porovnání se zbylou částí |Jičínska je intenzivně osídlena i mimo klimatická optima pravěku a středověku. Město Jičín bylo založeno na rozhraní  mírně zvlněné krajiny a prvních kopců Podkrkonoší na návrší obtékaném řekou Cidlinou. Úrodné sprašové půdy jihozápadní části Jičínska a Hořicka s dostatkem vodních zdrojů jsou intenzivně osídlenou části severovýchodních Čech. Severní a severovýchodní okraj okresu - Novopacko -  je  kopcovitým terénem Podkrkonoší se zřetelně odlišným reliéfem krajiny a odlišnými  přírodními podmínkami. V obou částech území okresu Jičín je tak dobře postižitelná odlišná časová, kulturní i různě intenzivní struktura osídlení.

Od jihu/ jihozápadu směrem k severovýchodu lze krajinu Jičínska rozdělit na několik pásem.  Nejjižnějším z nich je jih Jičínské - tj. západní části okresu (Kopidlensko, Libáňsko) a prostor jižně od Hořického a Vřešťovského Chlumu. Tyto dvě části rozděluje krajina téměř bez archeologických nálezů. Je jí rovinné území mezi Kovačí, Starými Smrkovicemi a Oborou/ Chomuticemi.  I v současnosti jsou tato katastrální území často zaplavována potokem Lužankou a řekou Javorkou (poznámka 1). V uvedeném prostoru je i několik rybničních hrází zaniklých rybníků, několik velkých rybníků, plošně provedené meliorace a kilometry svodnic vody. Povrch převážné části tohoto území je travnatý, pole jsou zde krytá zde  pseudočernozeměmi.

Dalším pásem krajiny s odlišnou strukturou osídlení je území jižně pod všemi Chlumy - Konecchlumským (Mlázovickým), Hořickým a Vřešťovským, které jsou dominantním geomorfologickým útvarem východní poloviny okresu Jičín. Zde byly od začátku pravěku osídleny velmi úrodné sprašové půdy. Početné prameny vody vyvěrají z pískovcových Chlumů dodnes. K území obdobných přírodních charakteristik patří i jižní okraj Jičínské kotliny a území jihozápadně od města Sobotky. Tato krajina byla intenzivně osídlena v neolitu, v mladší a pozdní době  bronzové a trvale od mladší doby hradištní včetně. Jižně podél uvedených Chlumů a severovýchodním okrajem Jičínské kotliny vedla hlavní komunikace regionem ve středověku zvaná  Hradecká cesta.

Severní a severovýchodní část Jičínska (menší třetina okresu) je již krajinou Podkrkonoší. V nadmořské výšce přibližně 350 m n. m. probíhá hranice osídlení vymezené nápadnou kumulací zaniklých vsí. Severně odtud již není možnost obživy zemědělským způsoben života. Tuto část Jičínska lze podle poměrně početných nálezů poškozených broušených kamenných nástrojů považovat za exploatační území nositelů obou kultur neolitu (kultura s keramikou lineární, kultura s keramikou vypíchanou) a eneolitu (kultura nálevkovitých pohárů, kultura se šňůrovou keramikou). 

Výrazný vliv na přírodní podmínky, a tím i na intenzitu a strukturu osídlení Jičínska, mají v porovnání s okolím (Polabí, Pojizeří) nepříznivé hydrogeologické podmínky značné části tohoto území. Jičínsko je součástí české křídové tabule, podloží prachovců je pro vodu nepropustné. V geologické minulosti protékala regionem Jizera a opakovaně i Labe.  Údolí vytvořená  těmito řekami mají na podloží prachovců nízký půdní horizont. Pokud bylo toto podloží překryto sprašemi, půdní horizont tvoří  jíly, slíny a glejové horizonty překryté pseudočernozeměmi. Ani meliorace či svodnice vody do vodních nádrží budovaných nejdéle od poloviny 14. století kvalitu krajiny příliš nezlepšily. Pokud však byly prachovce překryty propustnými pískovcovými usazeninami a sprašovými půdami, pak byla taková místa opakovaně osídlena od začátku neolitu včetně.

Velmi úrodnými částmi Jičínska jsou i území zasažená třetihorním neovulkanismem. V krajině jsou početné jednotlivé bazaltové kopce (Zebín u Jičína, Humprecht nad Sobotkou, Prachovské skály - Svinčice aj.)  a velké plochy výrazně zvlněné s početnými návršími (např. Špičák a Dubolka u Ohařic). Příkladným územím na bazaltovém podloží je široké a mělké údolí mezi kopci Čeřov a Zebín (k.ú. Jičín). Zde na sprašovými půdami pokrytých svazích obou kopců a nad pramennou pánví bylo zjištěno osídlení ve všech klimatických optimech pravěku i raného středověku.

Po zpracování všech lokálních sbírek s přihlédnutím k nálezům uloženým v Národním muzeu v Praze a v Muzeu východních Čech v Hradci Králové je možné podle počtu nálezů a zjištěných sídel vymezit intenzivní osídlení krajiny ve shodě s klimatickými optimy. Z nich třetí byla plošná kolonizace Jičínska v mladší době hradištní, kdy byla osídlena krajina do nadmořské výšky 330  - 350 m.

Jičínsko patří  spolu s východní částí středních Čech k Slovany nejstaršímu osídlenému území v české kotlině (Ulrychová 2006 e,  táž 2008 n). Až do poloviny 10. století nebylo osídlení četné, ve druhé polovině 9. století postupně vzniká sídelní komora (Ulrychová 2005). Vznik českého státu v polovině 10. století je patrný zánikem osídlení v Prachovských skalách, změně funkce hradiště v Ostroměři a ve stavbě ostrožného hradiště v Železnici. Počet  osídlených míst výrazně stoupá až ve 12. století. Rovněž až ze 12. století jsou nejstarší písemné zprávy o osobách a sídlech regionu. Písemným pramenem (Gallus Anonymus 2009) byla zaznamenána nejstarší válečná události této doby - vpád polského vojska do východních a severovýchodních Čech v roce 1110 ( poznámka 2).

Komentář

Nálezový fond mladší doby hradištní tvoří movité archeologické nálezy a nejstarší písemné zprávy. Pro 12. století jsou v písemných pramenech uvedeny jako šlechtická sídla dva dvorce: první Čéče ze Železnice v Železnici (1180 - 1183) a druhý - knížecí dvorec v Miletíně (po 1110 - před 1124, Ulrychová 2007, 166 - 167, 159 - 161).  Ve 13. století byla i na Jičínsku stavěna nejstarší panská sídla - hrady, hrádky, v jejichž bezprostřední blízkosti nebylo zatím nálezy prokázáno žádné soudobé vesnické sídliště. V porovnání se 12. stoletím přibylo písemných zmínek, počet sídlišť však zůstává stejný (Ulrychová 2009, Ulrychová 2012 v tisku).

V mladší době hradištní nebyla i nadále osídlena severovýchodní část okresu Jičín - Novopacko. Zde byl kraj kolonizován až během 14. století. Bez osídlení zůstala i markvartická  plošina. Její vrcholová část výrazně převyšuje okolí, je vystavena chladnému proudění vzduchu i srážkám z převažujícího severozápadního směru (les Zastudil severně od Markvartic). Plošina tvořená poli je v současnosti téměř bezvodá a její povrch je výrazně měněn plošnou erozí. Osídlení bylo zjištěno pod jejím severozápadním a jižním okrajem v okolí Sobotky a Markvartic.

Jediný střep nádoby ze 12. století byl nalezen v Třtěnicích (Ulrychová 1998 g), které leží přibližně uprostřed do 14. století neosídleného prostoru Kovač - Staré Smrkovice - Chomutice mezi západní a východní polovinou okresu. Důvodem jsou trvale nepříznivé hydrologické podmínky této ploché části krajiny s výrazně sníženým odtokem vody. Keramika z mladší doby hradištní byla objevena  v Libuni „U hřiště“ a poblíž u potoku v nedaleké osadě Čimyšl (k.ú. Újezd  pod Troskami). Obě sídla leží v okraji v pravěku i středověku osídlené krajiny téže vodoteče. Ostatní nálezy datované do mladší doby hradištní vždy pocházejí z několika sousedních katastrů.

Určující a základní podmínkou založení sídliště byla tekoucí voda. Jičínsko má dlouhodobě dostatek potoků a pramenů vody. Na vodnatém Bystřickém (Libáňském) potoku byly založeny ves Bystřice a předlokační osada v Libáni, na potoku Stříble Běchary. Na řece Bystřici byla založena Doubrava, Lhotka Svatogothadrská, Březovice, Dolní Černůtky, Rohoznice a Miletín. Dalším vodním tokem je Hřmenínský potok (zvaný i Javorka) protékající Hřmenínem na Libáňsku i potok v Dřevěníci ve východním okraji Jičínské kotliny. Na horním toku Mrliny leží Nadslav, Střevač, Pševes a Kopidlno, v její blízkosti Budčeves, Drahoraz, Mlýnec. Mnohé vesnice využívaly až do současnosti zachované prameny vody (ves Vrbice u Semtínského dvora, k.ú. Podkost, Křižánky na k.ú. Záhuby u Libáně). Pramenné pánve či vodoteče vyvěrající z terénních bloků  a plošin bývají osídleny od neolitu včetně až do mladší doby hradištní: příkladem je Češov, Drahoraz, Holovousy, Jeřice, Jičín/ Sedličky a Soudná, Bukvice, Podhradí a Velíš. Vodu z řeky Cidliny a jejich přítoků využívali obyvatelé Hradišťka u Žeretic, Nemyčevsi, Slatin a Milíčevsi, Starého Místa, Velešic, Vlhoště a Vysokého Veselí, na jejím horním toku i obyvatelé Železnice a Jičína.

Naprostá většina současných vesnic Jičínska byla založena na mírných svazích k jihu. Vyjímkou je výrazný svah nad nivou řeky Javorky se vsí Hradišťko u Ostroměře (zčásti na ploše slovanského hradiště) a Doubrava nad hlubokým údolím řeky Bystřice. Na návrších byly založeny Vysoké Veselí, Kostelec, Nemyčeves, Drahoraz, Hradišťko u Žeretic a Konecchlumí. Přenesení osídlení z návrší na nižších míst není vyjímkou. V relativně ploché krajině leží vesnice Češov, Dětenice,  Mlýnec a např. i Slatiny. Další vyjímkou je severní - starší část vsi Rašín, která je situována na svahu mírně se svažujícím k severu. Místo je ovšem chráněno výrazným převýšením blízkého Vřešťovského Chlumu. Na okraji a svahu výrazné plošiny v krajině otevřené k severu byla založena i Tuř. Severně pod ní jsou velmi chladné a každoročně zaplavované plochy polí a luk s několika potoky. Ani jedna ze zaniklých vsí na Jičínsku nebyla založena na severovýchodním svahu - tedy směrem ke Krkonoším (Ulrychová 2004 b).

Sprašové půdy Jičínska tvořící několika metrové vrstvy a jsou hodnoceny jako nejkvalitnější v celé české kotlině. Pouze na části sledovaného území překryly sprašové hlíny pro vodu prostupné písky. Talková místa jsou i v současnosti každoročně orána a osévána. Jejich rozloha potřebná k obživě obyvatel je však omezena. Hradištní osídlení na nekvalitních jílovitých půdách a pseudočernozemích bylo zjištěno Budčevsi, Dětenicích, Dřevěnici, Křešicích, Libuni - Čimyšli, Mlýnci, Ostružně, Podkosti - Vesci u Sobotky, Rohoznici - Polšti, Tuři a ve Vysokém Veselí. Většina uvedených lokalit leží v okrajích okresu Jičín.

Nadmořská výška míst osídlených v mladší době hradištní se pohybuje mezi 211 - 605 m n.m.  Jednou z hranic vymezených dosud zjištěným osídlením je nadmořská výška přibližně 330 m. Na místech do této nadmořské výšky leží naprostá většina dosud zjištěných sídlišť z mladší doby hradištní. Mírně nad touto hranicí  je dalších 13 sídlišť z různých míst okresu (např. Češov, Hřmenín, Libuň - Čimyšl, Podhradí, Rohoznice - Polšť, Těšín, Železnice). Žádná ze vsí mladší doby hradištní neleží výše než 350 m n.m. I v současnosti je území této nadmořské výšky rozhraním mezi krajinou intenzivně zemědělsky využívanou a Podkrkonoším, kde  převažují jiné zdroje obživy (Střípky novopacké historie 2007, 15 - 23).

Naprostá většina vsí uvedených v katalogu lokalit leží na místech osídlených v již neolitu a v mladší či pozdní době bronzové. Obecně platí, že jižní a jihozápadní části Jičínska byly osídleny podstatně častěji než Jičínská kotlina. S vyjímkou mikroregionu Železnice (Ulrychová 2001ch) je severní okraj Jičínska a Novopacko osídleny až během 14. století.

U nejstarší komunikace regionem zvané od 14. století Hradecká cesta leží hradištní vsi Bašnice, Bílsko u Hořic, Dolní Černůtky, Holovousy a Chodovice, Konecchlumí, Ostroměř, Podhorní Újezd a Vojice, Třebnouševes a Hořice - všechny na jižních svazích či pod svahy výše uvedených Chlumů. Další cesta spojovala Jičínskou kotlinu a střední Čechy  jihozápadním směrem k Libáni. Mezi Libáňskem a Soboteckem vedla frekventovaná komunikace údolím Hřmenínského potoka.

Mapa (příloha 1) zobrazuje místa s nálezy z mladší doby hradištní. Pro porovnání byla zhotovena další mapa s nálezy ze 13. století. Z obou je zřejmé, že v osídlení nenastaly žádné zjistitelné změny - počet osídlených míst zůstává stejný.

Závěr

Základními přírodními podmínkami pro založení sídlišť i v mladší době hradištní byly  tekoucí voda, lehce obdělávatelná půda a dostatek dřeva. Tyto podmínky byly na Jičínsku splněny na velké části jeho území. Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Sídliště z mladší doby hradištní (celkem 47 lokalit) se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka (mimo Markvartickou plošinu). Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.

Nálezový fond  představují zlomky keramických nádob. Jiné nálezy (mince, železné předměty) nejsou časté.

Nálezy keramiky  s výraznou příměsí slídy ze Hřmenína -  Paličkova pole a Křešic (Mazáčkova pole)  ukazují na lmožnou okální keramickou dílnu na Libáňsku. Nápadně shodné jsou nálezy zlomků nádob ze Slavhostic (Nade dvorem) a z kostrového pohřebiště na ostrožně Starý Hrádek (hradiště Hrádky, k.ú. Zámostí)  v Prachovských skalách.

V regionu lze nálezy prokázat sídlení komoru po polovině 9. století. Nálezy ze staršího úseku mladší doby hradištní jsou v porovnání s nálezy ze 12. století nepočetné. Zpráva o vpádu polského vojska roce 1100 prozrazuje spíše řídké osídlení východních a severovýchodních Čech. Tato krajina mohla mít funkci nárazníkového prostoru vzhledem k opakujícím se vojenským akcím mezi polskými  a přemyslovskými knížaty a od závěru 10. do poloviny 12. století. Nálezy ze 12. století tvoří většinu nálezového fondu.

Jen ojediněle  bylo sídliště z mladší doby hradištní přemístěno na jiné, velmi blízké  místo (např. Libáň, Milovice u Hořic). Všechna současná města Jičínska mají na svých katastrech nálezy z mladší doby hradištní (Exkurz). Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodným objektem je hromadný hrob ze Psinic datovaný do mladší doby hradištní.

 

Katalog lokalit  (uzavřen k 31.12. 2011)

1. Bašnice

Přírodní podmínky (Pp)

Ves Bašnice leží v téměř odlesněné krajině jihozápadně od Hořic. Z vodních nádrží severozápadně od ní pramení Bašnický potok, do kterého se vlévá několik dalších vodotečí. Povrch katastru tvoří velmi úrodné hnědé půdy. Severozápadně od dnešní vesnice je zachován rozsáhlý Bříšťanský les. Nadmořská výška tohoto území koliduje mezi 263 - 268 m n.m.

Osídlení (O): Nejstarším dokladem slovanského osídlení je mohylové pohřebiště v Bříšťanském lese. Keramika z amatérského výkopu hrobu se žárovým pohřbem jej datuje do druhé poloviny 9. století (Ulrychová 2007, 493, obr. 2).  Do střední a mladší doby hradištní jsou datovány zlomky nádob opakovaně sbírané v okolí Bašnického potoka v jižní části katastru (Sigl  1969, 11,  týž 1975, 7, týž 1985, 7).

2. Běchary

Pp: Běchary leží v jižním okraji Jičínska, jihovýchodně od Kopidlna ve zcela odlesněné krajině. Pouze jihovýchodně od ní je zachován pás lesa zvaný Kostřice. Středem Běchar  protéká od východu k západu na vodu bohatý potok Stříble, který odvodňuje mnoha drobnými přítoky prostor přibližně 5 x 3 km.  Starší část vsi byla postavena v okolí tohoto potoka v mělkém údolí chráněném od severozápadu (z převládajícího směru větru a srážek) převýšeným terénem. Katastrální území se svažuje k jihu v nadmořské výšce od  263 - 208 m n.m. Krajina je intenzivně hospodářsky využívána, hnědé hlíny na sprašovém podloží jsou velmi úrodné.

O:  Prozatím nejstarším objektem hradištní datace byl hromadný hrob s kostrami asi 40ti jedinců a kostmi koní objevený  v roce 1889. Zachované bronzové záušnice datují tento hrob do druhé poloviny 9. století, ztracená jantarová perla  posouvá dataci hrobu k jeho závěru (Ulrychová 2003, 193 - 195, poznámka 2).  Jen z názvu vsi se soudí, že by mohla být na Jičínsku jedinou služebnou vsí hradské soustavy přemyslovského státu 10.- 11. století.

3. Bílsko u Hořic

Pp: Bílsko u Hořic je i v současnosti menším sídlem uprostřed odlesněné krajiny Hořicka. Jsou zde kvalitní hnědé půdy mocné až 1 m a dostatek drobných vodotečí pramenících z Hořického chlumu. Ten chrání od severozápadu k jihu se svažující území. Nadmořská výška  katastru se pohybuje mezi  286 - 296 m n.m.

O: Hradištní osídlení bylo poprvé zjištěno v roce 1976 v trase vysokotlakého plynovodu Hradec Králové - Jičín jižně od Velkého Bílska. V rýze pro plynovod byly zjištěny sídlištní objekty střední doby hradištní datované zdobenou keramikou (Sigl 1981, 10). V tomto souboru je i mladohradištní keramika 11. století.

4. Budčeves /Nečas

Pp: Vesnice Budčeves původně návesního tvaru zástavby byla založena severně nad plošně zaplavovanými a málo úrodnými pozemky tvořenými pseudočernozeměmi na jílovitých až slínovitých vrstvách. Jen jižní okraj katastru je odvodňován  říčkou Stříble. Okolí dnešní vsi je zčásti zalesněné, nadmořská výška území je  211 - 225 m n.m.  Krajina má stejné přírodní podmínky až k  Dymokurům s případným názvem další vesnice - Nouzov. Pole byla založena jen na několika mírně zvýšených místech v severním okraji katastru Budčeves.

O: V lese zvaném Perna (Perno, k.ú. Nečas) na nejvyšším místě jižně od Budčevsi je zachované mohylové pohřebiště (Ulrychová  2007, 503) nejspíš hradištní datace. V roce 1834 bylo při stavbě silnice k Poděbradům narušeno kostrové pohřebiště ze závěru střední a z mladší doby hradištní (Sklenář 1992, 32, Budčeves). Nejbližší sídliště stejného období bylo sběrem zjištěno v zahradě domů čp. 5 a čp. 7 v severním výšinném okraji zástavby (Ulrychová  2003 a, 23, táž 2003b,  27 - 28). 

5. Bystřice u Libáně

Pp:  Současná vesnice leží v údolí Bystřického potoka na sprašových půdách v nadmořské výšce  mezi 280- 300 m n.m. Na katastru bylo dosud zjištěno polykulturní osídlení od začátku neolitu. Vesnice je při přívalových deštích ohrožována intenzivním splachem hlíny z okolních oraných pozemků (polohy Bahna, Nad bahny apod.) krytých hnědými velmi úrodnými půdami.

O: Osídlení ze střední doby hradištní potvrzují zaniklé mohylové hroby ve východní výšinné části  intravilánu, kam byl lokalizován kostel sv. Víta. Při stavbě silnice do Střevače bylo severně odtud narušeno řadové řadové kostrové pohřebiště datované podle zachovaných bronzových  záušnic (NM Praha, M Jičín) do závěru 9. až do 11. století včetně (Sklenář 1992, 35). Některé hroby byly obloženy oblázky, hrobové jámy byly překryty pískovcovými deskami, hrobovou výbavu tvořily i postříbřené záušnice.

6. Češov

Pp:  Tato vesnice byla založena na zvýšeném severovýchodním okraji češovské tabule v nadmořské výšce mezi 310 - 330 m n.m. Od severozápadu a severu je chráněna převýšeným terénem. Češovská tabule byla překryta sprašovou hlínou, což spolu s drobnými vodotečemi, které z ní vyvěrají (nebo vyvěraly), vysvětluje intenzivní osídlení celého katastru a jeho okolí od začátku neolitu.  Blízké okolí vsi je z větší části zalesněné. Katastr je místem dalekého rozhledu.

O: Tři sídlištní objekty pozdně halštatské datace s intruzí střepů z mladší doby hradištní prokopal V. Vokolek (1992) při záchranném výzkumu v severovýchodním okraji vsi.  Střepy nádob z  8. - 10. století byly sebrány v zahradě čp. 6 po provedených plošných terénních úpravách (Ulrychová 2000, 37 - 38) a rovněž na poli jižně od budovy Obecního úřadu (Ulrychová 2003 c, 47, táž 2008a, 42). Střepy nádob ze střední a mladší doby hradištní sesbíral majitel čp. 75 při rytí severní části své zahrady (ppč. 37/1, Ulrychová 2007 a, 43 - 44, táž 2008, 42 ).

7. Dětenice

Pp: Západní část návsi tvoří zástavba návesního typu, na ni navazující ulicová zástavba směrem k východu ukazuje na rozšíření vsi ve 14. století (příloha 5). Katastr tvoří sprašové půdy a dostatek drobných vodotečí. Vesnice je od severozápadu chráněná výrazným zalesněným hřbetem převyšujícím krajinu až o 150 m. z větší Východně od Dětenic je zachováno několik mohutných hrází zaniklých rybníků, do kterých stékala voda ze hřbetu s vesnicemi Lično  a Bačalky.

O: Nejstarším archeologickým nálezem doby hradištní je ztracený depôt mincí (snad sta kusů) z pastviny u vsi objevený v roce  1769 (Nálezy mincí ...II, 19, položka 1463, Sklenář 1992, 46). Obsahoval denáry knížat Oldřicha (1012 - 1034) a Břetislava I. z doby před mincovní reformou (1034 - 1055). Uváděná první písemná zmínka k roku 1052 je ovšem z listinného falza z první třetiny 13. století (Ulrychová 2009, 451 - 452). Keramika ze střední a mladší doby hradištní byla opakovaně sbírána v severovýchodní části intravilánu (Sigl - Vokolek 1984, 23, Ulrychová 1997, 43) a v zahradě domu čp. 52 (sbírka Libáň či. 45/ P 129, M Jičín).  V severozápadním okraji návsi před domem čp. 21 byla v rýze pro plynovod začištěna část kulturní vrstvy se zlomky nádob mladší doby hradištní (Ulrychová 2007 b, 47) . V rýze pro vodovod v cestě jižně u silnice do Libáně byla z kulturní vrstvy získána keramika z celé mladší doby hradištní (Ulrychová 2008 b, 45 - 46).  Tu  obsahuje i větší soubor nálezů ze svahu za čp. 39 v severozápadním okraji vesnice (Ulrychová 2008 b, 4, táž  2010b, 37).

8. Dolní Černůtky

Pp: Tato obec byla založena v úrodně krajině Hořicka.  Vodním zdrojem obyvatel byla řeka Bystřice. Podél ní vedla hlavní cesta vesnicí směrem k jihovýchodu. Nadmořská výška míst s archeologickými nálezy koliduje mezi 270 - 280 m n.m. Okolí vsi chráněné  od severozápadu zvyšeným terénem a říčkou Bystřicí pokrývají hnědé hlíny.

O:  Raně středověká keramika mladohradištní datace byla opakovaně nalezena v kulturní vrstvě narušené při stavbě nového domu a čističky odpadních vod  v centru vsi (Ulrychová 2001, 43, táž 2007c,51). I archeologické nálezy potvrzují existenci této vsi v polovině 12. století, kdy ji pražský biskup Jan z Lochenic daroval nově založenému klášteru na Strahově v Praze (Ulrychová 2007d, 162).

9. Doubrava/ Březovice

Pp: Katastrální území Doubrava leží severně nad řekou Bystřicí a je převážně zalesněným územím. Nejstarší nálezy z doby hradištní se soustředí do blízkosti Bystřice a osady Lhotka Svatgothardská.  Velmi významná byla cesta podél řeky Bystřice z prostoru osídlení na svazích návrší sv. Gotharda v Hořicích hlubokým údolím této řeky k jihovýchodu na Královéhradecko.

O:   V hořickém muzeu je z katastru Doubrava - údajně u hrádku Pustohrad  -  uložena keramika datovaná do celé střední a mladší doby hradištní (či. 608, 614, 4862 - 5 ks, 4864 - 6 ks).  Hradištní nálezy byly objeveny i na sousedním katastru Březovice. Zde to byl denár knížete Vladislava I. (1110 - 1125, M Hořice, či. 112).

10. Drahoraz

Pp: Tato vesnice byla v mladší době hradištní založena na mírném jižním svahu výrazného návrší severovýchodně od Kopidlna  nadmořské výšce 278 - 290 m n.m.  Katastr Drahorazi pokrytý sprašovými půdami s pramenem vody vyvěrajícím  v jejím centru je polykulturní lokalitou. Jižně od vsi protéká regulovaná řeka Mrlina rozsáhlou nivou tvořenou loukami i poli. Podél severního okraje nivy lze podle nálezů předpokládat cestu z Jičínské kotliny do středních Čech.

O: Kostrový hrob byl objeven v roce 1937 při rozvážení valu tvrziště severně a západně od kostela. Z  hrobové výbavy je zachován poškozený kostěný hřeben, část bronzové záušnice, tmavošedý bezuchý hrnec zdobený šroubovicí a poškozená poklice (sbírka Kopidlno, v pořadí či. 158, 159, 286, 287. M Jičín). Z areálu nedaleké cihelny pochází další červenohnědý hrnek (vše sbírka Kopidlno či. 288, M Jičín, Ulrychová 2010, 837 - 838, příloha 2). Do muzea v Poděbradech byly uloženy dvě bronzové esovité záušnice (či. 17 675 - 17 676) pocházející nejspíš z kostrových hrobů. Dalšími nálezy je mladoradišní střep (Sbírka Kopidlno či. 292) a šedohnědá nádobka zdobená šroubovicí údajně z dalšího kostrového hrobu z cihelny (M Jičín či. 111). Posledním hradištním nálezem je střep z přípojky vody k čp. 21 (M Jičín či. 13 585). Vyjímečným nálezem bylo v roce 1883  v úvozu ke vsi Keteň (severozápadně od Drahorazi) objevených 373 denárů knížete Bořivoje II. (nejspíš z let 1117 - 1120, Nálezy mincí ... II, 34, položka 1542).

11. Dřevěnice 

Pp: Dřevěnice byla založena ve svahu východního okraje Jičínské kotliny severně u komunikace na Novopacko. Cesta vede  prostorem několika zaniklých středověkých vsí lokalizovaných na výrazný jižní svah kopce zvaného Babák. Jednotlivé domy starší části Dřevěnice leží v údolí  potoka Tužínky v mělké kotlině (302 - 316 m n.m.) chráněné od severozápadu převýšeným terénem. Původní sprašový pokryv tohoto území byl působením vody změněn na jílovitý. Přírodní podmínky místa ještě umožňují obživu obyvatel zemědělstvím,  prostor severovýchodně nad vsí v nadmořské výšce přibližně 330 - 350 m n.m.  má již jinou průměrnou roční teplotu.

O:  V muzeu v Teplicích se v roce 1990  nepodařilo objevit 5 denárů Boleslava II. (Nálezy mincí... II, 11, položka 1425). Čtyři identické mince bez lokalizace jsou uloženy v numismatické sbírce muzea v Jičíně (či. 1908, 1909, Fiala 1895, III : 13). Vzhledem k rozdělování a rozřazování mincí z hromadných nálezů lze uvažovat o tom, že tyto denáry by mohly být součástí nálezu objeveného nejdéle v  roce 1938. Z intravilánu Dřevěnic pochází  zlomek nádoby ze střední  a dva zlomky nádob z mladší doby hradištní (M Jičín či. 1475, 1533, 3273).

12. Holovousy ,  Chodovice

Pp: Obě vesnice leží na jižním svahu Hořického Chlumu (obě na k.ú. Holovousy) v nadmořské výšce kolidující mezi 290 - 340 m. Z pískovcového Chlumu pramení několik vodotečí, na severní okraj obou vsí navazuje plošně zalesněný hřbet průběhu přibližně od západu k východu. Na podloží pískovců jsou naváté sprašové hlíny, které jsou velmi úrodné. Jižně o obou vsí probíhá současná silniční podoba pravěké a středověké Hradecké cesty.

O: Nejstarším zjištěným slovanským sídlištěm je hradiště v poloze Obora datované do první poloviny 9. století (naposled Ulrychová 2001h, 15 - 20). Střepy nádob z  9. - 12. století byly nalezeny jihovýchodně od hradiště v Chodovicích na zahradě usedlosti čp. 3 a čp. 6 (Morávkovo zahradnictví, Ulrychová 1997a, 59, položka 309, táž 1998, 51). První písemná zmínka o Chodovicích  pochází z roku 1143 (Ulrychová  2007 d, 163 - 164,  Hradiště).

13. Hradišťko u Žeretic

Pp: Současná vesnice Hradišťko leží uvnitř zčásti zachované fortifikace slovanského hradiště na jižním svahu soliterního návrší nad meandrem řeky Cidliny a na sprašových půdách v nadmořské výšce  258 - 270 m. Okolí  návrší tvoří nivní louky, před regulací Cidliny bylo návrší při záplavách poloostrovem.

O: Katastr Hradišťko u Žeretic je včetně návrší polykulturní lokalitou osídlenou zejména v obdobích klimatických optim. Hradištní osídlení (od poloviny 9.- do závěru 11. století) se omezuje na vnitřní plochu hradiště a pokračuje i po zániku fortifikace požárem (Ulrychová  2005, 212 - 215).

14. Hřmenín

Pp: Tato vesnice vyplňuje svou zástavbou kotlinu (320 - 330 m n.m.) uprostřed odlesněné krajiny vně jižní části Markvartické tabule. V severním okraji kotliny pramení potok Javorka (Hřmenínský potok), který teče údolím k jihovýchodu. Již ve středověku a raném novověku byl Hřmenín jedinou vsí na cestě ze Sobotky do Libáně. Ze vsi k severozápadu dosud vede další cesta k Sobotce, která se severně od Hřmenína spojuje s paralelní cestou Važickým údolím (ves Važice a údolí východně od Hřmenína).  Celý prostor je pokryt sprašovými hlínami a zčásti stále zalesněn.

O: Osídlení z doby hradištní se soustředí na pole východně za statkem čp. 1 zvaným „Paličkovo pole“. Majitel těchto nemovitostí sesbíral velký soubor  mimo jiné i keramiky 9.- 12. století včetně (sbírka Libáň či. 30, 31, M Jičín,  M Jičín /dříve sbírka Dětenice, či. 13 163, 13 164, příloha 2A). Další keramika téže datace bez bližší lokalizace je rovněž uložena ve sbírce Libáň (či. 28, 29, 41, 42, 57). Význam obce potvrzují archeologické nemovité památky (hradiště, vojenské tábory, Ulrychová 2008 m, Soupis ANP...) zachované jižně a severně od ní a početné movité nálezy ze staršího i mladšího pravěku.

15. Jeřice

Pp:  Na řece Bystřici a mlýnském náhonu v odlesněné krajině Hořicka leží ves Jeřice ( zastavěná část katastru leží mezi 280. - 310. m. n m ).  Území je pokryto nejúrodnějšími sprašovými půdami Hořicka. Lehce obdělávatelné hnědé půdy jsou i v současnosti velmi úrodné. V terénu je patrných několik zaniklých pramenů vody, které vtékaly do řeky Bystřice.

O: Osídlení z 9.- 12. století bylo nálezy střepů nádob potvrzeno v poloze II - Blatečky, v poloze IV - U mlýna  a poloze VI - Za ovčínem (Vokolek 1973, 44, Kalferst  1985, 54). Během roku 2004 byla  při zemních pracích v areálu staré fary (čp. 42) sesbírána menší kolekce keramiky mladší doby hradištní a 13. století (Ulrychová 2000e, 86 - 87). V roce 2011 byly při stavbě plotu kolem zahrady(ppč. 17) domu čp. 33 nalezeny zlomky nádob rovněž ze 12.- 13. století (M Jičín či. 29 938 - 29 947, Ulrychová 2011a).

16. Jičín - Sedličky / Soudná

Pp: Lokalizace tohoto osídlení není jednoznačná. Současné osady Soudná a Sedličky leží na protilehlých sprašemi překrytých svazích bazaltových kopců Čeřov a Zebín nad prameništěm vody. Od severozápadu je toto mělké údolí chráněno převýšeným terénem. I  proto je mimořádně vhodným územím pro osídlení. Celý sídlištní areál leží v nadmořské výšce 303 - 330 m n.m.

O: Severně od současné osady Soudná, v severozápadním okraji osady Sedličky a opakovaně na úpatí kopce Zebín  byla mimo jiné nalezena mladohradištní keramika a střepy nádob ze 13. století (Ulrychová 2001a, 77, pol. 330, Ulrychová 2008c, 92 - 93, táž 2009 a).  Starším nálezem jsou střepy nádob ze  střední doby hradištní nalezené v chatové osadě přibližně ve středu vymezeného areálu (Ulrychová 1997d , 89, pol.  466, táž 1998a, 64, pol.  252, příloha 2B).

17. Konecchlumí

Pp:  Hradištní ves Konecchlumí byla založena a vystavěna na západním svahu čelní části tzv. Konecchlumské Hůry (Konecchlumského či Mlázovického Chlumu) v nadmořské výšce přibližně 304 - 308 m (příloha 6).  Ten je severozápadním okrajem pásu Chlumů (dále Hořický, Vřešťovský) - pískovcových hřbetů na jižních svazích převátých sprašovými hlínami, které jsou určujícími geomorfologickým útvarem východní části Jičínska. Tyto Chlumy byly vždy zdrojem  vody a  stavebního materálu. Současná vesnice leží pod čelem Hůry v nadmořské výšce přibližně 269 - 304 m v okolí potoka Bukovky.

O: Hradištní osídlení v této obci bylo zjištěno na několika místech. Prvním je areál kravína, druhým  plošina u kostela sv. Petra a Pavla. První písemná zmínka o Konecchlumí pochází z roku 1226 (Ulrychová  2009, 454).

Sídlištní objekty z mladší doby hradištní byly objeveny při stavbě kravína a silážní jámy u kravína (poloha Na Bělidle) a severně od nich - vše v západním okraji katastru. Další střepy nádob stejné datace byly objeveny v obci u čp. 62  (Sigl 1973, 18 - 19). Další nálezy z celé mladší doby hradištní jsou uloženy v muzeu v Hořicích (přír. č. 1/1958, 2/1958, 3/1958, či. 568, 602, 603, 13 491). Nejvýše položeným hradištním nálezem jsou střípky mladohradištní keramiky nalezené v roce 2000 na pěšině jihovýchodně od věže kostela a v roce 2003 darovaný zdobený střep z týchž míst (Ulrychová  2003 d, 106, táž 2004, 109).

18. Kostelec

Pp: Tato vesnice leží na mírném jižním svahu hřbetu, jehož vrchol je místem dalekého dohledu do Jičínské kotliny, k jihu k fortifikaci Češov a jihozápadně ke Kopidlnu. Východní okraj intravilánu respektuje opevněnou polohu - hradiště Kostelec (Ulrychová  1998, 77, táž  2001, 91). Vně jihozápadního úseku valu tohoto objektu vyvěrá vydatný pramen vody. Nadmořská výška zástavby současné vsi koliduje mezi 267 - 307 metry. Pro umístění vesnice v kraji poněkud nezvyklá poloha vysvětlitelná předpokládanou návazností na opevněnou polohu datovanou nálezy do mladší doby hradištní.

O: Katastr Kostelce je polykulturní lokalitou z několika období pravěku. Střepy nádob mladohradištní datace jsou uloženy ve sbírce Kopidlno (či. A 335, M Jičín).

19. Křešice

Pp: Tato vesnice leží v rovinném území jižně od Libáně podél Libáňského potoka. Na něm byl postaven v současnosti již zaniklý Křešický rybník.  Tato velmi mělká a rozsáhlá vodní nádrž sloužila jako akumulační nádrž pro vodu rozlévající se do rovinného okolí Libáňského potoka. Jedná se o nejnižší místo okresu Jičín - současná zástavba vesnice leží v nadmořské výšce 202 - 210 m. Od jihozápadu jsou Křešice obklopeny rozsáhlým pásem lesa.

O: Téměř tisíc střepů nádob převážně z celé mladší doby hradištní a ze 13. století (kromě dalších nálezů z několika pravěkých období)) bylo v roce 1941 získáno anonymním kopáčem (učitel Vojtíšek z Libáně ?) ze sedmi sídlištních objektů na tzv. Mazáčově poli. To bylo lokalizováno severně od tvrziště čp. 1 v jižním okraji vesnice (sbírka Libáň či. 22/ P 115, či. 58 - 62/ P 155, M Jičín, příloha 2D -2F, 3A -B).  Další soubor zlomků keramických nádob stejné datace velmi pravděpodobně ze stejných míst byl nově objeven ve školní sbírce z Dětenic (M Jičín či. 13 165 - 13 181). Severně od tvrziště čp. 1 bylo toto osídlení ověřeno sběrem obdobně datované keramiky (Ulrychová  2003 e, 112).

20. Libuň(k.ú. Libuň) / Čimyšl (k.ú. Újezd pod Troskami)

Pp: Vesnice Libuň a osada Čimyšl leží v severozápadním okraji Jičínska v okraji krajiny osídlené až v mladším pravěku a v raném středověku. Obě sídla jsou od sebe vzdálena přibližně 700 m. Osada Čimyšl leží v nivě potoka Boučnice, která se jižně od ní vlévá do řeky Libuňky protékající Libuní. Niva potoka leží v nadmořské výšce 304 - 310 m, osídlená plocha v Libuni  (poloha U hřiště) severně nad bezejmenným rybníkem ve výšce 310 - 314 m. Okolí obou sídlišť kryjí těžké jílovité půdy s minimálním převýšením krajiny severozápadně od nich.

O:  Starší z obou sídlišť stálo v osadě Čimysl. Při stavbě bazénu byl proveden sběr na ryté části zahrady čp. 14. Mimo jiné byla sebrána keramika ze závěru střední doby hradištní a z mladší doby hradištní (Ulrychová 2009ch, 216). Osídlení z mladší doby hradištní bylo zjištěno při stavbě inženýrských sítí pro nové domy na  zvýšeném místě v poloze  Libuň - U hřiště (Ulrychová 2006 c, 150).

21. Mlýnec

Pp: Tato vesnice má ve sledovaném regionu nezvyklou polohu. V ploché krajině pokryté převážně lesy a velkými rybníky byla vesnice ulicového typu zástavby založena u rybníka Zrcadlo v nadmořské výšce přibližně 210 m.  Část vsi stála již v raném středověku na ploše nivy řeky Mrliny, která teče severně od ní a celý prostor odvodňuje.

O: Hradištní keramiky byla mimo jiné  nalezena v areálu zaniklé vsi Varobyle jihovýchodně ode dvora Filipín (Ulrychová 1995, 208)  a znovu při stavbě nového domu nad okrajem  nivy Mrliny poblíž uvedené vsi (Ulrychová 2006, 174).

22. Nadslav

Pp: Nadslav leží v severním okraji mělkého údolí řeky Mrliny. Od severozápadu a severovýchodu je vesnice chráněna výrazně převýšeným terénem, ze kterého vytékají drobné vodoteče. Jedna pramení přímo ve středu vesnice. Celé katastrální území je pokryto sprašovou hlínou a patří k nejúrodnějším částem západního Jičínska. Nadmořská výška k jihu se mírně svažujícího území je  mezi  223 - 218 m.

O: Katastr Nadslav je polykulturní lokalitou osídlenou velmi intenzivně zejména  v obdobích klimatických optim. Hradištní nálezy (10.- 12. století) byly mimo jiné nalezeny na poli jižně od lesa polohy III. U mohyl / Na vrchách (ppč. 516, Ulrychová  2009 b, 103 - 104, táž 2008). Druhým místem osídleným  od začátku mladší doby hradištní je střed vsi - okolí požární nádrže u pramene vody (ppč. 10/2, 10/3, Ulrychová 2009 c, 176)) a  pozemky u kravína (ppč. 126/1, 116/1, 118/1, Ulrychová 2008 d , 175 - 176).

23. Nemyčeves

Pp: Nejstarší část této vsi byla postavena na hřbetu  východo - západního průběhu s dohledem k severu až ke Krkonoším a do celé Jičínské kotliny. Severně pod tímto hřbetem je mělké údolí - koryto zaniklého potoka, který ústil do Cidliny. Téměř všechno zjištěné osídlení leží v blízkosti této vodoteče. Okolní pole jsou částí nejúrodnějších sprašových půd západní poloviny Jičínska. Nadmořská výška intravilánu Nemyčevsi koliduje mezi 282 - 290 m.

O:  Ve staré části archeologické sbírky jičínského muzea je uložen soubor podstav hrnců mladohradištní datace (či. 1647 - 1690, 1697 - 1701). Na několika podstavách jsou tzv. hrnčířské značky (Ulrychová  2006 a, 869).  Střep ze střední doby hradištní byl převeden z katedry pravěku a rané doby dějinné  FF UK ( M Jičín či. 6210/3). Další mladohradištní zlomky nádob pocházejí ze dvou míst v centru vsi při zaniklé vodoteči (Ulrychová 2008 e, 179).

24. Osek u Sobotky

Pp:  Osek u Sobotky je svým návesním typem zástavby velmi starou vesnicí.  Na soutoku dvou potoků (Čálovického a Sobotky) a sprašových hlínách bylo pro stavbu vsi vybráno místo chráněné od severozápadu výrazně převýšeným terénem. Jihozápadně od Oseku ve svahu pramení několik vodotečí. Domy u severní části návsi  stojí v nadmořské výšce 260 - 270 m.

O: Do intravilánu Oseka lze lokalizovat zaniklou ves Proseč (Ulrychová 2011, 133 - 134):nálezy keramiky, sídlištních objektů a kovářské výhně datované do mladší doby hradištní a do 13. století pocházejí z usedlostí čp. 2, čp. 4 a čp. 6 v severním okraji dnešní návsi (Ulrychová 2004, 155, táž 2010 a v tisku, táž 2009, 458). 

25. Ostroměř

Pp: Pod výrazným k jihu se svažujícím terénním blokem obtékaným řekou Javorkou je plošně rozsáhlý a geomorfologicky rozmanitý katastr Ostroměř. Přírodní podmínky jsou opět zcela vyhovující i pro současné osídlení místa : původně sprašový pokryv celého katastru, dvě paralelní koryta Javorky a zaplavované nivní louky jižně pod Hradišťkem,  sídlištěm procházející hlavní komunikace regionem a trvalý dostatek dřeva z okolních lesů.

O: Místa osídlená v době hradištní se posouvají od nadmořské výšky 336 m n.m. (severozápadní okraj hradiště Ostroměř) do  262 m n.m. - do jižního okraje středověké a raně novověké části Ostroměře při řece Javorce. Na nejvyšším místě  hradiště stál ještě v 1. půli 13. století přemyslovský dvorec (naposled Ulrychová 2005, 222 - 225). Kontinuita osídlení uvnitř opevněné plochy i míst vně valů  je potvrzena nálezy mladohradištní keramiky a zejména depotem denárů  ražených v druhé polovině 10. století (Smolík 1902 - 1903). Keramika datovaná od závěru 10.  do 13. století je uložena v M Jičín (či. 1613 - 1635, 4116 - 4118)  v Městském muzeu v Hořicích (či. 23 074, 23 668 - 23 374, 24 002, 27 633, přír. č. 13/1987). Byla sesbírána na vnitřní ploše hradiště i z míst vně opevnění. Nejnovější nálezy střepů nádob obdobné datace pocházejí z blízkého okolí renesanční tvrze na Hradišťku a z pole západně před západním vstupem do hradiště (Ulrychová 2001c, 144).  Zde stála v mladší době hradištní vesnice Hradišťko.

26. Ostružno

Pp: Velmi zajímavá je již poloha této vsi na mírně zvýšeném místě v chladném  a stinném místě obklopeném do současnosti rybníky a vodotečemi pramenícími ze severního svahu pískovcového Velíšského hřbetu. Východně nad Ostružnem je  bazaltové návrší s kaplí sv. Anny a severně jižní okraj Prachovských skal rovněž s bazaltovými útvary obklopenými  pískovcovými bloky. Vesnice byla založena v mělké dolině  nadmořské výšky mezi 282 - 286 m n.m.

O: Současná versnice založená ve 14. století byla následným sídlištěm po zaniklé vsi Hradiště. Ta je jako  zaniklá  uváděna k roku 1226 (Ulrychová 2004 b, 146, táž 2010 j, 176, táž 2011,131 - 132,  táž 2009, 461, příloha 3D).  Její lokalizaci do blízkosti  kostela a fary v centru Ostružna potvrzují nálezy keramiky z celé mladší doby hradištní.

27. Podhorní Újezd / Vojice

Pp: Ulicová zástavba obou vsí na jižním svahu Mlázovického Chlumu tvoří již jeden celek. Z Chlumu vyvěrá několik pramenů vody, pískovcové podloží je převrstveno sprašovou hlínou, celý hřbet je i v současnosti zalesněný. Obě vsi leží blízko hlavní komunikace regionem v nadmořské výšce  mezi  270 - 340 m.

O: Velký soubor nálezů z raného a vrcholného středověku sesbíral na své zahradě majitel usedlosti čp. 17, která leží u vydatného pramene vody. Nálezy střepů nádob lze datovat  do období od závěru 10. století po celou mladší dobu hradištní  (Ulrychová  2008 r,  203,  táž 2010 k,  184).

Z katastru Vojice jsou k dispozici starší nálezy keramiky mladohradištní datace lokalizované do blízkosti tzv. Doleního rybníka /poloha Pod Tobolkou (M Hořice či. 29 757, Tomášková 1998).   

28. Podhradí / Velíš

Pp:  Dalším územně souvisejícím sídlištním areálem dvou katastrů je jižní svah bazaltového návrší se zříceninou hradu Velíš (k.ú. Podhradí) a severní část katastru Velíš. Celý areál je polykulturní lokalitou. Bazaltové a pískovcové podloží je překryto velmi úrodnými hnědými sprašovými hlínami s patrnými zářezy několika zaniklých vodotečích.  Nadmořská výška tohoto prostoru  je přibližně 320 - 340 m.

O:  Nejstarším hradištním nálezem je střep nádoby a spodní polovina hrnce datovaná do 9. století (M Jičín či. 3184, 16 308, Ulrychová 2009 e, 375).  Část řadového kostrového pohřebiště  byla objevena v roce 1924 severně u kostela a fary, keramika z nich pochází  z 10. - 11. století (M Jičín či. 218 - 221, 1154 - 1165, Bernard  1934, Šnajdr  1874 - 1877, 351 ).  Vesnice Velíš byla v roce 1143 v majetku Jana z Lochenic, pražského biskupa, který ji daroval nově založenému Strahovskému klášteru (Ulrychová 2007d, 161 - 162 , táž 2009 , 461).

29. Podkost/ Vesec u Sobotky

Pp: Vesnice Podkost byla založena na vysokém svahu jihozápadně od hradu Kost.  V blízkosti nedalekého hospodářského dvora Semtiny vyvěrá dosud vydatný pramen vody. Ta stéká do údolí a do rybníka Obora pod hradem. Pískovcové podloží katastru bylo překryto původně sprašovými hlínami, které jsou v současnosti výrazně jílovité. Místa nálezů movitých archeologických památek leží v nadmořské výšce přibližně 300 - 320 m  i v místech rozhraní obou katastrů.

O: Osídlení ze starší a mladší doby hradištní v severním okraji skalní ostrožny Velká Poráň je vázáno na uvedený vydatný vodní zdroj. Nálezy datované do mladší doby hradištní lze připsat později  zaniklé vesnici Vrbice (Ulrychová 2004 b, 159 - 160).  

30. Pševes

Pp: Půdorys zástavby Pševse ukazuje na křížení dvou navzájem kolmých komunikací. Na mírném jižním svahu vede první od Drahorazi podél potoka vlévajícího se jižně od vsi do Cidliny. Druhou je intravilánem procházející zaniklá cesta, se kterou je severně od ní souběžná silnice Kopidlno - Jičín. Celé území je pokryto až 5 m mocnou vrstvou úrodné sprašové hlíny včetně naplavené zeminy tvořící rozsáhlou nivu řeky Mrliny. Nadmořská výška zástavby současné vesnice  a míst  nálezů hradištní keramiky je  228 -  240 m.

O: V zahradě pana Jůdla byl v roce 1961 nejspíš ze sídlištního objektu spolu se zvířecími kostmi a mazanicí nalezen soubor střepů nádob ze 11. století (sbírka Kopidlno či. A 414, M Jičín). Jeden ze střepů - podstava šedohnědého hrnce - nese značku v podobě mřížky, další dva okraje jsou vykloněné a šikmo seříznuté. Jaroslav Bőhm (1932a) popsal v archeologické sbírce jičínského muzea hradištní železné nůžky. V roce 1990 již nebyly nalezeny.  Mladohradištní keramika byla získána v rýze pro vodovod u domu čp. 34  a v šachtě téže stavby u trati Českých drah (Ulrychová 2010 i, 251, táž 2008 p).

31. Rašín

Pp: Ves Rašín ulicového typu zástavby v jihovýchodní části Hořicka je obklopena úrodnými sprašovými půdami v nadmořské výšce 280 - 290 m pokrývajícími mírný svah k severu. Od severozápadu je toto místo kryto Hořickým Chlumem. Nejbližším vodním zdrojem byla nejspíš řeka Bystřice protékající severně odtud. 

O: Rašín byl  jednou z nemovitostí, které daroval biskup Jan z Lochenic nově založenému strahovskému klášteru (1143 - 1148, Ulrychová 2007d, 163). Tuto zprávu potvrzují nálezy zlomků nádob mladohradištní datace  na poli západně od vsi  a v zahradě usedlosti čp. 1 (Vokolek 1964, 37, Ulrychová 2010 h).

32. Rohoznice

Pp: Ulicový tvar zástavby vsi Rohoznice respektuje pravidelně zaplavované území podél břehů řeky Bystřice tekoucí severojižním směrem. Okolí Rohoznice je téměř odlesněné, v současnosti v něm chybí drobné vodoteče. Pole byla zřízena na hlinitojílovitých či jílovitých půdách v nadmořské výšce  310 - 330 m. Obec je od severozápadu chráněna návrším městyse Miletín.

O: Rohoznice je jednou ze vsí, o jejichž desátek vedli spor před rokem 1267 faráři z Miletína a Hořic (Ulrychová 2009, 457).  V rýze pro kanalizaci v břehu před čp. 31 a čp. 39 v jižní části vsi (severně ode dvora Dolenec a tvrze) byly nalezeny střepy nádob včetně výrazně profilovaných okrajů 12.- 13. století (Ulrychová 2008 h, 286, příloha 4A).

33. Rohoznice/ Polšť

Pp: Osada Polšť (tři usedlosti) stojí na vysokém břehu severně nad nivními loukami řeky Bystřice. Mírný svah k jihu je součástí ploché krajiny v nadmořské výšce 306- 310 m chráněné od severozápadu mírně převýšeným terénem. Na okolních polích - na jaře dlouhodobě zamokřených - je obdělávána hlinitojílovitá půda na podloží slínů. Podmínky k trvalému osídlení jsou zde spíše nepříznivé, místo je chladné a vlhké.

O: I přes poměrně nepříznivé současné klimatické a půdní podmínky zde byla nálezem střepů nádob  lokalizována k roku 1238 zaniklá ves Zásada (Ulrychová  2009, 454, Miletín, Ulrychová 2011). Soubor zlomků nádob lze spolehlivě datovat do 12.- 13. století (Ulrychová 2010 e, 249, příloha 3E) a doplnit k blíže nelokalizovaným nálezům ze 12.- 14. století uloženým v  muzeu v Hořicích (5 ks, či. 13 510).

34. Slatiny

Pp: Vesnice Slatiny leží v nejúrodnější části západní poloviny Jičínska. Odlesněné okolí je intenzivně zemědělsky obděláváno, sprašové půdy leží v nadmořské výšce  270 - 280 m. Tato pole jsou v současnosti bez drobných vodotečí, na starších mapách jsou severně a jižně od vsi dva zanikající potoky. Součástí polykulturního osídlení katastru je i areál hospodářského dvora Slatinky (po zaniklé vsi) východně od Slatin při řece  Cidlině (256 - 260 m n.m.).

O:  V pravěku intenzivně osídlené území bylo osídleno i v mladší době hradištní (M Jičín střep či. 3185 bez bližší lokalizace). Zlomky nádob datovatelné do začátku mladší doby hradištní byly sebrány z hlíny vyplňující pasové základy stavěného domu v severní části intravilánu (Ulrychová 2003 f, 259 - 260, položka 1158).  Keramika 11.- 12. století byla získána z kulturní vrstvy  v rýze pro plynovod mezi čp. 26 a čp. 136 v centru dnešní vsi  (Ulrychová 2003 f, 259, položka 1157). Zlomky nádob z celé mladší doby hradištní a 13.- 14. století byly sesbírány na poli při severním okraji vsi při skrývce pozemků pro nové domy (Ulrychová 2009 f, táž 2010 f, 264).

35. Slavhostice

Pp:  I Slavhostice keží v nejúrodnější západní části Jičínska v jižním okraji Češovské tabule na sprašových p§dách. Tuto část krajiny odvodňuje říčka Stříble, která pramení severně od vsi v okraji češovské tabule. Vesnice leží v údolí vytvarovaném touto vodotečí. Plošné osídlení  katastru od začátku zemědělského pravěku bylo zatím zjištěno na pozemcích nadmořské výšky 260 - 270 m.

O: Bez bližší lokalizace jsou v jičínské sbírce uloženy zlomky nádob mladohradištní datace (či. 1491, 1896 - 1934, 1945 - 1955). Dva soubory převážně okrajů nádob pocházejí velmi pravděpodobně z  polohy Nade dvorem (U trafostanice), tj. ze svahu mezi hřbitovem a hospodářským dvorem (M Jičín či. 7 120 -  7400, Ulrychová  2004 c, 262, táž 2009g , 308). Byly  zde sesbírány tisíce zlomků střepů kvalitní zdobené keramiky z nádob shodných s nádobami hrobové výbavy kostrových hrobů pohřebiště na skalní ostrožně Starý Hrádek v Prachovských skalách (Ulrychová 2001d, 296). I na polích jižně od fortifikace Češov  byly zjištěny nálezy ze závěru starší a ze střední doby hradištní (Ulrychová 2000 d, 193). Dalším místem osídleným v mladší době hradištní byla poloha Na ostrově v západní části vsi (Ulrychová 2003 g, 250) a pole pana Rudolfa Hrdého na svazích mezi Blížkovem a kravínem (Ulrychová 2003 h, 260). Keramika ze 12.- 13. století pochází ze  zahrady čp. 35 u hlavní křižovatky silnic ve vsi (Ulrychová 2009 g, 308).

36. Staré Hrady

Pp: Zvýšené místo ve zúženém úseku údolí Bystřického/ Libáňského potoka poskytuje velmi vhodné podmínky k osídlení:  tekoucí vodu, sprašový pokryv svahů i návrší a v současnosti lesy na vrcholových partiích nad údolím - vše v nadmořské výšce 240 - 270 m n.m.

O:  Zčásti i hradištní datace lze byly některé hroby zničeného řadového kostrového pohřebiště v blízkosti zámku v roce 1840 (Sklenář 1992, 238). Ze zásypu gotické části zámku byla kromě jiných nálezů sebrána i keramika 13. století (sbírka Staré Hrady - nezpracováno, M Jičín, Ulrychová 1993, 38 - 39).  Z rýhy při stavbě vodovodní přípojky vedené dvorem k zámku přilehlé usedlosti čp. 20 byla z kulturní vrstvy sebrána keramika datovaná do 12.- 13. století (sbírka Staré Hrady nezpracováno, M Jičín, Ulrychová 1993, 39 ). Z vysypávající se zeminy břehu severně nad zámkem byla získána kolekce střepů nádob téhož období (Ulrychová 2010 1, 286). 

37. Staré Místo

Pp:  Starým Místem vede komunikace z Jičínské kotliny k jihu již zcela odlesněnou krajinou. Severně u vsi pramení jeden z přítoků Čejkovického potoka vtékajícího do Cidliny. Okolní intenzivně obdělávaná pole jsou pokryta hlinitojílovitou půdou v nadmořské výšce  přibližně 270 - 290 m. Jižní část vesnice leží na návrší ve výšce 280 - 300 m n.m nad vytěženou cihelnou. Archeologické nálezy z doby hradištní pocházejí ze severní níže položené části intravilánu.

O:  V základech požární zbrojnice (nyní vodojem st.pč. 6/7) stavěné v roce 1966 sebral Zoltán Drenko pozdně hradištní keramiku a zvířecí kosti (M Jičín či. 3175 - 3182). Další zlomky nádob  byly opakovaně sbírány na pozemku zahrádky (ppč. 6/1) severně od panelového domu (st.pč. 739, 740). V tomto souboru jsou i mladohradištní střepy (Ulrychová 2003 ch, 255, táž 2006 b, 281, pol. 1399). Nálezy stejné datace pocházejí i ze sousedícího pozemku ppč. 166 u blízkého rybníka (Ulrychová 2006 b, 281, pol. 1400).

38. Střevač

Pp:  Podél řeky Mrliny byla v mělkém a širokém údolí postavena i ves Střevač. Od severozápadu je chráněna převýšeným terénem. Celý katastr podobně jako celé Libáňsko pokrývají hnědé sprašové půdy. Severně od obce je Bukvický jinak Nadslavský les. Blízké okolí vesnice je hospodářsky intenzivně využíváno, leží v nadmořské výšce  mezi 290 - 300 m, střed Střevače v nadmořské výšce 286 m.

O: Celé katastrální území je polykulturní lokalitou. Početné nálezy, kterými lze přibližně vymezit velikost vsi od začátku mladší doby hradištní a ve 13. století, pocházejí z blízkého okolí barokního špýcharu a hospodářského dvora (M Jičín či. 13 286 - 13 322, sbírka Libáň či. 51/ P 148 - M Jičín, soukromá sbírka Střevač, příloha 4C). V roce 1968 a 1972 byla na poli jihovýchodně od špýcharu sebvrána keramika z doby římské a  starší doby hradištní (Sigl - Vokolek 1975, 1978). Velký okrajový střep ze starohradištního hrnce zdobený hřebenovou vlnicí byl sebrán při stavbě hřiště (Ulrychová 2009 h, 200). Novější mladohradištní nálezy z obce pocházejí ze zahrady Obecního úřadu (Ulrychová  2003 i, 265 - 266) a z návsi (táž 2009 h, 200).  Velký soubor nálezů včetně keramiky 11.- 13. století sebral starosta obce na svazích u rybníka Jordán a Špíglova mlýna v jihovýchodním okraji katastru (Ulrychová 2006 h, 200, táž 2008 o,331, táž  2010ch, 294, příloha 4B).

39. Třebnouševes

Pp: Tato vesnice leží v nejúrodnější části krajiny jihovýchodně od Hořic u Hradecké cesty. V odlesněném území pokrytém  sprašovými půdami a chráněném Hořickým Chlumem je větší obcí obklopenou menšími vesnicemi a usedlostmi. Jihozápadně od Třebnouševsi vyvěrá několik pramenů vody. Území leží v nadmořské výšce mezi  270 - 280 m.

O:  Z několika míst v intravilánu obce (tvrziště u čp. 44) i z polí kolem vsi pochází mladohradštní keramika (Boček - Kalferst  1987, 213 - 214, Ulrychová 2000j , 287). První písemná zmínka o vsi pochází z listiny biskupa Jana z Lochenic z roku 1143 - 1148 (Ulrychová 2007d, 162 - 163), kdy se Třebnouševes stala majetkem strahovského kláštera.

40. Tuř 

Pp: Tuř byla postavena na severním svahu mezi dvěma výraznými terénními stupni na  vrcholu vyššího z nich. Terén severně odtud tvoří zaplavované louky a pole v krajině od severozápadu otevřené. I přes nepříznivou polohu nad chladným územím byly v obci nalezeny pravěké i raně středověké nálezy. Současná vesnice leží v nadmořské výšce 262 - 272 m. Východně od vsi je zachován velký lesní komplex oddělující Jičínskou kotlinu od Hořicka.

O: Západně za rozhraním katastru Tuř a Kovač je zachováno mohylové pohřebiště (Ulrychová  2007, 498 - 499, v roce 2009 byly objeveny  další mohylové hroby na k.ú. Tuř ppč. 406/1). Sídlištní keramika ze závěru střední a z mladší doby hradištní byla sebrána v parku tvrze (Ulrychová 2003 n, 294, táž 2007i, 258) a severně odtud ve svahu ve dvorech usedlostí čp. 20 a čp. 22 (Ulrychová 2007g, 258).

41. Údrnice

Pp: Tato vesnice původně návesního typu byla založena na jižním svahu a v údolí kolem dvou potoků v nadmořské výšce mezi 270 - 290 m. Blízká Údrnická Lhota na návrší východně od Údrnic vysoko nad úžlabinou s rybníkem. Lhota potvrzuje úspěšnou lokaci vsi a potřebu dalšího sídliště. Blízké okolí obou vsí je odlesněno a pokryto hnědými velmi úrodnými sprašovými hlínami. Obě sídliště jsou od severozápadu chráněna výrazně převýšeným terénem (příloha 7). 

O: Bez bližší lokalizace je  v libáňské archeologické sbírce (či. 17/ P 151, M Jičín) uložen šedohnědý střep z mladší doby hradištní zdobený mělkými jednotlivými rýhami. Za vraty hřbitova gotického kostela sv. Martina byly sebrány zlomky nádob 13. století a střep střední (?) doby hradištní (Ulrychová 1998 d, 232). Další keramika pochází z břehu za obytným stavením čp. 9 (ppč. 54/2) everně u kostela sv. Martina (Ulrychová 2010 g,, 306, příloha 4D).

42. Velešice

Pp: Velešice byly založeny v západní části mohutného terénního bloku obtékaného Cidlinou. Místo je mimořádně dobře chráněno meandrem řeky a až 500 m širokou nivou zaplavenou nejen v roce 2002.  Katastr byl překryt sprašovou návějí, dodnes jsou zde hnědé sprašové půdy velmi úrodné. Celý terénní blok mezi Cidlinou a Panským lesem leží v nadmořské výšce 246 - 274 m a je místem mimořádně dalekého dohledu (Krkonoše - Češov - Poděbrady - Železné hory).

O: Západní okraj terénního bloku se vsí Velešice a jeho východní část až k okraji Panského lesa (zde mohylové pohřebiště) jsou osídleny od neolitu včetně. Při každé stavební akci byly vždy objeveny movité archeologické nálezy. Údajně z uvedených mohylových hrobů je v muzeu v Novém Bydžově uložena keramika 9. a 10. století (či. 3418, Ulrychová  2007, 508). Většinu keramiky ze sběrů z celého katastru lze datovat do celé mladší doby hradištní a do 13. století, v souborech jsou i střepy středohradištní datace (Ulrychová 1997b, 310,  táž 2001 e, 323 - 324, táž 2003 k, 298, táž 2007h, 264 ). Kulturní vrstva z mladší doby hradištní byla začištěna v profilech rýh pro inženýrské sítě  na návsi a severně od ní (Ulrychová 2007h, 263 - 264, táž 2008 ch, 373).  V východním okraji  návsi byla objevena vakovitá zásobní jáma s nálezy z mladší doby hradištní (Ulrychová 2010 i, 323 - 324).

43. Vlhošť

Pp: Vlhošť leží za řekou Cidlinou v okraji její nivy jihozápadně od dolní části Hradišťka u Žeretic na mírném severovýchodním svahu. V odlesněném okolí a na sprašových hlínách je ulicová zástavba této vsi v nadmořské výšce  246 - 250 m.

O: Na polích u obce byly kromě jiného sebrány zdobené zlomky nádob ze závěru střední a mladší doby hradištní (Ulrychová 1997 f, 384, táž  2008 i, 385). Další zdobený mladohradištní střep byl mimo jiné sebrán z povrchu již zasypané přípojky NN sítě  na ppč. 15/1 (Ulrychová 2011 b, 385).

44. Volanice

Pp:  Volanice  leží východně od Češova. Sprašové hlíny, pramen vody v intravilánu vtékající jižně od Volanic do potoka Volanky a odlesněné okolí současné vesnice jsou základními podmínkami dlouhodobého osídlení místa v nadmořské výšce mezi 250 - 270 m n.m.

O: V muzeu v Novém Bydžově je uložen soubor střepů nádob (či. 5708 - 5731) datovatelných do  celé mladší doby hradištní a do 13. století. Byl sesbírán na poli zvaném Bažantnice (původně les) v hloubce asi 50 a také asi 180 cm tehdejším majitelem pole s tím, že zde byly rozorány mohylové hroby (Sklenář 1992, 271 - 272). Nejnovějším nálezem mimo jiné i zlomků nádob mladohradištní datace je soubor keramiky z centra vesnice (Ulrychová 2004 d, 308).

45. Vysoké Veselí

Pp: Město Vysoké Veselí bylo založeno  východně od řeky Cidliny na mírném svahu (242 - 252 m n.m) a na návrší nad ním (260 - 270 m n.m). Celý katastr překrývají velmi úrodné hnědé sprašové půdy, jeho jihovýchodní část pak rozsáhlý Zádušní les. Okolí Cidliny a jejich přítoků tvoří nivní louky, které bývají při povodních často zaplaveny (příloha 8).

O: Z výkopu pro kanalizaci u školy (zámek) byla sebrána keramika mladší doby hradištní a 13. století (M  v Hradci Králové, sine). Na nezakrytých místech zámeckého návrší byla  v roce 1999  mimo jiné sebrána mladohradištní keramika (Ulrychová 2001f, 339).  Jižně od města pod návrším Kákovice nad nivou Cidliny byly náhodně nalezeny střepy stejné datace (Ulrychová 2008 j, 395 - 396).

46. Železnice /Těšín

Pp: Městys Železnice je  středem od neolitu intenzivně osídlené kotliny a ostrohu na ní. Jižně pod  kostelem sv. Jiljí (západní část městysu) se stékají dva potoky a řeka Cidlina. Kotlina byla pokryta sprašovými hlínami, okolí je i v současnosti zalesněné. Ostroh s kostelem leží ve výšce přibližně 310 - 330 m n.m.

O: Jižně nad městem je bazaltové návrší zvané kopec Želený, podle přesně lokalizovaných nálezů lze zde oprávněně předpokládat výšinné sídliště  již v mladší době hradištní (Ulrychová  2005, 239 - 241).

Západní ostrožná část města je polykulturní lokalitou.  Z početných movitých archeologických nálezů zde byla vytvořena muzejní sbírka, která obsahuje i středo a mladohradištní keramiku (Ulrychová 2005, 236 - 239,, obr. 14).  Včele ostrohu byl ve druhé polovině 12. století postaven románský kostel. Panské sídlo - dvorec z téhož období severně od kostela vymezuje tvar zástavby a zde nalezený objemný soubor keramiky. Obé lze spojit s postavou Čéče ze Železnice (1180 - 1183, Ulrychová 2007d, 166 - 171, táž 2010, 854 - 855, obr. 14 - 17).

47. Žlunice

Pp: Tato vesnice leží severně u velkého lesního komplexu v úrodné  krajině okraje jihu Jičínska. I zde jsou příhodné podmínky k dlouhodobému osídlení - sprašové půdy,  převýšený terén od severozápadu (češovská tabule), dostatek zdrojů dřeva a tekoucí vody (několik pramenišť jihozápadně v lesním komplexu). Nadmořská výška současné zástavby koliduje mezi 256 - 280 m n.m.

O: V areálu hospodářského dvora v jižním okraji vsi bylo před jeho stavbou po roce 1945 nejspíš zničeno kostrové pohřebiště ze střední (?) a jistě z mladší doby hradištní. Pohřby jsou datovány  bronzovými záušnicemi a podstavou nádoby se značkou zkřížených břeven. Několik dalších zlomků nádob je ztraceno (M Nový Bydžov či. 1193/3, 1251, 1252, 2551).

 

Závěrečné úvahy

Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Základními přírodními podmínkami, ve kterých byla založena poté dlouhodobě existující sídliště Jičínska, byly zdroje tekoucí vody, sprašové půdy a dostatek dřeva.

Hradištní osídlení se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka mimo Markvartickou plošinu. Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.

V regionu lze nálezy prokázat vznik sídlení komory po polovině 9. století. Nálezy ze staršího úseku mladší doby hradištní jsou v porovnání s nálezy ze 12. století nepočetné. Zpráva o vpádu polského vojska roce 1100 prozrazuje spíše řídké osídlení východních a severovýchodních Čech. Tato krajina mohla mít funkci nárazníkového prostoru vzhledem k opakujícím se vojenským akcím mezi polskými  a přemyslovskými knížaty a od závěru 10. do poloviny 12. století. Nálezy ze 12. století tvoří většinu nálezového fondu. Osídlení v mladší době hradištní bylo zjištěno na celkem 47 katastrálních územích.

Jen ojediněle  bylo sídliště z mladší doby hradištní přemístěno na jiné, velmi blízké  místo (např. Libáň, Milovice u Hořic). Všechna současná města Jičínska mají na svých katastrech nálezy z mladší doby hradištní (Exkurz). Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodným objektem je hromadný hrob ze Psinic datovaný do mladší doby hradištní.

Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodnými objekty jsou dva hromadné hradištní hroby z Běchar a  Psinic. Nálezy slídnaté keramiky ze Hřmenína -  Paličkova pole a Křešic (Mazáčkova pole)  ukazují na lokální keramickou dílnu na Libáňsku. Podobě shodné jsou nálezy ze Slavhostic (polohy Nade dvorem) a keramiky z kostrových hrobů pohřebiště na ostrožně Starý Hrádek (hradiště Hrádky, k.ú. Zámostí )  v Prachovských skalách. I na území všech současných měst Jičínska byla zjištěna sídliště z mladší doby hradištní.

Při porovnání počtu sídlišť datovaných do  mladší doby hradištní a do 13. století není patrný nárůst počtu sídlišť. Na většině mladohradištních sídlišť byly zjištěny i nálezy ze 13. století. Tato kontinuita pokračuje až do 14. století, během kterého jsou pro naprostou většinu vesnic Jičínska již zachovány první písemné zmínky.

 

EXKURZ

Předlokační osídlení měst okresu Jičín

 

HOŘICE

Pp:  Město Hořice bylo založeno při komunikaci severojižního průběhu na jižním svahu nejspíš dlouhodobě zalesněného Hořického Chlumu. Z jeho vrcholových partií je na dohled krajina do vzdálenosti až  50 km. Podloží prachovců překrývají pískovce, a tyto pak sprašové hlíny. Z pískovcových vrstev vyvěrají početné prameny vody. Město a jeho okolí leží v místě chráněném výrazně převýšeným terénem od převažujícího směru větru a srážek ze severozápadu. Centrum města a obě místa dosud zjištěného osídlení z mladší doby hradištní leží v nadmořské výšce 305 - 330 m, kostel sv. Gotharda ve 376 m. n.m.

O: Katastr města je polykulturní lokalitou s nálezy od začátku zemědělského pravěku. Sídlištní objekty a keramika ze závěru 10.- 12. století byly opakovaně nalezeny na  západním svahu návrší s kostelem sv. Gotharda a na místě hřbitova. Zde byly opakovaně  sbírány střepy nádob při stavbě budovy sokolovny a hřiště v závěru 19. a první třetině 20. století, dále na  vrcholu kopce na poli u uvedeného kostela  a v pískovně (soupis nálezů Ulrychová 2001 h, 89 - 91, táž 2010, 838 - 839). Střepy nádob lze datovat do celé mladší doby hradištní a do 13. století.

Druhým místem s nálezy z mladší doby hradištní je plocha záchranného archeologického výzkumu na pozemcích mezi zámkem a Karlovou ulicí (Hořice, Lidl 2009). Zde se  mladohradištní keramika vyskytuje vždy jako příměs vrcholně středověkých souborů. Sídliště stálo při dodnes vyvěrajícím prameni vody zvaným Kašínka v severním okraji Karlovy ulice na jižním svahu Hořického Chlumu v nadmořské výšce do 330. m.

Mimo tato zjištění  je archeologické sbírce muzea v Hořicích uložen soubor střepů mladohradištní keramiky, jež lze nejspíš lokalizovat na západní svah kopce sv. Gotharda.

Z: Mladohradištní osídlení předcházelo v celém časovém úseku mladší doby hradištní a ve 13. století nově založenému městu založenému západně pod návrším sv. Gotharda v blízkosti cesty severojižního směru.

 

 JIČÍN

Pp: Předlokační osídlení katastrálního území Jičín se soustředí do blízkosti řeky Cidliny (Holínské předměstí), Valdického potoka a k pramenné pánvi vody mezi bazaltovými kopci Zebín a Čeřovka. Nadmořská výška těchto osídlených míst se koliduje mezi 280 - 300 m. Jičínská kotlina je od severozápadu i severovýchodu chráněna zalesněnými kopci nadmořské výšky i nad 600 m n.m. Kotlinu odvodňuje řeka Cidlina a její četné přítoky. Severním okrajem nynějšího města prochází teplotní rozhraní.

O: Zlomky nádob mladohradištní datace byly opakovaně sbírány na zahradě (ppč. 415/17) jižně u domu čp. 160. Zde byl nalezen i zdobený zlomek šedé nádoby ze střední doby hradištní  (Ulrychová 1998 e, 65, položka 259, táž 2003 l, 92, táž 2009 i, 69, táž 2010c, 96 ). Naleziště leží u Cidliny na hnědých sprašových půdách.

Dalším osídlenými místem byl areál tzv. Obecní a Marečkovy cihelny jižně od ní. Obě cihelny byly východně nad zatrubněným Valdickým potokem. V obecní cihelně byla sebrána pouze mladohradištní keramika. Největším střepem je okraj masivní šedohnědé  nádoby  vně zesílený, vykloněný a dovnitř zatažený několikrát ve vrcholu rýhovaný, na okraji výduti jsou vodorovné rýhy.  Druhým střepem je podhrdlí světlehnědé nádoby s vodorovnými rýhami. Třetím nálezem je zlomek čelisti se zubem tura domácího (M Jičín v pořadí či. 1691, 3301 - 3302). Jižně od Obecní cihelny (poloha U Václava) leží rovněž vytěžená Marečkova cihelna. Zde byly nalezeny železné pérové nůžky (Bőhm 1932), které však nejsou zachovány. Ve starém fondu archeologické sbírky M Jičín je 320 mm vysoký šedohnědý hrnec s vykloněným vně zesíleným okrajem pokrytý šroubovicí tvořenou trojnásobnou rýhou. V podstavě nádoby je dušník (či. 675).  Další soubor střepů nádob  je ve sledovaném regionu typickou keramikou mladšího úseku mladší doby hradištní a 13. století (M Jičín či.  1198 - 1220). Šedé či šedohnědé střepy z výduti nádob hnědého povrchu jsou zdobené jednotlivými či různě seskupenými rýhami. Jeden střep nese jednoduchou širokou vlnici tvořenou mělkou a širokou rýhou. Soubor doplňují větší části dvou výrazně očazených podstav šedých nádob s výraznou příměsí zrnek slídy - každá se třemi kruhovými otvory. Dalšími nálezy je rýhami zdobený střep z výduti nádoby červenohnědé barvy a zlomek vzhůru vytaženého okraje masivní hnědé nádoby (M Jičín či.  1331, 1587). Další výčet střepů nádob : až polovina obvodu okrajů nádob šedé s oboustranně hnědým či červenohnědým povrchem,  soubor dalších okrajů celé mladší doby hradištní (vykloněné, zesílené, zduřelé profilace, vzhůru vytažené s výzdobu různě provedenými rýhami, krátkými rýhami a motivem rybí kosti,  zlomek velké červenohnědé poklice, třetina hnědé jednoduché misky, M Jičín či. 3409 - 3412,  3415 - 3426, příloha 2C). V povodí Valtického potoka (osada Sedličky, Marečkova cihelna) byla i nedávno nalezena hradištní keramika (Ulrychová  1997f, 87 - 88, táž 200 8 k, 100).

Třetím místem osídleným již od závěru starší doby hradištní je prostor mezi bazaltovými kopci Čeřovka a Zebín. Mělké údolí bylo překryto sprašovými hlínami, v jeho severním okraji stále vyvěrá voda. Vrcholy obou kopců jsou zalesněny, severně na  údolí navazuje  další sídlištní areál osídlený v neolitu (k.ú. Kbelnice a Dílce).  Příhodné podmínky sedla mezi oběma kopci končí lipovou alejí, pozemky jihovýchodně od ní jsou již málo úrodné (Spirhanzl - Káš 1932). Celý prostor odvodňuje potok vlévající se jižně odtud do rybníka Hádek postaveného na Valdickém potoce.

Zlomky keramických nádob ze střední a mladší doby hradištní uvádí soupis nálezů z okolí Valdštejnovy lodžie (Ulrychová 1997c). Novější keramika z obou uvedených období  byla nalezena v osadě Sedličky, a to až k úpatí kopce Zebín (táž 1997d, 89, táž 1998 f, 64, táž 2001 g, 77,  táž 2008, 92 - 93, táž  2009a, 101).

Z: Město Jičín bylo založeno krátce před rokem 1304 na v té době neosídleném  návrší obtékaném řekou Cidlinou. Všechna tři místa s osídlením z mladší doby hradištní zůstala mimo založené město. Jen na třetím z nich pokračovalo osídlení vesnicí Zebín až do začátku 17. století.

 

KOPIDLNO

Pp:  Kopidlno bylo založeno na oválném návrší obklopeném řekou Mrlinou, jejími přítoky a zaplavovanými loukami. Na této řece byly před Kopidlnem i za ním zřizovány velké rybníky. Blízké okolí města je odlesněné. Střed města leží v nadmořské výšce 218 - 222 m. Intenzivní transport sprašových hlín Mrlinou při povodních potvrzují více než 5,5 m mocné usazeniny zjištěné v jihovýchodním okraji intravilánu.

Nejstarší osídlení z mladší doby hradištní se soustředí do ulice Tomáše Svobody a do jejího blízkého okolí (Na stínadlech a Smutná ulička). V 80. letech 19. století zde bylo při různých stavbách zničeno řadové kostrové pohřebiště z mladší doby hradištní. Z něho jsou v Národním muzeu uloženy střepy nádob a čtyři bronzové záušnice (či. 56 805 - 56 810, 54 797 - 54 800). V archeologické sbírce muzea v Kopidlně je uložen soubor střepů nádob datovaných do závěru střední a do celé mladší doby hradištní (M Jičín, či. 292 - 303, 305, 307). Nálezy sice nemají nálezové okolnosti, mohou však pocházet z hrobové výbavy uvedených hrobů či sídliště, které nebylo zatím lokalizováno.

Z: Prozatím blíže nelokalizovaným sídlištěm a zničeným kostrovým pohřebištěm je severně od centra Kopidlna prokázáno osídlení v mladší době hradištní.  Mladohradištní nálezy z oválného středu města zatím chybějí (Ulrychová 2010, 841 - 842).

 

LÁZNÉ BĚLOHRAD

Pp: Krajina tohoto města byla vytvořena řekou Javorkou, která protéká od severu k jihu sídelní aglomerací čtyř katastrů. V blízkosti řeky  byly nalezeny movité archeologické nálezy z neolitu, pozdní doby bronzové a z mladší doby hradištní. Původně sprašové půdy v okolí řeky jsou výrazně jílovité a obarvené kysličníky mědi, jejíž ložiska se vyskytují severně odtud. Okolí města je výrazně zalesněné. Celý sídlištní areál leží v nadmořské výšce  (od severu k jihu)  314 -  290 m).

O: Mladohradištní osídlení (závěr 10. - 11. století) bylo zjištěno nálezy keramiky na louce pod Slávkovým hájem severně od Hrádku u Šárovcovy Lhoty. Zlomky nádob mají šedý střep s výraznou příměsí písku a oboustranně světle šedohnědý povrch, jeden je zdoben šikmými rýhami složenými z mělkých vpichů  (M Jičín či. 3842 - 3844, sbírka Lázně Bělohrad). 

Dalším místem osídleným mimo jiná období i ve 12. - 13. století je areál tzv. Sehnalova hostince (čp. 1, Dolní Nová Ves) postavený na výrazné terase řeky Javorky. Byl zde postupně sesbírán větší soubor střepů nádob (okraje hrnců - okraje kalichovité, vzhůru vytažené,  poklice, miska, džbán, výzdoba šroubovicí, vlnicí,  M Jičín či. 3695 - 3700, 3717 - 3721, 3973, 3982, 4095 - 4114, příloha 3C).

Třetím místem, kde byla nalezena keramika datovaná do 11.(?) a 12.- 13. století je plocha dvoudílné rozorané tvrze ze 14.- 15. století v poloze Drážná (rozhraní katastrů Prostřední Nová Ves - ppč. 156/1 a Horní Nová Ves, ppč. 245/1, 245/8). Střepy (jeden s výraznou příměsí slídy)  jsou zdobeny šroubovicí a vícenásobnou vlnicí,  zlomky okrajů jsou límcovité či kalichovité profilace, některé mají  okruží ( M Jičín či. 4018 - 4023, 4027, 4133).

Z: Osídlení z 11.- 12. století se soustředí na dvě mírně zvýšená místa nad řekou - na polohu Drážná/ Prostřední Nová Ves a Sehnalův hostinec/ Dolní Nová Ves. Severní okraj současné sídlištní aglomerace je nejsevernějším okrajem krajiny osídlené během 11.- 13. století. Kolonizace prostoru severně od Mlázovického a Hořického hřbetu začala až během 11. století.

 

LIBÁŇ

Pp: Slovanské osídlení tohoto katastru se soustředí na jihozápadní svah nad Bystřickým (Libáňským) potokem, který teče údolím východně od města. Osídlené místo je překryté sprašovými hlínami, které jsou do hloubky 50 - 60 cm zvodněné. V této hloubce je povrch sídlišť nositelů kultur s keramikou lineární i vypíchanou. K severovýchodu ohraničuje tento osídlený prostor pás lesů (poloha Hory - Hora, Na Horách) v nadmořské výšce  kolidující mezi  230 - 240 m.  Sídlištní areál leží na rozhraní kopcovité krajiny a okraje Polabí.

O: Poloha Hora a svahy pod ní byly nejdříve zastavěny budovami cukrovaru (založen v roce 1871) a poté  drožďárny. V průběhu 70. let 19. století byly při těchto stavbách ničeny sídlištní i pohřební areály z celého pravěku. Do místní archeologické sbírky byly  mimo jiné předány i soubory keramiky ze závěru střední a z celé mladší doby hradištní nacházené při stavbě cukrovaru. Od roku 1959 byl severně od cukrovaru stavěn areál fy Plastimat  a.s. Liberec (později Peguform, Cadence Inovation, nyní Magna) a tehdejší správce místního muzea  František Vojtíšek zde sbíral další nálezy: byly jimi zlomky nádob šedého střepu s oboustranně šedohnědým povrchem, příměsí slídy či písku, se šikmo seříznutými a vzhůru vytaženými okraji zdobené jednoduchou vlnicí, vpichy a šroubovicí (sbírka Libáň, či. 1/P 106,  či. 4, či. 19/ P 137,  či. 32/ P 140, M Jičín).

Další nálezy mladohradištní keramiky  při  stavbě haly fy Plastimat objevili Václav Spurný  a Václav Moucha (1969, 69 - 70). Jimi publikované mladohradištní nálezy nebyly v místní archeologické sbírce zjištěny. Další střepy nádob (drobné a výrazně otřené) stejné datace byly sebrány v blízkosti  této továrny (Ulrychová 1997e, 128 - 129), dále v navážkách na místě stavby výrobní haly v roce 2001 (Ulrychová 2003 m, 126) a v rýze pro plynovodní přípojku u vrátnice  areálu (Ulrychová 200j7, 120, táž 2010 d, 122).

Z: Osídlení z celé mladší doby  hradištní bylo zjištěno na jihozápadním svahu výrazného hřbetu východně od města. Místo nálezů leží na svahu nad Bystřickým potokem v příznivých přírodních podmínkách. Pro založení města však bylo vybráno plochou větší návrší západně od mladohradištní osady.

 

MILETÍN

Pp: Miletín je vyjímečnou raně středověkou lokalitou Jičínska. Na zřízení tohoto opěrného bodu knížecí moci a ochraně krajiny bylo vybráno návrší (340 - 360 m n.m.) obtékaném řekou Bystřicí a potokem Bystrý a později obklopené i několika rybníky. Blízké okolí města je odlesněno, původně sprašové půdy jsou jílovité. Nadmořská výška středu města je 336 - 338 m,  odlesněné okolí leží převážně mezi  340 - 360 m. n.m.

O: Miletin je nejmladším opevněným sídlištěm Jičínska. Jeho vznik a stavbu lze vymezit roky 1110 (vpád polského vojska, bitva u Trotiny) a 1124 (nocleh pro bamberského biskupa Oty na jeho misijní cestě do Pruska, Ulrychová 2007 d, 159 - 161). Další písemné údaje uvádějí výsledek kolonizace regionu řádem německých rytířů přišlých do Miletína v roce 1241 - totiž téměř dvě desítky založených vsí (Ulrychová 2005, 220 - 222, táž 2009, 454, 456, 457, táž 2010, 843, 857, obr. 18). Střed města včetně přibližně lokalizovaného knížecího dvorce je zastavěn a nejspíš zničen stavebními aktivitami. Na třech místech v blízkosti komendy byla sebrána keramika z mladší doby hradištní (Ulrychová 2003 l, 136).

Z: Miletín založený v intervalu 1110 - 1124 byl opěrným bodem v okraji osídlené krajiny. Byl zde postaven knížecí dvorec. Hradištní osídlení je prokázáno nálezy keramiky z návrší současného města.

 

SOBOTKA

Pp: Město Sobotka leží pod severozápadním okrajem Markvartické tabule na malé plošině v nadmořské výšce kolidující mezi 305 m (střed města) a 280 m (jižní a západní část města). Nejstarší osídlení na katastru se soustředí do blízkosti Čálovického potoka a nádraží Českých drah směrem do svahu ke kostelu. Sprašové hlíny zde tvoří až 5 m mocný profil na podloží prachovců. Okolí současného města je odlesněné.

O: Nejstarší nálezy ze 11.- 12. století jsou uloženy v archeologické sbírce uložené v muzeu v Jičíně. V blízkosti nádraží objevené sídlištní objekty obsahovaly nálezy mladší doby hradištní a  ze 13. století (či. 5780 - 5800, Waldhauser 1989, 182 - 183). Střepy nádob, struska, železný hřebík, mazanice z 10. - 13. století pocházejí z ulice Lipové  (zahrada domu čp. 638, M Jičín či. 2751 - 2784, 5 803) . Toto osídlení je vázáno na uvedený Čálovický potok. Směrem ke Spyšové byly mimo jiné rovněž sebrány střepy střední (?) a mladší doby hradištní (Ulrychová 2006 d, 277). Nálezy datované údajně do 10. století z ulice Spyšovské (obecní stodoly) nebyly ve sbírce nalezeny podobně jako další nálezy ze západní části současného města (Přírůstková kniha muzea v Sobotce, M Jičín). Dalším osídleným místem byl svah od středu města k zámku Humprecht a dále k Čálovicím (Waldahuser 1972, 148, týž  1970). V sobotecké archeologické sbírce jsou rovněž další blíže  na katastru nelokalizované soubory střepů nádob mladohradištní datace.

Z: Poměrně intenzivní osídlení z mladší doby hradištní na několika místech soboteckého katastru zaniklo se založením města před rokem 1322 na uvedené plošině, kterou bylo možné opevnit. S nálezy z čp. 21 se znovu vrací úvaha o písemné zmínce z roku 1287 (poznámka 3).

 

Poznámky

1. Při archeologickém výzkumu na stavbě vodovodu v Nevráticích byl spolu se zlomky nádob z celého 16. století nalezen i  úlomek karneolu prokazatelně pocházející ze vzdáleností nejméně 15 km severně odtud. Nápadná byla absence archeologických nálezů ze 14.- 15. století (vesnice byla založena před rokem 1398). V rýhách pro vodovod byly zjištěny tři půdní horizonty dělené třemi vrstvami náplavu písku a oblázků - tedy odklady lokálních záplav. Voda nejspíš odplavila kulturní vrstvy s nálezy 14. a 15. století směrem k jihu ke Starým Smrkovicím, kde budou velmi pravděpodobně deponovány před zvýšeným terénem v jižní části této obce  (Ulrychová 2011, 179).

2. Při úvahách o této události je na místě několik poznámek. Přechody přes Krkonoše do vnitrozemí byly i v té době fyzicky náročné. Krkonoše byly obcházeny schůdnějším terénem na západním a východním okraji.  Zpráva, že polské vojsko prošlo horami po málo frekventované cestě, ukazuje na několik deset vojáků postupujících v zástupu horskými údolími. Důležitý je údaj autora kroniky o zamokřených a zaplavených místech kolem řeky Cidliny (a Mrliny) a o nemožnosti  dostat se dál do středních Čech. Zpráva o těžce popleněných a zničených hradech a sídlištích v severovýchodních Čechách je velmi pravděpodobně nadnesená, autor psal na objednávku svého chlebodárce - kancléře knížete Boleslava III. Křivoústého. Knížeti  připsal velký úspěch této výpravy podle množství popleněných a vypálených míst a velké kořisti. Po několika dnech se v Praze sídlící a nově nastolený kníže Vladislav I. vojensky vypravil proti útočníkovi. Vyhledávání vojenského střetu spíše z polské strany mohlo být důsledkem toho, že polské vojsko mělo malé zásoby potravin. To ovšem nejspíš věděl i Vladislav I.. Zatím zjišťovaná nízká intenzita osídlení severovýchodních Čech v 11. století mohla být záměrem přemyslovských knížat - pro časté vojenské střety s polskými knížaty vytvořit zde území nárazníkové funkce. Vzájemné vojenské akce byly od závěru 10. století  do půle 12. století velmi časté. Český kníže mohl proto vědět, že nepřítel bude brzy nucen ustoupit z důvodu nedostatku potravin. Nerozhodný či spíše v neprospěch české strany skončený vojenský konflikt na říčce Trotině nemusel mít pro českou stranu jen negativní důsledky. Polské vojsko se po bitvě nejspíš pro nedostatek potravin vrátilo zpět jinou cestu než do Čech vpadlo. Přímým důsledkem této události  bylo založení hradiště v Miletíně. Kníže Vladislav I. již v roce 1124 poskytl ve svém miletínském dvorci pohostinství bamberskému biskupovi Otovi na jeho misijní cestě (Ulrychová 2007d, 159 - 161).

3. Datace hromadného hrobu z Běchar byla konzultována s prof. Jiřím Slámou. Vzhledem k nálezu jantarové perly mezi kostrami pohřbených jedinců  datoval hrobu  nejdříve do 2. poloviny 9. století.

4. Ad Sobotka: Název Sobunkam civitas je uvedeno k roku 1287 v listináři kanceláře biskupa Bruna ze Schaumburku. Nejnovějšími nálezy z města je soubor keramiky zčásti již ze 12. století nalezený v rýze pro vodovodní přípojku na návrší zámku Humprecht (Ulrychová 2011c). První písemná zmínka  o Sobotce a panském sídle na kopci Humprecht je z  roku 1322. 

 

Přílohy

1. Okres Jičín. Vsi hradištního původu.

2. A - Hřmenín, č.i. 13 164, 13 163A. B -  Jičín, Sedličky, Želvák, ev. č. 259/1999, č.i. 17 1768. C - Jičín, Marečkova cihelna č.i. 3415 - 3420, 3423, 3429. D - Křešice čp. 1, č.i.13 135 - 13 182 (výběr). E - Křešice. Mazáčovo pole, č.i. 22 (výběr) sb. Libáň.  F - Křešice, Mazáčovo pole , č.i. 58 (výběr), sb. Libáň.

3. A - Křešice, Mazáčovo pole, č.i. 59 (výběr) sb. Libáň. B -  Křešice, Mazáčovo pole, č. i.  60 (výběr) sb. Libáň. C -  Dolní Nová Ves čp. 1, č.i. 4049 - 4113 (výběr). D - Ostružno, č.i. 6431 - 2, 13 724 - 13 740 (výběr). E -  Rohoznice / Polšť,  ves Zásada, č.i. 22 014 - 22 102 (výběr).

4.  A - Rohoznice čp. 39, č.i. 13 596 - 13 609 (výběr). B -  Střevač, Špíglův mlýn, č.i. 15 913 - 15 955, 12 138 - 12 191 (výběr).  C -  Střevač, dvůr, č.i. 13 286 - 13 332 (výběr). D - Údrnice čp. 9, č.i. 24 118, 24 109,  24 108, 24 120, 22 184, 22 185.

5. Dětenice, okr. Jičín. Centrum vesnice.

6. Konecchlumí, okr. Jičín.Vesnice pod Mlázovickým chlumem.

7. Údrnice, okr. Jičín. Vesnice se zachovanými plužinami.

8. Vysoké Veselí, okr. Jičín. Centrum města.

 

Prameny

Boček J. - Kalferst J. 1987: Třebnouševes, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1984, 1985. ArÚ Praha.

Bőhm J. 1932: Jičín, o. Jičín. Nálezová zpráva Archivu NZ Archeologického ústavu v Praze čj.

(dále jen NZ čj.) 1852/1932.

-„- 1932 a: Pševes, okr. Jičín. NZ  čj. 1824/ 1932.

Gallus Anonymus 2009: Kronika a činy polských knížat a vládců. Argo. Praha.

Kalferst J. 1985: Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982, 1983. ArÚ Praha.

Sigl J. 1969: Bašnice, o. Jičín.  Bulletin  záchranného oddělení 6, 1968. ArÚ Praha.

-„- 1973: Konecchlumí, o. Jičín. Bulletin záchranného oddělení 5, 1967. ArÚ Praha.

-„- 1975: Bašnice, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1971. ArÚ Praha.

-„- 1981: Bílsko, o. Údrnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1976 - 77. ArÚ Praha.

-„- 1984: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1980 - 81. ArÚ Praha.

-„- 1985: Bašnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1982, 1983. ArÚ Praha.

Sigl J. - Vokolek V. 1975, 1978: Střevač, okr. Jičín. NZ čj. 7938/1972, čj. 8815/1978.

-„- 1984: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1980 - 81. ArÚ Praha.

Ulrychová E. 1995: Mlýnec, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1990/2. ArÚ Praha.

-„- 1997: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997a: Holovousy, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997b: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997d: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997e: Libáň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1997f: Vlhošť, o. Žeretice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1993 - 5. ArÚ Praha.

-„- 1998: Holovousy, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách  1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998 a: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha.

-„- 1998 b: Kostelec, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7.ArÚ Praha.

-„- 1998 d: Údrnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998 e: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998 f: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 1998 g: Třtěnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1996 - 7. ArÚ Praha.

-„- 2000: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1998. ArÚ Praha.

-„- 2001: Dolní Černůtky, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001a: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001b: Kostelec, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001c: Ostroměř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2000d: Slavhostice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001e: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001f: Vysoké Veselí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2001g: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1999. ArÚ Praha.

-„- 2003 a: Budčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 b: Budčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 c: Češov okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 d: Konecchlumí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2003 e: Křešice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 f: Slatiny, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 g: Slavhostice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 h: Slavhostice, ok.r Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 ch: Staré Místo, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 i: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 j: Třebnouševes, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 k: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 l: Miletín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2000. ArÚ Praha.

-„- 2003 m: Libáň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách  2001. ArÚ Praha.

-„- 2003 n: Tuř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2001. ArÚ Praha.

-„- 2004:  Konecchlumí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2004 c: Slavhostice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2004 d: Volanice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2002. ArÚ Praha.

-„- 2006: Mlýnec, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2006 a: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách  2002. ArÚ Praha.

-„- 2006 b: Staré Místo, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2006 c: Libuň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2006 d: Sobotka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2003. ArÚ Praha.

-„- 2007a: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007b: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007e: Jeřice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007g: Tuř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007h: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007i: Tuř, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2007j: Libáň, okr. Jičín. V zkumy v Čechách 2004. ArÚ Praha.

-„- 2008 - 2008 a: Češov, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 b: Dětenice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. ArÚ Praha.

-„- 2008 c: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2005. ArÚ Praha.

-„- 2008 d: Nadslav, o. Střevač, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 e: Nemyčeves, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 h: Rohoznice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 ch: Velešice, o. Sběř, okr. Jičín.  Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 i: Vlhošť, o. Žeretice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 j: Vysoké Veselí, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 k: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 m: Soupis archeologických nemovitých památek Jičínska. Interní tisk.

Regionální muzeum a galerie v Jičíně. Jičín  2008.

- „- 2008 o: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.        

-„- 2008 p: Pševes, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2008 r:  Podhorní Újezd, o. Podhorní Újezd  - Vojice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2009 a: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. AtrÚ Praha.

-„- 2009 b: Nadslav, o. Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ArÚ Praha.

-„- 2009 c: Nadslav, o. Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2009 d: Nadslav, o. Střevač, okr Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2009 e: Velíš, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. A|rÚ Praha.

-„- 2009 g: Slavhostice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2009 h: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ArÚ Praha.

-„- 2009 ch: Újezd pod Troskami, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ArÚ Praha.

-„- 2009 i:  Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2006. ArÚ Praha.

-„- 2010 b: Dětenice, okr. Jičín, Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2010 c: Jičín, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2010 d: Libáň, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ  Praha.

-„- 2010 e: Rohoznice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2010 f: Slatiny, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2010 g: Údrnice, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2009. ArÚ Praha.

-„- 2010h: Rašín, okr. Jičín. V zkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010 ch: Střevač, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010i: Velešice, okr. Jičín. Výzkumy  v Čechách 2007. ArÚ /Praha.

-„- 2010 i: Pševes, okr. Jičín.Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010 j: Ostružno, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010k: Podhorní Újezd, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2010 l: Staré Hrady, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2007. ArÚ Praha.

-„- 2011: Nevrátice, okr. Jičín.Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2011a: Jeřice, okr. Jičín.  NZ  čj. 3149/2011.

-„- 2011b: Vlhošť, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 2008. ArÚ Praha.

-„- 2011c: Sobotka, okr. Jičín. NZ čj. 3195/2011.

Vokolek V. 1964: Rašín, o. Jičín. Bulletin záchranného oddělení 1, 193. ArÚ Praha.

Vokolek V. -„- 1973: Jeřice, o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1970. ArÚ Praha.

Waldhauser J. 1970: Sobotka, o. Jičín. NZ čj. 650/1970.

-„- 1972: Sobotka,  o. Jičín. Výzkumy v Čechách 1969.  ArÚ Praha.

Waldhauser J. 1989: Sobotka, okr. Jičín. Výzkumy v Čechách 1986, 1987. ArÚ Praha.

 

Literatura

Bernard J. 1934: Příspěvek k předhistorii Jičínska. Ročenka musejního spolku v Jičíně. Ročník I, 32 - 37.

Fiala  E.  1895: České denáry. Praha.

Nálezy mincí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.  II. díl,  1956. Praha.

Sklenář K. 1992: Archeologické nálezy v Čechách do roku 1870. Praha.

Smolík J. 1902 - 1903: Nález denarů v Ostroměři. Památky archaeologické  XX, 509 - 526.

Spirhanzl J. - Káš V. 1932: Půdoznalecká mapa pozemků státní výzkumné stanice zemědělské v Jičíně. Praha.

Spurný V. - Moucha V. 1969: Libáň, o. Jičín.  Bulletin záchranného oddělení 6, 1968. ArÚ Praha.

Střípky z Novopacké historie, Nová Paka.

Šnajdr L. 1874 - 1877: Pokus o třídění nádob hrobových. Památky archaeologické X, 350 - 351.

Tomášková M. 1998: Slovanské nálezy z katastru obce Vojic. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 24,

100 - 106.

Ulrychová E. 1993: Archeologické akce a nálezy v letech 1990 až 1992 na Jičínsku. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 19, 1993, 36.

-„- 1997c: Archeologické nálezy z okolí Valdštejnovy lodžie. Z Českého ráje a Podkrkonoší - Supplementum 3, Semily 1997.

-„- 2001h: Raně středověká hradiště na Jičínsku a jejich zázemí. Dissertačbní práce. Katedra pravěku a rané doby dějinné FF UK v Praze.

-„-  2001ch: Mikroregion Železnice (okr. Jičín), okrajové území pravěkého a raně středověkého osídlení.  Zpravodaj muzea v Hradci Králové 30, 75 - 87.

-„- 2003: Hradištní hromadné hroby z Běchar a Psinic, okres Jičín. Zpravodaj muzea v Hradci Králové 29, 193 - 200.

-„- 2004 b: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Z Českého ráje  a Podkrkonoší 17, 135 - 165.  Semily.

-„- 2005: Raně středověká hradiště na Jičínsku. In: M. Metlička (ed.) : Archeologie doby hradištní v Čechách. Západočeské muzeum v Plzni, 203 - 255. Plzeň.

-„- 2006 a. Značky na podstavách hradištních nádob v nálezech u Jičínska. Archeologie ve středních Čechách 10/2, 867 - 877. Praha.

-„- 2006 e: Osídlení Jičínska v časně slovanském a starohradištním období. Archeologie ve středních Čechách 2006, 763 - 775. Praha.

-„- 2007: Soupis mohylových pohřebišť na Jičínsku. Archeologie ve středních Čechách 11/2, 491 - 517. Praha.

-„- 2007d:  Mladohradištní lokality Jičínska v archeologických nálezech a písemných pramenech 12. století. Zpravodaj muzea  v Hradci Králové 33,  159 - 172.

-„- 2008 n:  Osídlení Jičínska ve střední době hradištní. Archeologie ve středních Čechách 12, 671 - 692. Praha.

-„- 2009: Vrcholně středověké nálezy z lokalit Jičínska uvedených v listinách 13. století. Archeologie ve středních Čechách 13/1, 451 - 466. Praha.

-„- 2010: Osídlení Jičínska v mladší době hradištní a ve 13. století. Archeologie ve středních Čechách 14/2, 833 - 870. Praha.

-„- 2011: Soupis zaniklých středověkých vsí na Jičínsku. Nové nálezy 2005 - 2011.  Archeologie východních Čech 2011/2, 130 - 141.

-„- 2012 v tisku: Opevněná panská sídla Jičínska ze 13. století. Castellologica bohemica.

Vokolek V. 1992: Sídliště z pozdní doby halštatské a hradištní v Češově. Archeologické rozhledy XLIV, č. 4,  540 - 547. Praha.

 

Resumé 

Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Základními přírodními podmínkami, ve kterých byla založena poté dlouhodobě existující sídliště Jičínska, byly zdroje tekoucí vody, kvalitní hnědé půdy na sprašových návějích a dostatek dřeva.

Hradištní osídlení se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka mimo Markvartickou plošinu. Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.

V regionu lze nálezy prokázat vznik sídlení komory po polovině 9. století. Nálezy ze staršího úseku mladší doby hradištní jsou v porovnání s nálezy ze 12. století nepočetné. Zpráva o vpádu polského vojska roce 1100 prozrazuje spíše řídké osídlení východních a severovýchodních Čech. Tato krajina mohla mít funkci nárazníkového prostoru vzhledem k opakujícím se vojenským akcím mezi polskými  a přemyslovskými knížaty a od závěru 10. do poloviny 12. století. Nálezy ze 12. století tvoří většinu nálezového fondu. Osídlení v mladší době hradištní bylo zjištěno na celkem 47 katastrálních územích.

Jen ojediněle  bylo sídliště z mladší doby hradištní přemístěno na jiné, velmi blízké  místo (např. Libáň, Milovice u Hořic). Všechna současná města Jičínska mají na svých katastrech nálezy z mladší doby hradištní (Exkurz). Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodným objektem je hromadný hrob ze Psinic datovaný do mladší doby hradištní.

Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodnými objekty jsou dva hromadné hradištní hroby z Běchar a  Psinic. Nálezy slídnaté keramiky ze Hřmenína -  Paličkova pole a Křešic (Mazáčkova pole)  ukazují na lokální keramickou dílnu na Libáňsku. Podobě shodné jsou nálezy ze Slavhostic (polohy Nade dvorem) a keramiky z kostrových hrobů pohřebiště na ostrožně Starý Hrádek (hradiště Hrádky, k.ú. Zámostí )  v Prachovských skalách. I na území všech současných měst Jičínska byla zjištěna sídliště z mladší doby hradištní.

Při porovnání počtu sídlišť datovaných do  mladší doby hradištní a do 13. století není patrný nárůst počtu sídlišť. Na většině mladohradištních sídlišť byly zjištěny i nálezy ze 13. století. Tato kontinuita pokračuje až do 14. století, během kterého jsou pro naprostou většinu vesnic Jičínska již zachovány první písemné zmínky.