Vsi Jičínska hradištního původu- 1. část
22.06.2017 19:12Vsi Jičínska hradištního původu - 1. část.
Abstrakta
Autorka předkládá tuto studii jako výsledek sledování všech ohlášených i náhodně zjištěných stavebních aktivit a zpracování nálezů lokálních sbírek uložených v jičínském muzeu. Nálezový fond období doby hradištní tvoří keramika uložená v nejstarších částích muzejních sbírek. Pochází z amatérských výkopů i náhodných nálezů. Jiné druhy artefaktů (mince, nástroje) jsou ojedinělé. Tento nálezový fond doplňují nově získané předměty ze záchranných akcí provedených na správním území okresu Jičín v letech 1990 - 2011 včetně. Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Sídliště z mladší doby hradištní (celkem 47 lokalit) se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka (mimo Markvartickou plošinu). Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.
Přírodní podmínky
Jičínsko je územím zahrnujícím dva typy krajin. Jeho větší jihozápadní část leží vně severovýchodního okraje Polabí. V porovnání se zbylou částí 'Jičínska je intenzivně osídlena i mimo klimatická optima pravěku a středověku. Město Jičín bylo založeno na rozhraní mírně zvlněné krajiny a prvních kopců Podkrkonoší na návrší obtékaném řekou Cidlinou. Úrodné sprašové půdy jihozápadní části Jičínska a Hořicka s dostatkem vodních zdrojů jsou intenzivně osídlenou části severovýchodních Čech. Severní a severovýchodní okraj okresu - Novopacko - je kopcovitým terénem Podkrkonoší se zřetelně odlišným reliéfem krajiny a odlišnými přírodními podmínkami. V obou částech území okresu Jičín je tak dobře postižitelná odlišná časová, kulturní i různě intenzivní struktura osídlení.Od jihu/ jihozápadu směrem k severovýchodu lze krajinu Jičínska rozdělit na několik pásem. Nejjižnějším z nich je jih Jičínské - tj. západní části okresu (Kopidlensko, Libáňsko) a prostor jižně od Hořického a Vřešťovského Chlumu. Tyto dvě části rozděluje krajina téměř bez archeologických nálezů. Je jí rovinné území mezi Kovačí, Starými Smrkovicemi a Oborou/ Chomuticemi. I v současnosti jsou tato katastrální území často zaplavována potokem Lužankou a řekou Javorkou (poznámka 1). V uvedeném prostoru je i několik rybničních hrází zaniklých rybníků, několik velkých rybníků, plošně provedené meliorace a kilometry svodnic vody. Povrch převážné části tohoto území je travnatý, pole jsou zde krytá zde pseudočernozeměmi.Dalším pásem krajiny s odlišnou strukturou osídlení je území jižně pod všemi Chlumy - Konecchlumským (Mlázovickým), Hořickým a Vřešťovským, které jsou dominantním geomorfologickým útvarem východní poloviny okresu Jičín. Zde byly od začátku pravěku osídleny velmi úrodné sprašové půdy. Početné prameny vody vyvěrají z pískovcových Chlumů dodnes. K území obdobných přírodních charakteristik patří i jižní okraj Jičínské kotliny a území jihozápadně od města Sobotky. Tato krajina byla intenzivně osídlena v neolitu, v mladší a pozdní době bronzové a trvale od mladší doby hradištní včetně. Jižně podél uvedených Chlumů a severovýchodním okrajem Jičínské kotliny vedla hlavní komunikace regionem ve středověku zvaná Hradecká cesta.Severní a severovýchodní část Jičínska (menší třetina okresu) je již krajinou Podkrkonoší. V nadmořské výšce přibližně 350 m n. m. probíhá hranice osídlení vymezené nápadnou kumulací zaniklých vsí. Severně odtud již není možnost obživy zemědělským způsoben života. Tuto část Jičínska lze podle poměrně početných nálezů poškozených broušených kamenných nástrojů považovat za exploatační území nositelů obou kultur neolitu (kultura s keramikou lineární, kultura s keramikou vypíchanou) a eneolitu (kultura nálevkovitých pohárů, kultura se šňůrovou keramikou). Výrazný vliv na přírodní podmínky, a tím i na intenzitu a strukturu osídlení Jičínska, mají v porovnání s okolím (Polabí, Pojizeří) nepříznivé hydrogeologické podmínky značné části tohoto území. Jičínsko je součástí české křídové tabule, podloží prachovců je pro vodu nepropustné. V geologické minulosti protékala regionem Jizera a opakovaně i Labe. Údolí vytvořená těmito řekami mají na podloží prachovců nízký půdní horizont. Pokud bylo toto podloží překryto sprašemi, půdní horizont tvoří jíly, slíny a glejové horizonty překryté pseudočernozeměmi. Ani meliorace či svodnice vody do vodních nádrží budovaných nejdéle od poloviny 14. století kvalitu krajiny příliš nezlepšily. Pokud však byly prachovce překryty propustnými pískovcovými usazeninami a sprašovými půdami, pak byla taková místa opakovaně osídlena od začátku neolitu včetně. Velmi úrodnými částmi Jičínska jsou i území zasažená třetihorním neovulkanismem. V krajině jsou početné jednotlivé bazaltové kopce (Zebín u Jičína, Humprecht nad Sobotkou, Prachovské skály - Svinčice aj.) a velké plochy výrazně zvlněné s početnými návršími (např. Špičák a Dubolka u Ohařic). Příkladným územím na bazaltovém podloží je široké a mělké údolí mezi kopci Čeřov a Zebín (k.ú. Jičín). Zde na sprašovými půdami pokrytých svazích obou kopců a nad pramennou pánví bylo zjištěno osídlení ve všech klimatických optimech pravěku i raného středověku. Po zpracování všech lokálních sbírek s přihlédnutím k nálezům uloženým v Národním muzeu v Praze a v Muzeu východních Čech v Hradci Králové je možné podle počtu nálezů a zjištěných sídel vymezit intenzivní osídlení krajiny ve shodě s klimatickými optimy. Z nich třetí byla plošná kolonizace Jičínska v mladší době hradištní, kdy byla osídlena krajina do nadmořské výšky 330 - 350 m. Jičínsko patří spolu s východní částí středních Čech k Slovany nejstaršímu osídlenému území v české kotlině (Ulrychová 2006 e, táž 2008 n). Až do poloviny 10. století nebylo osídlení četné, ve druhé polovině 9. století postupně vzniká sídelní komora (Ulrychová 2005). Vznik českého státu v polovině 10. století je patrný zánikem osídlení v Prachovských skalách, změně funkce hradiště v Ostroměři a ve stavbě ostrožného hradiště v Železnici. Počet osídlených míst výrazně stoupá až ve 12. století. Rovněž až ze 12. století jsou nejstarší písemné zprávy o osobách a sídlech regionu. Písemným pramenem (Gallus Anonymus 2009) byla zaznamenána nejstarší válečná události této doby - vpád polského vojska do východních a severovýchodních Čech v roce 1110 ( poznámka 2).
Komentář
Nálezový fond mladší doby hradištní tvoří movité archeologické nálezy a nejstarší písemné zprávy. Pro 12. století jsou v písemných pramenech uvedeny jako šlechtická sídla dva dvorce: první Čéče ze Železnice v Železnici (1180 - 1183) a druhý - knížecí dvorec v Miletíně (po 1110 - před 1124, Ulrychová 2007, 166 - 167, 159 - 161). Ve 13. století byla i na Jičínsku stavěna nejstarší panská sídla - hrady, hrádky, v jejichž bezprostřední blízkosti nebylo zatím nálezy prokázáno žádné soudobé vesnické sídliště. V porovnání se 12. stoletím přibylo písemných zmínek, počet sídlišť však zůstává stejný (Ulrychová 2009, Ulrychová 2012 v tisku).
V mladší době hradištní nebyla i nadále osídlena severovýchodní část okresu Jičín - Novopacko. Zde byl kraj kolonizován až během 14. století. Bez osídlení zůstala i markvartická plošina. Její vrcholová část výrazně převyšuje okolí, je vystavena chladnému proudění vzduchu i srážkám z převažujícího severozápadního směru (les Zastudil severně od Markvartic). Plošina tvořená poli je v současnosti téměř bezvodá a její povrch je výrazně měněn plošnou erozí. Osídlení bylo zjištěno pod jejím severozápadním a jižním okrajem v okolí Sobotky a Markvartic.
Jediný střep nádoby ze 12. století byl nalezen v Třtěnicích (Ulrychová 1998 g), které leží přibližně uprostřed do 14. století neosídleného prostoru Kovač - Staré Smrkovice - Chomutice mezi západní a východní polovinou okresu. Důvodem jsou trvale nepříznivé hydrologické podmínky této ploché části krajiny s výrazně sníženým odtokem vody. Keramika z mladší doby hradištní byla objevena v Libuni "U hřiště" a poblíž u potoku v nedaleké osadě Čimyšl (k.ú. Újezd pod Troskami). Obě sídla leží v okraji v pravěku i středověku osídlené krajiny téže vodoteče. Ostatní nálezy datované do mladší doby hradištní vždy pocházejí z několika sousedních katastrů.
Určující a základní podmínkou založení sídliště byla tekoucí voda. Jičínsko má dlouhodobě dostatek potoků a pramenů vody. Na vodnatém Bystřickém (Libáňském) potoku byly založeny ves Bystřice a předlokační osada v Libáni, na potoku Stříble Běchary. Na řece Bystřici byla založena Doubrava, Lhotka Svatogothadrská, Březovice, Dolní Černůtky, Rohoznice a Miletín. Dalším vodním tokem je Hřmenínský potok (zvaný i Javorka) protékající Hřmenínem na Libáňsku i potok v Dřevěníci ve východním okraji Jičínské kotliny. Na horním toku Mrliny leží Nadslav, Střevač, Pševes a Kopidlno, v její blízkosti Budčeves, Drahoraz, Mlýnec. Mnohé vesnice využívaly až do současnosti zachované prameny vody (ves Vrbice u Semtínského dvora, k.ú. Podkost, Křižánky na k.ú. Záhuby u Libáně). Pramenné pánve či vodoteče vyvěrající z terénních bloků a plošin bývají osídleny od neolitu včetně až do mladší doby hradištní: příkladem je Češov, Drahoraz, Holovousy, Jeřice, Jičín/ Sedličky a Soudná, Bukvice, Podhradí a Velíš. Vodu z řeky Cidliny a jejich přítoků využívali obyvatelé Hradišťka u Žeretic, Nemyčevsi, Slatin a Milíčevsi, Starého Místa, Velešic, Vlhoště a Vysokého Veselí, na jejím horním toku i obyvatelé Železnice a Jičína.
Naprostá většina současných vesnic Jičínska byla založena na mírných svazích k jihu. Vyjímkou je výrazný svah nad nivou řeky Javorky se vsí Hradišťko u Ostroměře (zčásti na ploše slovanského hradiště) a Doubrava nad hlubokým údolím řeky Bystřice. Na návrších byly založeny Vysoké Veselí, Kostelec, Nemyčeves, Drahoraz, Hradišťko u Žeretic a Konecchlumí. Přenesení osídlení z návrší na nižších míst není vyjímkou. V relativně ploché krajině leží vesnice Češov, Dětenice, Mlýnec a např. i Slatiny. Další vyjímkou je severní - starší část vsi Rašín, která je situována na svahu mírně se svažujícím k severu. Místo je ovšem chráněno výrazným převýšením blízkého Vřešťovského Chlumu. Na okraji a svahu výrazné plošiny v krajině otevřené k severu byla založena i Tuř. Severně pod ní jsou velmi chladné a každoročně zaplavované plochy polí a luk s několika potoky. Ani jedna ze zaniklých vsí na Jičínsku nebyla založena na severovýchodním svahu - tedy směrem ke Krkonoším (Ulrychová 2004 b).
Sprašové půdy Jičínska tvořící několika metrové vrstvy a jsou hodnoceny jako nejkvalitnější v celé české kotlině. Pouze na části sledovaného území překryly sprašové hlíny pro vodu prostupné písky. Talková místa jsou i v současnosti každoročně orána a osévána. Jejich rozloha potřebná k obživě obyvatel je však omezena. Hradištní osídlení na nekvalitních jílovitých půdách a pseudočernozemích bylo zjištěno Budčevsi, Dětenicích, Dřevěnici, Křešicích, Libuni - Čimyšli, Mlýnci, Ostružně, Podkosti - Vesci u Sobotky, Rohoznici - Polšti, Tuři a ve Vysokém Veselí. Většina uvedených lokalit leží v okrajích okresu Jičín.
Nadmořská výška míst osídlených v mladší době hradištní se pohybuje mezi 211 - 605 m n.m. Jednou z hranic vymezených dosud zjištěným osídlením je nadmořská výška přibližně 330 m. Na místech do této nadmořské výšky leží naprostá většina dosud zjištěných sídlišť z mladší doby hradištní. Mírně nad touto hranicí je dalších 13 sídlišť z různých míst okresu (např. Češov, Hřmenín, Libuň - Čimyšl, Podhradí, Rohoznice - Polšť, Těšín, Železnice). Žádná ze vsí mladší doby hradištní neleží výše než 350 m n.m. I v současnosti je území této nadmořské výšky rozhraním mezi krajinou intenzivně zemědělsky využívanou a Podkrkonoším, kde převažují jiné zdroje obživy (Střípky novopacké historie 2007, 15 - 23).
Naprostá většina vsí uvedených v katalogu lokalit leží na místech osídlených v již neolitu a v mladší či pozdní době bronzové. Obecně platí, že jižní a jihozápadní části Jičínska byly osídleny podstatně častěji než Jičínská kotlina. S vyjímkou mikroregionu Železnice (Ulrychová 2001ch) je severní okraj Jičínska a Novopacko osídleny až během 14. století.
U nejstarší komunikace regionem zvané od 14. století Hradecká cesta leží hradištní vsi Bašnice, Bílsko u Hořic, Dolní Černůtky, Holovousy a Chodovice, Konecchlumí, Ostroměř, Podhorní Újezd a Vojice, Třebnouševes a Hořice - všechny na jižních svazích či pod svahy výše uvedených Chlumů. Další cesta spojovala Jičínskou kotlinu a střední Čechy jihozápadním směrem k Libáni. Mezi Libáňskem a Soboteckem vedla frekventovaná komunikace údolím Hřmenínského potoka.
Mapa (příloha 1) zobrazuje místa s nálezy z mladší doby hradištní. Pro porovnání byla zhotovena další mapa s nálezy ze 13. století. Z obou je zřejmé, že v osídlení nenastaly žádné zjistitelné změny - počet osídlených míst zůstává stejný.
Závěr
Základními přírodními podmínkami pro založení sídlišť i v mladší době hradištní byly tekoucí voda, lehce obdělávatelná půda a dostatek dřeva. Tyto podmínky byly na Jičínsku splněny na velké části jeho území. Nejstarší vesnice regionu byly od začátku mladší doby hradištní zakládány na místech s předcházejícím osídlením v neolitu a mladší (pozdní) době bronzové. Sídliště z mladší doby hradištní (celkem 47 lokalit) se soustředí na dvě či tři blízká místa jednoho či několika sousedících katastrů, které měly podobné přírodní podmínky. Taková seskupení sídlišť zaujímají větší jižní část Jičínska a část Sobotecka (mimo Markvartickou plošinu). Bez osídlení v mladší době hradištní zůstalo Novopacko - severovýchodní, nejchladnější a nejvýše položená část Jičínska. Hranicí mezi krajinou osídlenou do závěru 12. století a neosídleným územím je nadmořská výška přibližně 330 m n.m. Území severně a severovýchodně od této hranice bylo kolonizováno až během 14. století.
Nálezový fond představují zlomky keramických nádob. Jiné nálezy (mince, železné předměty) nejsou časté.
Nálezy keramiky s výraznou příměsí slídy ze Hřmenína - Paličkova pole a Křešic (Mazáčkova pole) ukazují na lmožnou okální keramickou dílnu na Libáňsku. Nápadně shodné jsou nálezy zlomků nádob ze Slavhostic (Nade dvorem) a z kostrového pohřebiště na ostrožně Starý Hrádek (hradiště Hrádky, k.ú. Zámostí) v Prachovských skalách.
V regionu lze nálezy prokázat sídlení komoru po polovině 9. století. Nálezy ze staršího úseku mladší doby hradištní jsou v porovnání s nálezy ze 12. století nepočetné. Zpráva o vpádu polského vojska roce 1100 prozrazuje spíše řídké osídlení východních a severovýchodních Čech. Tato krajina mohla mít funkci nárazníkového prostoru vzhledem k opakujícím se vojenským akcím mezi polskými a přemyslovskými knížaty a od závěru 10. do poloviny 12. století. Nálezy ze 12. století tvoří většinu nálezového fondu.
Jen ojediněle bylo sídliště z mladší doby hradištní přemístěno na jiné, velmi blízké místo (např. Libáň, Milovice u Hořic). Všechna současná města Jičínska mají na svých katastrech nálezy z mladší doby hradištní (Exkurz). Ve sledovaném regionu jsou přirozeně zjišťována sídliště bez pohřebišť a naopak. Pozoruhodným objektem je hromadný hrob ze Psinic datovaný do mladší doby hradištní.
Katalog lokalit (uzavřen k 31.12. 2011)
1. Bašnice
Přírodní podmínky (Pp)
Ves Bašnice leží v téměř odlesněné krajině jihozápadně od Hořic. Z vodních nádrží severozápadně od ní pramení Bašnický potok, do kterého se vlévá několik dalších vodotečí. Povrch katastru tvoří velmi úrodné hnědé půdy. Severozápadně od dnešní vesnice je zachován rozsáhlý Bříšťanský les. Nadmořská výška tohoto území koliduje mezi 263 - 268 m n.m.
Osídlení (O): Nejstarším dokladem slovanského osídlení je mohylové pohřebiště v Bříšťanském lese. Keramika z amatérského výkopu hrobu se žárovým pohřbem jej datuje do druhé poloviny 9. století (Ulrychová 2007, 493, obr. 2). Do střední a mladší doby hradištní jsou datovány zlomky nádob opakovaně sbírané v okolí Bašnického potoka v jižní části katastru (Sigl 1969, 11, týž 1975, 7, týž 1985, 7).
2. Běchary
Pp: Běchary leží v jižním okraji Jičínska, jihovýchodně od Kopidlna ve zcela odlesněné krajině. Pouze jihovýchodně od ní je zachován pás lesa zvaný Kostřice. Středem Běchar protéká od východu k západu na vodu bohatý potok Stříble, který odvodňuje mnoha drobnými přítoky prostor přibližně 5 x 3 km. Starší část vsi byla postavena v okolí tohoto potoka v mělkém údolí chráněném od severozápadu (z převládajícího směru větru a srážek) převýšeným terénem. Katastrální území se svažuje k jihu v nadmořské výšce od 263 - 208 m n.m. Krajina je intenzivně hospodářsky využívána, hnědé hlíny na sprašovém podloží jsou velmi úrodné.
O: Prozatím nejstarším objektem hradištní datace byl hromadný hrob s kostrami asi 40ti jedinců a kostmi koní objevený v roce 1889. Zachované bronzové záušnice datují tento hrob do druhé poloviny 9. století, ztracená jantarová perla posouvá dataci hrobu k jeho závěru (Ulrychová 2003, 193 - 195, poznámka 2). Jen z názvu vsi se soudí, že by mohla být na Jičínsku jedinou služebnou vsí hradské soustavy přemyslovského státu 10.- 11. století.
3. Bílsko u Hořic
Pp: Bílsko u Hořic je i v současnosti menším sídlem uprostřed odlesněné krajiny Hořicka. Jsou zde kvalitní hnědé půdy mocné až 1 m a dostatek drobných vodotečí pramenících z Hořického chlumu. Ten chrání od severozápadu k jihu se svažující území. Nadmořská výška katastru se pohybuje mezi 286 - 296 m n.m.
O: Hradištní osídlení bylo poprvé zjištěno v roce 1976 v trase vysokotlakého plynovodu Hradec Králové - Jičín jižně od Velkého Bílska. V rýze pro plynovod byly zjištěny sídlištní objekty střední doby hradištní datované zdobenou keramikou (Sigl 1981, 10). V tomto souboru je i mladohradištní keramika 11. století.
4. Budčeves /Nečas
Pp: Vesnice Budčeves původně návesního tvaru zástavby byla založena severně nad plošně zaplavovanými a málo úrodnými pozemky tvořenými pseudočernozeměmi na jílovitých až slínovitých vrstvách. Jen jižní okraj katastru je odvodňován říčkou Stříble. Okolí dnešní vsi je zčásti zalesněné, nadmořská výška území je 211 - 225 m n.m. Krajina má stejné přírodní podmínky až k Dymokurům s případným názvem další vesnice - Nouzov. Pole byla založena jen na několika mírně zvýšených místech v severním okraji katastru Budčeves.
O: V lese zvaném Perna (Perno, k.ú. Nečas) na nejvyšším místě jižně od Budčevsi je zachované mohylové pohřebiště (Ulrychová 2007, 503) nejspíš hradištní datace. V roce 1834 bylo při stavbě silnice k Poděbradům narušeno kostrové pohřebiště ze závěru střední a z mladší doby hradištní (Sklenář 1992, 32, Budčeves). Nejbližší sídliště stejného období bylo sběrem zjištěno v zahradě domů čp. 5 a čp. 7 v severním výšinném okraji zástavby (Ulrychová 2003 a, 23, táž 2003b, 27 - 28).
5. Bystřice u Libáně
Pp: Současná vesnice leží v údolí Bystřického potoka na sprašových půdách v nadmořské výšce mezi 280- 300 m n.m. Na katastru bylo dosud zjištěno polykulturní osídlení od začátku neolitu. Vesnice je při přívalových deštích ohrožována intenzivním splachem hlíny z okolních oraných pozemků (polohy Bahna, Nad bahny apod.) krytých hnědými velmi úrodnými půdami.
O: Osídlení ze střední doby hradištní potvrzují zaniklé mohylové hroby ve východní výšinné části intravilánu, kam byl lokalizován kostel sv. Víta. Při stavbě silnice do Střevače bylo severně odtud narušeno řadové řadové kostrové pohřebiště datované podle zachovaných bronzových záušnic (NM Praha, M Jičín) do závěru 9. až do 11. století včetně (Sklenář 1992, 35). Některé hroby byly obloženy oblázky, hrobové jámy byly překryty pískovcovými deskami, hrobovou výbavu tvořily i postříbřené záušnice.
6. Češov
Pp: Tato vesnice byla založena na zvýšeném severovýchodním okraji češovské tabule v nadmořské výšce mezi 310 - 330 m n.m. Od severozápadu a severu je chráněna převýšeným terénem. Češovská tabule byla překryta sprašovou hlínou, což spolu s drobnými vodotečemi, které z ní vyvěrají (nebo vyvěraly), vysvětluje intenzivní osídlení celého katastru a jeho okolí od začátku neolitu. Blízké okolí vsi je z větší části zalesněné. Katastr je místem dalekého rozhledu.
O: Tři sídlištní objekty pozdně halštatské datace s intruzí střepů z mladší doby hradištní prokopal V. Vokolek (1992) při záchranném výzkumu v severovýchodním okraji vsi. Střepy nádob z 8. - 10. století byly sebrány v zahradě čp. 6 po provedených plošných terénních úpravách (Ulrychová 2000, 37 - 38) a rovněž na poli jižně od budovy Obecního úřadu (Ulrychová 2003 c, 47, táž 2008a, 42). Střepy nádob ze střední a mladší doby hradištní sesbíral majitel čp. 75 při rytí severní části své zahrady (ppč. 37/1, Ulrychová 2007 a, 43 - 44, táž 2008, 42 ).
7. Dětenice
Pp: Západní část návsi tvoří zástavba návesního typu, na ni navazující ulicová zástavba směrem k východu ukazuje na rozšíření vsi ve 14. století (příloha 5). Katastr tvoří sprašové půdy a dostatek drobných vodotečí. Vesnice je od severozápadu chráněná výrazným zalesněným hřbetem převyšujícím krajinu až o 150 m. z větší Východně od Dětenic je zachováno několik mohutných hrází zaniklých rybníků, do kterých stékala voda ze hřbetu s vesnicemi Lično a Bačalky.
O: Nejstarším archeologickým nálezem doby hradištní je ztracený depôt mincí (snad sta kusů) z pastviny u vsi objevený v roce 1769 (Nálezy mincí ...II, 19, položka 1463, Sklenář 1992, 46). Obsahoval denáry knížat Oldřicha (1012 - 1034) a Břetislava I. z doby před mincovní reformou (1034 - 1055). Uváděná první písemná zmínka k roku 1052 je ovšem z listinného falza z první třetiny 13. století (Ulrychová 2009, 451 - 452). Keramika ze střední a mladší doby hradištní byla opakovaně sbírána v severovýchodní části intravilánu (Sigl - Vokolek 1984, 23, Ulrychová 1997, 43) a v zahradě domu čp. 52 (sbírka Libáň či. 45/ P 129, M Jičín). V severozápadním okraji návsi před domem čp. 21 byla v rýze pro plynovod začištěna část kulturní vrstvy se zlomky nádob mladší doby hradištní (Ulrychová 2007 b, 47) . V rýze pro vodovod v cestě jižně u silnice do Libáně byla z kulturní vrstvy získána keramika z celé mladší doby hradištní (Ulrychová 2008 b, 45 - 46). Tu obsahuje i větší soubor nálezů ze svahu za čp. 39 v severozápadním okraji vesnice (Ulrychová 2008 b, 4, táž 2010b, 37).
8. Dolní Černůtky
Pp: Tato obec byla založena v úrodně krajině Hořicka. Vodním zdrojem obyvatel byla řeka Bystřice. Podél ní vedla hlavní cesta vesnicí směrem k jihovýchodu. Nadmořská výška míst s archeologickými nálezy koliduje mezi 270 - 280 m n.m. Okolí vsi chráněné od severozápadu zvyšeným terénem a říčkou Bystřicí pokrývají hnědé hlíny.
O: Raně středověká keramika mladohradištní datace byla opakovaně nalezena v kulturní vrstvě narušené při stavbě nového domu a čističky odpadních vod v centru vsi (Ulrychová 2001, 43, táž 2007c,51). I archeologické nálezy potvrzují existenci této vsi v polovině 12. století, kdy ji pražský biskup Jan z Lochenic daroval nově založenému klášteru na Strahově v Praze (Ulrychová 2007d, 162).
9. Doubrava/ Březovice
Pp: Katastrální území Doubrava leží severně nad řekou Bystřicí a je převážně zalesněným územím. Nejstarší nálezy z doby hradištní se soustředí do blízkosti Bystřice a osady Lhotka Svatgothardská. Velmi významná byla cesta podél řeky Bystřice z prostoru osídlení na svazích návrší sv. Gotharda v Hořicích hlubokým údolím této řeky k jihovýchodu na Královéhradecko.
O: V hořickém muzeu je z katastru Doubrava - údajně u hrádku Pustohrad - uložena keramika datovaná do celé střední a mladší doby hradištní (či. 608, 614, 4862 - 5 ks, 4864 - 6 ks). Hradištní nálezy byly objeveny i na sousedním katastru Březovice. Zde to byl denár knížete Vladislava I. (1110 - 1125, M Hořice, či. 112).
10. Drahoraz
Pp: Tato vesnice byla v mladší době hradištní založena na mírném jižním svahu výrazného návrší severovýchodně od Kopidlna nadmořské výšce 278 - 290 m n.m. Katastr Drahorazi pokrytý sprašovými půdami s pramenem vody vyvěrajícím v jejím centru je polykulturní lokalitou. Jižně od vsi protéká regulovaná řeka Mrlina rozsáhlou nivou tvořenou loukami i poli. Podél severního okraje nivy lze podle nálezů předpokládat cestu z Jičínské kotliny do středních Čech.
O: Kostrový hrob byl objeven v roce 1937 při rozvážení valu tvrziště severně a západně od kostela. Z hrobové výbavy je zachován poškozený kostěný hřeben, část bronzové záušnice, tmavošedý bezuchý hrnec zdobený šroubovicí a poškozená poklice (sbírka Kopidlno, v pořadí či. 158, 159, 286, 287. M Jičín). Z areálu nedaleké cihelny pochází další červenohnědý hrnek (vše sbírka Kopidlno či. 288, M Jičín, Ulrychová 2010, 837 - 838, příloha 2). Do muzea v Poděbradech byly uloženy dvě bronzové esovité záušnice (či. 17 675 - 17 676) pocházející nejspíš z kostrových hrobů. Dalšími nálezy je mladoradišní střep (Sbírka Kopidlno či. 292) a šedohnědá nádobka zdobená šroubovicí údajně z dalšího kostrového hrobu z cihelny (M Jičín či. 111). Posledním hradištním nálezem je střep z přípojky vody k čp. 21 (M Jičín či. 13 585). Vyjímečným nálezem bylo v roce 1883 v úvozu ke vsi Keteň (severozápadně od Drahorazi) objevených 373 denárů knížete Bořivoje II. (nejspíš z let 1117 - 1120, Nálezy mincí ... II, 34, položka 1542).
11. Dřevěnice
Pp: Dřevěnice byla založena ve svahu východního okraje Jičínské kotliny severně u komunikace na Novopacko. Cesta vede prostorem několika zaniklých středověkých vsí lokalizovaných na výrazný jižní svah kopce zvaného Babák. Jednotlivé domy starší části Dřevěnice leží v údolí potoka Tužínky v mělké kotlině (302 - 316 m n.m.) chráněné od severozápadu převýšeným terénem. Původní sprašový pokryv tohoto území byl působením vody změněn na jílovitý. Přírodní podmínky místa ještě umožňují obživu obyvatel zemědělstvím, prostor severovýchodně nad vsí v nadmořské výšce přibližně 330 - 350 m n.m. má již jinou průměrnou roční teplotu.
O: V muzeu v Teplicích se v roce 1990 nepodařilo objevit 5 denárů Boleslava II. (Nálezy mincí... II, 11, položka 1425). Čtyři identické mince bez lokalizace jsou uloženy v numismatické sbírce muzea v Jičíně (či. 1908, 1909, Fiala 1895, III : 13). Vzhledem k rozdělování a rozřazování mincí z hromadných nálezů lze uvažovat o tom, že tyto denáry by mohly být součástí nálezu objeveného nejdéle v roce 1938. Z intravilánu Dřevěnic pochází zlomek nádoby ze střední a dva zlomky nádob z mladší doby hradištní (M Jičín či. 1475, 1533, 3273).
12. Holovousy , Chodovice
Pp: Obě vesnice leží na jižním svahu Hořického Chlumu (obě na k.ú. Holovousy) v nadmořské výšce kolidující mezi 290 - 340 m. Z pískovcového Chlumu pramení několik vodotečí, na severní okraj obou vsí navazuje plošně zalesněný hřbet průběhu přibližně od západu k východu. Na podloží pískovců jsou naváté sprašové hlíny, které jsou velmi úrodné. Jižně o obou vsí probíhá současná silniční podoba pravěké a středověké Hradecké cesty.
O: Nejstarším zjištěným slovanským sídlištěm je hradiště v poloze Obora datované do první poloviny 9. století (naposled Ulrychová 2001h, 15 - 20). Střepy nádob z 9. - 12. století byly nalezeny jihovýchodně od hradiště v Chodovicích na zahradě usedlosti čp. 3 a čp. 6 (Morávkovo zahradnictví, Ulrychová 1997a, 59, položka 309, táž 1998, 51). První písemná zmínka o Chodovicích pochází z roku 1143 (Ulrychová 2007 d, 163 - 164, Hradiště).
13. Hradišťko u Žeretic
Pp: Současná vesnice Hradišťko leží uvnitř zčásti zachované fortifikace slovanského hradiště na jižním svahu soliterního návrší nad meandrem řeky Cidliny a na sprašových půdách v nadmořské výšce 258 - 270 m. Okolí návrší tvoří nivní louky, před regulací Cidliny bylo návrší při záplavách poloostrovem.
O: Katastr Hradišťko u Žeretic je včetně návrší polykulturní lokalitou osídlenou zejména v obdobích klimatických optim. Hradištní osídlení (od poloviny 9.- do závěru 11. století) se omezuje na vnitřní plochu hradiště a pokračuje i po zániku fortifikace požárem (Ulrychová 2005, 212 - 215).
14. Hřmenín
Pp: Tato vesnice vyplňuje svou zástavbou kotlinu (320 - 330 m n.m.) uprostřed odlesněné krajiny vně jižní části Markvartické tabule. V severním okraji kotliny pramení potok Javorka (Hřmenínský potok), který teče údolím k jihovýchodu. Již ve středověku a raném novověku byl Hřmenín jedinou vsí na cestě ze Sobotky do Libáně. Ze vsi k severozápadu dosud vede další cesta k Sobotce, která se severně od Hřmenína spojuje s paralelní cestou Važickým údolím (ves Važice a údolí východně od Hřmenína). Celý prostor je pokryt sprašovými hlínami a zčásti stále zalesněn.
O: Osídlení z doby hradištní se soustředí na pole východně za statkem čp. 1 zvaným "Paličkovo pole". Majitel těchto nemovitostí sesbíral velký soubor mimo jiné i keramiky 9.- 12. století včetně (sbírka Libáň či. 30, 31, M Jičín, M Jičín /dříve sbírka Dětenice, či. 13 163, 13 164, příloha 2A). Další keramika téže datace bez bližší lokalizace je rovněž uložena ve sbírce Libáň (či. 28, 29, 41, 42, 57). Význam obce potvrzují archeologické nemovité památky (hradiště, vojenské tábory, Ulrychová 2008 m, Soupis ANP...) zachované jižně a severně od ní a početné movité nálezy ze staršího i mladšího pravěku.
15. Jeřice
Pp: Na řece Bystřici a mlýnském náhonu v odlesněné krajině Hořicka leží ves Jeřice ( zastavěná část katastru leží mezi 280. - 310. m. n m ). Území je pokryto nejúrodnějšími sprašovými půdami Hořicka. Lehce obdělávatelné hnědé půdy jsou i v současnosti velmi úrodné. V terénu je patrných několik zaniklých pramenů vody, které vtékaly do řeky Bystřice.
O: Osídlení z 9.- 12. století bylo nálezy střepů nádob potvrzeno v poloze II - Blatečky, v poloze IV - U mlýna a poloze VI - Za ovčínem (Vokolek 1973, 44, Kalferst 1985, 54). Během roku 2004 byla při zemních pracích v areálu staré fary (čp. 42) sesbírána menší kolekce keramiky mladší doby hradištní a 13. století (Ulrychová 2000e, 86 - 87). V roce 2011 byly při stavbě plotu kolem zahrady(ppč. 17) domu čp. 33 nalezeny zlomky nádob rovněž ze 12.- 13. století (M Jičín či. 29 938 - 29 947, Ulrychová 2011a).
16. Jičín - Sedličky / Soudná
Pp: Lokalizace tohoto osídlení není jednoznačná. Současné osady Soudná a Sedličky leží na protilehlých sprašemi překrytých svazích bazaltových kopců Čeřov a Zebín nad prameništěm vody. Od severozápadu je toto mělké údolí chráněno převýšeným terénem. I proto je mimořádně vhodným územím pro osídlení. Celý sídlištní areál leží v nadmořské výšce 303 - 330 m n.m.
O: Severně od současné osady Soudná, v severozápadním okraji osady Sedličky a opakovaně na úpatí kopce Zebín byla mimo jiné nalezena mladohradištní keramika a střepy nádob ze 13. století (Ulrychová 2001a, 77, pol. 330, Ulrychová 2008c, 92 - 93, táž 2009 a). Starším nálezem jsou střepy nádob ze střední doby hradištní nalezené v chatové osadě přibližně ve středu vymezeného areálu (Ulrychová 1997d , 89, pol. 466, táž 1998a, 64, pol. 252, příloha 2B).
17. Konecchlumí
Pp: Hradištní ves Konecchlumí byla založena a vystavěna na západním svahu čelní části tzv. Konecchlumské Hůry (Konecchlumského či Mlázovického Chlumu) v nadmořské výšce přibližně 304 - 308 m (příloha 6). Ten je severozápadním okrajem pásu Chlumů (dále Hořický, Vřešťovský) - pískovcových hřbetů na jižních svazích převátých sprašovými hlínami, které jsou určujícími geomorfologickým útvarem východní části Jičínska. Tyto Chlumy byly vždy zdrojem vody a stavebního materálu. Současná vesnice leží pod čelem Hůry v nadmořské výšce přibližně 269 - 304 m v okolí potoka Bukovky.
O: Hradištní osídlení v této obci bylo zjištěno na několika místech. Prvním je areál kravína, druhým plošina u kostela sv. Petra a Pavla. První písemná zmínka o Konecchlumí pochází z roku 1226 (Ulrychová 2009, 454).
Sídlištní objekty z mladší doby hradištní byly objeveny při stavbě kravína a silážní jámy u kravína (poloha Na Bělidle) a severně od nich - vše v západním okraji katastru. Další střepy nádob stejné datace byly objeveny v obci u čp. 62 (Sigl 1973, 18 - 19). Další nálezy z celé mladší doby hradištní jsou uloženy v muzeu v Hořicích (přír. č. 1/1958, 2/1958, 3/1958, či. 568, 602, 603, 13 491). Nejvýše položeným hradištním nálezem jsou střípky mladohradištní keramiky nalezené v roce 2000 na pěšině jihovýchodně od věže kostela a v roce 2003 darovaný zdobený střep z týchž míst (Ulrychová 2003 d, 106, táž 2004, 109).
18. Kostelec
Pp: Tato vesnice leží na mírném jižním svahu hřbetu, jehož vrchol je místem dalekého dohledu do Jičínské kotliny, k jihu k fortifikaci Češov a jihozápadně ke Kopidlnu. Východní okraj intravilánu respektuje opevněnou polohu - hradiště Kostelec (Ulrychová 1998, 77, táž 2001, 91). Vně jihozápadního úseku valu tohoto objektu vyvěrá vydatný pramen vody. Nadmořská výška zástavby současné vsi koliduje mezi 267 - 307 metry. Pro umístění vesnice v kraji poněkud nezvyklá poloha vysvětlitelná předpokládanou návazností na opevněnou polohu datovanou nálezy do mladší doby hradištní.
O: Katastr Kostelce je polykulturní lokalitou z několika období pravěku. Střepy nádob mladohradištní datace jsou uloženy ve sbírce Kopidlno (či. A 335, M Jičín).
19. Křešice
Pp: Tato vesnice leží v rovinném území jižně od Libáně podél Libáňského potoka. Na něm byl postaven v současnosti již zaniklý Křešický rybník. Tato velmi mělká a rozsáhlá vodní nádrž sloužila jako akumulační nádrž pro vodu rozlévající se do rovinného okolí Libáňského potoka. Jedná se o nejnižší místo okresu Jičín - současná zástavba vesnice leží v nadmořské výšce 202 - 210 m. Od jihozápadu jsou Křešice obklopeny rozsáhlým pásem lesa.
O: Téměř tisíc střepů nádob převážně z celé mladší doby hradištní a ze 13. století (kromě dalších nálezů z několika pravěkých období)) bylo v roce 1941 získáno anonymním kopáčem (učitel Vojtíšek z Libáně ?) ze sedmi sídlištních objektů na tzv. Mazáčově poli. To bylo lokalizováno severně od tvrziště čp. 1 v jižním okraji vesnice (sbírka Libáň či. 22/ P 115, či. 58 - 62/ P 155, M Jičín, příloha 2D -2F, 3A -B). Další soubor zlomků keramických nádob stejné datace velmi pravděpodobně ze stejných míst byl nově objeven ve školní sbírce z Dětenic (M Jičín či. 13 165 - 13 181). Severně od tvrziště čp. 1 bylo toto osídlení ověřeno sběrem obdobně datované keramiky (Ulrychová 2003 e, 112).
20. Libuň(k.ú. Libuň) / Čimyšl (k.ú. Újezd pod Troskami)
Pp: Vesnice Libuň a osada Čimyšl leží v severozápadním okraji Jičínska v okraji krajiny osídlené až v mladším pravěku a v raném středověku. Obě sídla jsou od sebe vzdálena přibližně 700 m. Osada Čimyšl leží v nivě potoka Boučnice, která se jižně od ní vlévá do řeky Libuňky protékající Libuní. Niva potoka leží v nadmořské výšce 304 - 310 m, osídlená plocha v Libuni (poloha U hřiště) severně nad bezejmenným rybníkem ve výšce 310 - 314 m. Okolí obou sídlišť kryjí těžké jílovité půdy s minimálním převýšením krajiny severozápadně od nich.
O: Starší z obou sídlišť stálo v osadě Čimysl. Při stavbě bazénu byl proveden sběr na ryté části zahrady čp. 14. Mimo jiné byla sebrána keramika ze závěru střední doby hradištní a z mladší doby hradištní (Ulrychová 2009ch, 216). Osídlení z mladší doby hradištní bylo zjištěno při stavbě inženýrských sítí pro nové domy na zvýšeném místě v poloze Libuň - U hřiště (Ulrychová 2006 c, 150).
21. Mlýnec
Pp: Tato vesnice má ve sledovaném regionu nezvyklou polohu. V ploché krajině pokryté převážně lesy a velkými rybníky byla vesnice ulicového typu zástavby založena u rybníka Zrcadlo v nadmořské výšce přibližně 210 m. Část vsi stála již v raném středověku na ploše nivy řeky Mrliny, která teče severně od ní a celý prostor odvodňuje.
O: Hradištní keramiky byla mimo jiné nalezena v areálu zaniklé vsi Varobyle jihovýchodně ode dvora Filipín (Ulrychová 1995, 208) a znovu při stavbě nového domu nad okrajem nivy Mrliny poblíž uvedené vsi (Ulrychová 2006, 174).
22. Nadslav
Pp: Nadslav leží v severním okraji mělkého údolí řeky Mrliny. Od severozápadu a severovýchodu je vesnice chráněna výrazně převýšeným terénem, ze kterého vytékají drobné vodoteče. Jedna pramení přímo ve středu vesnice. Celé katastrální území je pokryto sprašovou hlínou a patří k nejúrodnějším částem západního Jičínska. Nadmořská výška k jihu se mírně svažujícího území je mezi 223 - 218 m.
O: Katastr Nadslav je polykulturní lokalitou osídlenou velmi intenzivně zejména v obdobích klimatických optim. Hradištní nálezy (10.- 12. století) byly mimo jiné nalezeny na poli jižně od lesa polohy III. U mohyl / Na vrchách (ppč. 516, Ulrychová 2009 b, 103 - 104, táž 2008). Druhým místem osídleným od začátku mladší doby hradištní je střed vsi - okolí požární nádrže u pramene vody (ppč. 10/2, 10/3, Ulrychová 2009 c, 176)) a pozemky u kravína (ppč. 126/1, 116/1, 118/1, Ulrychová 2008 d , 175 - 176).
23. Nemyčeves
Pp: Nejstarší část této vsi byla postavena na hřbetu východo - západního průběhu s dohledem k severu až ke Krkonoším a do celé Jičínské kotliny. Severně pod tímto hřbetem je mělké údolí - koryto zaniklého potoka, který ústil do Cidliny. Téměř všechno zjištěné osídlení leží v blízkosti této vodoteče. Okolní pole jsou částí nejúrodnějších sprašových půd západní poloviny Jičínska. Nadmořská výška intravilánu Nemyčevsi koliduje mezi 282 - 290 m.
O: Ve staré části archeologické sbírky jičínského muzea je uložen soubor podstav hrnců mladohradištní datace (či. 1647 - 1690, 1697 - 1701). Na několika podstavách jsou tzv. hrnčířské značky (Ulrychová 2006 a, 869). Střep ze střední doby hradištní byl převeden z katedry pravěku a rané doby dějinné FF UK ( M Jičín či. 6210/3). Další mladohradištní zlomky nádob pocházejí ze dvou míst v centru vsi při zaniklé vodoteči (Ulrychová 2008 e, 179).
24. Osek u Sobotky
Pp: Osek u Sobotky je svým návesním typem zástavby velmi starou vesnicí. Na soutoku dvou potoků (Čálovického a Sobotky) a sprašových hlínách bylo pro stavbu vsi vybráno místo chráněné od severozápadu výrazně převýšeným terénem. Jihozápadně od Oseku ve svahu pramení několik vodotečí. Domy u severní části návsi stojí v nadmořské výšce 260 - 270 m.
O: Do intravilánu Oseka lze lokalizovat zaniklou ves Proseč (Ulrychová 2011, 133 - 134):nálezy keramiky, sídlištních objektů a kovářské výhně datované do mladší doby hradištní a do 13. století pocházejí z usedlostí čp. 2, čp. 4 a čp. 6 v severním okraji dnešní návsi (Ulrychová 2004, 155, táž 2010 a v tisku, táž 2009, 458).
—————