Významné archeologické výzkumy a movité nálezy z Hořicka a blízkého okolí - 1. část

Významné archeologické výzkumy a movité nálezy z Hořicka a blízkého okolí - 1. část

Krajina východní poloviny okresu Jičín  byla během pravěku a středověku velmi intenzivně osídlena. Umožňovaly to příhodné přírodní podmínky a dostatek přírodních zdrojů. Navíc krajina ležící jižně od Mlázovického, Hořického a Vřešťovského Chlumu má vyšší průměrnou roční teplotu a z uvedených Chlumů vyvěrá dostatek kvalitní vody. Chlumy byly a jsou stále zalesněné. Mezi Mlázovickým a Hořickým Chlumem protéká hlubokým kaňonovitým údolím řeka Javorka. Osídlení  a nálezy v její blízkosti můžeme datovat již do mladšího úseku starší doby kamenné, tedy do doby lovců mamutů a později i menší zvěře. Počtem sídlišť ve své blízkosti patří k nejintenzivněji osídleným částem Hořicka. I Hořický Chlum je od Chlumu Vřešťovského oddělen další řekou Bystřicí. Ta již protéká chladnější částí Hořicka a sídliště v její blízkosti nejsou početná. Obě řeky byly však zdrojem vody spolu s množstvím drobných vodotečí a studánek. Jižně pod všemi třemi Chlumy vedla nejspíš už od pozdní doby  kamenné nejvýznamnější cesta severovýchodních Čech. Propojovala oblast mezi  Labem v prostoru budoucího Hradce Králové a severním okrajem Jičínské kotliny  vedla  dál  k řece Jizeře v prostoru nynějšího města Turnova. Úrodnost pozemků pod všemi Chlumy znamenala dostatek potravin využitelných jako směnného prostředku např. za
kamennou surovinu a sůl ve starším pravěku a za další potřeby ve středověku. Navíc lze tuto cestu vymezit  cennými nálezy nacházenými v její blízkosti. Severně od uvedených Chlumů, které jsou nejvýraznějšími geomorfologickými útvary východní poloviny okresu Jičín, je struktura osídlení zcela odlišná. Osídlení těchto míst lze doložit nálezy jen z klimatických optim - tedy z období, kdy bylo tepleji a v důsledku toho i méně vlhko a krajinu bylo možné více využívat.  Nejdelším a nejintenzivnějším klimatickým optimem bylo 6. a 5. tisíciletí. Tehdy do velmi málo osídlené krajiny přišli nositelé prvních zemědělských kultur a plošně ji osídlili. Druhé klimaticky velmi příznivé období nastalo v mladší a pozdní době bronzové, tedy ve 13.- 9. století př.n.l. Výrazně vzrostl počet obyvatel. Ti pro své potřeby intenzivně vykáceli lesy a využili všechny přírodní zdroje tak, že toto období nazýváme první ekologickou katastrofou. Následovalo ochlazení a vyšší dešťové srážky. Následkem toho byly sesuvy půdy, zaplavování míst s cestami a výrazně nižší úživnost krajiny. Ta se na Jičínsku téměř vylidnila. Nová sídliště se objevují až v 6. století př.n.l. Středověká kolonizace  je zde  archeologickými nálezy poprvé zachytitelná během 12. století, starší sídliště nejsou početná. Další vlna kolonizace proběhla během 14. století (spíše jeho druhé poloviny). Místa do s velmi nepříznivými podmínkami byla kolonizována až v první polovině 16. století, v době dalšího výrazného klimatického optima. Mnoho vsí zaniklo během husitských válek a během války třicetileté. Další zanikly z důvodu ztráty vodního zdroje -  to bylo právě během první půle 16. století, kdy se z přírody začala ztrácet zdravá tekoucí voda potoků a voda studánek.  Lze uzavřít, že východní polovina okresu Jičín - tedy Hořice a jejich okolí bylo a je územím trvale a intenzivně osídleným, které svým obyvatelům stále poskytuje vše nezbytné k životu.

BAŠNICE

Jeden z nejstarších  výkopů na archeologické lokalitě na Hořicku byl proveden v roce 1889. Tehdy byly prokopány dva mohylové hroby v lese zvaném Dražka (dříve Čížkův les) v Bříšťanském polesí (dnes katastrální území Bašnice). Oba hroby obsahovaly nejspíš pozůstatky spálených těl  - popel a drobné kosti, protože ve zprávě E. Zweifelhofera není zmínka o žádných kostech. Pod hliněným násypem byly v prvním hrobě nalezeny dva drobné hliněné střepy ze dvou nádob a ve druhé pouze popelovitá hmota. V Archivu nálezových zpráv v Archeologickém ústavu v Praze je
zachován popis obou hliněných střepů nádob. Byly zdobeny řadou šikmých vpichů. Můžeme tedy toto mohylové pohřebiště datovat do mladšího úseku 9. století n.l. a připsat je našim slovanským předkům. V roce 1997 bylo pohřebiště geodeticky zaměřeno,  bylo objeveno celkem 12 hrobů. Hliněné násypy přibližně kruhového tvaru mají průměr  8 - 23 m a jsou vysoké až 1 m. Kolem čtyř z nich je patrný příkop, který vznikl těžbou zeminy potřebnou na nasypání mohyly.

BÍLSKO u Hořic

Toto katastrální území patří do nejúrodnější části Hořicka. Pole jsou zde tvořena hnědozemí středoevropského typu, která vznikla ze sprašové zeminy překryté lesy a keři. Tato půda je velmi úrodná a v porovnání se spraší zadržuje více vody, což je její velkou předností. Proto byla vyhledávána již nositeli prvních zemědělských kultur 6. tisíciletí př.n.l. Jeden z činovníků hořického muzea  František Strnad prokopal v roce 1916 na 1917 na obou březích Chlumeckého potoka nejméně tři sídlištní objekty. - Tento potok zásoboval vodou nejen svahy pod vsí Chlum, ale i prostor až k Dobré Vodě.-  Na dně jámy č. 3 objevil pan Strnad "mlýnský kámen a zlomky nádob". Bez bližšího popisu nelze tyto předměty datovat. Ovšem E. Zweifelhofer má zprávu o tomto výzkumu s popisem nálezů i místa výkopu. Byla to pole pana Kozla z Chodovic a pana Flégla z Hořic. Všechny objekty, kamenné nástroje, drtidlo a zdobenou keramiku lze připsat nositelům kultury s keramikou lineární (zdobená různě tvarovanými rýhami) a kultury s keramikou vypíchanou. I další nálezy převážně zlomků hliněných nádob a kamenných nástrojů získaných při opakovaných sběrech na polích  u Bílska jsou uloženy v hořickém muzeu. V roce 1976 byl v trase plynovodu Jičín - Hradec Králové narušen další tmavošedý objekt, z úzké rýhy  pro plynovod však nebyl získán žádný nález. - Další sídliště z mladší doby kamenné bylo v roce 1995 objeveno v uzké rýze pro dálkový optický kabel pokládaný v jižním okraji polí západně i východně od silnice odbočující z hlavní silnice do Chodovic. V rýze bylo pod 50ti cm ornice vidět tmavošedé jámy různé velikosti. Stroj vynesl na povrch hlínu se zlomky nádob kultury s keramikou lineární z 1. poloviny 6.
tisíciletí př.n.l. - V pořadí třetí sídliště z mladší doby kamenné bylo lokalizováno nálezy kamenných nástrojů a zlomků zdobených hliněných nádob na svah podél Chlumeckého potoka směrem ke vsi Chlum u Hořic. Lze tedy uzavřít, že na katastrálním území Bílsko u Hořic byla během 6. a 5. tisíciletí př.n.l. opakovaně zakládána sídliště prvních dvou kultur zemědělského lidu. Důvodem
byly neobyčejně příznivé přírodní podmínky a  dostatek všech zdrojů. - V roce 1976 byly při stavbě uvedeného plynovodu objeveny i tři velké sídlištní jámy, které byly datovány podle zlomků zdobených nádob a zlomků jemnozrnného pískovce (snad z pracovní desky) do mladší doby hradištní ( 11. ? století n.l.). Další nedatované objekty (celkem 7 jam) byly objeveny v roce 1977 asi 20 m od silnice v rýze pro kabely. Nebude chybou považovat tyto objekty za část jednoho z neolitických sídlišť.

BRADLECKÁ LHOTA  (okres Semily).

Tato vesnice leží v severním okraji Jičínské kotliny v údolí vytvarovaném v geologické minulosti mohutnou řekou, která prolomila mohutný přírodní hřbet, jehož okraje jsou patrné nad zástavbou
této vsi.  Nejlépe to je patrné při letecké prospekci. Vesnice sama pochází ze 16. století. Na místním potoku je k roku 1568 uváděn mlýn. Jeho existenci potvrzuje nález mlýnského kamene
(žernovu) z polohy Zlatník. I uvedené údolí  bylo cílem prospekce obyvatel v mladší a pozdní době kamenné. Bylo zde nalezeno bílé pazourkové jádro z mladší doby kamenné a broušená sekera z pozdní doby kamenné. V okolí vsi i hradu Bradlec postaveném východně nad Bradleckou Lhotou  jsou patrné stopy po hledání kovů údajně z doby vévody Albrechta z Valdštejna (1625 - 1364). Ten nechal celé své panství prozkoumat práv na zjištění všech přírodních zdrojů.

BRTEV

Nejvýznamnějším objektem (vyjma statku čp. 11 v intravilánu Brtve, který je kulturní památko) je kostel zasvěcený dvěma apoštolům Petru a Pavlovi. Je možné, že nejstarším byl jednoduchý obdélný kostelík s půlkruhovou apsidou, ve které je nyní umístěn oltář. Další stavební fáze byla gotická a věž byla přistavěna k lodi kostela až v roce 1850. Kostel je v současnosti jedinou stavbou na okraji plošiny.  K roku 1318 je v listině o nemovitostech okolí Lázní Bělohradu uvedena vesnice Byšičky. Poslední písemná zmínka o ní je z roku 1544. Tehdy již stál pod kostelem hospodářský dvůr, který vlastnil Petr Škopek z Bílých Otradovic a na Pecce. Dvůr byl nejspíš poškozen během třicetileté války, protože existuje zmínka o tom, že před rokem 1771 byl znovu vystavěn. Zpět k vesnici Byšičky. Poslední zmínka je  v listině z roku 1544. Poté je tato ves uváděna jako zaniklá. Sběrem zlomků cihlově červených a kvalitně vypálených nádob tzv. novopackého zboží bylo její místo vymezeno na poli východně a jihovýchodně od kostela. Datace této keramiky souhlasí s poslední zmínkou o vesnici v půli 16. století. Sběr  na poli za kostelem byl opakován v roce 1997 s
tím, že zlomky nádob stejné datace byly nalezeny i pod svahem s kostelem, kam byly spláchnuty vodou při některém intenzivním dešti. Vesnice zanikla velmi pravděpodobně ztrátou vodního zdroje. Byl to důsledek klimatického optima, kdy bylo tepleji než dnes a z krajiny se začala ztrácet tekoucí (zdravá) voda. Lidé museli proto hledat  jiné vodní zdroje a u nich si znovu vystavět svá obydlí. Významným nálezem bylo na místě zaniklé vesnice v roce 2000 sebrané velmi dobře zachované železné kopí. I poslední nález je zbraň - je jí listovitá část železné halapartny objevená
severovýchodně od kostela v roce 2009. Oba poslední  nálezy je možné spojit s obdobím třicetileté války, kdy se v kraji po roce 1634 (po smrti vévody Albrechta z Valdštejna) pohybovaly oddíly armád obou válčících stran. Všechny uvedené nálezy jsou uloženy v archeologické sbírce jičínského muzea.

BŘEZOVICE

Katastr Březovice je územím s mnoha objevenými movitými archeologickými nálezy ze staršího i mladšího pravěku. Z nich nejvýznamnější je velká kolekce předmětů z hrobových výbav žárového
pohřebiště, které bylo postupně narušováno na jihovýchodním svahu na rozhraní s katastrem vsi Březovice (parcela č. 156a blízké okolí) a katastrem Chvaliny (pozemek č. 189 a jeho blízké okolí). První žárové hroby nositelů kultury popelnicových polí byly zachyceny již v roce 1894. O devět let později zde první hroby odborně pokopal Josef Ladislav Píč z Národního muzea v Praze. Bylo to na poli Františka Vendlera v poloze Horky. Celkem 18 hrobů obsahovalo  bronzové ozdoby (náramky) a hliněné nádoby (koflíky, misky,  hrnky, zásobnice, poklice apod.). Všechny jsou uloženy v Národním muzea u Praze. Další část pohřebiště byla narušena hlubokou orbou v roce 1994, kdy byly opakovaně vysbírávány všechny zlomky keramiky, a poté byly uloženy do muzea v Hradci Králové. Pohřebiště je možné datovat do 10. století př.n.l. - Z místa asi 10 m nad tokem Bystřice a  asi 600 m od jejího toku byla sesbírána kolekce 14ti kamenných nástrojů. Jsou jimi
neúplné silicitové (pazourkové) jádro, mikročepelka, delší čepele, jeden hrot, rydlo, vrtáček a nástroje trapezového tvaru. Všechny byly vyrobeny z křídového pískovce. Lze je datovat do mezolitu, tedy do doby lovců drobné zvěře v 11.- 7. tisíciletí př.n.l. Těchto nálezů je v severovýchodních Čechách velmi málo, a tak je tento soubor mimořádně významným nálezem potvrzujícím osídlení v těchto místech i ve střední době kamenné. - Další nález je paleontologický - v tzv. Fikarově lomu nad levým břehem Bystřice byly při  těžbě pískovce opakovaně nacházeny kosti velkých zvířat (mamut, nosorožec, medvěd). Tato zvířata byla lovena lovci, jejichž nástroje byly objeveny na katastrech Doubravy, Hořic, Jeřic a Třebnouševsi. Kosti i nástroje pocházejí  do mladšího úseku paleolitu (starší doby kamenné), tj. přibližně do doby před 20 000 lety.

BŘÍŠŤANY

I tato vesnice a její okolí je územím intenzivně osídleným od začátku 6. tisíciletí př.n.l. Vyjma sídlišť z mladší doby kamenné  (v poloze Na Dubnici prokopal  Fr. Černý v roce 1917 tři jámy
se střepy zdobenými vpichy)  a slovanské měla tato vesnice významné panské sídlo. Vesnice sama existovala před rokem 1219, kdy je o ní známa první písemná zmínka. Od roku 1380 jsou odtud uváděni zemané s přídomkem z Bříšťan. V držení této vesnice se rychle po celé 15. a 16. století střídali méně majetní šlechtici, až v roce 1521 se kromě jiného připomíná již pustá tvrz. To už Bříšťany byly delší čas součástí panství Bašnice. Tvrz zachycená na několika vojenských mapách z 18. a 19. století není již na povrchu patrná.  Lze ji vymezit pouze na leteckém snímku a na starších parcelních mapách. Stávala  v jihozápadním okraji vesnice na místě současné usedlosti čp. 28.  Byla postavena do nivy Bašnického potoku v místě jeho bezejmenného přítoku. Stála tedy volně mimo zástavbu vesnice. I to ji datuje do 13. století. Od roku 1903 byly z místa, kde stála, vysbírávány soubory zlomků hliněných nádob, kamnových kachlů, želez (ostruha, železný hrot do kuše). Jejich nálezce a majitel části pozemků, na kterých stála, J. Černý, je opakovaně předával do muzea v Hořicích a jeden soubor tvořený jen zlomky hliněných nádob se dostal do muzea v Hradci Králové. Ten lze datovat do 13. - 16. století. Nejvíce nálezů z celkového počtu 262 kusů pochází  ze 14. a 15. století. Toto rozlišení je možné díky výzdobě - jiná je ve 13. století, jiná ve stoletích následujících. Kamnové kachle byly z několika kachlových kamen ze  15. a 16. století. Železnými předměty jsou masivní kopí, dva hroty šípu s tulejí, kolečko z ostruhy a sekera. Ostatní zlomky železných předmětů nebylo možné určit. Na kopí jsou stopy výzdoby zlatem  - tedy tausováním (vkládáním kovu do kovu). Protože nebyly na žádném předmětu zjištěny stopy po požáru, zdá se, že tvrz zanikla přirozeným způsobem  -  byla pokojně opuštěna.

CEREKVICE nad Bystřicí

Celé katastrální území této obce bylo v mladší době kamenné opakovaně využíváno  ke stavbě vesnic nositeli obou kultur této epochy (kultura s keramikou lineární, kultura s keramikou vypíchanou). Potvrzují to početné nálezy broušených a štípaných kamenných nástrojů a zlomků zdobených hliněných nádob. I z dalších mladších období až do založení současné vesnice pocházejí z tohoto katastru početné movité archeologické nálezy (z místa zvaného Na kozách,  Za lužním mlýnem, Tabulky). O mimořádně příhodných podmínkách k sídlení vypovídají výsledky  rozsáhlého archeologického výzkumu provedeného v  letech 1985 až 1988 před výstavbou železniční přípojky k objektům tehdy fy Benzina. Kromě jiného zde byly odkryty sídlištní objekty kultury tzv. lengyelského okruhu.  Nositelé těchto kultur malovali své nádoby červenou, žlutou a bílou barvou v mnoha rozmanitých geometrických vzorech. Do východních Čech se však keramika tohoto kulturního  okruhu dostala až ve svém závěru a projevuje se nikoli malbou, ale jen svými tvary  a technologií výroby nádob. Sídliště zasahovalo i na katastr Hněvčevsi a Sovětic (okr. Hradec Králové). V místě zvaném Skalka a v jejím bezprostředním okolí byly odkryty domy a jámy již uvedeného lengyelského okruhu, dále kultury lužické (12.- 11. století př.n.l.) a její následné kultury slezskoplatěnické. Velmi cenným nálezem jsou i dva kamenné nástroje nejspíš z mladšího úseku starší doby kamenné (paleolitu). Ze sídliště nositelů kultury vypíchané pochází hliněná figurka vepře. Je velmi dobře vymodelovaná a je dutá ! Z neolitu je to velmi vzácný nález. Další zlomky nádob pocházejí z doby římské, tj. z 1.- 4. století n.l. a souvisejí s nálezem římské mince. Je jí stříbrný denár ražený za vlády císaře Antonia Pia, který vládl mezi roky 138 - 161 n.l.

ČERVENÁ  TŘEMEŠNÁ

I na tomto katastrálním území jsou zachovány početné archeologické památky. Kromě kamenných nástrojů prvních zemědělců z neolitu stálo na místě nynějšího hospodářského dvora zvaného Miletínek sídlo velmi významného muže. Byl jím Diviš Bořek z Miletínka - významná osobnost  první poloviny 15. století. Na jaře roku 1420 vedl pan Diviš své ozbrojence do Hradce Králové, aby se tam přidal k husitskému vojsku Orebitů. To bylo významnou vojenskou silou v časném období husitských válek. Pan Diviš se účastnil i  zničení kláštera v Mnichově Hradišti. Poté byl s vojskem v Praze a se svými houfy se účastnil dobytí Vyšehradu. Na to byl povolán i k obléhání Hradu (v září 1420). Jako hejtman Chrudimi stál na straně husitské šlechty, která se ostře vymezila proti radikálnímu křídlu husitské strany. I proto zajal kněze Martina Húsku a uvěznil ho. Za  jmenovaného zemského správce Zikmunda Korybuta se v roce 1423 stal hejtmanem Hradce Králové. Z tohoto postu byl vyhnán Janem Žižkou a v bitce u Strachova Dvora nedaleko Hradce Králové byl společně s vojskem Pražanů poražen. Nového hejtmana Hradce Králové Martina Lupáka porazil pan Diviš společně s Pražany u Kolína. Na svatohavelském sněmu byl pan Diviš zvolen jedním ze dvanácti hejtmanů českého království a pilně se účastnil zejména všech vojenských akcí pro zabezpečení klidu v zemi. V bitvě u Lipan (31.5. 1434), kdy bylo potřebné ukončit stálé vojenské akce v Českém království, velel pan Diviš  hlavní části vojska. Podařilo se mu vylákat husitské radikály z vozové hradby a pobít je. V květnu 1435 dobyl pan Diviš Kolín,  účastnil volby nového pražského arcibiskupa, byl účastníkem poselstva české šlechty ke králi Zikmundovi do Uher a účastnil se všech důležitých diplomatických jednání i korunovace Zikmunda Lucemburského českým králem (1436).  Byl však mezi šlechtici, kteří kritizovali Zikmundovo počínání v Čechách a byl rovněž v opozici proti jeho zeti a nástupci Albrechtovi Habsburskému (1437 - 1439). Pan Diviš zemřel uprostřed všech událostí 8.1. 1438. Jeho dědicem a nástupcem v několika úřadech se stal jeho bratr Jetřich a v roce 1449 byl novým hejtmanem Královéhradeckého kraje Soběslav z Miletínka. - Sídlo  Bořků z Miletínka - tvrz či dvorec Miletínek - bylo v závěru 15. století již opuštěno. Přestože bylo po třicetileté válce zastavěno několika objekty vrchnostenského hospodářského dvora, lze oprávněně předpokládat, že návrší nad potokem a rybníkem, kde byla nalezena keramika i z 10. století, skrývá pozůstatky sídla pánů Bořků z Miletínka.

Dalším archeologickým objektem na katastru Červené Třemešné  je zaniklá vesnice. Stála na návrší naproti osadě Jahodná, které je oraným polem. Byla založeny ve  12. století a zanikla ve století následujícím. Známe jen její latinský název "Villa Marcī" - tedy Markova ves.  Byla založena blíže neznámým Markem z Hořic. Je uvedena v listinách z let 1267 - 1271, ve kterých je vypsán spor faráře z Hořic a faráře z Miletína o desátky ze vsí Miletínska. Nedaleko odtud,  na svahu pod koupalištěm v Dachovách (ovšem již na katastru Hořic) je další zaniklá vesnice z téže doby. Z uvedených listin bylo možné přečíst její název a česky jej přeložit jako Wisča. Obě vesnice nejspíš neměly dostatek kvalitní vody. Obě byly založeny na chladných  a návětrných místech, kde mohli mít její obyvatelé problémy s  chladem, vlhkem a úrodou obilí i dalších plodin.

DOLNÍ ČERNŮTKY

V této obci je stále ještě patrné největší tvrziště (tedy pozůstatek tvrze) na Hořicku. Zaujímá střed zástavby tam, kde stojí dnes usedlosti čp. 19, 20 a 21. Místy je patrný zasypaný mohutný příkop, po kterém vede asfaltová cesta. Vesnice sama je však starší než toto panské sídlo. I ona je uvedena v již uvedené listině biskupa Jana z Lochenic, datované mezi roky 1143 -  1148. Touto listinou se Dolní Černůtky staly majetkem mnichů nově založeného premonstrátského kláštera na Strahově v Praze. Do této doby se hlásí ve vsi objevený i denár knížete a později krále Vladislava II. (1140 - 1173). Rozsahem nevelký, ale významný opakovaný archeologický výzkum umožnil lokalizovat nejstarší část této vesnice. Stalo se to díky majiteli pozemku ppč. 58/2, který zde stavěl dům a k němu inženýrské sítě. V roce 1999 oznámil začátek zemních prací na stavbě domu. V pasových základech  byla zjištěna kulturní vrstva
s keramikou ze 12. a 13. století. V roce 2004 stavěl západně od domu čističku vody a kanalizaci . I zde byla v rýze a jámě pro tato zařízení zachycena kulturní vrstva s nálezy ze 12. -13.. století. Nastal tedy vzácný případ, kdy  byl písemný pramen potvrzen archeologickými nálezy.

DOLNÍ KALNÁ  (okres Trutnov).

Roku 1896 našel Václav Kodym, mlynář z Dolní Kalné čp. 21 asi 20 m od rohu mlýna směrem k jihovýchodu při obdělávání pozemku rozházené mince na ploše asi čtverečního metru. Mince s letopočtem 1586 a 1588 (mohly to být tzv. malé groše císaře Rudolfa II. , který vládl mezi roky 1576 - 1611) si ponechal, ostatní mince - asi sto kusů - poskytl údajně muzeu v Praze (Národnímu muzeu).  Protože existuje další již neověřitelná  zpráva o nálezu mincí v Dolní Kalné, nejspíš se jedná o tento nález. Celkem 57 mincí se dostalo  do muzea v Jičíně, kde byly v roce  2006 laboratorně ošetřeny i proto, aby je bylo možné přesně určit. Jejich váha před konzervací byla 53,45 g. Nejpočetnějšími mincemi jsou pražské groše: 43 jich bylo raženo za vlády krále Vladislava II. Jagellonského (1471 - 1516) a šest za vlády Ferdinanda I. Habsburského  mezi roky 1526 - 1547. Všechny nesou stálý obraz pražských grošů: ve dvojitém pásu opisu s názvem mince a titulaturou panovníka je česká královská koruna a na rubu český královský kráčející dvouocasý lev. Váha jedné mince  koliduje kolem 2, 5 - 2,6 gramů.  Další stříbrný groš byl ražen v polském království za vlády krále Zikmunda Velkého, který zemřel v roce 1572. Drobných mincí je sedm: pět  je jednostranně ražených figurou českého královského lva a říká se jim bílé peníze či husitské haléře.  Jeden fenik pochází z Bavorska.  Další nese hlavu s kapucí a pochází nejspíš z některého německého knížectví. Všechny uvedené mince byly raženy ze směsi stříbra a mědi. Pražské groše obsahují stříbra více než drobné mince. Bylo to patrné i na rozsahu měděnky na jejich povrchu. Obecně platilo, že jakákoli mince,  přestože byl v ní výnosem panovníka určen  obsah drahého kovu, byla postupně znehodnocována přidáváním mědi a ubíráním stříbra.

DOBRÁ VODA

S jen mírnou nadsázkou lze konstatovat, že nebýt archeologických nálezů z Dobré Vody, nemělo by hořické muzeum archeologickou sbírku. Místo je osídleno již osm tisíc let zřejmě bez velkého přerušení. Movité archeologické nálezy jsou uloženy i v Národním muzeu v Praze, v muzeu královéhradeckém, hořickém a jičínském. A v několika soukromých sbírkách. Kromě dvou tvrzí, které svědčí o velkém nemovitém majetku rodu Králů z Dobře vody, kteří si v roce 1505  rozdělili i tuto velkou  vesnici, byla na katastru Horní Dobré Vody a Dolní Dobré Vody objevena a částečně prokopána dvě významná pravěká pohřebiště. Starší z nich patří do pozdní doby bronzové, své zemřelé zde do země ukládali nositelé kultury slezskoplatěnické někdy v 10. století př.n.l. Žárové hroby byly objeveny v cihelně pana Prokopa. Výkopy zde provedl František Pokorný v roce 1884. Další hroby byly ničeny  ještě před první světovou válkou. Z narušených hrobů byla vybírána hrobová výbava, především hliněné nádoby a drobné bronzové předměty. Z nádob to jsou okříny různé velikosti, amfory zdobené vodorovnými pásy na rozhraní hrdla  a těla, další i miniaturní nádobky jsou zdobeny žlábky, poloobloučky, vpichy. Dalšími nádobami jsou mísy, koflíky, džbánky. V miniaturním provedení mohly být tyto tvary i hračkami. Poklička se zachovala pouze jedna stejně jako zlomek cedníku,  dále byla nalezena hliněná lžička, několik chřestítek, vyjímečná je nádobka v podobě zvířete. Na bronzové předměty bylo toto pohřebiště velmi chudé, jehlice byly v hrobech objeveny většinou ve zlomcích podobně jako  jednoduché náramky.

Druhým velmi významným pohřebištěm bylo pohřebiště Keltů. V Dobré Vodě byla prokopána jen malá část kostrového pohřebiště bojovníků a jejich žen, celkem 25 hrobů. Hrobová výbava mužských hrobů obsahovala meč s oboustranným ostřím, listovité kopí, šatové spony, náramky  a nánožní kruhy. Zvláště šatové spony byly módním  zbožím, a tak se od 4. století př.n.l. do zlomu letopočtu podle nich daří přesněji datovat i ostatní nálezy.  Ženské hroby obsahovaly více šperků a velmi kvalitní keramiku. Keltové totiž rozšířili mimo jiné vynálezy rychle rotující hrnčířský kruh, a tak jejich nádoby jsou kvalitně vymodelované, tenkostěnné  s povrchovou úpravou  malbou či leštěním. Těla zemřelých byla uložena do obdélné hrobové jámy na zádech s předměty hrobové výbavy kolem těla.

Ještě o jednom vyjímečném nálezu z Dobré Vody je potřebné se zmínit. Při výstavbě nového bytového domu místního zemědělského družstva bylo 20. října 1977 objeveno pět velkých nádob uložených do země dnem vzhůru. Nádoby s výrazně úzkým hrdlem lze datovat do kultury lužické. Byly uloženy do odpadní jámy společně se střepy dalších nádob ze sídliště v těchto místech již dříve objeveného. Z Čech pochází několik takových nálezů, ale důvod uložení celých nádob dnem vzhůru do odpadní jámy není dosud jasný.

HOLOVOUSY

Kromě  tří archeologických nemovitých památek (hradiště u Chodovic, tvrziště a  opevněný dvůr v Chloumkách) bylo na katastru obce Holovousy objeveno velké množství movitých archeologických nálezů. Z nich nejvýznamnější a nejcennější jsou hromadné nálezy bronzových předmětů z mladší doby bronzové. V panské zahradě pod hradištěm bylo v roce 1880 nalezeno celkem 20 bronzových náramků uložených ve velké nádobě. V muzeu v Hořicích jsou z tohoto nálezu uloženy 4 celé a část dalšího náramku jednoduchého kruhového průřezu. U osady Chloumky v panském lese nedaleko hradiště bylo  v roce 1894 objeveno bronzové kopí, srpy, náramky sekera s tulejkou a rozlámané kroužky. Do muzea v Hořicích se dostalo 6 srpů, 12 náramků, kopí a sekerka. V muzeu v Hradci Králové je jeden srp a náramek. Třetí nález pochází rovněž z blízkosti osady Chloumky. V roce 1940 zde byly objeveny celkem 4 bronzové tordované (z krouceného drátu) náramky. Jsou
rovněž uloženy v hořickém muzeu.  Všechny tyto předměty dokazují mimořádný význam  této části Mlázovického chlumu v mladší době bronzové, přesněji v období kultury lužické (12. a 11. století př.n.l.).Rovněž je možné uvažovat o komunikaci přes  Chlum do oblasti dnešních Mlázovic, kde jsou rovněž jako na jediném místě severně od všech Chlumů nálezy zwe stejného období.

HOŘICE

O předstihovém záchranném archeologickém výzkumu v Karlově ulici provedeném před stavbou nákupního centra fy LIDL Praha v roce 2009 byla již v tomto časopisu publikována podrobnější zpráva. Pod domem č. IV byla odkryta část sídlištního objektu obsahující keramický soubor mladší doby laténské. Soubor (celkem 47 zlomků keramických nádob) tvoří tmavě šedé okraje misek se zataženým okrajem, zlomek okraje hnědošedého hrnce, masivní střep tuhové zásobnice a zlomek z výduti tenkostěnné nádobky šedého povrchu.  Další střepy jsou bez výzdoby či profilace,  která by umožnila určit keramický tvar, ze které pocházejí. Část chaty a dvě velké kůlové jámy z mladší doby laténské byly odkryty v sondě č. 6. Jejich výplň byla popsána jako vrstva 187. Překrývala
podloží tvořené smíšeným horizontem písku a jílu.  Velikost části sídlištního objektu je 2,95 x 2,30 m, vrstva s laténskými nálezy byla vysoká 20 - 28 cm. Jámy nepravidelně oválného ústí měřily 72 x 77 cm a byly hluboké 75 cm. Nálezový soubor vyzvednutý z laténského objektu tvořený zlomky nádob s výrazným podílem příměsi písku je nápadně uniformní. Tvoří jej zlomky misek se zataženým okrajem, jeden zlomek okraje hrnce (či. 20 220)  a masivní střep tuhové zásobnice. Ojedinělým je zlomek z výduti tenkostěnné nádobky oboustranně šedého povrchu na světle hnědém střepu. Nálezový soubor tvoří  dále 35 zlomků z výdutí několika nádob šedé či hnědé barvy několika odstínů a kombinací obou barev. Jsou zcela bez výzdoby a bez možnosti blíže
určit  nádobu, ze které pocházejí. I ony obsahují velký podíl příměsi písku, která je viditelná po vyplavení povrchové hlinité složky střepů uložených ve vrstvách s dlouhodobě prosakující vodou. Ve stejné vrstvě (187) byly nalezeny i hrudky mazanice cihlově červené barvy. Další zlomky nádob obdobného vzhledu  a datace byly nalezeny na ploše sousedního domu III, v sondě 4, vrstvě 169. Zde však byly promíšeny se zlomky keramiky datované do 14. a 15. století. Zjištěnou část chaty a dvě velké kůlové jámy lze datovat do mladší doby laténské,  tedy do 2. poloviny 2. století př.n.l.

Z plochy domu IV pochází i soubor zlomků nádob datovaných do 11.- 13. století, který byl příměsí v dalších keramických souborech. V západní části domu se podařilo získat soubor keramiky vrcholného středověku a k němu i celkem 7 čtvercových mincí pokrytých měděnkou. Jedná se o drobné mince  ražené v 1. polovině 15. století. Do následujícího období 16. století (možná i 17. století) lze zařadit  hrudku grafitu. První téměř celou nádobu - džbán s páskovým uchem cihlově červené barvy (červené novopacké zboží) lze datovat do první poloviny 16. století.

Místem výzkumu byl jižní svah Hořického Chlumu severně od centra Hořic. Jeho západní obvod tvořila Karlova ulice, která byla ještě po celé 18. století korytem vodoteče. Vydatný pramen vody lidově zvaný Kašínka dodnes vyvěrá pod křižovatkou ulic Všehrdova, Škrétova a Brandlova v severním okraji Karlovy ulice. Ve své západní části byla plocha výzkumu zastavěna od severu k jihu řadou domů označených II - IX. Za nimi byly zčásti zastavěné dvory a volné prostranství až k zámku. Nadmořská výška takto vymezeného území koliduje mezi 321 -324 m n.m. Jeho podložím je
pískovec a svahové písky překryté a promísené se sprašovou hlínou. Ta byla zvodněním změněna na žlutý či hnědožlutý jíl. Pískovcového podloží bylo dosaženo až po odtěžení  několika sesutých vrstev tvořených směsí obou materiálů.  Výše vymezený pozemek určený  k archeologickému výzkumu  nebyl nikdy archeologicky zkoumán. V archeologické sbírce místního muzea nebyl odtud zjištěn žádný nález. Nejbližší nemovitou památkou je tzv. starý zámek - renesanční tvrz se zachovaným popisem a inventářem ze začátku 17. století.  

CHLUM u Hořic

Velmi pravděpodobně právě na tomto katastrálním území byla nalezena měděná sekera s otvorem pro topůrko, kterou lze datovat do staršího úseku pozdní doby kamenné, tedy do druhé poloviny 5. tisíciletí př.n.l. Byla totiž opakovaně publikována pod různými místy nálezu. Další tentokrát plochá měděná sekera z vrchu Kozinec na katastru malé vsi Lháň u Železnice je dalším cenným nálezem, který vymezuje již v tomto období cestu pod všemi Chlumy z oblasti Hradecka severním okrajem Jičínské kotliny až  k řece Jizeře v místě dnešního Turnova. Další památkou Chlumu jsou rozsáhlé systémy úzkých středověkých polí zvané plužiny. Jsou velmi dobře patrné na několika mapách a také z výšky. Přiložený snímek je ukazuje v celém rozsahu kolem vesnice. Plužiny mají různý tvar a velikost polí, ale všechny datují vesnice, u který jsou zachovány, do vrcholného středověku.

JEŘICE

Z katastrálního území této obce pochází největší množství archeologických nálezů z Hořicka. Je to i tím, že celé katastrální území bylo rozsáhlým sídlištním areálem, ve kterém se pohybovaly skupiny zemědělských obyvatel po celé 6. a první polovinu 5. tisíciletí př.n.l. Byl proto shromážděn velký soubor kamenných nástrojů a zlomků hliněných nádob. Okolí Jeřic  je trvale obděláváno, protože základem půdního pokryvu jsou zde hnědé velmi úrodné hlíny vzniklé na sprašovém základu. A ve žlutohndé spraši jsou rovněž velmi dobře patrné půdorysy domů, odpadní a kůlové jámy. Mají totiž šedou výplň, protože se do nich dostával biologický materiál a odpad ze sídliště.  Na stejných místech bylo objeveno i osídlení v době bronzové, v mladší době železné a slovanské osídlení od 9. století n.l. včetně. Záchranné výzkumy různého rozsahu byly realizovány v místech zvaných U studánky,  V Blatečkách, V bahnech,  Za šraňkem, Za mlýnem, Za dráhou, atd. V místě zvaném V Blatečkách nalezl v roce 1959 anonymní pracovník místního zemědělského družstva celkem pět velkých broušených nástrojů, které předal do muzea v Hořicích. Všemi nástroji jsou tzv. kopytovité klíny vyrobené z amfibolového rohovce. Doly na tento kámen byly objeveny u vsi Jistebsko (okr. Jablonec nad Nisou). Všechny nalezené nástroje neměly dosud dobroušené ostří, a to znamená, že nemohly být ještě používány. Dva obdobné nálezy pocházejí z Vitiněvsi jižně od Jičína. Jedná o ukrytý majetek získaný výměnou za jiné předměty či suroviny.  Nástroje
byly vyrobeny v dílně, která se na tuto výrobu specializovala. Sem byla dopravována surovina ze severních Čech opět výměnou za jiné zboží. Všechny tyto  aktivity lze datovat první poloviny
5. tisíciletí př.n.l.

KRSMOL

Tento velmi nezvyklý název pro vesnici okrajové části Novopacka je údajně podle názvu člověka, kterému se nic nedaří a je smolařem ve všem, co dělá. Celá vesnice je modelovým příkladem
lidského sídla založeného v nepříznivých přírodních podmínkách v době klimatického optima první poloviny 16. století. Jednotlivé usedlosti jsou rozptýleny na severním svahu nad údolím s vodotečí a protilehlým zalesněným svahem. Údolí je často plné mlhy a protahuje jím chladný a vlhký vzduch. Usedlosti ve svahu nejsou oploceny a z hlavní silnice k nim vedou různě široké
pěšiny a cesty. První písemná zpráva o Krsmolu pochází z roku 1533. O devět let později je uveden jako součást kumburského panství. Z doby po třicetileté válce pocházejí roubené domy čp. 1,13 a 18, další dvě jsou typem domu s pavlačemi (čp. 8 a 9). V roce 1998 byly  v obci pokládány telefonní kabely. V rýhách byly nacházeny velmi drobné střepy hliněných nádob s vnitřní hnědou a zelenou polevou a také zlomky kameniny - snad ze džbánů či korbelů. Tyto nálezy potvrzují obývání vesnice ve druhé polovině 16. a po celém 17. a 18. století.

KUMBURSKÝ  ÚJEZD

I tato vesnice byla založena až během první poloviny 16. století. Potvrdily to početné nálezy keramiky před domy na návsi nejstarší zástavby.  Jižně a jihovýchodně  od ní lze zachytit starší kolonizaci prostoru mezi Lužany, Stavem a  Kumburskéým Újezdem. Východiskem této starší kolonizace bylo založení a stavba hradu Mokřice severně nad vsí Lužany. K němu jsou zachovány písemné zprávy  z roku 1323 a 1462, kdy již byl pustý. Jeho majitel se snažil kolonizovat krajinu až k Nové Pace. Mohl být i zakladatelem a stavebníkem kostela sv. Petra a Pavla ve Stavu. Na potoku Studýnka pod tímto hradem byl postaven Dolský mlýn a jsou zde patrné  dvě hráze. V poloze U baráčku severně od mlýna byl v květnu 1434 objeven hromadný nález pražských grošů ražených za krále a císaře Karla IV. (1346 -.1378) a Václava IV. (1378 - 1419). V nálezu byl i jeden míšeňský groš Fridricha I. (1382 - 1428).  Severovýchodně od hradu Mokřice byl postaven hospodářský dvůr, z něhož je zachováno obvodové zdivo. Toto vše jsou doklady kolonizace výše uvedeného prostoru. Severně do kostela ve Stavu bylo opakovaně narušeno kostrové pohřebiště,  žádné nálezy nejsou zachované.  V blízkosti kostela existovala vesnice Vysoký Újezd a Újezdec, obě uvedené ve výčtu v roce 1545 prodávaného majetku. Jedno ze jmen může být starší název pro Kumburský Újezd. Další tehdy již zaniklou vsí byly  Mokřice založené nedaleko stejnojmenného hradu. Mohla jimi být severní část dnešních Lužan, která sahá až k okraji lesa a nedalekému hradu. Další zaniklá vesnice byla v roce 1545 zvána Chotěšov (Hodišov). Ležela jižně od uvedeného kostela ve Stavu. Jihozápadně z ní vedla cesta do lesů sedláků z Mokřic. Všechny tyto zatím neověřené údaje ukazují, že přirozeným centrem této krajiny byl gotický kostel sv. Petra a Pavla ve Stavu a do poloviny 15. století i hrad Mokřice. -  Je zřejmé, že všechny tyto údaje je možné
upřesnit jen archeologickým výzkumem. Povrchový průzkum může odhalit zaniklé domy, protože např. některé trávy rostou je na rozpadlém zdivu. A člověka věrně provázejí kopřivy a zplanělé ovocné stromy. Také by mohly být patrné terasovité úpravy svahů - vše uvedené se nachází na výrazném a rozsáhlém jihozápadním svahu zvaném kopec Babák.

LÁNY u Lázní Bělohradu

V této vsi byl učiněn velmi zajímavý nález. V roce 2008 byla ve vsi stavěna kanalizace.  I majitel nejstaršího domu čp. 1 napojoval svůj právě opravovaný dům na tuto veřejnou síť. V profilu výkopu vně podél plotu zahrady byly objeveny zlomky keramických nádob, železný hřebík a černá kůže. Zlomky nádob nesly zelenou, hnědou a žlutou polevu a bylo je možné datovat do 2. poloviny 16. a do první poloviny 17. století. Železný hřebík není sám o sobě datovatelným předmětem, ale mohl být ze stejného století jako keramika. Po očištění kůže se ukázalo, že byla částí boty- po obvodu měla dvě řady otvorů po šití.  Všechny nálezy byly objeveny v šedé jílovité vrstvě na jednom místě. - Jenomže vesnice Lány byla založena až v roce 1790 za vlády císaře Josefa II.! Podle uvedených nálezů lze tedy soudit, že na místě dnešního domu čp. 1  u místního potoka stála ve druhé polovině 16. století  nějaká usedlost. Díky dostatečně vlhkému jílu se v tomto  místě zachovala i část kožené boty, což není běžný nález ani ve městském prostředí.

LANŽOV (okres Trutnov)

Tato vesnice byla založena a vystavěna na plošině ve svahu  pod výrazným návrším. Vesnice sama pochází nejspíš již z 10. století. Kostel sv. Bartoloměje má zachovaný románský portál a byl postaven ve 13. století (písemná zmínka k roku 1268). K vesnici z druhé poloviny 10. století patřilo kostrové pohřebiště, které bylo orbou postupně zničeno poblíž vesnice v závěru 19. století. V roce 1909 na tomto poli sesbíral František Sehnal velké zlomky hliněných nádob, z nichž 26 ks je zachováno v jičínské muzejní archeologické sbírce. Jedná se o části okrajů šedohnědých hrnců a o střepy z jejich výduti. Všechny kusy jsou zdobené vlnicí, rýhami a řadami šikmých vpichů. To je řadí do druhé půle 10. století, tedy do doby po sjednocení české kotliny knížetem a zakladatelem českého státu Boleslavem I. (935 - 972). Tehdy byly  výrazně kolonizovány i severovýchodní Čechy. Uvedené nálezy jsou velmi podobné zlomkům okrajů z kostrového pohřebiště na skalní ostrožně Starý Hrádek v Prachovských skalách a obdobným nálezům ze Slavhostic. Mají stejnou barvu, stejnou příměs jemného písku, byly vytočeny na hrnčířském kruhu a velmi  dobře vypáleny a jejich výzdoba je shodná. Je možné předpokládat, že pocházejí z jedné hrnčířské dílny. Potvrzovaly by tak obchod s keramickým zbožím v severovýchodních Čechách v druhé polovině 10. století.

LÁZNĚ BĚLOHRAD

Vzhledem ke tvaru zástavby dnešních Lázní Bělohrad je velmi pravděpodobné, že tato sídlištní aglomerace, která se skládá ze čtyř katastrů (Horní, Prostřední a Dolní Nová Ves a Lázně Bělohrad)
měla více panských sídel. Kromě současného zámku předpokládám další sídlo  na místě zvaném Koštofrank - na zahradě pana Sehnala. Dnes je to usedlost čp. 1 na rozhraní katastru Lázně Bělohrad a Dolní Nová Ves jižně od základní školy. Nachází se na mírně vyvýšeném místě nad řekou Javorkou a byly zde objeveny i pravěké nálezy. Nacházené zlomky hliněných nádob byly předávány do archeologické sbírky místního muzea uložené v muzeu v Jičíně. Místo bylo osídleno od 13. století a zlomky nádob  pocházející z období od tohoto století až do třicetileté války byly ukládány do uvedené sbírky.  Další místo zvané rovněž Koštofrank je u Bažantnice na místě dnešního domu čp. 34. Zde si pan Sehnal v roce 1939 stavěl obytný dům. Největší část nálezového souboru pochází ze 14. a 15. století. Mezi zlomky nádob jsou i cihlově červené  střepy tzv. novopackého zboží ze závěru 15. století. Na mnoha zlomcích je patrné, že prošly žárem - jsou zdeformované a  na jejich povrchu je natavena zemina i písek. Z nádob se podařilo určit  kahánek,, rukojeť a nožku pánve,  knoflík pokličky, vysoký pohár na nožce, cedník, džbán, hrnečky, ucha větších hrnků. Dalšími nálezy jsou zlomky  nádobkových kamnových kachlů a chronologicky mladších komorových kamnových kachlů  z první poloviny 16. století. - Rozsah osídlené části současných  Lázní Bělohradu lze od 13. století včetně vymezit nálezy z ulice III. strana a hostincem pana Sehnala (čp.1, Dolní Nová Ves).

LÍSKOVICE

O místní tvrzi a množství nálezů objevených  v rýze pro elektrické kabely v roce  1995 bylo již psáno v  textu o archeologických nemovitých památkách Hořicka. V Lískovicích se terénní výzkum zaměřil i na lokalizaci zaniklé vsi Vyčeles - Vyželec.  V poslední publikaci bylo uvedeno, že vesnice tohoto jména byly dvě. Jedna nad hrází plošně rozsáhlého zaniklého rybníka Velký Vyčeles v místě zvaném Kamenec. To je nad severním okrajem území tohoto rybníka, kterým vede silnice od letiště v Dobré Vodě do Lískovic. K roku 1650 je již uváděn pouze rybník a při něm zaniklá vesnice Vyželec. Druhá vesnice téhož jména údajně stála mezi dvěma rybníky jihovýchodně od vsi. Jeden rybník zvaný Temník v těchto místech stále existuje a je využíván k chovu ryb. Severně od něho v lese až k hrázi druhého zaniklého rybníku stála druhá ves zvaná Vyželec.  V tomto lese je více než 40  různých útvarů, které byly určeny jako zaniklé domy a hospodářské objekty. - Při bližším pohledu a zkušenostech s dohledáváním mohylových pohřebišť je zřejmé, že v tomto druhém případě se nejedná o zaniklou vesnici, ale o mohylové pohřebiště. Hliněné násypy mají jiný
tvar než tomu bývá v případě zaniklých původně obdélných objektů vesnických usedlostí, které se dopvnitř zavírají. Brzy na to se podařilo v muzeu v Hradci Králové dohledat dvě nádoby, které pocházejí z jednoho  velkým výkopem narušeného mohylového hrobu. Tyto nádoby datují toto největší pohřebiště na Jičínsku do kultury lužické mladší doby bronzové. - Z uvedeného vyplývá, jak složitá je někdy cesta k identifikaci a dataci archeologických nemovitých památek, pokud nebyly předmětemzjišťovacího archeologického výzkumu.

MILETÍN

Miletín leží v okraji krajiny, kde se bylo možné uživit zemědělským způsobem života. Většina nálezů souvisí až  s přemyslovským dvorcem knížete Vladislava I. (1110 - 1125)  a s řádem německých rytířů, kterým bylo panství odkázáno bezdětnou vdovou paní Domaslavou zemřelou v roce 1241. V blízkosti kostela - přesněji mezi kostelem a domem čp. 110 (dům pro seniory) byla 18. května 1995 hloubena jáma pro čističku vody pro tento objekt. V hloubce asi 80 cm od stávajícího povrchu se pod lžící stroje objevily lidské kosti. Práce byly zastaveny a nález byl ihned ohlášen. Postupně byly vyzdvihovány jednotlivé kosti dospělých jedinců i dětí, které nebyly v anatomické poloze. To znamená, že lidská těla byla do jámy vhozena. Mohla být vyzdvižena z hrobů u kostela, které byly narušeny při nějakých zemních pracích. Hromadný hrob obsahoval kromě lidských kostí jen jediný nález - bronzový křížek s figurou Ukřižovaného. Jiné nálezy v jámě nebyly. Všechny kosti byly posouzeny antropologem  Vítězslavem Kuželkou z Národního muzea v Praze. Jeho závěry jsou: Posmrtné deformace lebek ukazují spíše na druhotné uložení ostatků ze zrušených hrobů. Na jedné z ženských lebek byly nalezeny deformity související s anemií, na další nárůstky na obratlových tělech krční páteře. Dále byly nalezeny zlomky lebky  asi 7 - 14ti letého dítěte a zuby z dalšího snad stejně starého dítěte. Na dvou kostech ruky dvou dětí byly nalezeny zhojené zlomeniny kostí vřetenních. Další patologický nález - skolióza - byla objevena na  části páteře dalšího jedince. Pokud se podařilo určit pohlaví, jednalo se u dospělých jedinců o ženy přibližného věku mezi 40 a 50ti lety. Jen jediná neúplná kostra patřila dospělému muži. Na jedné stehenní kosti dalšího muže byly nalezeny výrazné patologické změny charakteristické pro osteoporózu (sklerotizaci kosti). - Z uvedeného vyplývá, že naši předkové trpěli stejnými chorobami jako my s tím rozdílem, že od bolestivých projevů nemocí si nemohli většinou pomoci a že jejich průměrný věk (propočítávaný bez dětí zemřelých do sedmi let) byl  až do začátku 20. století nejvýše 30 let.

MLÁZOVICE

Tato vesnice a její okolí je jediným územím severně od Mlázovického chlumu, na kterém bylo zjištěno osídlení ze staršího i mladšího pravěku. Zcela vyjímečnými jsou dva movité nálezy a jedena
nemovitá památka. Chronologicky nejstaršími jsou dva svitky zlatého drátu datované do mladší doby bronzové, kultury lužické, nalezené  v roce 1855 v centru vesnice nedaleko kostela u usedlosti čp. 144. Další byly nalezeny v roce 1911 a byly uloženy do sbírky muzea Lázní Bělohradu. Zde ovšem nebyly v roce 1990 zjištěny. K cenným nálezům patříi hromadný nález šesti bronzových náramků, jehlice, prstenu  a jednoho náramenního kruhu  z téže doby objevený v roce 1902 za domem čp. 105. To vše signalizuje významnou a bohatou osadu nositelů kultury
lužické. Druhým velmi vzácným nálezem byla zlatá keltská mince typu Athéna - Alkis. Byl na ní zobrazen klečící bojovník. Mince, která měla za zvor mince hellénské, byla datována do 4. století př.n.l. Objevil ji dělník u pramene vody nad dnešním koupalištěm 5. května roku 1936 v rýze kopané napříč hřištěm v hloubce 190 cm. Vážila 8, 75 g a byla uložena do Národního muzea v Praze. Třetí vyjímečnou archeologickou památkou je místní tvrziště zachované vně hřbitovní zdi místního kostela. Její sklepy zasahují pod dům čp. 5. Její vyjímečnost spočívá v tom, že o jejím zániku je k dispozici písemná zpráva. Byla postavena nejdéle v roce 1380, kdy ji obýval Jiřík z Mlázovic. Po vymření potomků Včeslava Choda z Charvátců, zemského místokomorníka, nejdéle v roce 1415, ji vlastnil zeman Černín,  spojenec zemského správce Čeňka z Vartenberku.  V březnu 1424 byl tento zeman spolu s několika dalšími ozbrojenci na této tvrzi obležen husitským oddílem vojska Jana Žižky. Tvrz byla zapálena a její obránci zabiti. V současnosti je tvrziště zatravněné a osázené ovocnými stromy.

MILOVICE

V této vsi v jihovýchodním okraji okresu Jičín byl proveden nejrozsáhlejší archeologický výzkum na Jičínsku.  Na konci zástavby nad potokem směrem k Bříšťanům byly na polích odkryty desítky
chat a jam prvních neolitických obyvatel naší země. Říká se zde Nad vorlem (pozemek č. 212). Od roku 1976 byl zde původně záchranný výzkum na trase vodovodu, ale množství objektů a movitých nálezů jej změnilo na několikaletý plošný záchranný výzkum. Kromě domů a  odpadních jam kultury s keramikou lineární a vypíchanou zde byly objekty ze závěru neolitu datované do tzv. lengyelského okruhu malovaných kultur jihovýchodní Evropy. Další objekty patřily do úplného závěru doby bronzové  a do starší doby železné (9.- 7. století př.n.l.). Výzkum trval až do roku 1986 včetně. Veškeré nálezy byly uloženy do Národního muzea v Praze, které výzkum vedlo, a poté do depozitáře v Terezíně. Tam je v roce 2002 vzala voda. - Jihozápadně od vesnice nad potokem a nad úvozovou cestou ve  stráni zvané Vorel sesbírali otec a syn Ryglové na oraništi velikosti asi 300 x 200 m více než 16 kg zlomků hliněných nádob. Donesli je a darovali  do muzea v Jičíně. Nejstarší zlomky nádob byly přirozeně z mladší doby kamenné a další ze starší doby železné (8.- 7. století př.n.l.). Největší množství však patřilo do slovanského období (celkem 1021 ks). Nejstarší pocházely snad již do 8. století, další z 9. a 10. století. Nejvíce jich však bylo možné datovat do 11. a 12. století, kdy zde nejspíš stála vesnice předcházející dnešním Milovicím. Po dvou staletích byla přenesena z návětrného místa, kde nejspíš nebyl dostatek vody na nové místo  blíž k hlavní cestě z Hořic do Hradce Králové.

NEVRÁTICE

V této vsi se v roce 2008 realizovala velmi potřebná stavba vodovodu. Rýhy proťaly celou vesnici v okrajích silnice a místních cest.  Movité archeologické nálezy  byly objeveny v blízkosti hasičské zbrojnice a u hlavní silnice do Starých Smrkovic. Bylo je možné datovat do celého 16. století. Bylo zde samozřejmě tzv. červené novopacké zboží, ale i zlomky glazovaných pánví, talířů, misek a hrnků, které byly vyrobeny ve druhé polovině tohoto století. Při začištění stěn rýh pro vodovodní potrubí bylo na většině míst nenarušených pozdějšími zásahy začištěno souvrství různě barevného písku a různě velikých oblázků. Z toho bylo zřejmé, že vesnice byla opakovaně zaplavena. Byla však založena už polovině 14. století, protože první písemná zmínka je k roku 1398 (obvykle se pro období založení vesnice odečítá jedna generace zpět od první písemné zmínky).  Ale při stavbě vodovodu nebyly zjištěny zlomky nádob ani jiné nálezy starší než  závěr 15. století !  Až když jsme našli v jedné z vrstev kámen zvaný karneol, celá situace se vyjasnila. Tento kámen pochází z Novopacka, tj. z krajiny ležící nejméně 15 km severně od Nevrátic. Kámen se sem musel dostat s vodou - při povodni řeky Javorky. A opakované povodně zřejmě odplavily starší nálezy ze 14.- a velké části 15. století až před Staré Smrkovice, kde budou velmi pravděpodobně uloženy před prvním mírně zvýšeným místem v druhotné poloze.