2. Základní biblická chronologie

ZÁKLADNÍ BIBLICKÁ CHRONOLOGIE

 

V biblickém textu jsou dva chronologické údaje, které lze ověřit z nebiblických písemných pramenů. Pod názvem absolutní data jsou jimi dva ověřené letopočty, od kterých lze odpočítávat další události. Až do začátku novověku byly události datovány podle roku vlády panovníka nebo podle církevního kalendáře či podle významných vojenských událostí. Protože chronologie starověku není jednotná, v publikovaných textech je možné najít různá data k jediné události. Proto pro starověké dějiny existuje tzv. krátká či dlouhá chronologie, kterou ovšem s každým novým nálezem lze upřesnit. Rovněž se stávalo, že jeden a tentýž rok byl započítáván jako poslední rok panování zemřelého vladaře a zároveň první rok vlády jeho nástupce.  Z tohoto důvodu je uváděn různý rozsah a trvání vlády panovníka nejen v Izraeli. Rovněž se nedá vždy určit, zda syn byl krátký čas spoluvládcem svého otce. K tomu přidávám, že i znění zeměpisných názvů a jména králů Izraele a dalších osobnosti v biblickém textu se různí. Hebrejština je souhlásková řeč a písaři doplňovali samohlásky podle soudobé výslovnosti.

Prvním absolutním datem je rok 539 př. n. l. Tehdy byl perským vojskem a vládcem Persie Kýrem I. dobyt Babylon, hlavní město novo babylonské říše. Tento rok uvádí biblická kniha proroka Daniela v páté kapitole a třicátém verši (Daniel 5:30). Tuto významnou událost popisuje i tzv. Nabonidova kronika, která byla pojmenována podle Nabonida, donedávna neznámého syna novo babylonského krále Nabukadnesara. Od tohoto roku lze odpočítávat dění i v Palestině po celé 1. tisíciletí př. n. l.

Druhým absolutním datem je první verš třetí kapitoly evangelia podle Lukáše (Lukáš 3:1). Zní: v patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontský Pilát byl správcem Judeje a Herodes tetrarchou v Galileji …. Římský císař Tiberius nastoupil vládu 19. 8. roku 28 n. l., první rok jeho vlády skončil 18. 8. roku 29 n. l.

 

Přibližná data podle archeologických nálezů a nebiblických písemných pramenů

20. - 19. století př. n. l. patriarcha Abraham vyšel z Uru a postupoval Mezopotámií na sever do Palestiny

15. století př. n. l. semitské kmeny Habiru, Kénijci a další se stěhují z okolních zemí do Palestiny (oáza Kadéš), dále na sever Palestiny do Galileje, z jihu putují na sever Palestiny další semitské kmeny kmeny Ašer, Zabulon a Dan

1458 (1457, 1482 nebo i 1479) první velká bitva u Megidda, egyptský faraón Thutmóse III. (1502 - 1448) porazil povstání syrských a palestinských vládců

1375 do otroctví prodaný Hebrejec Josef přichází do Egypta za vlády Amenthotepa IV. (Achnatona), který vládl mezi roky 1377 - 1358 př. n. l.

1370 kmeny Simeon a Lévi doputovaly od jihu k palestinskému městu Šekem (Sichem), zde byly v boji poraženy

1360 hebrejské kmeny včetně kmene Lévi přicházejí z Egypta do Palestiny

1300 a následná desetiletí, práce potomků Jákoba na stavbách měst Pitom a Ramses v deltě řeky Nilu

1296 Ramesse II. (1301 - 1234) porazil Chetity u Kadeše v Sýrii, mír po šestnácti letech bojů

1290 - 1224 vláda egyptského faraona Ramesse II.

1290 - 1280 narození Mojžíše

1260 Mojžíš po zabití Egypťana utíká do pouště k Jitrovi (Jetrovi) Madianskému, příbuznému své matky

1250 - 1220  EXODUS skupiny Semitů pod vedením Mojžíše na Sinajský poloostrov a dále do Palestiny

1218 smrt Mojžíše, do střední Palestiny přes řeku Jordán vede Hebrejce válečník Jozue

1219 - 1218 tažení faraona Merenptaha do Palestiny, v oslavné písni o jeho vítězství je zmínka o Izraelitech

1200 - 1020 doba soudců

1125 vítězství Izraelitů vedených soudci Deborou a Barákem u hory Tábor na severu Palestiny v Galileji nad Síserou, velitelem kananejského vojska krále Jabína

1060 filištínský (pelištejnský) vojenský útok do střední Palestiny, zničení města Sílo (Šílo), Izraelité podrobeni

 

Data odvozená od obou absolutních dat

1030 po několika vítězstvích nad Filištíny vytvořil král Saul kmenové království Izrael, do 1004 králem celého území

1004 - 965 králem celého Izraele byl David, mezi roky 1004 - 998 vládl v Chebronu (Hebronu) v jihozápadní části Palestiny, od roku 997 do 965 byl králem v jebúsejském městě Jeruzalém

965 - 932 králem Davidův syn Šalamoun

962 - 955 Šalamoun nechal v Jeruzalémě postavit chrám bohu Jahvemu

932/ 931 rozdělení království Izrael na dvě části

 

Severní království IZRAEL

932 - 911/ 933 - 909 severní království ovládl Jeroboám I. / Jarobeám, nebyl potomkem krále Šalamouna

911 - 910/ 909 vládl král Nádab

909/ 908 - 885 král Baša/Béza

887/885 - 884/876 král Éla

884 král Zimrí (vládl 7 dnů)

886/ 884 - 875 /873 král Omrí, který založil hlavní město severního království Samaří

875/ 874 - 853/ 852 Achab, manželka Jezabel Foinická/ Fenická

870 Achab porazil syrského/ damašského krále Ben Hadada

853 Achab spolu s judským králem Jozafatem znovu porazili syrského krále Ben Hadada

853 - 852 vládl král Achazja (Ochoziáš)

852/ 851 - 842 Jórám

842/ 841 - 814 Jéhu

817/ 814 - 803/ 800 Jóachaz

803/800 - 787/ 783 Joáš/ Joas

788/ 783 - 747 Jeroborám II./ Jarobeám

747   Zacharia (Zachariáš, byl svržen)

747   Sallum

747 - 737 Menachem

738/ 736 - 735 Pekachja (Pekachiáš)

735 - 732 Pekach

732 vpadl do Izraele novoasyrský král Senacherib, nápis na tzv. Senacheribově hranolu z lokality Kniunjik (nedaleko Ninive/ Mosulu, severní Irák), zamlčeno zničení asyrské armády epidemií (?), údajně zahynulo 185 000 asyrských vojáků (2. Královská, 18:14, 19:35 - 36)

732 - 724 král Hóšea (Ozeáš), zajat Tiglatpilerasem II. asyrským

721 severní království IZRAEL včetně hlavního města Samaří bylo dobyto a vysídleno asyrským králem Sargonem II.

 

Jižní království JUDA/ JUDSKO

932/ 931 - 916/ 914 vládl král Rechabeám /Roboám, syn Šalamouna

5. roku vlády Roboáma vpadl do Judska egyptský faraon Šešonk I. (Sesák I.) a vyplenil město Jeruzalém (1. Královská 14: 25 - 28)

915/ 914 - 912/ 911 král Abijám/ Abiam

912/ 911 - 871/ 870 Ása/ Aza

870 - 846 Jóšafat/ Jozafat, spojenec Achaba Izraelského

851/ 848 - 843 Jórám (Jehorám)

843 - 836 Etzalja, dcera Achaba Izraelského, matka Ochoziáše

842 - 841   Achaziáš (Ochoziáš), zavražděn

841 - 835 vládla Atalja, dcera Achaba Izraelského, manželka  Jóráma

835/ 835 - 798/ 797  Jóáš/Joas, král - dítě, zavražděn

797/ 797 - 781/ 769 Amacja (Amaziáš), zavražděn

785/ 781 - 740/ 733 Uziáš zvaný též Azariáš, malomocný

759/ 750 -743/ 735 Jótam

743/ 736 - 727 Achaz

727 - 698/ 687 Chizkiáš/Ezechiáš

712 novoasyrský král Sargon II. asyrský král vpadl do Judska

701 - 700   novoasyrský král Senacherib zpustošil Judsko, Chizkiáš platí daň za mír

687 - 642 Menase (Manasses)

642/641 - 640 Amón, zavražděn

640/ 639 - 609 Joziáš

612 novoasyrské vojsko zničilo město Ninive (Mosul, Irák)

609 král Joachaz sesazen během vojenského útoku faraonem Nekónem II a odvlečen do Egypta

608 – 598/ 597 Jojákím, bratr Joachaze

605 novobabylonský král Nabukadnesar zvítězil nad Egyptem a obsadil Judské království

598 / 597 Joachín (Joakín), syn Joakima, obležen v Jeruzalémě Nabukadnesarem, s rodinou odveden do Babylónu

598/596 - 587/586 vládcem Judska Sedechiáš, bratr Joachaze a Joakima

587 poboření Jeruzaléma Nabukadnesarem, 2. vlna deportace do Babylonu

586 a 581 další vlny deportace židů do babylonské říše

586 útěk asi 10  000 Izraelitů do Egypta včetně proroka Jeremiáše

586 - 539 Judejci usazováni v Babylónu, tzv. babylonské zajetí

539 novobabylonská říše dobyta perským králem Kýrem Velikým, Kýrův edikt o návratu Izraelců do Jeruzaléma

537 návrat asi 40 000 židů do Jeruzaléma

520 - 515 stavba a vysvěcení druhého chrámu v Jeruzalémě

443 - 425 Nehemiáš perským místodržitelem autonomní provincie Judsko

270  - 250 překlad Starého zákona do řečtiny zvaný Septuaginta

167 - 162 povstání bratří Makabejských (Hasmoneovců) proti syrskému vládci Antiochovi III. a IV.

164 vznik knihy Daniel, znovu vysvěcení chrámu v Jeruzalémě

142 - 63 vláda dynastie Hasmoneovců (potomci bratří Makabejských)

63 Judské království se stalo římskou provincií, Jeruzalém byl dobyt římským vojevůdcem Pompeiem

40 -  4 př. n. l. provincii Judea vládl místodržitel/ král Herodes Veliký z kmene Edom

4 př. n. l. - 100 n. l. potomci Heroda Velikého vládnou částem Judeje

26 - 36 n. l. Pontius Pilatus, římský prokurátor v Judsku

30 - 33 n. l. smrt Ježíše Nazaretského, zvaného Kristus

70 n. l. Jeruzalém dobyt a zničen římským vojskem pozdějšího císaře Tita

48 - 49 n. l. setkání následovníků Ježíše Krista v Jeruzalému (Skutky apoštolů 15. Kapitola)

50 - 51 n. l. apoštol Pavel napsal 1. List Tessalonickým (Soluň, Řecko)

65 n. l. Pavel zabit v Římě

66 n. l. křesťanská obec v Jeruzalému se stěhuje za Jordán do města Pelly (Jordánsko)

66 - 73 povstání židů proti Římu

70 n. l. dobyt a zničen Jeruzalém

73 n. l. dobyta a zničena pevnost Massada

114 - 117 n. l. židovské povstání za císaře Traiana

132 - 135 n. l. povstání obyvatel Palestiny vedené Bar Kochbou

 

Periodizace židovských dějin

1. Období 13. - 11. století př. n. l.: usazení Izraelců v Palestině, rozdělení území pod jednotlivé kmeny, které vedli příležitostně do válek jejich předáci zvaní soudci, snahy o společnou vládu a vytvoření státního celku skončily střetem tragicky zemřelého Saula s knězem Samuelem.

2. Závěr 1. tisíciletí př. n. l. - vytvoření jednotného státu krále Davida a Šalamouna až do jeho rozdělení na severní a jižní část ve 30. letech 10. století.

3. Rozdělená země (severní a jižní království) stále více ohrožovaná vzájemnými válkami a válkami se sousedními státy.  Zánik severu včetně hlavního města Samaří v roce 721 př. n. l. útokem Asýrie, zánik jihu a Jeruzaléma v pořadí třetím útokem novobabylonské říše v roce 586 př. n. l.

4. Život v zajetí v babylonské říši do roku 537 př. n. l., kdy bylo části židů povoleno vrátit se do Judeje, obnovit Jeruzalém a chrám. Židé v Judeji a Samařsku měli samosprávu pod svrchovaností Persie. Toto období končí dobytím Judeje v roce 332 Alexandrem Makedonským.

5. Helénské období s významným zásahem a ovlivněním života židů v Palestině v oblasti jazyka, věrouky i vzdělání.

6. Období od povstání Makabejských 168 př. n. l., vytvoření částečné nezávislosti na Seleukovcích, domácí královská dynastie Hasmoneovců do roku 63 př. n. l., kdy se Judea stala římskou provincií.

7. Období od 63 př. n. l. do 6 n. l.,kdy byla provincie Judea spravována římskými úředníky provincie Sýrie, od roku 44 př. n. l. vládl král Herodes a jeho potomci.

8. Od roku 6 n. l. převzala římská říše plnou vládu nad provincií Judeou, zemi spravoval římský místodržící (mimo jiné Pontius Pilatus).

9. Povstání židů v roce 66 n. l., válečné střety s římským vojskem a definitivní zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. Boje v Palestině do roku 74 n. l. (pevnost Massada). Období vzniku křesťanství.

10. Bar Kochbovo povstání 132 - 135 n. l. bez významného výsledku ve prospěch židů již rozptýlených po Středozemí.

 

Chronologické údaje v biblickém textu

Den 24 hodin Jan 20:19, den 12 hodin 1. Mojžíšova 1:15

Noc 12 hodin 2. Mojžíšova 10:13

Den u boha 1000 let 2. Epištola Petrova 3:8

Hodina měřená tehdy slunečními hodinami 2. Královská 20:11

Hodina jako současný údaj Janovo ev. 12:23, Matoušovo ev. 20:2 - 6

Týden (ze sedmi dnů) 1. Mojžíšova 2:2 -3, 8 : 10, 12, 29: 27

Měsíc lunární 29,5 dne, 2. Mojžíšova 2:2, 5. M. 21:13, Ezdráš 6:15

Měsíc o třiceti dnech 1. Mojžíšova 7:11, 24, 8: 3 - 4, 14 - 19

Rok 1. Mojžíšova 1:14, rok začínal na podzim 1. M: 7:11

Rok 12 měsíců Ezdráš 4:5, Daniel 12:11

Čas o 360 ti dnech   Zjevení 11:2 - 3, 12:6, 14

Sníh v Palestině 2. Samuelova 23:20