Zásobování Jičína vodou na konci 16. a počátku 17. století

Zásobování Jičína vodou na konci 16. a počátku 17.století

 

Šestnácté století bylo obdobím hospodářského i kulturního rozkvětu

města Jičína. Dokazují to početné archeologické nálezy, 16. století bylo i obdobím výstavby vodárenských věží a dalších zařízení pro zásobování městských obyvatel vodou. Vše bylo podmíněno rozvojem techniky, stoupajícími nároky na hygienu a stále se zvyšující spotřebou vody. Vodárenské věže se stávají dominantami měst, na náměstích i v bohatých soukromých domech jsou stavěny kašny a do země je ustálenou technologií pokládáno dřevěné potrubí. Používaný způsob

dopravy a odběru vody byl sice stále doplňován, ale ve své podstatě

trval až do konce minulého století 1/.

Vodní věže byly stavěny co nejblíže vodnímu toku a nad místo s největším proudem. V Jičíně to bylo na hrázi rybníka Kníže, nad tokem řeky Cidliny, která protékala po jižní /a tedy dnes opačné/ straně rybníka. Jičínská vodárenská věž stála v řadě s Podhrázským mlýnem. Důvodem obtížné a nákladné stavby nad vodou byla skutečnost, že pohon stroje vodním kolem a stroj na vytlačování vody do horního

patra věže nemohly být od sebe příliš vzdáleny.

Vnitřní zařízení vodáren bylo jednoduché. Ve dřevěné /později i zděné/ lednici bylo umístěno dřevěné vodní kolo na spodní vodu.

Otáčející se hřídel kola poháněla čerpací stroj,který byl nejčastěji umístěn v přízemí vodárny a čerpal vodu přímo z řeky. Stroj měl tři pracovní válce, jeho hřídel byla spojena s klikou, jejíž točivý pohyb

přenášelo táhlo na lihýře /ojnice/, které se kývavě pohybovaly. K lihýřům byla připevněna táhla s písty. Ty byly ze silné hřbetové

kůže a pohybovaly se ve stojatých mosazných konvích. Vodní stroj

vytlačoval vodu do nádrže /zvané též pánev či kotel/ umístěné v nejvyšší části věže. Odtud se voda samospádem rozváděla do kašen a do dalších nádrží ve městě 2/.

Jičínská vodárenská věž je poprvé uvedena v listině Mikuláše staršího Trčky z Lípy vydané dne 6. července 1502, kterou bylo městu povoleno již provozované právo čerpat vodu tímto způsobem pro svou potřebu. Z kamene byla vodárna postavena již v 16.století poté, co se v zápisech z jednání městské rady opakují zprávy o jejím špatném stavu.

Z Valdštejnovy knížecí komory bylo na její stavbu uvolněno 500 zlatých

v hotovosti a za 148 zlatých a 40 krejcarů stavební materiál. Tato velká oprava byla provedena do roku 1649, přesto zprávy o trvale špatném stavu vodárenské věže nemizejí, město opakovaně potvrzuje svou neschopnost provést další opravy a zlepšit její provoz.

Povinnost "pouštět" vodu pro město byla trvale uložena nájemci Podhrázského mlýna. Ten však zřejmě nemohl vyhovět městu, potřebám

mlýna a dalších mlynářů níže na Cidlině, a tak se v zápisech městské

rady často objevují zápisy o těchto sporech 3/.

Vnější podoba jičínské vodárenské věže je velmi jednoduchá. Hranolová stavba půdorysu 7,4 x 6,7 m má fasádu dělenou pouze jedinou

římsou. To však neodpovídalo skutečnému počtu pater uvnitř věže. V celkové výšce téměř 19 m byla nejméně tři patra. Ta byla dřevěná, níže umístěným jižním portálem se vcházelo do tzv. pichového sklípku,

kde byl umístěn čerpací stroj. Nádrž byla až pod krovem střechy,

vedly do ní vynášecí roury od čerpadla, opačným směrem pak roury rozvádějící vodu až k vodnímu kříži umístěnému pod úrovní věže. Z něho

vycházely /pod povrchem uložené / dřevěné roury spojované kovovými

zděřemi, které ústily do kašen a nádrží na náměstí a v soukromých domech.

V přízemí vodárenské věže se v zimě muselo topit, teplý kouř z otevřeného ohně ohříval kovové vynášecí a rozváděcí roury a odcházel vikýři ve střeše. Četné požáry vodárenských věží potvrzovaly nevhodnost tohoto typu oteplování rour s vodou. Řešením bylo obezdít

roury šachtou - komínem. Schodiště mezi patry bylo pak kolem této šachty nebo zcela mimo ni.

Vodovodní potrubí - hlavní řad mezi vodárenskou věží a kašnou na dnešním Valdštejnově náměstí bylo zachyceno při hloubení rýhy pro plynovod v roce 1993 v jižní části ulice Palackého. Při západním okraji vozovky, podél čp. 61 a v hloubce 140 cm byl odkryt úsek vodovodního řadu dlouhý 12,70 m. Byl složen ze čtyř kmenů borovice. Borka kmenů byla zuhelnatělá, kryla však šedobílé dřevo, které napuštěné vodou odolávalo jakémukoli narušení. Zmíněný úsek vodovodu byl v rýze nepřístupný. Kromě délky úseku bylo možné zjistit pouze maximální průměr kmenů - 52 cm. Kmeny

k sobě těsně přiléhaly, spojovací prvek /zděř/ nebyl patrný. Průměr vnitřního otvoru je odhadován asi na 15 cm. Zhruba ve středu vodovodního potrubí byla těsně pod kmenem nalezena keramická nádoba- - miska, která byla v Jičíně běžně používána v druhé polovině 16. století 4/. Tímto nálezem je vodovod rámcově datován do období před-

- valdštejnského. Nejspíše byl položen za Trčků z Lípy, kteří vlastnili Jičín do roku 1607. Rozkvět města a okolí se projevil

investicí do veřejně prospěšné stavby. Podle zprávy pohotovostní čety Vodohospodářské společnosti v Jičíně, byly vrtané kmeny spojené proti posunu po svahu zachyceny i v ulici Smiřických. To by potvrzovalo i zásobování vodou tehdejší vrchnostenské rezidence /dnešní západní část zámku/. Tento vodovodní řad získávající vodu z Cidliny a čerpanou do vodárenské věže stojící u rybníka Kníže a dřevěným potrubím vedenou do města a zámku, pokryl plně potřeby města o několika stech obyvatelích 5/.

Situace v zásobování Jičína vodou se však zásadně změnila v roce 1625. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna se rozhodl učinit z Jičína hlavní město svého vévodství. Ve svých plánech počítal s trvalým pobytem asi 16 000 osob. To znamenalo mimo jiné splnit jednu ze základních podmínek jejich pobytu - tj. dostatek vody. Z tehdy existujícího zdroje /Cidliny/ více vody do města dostat nemohl.

A protože dal celé své panství prozkoumat s cílem zjistit všechny využitelné zdroje a ložiska surovin, rozhodl se využít poměrně mělkou vodní nádrž mezi dnešními osadami Soudná a Sedličky /severně od lipové aleje/ jako zdroje vody pro rostoucí město. Nádrž byla sice rozsáhlá,

ale kvalita vody v ní byla asi jen průměrná. Nádrž v zimě promrzala, v létě se voda prohřívala. Byla ale v dosažitelné vzdálenosti od města

/1,6 km/ a terén v trase vodovodního řadu pro město se postupně mírně

svažoval. A právě do tohoto prostoru směřovaly dva vodovodní řady zachycené v roce 1992 a 1994 na Žižkově náměstí v Jičíně 6/.

Vůbec první vodovod byl zachycen v květnu 1992 v rýze pro plynovod v severní části zmíněného náměstí před čp. 17, 260 cm od východního okraje stavební rýhy. V hloubce 90 cm ležela napříč výkopem dřevěná roura z jilmového kmene. Byla zapuštěna do 40 cm mocné tmavošedé kulturní vrstvy z 16.století. Těsně pod ní byl žlutý jíl se železitými konkrecemi. Průměr vnitřního otvoru této vodovodní roury

byl přbližně 8 cm, původně však byl menší - stěny otvoru byly silně

narušeny. Obě části dvou kmenů byly uloženy do jílovitého lože a místo

spoje obou částí bylo tímto jílem omazáno.

Ve směru tohoto úseku vodovodu byl v jižní části náměstí / též v rýze pro plynovod/ odkryt před rozhraním čp. 4 a čp. 5 další úsek této trasy. Dvě dřevěné roury zde byly spojeny železnou zděří se středovým žebrem. Obě části trubek dlouhé 65 cm byly vyříznuty a konzervovány v laboratoři Archeologického ústavu ČAV v Praze 7/. Oba

kmeny byly průměru 20 - 21 cm, vnitřní otvor průměru 8 cm byl mírně

zanesený jemným bahnem. Tento úsek vodovodu směřoval zcela zřetelně do

prostoru jižně od zámku - tedy ke konírnám a hospodářskému zázemí Valdštejnovy rezidence.

Město a starou část zámku zásoboval tedy vodovodní řad z Cidliny hospodářské zázemí nově stavěného zámku vodovodní řad zjištěný v roce

1992 - chyběl vodvod pro rezidenční část zámku. Při plošných úpravách

Žižkova náměstí v roce 1994 byl proto vymezen prostor, ve kterém by tento v pořadí třetí vodovod mohl být zachycen.

Nejprve byl však při zemních pracích před čp. 18 odkryt /ve východním profilu šachty I./ 9,26 m dlouhý úsek vodovodu z r. 1992. Byl složen ze dvou celých a jedné recentním zásahem zkrácené trubky. Délka trubek v pořadí od jihu je 3,46 m, 3,40 m a 2, 40 m, průměr rour z kmenů z jilmu byl 23 cm. Průsvit vnitřního jemným bahnem mírně

zaneseného otvoru byl asi 8 cm. Na obou koncích 3,46 m dlouhého kmene

byly zaraženy železné zděře průměru 11,1 cm. Třetí roura byla ze země

vyzvednuta neúplná, její severní konec byl silně šikmo seříznut, jižní

měl zachován žlábek po zděři, která však nebyla nalezena.

Délka kmene bývala při vrtání otvoru z obou stran přibližně dvojnásobkem délky vrtáku, zde asi dva metry. Ani na jednom z kmenů

nebyly zjištěny klínové vložky nebo otvory po nich používané pro čištění trubek ani žádné odbočky. Všechny nalezené trubky / vodovodu 1992/ a jejich úseky pocházely z rovně rostlých kmenů jilmu, který byl v 17.století běžným stromem lesů v kraji. Popsaný úsek vodovodu byl součástí vodovodního řadu pro hospodářské zázemí zámku.

V pořadí třetí vodovod byl hledán severně a východně od předchozího. Vodítkem byla poloha rezidenční části zámku a kostela sv.

Jakuba většího. Nejprve byl zachycen konec dřevěné roury se železnou

zděří, a to v hloubce 92 - 120 cm ve tmavošedé kulturní vrstvě ze 16. století ve středu Žižkova náměstí mezi čp. 6 a 813. V rýze pro

současný vodovodní řad byl ještě asi 80 cm dlouhý značně poškozený fragment dřevěné vrtané roury uložený mimo osu trasy. V původní poloze

směřovala do přední části zámku. V rýze přípojky vody pro čp. 18 byly

zjištěny další dva fragmenty vodovodních rour délky 51 a 58 cm v druhotné poloze.

Další vodovod, v pořadí čtvrtý, byl zjištěn v roce 1998 v ploše náměstí Valdštejnova, v ústí ulice Palackého. Velikostí, použitým dřevem a kovovou zděří byl shodný s dvěma vodovody nalezenými na Žižkově náměstí /1992 a 1994 - viz/. Jedná se o paralelně položený valdštejnský vodovod s trasou velkého vodovodu ze 16. století /viz Palackého 1993/, který zřejmě postačoval pokrývat potřeby rostoucího města. Další fragmenty vodovodu pro rezidenční část zámku a dva zlomky

vodovodních rour v severovýchodním nároží náměstí Valdštejnova doplňují ucelený systém vodovodních tras pro město. Pro úplnost lze

uvést i vodovodní rouru v ulici Nerudově /viz Nerudova 1994/.

DATACE: Vzhledem k dalším zachyceným objektům a změnám tras komunikací na ploše Žižkova náměstí je výchozím bodem datace údaj ,že Valdštejn dal v roce 1632 pobořit nevyhovující zástavbu Valdického předměstí Viz Tylova 1999/. Stopy těchto prací byly zachyceny na ploše

Žižkova náměstí a odtud směrem východním asi 100 m. Jednorázově byl tedhy zasypán i příkop vnějšího pásu městského opevnění probíhající při východním okraji Žižkova náměstí. Město se tak otevřelo pro realisaci rozsáhlých Valdštejnových stavebních plánů. Prostor Žižkova

náměstí byl geometrisován již přeložením štětované cesty z jeho severního okraje kolmo k Valdické bráně. K této nové komunikaci přiléhaly základy velké stavby zachycené před čp. 18. A tehdy byly též

položeny dvě vodovodní trasy pro Valdštejnův zámek.

Vévoda byl zabit v únoru 1634,nová jičínská vrchnost neměla důvod

dále projektovat a realisovat rozsáhlé vodní dílo.

Za vlády vévody Albrechta z Valdštejna se počet jičínských pobyvatel výrazně zvýšil. Ve městě pracovaly na stavbách měšťanských domů a stavbě rozsáhlé rezidence desítky řemeslníků. Zpráva o příjezdu Valdštejna ze říšského sněmu v Řezně v říjnu 1631 uvádí, že vévodův doprovod tvořilo 800 koní 8/. V době přítomnosti vévody a jeho dvora v Jičíně lze tedy počítat až se dvěma tisíci obyvatel, sty koní a dále

velkými hospodářskými zvířaty v domech měšťanů. Při spotřebě 10 litrů

vody na osobu a den a 30 litrů pro velké zvíře na den, činila spotřeba

všech 23 m3 denně. Voda dotékala do kašen na náměstí a v zámku /ev. do

soukromých domů/ bez přerušení. Objem těchto kašen byl asi 30 - 35 m3,

k jejich naplnění stačil trvalý vodní zdroj o vydatnosti 0,5 vteřinového litru.

 

LITERATURA

1/ Jásek J.- Malínský P.: Pražské renesanční vodárenství, in: Portál,

XV,č.37, Praha 1990, s.1

2/ dtto, s. 3

3/ Mencl J.: Historická topografie města Jičína, část I., Jičín 1940,

část II., Jičín 1949

Menčík F.: Dějiny města Jičína, díl I. Od založení města až do roku

1620, Jičín 1902

4/ Archiv nálezových zpráv Archeologického ústavu ČAV v Praze čj.

2207/94

5/ Asi 1/5 dnešního Valdštejnova zámku - jeho západní část s arkádovým

nádvořím, postavená brzy po roce 1487

6/ Archiv nálezových zpráv AÚ Praha čj.521/93, 590/95

7/ Archeologická sbírka Okresního muzea v Jičíně č.i. 4649

8/ Pekař J.: Dějiny valdštejnského spiknutí 1630 - 1634, Praha 1937